lumir napísal:
tak.. damy a pani. kto bude dalsi?

lumir napísal:..kmenovy system + islam.. vidim to na poriadny bordel, co im tam vznikne.



tak.. damy a pani. kto bude dalsi?

Proč byla napadena Lybie


EU se potýká s ohromnými finančními problémy, a jedna evropská země po druhé upadává do bankrotu.
Zóna eura je opravdu zdecimovaná a má ohromné problémy.
USA všechny své zdroje utratily před 12 léty a vnitřní i zahraniční dluhy představují 14,1 bilionů dolarů.
EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí koncese velkých
naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kaddafí požaduje zaplacení dluhů, nebo
chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi. Z tohoto důvodu je Libye napadena.

A zdalipak má libijský občan důvody, aby se bouřil proti režimu Muamara Kaddafiho? Myslím, že ne.
Jestliže se podíváme na životní úroveň Libijského národa a výhody, které jim zabezpečuje stát, pak se
mají velmi dobře asi jako malí bozi.
Libie má 6,5 mil.obyvatel a má 14 mil. registrovaných automobilů. Když někdo chce studovat v
kterémkoliv státě na světě požádá si stát a ten mu zajistí byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční
stipendium 2300 dolarů.
V Libyi se neplatí voda, elektřina, plyn, daně, uvěry jsou bezúročné. Když do pěti let nemůžeš uvěr
splatit, odepíše ho stát, nebo ho splácí za vás.
Každý plnoletý občan Libye když dosáhne 18 let dostane klíče od bytu. Když si chcete koupit auto složíte
20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát. V Libyi koupíte za 10 dolarů 85 litrů benzínu nebo nafty. V Libyi
jsou potraviny velmi levné, 10 kg chleba stojí 0,15 dolaru.

Libyjci nepracují fyzicky, vše dělají cizinci. Žil jsem 10 let v Libyi v různých městech a nikdy jsem neviděl,
ani jednoho žebráka. Libyjci nejdou pracovat do tzv. "bílého světa", neboť to nemají zapotřebí. V Libyi
není nikdo ožebračen, není mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr, není to tak jako v tzv.
demokratických zemích, které se vrhly na Libyi.
Otevřeně, je mi líto libyjského národa, neboť se má přetvořit na nájemní pracovní sílu, pracovat za 100
dolarů a ztratit všechny dosavadní výhody. O pohodlném životě, jakým žili doposud, se jim bude jenom
zdát.


Male doplneni:
Na socialni a zivotni jistoty Libye se nehrabe zadny z tzv. vyspelych zemi pod zidovskymi bankami a koupenymi vladami techto krajin. Bylo by dobre kdyby se obyvatelstvo vsude na svete probudilo a konecne postupovalo tak jak bude potreba. V historii vzdy platilo, ze nemelo nikdy pravdu masove obyvatelstvo ale paradoxne jednotlivci. Zakladni informace je to ze zapadni demokracie je pouze iluzi a divadlem pro lidi, kteri ziji v mylne predstave, ze neco ovlivnuji. Bohuzel neni tomu tak...

Miroslav Stranak
http://ers.blog.cz/1104/proc-je-napadena-libye

slay napísal:Pokiaľ viem Líbijci sa, tak ako aj v iných arabských štátoch, vzbúrili proti samozvanému diktátorovi a potom čo sa on rozhodol z nich narobiť armádou fašírky, poprosili sami o pomoc. Túto pomoc schválila aj arabská liga štátov a následne pomoc povstalcom prišla v podobe vytvorenia bezletovej zóny atď.
.

slay napísal: btw. čo konkrétne z mojej verzie nebolo pravdivé? to si sa zabudol zmieniť..

tehla napísal:
aha, tak prepáč, asi všetko okrem toho, že v spojených emirátoch sa tiež nemajú zle

Anem napísal:A sme doma
http://ekonomika.sme.sk/c/6108652/libya ... rakty.html

Kód: Vybrať všetko

Pokiaľ viem Líbijci sa, tak ako aj v iných arabských štátoch, vzbúrili proti samozvanému diktátorovi a potom čo sa on rozhodol z nich narobiť armádou fašírky, poprosili sami o pomoc. Túto pomoc schválila aj arabská liga štátov a následne pomoc povstalcom prišla v podobe vytvorenia bezletovej zóny atď.

Neviem o tom, že by niekto napadol Lýbiu, spravil tam inváziu, dobil ju, alebo niečo podobné. Viem o tom, že Lýbia je štandardne zapojená v bankovom aj finančnom svete ako všetky ostatné krajiny. Viem o tom, že celý ich sociálny systém, nemá nič spoločné so zriadením, fungovaním, socializmom, kapitalizmom ani iným izmom ale jednoducho je celý postavený na predaji ropy - tak ako aj u iných vývozcov ropy. V spojených emirátoch sa tiež nemajú zle.

Líbia nezačala ťažiť ropu včera, ani Kaddáfi tam nie je jeden deň. Mohli ju "napadnúť" kedykoľvek pred tým..

slay napísal: Ako som čakal, nezmyselná, zbabelá a vyhýbavá odpoveď. Lebo okrem kecov nemáš nič..
..

slay napísal:Lýbia je štandardne zapojená v bankovom aj finančnom svete ako všetky ostatné krajiny.

slay napísal:Viem o tom, že celý ich sociálny systém, nemá nič spoločné so zriadením, fungovaním, socializmom, kapitalizmom ani iným izmom

slay napísal:Líbia nezačala ťažiť ropu včera, ani Kaddáfi tam nie je jeden deň. Mohli ju "napadnúť" kedykoľvek pred tým..

V roce 1951 byla Libye oficiálně nejchudší zemí na světě. Podle Světové banky byl příjem na obyvatele nižší než 50 USD za rok – dokonce nižší než v Indii. Nejpodstatnějším krokem Kaddáfího režimu bylo znárodnění ropných nalezišť. Kaddáfí široce využíval příjmů z těžby a prodeje ropy k reálnému rozvoji země – v oblasti školství, zdravotnictví, výstavby bytového fondu a infrastruktury, především dopravní.

Libye je od roku 1962 členem OPEC a má největší prokázané zásoby ropy v Africe 41,5 mld bbl. Následuje Nigérie a Alžírsko. Nyní, protože libyjské ropné bohatství stát sdílí se všemi svými obyvateli, má jeden z nejvyšších životních standardů ze zemí Maghrebu. Pokud jde o „index lidského rozvoje“ OSN (Human development Index – HDI), který je průměrem třech indexů (indexu předpokládané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP) a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatelstva, byla Libye v roce 2010 na prvním místě ze všech afrických zemí, v celosvětovém přehledu na 53. místě ze všech států. Z afrických zemí bylo na dalším místě až Tunisko – osmdesáté prvé

Dnes je 99,7% obyvatelstva do 24 let gramotných, celkem je gramotných 82.6% (muži 92.4%, ženy 72%). To je dané kočovným způsobem života řady bedúínských kmenů. Libye má centrálně plánovanou ekonomiku. Vládní dotace umožňují bohatou a cenově dostupnou nabídku potravin, každý vlastní byt či dům a auto, vzdělávání a zdravotní péče jsou zdarma pro všechny. Podvýživou trpí méně než 5% obyvatelstva, dětskou podvýživou méně než 0,6%.

Základní zdravotní péče ve státních zařízeních je poskytována všem občanům zdarma. Počet lékařů a chirurgů v praxi se mezi lety 1965 a 1974 zvýšil pětinásobně, velké zvýšení bylo registrováno v počtu zubních lékařů, lékařských i nelékařských zdravotnických pracovníků. Nyní má Libye jednoho lékaře na 673 obyvatel. Ve srovnání s ostatními státy na Středním východě a Africe, zdravotní stav obyvatelstva je poměrně dobrý a zdravotnictví je na vysoké úrovni.

Velkou část lékařského a ošetřovatelského personálu byli v minulosti cizinci, pracující v Libyi na základě smlouvy s jinými arabskými zemí a z východní Evropy. Ulice Tripolisu a Benghází byly až doteď drženy úzkostlivě čisté a pitná voda v těchto městech byla kvalitní. Vláda vynaložila značné úsilí na zajištění nezávadné vody, což je v afrických podmínkách základní předpoklad veřejné hygieny a snížení prevalence chorob jako je tyfus apod. Od roku 1970 do roku 1985 uvedla Libye do provozu téměř 1500 vrtů a více než 900 vodních nádrží, kromě 9000 km sítí pitné vody a 44 odsolovacích závodů. Odpadním vodám je také věnována značná pozornost, ve stejné době bylo postaveno dvacet osm čistíren odpadních vod. Kvalitu libyjského zdravotnictví a veřejné hygieny v kontextu Afriky uznala i zpráva pro americký Kongres.

V Libyi byly v 80. letech budovány i rozsáhlé průmyslové podniky, v nichž ovšem na samém počátku pracovali především cizinci – místní beduínské obyvatelstvo nebylo na práci v průmyslu připraveno. V československo-libyjské spolupráci však již docházelo k přípravě libyjské mládeže na řemeslné práce v českých a slovenských učňovských školách.
V rámci československo-libyjské spolupráce docházelo už v osmdesátých letech k přípravě libyjské mládeže na řemeslné práce v českých a slovenských učňovských školách. Výdaje na vzdělání v Libyi dosáhly v roce 1999 2,7% HDP (CIA).
Čechoslováci připravovali také důstojníky vojenských sil a pomáhali koncepčně vytvářet reálnou libyjskou armádu. Tvrdí se, že po řadu let tvořily zakázky z Libye třetinu HDP Československa.

Celkově přes veškeré nepochopení a protivenství libyjského režimu lze ale říci, že se libyjská společnost pohybovala v reálném rámci cestou pokroku v mnoha oblastech, srovnáme-li ukazatele ekonomického vývoje například se sousedními zeměmi.

Od roku 2000 zaznamenala Libye příznivé tempo růstu – odhadem 10,6% růst HDP v roce 2010. HDP na obyvatele dosáhl 12062 USD (IMF 2010), 9714 USD (WB 2009) 12100 USD (CIA 2009 odhad), což je např. vyšší HDP, než má Polsko nebo Rusko a je to nejvyšší HDP ze všech zemí Afriky.
Ve snaze, aby rozkvetl „květ pouště“ a dosáhl soběstačnosti ve výrobě potravin, byly v Libyi realizovány rozsáhlé zemědělské projekty. Zavlažované půdy je 4 700 km², Velká saharská umělá řeka má délku 4071 km velkokapacitních vodovodních transportních potrubí a 1679,5 km potrubí spojujících navzájem vrty ve vrtných polích a má kapacitu 6,5 miliónů m3 vody denně . Jakýkoliv občan Libye, který se chce stát zemědělcem, dostane k bezplatnému užívání pozemky, dům, zemědělské stroje a zařízení, některá hospodářská zvířata a osivo. Přesto se zemědělství podílí na HDP pouze 2.6% a podílí se na něm 17% obyvatel. Zákon ale zakazuje vykořisťování práce, takže jde vždy o malorolníky, obdělávající svou vlastní půdu. 63.8% HDP tvoří průmysl, i když v něm pracuje pouze 23% obyvatel, služby tvoří 33,6% HDP a zaměstnávají 59% občanů (2004-2010 CIA).

V domácí politice prosazoval od sedmdesátých let politiku samosprávy založenou na sociální spravedlnosti, zákazu vykořisťování a spravedlivém rozdělování bohatství, evropské rovnosti mužů a žen a na prvcích přímé demokracie, odvozené od bedúínských tradic. Tolik alepsoňteorie, i když praxe byla v každé době a každé komunitě různorodá.

Od konce sedmdesátých let, začal Kaddáfí ostře polemizovat s náboženskými autoritami ve snaze řešit moc mešit. Začal útočit na několik základních aspektů sunnitského islámu. Kaddáfí tvrdil, že vnitřní, transcendentální prožitek Koránu je jediným vodítkem každého muslima jeho nerušené schopnosti číst a interpretovat Korán. Což je pro sunnitskou tradici vpravdě nepříjemně revoluční, „husitská“ myšlenka, dík které by duchovních nebylo třeba. Pomlouval roli ulamá, imámů a islámských právníků, právních teoretiků a filosofů. Zpochybnil tak pravost hadísů („příběhů“ o slovech a skutcích proroka Muhammada), a tím i Sunny, jako základu islámského práva. Islámské právo šaría samotné Kaddáfí zachovával, ale odkázal ji do mezí náboženského práva – má řídit pouze záležitosti, spadající do sféry náboženství. Všechny další civilní záležitosti odkazuje Kaddáfí mimo dosah náboženského práva.
To způsobilo, že v Libyi nebylo po desítky let třeba řešit negativní vlivy radikálních směrů muslimského náboženství, na minimum byl omezen vliv muslimského duchovenstva. Na druhé straně libyjští muslimové nevykazovali dlouho veřejně žádné významnější prvky fanatismu, to přišlo až s otevíráním hranic do Egypta a Tuniska a šířením radikálních idejí prostřednictvím satelitních televizí. Kaddáfí vyvolával stále větší odpor v mešitách. Neřešení tohoto skrytého problému se Kaddáfímu vymstilo nyní, kdy nad ním nejvyšší immám egyptské mešity al-Azhar Kardáwí vynesl fatwu s cílem omilostnit před bohem i všemi muslimy jeho vrahy.

Kaddáfí si byl zjevně vědom, že svou nacionální politikou (opírající se o státní vlastnictví ropných nalezišť) Západ provokuje. Byl stoupencem všech emancipačních hnutí a palestinských národních práv. Podporoval, zřejmě i finančně, všechny tři hlavní palestinské organizace – Arafatovu OOP, Lidovou frontu za osvobození Palestiny a Lidově demokratickou frontu za osvobození Palestiny. V této souvislosti se netajil negativním postojem vůči Izraeli, a to byl zřejmě další důvod, proč se obával potenciálního ataku především ze strany Spojených států. Proto se systematicky snažil o získání podpory a zázemí v zemích socialistického společenství. Zjevně se ovšem obával i eventuálního vlivu Sovětského svazu jako velmoci a dával přednost rozvíjení spolupráce s menšími zeměmi, mezi nimiž byla na předním místě ČSSR. Československo pravděpodobně bylo jednou z předních zemí při budování a vyzbrojování libyjské armády a zemí číslo jedna ve výcviku libyjských pilotů.

Vývoj na severu Afriky si zaslouží bedlivou pozornost. Bude mít nesporně pozitivní i negativní dopady. Nelze vyloučit možnost vytváření nového arabského společenství v tomto regionu cestou tajných rozhovorů staro-nových vládců. Jde o jejich trvanlivost či přežití, včetně udržení kurzu na podporu palestinského lidu (právě proto, že se podle určitých informací arabské národy daly do pohybu proti vlastním režimům kvůli jejich kolaboraci s Izraelem při potlačování palestinských práv). Jednoznačně lze soudit, že na rozdíl od Tuniska, Egypta a dalších arabských autokracií bude Kaddáfího pád znamenat pro libyjskou společnost zásadní krok zpět.
http://www.blisty.cz/art/57915.html