Ja som písal o sebe, svojej situácií a možnostiach.

Inak super článok o tom, ktorých 10 dôvodov povedie k tomu, že nastane iné usporiadanie spoločnosti.

10 reasons communism will win

Ešte jeden úryvok z brožúry Kapitalizmus, trieda a triedny boj pre (nie úplných) začiatočníkov .

Je to velmi smiesne ked proti sebe v diskusii narazia dva pojmy ktore si vo svojej podstate uplne odporuju (v tomto pripade kapitalizmus na jednej strane a socializmus na strane druhej), pri tom ani jeden z diskutujucich neni schopny pripustit dolezitost oboch tychto pojmov pre ludske prezitie a jeho evolucny pokrok.

V skutocnosti to je hadka silnych egoistov, proti slabym a neschopnym socialistom. A bezohladu nato ktori z nich zvitazi, neprinesie nic ine len utrpenie jednotlivca. Silny egoista pre svoju existenciu potrebuje istu formu socializacie, kolektivizmu, absurdni priklad ak by ten najsilnejsi zostal sam straca sa zmysel jeho existencie, hold clovek je tvor socialny a toto nevie pochopit ziaden egoista az kym sa nedostane do tohoto extremu socialnej samoty. Slaby a neschopny naopak potrebuju pre svoje prezitie v blahobyte a vlastny pokrok silnych, ale nikdy nie egoistov.

Tou hlavnou odpovedou je solidarizmus, a najlepsie ked je zalozeny na niecom, na nejakej hodnote, idei, krvy.


Slovo solidarismus (z lat. solidum – pevná, tvrdá půda, přen. – pevný celek) označuje snahu po vzájemné podpoře, po soudržnosti, která je založena na vědomí příslušnosti jedinců k nějakému vyššímu celku, pospolitosti, ať už pokrevního (rodina, národ, rasa), politického („klan“, „strana“, stát), náboženského („sekta“, církev) či jiného charakteru. [1]

Aplikujeme-li pojem solidarismus na „národní stát“, znamená to, že každý jednotlivec národního společenství má mít ve státě zabezpečen život tak, aby se mohl stát jeho platným členem. Rovnost v solidarismu tedy nespočívá ve spotřebě, ve vzdělání, ve výkonu, nýbrž v dané možnosti rozvoje členů společenství směrem k ideálu ž i v o t a , z d r a v í a k u l t u r y národa. [2]

Národ je předmětem státní péče, která je hmotně zajišťována z hospodářských zdrojů. I solidaristické hospodářství má tedy objektivní účel, nejsou jím však finálně peníze, natož obohacování jedné společenské vrstvy na úkor vrstev ostatních, ale právě přírůstek života, zdraví a kultury (= pěstění) národního celku. [3]

Po naprostém zhroucení kapitalistického systému by se solidaristické obce písemnými příkazy a poukázkami na určité množství statků (= jsou nepřímým statkem, obdobně jako třeba jízdenky na dráze) dokázaly obejít třeba i bez peněz. Prostředky k uskutečnění ideálu rovnoměrně se vyvíjejícího národního těla, bez hypertrofie jednotlivých orgánů a údů, si však solidaristické jádro režimu může daněmi opatřovat i z jemu podřízeného kapitalistického hospodářství. [4]

Solidarismus může být nadstavbou kapitalistického hospodářství, kdy stát vstupuje do podnikání jako s t r á ž c e veřejného (obecného) zájmu. V zájmu hospodárnosti sice solidaristická elita přenechává správu soukromému vedení a soukromé iniciativě – přirozeně vyjma strategických odvětví – avšak účinnou kontrolou zabezpečuje uskutečňování svých ideálů. [5]

Egoismus slabých („neschopných“) volá v liberální anarchii po marxismu, egoismus silných („všehoschopných“) se mu vzpírá, solidarismus je t ř e t í p o z i c e odpovědných.

Poznámky:

1. Konflikt mezi solidaritami, často „neřešitelná“ volba mezi věrností krvi nebo ideji, je hlavním nositelem tragičnosti velkých lidských osudů.

2. Užitkem je přírůstek, škodou újma na životě, zdraví a kultuře národa potažmo rasy. Např. vyléčení nemocného je objektivním užitkem státu, poněvadž je přírůstkem života a zdraví, což solidaristický stát sleduje jako účel.

3. Každému jednotlivci se dostává pomoci a péče státu, neboť je to v zájmu národního organismu: všechny plody a květy potřebují živnou půdu, h u m u s , jakkoli se aktivní státní pomoc a péče bude (i přes využití eugenických technik a opatření: vždyť řady kvalit nelze dosáhnout až po zrození) vždy nutně tříštit o jistý počet nevychovatelných a neuplatnitelných: asociálů.

4. Moderní řízené hospodářství vzniklo za I. světové války. Meziválečné ekonomiky tzv. „fašistických“ režimů přes experimentování s korporacemi a družstvy tuto fázi „státního kapitalismu“ v sevření mezi liberalismem a komunismem také příliš nepřekročily, s významnou výjimkou Italské sociální republiky.

5. Ihned se však nabízí otázka, nakolik je v solidarismu možné přenechat v soukromých rukou i podněcování spotřeby působením na individuální konzumenty (= reklamou).

Ja som sa k tejto téme nejak nevyjadroval, ale napr. Marx v rámci svojho nutného vývoja dejín uznával funkciu kapitalizmu, ako predstupňa rozvoja ku socializmu/komunizmu.

kali ani my egoisti ako si nas nazval nemame problem so solidaritou. Ako som uz predtym spominal, pomaham slabsim, ale pomaham dobrovolne a to je to, co vy etatisti nechcete akceptovat. Solidarita nemoze byt nanutena, v opacnom pripade sa z nej stava kradez a mina sa ucinku.

TommyHot napísal:kali ani my egoisti ako si nas nazval nemame problem so solidaritou. Ako som uz predtym spominal, pomaham slabsim, ale pomaham dobrovolne a to je to, co vy etatisti nechcete akceptovat. Solidarita nemoze byt nanutena, v opacnom pripade sa z nej stava kradez a mina sa ucinku.

Nie som ziadny etatista a ani nic nehovorim o nanutenej solidarite.

A ta tvoja dobrovolna solidarita o pomahani slabsim ma byt co? Je to solidarita postavena iba na tvojom egoistickom chceni pomahat, a sam to stavias do tej roviny ked to zaklincujes slovom "Ja pomaham" (citim istu davku povysovania sa). A ked si myslis ze tu ide o pomahanie silnejsim slabsiemu tak si celu myslienku absolutne nepochopil a mozes si s hughitom podat ruku, lebo solidarita postavena na tomto je uplne destruktivna.

A kde som ja zas čosi hovoril o pomáhaní/solidarite v zmysel silní slabšiemu? Tento koncept je anarchistom úplne cudzí, takisto ako charita a pod. paternalistické nezmysly. Tiež som toho názoru, že solidarita musí byť dobrovoľná a na takomto princípe fungovali a fungujú všetky anarchistické aktivity. Z princípu tam nemôže byť prvok nanútenia.

kali je uplne jedno na com je postavena moja dobrovolna solidarita, aj ci je to solidarita smerom od silnejsich k slabsim.. ja narozdiel od internetovych kecalkov neustale kodkodakajucich o spolocnosti pomaham, aj ked som tymi istymi internetovymi kecalkami oznacovani za egoistu, vykoristovatela atd.. co robis pre inych ty? a teraz sa vobec nevytahujem, len mam pocit, ze ti najvacsi pseudoaltruisti len vypisuju po diskusiach a tam cela ich aktivita konci..

btw to, ze si vyberiem komu pomozem vobec nie je destruktivne, destruktivne je to, co opisuje tento clanok http://www.mises.cz/clanky/anarchokapit ... -1125.aspx

hughito napísal:A kde som ja zas čosi hovoril o pomáhaní/solidarite v zmysel silní slabšiemu?

Tvoj koncept odmietania rasy je v tom uplne priznacny.

TommyHot napísal:kali je uplne jedno na com je postavena moja dobrovolna solidarita, aj ci je to solidarita smerom od silnejsich k slabsim..

Neni to uplne jedno, lebo to neni solidarita ale tvoj egoizmus, minimalne taky ktory je zakoreneny v podvedomi. Tato solidarita ma korene v pocitoch a nie v zodpovednosti.

To ze ty si niekde produktivny a schopny a to vsetko vyuzijes pre pomoc niekoho kto to moze zneuzit vo svoj osobny prospech, ako ked rozdas peniaze alkohlikovi ktory ich prepije, neni nic solidarne ale len vysledok ludskej hluposti, zastretej pod vplyvom silnej sentimentality ku ktorej bol jedinec dohnany zvratenostou degenerujucej spolocnosti ktoru ovladli tie najnizsie pudy a emocie, ktorej je sam clenom a sam to iste produkuje. Je to bludny kruh z ktoreho vedie cesta ktora su tu nikomu nepaci.

Aplikujeme-li pojem solidarismus na „národní stát“, znamená to, že každý jednotlivec národního společenství má mít ve státě zabezpečen život tak, aby se mohl stát jeho platným členem. Rovnost v solidarismu tedy nespočívá ve spotřebě, ve vzdělání, ve výkonu, nýbrž v dané možnosti rozvoje členů společenství směrem k ideálu ž i v o t a , z d r a v í a k u l t u r y národa.

Toto nie je solidarita, toto je kradez, kedze nepredpokladam, ze to dokazes financovat inak ako na ukor pracujucich pod hrozbou nasilia.

A co mam financovat? My sa tu teraz vobec nebavime o nejakom izme, nejakom riadeni alebo systeme ale o solidarite zalozenej na niecom, na idei, na hodnotach a na krvy.

kali:

Tvoj koncept odmietania rasy je v tom uplne priznacny.

?

th: To som sa ťa chcel pýtať, že čo vlastne tí "anarcho"kapitalisti, alebo libertariáni, to je jedno, robia v praxi. Akú aktivitu vyvíjajú, ako sa organizujú (ak sa teda vôbec), proste ako sa ventiluje ich snaha o zmenu usporiadania spoločnosti k ich vízii.

hughito okrem platenia dani v co najmensej moznej miere (a niektori aj vyzierania systemu v co najvacsej moznej miere) a pouzivania roznych statom neregulovatelnych virtualnych mien, nemame velmi moznost bojovat proti etatizmu, ak nechceme skoncit v klietke.. na nieco vacsie nas je este relativne malo, aj ked niektori to ponali akcnejsie, ale to tu nechem rozoberat.. je to velmi individualne, niektori sa stretavaju na roznych konferach, liberty campoch atd.. ini siria myslienky prostrednictvom internetu (socialne siete, menejstatu.sk, iness.sk atd), ini zas pri pive.. dalsi financne podporuju roznych libertarianov ako Stefan Molyneux, Larken Rose, ci Adam Kokesh, ktori vedia celosvetovo prilakat masy... Neexistuju nejake pevne struktury, je to skor spontanne, koniec koncov nie sme tu preto, aby sme niekomu prikazovali co a ako ma robit.

Jasné, len ma to úprimne zaujímalo.

A toho, že je ľudí "málo" sa netreba báť. Nie všetko je o počtoch.

Koľko ľudí by bolo treba na štátny prevrat na Slovensku ? Aká by bola vhodná forma prevratu v tejto krajine ?

Andi neviem ako hughitovi, mne nejde o prevrat. Ja chcem aby mi dali pokoj.. Na to by stacilo tak odhadom 100 000 slovakov, ktori prestanu platit dane a prestanu dodrziavat politicke zakony a budu sa riadit len tymi prirodzenymi - moralnymi, ktore su v sulade s NAP (non-aggression principle). O zvysok by sa uz postaral cas...

Hughito pre nas su pocty prvorade. Ak prestanem hrat podla etatistickych pravidiel sam, tak skoncim v klietke. Ak nas bude niekolkonasobne viac ako policajtov, tak sme ako celok nedotknutelni, kedze by sme boli vyzbrojeni. Ono by uplne stacilo, keby luza neobrala ludi o zbrane a teda o moznost branit sa pred agresiou, a hned by to tu inak vyzeralo.

TommyHot napísal:Ak nas bude niekolkonasobne viac ako policajtov, tak sme ako celok nedotknutelni, kedze by sme boli vyzbrojeni.

Nebolo by efektivnejsie odstranit vedenie policie ? A potom vhodnou propagandou a vytvorenymi podmienkami dostat policiu ako taku na nasu stranu, ved policajti su tiez ludia ktori zivia svoje rodiny a maju take iste starosti ako my, pravda je ze na SVK je trochu zvratena motivacia k tomu aby clovek chcel k policii.

Nebolo, pretoze policia je ovladana politikmi, nie vedenim policie. Tak isto peniaze im prerozdeluju politici. Cize neplatit dane a tym padom odstrihnut politikov od zdroja je to najefektivnejsie co mozes urobit.

Andi_Cibula napísal:Koľko ľudí by bolo treba na štátny prevrat na Slovensku ? Aká by bola vhodná forma prevratu v tejto krajine ?

kolko penazi???? nie ludi... ked mas peniaz e ludia sa daju lahko zmanipulovat....

Policajti ako súčasť represívnych zložiek štátu sú tu v prvom rade na to, aby udržiavali terajší status quo nastoleného politicko-ekonomického systému. Tak isto právny systém. To je ich pôvodný a primárny zmysel, aj keď to tak vôbec nevyzerá.

Nebolo by efektivnejsie odstranit vedenie policie ?

Zničíš vedenie, príde iné.... Keď už, tak pomáhajú metódy decimácie a zlomenie akcieschopnosti. To sa ale nedosiahne odstránením vedenia, pretože je to síce vrchol pyramídy, ale v polícii okrem oficiálneho hierarchického systému funguje aj neoficiálny (ale osvedčený) systém horizontálnej siete.... ktorý je schopný udržiavať akcieschopnosť (aj keď v zníženej miere, ale predsa) po určitý čas (nástup nového vedenia)....
Takže ako na to??? Ako sa láme početný organizovaný protivník??? Najprv zlomiť vôľu a ochotu vykonávať svoju aktivitu - teda získať informačnú prevahu, vykonávať akcie systémom "hit and run", rovnako jednanie partizánov s kolaborantmi môže byť príkladom.... To ale nejaký čas trvá. Treba byť trpezlivý a mať na pamäti to, že v konflikte nízkej intenzity stačí aby strana "guerilla" vôbec existovala.... Priamo víťaziť ani nemusí....
Potom je odôvodnený predpoklad, že sila, počet i akcieschopnosť protistrany poklesne a teda už je možné získať lokálnu prevahu a otvorene prejsť do ofenzívy s cieľom protivníka rozdrviť....
Treba pamätať na jedno. Aj keď protivník môže byť v normálnom živote osoba živiaca rodinu, chovajúca psa, majúca rada hudbu a komédie, stále je to následkom ním vykonávanej činnosti v prvom rade nepriateľská osoba a podľa toho treba s ním aj zachádzať....