Pasivní sonda je v podstatě frekvenčně kompenzovaný dělič napětí 1:10. Jistě byste dovedli spočítat, že sériový odpor děliče musí mít v tomto případě hodnotu 9 MW , nikoliv 10 MW , to bychom dostali dělič 1:11. Ztratíme tedy na citlivosti (nastavené rozsahy budou mít 10x menší citlivost), avšak získáme na vstupním odporu, který bude 10 MW . Aktivní sonda obsahuje napěťový sledovač obvykle s tranzistory řízenými polem, takže dosahuje vysokého vstupního odporu bez snížení citlivosti vstupu; napájení si bere z osciloskopu, takže obvykle se připojuje dvěma konektory.

I když použijeme sondu s děličem 1:10 neznamená to, že k ní můžeme připojit 10x větší napětí než na vstup osciloskopu. Maximální povolené napětí, jaké můžeme připojit na vstup osciloskopu přímo, bez sondy, si přečteme buď v návodu, nebo (u novějších osciloskopů) přímo u vstupního konektoru. Bývá to napětí v řádu několika set voltů. Pasivní vstupní sondu používáme zejména proto, abychom zmenšili kapacitní zatížení zdroje signálu, není tedy nikdy konstruována na napětí jednoho nebo dokonce několika kV! Abychom mohli měřit osciloskopem i takováto vysoká napětí v řádu kV, potřebujeme tzv. vysokonapěťovou vstupní sondu, obvykle s dělicím poměrem 1:100, která je na vyšší napětí konstruovaná, tj. její sériový odpor snese vysoké napětí; bývá rovněž mechanicky bytelněji provedená, aby pracovník i intuitivně vycítil, že pracuje s vyšším napětím, než je v elektronických zařízeních běžné.