Aryan Angel napísal:A znova, v realite dneska, zaujmom kapitalu vyhovuju univerzalisticke lavicove ideje s ich egalitarizmom a otvorenostou (aj hranic)

Aryan Angel napísal:Ja hovorim proti ciernobielemu ideologickemu vnimaniu naroda

korešpondent Blackblogu v článku o Matici a nacionalizme 'My vs. Oni?' napísal:Ústredným princípom politickej organizácie nacionalizmu je logicky „národ“. V spoločenských vedách je táto entita, resp. sociálny konštrukt, objektívne nedefinovateľný. Nacionalisti za národ považujú skupinu ľudí, ktorá spĺňa niektoré, viaceré, alebo všetky nacionálne faktory. Tie však nie sú určujúce a nevyplýva z nich definícia národa, naopak sú odvodené ako deskripcia romantickej predstavy o národe. Jedná sa podľa nich o spoločenstvo ľudí spojených spoločnými hodnotami a tradíciami, hlavne spoločným jazykom, náboženstvom, dejinami, obývajúcich rovnaký zemepisný priestor. Tieto faktory sú všetky jednoducho vyvrátiteľné na konkrétnych praktických príkladoch. Stručne, spoločné hodnoty a tradície má väčšina ľudí žijúcich v Európe, USA či iných krajinách, do ktorých Európania migrovali a pritom nie sú považovaní za jeden národ. Spoločné náboženstvo zdieľajú napríklad ľudia v strednej Afrike, Európe, Latinskej Amerike a jeden „národ netvoria“, nehovoriac o tom, že obyvatelia tej istej krajiny môžu mať rôzne, alebo nemusia mať žiadne vierovyznanie. Spoločné dejiny majú napríklad Slováci a Maďari a napriek tomu sú obyvatelia Maďarska „úhlavným nepriateľom“ slovenských šovinistov. Rovnaký zemepisný priestor obývajú v našich končinách okrem Slovákov napríklad aj Rómovia, ktorí sa však tiež považujú za Slovákov, avšak matičiari ich za slovenské národotvorné etnikum rozhodne nepovažujú. Dokonalý guláš. A to som ešte nezačal tieto nacionálne faktory vzájomne kombinovať. Definícia národa teda môže byť jedine subjektívna (národ tvoria tí ľudia, ktorí sa k nemu hlásia) alebo psychopolitická. To znamená, že národ tvorí skupina ľudí, ktorí sa považujú za určité prirodzené politické spoločenstvo, vyznačujú sa spoločnou lojalitou a citovým naladením (patriotizmus). Príslušnosť k národu nie je teda racionálna, ale priamo závislá od osobných pohnútok jednotlivca, od jeho emočného vnímania nacionálnej súnáležitosti.

lavicova ideja uspela

ako to pomohlo priblizit sa k "socialnej revolucii" moze kazdy posudit sam..

butthead napísal:nuz ludia si nechavaju nasrat na hlavu. ale je to hlavne tym, ze kazdy ma svoju rodinu a obavu straty zamestnania.

Uz som raz Hughita upozornil na jeden vyznamny fakt, ze ani v takych extremnych hospodarskych a ekonomicky podmienkach ake boli este donedavna napr v Grecku,Spanielsku, ci na juhu Talianska neprebehol ani naznak nejakej vaznejsej anarchistickej revolty.Ludia proste sami vidia ze je to utopisticka myslienka a ani nijak zvlast ju nepodporuju.

Jedná sa podľa nich o spoločenstvo ľudí spojených spoločnými hodnotami a tradíciami, hlavne spoločným jazykom, náboženstvom, dejinami, bývajúcich rovnaký zemepisný priestor.

Stručne, spoločné hodnoty a tradície má väčšina ľudí žijúcich v Európe, USA či iných krajinách, do ktorých Európania migrovali a pritom nie sú považovaní za jeden národ.

Waagbistritz69 napísal:aká "ľavicová idea" uspela?

Waagbistritz69 napísal:keďže si myslíme že kapitál, štát, patriarchát a nacionalizmus je potrebné revolučnou cestou odstrániť, asiže sa nehlásime k tej ľavici o ktorej hovoríš - aj to značná časť z nás považuje celé pravo-ľavé delenie za prekonané, resp. doňho nezaraďuje anarchizmus či tzv. ľavý komunizmus..

pretoze vacsina ludi potrebuje svojho "vodcu".

butthead napísal:staci zmenit myslenie ludi k dobru, moralke, etike a konieckoncov peniaze, moc musia ist bokom

Aryan Angel napísal:narodne a rasove povedomie a identita u ludi Europskeho povodu je systematicky podryvana a potlacovana, v sulade s lavicovym (marxistickym aj anarchistickym) videnim spolocnosti

Prole.info napísal:„Je na čase, aby si každý buřič uvědomil, že „lid“ a dělnická třída nejsou totéž.“
- Joe Hill

Civilizace je hluboce rozdělena. Většina z nás tráví většinu času v práci a jsme povětšinou chudí, zatímco vlastníci, kteří jsou povětšinou bohatí, řídí naši práci a profitují z ní. Na tomto základním dělení stojí všechny společenské komunity a instituce. Existují rasová, kulturní a jazyková dělítka i komunity. Rozdělení a komunita se pojí i s pohlavím a věkem. Je tu také národní a občanská komunita a rovněž dělení na národy a lidi s občanstvím a bez něho. Rozděluje nás i spojuje náboženství nebo ideologie. Spojuje nás nákup a prodej na trhu. Některé z těchto identit tu jsou už po tisíciletí. Jiné jsou zase přímým důsledkem způsobu naší dnešní práce. Všechny se teď ale organizují kolem kapitálu. Všechny jsou našim šéfům nápomocné při hromadění našeho mrtvého času uchovaného ve věcech a brání základnímu rozdělení této společnosti, aby ji rozervalo na kusy. Chudé lidi z jedné země lze přimět, aby se ztotožňovali se svými šéfy z téže země a bojovali proti chudým lidem z jiných zemí. Pro dělníky je těžší organizovat stávku spolu s jinými dělníky, kteří jinak vypadají a mluví jiným jazykem, zejména když se jedni považují za lepší než ti druzí. Tato dělítka a komunity se odrážejí v dělbě práce v zaměstnání a zároveň jsou jejím odrazem.

Zatímco nám z jedné strany vnucují tato dělítka a výlučné komunity, z druhé strany nám cpou všeobjímající lidskou komunitu. Ta je ale stejně imaginární a falešná. Popírá totiž základní rozdělení společnosti. Majitelé podniků řídí vládu a média, školy a věznice, úřady sociálního zabezpečení a policii. Řídí i naše životy. Noviny a televize předkládají jejich pohled na svět. Školy vyučují slavné (či neslavné) dějiny jejich společnosti a produkují škálu absolventů nebo zkrachovanců vhodných pro různé typy práce. Vláda poskytuje služby zajišťující hladký chod jejich společnosti. A když selže všechno ostatní, mají policii, věznice a armádu.

To není naše komunita.

„Moc, kterou v této době buržoazie stále vládne, stojí na nedostatku autonomie a nezávislosti ducha proletariátu.“
- Anton Pannekoek

Organizují nás sice proti sobě navzájem, ale my se můžeme sami zorganizovat proti nim.

Pointa řečí o třídě a „proleťácích“ totiž spočívá v tom, že na té nejzákladnější rovině mají lidé z různých „komunit“ v podstatě podobné zkušenosti a že lidé ze stejných „komunit“ by se vlastně měli navzájem nenávidět. Takové je východisko pro boj se stávajícími komunitami. Když začneme bojovat za své vlastní zájmy, zjistíme, že totéž dělají i druzí. Předsudky se hroutí a náš vztek směřuje tam, kam má. Nejsme slabí, protože jsme rozdělení. Jsme rozdělení, protože jsme slabí.

Jsou-li napadány, stávají se současné komunity bezvýznamnými, a jsou napadány vlastní bezvýznamností. Rasismus a sexismus přestávají být atraktivní, když pracující muži a ženy různých ras bojují bok po boku proti svým třídním nepřátelům. A tento boj je tím efektivnější, čím více se do něj zapojí lidí z různých „komunit“. Nebude třeba žádné zástupné hodnoty za vše, co lze koupit a prodat - čili peněz - když nebude třeba poměřovat pracovní dobu uchovanou v těchto věcech. A to se může uskutečnit jedině tehdy, když budeme věci dělat, protože je potřebujeme a nikoli proto, abychom je směňovali. Nebude potřeba vláda, aby řídila společnost, když ta nebude rozdělená na management a pracovní sílu a lidé si budou moci řídit své životy sami. Když se společnost nebude dělit na bohaté a chudé, nebude třeba národních nebo rasových komunit a bude moci existovat lidská komunita. Způsobem jak vytvořit tyto podmínky je bojovat proti stávajícím podmínkám.

Aryan Angel napísal:To ako si anarchisti konkrete predstavuju "revolucnu cestu" k vitazstvu ich idei ostava zahadou tejto temy

Prole.info napísal:„Anarchismus není nějaká nádherná utopie ani abstraktní filozofická idea, je to společenské hnutí pracujících mas.“
- Skupina „Dělo Truda“

Když začínáme bojovat proti našim životním podmínkám, objevuje se zcela odlišný druh aktivity. Nehledáme žádného politika, aby za nás něco měnil. Měníme to sami spolu s ostatními lidmi z dělnické třídy.

Kdykoli propukne tento druh dělnického odporu, politici se jej snaží uhasit záplavou petic, lobbování a předvolebních kampaní. Když ale bojujeme sami za sebe, naše činnost vypadá úplně jinak než ta jejich. Bereme vlastníkům nemovitostí jejich majetek a používáme jej pro sebe. Proti svým šéfům používáme militantní taktiku a nakonec bojujeme s policií. Vytváříme skupiny, kde se aktivity účastní každý, a neexistuje dělba na vůdce a stoupence. Nebojujeme za naše vůdce, za naše šéfy nebo za svoji zemi. Bojujeme sami za sebe. Nejde o žádnou vrcholnou formu demokracie. Vnucujeme společnosti své potřeby bez debaty - potřeby, které jsou v přímém rozporu se zájmy a přáními bohatých lidí celého světa. S touto společností nemůžeme nijak hovořit jako rovný s rovným.

Této tendenci bojů dělnické třídy obejít vládu a jít proti ní a proti politice, vytvářet nové formy organizace, kde svou víru nevkládáme v nic jiného než ve své vlastní schopnosti, se občas říká „anarchismus“.

„Zdevastujme bulváry, kde žijí boháči.“
- Lucy Parsonsová

Jsme tedy ve válce - v třídní válce.

Neexistuje žádný soubor myšlenek, návrhů a organizačních strategií, který může přinést vítězství. Není žádné jiné řešení než vyhrát tuto válku.

Dokud jsou iniciativní oni, jsme separovaní a pasivní. Naše reakce na životní podmínky jsou individuální: seknout s prací, přestěhovat se do čtvrti s nižšími nájmy, přidat se k subkultuře nebo gangu, sebevražda, vsadit si v loterii, brát drogy nebo propadnout alkoholu, chodit do kostela. Jejich svět vypadá jako jediná možnost. Každou naději na změnu prožíváme jen v imaginární rovině - odloučené od našich každodenních životů. Prostě všechno šlape tak, jak má a krize s destrukcí k tomu nutně patří.

Když přejdeme do ofenzívy, začneme si uvědomovat jeden druhého a bojovat kolektivně. Společnost je na nás závislá a toho využíváme k jejímu rozvrácení. Stávkujeme, sabotujeme, rozpoutáváme pouliční bouře, dezertujeme, děláme vzpoury a zmocňujeme se vlastnictví. Vytváříme organizace, abychom zesílili a zkoordinovali své aktivity. Otevírají se nejrůznější nové možnosti. Jsme opovážlivější a agresivnější v prosazování svých vlastních třídních zájmů. Ty nespočívají ve vytvoření nové vlády ani v tom, že se z nás stanou noví šéfové. Naším zájmem je skoncovat s tím, jak dnes žijeme, a tudíž se společností, která právě na tomto způsobu života stojí.

Jsme pracující třída, která chce zrušit práci a třídy. Jsme komunita lidí, která chce rozervat stávající komunitu na kusy. Naším politickým programem je zničit politiku. Proto musíme dnešní podvratné tendence postrkovat, dokud nepředěláme společnost na celém světě. Tomu se občas říká „revoluce“.

Aryan Angel napísal:lavica na Zapade ale na to ide korumpovanim povodnej kultury

Aryan Angel napísal:a podporou prilevu ne-Europskeho obytelstva .. co je opät paradox, pretoze to dava kapitalistom moznost k este vacsiemu zovretiu pracujucej triedy

Zlatý úsvit napísal:During those times, the only worthy adversaries of this development were the Anarchists under Mikhail Bakunin.

Anarchist Federation napísal:Bakuninova opozice k marxismu zahrnuje několik samostatných, ale souvisejících kritik. I když považoval Marxe za upřímného revolucionáře, byl Bakunin přesvědčen, že aplikace marxistického systému by nutně vedla k nahrazení jedné represe (kapitalistické) jinou (státně socialistickou).
Zaprvé, Bakunin byl proti tomu, co v Marxově myšlení považoval za prvek ekonomického determinismu, nejjednodušeji vyjádřený ve větě, že ”Bytí určuje vědomí.” Jinak řečeno, Bakunin byl proti názoru, že celá škála ”nadstavbových” činitelů společnosti – její zákony, mravy, věda, náboženství atd. – je ”jen nutným následkem rozvoje ekonomických skutečností.” Místo toho, aby byly dějiny nebo věda především určovány ekonomickými činiteli (např. ”způsob výroby”), Bakunin připouštěl mnohem větší prostor pro aktivní intervenci lidských bytostí při realizaci jejich vlastního osudu.
Mnohem zásadnější byl Bakuninův odmítavý postoj k marxistické myšlence diktatury proletariátu, která měla být přechodným státem na cestě k bezstátnímu komunismu. Marx a Engels psali v Komunistickém manifestu z roku 1848 o potřebě pracovních armád pod dozorem státu, o zaostalosti venkovských dělníků, o potřebě centralizovaného a řízeného hospodářství a širokého znárodňování. Později Marx také jasně řekl, že dělnická vláda by mohla vzniknout prostřednictvím všeobecného volebního práva. Bakunin všechny tyto návrhy zpochybnil.
Stát, ať je jeho základ jakýkoliv, ať je proletářský nebo buržoazní, nevyhnutelně obsahuje několik rysů, které je třeba odmítnout. Státy jsou založené na donucování a nadvládě. Tato nadvláda, prohlásil Bakunin, by velmi brzy přestala být nadvládou proletariátu nad jeho nepřáteli a změnila by se ve stát nad proletariátem. Bakunin byl přesvědčen, že ten by vznikl z nemožnosti, aby celá třída, čítající milióny lidí, vládla sama svým jménem. Dělníci by nutně museli vykonávat moc zprostředkovaně a to tak, že by úkol vládnout svěřili skupince politiků.
Jakmile by jednou vláda vyklouzla z rukou mas, vytvořila by se nová třída odborníků, vědců a profesionálních politiků. Bakunin byl přesvědčen, že tato nová elita by měla svoji nadvládu nad dělníky mnohem jistější, protože by používala mystifikace a legitimity, kterou by jí skýtalo tvrzení, že jedná v souladu s vědeckými zákony (hlavní tvrzení marxistů).
Navíc, i když by nový stát mohl hrát maškarádu, že je opravdovým výrazem vůle lidu, institucionalizace moci dává vzniknout nové skupině vládců se stejnými sobeckými zájmy a se stejnými zástěrkami pro své pochybné jednání.
Dalším problémem, který nastoluje státní systém, je podle Bakunina další posilování procesu nadvlády centralizovanou státotvornou vládou. Stát jako vlastník, organizátor, ředitel, finančník a přerozdělovač práce a hospodářství by při svém fungování musel nutně jednat autoritativně. Jak můžeme vidět na sovětském systému, shora řízené hospodářství musí fungovat tak, že se rozhoduje směrem shora dolů; nedokáže uspokojit složité a různorodé potřeby jedinců a v konečné instanci je beznadějným, nevýkonným gigantem. Marx byl přesvědčen, že centralismus v jakékoliv podobě je krokem ke konečnému, státnímu řešení revoluce. Bakunin naopak stavěl proti centralismu federalismus.
Realita Bakuninovy předpovědi, co se týče fungování marxistických států, potvrdila. Bolševici se chopili moci v roce 1917. Ustavičně mluvili o diktatuře proletariátu a vládě sovětů, ale nevyhnutelně, chtě nechtě, vytvořili rozsáhlý byrokratický policejní stát.

Waagbistritz69 napísal:not in this economy..

Prole.info napísal:Bereme vlastníkům nemovitostí jejich majetek a používáme jej pro sebe.

Prole.info napísal:Jsme pracující třída, která chce zrušit práci a třídy.

Prole.info napísal:Naším politickým programem je zničit politiku.

gogo956 napísal:butthead
este relativne donedavna sa nieco podobne tvrdilo o zenach. Ze sa nevedia rozhodovat,racionalne rozmyslat a pod.Vo vsetko podstatnom za nich rozhodoval otec a neskor manzel. Nemohli si presadzovat vlastnu vôlu, vlastne myslienky,nemohli studovat. Dnes tu moznost maju a ako vidis, ide im to po vsetkych strankach rovnako dobre ako muzom.