nauraa napísal:to sa nevylučuje, Svedkov Jehovových možno stále definovať ako kresťanskú sektu.
S tym si dovlim nesuhlasit a uvediem sem jednu mensiu cast knihy Skryta moc za svedkami jehovovymi od Robina de Reutera:
Satanova léčka
Stojí zednáři, Společnost strážné věže i ostatní organizace opravdu v pozadí chystané světové revoluce? Pro mnohé je totiž překvapujícím zjištění, že tyto instituce nejsou nakonec ničím jiným než poslušnými vykonavateli již hotového satanského plánu.
Věříte v jsoucnost ďábla nebo jej považujete za pouhý pověrčivý výmysl lidské představivosti? Existuje opravdu zlý osobní duch, který se nazývá Satan?
Pro nás je důležité mít neustále na paměti, že křesťan existenci ďábla popírat nesmí, protože je jasně dosvědčena v Písmu svatém. Jako věřící křesťané se nesmíme protivit apoštolskému učení! Od první knihy Mojžíšovy až po Zjevení svatého Jana se všude jednoznačně a zřetelně píše o ďáblovi, aby čtenáři Písma věděli a chápali, že Satan je sice nadlidskou, přesto však velmi reálnou duchovní bytostí.
Historie Lucifera, známějšího spíše jako „Satan“, je historií zla a hořkosti. Lucifer, nejkrásnější anděl, byl Bohem stvořen jako nejdokonalejší z tvorů. Výpověď Bible ukazuje, že Bůh jej obdařil schopností svobodného myšlení a rozhodování. Překrásný anděl se cítil nejen nadřazen ostatním stvořením, nýbrž dovolil také vzklíčit závisti na Boží všemohoucnost; dokonce si troufal se Bohu rovnat. Odtud už byl jen malý krůček ke vzpouře. Anděl Lucifer („Světlonoš“) v touze po moci a po vlastní říši, posedlý přáním být uctíván stejně jako Bůh, povstal a stal se tak odpůrcem. [1] Jeho vzpoury se zúčastnila třetina andělů, kteří se tím stali démony. Po stvoření Adama a Evy Bohem se jim ukázal Satan s úmyslem popudit Evu i jejího muže proti Bohu. První lidé se skutečně rozhodli následovat Satana a jeho družinu zlých duchů. Skrze Adama a Evu chtěl Satan sklonit celé lidstvo pod své jařmo. Jeho hlavním cílem bylo a je svést oběť ke ztrátě věčného království pokoje a blaženosti, které Bůh daruje těm, kdož Jej milují.
Umělci se vždy snažili opatřit obraz ďábla všemi atributy hrůzy a odpornosti. Jiní jej zase zpodobňovali více či méně komicky; pro ně byl stejně mytickou postavou jako třeba upíři a strašidla. Prezentovali jej jako postavu v rudém hávu, s rohy na hlavě, se šípovitým ohonem a s trojzubcem v ruce. Tyto zmatené a nesrozumitelné představy nepochybně přispěly k zpochybnění existence Satana. Jeho po tisíciletí užívané metody jsou tak rafinované, že dnes už přemnozí v Satanovu jsoucnost vůbec nevěří.
Stoupenci satanistických kultů ovšem o existenci Satana dobře vědí. Pohlížejí na ďábla jako na svého Boha a jsou v neustálém zápasu s Bohem křesťanským. Víme, že satanisté k uspokojení svého pána a jeho démonů jej uctívají těmi nejodpornějšími a těžko myslitelnými způsoby. Podle naprosto důvěryhodných svědectví jejich ceremoniály zahrnují znásilňování panen, sexuální orgie a podobné nepřirozenosti, ba dokonce i krvavé obětování zvířat a lidí. Alister Crowley, jeden ze zakladatelů moderního satanského kultu, píše ve své „Knize zákonů“ následovně: [2] „Nejlepší obětí, jíž lze dosáhnout téměř všeho, je zcela nevinné a mimořádně inteligentní dítě.“
Vzývání ďábla není ovšem omezeno na satanismus, nýbrž se projevuje i ostatními formami okultismu. Okultními praktikami je jmenovitě prosáklé subkulturní prostředí dnešní mládeže. Jako příklad postačí uvést čarodějné kulty, spiritismus, kouzelnictví a channeling. [3]
Je třeba rovněž konstatovat, že ilumináty kontrolovaná masmédia věnují ďáblovi mimořádnou pozornost v podobě nesčetných článků a statí v novinách, časopisech, knihách, filmu i rozhlasových a televizních pořadech. Proto také nezní nijak nepravděpodobně tvrzení Fritze Springmeiera, že všechny ilumináty lze spolehlivě přičíst k stoupencům satanského kultu. [4]
Podle Bible je Satan neviditelným vládcem tohoto světa. Když Satan tvrdil, že má moc nad všemi královstvími Země, Ježíš to nepopřel (L 4,6 a dále). Právě naopak - On sám označil Satana za „knížete tohoto světa“ (J 5,9; 12,13)!
Protože Satan své panství nad Zemí nemůže vykonávat viditelně ve vlastní osobě, vyvolal s pomocí skryté vrchnost v život démonické organizace.
Připomeňme si na tomto místě svědectví bývalého člena iluminátů Johna Todda o symbolice jednodolarové bankovky: „Oko na vrcholu pyramidy je Lucifer.“ A dále říká: „Pečeť byla vytvořena z příkazu rodiny Rothschildů v Londýně; pyramida ukazuje strukturu iluminátství. Takto je Satan nahlížen jako božstvo v lidské podobě. Cokoli řekne, je iluminátům jako Písmo křesťanům, jako slovo Boží. Všechny pokyny, kterých se iluminátům dostává od Rothschildů, jsou předávány dále a uskutečňovány.“ [5]
A. Pokrovsky ve své knize „B’nai B’rith a jeho otroci“ [6] sděluje, že v Charlestonu (USA) je Luciferovi zasvěcený templ. Nad jedním z oltářů ční jeho obrovská socha ze zlata. Podle autora knihy není oltář veřejnosti přístupný a smí se mu přiblížit pouze židovští zednáři vysokých stupňů zasvěcení. Údajně má jít o templ, v němž se odbývají tajná shromáždění rady rozhodující o osudech světa.
Má snad Bible na mysli tyto ilumináty, kde mluví o těch, „kteří praví, že jsou Židé, ale nejsou jimi, nýbrž lidem satanovým“ (Zj 2,9; 3,9)?
Dnes stojí prakticky všichni političtí vůdci národů vědomě či nevědomě pod určujícím vlivem Satana!
Pokud jde o zednářstvo, pak jeho nejvyšší stupně náležejí k Satanově elitě! Lóžoví bratří se vždy vyděsí, když v řeči padne jméno Gabriel Jogand Pagés, známější spíše jako „Léo Taxil“. V knize „Tajemství svobodného zednářstva“ je tento muž obvinil z uctívání ďábla. V další knize s titulem „Třítečkoví bratří“ [7] napsal, že zednářské rituální praktiky spočívají na ďábelském kultu oslavujícím Lucifera. Roku 1891 vydal knihu „Sestry zednářstva“, v níž podrobně informuje o satanské mši celebrované v kroužku vysokostupňových zednářů palladického ritu „ďáblova papeže“ Alberta Pike, nevyššího vůdce iluminátů ve Spojených státech.
Přestože se nakonec ukázalo, že Taxil byl velký fantasta vyloučený z jedné marseilleské lóže, zůstává otázkou, zda jsou tímto faktem automaticky bezpodstatné i jeho výtky ohledně úzkého spříznění mezi zednářstvem a satanismem. Právem můžeme mít za to, že ne!
Proč právem? Protože to byl např. oficiální list italských zednářů „Rivista della Massoneria Italiana“ roč. 1887, který na str. 27 jednoznačně přiznal: „Zednáři považují Satana Velkého jako svého skutečného představeného.“
Na zednářské dokumenty specializovaný badatel dr. Fara v své knize „Zednářstvo a jeho dílo“ [8] napsal: „Ceremoniál k přijímání do 29. stupně je celebrován pod panteistickým symbolem, kozlí hlavou s pochodní mezi rohy, s lidskýma rukama, křídly archanděla a ženským tělem s růží a křížem na prsou.“
Rovněž francouzský arcibiskup Leon Meurin potvrzuje v knize „Zednářstvo ... Satanova synagoga“ [9] skutečnost obvyklého uctívání ďábla zednáři a ilumináty.
Rakouský politik Friedrich Wichtl vysvětluje ve své knize „Světové zednářstvo - světová revoluce - světová republika“, [10] že „... zednáři pohlížejí na Satana jako na svého nejvyššího pána a Boha.“
Ještě jasnější jsou slova vysokostupňového zednáře Alberta Pike z 14. července 1889 v instrukci pro třiadvacet plukovníků světové rady: „Doktrínou satanismu je hierarchie, a pravým, nefalšovaným filosofickým náboženstvím je víra v Lucifera a Adonaie současně. Lucifer, Bůh světla a dobra však bojuje za lidstvo, na rozdíl od Adonaie, Boha temnoty a zla.“ [11]
Je tedy jisté a spolehlivé, co napsali autoři knihy „Výrobci bohů“: [12] „Zednáři přejali antiteistické tajné náboženství, které obrací všechno, co učí Bible, a tak dělá z Lucifera Boha a z Boha Satana.“
Pokud by nějaký zednář nižšího stupně četl tyto výpovědi, jistě by přesvědčeně prohlásil: „To naprosto nesouhlasí, je to lež, protože to nemůže být pravda!“ Proto by si měl připomenout známá slova vysokého iluminátského zednáře Alberta Pike: „Záměrně dezorientujeme ‘modré stupně’ falešnými výklady.“
Jedním z hlavních Satanových záměrů je sjednocení všech vyznání a jejich sloučení v jediné protikřesťanské náboženství. Satanovi nestojí v cestě božstva pohanských náboženství nebo sekt jako jsou Svědci Jehovovi, mormoni atd., nýbrž výhradně Bůh Bible a skutečných křesťanů. Proto musí být křesťanstvo zničeno!
V naší souvislosti je nanejvýš důležité vědět, že Satan se svými elitními jednotkami má spadeno v první řadě na Vatikán. V „Protokolech sionských mudrců“ (17,4; 17,6) se říká: „Až přijde čas definitivně zničit papežství, ukáže lidu naše neviditelná ruka na papežský stolec. Kdyby však lid chtěl proti papeži vystoupit silou, zakročíme sami proti tomu pod záminkou, že není vhodné prolévat krev. Tímto úhybným manévrem totiž pronikneme do nejskrytějších vatikánských komnat, které neopustíme dříve, dokud zcela nezlomíme moc papežství. Než bude mládež přechodného období vychovávána k naší pravé víře, nebudeme otevřeně útočit proti víře stávající, nýbrž ji budeme podrývat kritikou a zaséváním pochybností a rozkolů.“
Dnes a denně se můžeme přesvědčovat o tom, že zuřivý boj proti katolicismu, vedený zednáři a ilumináty založenými a řízenými pseudoreligiózními hnutími, postupuje přesně podle plánu!
V italském lóžovém dokumentu z r. 1818 s titulem „Praktické pokyny, věčný zákoník a průvodce plánů vysokostupňových zednářů“ [13] se otevřeně deklaruje, že žádoucím cílem zednářstva je zničení katolicismu a všech křesťanských idejí. Na otázku „Jak se toho má dosáhnout?“ dává dokument následující odpověď: „Papež nikdy nepřijde k tajným spolkům; proto musí tajné spolky udělat první krok k papeži a církvi se záměrem spoutat je. Může to trvat ještě mnoho let, možná dokonce i celé století. Co hledáme ... je papež podle našich potřeb.“
Mafred Adler předkládá v knize „Zednáři a Vatikán“ [14] důkazy o tom, že v říjnu 1917 (!!) rozvinuli zednáři na svatopetrském náměstí přímo před okny Vatikánu Satanovu standartu znázorňující ohavně znetvořeného archanděla Michaela. Na připojeném transparentu stálo: „Satan musí vládnout ve Vatikánu a papež bude jeho otrokem!“ Neuškodí připomenout, že při pohřbu papeže Pia IX. se několik fanatických zednářů pokusilo svrhnout jeho tělo do Tibery.
Kromě toho je i jinak známo, že italští zednáři při svých průvodech nosí vlajky s obrazem Satana. Poprvé se tak veřejně stalo 17. března 1872 při pohřbu vysokostupňového zednáře Mazziniho. Podle Friedricha Wichtla měli zednáři dokonce v úmyslu vztyčit zmíněnou vlajku přímo ve Vatikánu. [15]
Při odhalování pomníku na památku Garibaldiho, vůdce tajné společnosti karbonářů, jedné z nejmocnějších paží iluminátů v Itálii, zpívali lóžoví bratři satanskou hymnu, [16] kterou napsal zednář 33. stupně Giosue Carducci a v níž se doslova říká:
Sláva a čest Tobě, mocný odbojníku ...
Svrhni prolhaný učitelský úřad nástupců Petrových! ...
Zdrť korunu a mitru! ...
Pod záštitou tehdejšího římského starosty židovského zednáře Ernesto Nathana nabývaly urážky a obvinění Svatého stolce stále křiklavějších forem včetně těch nejodpornějších.
V Portugalsku, kde se zednáři nijak neostýchali hlásit k revoluci z roku 1910, zaměřily lóže svůj boj na zničení monarchie a církve zcela podle plánu „Protokolů sionských mudrců“. Bojovým heslem tamějšího zednářstva bylo: „Příští generace zažije konec katolicismu.“ V tomto očekávání se velmistr Velké Orientu Lisabonu Magalhaes Lima nerozpakoval ujišťovat, že již brzy nebude v seminářích ani jeden jediný chovanec. Církev byla předmětem systematického a energického pronásledování, tzv. „mocné bouře nenávisti“, jak se tehdy právem říkalo. Protiklerikální opatření byla ještě ostřejší a skandálnější než ta, jaká provázela oddělení církve a státu ve Francii. [17]
Rovněž tak boj zednářstva proti katolické církvi v zemích jako Peru, Argentina, Kolumbie, Venezuela nebo Mexiko nabýval často mimořádně brutálních forem. Tak např. v Mexiku zednáři prosadili striktní zestátnění veškerého církevního majetku i bezcitné rozpuštění všech náboženských řádů a rozpoutali kampaň za agresivní laicismus. Antireligiózní zákony zednářského prezidenta Callese z roku 1917 měly za následek, že církev musela takříkajíc zavřít brány. Na protest proti tomu se rolníci, studenti i ostatní věřící katolíci zorganizovali k ozbrojenému odporu proti lóžové vládě. Tisíce jich zahynuly buď přímo v boji nebo byly zavražděny přepadovými komandy. Tito stateční katolíci se nazývali „Cristeros“. S růžencem v ruce a s výkřikem „Ať žije Kristus Král!“ šli na jistou smrt. [18]
Od konce 19. století se Satan se svou elitní společností usilovně snaží nenechat co možná žádnou zem v klidu. Stále znovu jsou proti sobě popouzeny různé skupiny, politické zločiny jsou zastírány a omlouvány, pohrdá se justicí, národy jsou systematicky kaženy a křesťanská víra je vysmívána.
Rovněž zde je Společnost strážné věže nápomocná; až nápadně často jsou útoky Svědků Jehovových zaměřeny proti katolické církvi a jejím členům. Lze snadno a spolehlivě zjistit, že Společnost strážné věže ve svých publikacích často otiskuje snímky prominentních katolíků s opovržlivým a pokryteckým komentářem. Budiž zde důrazně řečeno, že taková obvinění se strany sekty jsou nečestná a nespravedlivá. Společnost strážné věže soustavně usiluje o zmatení upřímných katolíků, protože mnozí vůbec nepostřehnou, že Svědci ke svým útokům využívají pouze nevědomých, špatných nebo vzdorných katolíků. Odsudek Svědků Jehovových je vždy jednostranný, neboť ukazují výhradně špatné příklady jednotlivců v katolické církvi. Takoví „věřící“ se sice označují za katolíky, ale ve své víře nežijí. Nejsou ovečkami stáda našeho Pána Ježíše Krista, protože nechtějí slyšet Jeho hlas (J 10,26 a dále); v žádném případě nejsou reprezentativním zjevem. Svědci Jehovovi na druhé straně konsekventně obcházejí všechno dobré, co v katolické církvi je.
Z Brooklynu rozsévaná nenávist nezná hranic. Adeptům Společnosti strážné věže se neustálým opakováním vtlouká do hlavy, že katolíci slouží ďáblovi; podle sekty je Bohem katolíků Satan! V publikacích Společnosti se říká, že „velký Babylón“ příp. „velká nevěstka babylónská“ je náboženskou částí Satanovy organizace, jejíž nejdůležitější část představuje římsko-katolická církev, která vznikla za císaře Konstantina ve 4. století!
Když Svědci Jehovovi učí, že církev byla založena teprve za císaře Konstantina, je to přirozeně zjevná a historicky zcela neudržitelná lež. Císař Konstantin sice církvi zajistil volnost konání tím, že ji prohlásil za státní náboženství, ale církev nezaložil. Katolická církev je přibližně 2 000 let stará. Na základě Nového zákona a ostatních historických dokumentů může a musí být nepochybně a výhradně identifikována s jednou jedinou, samotným Ježíšem Kristem založenou církví. Jakýkoli lexikon podává příslušná historická data církve od jejího založení po dnešek. Je tedy holý nesmysl tvrdit, že církev vznikla teprve několik století po Kristu.
Ježíš založil jedinou církev a nikoho nezmocnil založením jiné (Mt 16,18). Kromě toho přislíbil, že ji brány pekelné nepřemohou a On s ní zůstane až do konce všech dnů (Mt 28,20). Tato přípověď je dodatečným důkazem pro identitu římsko-katolické církve s církví založenou Kristem. Církev neochvějně kráčí staletími bez ohledu na zuřivé útoky, které za téměř 2 000 let musela zakusit.
Dalším důkazem skutečnosti, že katolická církev byla založena Kristem a že On je úhelným kamenem, na němž spočívá, je satanisty tu a tam s ďáblem uzavíraný pakt. Skuteční křesťané dobře vědí, že všechno úsilí ďábla spočívá v tom, aby oddělil lidi od Boha a připravil je o věčnou blaženost. K dosažení toho užívá doslova všech možných prostředků. Jedním z nich je právě zmíněný pakt, jímž si Satan v nejvlastnějším smyslu slova kupuje duši své oběti. Při uzavírání paktu Satan svému novému stoupenci slibuje slávu, pozemské štěstí, životní požitky a splnění všech přání. Za to ovšem musí Luciferovi pravidelně přinášet oběti a současně se snažit o svedení dalších duší k službě ďáblovi. Od každého „nově obráceného“ katolíka ďábel vyžaduje, aby se odřekl katolické víry a všech církevních svátostí.
Doslova zarážející je v této souvislosti shoda způsobu postupu ďábla a Svědků Jehovových, kteří od nového adepta rovněž požadují, aby zničil kříže, růžence, obrázky svatých a všechny ostatní posvěcené předměty resp. aby je alespoň odstranil ze svého okolí. Lze to chápat jinak, nežli že Svědci Jehovovi plní Satanův příkaz?
Je rovněž snadné dokázat, že „černé“, tj. Satanovi zasvěcené „mše“ jsou ve všech bodech parodií katolické mše. Celebrování takové „černé mše“ také má zcela opačný účinek než je tomu při mši katolické. Během satanské „mše“ je „svěcena“ černá hostie; křesťanské symboly jsou postaveny na hlavu. Satanskou „mši“ je tedy nutno chápat jako jednoznačný výraz nenávisti vůči Bohu, Kristu a Jeho církvi, tzn. jako uctívání Satana.
Není tedy už žádných pochyb o tom, že Satan má v katolické církvi svého největšího nepřítele, a proto katolíci jako takoví nemohou stát na straně ďábla.
Již jsme si výše ukázali, jak Společnost strážné věže svým stoupencům namlouvá, že je jedinou organizací, která nepodléhá vlivu a moci démonů. Tím podivněji ovšem působí fakt, že právě Svědci Jehovovi žijí v ustavičném strachu ze Satana, ba že z něj mají doslova panickou hrůzu. Všechny problémy, které se mezi nimi vyskytnou, okamžitě připisují démonům. „Řídící sbor“ sahá při zastrašování svých stoupenců nejen k apokalyptickým hrůzám, nýbrž i k ďáblovi samotnému, což je metoda, které používají všechny destruktivní sekty. Strach mezi Svědky Jehovovými je bezpochyby součástí psychologického plánu sekty, protože představuje nejjistější prostředek k udržení jejich poddajnosti a semknutosti.
Vůdčí elita v Brooklynu využívá každé vhodné příležitosti k posilování strachu z démonů mezi Svědky. Stoupenci sekty jsou udržováni v pocitu neustálého nebezpečí upadnutí do některé z nespočetných Satanových léček. Ve dne v noci se mají ustavičně na pozoru, aby nepodlehli démonickým vlivům. Je pozoruhodné, jak se adepti Společnosti strážné věže vyhýbají literatuře, v níž je obrázek nebo symbol ďábla; na neštěstí jsou Svědci Jehovovi právě v tomto bodu obětí obrovského podvodu, který jde na konto jejich nejvyšších vůdců. Satanovy mystifikace jsou velice rafinované a přesvědčivé!
Psychologie prokázala existenci různých účinných metod k manipulování ostatními lidmi. Všichni víme, že se nás dnes např. reklamní panely, novinové inzeráty a televizní šoty snaží ovlivnit. Co však už většina lidí neví je okolnost, že takové ovlivňovací procesy nejsou převážně přijímány zrakem a sluchem, nýbrž podvědomím, tzn. že jim dotyčný podléhá nevědomě. Proto se taková podprahová poselství vymykají kontrole a analýze jednotlivce, eticko-morálnímu hodnocení atd.
Dnes je už v celém světě běžné dostávat pomocí rafinovaně zkonstruovaných reklamních technik taková podprahová poselství až k příslušným adresátům. Jakmile jsou přijata mozkem, aktivují se prostřednictvím barvy, obrazu, textu zvuku či slova. Podprahové informace určují i jednání a postoje člověka mnohem častěji, než se lidé domnívají. Zmíněné techniky ostatně působí nejen na lidi prosté a lehkověrné, nýbrž mnohem spíše na ty, kdož je přijímají trvaleji, zvláště pak osoby inteligentní. Jak bylo až dosud zjištěno, nemusí být používání technik podvědomých poselství v oblasti reklamy ve všech svých vnějších projevech vysloveně škodlivé. Opravdovým nebezpečím se stává tam, kde jsou spolupracující komunikační média ve službách určité ideologie nebo propagandy nějaké skupiny.
Pokud jde o Svědky Jehovovy, pak jejich spisy, brožury a knihy působí na první pohled dojmem, že se věnují výhradně náboženským záležitostem. Ve skutečnosti je tomu ovšem jinak, neboť je známo, že rovněž i vůdci Svědků Jehovových jsou velice obratní v zacházení s moderními reklamními a agitačními technikami; do svých spisů a ostatních materiálů vždy nepozorovaně vkládají zmíněná podprahová poselství. To je důkazem, že jejich literatura slouží opravdu rozdílným záměrům a účelům. V čísle 5 mexického časopisu „Svědci Ježíše Krista“ [19] je podán důkaz skutečnosti, že Společnost strážné věže do svých publikací vkládá podprahová poselství zaměřená v první řadě na ženy. Tak např. určité ilustrace těchto časopisů mají jasně manipulativní charakter, protože svým čtenářkám sugerují, že ta žena, která přijme učení Svědků Jehovových, je nejen šťastná, spokojená a má oddaného muže, nýbrž že se bude také těšit boží přízni. Vůdčí elita v Brooklynu dobře ví, že pak je už snadné zmocnit se i zbytku rodiny, pokud se jí podaří dostat do svého vlivu ženu!
Jako by nestačilo, že předáci Svědků Jehovových ve svých publikacích provozují podprahovou propagandu ke sdělování poselství skryté vrchnosti, k získávání nových „obrácení“ a k všemožným manipulacím se svými stoupenci, oni kromě toho navíc i systematicky rozšiřují matoucí a rušivé zprávy.
Ještě než se touto věcí budeme podrobněji zabývat, mělo by zde být řečeno, že v osmdesátých letech kolovala mezi Svědky Jehovovými pověst, podle níž jsou do ilustrací publikací sekty propašovávány skryté obrazy démonů.
Vedení se vidělo nuceno na věc reagovat následujícím obšírným dementi na str. 28 „Strážné věže“ z 15. listopadu 1985:
ŠÍŘIL BYS KDEJAKÉ POVĚSTI?
Publikace Společnosti strážné věže se staly předmětem pověstí a povídaček. Tak kupř. kolovalo tvrzení, že jistý grafik tajně vložil do ilustrací obrázky démonů, než byl konečně odhalen a propuštěn. Podílel jsi se i ty na předávání této zvěsti? Pokud ano, pak jsi „snad nevědomky“ rozšiřoval nepravdu. Zmíněná pověst o ilustracích v publikacích Společnosti měla nepříznivý dopad a vyvolala rovněž pomluvy horlivých křesťanů, kteří věnovali nespočetné hodiny prohlížení kreseb v časopisech, brožurách a knihách, aby si je odpovídajím způsobem upravili. Bylo to stejně směšné, jako kdyby se tvrdilo, že Bůh při stvoření nebeských těles úmyslně vytvořil „muže na měsíci“. Takové a podobné pověsti ovšem mohou mít neblahé důsledky. Kdo je rozšiřuje, napomáhá šíření lži, tedy dělá to, co Jehova nenávidí. Takový člověk se podílí na poškození pověsti dotyčné osoby nebo organizace. Pokud cokoli vyprávíme dále, měli bychom si proto dávat dobrý pozor, zda jde o skutečnosti tam, kde jsme pouze něco zaslechli.
Protože lze celkem oprávněně pochybovat o tom, že by řadoví Svědci Jehovovi tehdy věc sledovali a domýšleli dále, přinášíme pro naše čtenáře i pro dotyčné Svědky následující fakta tak, jak opravdu jsou. Rychle zjistíme, že zvěsti nebyly žádné zvěsti, nýbrž holá skutečnost. Dodnes obsahují tisíce ilustrací v tiskovinách sekty skutečně satanské symboly a pitvorné obličeje, které dostatečně odhalují mocnost v pozadí tohoto kultu. Z technických důvodů nedocilují reprodukované snímky téhož efektu jako originály a mají někdy spíše jen orientační charakter. Proto doporučujeme čtenářům jejich srovnání s originály v uvedených spisech sekty.
PŘÍKLAD 1
Kdo je alespoň trochu obeznámen s okultismem, ten ví, že ďáblův obličej je tam s oblibou znázorňován s odpuzujícími rysy.
Je rovněž dobře známo, že literatura satanských kultů do svých „fotografií“ a „kreseb“ často vpravuje části lidského těla jako např. nosy, oči, obličeje nebo hlavy ďáblů.
Přejděme nyní k publikacím Společnosti strážné věže. Kresba nezvratně spočívá na satanském zvyku všude možně vpravovat pitvorné obličeje a postavy.
Dále si povšimněme vyobrazení Krista v okamžiku, kdy byl pokoušen Satanem (Mt 4). Nachází se na str. 17 jedné z nejrozšířenějších knih sekty „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“, vydané Společností strážné věže r. 1982. Když si obrázek obrátíme, spatříme na Kristově hlavě cosi opravdu blasfemického. Tak má být zjevně naznačeno, že tím, kdo při zmíněném pokušení opravdu zvítězil, nebyl Kristus, nýbrž Satan.
PŘÍKLAD 2
Kniha „Pomoc k porozumění Bibli“, svazek 8, vydaná Společností strážné věže r. 1987, vysvětluje: „Zeus byl nejvyšším božstvem starých Řeků a odpovídal Jupiterovi Římanů. Zeus byl božstvem nebe a věřilo se, že má moc nad větry, mračny, deštěm a hromem.“ Jak známo, Bible nás informuje, že pravé uctívání Boha se při nejrůznějších příležitostech dostávalo do konfliktu s vzýváním tohoto falešného Boha. Na tomto místě se však automaticky vnucuje otázka: Proč potom Společnost strážné věže v Strážné věži z 1. května 1983 reprodukovala obraz tohoto falešného Boha na oděv vlevo stojící ženy?
PŘÍKLAD 3
Podle nejdůvěryhodnějších svědectví má ďábel mimořádnou schopnost přizpůsobivosti. Může se zjevovat pod nejrůznějšími tvářnostmi; nejspíše se však objevuje v podobě kozla.
Pozoruhodné je rovněž zjištění, že rohy a hlava kozla bývají často symbolizovány obrazcem z tří vzájemně se křížících čar. Toto znamení je v satanských kultech jedním z nejvíce užívaných. Abychom se v této přemíře symbolů vyznali, můžeme se přidržet např. proslulého díla „The book of Spirits“ („Kniha duchů“). Zřetelně tam vidíme symbol vytvořený třemi překříženými čarami. Objevuje se rovněž ve výčtu démonických symbolů v knize Francise Baretta „The Magus“ („Mág“).
PŘÍKLAD 4
Na str. 139 knihy „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“ (1982) se objevuje strom, který podle autorů představuje „boží vládu“. V horní části obrázku nad stromem mezi zlatem lemovanými oblaky je umístěna koruna, v níž lze objevit obličej, který může představovat pouze zlo. Za zmínku stojí, že mezi symboly ďábelské sféry vlivu je rovněž koruna, jako je tomu v příkladu 4 z knihy „The Magus“ Francise Baretta.
PŘÍKLAD 5
Písmeno „A“ vyniká mezi satanskými symboly; postavené na hlavu se mění v satanský symbol kozlí hlavy a nadto výslovně ukazuje na ďábla nebo Antikrista. Jak vidno, je tento piktogram často používán nejen čarodějnicemi, nýbrž i Společností strážné věže
PŘÍKLAD 6
V knize „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“ (1982) nacházíme často důkazy démonického ovlivňování. Tak např. na str. 21 vidíme zloděje, který na útěku ztrácí různé šperky. V satanském trojúhelníků je půlměsíc, který jako amulet připomíná, že je obráceným „A“. K správnému porozumění symbolické pozice na tomto vyobrazení je třeba vědět, že k hvězdě obrácený srpek měsíce má v okultismu mimořádný význam. Srpek znázorňuje bohyni Dianu a hvězda symbolizuje Satana ! [20] Je opravdu zajímavé vidět, jakým způsobem Společnost strážné věže naaranžovala polohu amuletu, když víme, že na hlavu postavené písmeno „A“ (viz výše!) představuje v okultismu ďábla.
PŘÍKLAD 7
Časopis „Procitněte!“ z 22. října 1989 přináší na str. 7 článek o masakru v mexickém Matamorosu. Podle něj byl svět otřesen nálezem tělesných pozůstatků více než tuctu lidí zavražděných v rámci obětního rituálu v okrajové čtvrti tohoto města. Autor článku s odvoláním na „Times“ píše, že kvůli získání přízně ďábla vrazi vařili mozky a srdce svých obětí a mísili je s kostmi a hlavami zvířat. Podle Společnosti strážné věže uctívači Ďábla věří, že budou svým „Bohem“ - tj. Satanem! - chráněni, jestliže si jej nakloní lidskou obětí.
Co však časopis „Procitněte!“ zamlčel, je pozorování příslušného policejního důstojníka, který si povšiml, že vrazi včetně ostatních příslušníků satanistické sekty měli na rameni jizvu ve tvaru šípu, která jim podle jejich výpovědi dávala právo zabíjet.
Je třeba zdůraznit, že šíp je užíván v černé magii po celém světě. Stejně tak se ví, že tento symbol odpovídá Satanově oháňce, tradičně znázorňované jako hrot šípu. Samotný fakt, že se šípový symbol často vyskytuje v ilustracích Strážné věže, by sám o sobě nemusel být příliš zneklidňující. Alarmující je naproti tomu skutečnost, že kreslíři sekty tento symbol velice často umisťují - stejně jako vrazi z Matamorosu - na ramena vyobrazených biblických postav nebo Svědků Jehovových.
PŘÍKLAD 8
Rovněž písmeno „E“ má dominantní postavení v okultním a čarodějnickém kultu. Jak můžeme vidět, samotné publikace Společnosti strážné věže před tímto písmenem varují; říká se tam, že je užíváno ve spiritismu. Tím více ovšem zaráží, že se tak často skrytě vyskytuje právě v ilustracích publikací Svědků Jehovových !
PŘÍKLAD 9
Na některých obrázcích lze dobře rozeznat písmeno „S“. Je obecně užíváno jako satanský symbol i zvláštní označení pro čarodějnice. Rovněž je symbolem blesku.
Podle knihy „Největší člověk, jaký kdy žil“ představuje stará žena Annu. Evangelium nám říká, že Anna přivítala Kristovo narození s nepopsatelnou radostí. Gestikulace rukou na zmíněném vyobrazení však svědčí o opaku, totiž o nenávisti a odmítání!
PŘÍKLAD 10
Je známo, že se satanisté vzájemně dorozumívají znameními ruky.
Proto je dobře všímat si v literatuře Společnosti strážné věže nápadně často se vyskytujících satanistických znamení rukou !
PŘÍKLAD 11
O Davidově hvězdě neboli hexagramu složeném ze dvou vzájemně se pronikajících rovnostranných trojúhelníků, píše „Příručka židovského vědění“ pouze tolik, [21] že se jedná o magický symbol nejasného původu. Zvláště nebezpečné a zlověstné však je, když se čáry symbolu proplétají, nebo když je symbol opsán kruhem. V čarodějnictví představuje vůbec nejnebezpečnější znamení a je-li satanisty užit během jejich kultovních obřadů, má smrtící moc.
Rovněž Společnost strážné věže často užívá tohoto symbolu.
PŘÍKLAD 12
Na str. 59 knihy „Zjevení - jeho velkolepé vyvrcholení se blíží“ (1988) vidíme „římský“ klíč, opatřený písmenem „E“ a třemi kolíčky, tj. číslem důraznosti „3“. Jedná se tedy o „super-satanistický“ klíč.
V téže knize je na str. 288 vyobrazení anděla, který svrhl Satana do propasti (obr. 42). Anděl drží v ruce - satanský klíč!
Dále se na str. 287 vykládá, že zmíněným andělem je Ježíš Kristus, což je tvrzení v naprostém rozporu s biblickým učením. Svědci Jehovovi by si však měli především položit otázku: Proč dává Společnost strážné věže Kristovi do ruky právě pověstný satanský klíč?
PŘÍKLAD 13
Jedna z vůbec nejhorších urážek osoby Ježíše Krista je na str. 189 knihy „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“. Je tam totiž vyobrazen náš Pán s kozlí nohou!!
Na závěr se ještě zmíníme o jednom Satanově mistrovském díle. V oddělení spiritistické literatury knihovny v Neu-Köllnu (Berlín) jsou dvě knihy s vyobrazením zeměkoule. [22] Jeden z glóbů se nachází přímo na obalu knihy a je nazýván „Satanovým mistrovským dílem“. Když totiž obrázek po nějakou dobu upřeně pozorujeme, ukáže se nám hlava člověka, který má vzhled žáby. Pokud obrázkem o čtvrtinu pootočíme, objeví se rohaté zvíře-člověk, hledící vlevo. Další pootočení nám nabídne hlavu kozla, a po posledním otočení se ukáže hlava lvího muže.
Po všem, co jsme si v této kapitole ukázali a doložili, snad už tolik nepřekvapí, že Společnost strážné věže užívá i tohoto druhu ilustrací. V knize s titulem „Pátrání lidstva po Bohu“ [23] narazíme na str. 335 na satanský glóbus, který je identický s oběma výše uvedenými.
Uvedli jsme si tu pouhý zlomek z příkladů, kterých je v publikacích Společnosti strážné věže na tisíce. Kdo hledá, najde!
V anglické verzi „Strážné věže“ z 1. března 1987 se říká, že každý článek a stránka včetně ilustrací výtvarníka jsou „pomazanými“ členy řídícího sboru pečlivě přezkoumávány před předáním do tisku. Jak tedy uvěřit, že členové tohoto řídícího sboru, ručící za každou ilustraci v tiskovinách Společnosti, jsou opravdu vyvoleni Bohem, když jejich pozornosti jak na běžícím pásu ucházejí zmíněné ďábelské symboly a obrazce? Jistý člen Svědků Jehovových jménem Darek Barefoot sebral velké množství obrázků, které jsme si rovněž ukázali v této kapitole, a informoval o tom členy zmíněného řídícího sboru s tím, že kdosi do publikací vsunul satanské symboly. Vedení Společnosti se okamžitě vyburcovalo k příslušným opatřením, a ... Darek Barefoot byl i s celou rodinou vyobcován ze sekty!
Tento nahodilý případ spolu se skutečností, že se ďábelské symboly objevují ve spisech Svědků stejně jako dříve, je jasným důkazem, že řídící sbor je do projektu hluboce zapleten. Je tedy jisté, že přinejmenším někteří členové tohoto sboru stojí přímo v Satanových službách. A nebude také jen náhodou, že se to prokázalo právě u Společnosti strážné věže, která všechny ostatní náboženství obviňuje, že jsou součástí Satanovy organizace. Stoupenci sekty, takto dalekosáhle zaplétáni s okultismem, jsou vystaveni obrovskému nebezpečí a ve vlastním zájmu by měli ihned opustit organizaci řízenou zlem a jeho démony. Předtím by však museli následovat příkladu Efeských, kteří po svém obrácení shromáždili čarodějnické knihy a veřejně je spálili (Sk 19,19).
Okultní praktiky bylo ostatně možno pozorovat i přímo ve světovém ústředí sekty. Tak např. Russell nosil rukavice, které byly podle jeho vlastních slov prostředkem k vyléčení všech nemocí. Je rovněž známo, že se tam po léta pořádaly spiritistické seance, které zavedl také „pastor“ Russell. Podle knihy Společnosti s názvem „Smíření“ [24] to byly Bohem vyslané andělské bytosti, jež Russellovi předávaly poselství. Není však žádných pochyb o tom, že zmíněnými „anděly“ byly ve skutečnosti démonické bytosti, které se zjevovaly během spiritistických seancí.
Ruthefordův osobní psycholog dr. Rollin Jones napsal r. 1928 satanistickou knihu „Léčba vinnými hrozny“, [25] která byla inzerována v anglickém vydání časopisu „Zlatý věk“ z 26. prosince téhož roku. Naší pozornosti si jistě zaslouží i všestranné úsilí čtvrtého prezidenta Společnosti strážné věže Fredericka W. Franze na podporu zmíněného díla. Zbývá jen připomenout, že tentýž Franz byl hlavním autorem „Bible“ Svědků Jehovových a že se mu při práci dostalo „světla“ s pomocí spiritistického média.
[1] Lucifer dostal jméno „Satan“, protože se stal „odpůrcem“ Boha.
[2] Alister Crowley byl zednář 33. stupně. Roku 1942 založil „Lucifers Trust“ a sám si hrdě dal jméno „Šelma - 666“.
[3] Zde ve významu „svádění, usměrňování činnosti nebo zájmu; p. překl.
[4] Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 564.
[5] Cit podle: Helmut Finkenstädt, Eine Generation im Banne Satans, Frankfurt 1990, str. 3 a dále.
[6] V originále B’nai B’rith y sus Esclavos, Mexiko 1941.
[7] V originále Los Misterios de la Francmasonería a Les Frčres Trois Points (1885).
[8] V originále La Masonería y su Obra, 1935.
[9] V německé verzi Die Freimarerei ... Synagoge Satans.
[10] V originále Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919.
[11] Zaznamenal A. C. de la Rive a zveřejnil v La Femme et L’Enfant dans la Franc-Maçonnerie Universelle, cit. podle Lady Queensborough, Occult Theocracy, California, Christian Book Club of America 1931, str. 220 a dále.
[12] V originále Ed Decker & Dave Hunt, Los Fabricantes de Dioses, Minneapolis 1987, str. 112.
[13] V originále Practica Istuzione Permanente Codice e Guida dei Preposti all’ alta Massoneria.
[14] V originále Die Freimaurer und der Vatikan, Durach 1992, str. 8.
[15] Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919, str. 47.
[16] Hymna se často zpívá při různých zednářských slavnostech.
[17] Charles Ledré, La Masonería, Andorra 1985, str. 152 a dále.
[18] Encyklika papeže Pia XI. Iniguis Afflictisque. Srv. také Mary Ball Martínez, Die Unterminierung der katholischen Kirche, Durach 1992, str. 54.
[19] V originále Testigos de Jesuscristo.
[20] Znamení srpkového měsíce a hvězdy nosí zasvěcení kněží satanského kultu. Všimněme si, že tato pěticípá hvězda, tedy jedno z nejoblíbenějších znamení čarodějů, satantistů a ostatních démony inspirovaných skupin, je stále častěji a intenzívněji šířena mezi lidi. Neobjevuje se pouze na nerůznějších vlajkách a vojenské technice, nýbrž i ve filmech, televizních pořadech, v literatuře, na oblečení, dekoracích atd. Zvláště znepokojující je okolnost, jak často se tato hvězda objevuje v kreslených a trikových filmech pro děti, kde se dětem podprahově sděluje, že označuje „dobro“.
[21] V originále Handbuch des jüdischen Wissens, Königstein 1982, str. 728.
[22] Janet & Colin Bord, Geheimnisse des 20. Jahrhunderts. Faszinierende Phänomene, Erscheinungen und Ereignisse, Hestia Veralg; Reinhard Wiechoczek, Astrologie. Das falsche Zeugnis vom Kosmos, Erb Verlag.
[23] V německé verzi Die Suche der Menschheit nach Gott, Wachtturm-Gesellschaft 1990.
[24] V německé verzi Versöhnung, Wachtturm-Gesellschaft 1928.
[25] V originále The Grape Cure.
Celu knihu som sem uz postol a vrelo ju odporucam kazdemu kto niekedy dosiel do styku s touto spolocnostou.
) to, čo si sem postol, je zjavne písané kresťanským apologetom (meno Robin de Reuter sa mi nepodarilo vygoogliť) ktorý nemá problém zahŕňať všetky náboženské hnutia odlišné od kresťanstva (ktoré určite uznáva ako jediné správne) pod označenie Satanove spoločenstvá.
tyjo ja už fakt neviem čo sa tu deje.. keď tvrdím, že je to kresťansky apologeta, je to snáď nejaký dogmatický fakt? to je to isté, ako keby som o tebe povedala, že si zaregistrovaný na tomto fóre. rozlišujeme vôbec medzi dogmou a vedou? vieme pochopiť rozdiely medzi dogmatickými a vedeckými skutočnosťami? je normálne, ak mi niekto na vedeckú skutočnosť, hodí dogmatickú odpoveď?
