Sionizmus

**Aryan Angel** · Zaslal: 22 Jan 2008, 0:28 Predmet:

Dalsi pripad, Frankovi Weltnerovi (JewWatch.com) YouTube, na natlak sionistov (mal slusnu popularitu) vymazal vsetky jeho videa a zabannoval pristup.

Vysledny efekt je asi taky ako napisal zelovoc..

**Tomasito** · Zaslal: 22 Jan 2008, 0:40 Predmet:

Uz predcasom som si vsimol, ze z YouTube bolo vymazanych niekolko zaujimavych videi, ktorych linky boli uvedene aj v tejto teme... vid napr. http://www.hojko.com/viewtopic.php?p=429180#429180

**kali520** · Zaslal: 23 Jan 2008, 20:26 Predmet:

Co se stalo s evropskými Židy?

Je-li pokřivená rasistická teorie navíc ještě kombinována s mesiánskou ideologií, obvykle to vede k násilí, vraždám a genocidě. Rasová ideologie Adolfa Hitlera byla důvodem k přesídlování, věznění a následné smrti milionů lidí, mezi nimi i Židů, jejichž počet je dodnes sporný.

Zatímco sionisté neustále mluví o šesti milionech, za něž požadují nehorázné odškodné, uvedl židovský právník a statistik Dr. Listojewsky v roce 1952 v jedněch amerických novinách: „Jako právník a statistik jsem se po dobu dva a půl roku intenzivně zabýval zjišťováním skutečného počtu Židů, kteří zemřeli nebo byli pohřešováni během trvání hitlerovského režimu v letech 1933 až 1945. Dospěl jsem k závěru, že se konečná číslice pohybuje v rozmezí 350 – 500 .00 osob. Když my Židé mluvíme o šesti milionech, pak je to nestydatá lež!“

Ať již bylo mezi Židy obětí vyhlazování kolik chtělo, je nezpochybnitelné, že nacistické vyhlazování jiných národů, ať již Židů nebo Nežidů, patří k nejtemnějším skutkům v historii německého národa. Tato kapitola německých dějin je přímo spjata s Hitlerovou teorií o nadřazenosti árijského člověka oproti jiným, přičemž za Árijce byl mylně považován jen nordický typ Árijce.

Na druhé straně musí být v zájmu objektivity konstatováno, že již dávno před Hitlerovou koncepcí nadřazenosti Árijců, zde byla sionistická posedlost „vyvoleností“, spočívající na křiklavě chybné interpretaci starozákonního biblického textu. V Novém zákonu je tato „vyvolenost“ Židů popsána tajuplnými slovy: „Spása jest ze Židů“ (J 4, 22). Zatímco křesťanovi je jasné, že tato Spása ze Židů skutečna vzešla narozením Spasitele Ježíše Krista, sionisté na věc nahlížejí diametrálně odlišně.

Asher Ginzberg (1856 – 1927), jeden z předních talmudistů a zakladatel tzv. „duchovního sionismu“, byl o vyvolenosti Židů natolik přesvědčen, že napsal: „Všichni (Židé) považují za samozřejmý axiom, že na stupních žebříčku všeho stvoření jsou: minerály, rostliny, zvířata, lidé a nejvýše stojí Židé.“ Hitler prý kdysi prohlásil, že se učil z Protokolů Siónských mudrců. Jak víme, na nejvyšším místě citovaného žebříčku tvorstva jen Židy nahradil Árijci a prohlásil je za „panskou rasu“.

Dnes se ovšem můžeme setkat i se Židy, kteří tvrdí, že Hitler a jeho klika nebyli zdaleka jedinými viníky masového úmrtí Židů na konci války, a dokonce tvrdí, že vzdor proklamované Hitlerově nenávisti k Židům k této tragédii vůbec nemuselo dojít, kdyby přední vůdcové sionistů souhlasili s odsunem německých a dalších evropských Židů a kdyby souhlasili s nabídkou různých zemí přijmout a usadit židovské imigranty na svém území.

Je jistě politováníhodné, že plán bývalého presidenta Říšské banky Hjalmara Schachta z roku 1938 na vystěhování německých Židů za přijatelných podmínek, jenž získal Hitlerův souhlas, byl nakonec sionisty odmítnut bez udání sebemenšího důvodu. Brilantní finanční stratég a nepochybný přítel Židů Hjalmar Schacht uvádí ve své reakci na násilnosti během „Křišťálové noci“ i vlastní plán na záchranu Židů: „Je známo, že po připojení Rakouska Hitlerem se řada vídeňských Židů chtěla zachránit útěkem do ciziny. Svobodu si vykoupili odevzdáním značných devizových částek. Po osudných událostech v listopadu 1938, které vyvrcholily zničením židovských kulturních i náboženských památek, jsem proti těmto teroristickým činům vystoupil zcela veřejně. Při příležitosti předvánoční oslavy pracovníků Říšské banky jsem prohlásil: ´Podpalování synagog, ničení a vykrádání židovských obchodů a špatné zacházení s židovskými státními občany bylo tak zločinným jednáním, že se za ně každý řádný Němec musí stydět. Doufám, že se žádný z vás na těchto činech nepodílel. Pokud snad ano, pak mu dobře radím, aby se urychleně vzdálil z budovy naší banky. V našem seriózním ústavu není místo pro lidi, kteří nemají úctu k životu, majetku a přesvědčení druhých. Říšská banka spočívá na zásadách věrnosti a víry.´

Můj postoj jasně ukazuje, že jsem se upřímně snažil pro Hitlera najít přijatelné řešení židovské otázky. Přednesl jsem mu, jakou politickou chybou je teroristické zacházení se Židy a že se k odstranění Židů musí používat jiné postupy. Poukázal jsem také na skutečnost, že Říšská banka odhaduje majetek Židů v Německu na šest miliard RM a navrhl jsem Hitlerovi, aby tento majetek byl postaven pod správu mezinárodní komise. Na základě majetkové záruky těchto šesti miliard RM by bylo možno vypsat dolarovou půjčku v hodnotě asi 1,5 miliardy marek, která by byla upisována zahraničními Židy. Věřil jsem, že při velkém počtu zámožných zahraničních Židů by bylo možné takovou půjčku spolehlivě umístit. Z dolarové půjčky by pak mohl být uvolněn patřičný obnos každému Židovi, který by chtěl opustit Německo a založit si novou existenci v zahraničí. Vyšlo by se tak vstříc nejen jim samým, ale také zemím ochotným přijmout na svém území Židy, kteří pro nedostatek finančních prostředků se svým vystěhováním váhají. Německá říše by se zavázala úročit půjčku v dolarech a umořit ji v následujících dvaceti letech.

Užasl jsem, když Hitler můj návrh přijal a pověřil mne sondováním u mých londýnských přátel, zda by byl plán proveditelný. Počátkem ledna 1939 jsem plán předložil Montagu Normanovi, guvernérovi Bank of England, který ho schválil a zprostředkoval mi rozhovor s nejváženějším londýnským Židem lordem Berstedtem, šéfem firmy Samuel & Samuel. I on můj plán schválil, ovšem poznamenal, že o něm musí promluvit s duchovním vůdcem londýnských Židů panem Chaimem Weizmannem. Po dvou dnech mě lord Berstedt vyhledal a sdělil mi, že bohužel musí můj plán odmítnout, protože pan Weizmann se proti němu důrazně postavil. Žádné zdůvodnění mi neuvedl. Musel jsem se tedy smířit se skutečností, že můj plán na zajištění osobní a politické svobody německých Židů pomocí finanční transakce ztroskotal, a to i přesto, že se nejednalo o nic pochybného, nýbrž o řádně zúročenou a spolehlivě platnou půjčku, která by ještě navíc Židům zachovala jejich majetek v Německu. Pro takový postoj jsem nikdy nedokázal najít vysvětlení. Vždyť i Hitlerův souhlas s mým návrhem ukazuje, že byl ještě tehdy v roce 1938 ochoten ke kompromisům.“

Židovský autor J. G. Burg ve své knize „Vina a osud – Evropští Židé mezi katy a pokrytci“ v kapitole „Norimberg“ píše: „Německá říšská vláda vyvinula v třicátých letech veškeré úsilí k masovému vycestování Židů. Nejenže je povolovala, ale částečně je i podporovala. Řešení židovské otázky bylo tehdy spatřováno v kompletní židovské emigraci. (…) Na Göringův příkaz byla již v lednu 1939 zřízena centrála pro židovské vystěhovalectví, pověřená vypracovat opatření k přípravě a zintenzivnění emigrace Židů, regulovat proud vystěhovalců a urychlovat podle možností jednotlivé případy. Heydrich vypočítal potíže, které by následkem vystěhovalectví Židů vznikly nejen v Německu, ale v celé Evropě.

Přesto do 31.10.1941 vycestovalo z Německa 537.000 Židů, z čehož bylo od 30.1.1933 z území původního Německa kolem 360.000 osob, od 15.3.1938 z Rakouska asi 147.000 a po 15.3.1939 dalších zhruba 30.000 osob z Čech a Moravy. Bohatí Židé museli svým chudším soukmenovcům spolufinancovat náklady na vycestování a světové Židovstvo poukázalo formou darů asi 9,5 milionu dolarů na účely masového vystěhovalectví.

S ohledem na nebezpečí provázející masovou emigraci a na ohromné volné prostory na Východě, jmenovitě v Polsku, Himmler další pokusy o organizování masové emigrace Židů zakázal.“

V roce 1918, kdy se Velká Británie ujala mandátu nad Palestinou, jež byla do té doby pod tureckou správou a zcela arabizovaná, žilo v Palestině podle britských statistik 567.000 arabských muslimů, 63.000 arabských křesťanů a 70.000 Židů. V té době nepřevažoval arabský prvek pouze početně, ale vytvořil i kulturní a náboženskou tradici, která je islámskému světu vlastní.

Přestože byla Palestina po staletí jednoznačně arabským, Palestinci obývaným územím, pracovali sionisté plánovitě na jeho dobytí a na zřízení homogenního nezávislého izraelského státu na jeho místě. Původní obyvatelé Palestiny museli před sionisty uprchnout, byli vyhnáni nebo vyvražděni, nebo se museli smířit s bezprávným životem občanů druhé kategorie. Jestliže se v průběhu I. světové války do Palestiny přistěhovalo asi 50 – 70.000 Židů, pak jen v roce 1925 jich přišlo 34.000 a roku 1933 už 40.000. V létě 1939 měla židovská kolonie v Palestině 500.000 členů, což byla třetina celkového počtu obyvatel země. Vzdor protestům původních obyvatel a bez ohledu na jejich početné vzpoury a stávky proud židovských imigrantů neustával. Právě naopak, po II. světové válce nabyl na intenzitě. V roce založení státu Israel (1948) přicestovalo do Palestiny 119.000 Židů, roku 1949 dokonce 240.000, roku 1950 jich bylo 170.000 a o rok později dalších 175.000. Jestliže ještě v roce 1947 žilo v Palestině celkem 600.000 Židů mezi 1.400.000 Araby, pak roku 1951 už počet židovského obyvatelstva vystoupil na dvojnásobek. Protože v roce 1948 asi 800.000 Palestinců opustilo zemi, byla v roce založení státu Israel poprvé zaznamenána početní převaha Židů nad Araby. V roce 1973 měl Israel celkem 3,15 miliónů obyvatel, z toho 2,75 miliónů Židů.

Stát Israel by nemohl být založen bez východních Židů, kteří do Palestiny přišli ve statisících po skončení II. světové války. Mnozí si, vzhledem k tak velkoryse pojatému exodu, kladli otázku, kdo toto velké stěhování organizuje a jak je financováno.

V dřívějších válkách byla okupační správa dobytých území vždy vykonávána armádou a vítězem dosazenými úředníky. Avšak po II. světové válce se stalo něco neobvyklého: V americké a britské zóně dostala velkou moc ještě třetí strana, která byla známa pouze jako UNRRA. Zhruba 55 % obrovských finančních prostředků této organizace plynulo z USA, Kanady a Velké Británie. Aniž by cokoliv zveřejnila, poskytla britská vláda 155.000.000 liber z daňových výnosů a celková suma bez protizávazku jako „darovaných peněz“ vystoupala na 920.000.000 liber.

Britský důstojník, generálporučík sir Frederik Morgan, který byl převelen do služeb UNRRA, se musel potýkat s trnitým problémem zaopatření válečných bezdomovců. Přitom odhalil podivnou věc. Generál Morgan konstatoval, že existuje tajná organizace k realizaci masového vysídlení Židů z Evropy. Dále se měl vyjádřit, že existuje „plán druhého exodu“. Šlo o jasné odhalení, že byl v tichosti zosnován obrovský politický projekt za podpory anglických a amerických peněz.

V té době se několik britských poslanců, členů Odhadního výboru Dolní sněmovny, vydalo do Rakouska, aby se ujistili o způsobu, jakým je hospodařeno s penězi britských daňových poplatníků. V jejich zprávě se říká, že „obrovský počet Židů, připomínající druhý exodus“, vycestoval z východní Evropy do amerických a britských okupačních zón v Německu a Rakousku, viditelně s úmyslem dospět nakonec do Palestiny. Je zcela zřejmé, že se zde jedná o masové hnutí, které je dobře zorganizované a disponuje enormními finančními prostředky a mocnými příznivci. Komisi se však nepodařilo získat nějaké přímé důkazy o původcích této organizace. I tak to bylo přesné potvrzení slov generála Morgana, posílené ještě zprávou válečné vyšetřovací komise, kterou vyslal americký Senát do Evropy. Uvádí se v ní, že masivní vystěhovalectví Židů z východní Evropy do americké zóny v Německu je „součástí pečlivě organizovaného a zvláštními skupinami z USA financovaného plánu“.

Masový odchod obyvatelstva se uskutečnil především ze Sověty okupované části Evropy, kterou bez jejich povolení nesměl nikdo opustit. Předmětem tohoto stěhování ovšem nebyly žádné kočující osoby. Většina z nich pocházela ze židovských komunit Ruska i Sověty obsazených zemí – Rumunska, Maďarska, Polska a Československa. Byli na cestu vysláni sovětským impériem a průchod jim byl otevřen americkými a britskými penězi. Všemožně jim bylo pomáháno dostat se do Palestiny, aby tam mohli ještě více vyostřit situaci. Komunismus a americký finanční svět podporovali sionismus ruku v ruce.

Ještě dnes jsou pověstné „lodi do pekla“ představovány britským čtenářům novin jako plavidla, jejichž náklad tvořili Hitlerem vyhnaní lidé, kteří nevěděli, kam se uchýlit. Skutečností však je, že převážná většina těchto lodí vyplula k břehům Palestiny až po kapitulaci Německa!

12. srpna 1947 interpeloval poslanec Dolní sněmovny major Beamish britskou vládu, zda se zeptala polské vlády na důvody židovského exodu z Polska. Připomenul pak, že tři nejmocnější ministři polské vlády jsou Židé. Major Beamish se odpovědi na svůj dotaz nedočkal. Zato Úřad britské admirality objevil na jedné z „lodí do pekla“ dokumenty, z nichž vyplývá, že americkému kapitánovi má být vyplaceno celkem 45.540 liber, to je 10 liber na hlavu, jestliže „své“ utečence vylodí v pořádku u břehů Palestiny.

Do všech těchto událostí mohla masa Židů mluvit stejně málo, jako mohly masy Rusů, Angličanů nebo Němců rozhodovat o svém vlastním osudu. Masy Židovstva upadly do područí politického sionismu. Byly manipulovány falešnými sliby a často i hrozbami, aby se vydaly na cestu do „Země zaslíbené“, aniž by jim bylo sděleno, že je tam čeká po většinu času strach, boj a věčné dohlížení ze strany policejního státu.

Není pochyb, že se Židům v Israeli nežije spokojeně a jejich tisícileté prokletí trvá nadále, protože jejich sionističtí vůdcové, aby vybudovali národní domov pro Židy, vzali domov jinému národu. Chtěli svoje štěstí založit na neštěstí jiných, a to nebývá moudré rozhodnutí. Nehledě na to, když si uvědomíme rapidní nárůst židovské populace v Palestině krátce po skončení II. světové války i v jejím průběhu, můžeme se dovtípit alespoň částečnou odpověď na otázku, kam se poděli evropští Židé v případě, že jich nezemřelo opravdu oněch 6 miliónů, jak bývá někdy některými kacíři tvrzeno.

Napsal: Rudolf Polownik

Zpracováno podle knihy Manfreda Adlera „Synové temnoty“

**kali520** · Zaslal: 29 Jan 2008, 10:39 Predmet:

**Aryan Angel** · Zaslal: 29 Jan 2008, 18:23 Predmet:

Je dobre aj dodat ze sa bol "vyvolenym" nuteni ospravedlnit sa.

**Fabo** · Zaslal: 29 Jan 2008, 18:36 Predmet:

imho hnus.

Ak ma lepsiu moznost nezid, je to antisemitizmus.
Ak ma lepsiu moznost zid, je to "rovnost" Evil or Very Mad

**kali520** · Zaslal: 12 Feb 2008, 19:52 Predmet:

Sionista Sebej sa zase ukazal. Na stranke tyzden bolo uverejnene video kde Sebej hovori o spravodlivimi medzi narodmi, a na webe sa aj zapoji do diskusie kde mu po polozeni otazok o sionistickej politike a zabijani palestincov sa zmohol len na sproste urazanie a nadavanie do dementov inym uzivatelom.

Kratka cast s diskusie:

Hneď na úvod debaty označil Šebej stránku Prop.sk za nacistickú a link na nejaký článok admin Týždňa – nejaký Jakub zmazal. Keď sa diskutéri začali zastávať palestínskeho ľudu a vyratávať obete sionizmu – napr. nedávny nezmyselný útok na Libanon, Šebej reagoval:

„Prídu si sem zadiskutovať všetci náckovia a antisemiti, alebo len niektorí?“

Na solidaritu s utláčanými a vraždenými Palestíncami Šebej pokračoval:

František Šebej

„Za tento typ antisemitizmu, akí tu poniektorí predvádzate, sa v civilizovanom svete ľudia naozaj hanbia. Túto poznámku však neadresujem vám s týmito pomätenými antisemitskými konšpiračnými teóriami, vy za nijakú poznámku nestojíte. Píšem to len, lebo nechcem nechať priestor na stránke nášho časopisu kompletne znečistený.“

Nečudo, že u diskutérov stúpal adrenalín a jeden z prispievateľov pod nickom Leopold I. reagoval nasledovne:

„Pán Šebej, u mňa ste celkom stratili kredit! Aha, teda keď niekto kritizuje Židov, je hneď antisemita, že? Pritom najväčšími antisemitmi sú sami Židia (lepšie povedané aškenázski Židia – známi i pod názvom Chazari, ktorí v súčasnosti vládnu v Izraeli), pretože Palestínci tiež patria medzi semitské kmene. A keď pôjdeme do dôsledkov, Židia sú i najväčší rasisti. Ale s vami a ostatnými príslušníkmi vašej strany (ktorá má takú členskú základňu, že sa zmestí do nákladného výťahu) sa o zložitosti tohto problému baviť nedá, lebo vy ste sionizmom zaslepení (presnejšie zaslepení sionistickými peniazmi). Verím, že holokaust bol. A tiež verím, že ešte bude. Konečný, definitívny, kedy sa naplní Sibylino proroctvo vypovedané kráľovi Šalamúnovi. Howgh, dohovoril som!“

Adrenalín v Šebejovi vystúpil tak vysoko, že vyšiel s pocitmi von:

František Šebej

„Ako vám zišlo na um, že chcem mať kredit u anonymného antisemitského dementa, ktorý chce, aby bol opäť holokaust a to definitívny? Titul 'spravodliví' sa udeľuje tým, ktorí prejavili ľudskosť a odvahu súc obklopení morom ľudí ako vy. A prečo končíte indiánskym slovíčkom, prečo nehajlujete, ako by to bolo prirodzené?“

Všimli ste si zvýraznené slovíčko u Leopolda „verím“ a u Šebeja „chce“? V rozhovore by mu takýto klam ľahko prešiel, ale napísané nepustí. Tiež v rozhovore sa ľahšie „hajluje“, pričom v texte je to akosi nemožné. Aj napriek týmto invektívam Leopold I. reagoval s chladnou hlavou:

„Malá poznámočka k nálepkovaniu ľudí a označovaniu za dementov: Pán Šebej, vy ako psychológ (ako o sebe tvrdíte vo svojom blogu) by ste mal mať vyššiu kultúru prejavu, než akou je označovanie ľudí s iným názorom ako je ten váš za dementov. Ako psychológ by ste mal vedieť, čo je demencia... Určite to nie je iný názor. Podľa vašich reakcií to však vyzerá, že starecká demencia začína postihovať vás... Smile

“

Šebej reagoval ďalšími invektívami, ale aj naznačil svoj pôvod:

František Šebej

„Naposledy: k tejto nezmyselnej 'diskusii'. Vyhlásiť, že človek (pod čudesným 'nickom' Leopold I.), ktorý chce, aby bol opäť holokaust, a to definitívny, je dement, nie je nadávanie, ale diagnóza. Nepríčetné konšpiratívne bludy, ktoré tu vypisujete, nie sú názory, s ktorými je možné polemizovať. Dopisovanie si s agresívnymi sociopatmi skrytými za anonymné "nicky" nie je otvorená diskusia. Otvorenou diskusiou je, keď sa niekto postaví s odkrytou tvárou a svojim menom a diskutuje, nie hádže kamene z tmy. Ale vy určite neviete o čom hovorím. No a tú legitimáciu hovoriť o holokausta som nadobudol takpovediac historicky. V holokauste zahynula väčšina rodiny môjho otca. A poznám osobne a dôverne ľudí, ktorí to ako deti prežili, lebo ich skrývali takí Slováci, akí dostávajú ocenenie 'spravodliví medzi národmi'. K tým cítim úctu. Ale tomu asi tiež nebudete rozumieť.“

Bodku za debatou si dovolím urobiť ja

Nacista, antisemita, dement, sociopat, konšpirátor – toto sú argumenty veľkého kultúrneho a civilizovaného „nadtvora“ Šebeja. Tie nadávky sa ale akosi nesú jeho životom už len kvôli obrátenému tvaru priezviska, tak sa nemožno čudovať.

Šebej sa sťažuje, že niekto do neho „hádže kamene z tmy“. Avšak je to práve Šebej, ktorý sa postaral o prijatie protiústavných paragrafov do Trestného zákona, aby bola pre neho diskusia ľahšia. Hovorím napr. o tom, že polemika o jedinej historickej udalosti spadá nie do vedeckej obce, ale do trestno-právnej roviny. Keďže nemožno donútiť ľudí, aby niečo vnútorne prijali a verili tomu, tak im Šebej aspoň zakázal o tom polemizovať. Potom nech sa nečuduje, že na neho z tmy budú padať skaly. Diskutér Leopold aj napriek tomu vyhlásil, že holokaustu verí, no Šebej si to interpretoval ako holokaust chce. Pán Šebej, pokiaľ veriť znamená chcieť, potom je najvyšší čas, aby ste vo vlastnom záujme začali holokaust popierať.*

VILIAM ČERNÁK
http://www.beo.sk/masmedia/43-t/442-sebej-nadava-svojim-citateom-do-dementov

**Ujo Marky** · Zaslal: 12 Feb 2008, 20:28 Predmet:

Myslim si ze Leopold I. ma z casti pravdu ale je to len dalsi internetovy bojovnik ktorych je milion... Rolling Eyes

**Aryan Angel** · Zaslal: 13 Feb 2008, 19:54 Predmet:

**Ujo Marky** · Zaslal: 13 Feb 2008, 20:09 Predmet:

**kali520** · Zaslal: 20 Feb 2008, 16:23 Predmet:

Rozhovor so židofilom a sionistom Miroslavom Iliášom

No tak tomuto sa hovori cisty fanatyk.

**Ujo Marky** · Zaslal: 20 Feb 2008, 16:33 Predmet:

Podla mna sa tomu hovori cisty idiot ne fanatik Laughing

Sak ten clovek ani nevie sam co je ci je Zid alebo krestan alebo budhista alebo ani jedno z toho. Podla jeho slov je krestan ktory ma radsej zidov ako ostatnych Laughing

**zelovoc** · Zaslal: 20 Feb 2008, 17:17 Predmet:

skoda ze ta diskusia na tyzdni je uz premazana.

**kali520** · Zaslal: 01 Mar 2008, 13:54 Predmet:

Aj ked niektore pasaze tohoto clanku pre niekoho nebudu nicim novym tak aj napriek tomu je tam par zaujimavych citacii ktore odzrkadluju zidovsku mentalitu a ich presvedcenie vo svoju nadradenost nad ostatnymi ludmi.

Organizované židovstvo, jeho ideologie a cíle

Dr. Nidal Saleh

Předtím než začneme mluvit o organizovaném židovství a jeho ideologií, je zapotřebí v krátkosti vysvětlit co je židovstvo a kdo jsou dnešní židé. Významný rabín, Louis Finkelstein, představený židovského teologického semináře v Americe, často označovaného jako „Vatikán judaismu“, v předmluvě k prvnímu vydání jeho světoznámé klasiky „Farizeové - sociologické pozadí jejich víry“ na 21. straně píše: „...Judaismus... Farizeizmus se stal talmudizmem, talmudizmus se stal středověkým rabínizmem a středověký rabínizmus se stal moderním rabínizmem. Ale přes všechny změny jména zůstal duch starověkého farizeizmu nezměněný.“

Universální židovská encyklopedie z roku 1943 uvádí, že „kořeny dnešního židovského náboženství sahají bez přerušení až k farizeizmu. Jeho ideologie, myšlenky a způsoby našly svoje vyjádření v literatuře, která se z většiny zachovala dodnes. Babylonský Talmud je nejdůležitějším a hlavním zdrojem této literatury, a jeho studování je pro opravdové pochopení farizeizmu nezbytné.“

Od počátečních dob vzniku jádra Talmudu „Mišnah“ do doby vydání prvního tištěného Talmudu prošel Talmud mnohými změnami, přepisováním a přepracováváním. První vydání palestinského Talmudu vyšlo roku 1523-24 v Benátkách v Itálii. První vydání Babylonského Talmudu vyšlo roku 1482 ve Španělsku. Ale první vydání oficiálního Talmudu, dodnes používaného, vyšlo roku 1886 ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. Talmud byl někdy vydáván pod názvem Gimary, protože cenzura nedovolila vydat ho pod názvem Talmud.

Židé a židovstvo jsou produktem Talmudu a jeho učení. Talmud dnes představuje totalitní diktaturu nad životy židů, ať si to uvědomují nebo ne. Talmud hraje v dnešním judaismu, stejně jako v minulosti, klíčovou roli. Rabín Morris N. Kertzer, ředitel vnitřní činnosti Židovské severoamerické komise, a v čase publikovaní článku, prezident Asociace židovských duchovních v armádě Spojených států amerických a oficiální mluvčí amerických židů, napsal v magazínu „LOOK“ 17. června 1952 článek s titulkem „Kdo je žid“, v němž říká:

„Talmud se skládá ze 63 knih, právních, etických a historických citátů starověkých rabínů. Byl vydán pět století po narození Krista. Je to právní kodex, který formuje základy židovského náboženství, a je příručkou, podle které se trénují rabíni.“

Základ talmudské ideologie je postaven na: „My, židé na jedné straně a ti druzí na straně druhé.“ Jádrem Talmudu je víra ve výjimečnost a výlučnost židů a jejich nadlidskou kvalitu. To najdete v celém jeho obsahu, ať mluví o čemkoliv.

Židovská populace se skládá z dvou skupin, Sefardi nebo orientální a Aškenazi a nebo východoevropští židé. Sefardi jsou smíšeného původu, s významným elementem Arabů, Iránců, Kurdů a podobně. Aškenazi anebo východoevropští židé, kteří dnes tvoří většinu světové židovské populace, jsou z většiny chazarského původu. Tak převážná většina dnešních židů nemá semitický původ a nemá žádný etnický ani antropologický vztah s národy staré Palestiny. Tento fakt najdeme v mnohých historických dokumentech a v samotné židovské encyklopedii. (viz: Koestler ve své knize „The thirteen tribe“ z roku 1976, Alfred Liliental v knize „What price Israel“ z roku 1954 a B. Freedman v knize „Facts are facto)

Organizované židovstvo anebo podle A Lilienthala „ židovské spojení“ “Jews conection“ se skládá ze dvou hlavních směrů: sionistického a teologického.

Ideologie sionistického směru se zakládá na tzv. „historickém právu židů v Palestině“. Toto právo vychází z několika mýtů, které říkají, že:

Dnešní židé, tvoří jeden národ. Tento národ pochází z jednoho rodu, rodu Izraele, z něhož pochází Jakub, syn Izáka, syn Abraháma, jak je uvedeno v Bibli ve Starém zákonu. Starý zákon podle nich není jen teologická, ale i historická kniha, která věrně popisuje slavnou historii velkého izraelského národa. Izraelský národ byl Bohem vyvolený, a za pomoci Boha a s božím požehnáním založil v Palestině i mimo ni velké království, Davidovo a Šalamounovo, vyhubením původního obyvatelstva. Izraelský národ byl podle něj z Palestiny násilně vyhnán a dlouhé roky žije ve vyhnanství mezi ostatními národy. Sionisti dál prohlašují, že dnešní židé jsou potomci izraelského biblického národa, a jako takoví mají historické právo na návrat do svojí vlasti, Palestiny.

Ideologie teologického směru stojí na základě takzvané boží smlouvy, ve které prý Bůh izraelitům, vyvolenému národu, daroval svatou zemi, Palestinu. Tvrdí, že izraelský lid, jak bylo uvedeno v Bibli, uzavřel s Bohem na hoře Sinaj smlouvu, ze které se nelze vyvázat. Bůh takto obnovil svůj slib, který dal předtím Abrahámovi, totiž že izraelitům daruje Palestinu a pomůže jim vyhubit původní obyvatelstvo. Boží vůlí je, aby se obrozený Izrael, jinými slovy „dnešní židé“, vrátili do svaté země a tam založili čistě židovský stát bez gójů. Židovský lid by potom připravil podmínky k nastolení nebeského království a tak vytvořil předobraz božího království všehomíru. Tento směr věří, že přesto, že sionisti jsou bezbožní, je Bůh bez jejich vědomí použil jako nástroj boží vůle. Bůh sám prý vedl vítěznou izraelskou armádu v roce 1967 a otevřel tak cestu k „návratu židů do zaslíbené země“. Návrat židů do „svaté země“ je spojen s příchodem mesiáše a vykoupením. Armáda sekulárního Izraele se stala vykonavatelem božího záměru. Židé mají historickou úlohu, jsou Bohem vyvolený národ a je svatou povinností křesťanů všemi cestami židům pomáhat tento historický úkol splnit.

Podle tohoto směru vzdát se území, které už Izrael získal ve válce roku 1967, by znamenalo, že židé znovu odmítli Boha.

Rozdíly mezi oběma směry se v posledních letech zmenšily do takové míry, že se dá hovořit o tom, že oba směry tvoří jeden ultrapravicově-nábožensko-nacionální blok. Oba směry jsou produktem talmudského učení a tým trpí syndromy xenofobie a Morální schizofrenie.

Xenofobie, se projeví jako chorobný strach a nenávist k cizincům. „"Je tu velká připást mezi námi (židy) a našimi nepřáteli, a to nejen pokud jde o schopnosti, ale i v morálce, kultuře, posvátnosti života a v svědomí. Tito jsou tu našimi sousedy, ale zdá se, jakoby o pár sto metrů dále byli lidé, co vůbec nepatří na náš kontinent, do našeho světa, ale v skutečnosti nikam do jiné galaxie.“(Moshe Katsav (izraelský prezident, Jeruzalém Post, 10. mája 2001). Duchovný otec ortodoxních židů v Izraeli, rabín Kuk psal : „Odlišnost duše žida s jeho moci, zaměřeními, vnitřním světem oproti duše góje je větší a hlubší jako odlišnost duše goja oproti duše zvířata, protože mezi posledními je odlišnost v množstvu, a mezi prvými je odlišnost v kvalitě. Libovolný skutek, i ten nejlepší uskutečněný gójem, jen posilňuje satana, libovolný skutek žida, včetně zločinu, napomáhá Bohu.“ (Kook zvi Zahudá: lights, hebr. orig. orot, jerusalem 1953. Kook tzvi Zehuda:sionism and biblical prophecy. In Terosh Josef : religion).

V novinách „Zprávy“ rabín Litman vyhlásil, že „židovský národ byl vždy hlavní osobností v dramatu lidské historie, a stvořitel nemění herce určené do hlavní role. Naše boží vyvolenost je neodvolatelná.“ Ve stejných novinách napsal rabín Šmulevič: „Žid, to je programové zabezpečení světa. Získat do svých rukou tento software znamená uchvátit moc nad celým světem.“ Další sionista M. Nordau, spoluzakladatel sionismu, už roku 1897 prohlásil: „Můžeme se pyšnit takovými kvalitami, které v takové míře nemá ani jeden národ na světě.“ (Max Nordau: To his people, str. 92)

Tento pocit vyvolenosti a výlučnosti, popisuje I. Shamír, „připravuje židy o rozum. Je to forma duševní choroby, která patří na psychiatrii. Tato choroba dospěla tak daleko, že buď ona pochová nás, nebo my ji. Kabalisti a talmudisti přesvědčují lidstvo o pravdivosti svého učení o židovské převaze a o tom, že židům je souzené být panovníky a gójům otroky, a že současnost Palestinců je budoucnost všech gójů, a úděl Gazy postihne Moskvu, Paříž a jiná města.“

Ta xenofobie vychází hlavně z uzavřené utopie, setrvaní jako ghetto- tj. bojovně naladěná, uzavřená společnost, židovská Sparta, která se chrání proti nepřátelům židů, gójům, pomocí vojenské síly. Organizované židovství aplikuje Platonův program tím, že každý musí mít nad sebou důstojníka, a nikdo nesmí udělat ani jeden krok na vlastní odpovědnost. V míru i ve válce musí žít podle svého nadřízeného důstojníka. „Každého musíme rychle vychovat tak, aby nikdo nikdy nemyslel a nechoval se samostatně.“ (Laws, 942 ab: Podle knihy Izraele Shahaka, Historie a náboženství židů, první kapitola, s. 33 - 34).

Tento výrok ve své knize „The open Society and its Enemies“ komentuje Karl Bober. Říká, že „historické židovství a po něm ortodoxní židovství nebo sionismus jsou největšími nepřáteli otevřené společnosti. Izraelský stát, který se opírá o ortodoxní židovství, nikdy nemůže být otevřenou společností.“

Za zmínku a zamyšlení stojí výrok Izáka Rabína, bývalého předsedy vlády Izraelského státu. Ve své biografii zdůrazňuje: „Pocit nebezpečí a ohrožení byl a je nejdůležitějším faktorem jednoty našeho lidu.“ Proto, židovští představitelé stále bijí na poplach, že židovstvo je ohroženo zhoubným „novým antisemitismem“. Je důležité strašit stále a stále vnějším nebezpečím, které ohrožuje Izrael a židům vůbec. Záměrem ovšem bylo tvrzení, že židé jsou tam i zde vystaveni hrozbě „druhého Holocaustu“. Pouhá vzpomínka na Holocaust slouží jako účinný nástroj v rukách izraelského vedení na zahraniční židy a dává morální a emocionální právo Izraeli dělat cokoliv… jiným národům“ Holocaust kategoricky označuje jedinečnou historickou událost. Holocaust označuje vyvrcholení iracionální, věčné nenávisti gójů k židům. A tak podle Nathana Glazera Holocaust, zvláštní odlišnost židů, dává židům „právo pokládat se za zvláště ohrožené a zvláště oprávněné pro jakékoliv úsilí, které je nezbytné pro jejich přežití.“ Toto dogma také dává plné oprávnění existence Izraele: Cokoliv je pro židy výhodné je možno použít, včetně mučení a agrese, to vše je součástí legitimní sebeobrany. Boas Evron na základě rozšíření poučení z Holocaustu o věčné nenávisti gójů konstatuje, že to „skutečně odpovídá úmyslné formě paranoie… Tato mentalita… předem přehlíží nelidské zacházení s góji, podle převládající mytologie, že „všichni lidé kolaborovali s nacismem na destrukci židů“, a tedy je židům povoleno cokoliv v jejich vztahu k jiným lidem (podle Normana Finkelsteina, Průmysl Holocaustu ).

Morální schizofrenie, je to druh desocializaci osobnosti, kde stojí v popředí bludné interpretace nebo distorsní vnímání reality, kde je chování ovládáno autistickým pohroužením do sebe a odtržením od reality. Psychotické transformace reality se stávají do určité míry životním systémem nemocného v jeho vztahu k lidem a v integraci s okolím, s vnějším světem. „Život ve dvou realitách“, tj. jednak život v psychoticky zkreslené realitě chorobného fantazijního světa a jednak každodenní reality, přičemž se tyto dva světy jakoby prolínají.

Ve světě bojují za lidská práva a za občanskou, nerasovou, pluralitní společnost a přitom tvrdě obhajují izraelskou společnost, ve které má nežidovské obyvatelstvo nižší statut než židé. Žádají otevřenou společnost všude, kde žijí, a zároveň obhajují izraelskou společnost, která je největším nepřítelem otevřené pluralitní společnosti. Všude bojují proti principům a praktikám, které sami obhajují v Izraeli a ve vlastní společnosti.

Morální schizofrenie se projevuje také v postojích organizovaného židovství k šovinismu a rasismu vůbec. V době, kdy se nám sionisti jeví jako velcí bojovníci proti německému nebo jinému šovinismu, o židovském šovinismu mlčí. Na druhou stranu zamlčují fakt, že názory sionistických a ortodoxních židovských pohlavárův o čistotě a nadřazenosti tzv. „židovské rasy“ nejsou odlišné od nacistických názorů o „čistotě árijské rasy“. Sionističtí pohlaváři všude ostře kritizují rasismus a separatismus a podporují multikulturalismus, a přitom pevně podporují rasismus a separatismus v Izraeli a ve vlastní společnosti. Jasným příkladem je židovský představitel Isi Leibler, který je velkým zastáncem multikulturalismu v Austrálii a přitom silným odpůrcem multikulturalismu v Izraeli. V jeruzalémských novinách „Jerusalem Post“ prohlásil, že taková politika nemá v Izraeli místo. „Toto je země, která byla založena a vytvořena jako židovská země pro židy.“ Pan Leibler však nejprve tvrdil, že multikulturalismus v Austrálii, to je cosi, „na co můžeme být všichni hrdí, že se na tom podílíme a jsme toho součástí.“ Tento zakladatel Jetset Travel se před dvěma lety přestěhoval do Izraele jako předseda Světového židovského kongresu. Nedávno publikoval esej, kde tvrdí, že sionismus, tedy židovský nacionalismus, nyní v Izraeli ohrožují „post-sionisti“. „Post-sionista“ je ten, kdo se dívá pozitivně na zaniknutí židů ve smyslu etnocentrickém, jako národní skupiny; kdo nevidí židy jako sjednocený lid.“ Leibler dále řekl, že post-sionisti představují ve školách univerzální agendu namířenou proti židovskému nacionalismu a za vytvoření multikulturního státu. Jenže pan Leibler má opačný názor, když jde o multikulturalismus v Austrálii. Roku 1993 varoval, že multikulturalismus ohrožují extremisti. „Je potřeba si sednout a hledat cesty, jak znovu zachytit ducha multikulturalismu, o kterém se domnívám, že můžeme být všichni hrdí, že se na něm podílíme a jsme jeho součástí.“ http://www.vjm.cc/vjm/english/articles004.htm . http://www.ety.com/HRP/jewishstudies/mulcul_not_for_israel.htm

Žijeme v době, kdy sionisti a jejich přátelé nám i celému světu neustále představují židy jako nevinné oběti, stále nám připomínají hrůzy holocaustu a aby vzpomínka na holocaust byla stále živá, nikomu nedovolí, aby se zmínil, byť jen náznakem, o židovských pogromech vůči nežidům. Židé například, jak bylo uvedeno v knize židovského spisovatele Johna Sacka „Oko za oko“, v roce 1945 pozabíjeli velké množství Němců: ne nacistů, ne Hitlerových vrahů, ale německých civilistů, německých mužů, žen, dětí a batolat, jichž „zločinem“ bylo jen to, že jsou Němci. (John Sack: Oko za oko, Votabia, Praha 1997, str. 6-7 ).

S pomocí holocaustu bránili a omlouvali porušování lidských práv na Izraelem okupovaných územích. Čím víc Palestinců hynulo pod izraelskými zbraněmi, tím halasněji křičeli o německých plynových komorách. Známý izraelský novinář Ari Šavit napsal v izraelských novinách Haaretz: „My můžeme zabíjet beztrestně, protože na naší straně stojí muzeum holocaustu.“ S pomocí vyprávění o Holocaustu, píše Norman Finkelstein: „Ve vojenském smyslu jeden z nejsilnějších států světa (Izrael) s otřesným porušováním lidských práv představují jako potenciální oběť.“(podle knihy Průmysl Holocaustu, nakl.Dokořán, Praha )

Po 11. září 2001 je tento židovský etnocentrismus zapojen do širší vize civilizačního střetu, který není považován ani tak za konflikt dvou civilizací, jako spíše za konflikt jediné - „pravé“, liberální a demokratické - civilizace s barbarstvím. Sionisté a jejich spojenci apelují na všechny západní společnosti, které mají pochopit, že židovský stát bojuje také o New York, Paříž, Madrid či Prahu. Organizované židovstvo, hlavně v USA, chce svět přesvědčit, že je třeba Blízkovýchodní konflikt chápat jako konflikt liberální civilizace s barbarskou „kulturou mučednictví“. Sionisti chtějí vtáhnout celý svět do sionistického boje za sionistické zájmy. Na jedné straně hlásí, že všichni gójové na světě nenávidí židy a osudem židů je věčně bojovat proti gójům, na druhé straně volají góje na pomoc ke splnění svých cílů.

Alfred Lilienthal píše ve své knize sionizmus, že „židovské spojení pokrývá všechny oblasti a dotýká se všech společenských vrstev. Většina Američanů o tomto gigantickém snažení nemá ani potuchy. Asi nenajdete žida, o něhož by jeho tykadlo nezavadilo.“ Viktor Ostrovsky, bývalý člen izraelské špionážní organizace Mosad říká: „Celý Mosad má pouze 1 200 zaměstnanců, včetně sekretářek, ale na rozdíl od jiných zemí má Izrael možnost obracet se na významné a loajální kádry světové židovské populace, žijící mimo Izrael. Děje se tak prostřednictvím zvláštního systému „sajanů“; tj. dobrovolných pomocníků. (Lstí a klamem, s. 11). Lilienthal celou situaci charakterizoval takto: „Celkové konkrétní vazby vytvořené legálními dohodami mezi židovskou agenturou, která v USA působí veřejně, a vládou Izraele, americké občany a daňové poplatníky vystavují přímému vlivu cizí vlády. Sionistické spojení má vliv na všechny oblasti života. Působí v každém politickém směru a v každém náboženství. Šest milionů židů v Americe a několik dalších milionů v diaspoře, z nichž většina je dobře situována, je připraveno a ochotno své schopnosti i kontakty využít k podpoře izraelské věci.

**Aryan Angel** · Zaslal: 16 Mar 2008, 1:32 Predmet:

Threats to Israel are threats to us, says Merkel

http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L-3519304,00.html

Rolling Eyes