Začal jsem s ní chodit ven, nejdřív to bylo jen tak, aby si nemyslela, že jsem se na ní vykašlal kvůli tomu co mi řekla. Asi po dvou až třech týdnech, jsem přišel na to, že se mi začína velmi líbit, že jsem s ní rád a pomalu jsem se do ní zabouchl. Jenže velmi zhruba měsíc po té hospodě, mi řekla, že jsem byl jen úlet a že už to tak necítí.
V tu chvíli jsem si řekl, nojo, co se dá dělat a nějak jsem to neřešil. Pořád mi ale vrtalo hlavou, jakto?! Dlouho jsem se jí líbil, bylo všechno oukej, psali jsme si, chodili jsme spolu ven. Jeden den mi napsala na dobrou noc, takovou moc hezkou zprávu.. druhý den jsem jí neviděl protože jela někam pryč, další den jsem ji zase neviděl protože měla jakousi "návštěvu" (byl to její bejvalej, ale to jsem zjistil až mnohem dýl) další den jsme byli zase venku a bylo vše oukej. Pak byl víkend a po ňem mi řekla že jsem ten zmiňovanej úlet. Nešlo mi to prostě do hlavy.
Asi po týdnu co jsem se s ní moc nebavil, nechodili jsme ven a pod... mi zase napsala, zeptala se mně jesli s ní nejdu nakupovat a zase se mnou chodila ven. Všechno bylo zase oukej..jakoby se vlastně nic nestalo.
Pak jsem už nemohl chodit do školy, kvůli praxím, tak jsem ji neviděl ale psali jsme si na icq. První týden praxe bylo všechno oukej, domluvil jsem se s ní že se sejdem. A začalo to na novo, řikala mi že jí to asi nevyjde, v tu chvíli mi to ještě nedocházelo... Druhý týden praxí jsem se s ní domluvil že za ní přijedu, ten den mi pak napsala, že jí je zle a že nechce jít nikam ven.
Začínalo mi to být už fakt divný a už mě to začínalo štvát. Stejně jsem tam jel, nakonec přišla.. vpohodě jsme pokecali a druhej den mi zase řekla že budem jen kámoši.
V tuhle chvíli už si řikám že se na to vykašlu.. ale nechápu ji.
Je náladová, nebo co jí je?
(promiňte za chyby v textu)
). Uvedom si, že vy máte vzťah. Ibaže nie partnerský, ale silný kamarátsky. Ktorý je v tomto veku mimochodom oveľa menej kontraproduktívny 
Snad se ale pletu...