Dahome napísal:zaujímavá téma ale zle položená otázka...
najlepšia v čom? a aká stíhačka? Stíhačky boli aj v II. svet. vojne, samozrejme podzvukové okrem toho sú stíhačky útočné, bombardéry, prieskumné resp. špionážne a pod. a hlavne, či ti ide o rýchlosť, max. výšku alebo dolet, manévrovateľnosť... Tak či onak, myslím, že v ankete chýba zrejme zatiaľ stále najrýchlejší bežne armádou používaný stroj a to je LOCKHEED SR-71 BLACKBIRD - 3 220 km/h U mňa je jasným favoritom...
(a tiež unikát AV-8B Harrier II - posledné modely dosahovali už nadzvukovú rýchlosť)

Lub0$ napísal:btw, vie mi niekto povedat kedy je vhodna nadzvukova rychlost pri bojovych stihackach? Pri dlhych preletoch? Predpokladam, ze s tym enormne stupne aj spotreba.

Lub0$ napísal:Nj stihacka pochadza zo slov stihacie lietadlo co ja viem.
Co sa tyka tankovania vo vzduchu, nie kazde lietadlo to dokaze co ja viem.
No a ine vyuzitie ako pocas dlheho letu nevidim...nema iny dovod pouzit taku rychlost.

begbeee napísal: Harrier bol skvelý.

begbeee napísal:A celkove táto anketa je jalová pretože experimentálne stroje porovnávať so strojmi v službe je pritiahnuté za vlasy.

spirki napísal: Keď to beriem z retrospektívy tak u mňa vedie mig-25, na svoju dobu prevratný stroj, zo súčasnosti SU-47

Somarina, je to len o tom, ktorá krajina má prostriedky na to, aby uviedla experimentálne stroje do aktívnej služby.

MiG-25 je schopen opravdu vysokých výkonů. Maximální rychlost bojových strojů oficiálně dosahuje M=2,83 a dostup je uváděn jako 27 000 m, ačkoli speciálně upravený MiG-25 v roce 1977 vystoupal dokonce na 37 650 m. Západní prameny obvykle kritizují omezenou obratnost a dolet stroje i jeho velmi limitované schopnosti vést vzdušný boj na malou vzdálenost; zde je nezbytné v krátkosti rozebrat filosofii protivzdušné obrany SSSR v 70. a 80. letech 20. století. Jejím základem byla síť výkonných radiolokátorů, jejichž údaje se staly podkladem pro rozhodování o způsobu vedení bojové činnosti proti narušiteli. Pokud byly povolány MiGy-25, od startu do úspěšného zachycení cíle je vedl automatizovaný systém „Vozduch“, který neustále vypočítával optimální trajektorii letu stíhače tak, aby k odpálení protiletadlových řízených střel došlo v okamžiku zajišťujícím vysokou pravděpodobnost zničení cíle. MiG-25 tedy nemusel při bojovém letu vykonávat složité manévry, jeho úkolem byla pouze doprava řízených střel R-40 dalekého dosahu do vzdálenosti cca. 20 - 40 km od narušitele a jejich úspěšné navedení na cíl pomocí výkonného radiolokátoru, obvykle aniž by pilot svého protivníka zahlédl na vlastní oči (Boj „BWR“ – beyond visibility range = za hranicí viditelnosti.) [b]Proto nebyl MiG-25 konstruován pro velkou obratnost, ale naopak hlavními parametry se u něj staly rychlost, stoupavost a dostup. [/b]Ostatně, právě v těchto disciplínách byl ve své době nejvýkonnější letoun světa a rekordy MiGu-25 v dostupu přetrvávají v tabulkách FAI dodnes.
[b]Právě let vysokou rychlostí nebyl u MiGu-25 bez problémů.[/b] Při rychlosti nad M=2,8 obrovské množství vzduchu proudící skrz motory mělo snahu způsobit přetočení turbín, proto bylo nutné pečlivě hlídat otáčky. Současně docházelo k extrémnímu tepelnému namáhání motorů teplem uvolněným díky dlouhodobě zapnutému přídavnému spalování. [b]MiGy-25 sice dokázaly běžně dosáhnout rychlosti M=3,2, ovšem po přistání z takového letu následovala okamžitá výměna motorů.[/b] Proto mohli piloti MiGů takových rychlostí dosahovat výhradně na zvláštní příkaz, nebo pokud to vyžadovala bojová situace. Jinak se při běžných letech nepřekračovala rychlost M=2,5.[1] Dokonce i rychlosti M=2,8 bylo velice obtížné dosáhnout bez přetočení turbín.[2]
Díky použití vakuových elektronek má radar Smerč-A (kódové označení NATO „Foxfire“) MiGu-25P enormní výkon – pulz dosahuje až 500 kW - a, pokud je radar v činnosti na zemi, [b]dokáže na vzdálenost několika set metrů zabít králíka[/b].

Nord: Myslim ze nam bohato stacia tie MG29 co mame, len by to chcelo dotiahnut ich naplno do NATO standardu. Pripadne nakupit nejake podobne stroje zo zbytkov vacsich armad. Je nutne si uvedomit ulohu stihaciek v nasej armade. V pripade krajiny akou je Slovensko je nezmysel hovorit o nejakom budovani vzdnusnej superiority a podobnych veciach, keby sa do nas niekto skutocne pustil, tak nas zazenie puhym poctom. Na ulohy vykonavane stihacimi letkami v dobe mieru 29ky v pohode stacia. Ba dovolim si povedat ze by stacili aj 23ky ci 21ky (ako mali donedavna cesi a dodnes maju rumuni)

Dahome o zaraditelnosti k stihackam mozeme polemizovat dlho, ale Blackbird rozhodne stihacka nie je. Ved nie je ani vyzbrojitelny. Ak uz rychlu stihacku, tak MiG 25 ktory za tym drozdom ani velmi nezaostaval.

LuboS: Ano spotreba stupa. Prave preto sa pry dlhych preletoch nepouziva sa. Nadzvukova rychlost je vyborna vlastnost hlavne ked je nutne sa priblizit cim skor k cielu, ci uz to je bliziaci sa bombarder, alebo unikajuce spionazne lietadlo.

Fretka napísal:Alebo zmažem a dám vám na výber viac. O hodne viac keď chcete. Čo poviete ??

//autoeditácia príspevku (02 Apr 2010, 14:38)
"Tvoje porovnanie stráca zmysel nakoľko vo výzbroji je akurát F-22 a Su-37. Su-47 je +/- Su-37 so zmenenou geometriou krídel z ktorej bol vyrobený jeden experimentálny kus. Su-50 (Suchoj PAK FA) letel 1x len tento rok a je z neho tiež len jeden kus. Z F-35 je vyrobených asi tak 30 kusov a jeho vývoj je tesne pred zaradením do výzbroje s ktorým sa ráta najskôr v r. 2013.

Takže ak chceš niečo porovnávať tak môžeš tak Su-37 s F-22. A ktoré je lepšie? Keďže nepredpokladám nejaký extrémny boj na kanóny, ale boj za hranicou vizuálneho kontaktu dosť záleží od radarovej/pozemnej podpory.

Je schopný Su-37 zničiť akékoľvek americké stíhacie alebo bombardovacie lietadlo? Je. F-22 vice versa.

Takže záleží skôr od vonkajších faktorov ako od kvality samotného lietadla."

Ja viem, Su-47 bol projekt neúspešný, ale jednotlivé lietadlo je dobré ale ja myslím že ako je technologicky vyspelé, obratnosť,.... nie hneď ktoré by prežilo z nich najdlhšie.