Peltierův článek se jmenuje podle jeho objevitele francouzského fyzika Peltiera, který se v 19 století zabýval tzv. Seebeckovým jevem. Tento jev spočívá v tom, že pokud dva vodiče z různých kovů spojené do obvodu zahřejeme vzniká v obvodu elektrický proud. Při pokusech s tímto obvodem zjistil Peltier, že obvod pracuje i opačně - tzn. že pokud chceme aby byl v místě spoje vodiče rozdíl teplot je nutné přivézt do obvodu el. proud. Peltier tak zkonstruoval článek skládající se ze dvou polovodičových tělísek a vodivého spoje. Tyto články se dají spojovat a tak vznikne jeden velký článek. Na vodivé spoje se začala používat měď kvůli své dobré tepelné i elektrické vodivosti. Složený článek se vkládá mezi keramické destičky, které dobře vedou teplo. Po přivedení stejnosměrného proudu do odvodu se jedna destička ochlazuje a druhá zahřívá. Nevýhodou je že proud přivedený do odvodu se také mění na teplo a proto je nutné z teplejší strany odvádět jednak teplo z ochlazované destičky(chlazené součástky) a také i teplo vytvořené el. proudem.