hughito napísal:Cítiš sa úplne zdravý?

//autoeditácia príspevku (14 Mar 2013, 11:54)

Keďže dnes je 14.marec a blíži sa tradičný pochod neofašistov a neonacistov, bolo treba zareagovať aj v rovine faktickej.

Bol Slovenský štát samostatný?

Podpor na vybralisme: http://vybrali.sme.sk/submit.php?url=ht ... ostatny%2F

davam do pozornosti knihu adolf hitler - projevy. zistis, ze 90% z toho co je v tvojom (ak sa dobre pamatam, tvojom ) clanku su vyslovene nepravdy a vyslovena ignoracia uz aj tak viac menej znamych faktov

Áno, skús byť konkrétnejší. Lebo články a prejavy strýčka Dolfa boli 100% validné, podobne ako x zmlúv, čo napodpisoval a potom sa nimi "riadil."

Tell me more about it.

Napr to co si napisal o berateroch je mierne povedane mimo. Okrem beratera pre zidovske otazky sa vsetci stazovali na to, ze slovenska vlada a jej podriadene urady s nimi nespolupracuju. Aj v tejto teme je mozne najst prilohu o tom od jednej nemeckej historicky. V porovnani s dneskom tu ale mame co sa tejto casti tyka daleko vacsiu neslobodu nakolko tu mame vlady, ktore s bruselom spolupracuju.

Samozrejme to je moj nazor a problematika slobody je osemetna v tom, ze sloboda a jej vnimanie je subjektivnou hodnotou kazdeho jednotlivca, kazdy ju moze vnimat preto inak.

Aj to s tou "anektiou" az po rieku vah bolo inak. Z viacerych zdrojov vieme, ze tiso sa hitlera nebal a viackrat sa mu vzoprel. Hitler chcel, aby tiso vyhlasil samostatnost slovenska z berlina, nestalo sa. Pamatny je jeho vyrok wo ist mein hut? A ten padol prave v otazke anektovania casti slovenska. Spomina ho okrem inych aj Sano Mach a on tam bol.

Z druhej strany z tej z dnesneho uhlu pohladu nestastnej je presadenie deportacie zidov aj s rodinnymi prislusnikmi. Hitler tychto zidov zo zaciatku nechcel.

Dalsi priklad je presvedcenie celnych predstavitelov nemecka, aby kvoli snp neboli vybombardovane tri stredoslovenske mesta. Znama je ochrana americkych pilotov, ktori boli zostreleni nad slovenskom a dokonca ich odsun.

Ktora vlada okrem slovenskej chcela navstivit deportovanych zidov a zaujimala sa o to, ako sa im dari? Toto zaznelo aj na norimberskom procese.

Takto sa proste poskok nesprava. Takto sa sprava slobodny a nepri pos ra ty clovek. Toto bol tiso, Toto je Sparta!

Akosi mi uchádza pointa, lebo aj keby si to, čo si tu napísal, bolo pravdivé, nevidím tam nejaký súvis s tvrdeniami v danom článku.

Myslim ze nieje nic zle na tom ze slovensko bojovalo po boku hitlerovho nacistickeho nemecka na vychodnom fronte,.. Bojovali proti bolzevizmu a stalinovi bolo by proti zaujmom slovakov byt na strane bolsevikov

Ďalší trápny a hlavne jasný pokus o troll. GTFO.

Napísal som článok k dnešnému dňu.

Desatoro neslobody

V jednom z nedávnych vydaní časopisu Nový prostor (českej obdoby Nota bene), bolo hlavnou témou čísla Slovensko. Vyšiel v ňom aj tento zaujímavý článok, ktorý zhŕňa meniaci sa pohľad verejnosti na historickú úlohu Slovenského štátu.

Ten bol určovaný najskôr jednostranne pred a povojnovou totalitou a následne od roku 1989 najmä historikmi dvoch prúdov, ktoré oň začali zvádzať tzv. boj o pamäť národa.

V ňom presadzuje menšia skupina pôvodne zväčša exilových historikov svoj výklad, ktorý vychádza z ich nacionalistického a kresťansko-konzervatívneho presvedčenia. Proti nim stojí početne väčšia skupina domácich historikov, hlásiaca sa k demokratickým a protifašistickým tradíciam.

Tento boj sa však stále vyvíja a odráža sa na spoločenských udalostiach aj v súčasnosti.

http://www.novyprostor.cz/clanky/431/fa ... blika.html

Nieco k najagilnejsiemu obodobiu a prinajmensom po duchovnej a ideovej stranke, najlepsim rokom v historii slovenskeho naroda, z ceskej dobovej tlace,

Jak český tisk před 70 lety přistupoval k 5. výročí založení samostatného Slovenska

• Po moskevské dohodě [v prosinci 1943 – pozn. red. NS], kterou Beneš přislíbil české země a dokonce i Slovensko bolševikům, se hovoří hodně v zahraniční propagandě o obnovení Česko-Slovenska. Český národ již zaujal své odmítavé stanovisko a jak jsem se mohl přesvědčit, vysmívá se těmto plánům celý slovenský národ, jemuž, jak mi správně řekl slovenský ministr vnitra a zástupce předsedy vlády Mach, nemůže Beneš dát více, než už Slováci mají.
  
  Slováci se zvláště opírají o postoj amerických Slováků. Ze 350.000 Slováků v Americe, organizovaných v různých amerických krajanských organizacích, celých 300.000 stojí pevně za Slovenským státem a staví se proti nekalým rejdům emigrantských pletichářů. Poslanec Čulen, dobrý znalec amerických poměrů, vypočítává, že v americké Slovenské lize je organizováno 241.000 Slováků, k nimž se přidružila i Slovenská evangelická jednota s 25 tisíci členy, kteří jsou rovněž pro slovenskou státnost a nepřejí si žádné změny ve formě Slovenského státu. Zbývá asi 60.000 Slováků, organizovaných jednak ve Slovenském národním spolku a v Sokole, kde názory jsou rozděleny, ale vlivem Hodžovým se staví proti Benešovi. Proti Slovenskému státu jsou jen američtí slovenští komunisté, sdružení v Mezinárodním sdružení.
  
  Pro bývalé Česko-Slovensko je jen Slovenské národní sdružení a Čs. národní rada, spolky s malým počtem členů, které hlásají návrat starých časů. Zajímavé je, že Čs. národní rada nepřijala svého času Beneše za člena, a komunisté žádají, aby Slovensko bylo v SSSR samostatnou republikou.
  
  „Slovenská Pravda“, srovnávaje poměry mezi Slováky v Americe, o něž se emigrace zvláště opírá, hovoří o T. G. Masarykovi a připomíná, že mezi Slováky byla první Masarykova opozice, která se ale brzo změnila. Dnes je tomu pravý opak. Beneše měl nejdříve oporu v amerických Slovácích, kteří však tohoto falešného proroka brzo prokoukli a po zprávách z domova stojí nyní věrně za Slovenským státem. Proto uvítali Beneše v Americe jen Hurban a Papánek, tj. bývalí českoslovenští úředníci, kdežto Masaryka vítali svého času Michal Bosák, čestný předseda Katolické jednoty, předseda Slovenské ligy Mamatay a četné slovenské katolické a evangelické duchovenstvo. Tentýž časopis píše, že se Slováci v Americe proto daleko raději stýkají s pravými a upřímnými Čechy než s Čechoslováky.
  
  Tomu rádi věříme, protože i český národ odmítá zahraniční rejdy a rozhodování bez jeho souhlasu, uznávaje jen jedinou vládu a jediného prezidenta, jímž je dr. Emil Hácha. Zrovna tak jako Slováci se nechtějí vměšovat do našich vnitřních poměrů, respektuje český národ slovenské rozhodnutí o zřízení Slovenského státu, který byl ostatně garantován mnohem silnějšími činiteli, než jsme my.
  
  Je třeba též říci, že za pět let trvání samostatného státu dokázalo Slovensko své právo na vlastní a svobodný stát, který je dnes hospodářsky například stejně významný jako předválečné Švýcary. Ve styku s Říší včetně Protektorátu se jeví zahraniční obchod Slovenska v dovozu 76,9% a ve vývozu 72,2%. V roce 1940, pozdější čísla se mi nepodařilo opatřit, byla zahraničně-obchodní bilance Slovenska aktivní 302 mil. slovenských korun. V roce 1941 bylo vyvezeno ze Slovenska 26.995 kusů hovězího dobytka, 4982 koní, 7839 telat a 16.142 ovcí, kterýžto vývoz se stále zvyšuje. Ročně se vyrobí na Slovensku asi 150.000 tun celulózy a celé tři čtvrtiny se vyvážejí, cementu se vyveze ročně 11.000 vagonů, vyvážejí se magnezitové výrobky, mramor, chemické výrobky a mnohé jiné. Na Slovensku není vůbec nezaměstnanost, naopak se dnes pociťuje nedostatek odborných dělníků. Na Slovensku se staví nové dráhy, silnice, úřední budovy, zařizují se nové továrny, zvyšuje se rozměr osevné půdy, regulují se vodní toky a staví se nové lodi pro dunajskou plavbu. Nezapomínejme i na slovenské léčebné prameny a na klimatické lázně, jichž má Slovensko při svém prostoru pouhých 38.004 km čtv. 54, a 57 turistických středisk pohádkové krásy s 794 hotely, 227 penzionáty a 157 turistickými hotely, mimo 31.000 soukromých bytů. V době konjunktury zaznamenával cestovní ruch obrat 300 mil. Ks a ještě v roce 1940 – tedy již za války – bylo ve slovenské bilanci v cestovním ruchu zaznamenáno 50 mil. slovenských korun.
  
  Slovensko dělá moudrou hospodářskou politiku, průmyslu a obchodu se daří dobře. Lid žije klidně a spokojeně, snad nejlépe ve střední Evropě, sociálně si stojí velmi dobře a politicky dokázal nalézt mezi prvními jedinou možnou cestu v dnešní Evropě. Není tudíž divu, že nikdo na Slovensku netouží po obnově starých časů demokratického odstrkování a bídy, zvláště když se nedávno ozval hlas z Londýna, že „nebudou vyhledáváni ti, kdo v kritické chvíli zradili svatou věc republiky“. Kam tato slova byla adresována, je jasné. Nechceme tvrdit, že nás svého času slovenský postoj nezarmoutil, ale nemůžeme také dnes zamlčet, že se neradujeme ze zdárného vývoje mladého státu, který tak příkladně plní povinnosti k evropskému souručenství.
  
  Slovensko nám dokázalo nemožnost nějakých československých ideologií a svým příkladem poráží emigrantské plány, které stejně jako Slovákům, tak nám i Čechům nemohou přinést nic dobrého.
  
  "Nové Slovensko" (Polední list, 9. 3. 1944):
  
  Při každé cestě na Slovensko si uvědomuji, jakým velkým omylem bylo, když neblahá centralistická pražská politika nedovolovala Slovákům, aby sami řídili svou zemi a aby vedle nás šli svou vlastní cestou. A kdykoli se zastavím před bratislavským pomníkem našeho velkého krajana Msgre ThDr. Aloise Kolíska, který byl řadu let profesorem bratislavské katol. bohoslovecké fakulty, vždy lituji, že jsme neměli podobných lidí na Slovensku více. Kdo ví, jak by se byl osud utvářel, kdybychom byli posílali na Slovensko takové šlechtené a slovenský národ upřímně milující duše, jakou byl Msgre Kolísek. Ale to jsou jen vzdechy a vzpomínky, které nemohou nic změnit na skutečnosti.
  
  Slovenská republika, samostatný slovenský stát, oslavuje páté výročí své samostatnosti.
  
  V těchto pěti letech jsem byl na Slovensku častým hostem. Byl jsem přítomen 14. března 1939 památnému zasedání slovenského sněmu a mé auto bylo poslední, které toho dne překročilo novou hranici na Moravě u Hodonína. Od toho dne jsem často přijížděl na Slovensko, abych pozorovat život a budování nového státu, život národa, který je nám tolik blízký. Stará přátelství jsem obnovil, nová navázal. Všude jsem nalézal přívětivou tvář a srdečné přijetí. To mne dnes nutí, abych při příležitosti 5. výročí samostatnosti Slovenské republiky dokázal, že i u nás neexistuje zášť vůči slovenskému národu, naopak, že pochopivše křivdy, kterých se dopustili nectní politici, dlící nyní v cizině, kde pracují proti svému národu nevybíravými způsoby, se radujeme z úspěchů, zaznamenaných slovenským národem ve svobodném státě.
  
  Svoboda přinesla slovenskému národu větší možnosti, ale též velké úkoly a povinnosti. Poměry po 14. březnu 1939 byly velmi těžké. Byla to doba revolučního kvasu a lehko se mohla proměnit v anarchii. Nic podobného se však nestalo. Od prvního dne byl na Slovensku pořádek a důstojný klid. Organizování nového státu se dělo vývojově, obezřetně, krok za krokem. Přihlížeje k již získaným výsledkům je třeba říci, že si slovenští státníci dobře vedli a že mohou být dnes po pěti letech spokojeni. Nebyly to úkoly malé, s nimiž se potýkali. Byly rázu politického, hospodářského státu. K tomu hned na začátku budování vypukla válka. Slováci se ji činně účastnili proti bývalému Polsku a v roce 1941 vstoupili po boku Říše do války proti SSSR, jak jinak nebylo ani možné očekávat od národa, který se již v roce 1936 památným Piešťanským manifestem vyslovil proti bolševismu a souhlasil s protibolševickým postojem mocností, sdružujícími se v paktu proti kominterně.
  
  Během pěti let samostatnosti se projevila síla historické tradice. Slováci, kteří nikdy nenáleželi k zemím koruny české, jejich dějiny nesplývají s českými dějinami, dovedli rychle nalézt sami sebe a dovedli se oprostit od dřívějších vlivů. Jdou vlastní cestou, vyhovující jejich povaze a možnostem, které jim dává jejich země. Právo na svou existenci v samostatném státě si vybojovali v pravém slova smyslu a dále za něj bojují.
  
  Pracovitost a vytrvalost Slováků je obdivuhodná. Vybudovali si vzorné úřady, skvělou armádu, mají dokonalý průmysl a hospodářská bilance státu je více než uspokojivá. Sociální opatření a zařízení si zasluhují pozornost. Lidově a prostě řečeno: dělají to dobře. Rozšířili železniční tratě, takže dnes má Slovensko 2,589.713 km železnic. Jen v roce 1941 bylo dáno do provozu 111,3 km nových silnic a další silnice se staví. Postaveny byly nové státní budovy, úřadovny, školy, tisíce domků pro dělníky a tisíce obytných domů ve městech. Vybudovány byly nové hydrocentrály, aby nebylo třeba kupovat uhlí v cizině, protože slovenského hnědého uhlí není dostatek. Dřevařský průmysl má nyní 900 závodů. Velkého pokroku bylo dosaženo ve výrobě potravin a poživatin, zvýšena byla těžba železné a manganové rudy, využito bylo zemních plynů. Člověk má prostě dojem, že je v nějakém novém světě, a nedovede si vysvětlit, proč v minulosti muselo tolik Slováků hledat chléb v daleké cizině, když se mohou doma všichni dobře živit, když se všemu dobře daří. Přitom se nelze vymlouvat na nějakou válečnou konjunkturu, protože právě válka připravuje Slovenskou republiku o miliónové příjmy, jednak z cizineckého ruchu, jednak z průmyslu.
  
  V politickém vývoji Slováci předstihli jiné evropské národy. Dovedli ve zmatku rušných dnů na podzim 1938 rozeznat, kterým směrem se dát, a setrvali na této linii ve všech politických a národních projevech bez jediné odchylky. Říše má ve Slovácích věrné spojence. Nacionálněsocialistická Evropa pak partnera, s nímž může hospodářsky i kulturně počítat.
  
  Při hodnocení Slovenské republiky nemůžeme ovšem zapomenout i na Adreje Hlinku, bojovníka za slovenskou samostatnost. Vzpomínám, jak běsnil Beneš, když se tento velký slovenský nacionalista dožadoval plnění Masarykových slibů o slovenské autonomii, na jeho zbavení poslaneckého mandátu 8. října 1919, kdy v tehdejším Národním shromáždění dr. Slávik přednesl potupné rozhodnutí. Jaká nectná komedie, kolik nízkosti a zločinnosti se projevilo již v prvních dobách státu, který vznikl ve Versailles a zašel z vůle těch, kteří ho v život vyvolali... Kolik pravdy měl tento velký Slovák...
  
  Ve „Slovenské čítance“, která vyšla v roce 1925 v Praze, se vyprávělo, že Slovensko není s to obsadit místa úředníků, že nemá dostatek inteligence, že vy bylo třeba budovat nejen zdola, ale i shora. To měla být odpověď na tužby slovenských vlastenců a na dožadování se plnění Pittsburské dohody. Vyprávělo se, že by Slovensko nesneslo výdaje této autonomie, psal o tom jakýsi pan Rotnágl, tvrdilo se, že zvláštní slovenský sněm by byl na újmu Slovenska. Ukázalo se, že to všechno byly jen výmysly, že skutečnost je zcela jiná. Slovenský stát existuje, vzkvétá, roste a sílí. Ad A až do Zet se nesplnilo to, co se prorokovalo.
  
  Věříme, že slovenský stát bude ve své vzestupné linii i dále pokračovat, že za obezřetného vedení svého prezidenta dr. Jozefa Tiso, bude vzkvétat a sílit. To mu ze srdce přejeme.
  
  http://nassmer.blogspot.sk/2014/04/slovensko-porazi-ceskoslovenskou.html

Stranka venovana prvemu slovenskemu prezidentovi: http://www.jozeftiso.sk/

Čosi ti odcitujem:

Vypuknutí Slovenského národného povstaní, ve kterém se Slovenská národní rada přihlásila k myšlence obnovy Českoslovenka (byť na nových základech), chápali Češi jako potvrzení teorie o tom, že většina Slováků si samostatnost vlastně nepřála a nepřeje...

Nastal Nemcami organizovaný zájazd českých novinárov na Slovensko.

Série článků, ktérá pak skutečně vyšla, měla ukázat české veřejnosti šťastný život před povstáním a bídu, ktreou Slovensku povstalci přinesli. Myšlenka další existence samostatného Slovenska v té dóbe figurovala už pouze u skalních českých kolaborantů, kteří zašli ve své spolupráci s Němci již tak daleko, že pro ně nebylo jiného východiska, než si v záujmu vlastní záchrany toužebně přát vítězství Německa a zachovaní statu quo, teda protektorátu a slovenského státu.

Medzi nich patril napr. minister školstva a národnej osvety Emanuel Moravec.

Názory Emanuela Moravce ovšem nejenže vůbec neodrážely názor české veřejnosti, ale už v té době ani nikoho nezajímaly.

___

Je to síce orientované časovo potom, čo si tu prezenzoval, ale odráža to úž tú nastúpenú, dobovej propagande nastúpenú líniu - pod patronátom Nemecka. Keď tak odporúčam prečítať celú štúdiu, je to od Rychlíka:Vznik Slovenského státu a česká společnost. In Rozbitie alebo rozpad?, 2010.

Čiže ten "nášsmer" nijako nevybočuje zo svojej snahy o apológiu, založenej na rôznych z kontextu vytrhnutých informácií.

Takze jediny v Cechach kto bol ochotny uznat samostatne Slovensko boli "skalni kolaboranti" .. To malo byt priznanie sovinistickeho postoja voci Slovensku a Slovakom u tych moralne bezuhonnych nekolaburujucich demokratov?

Názory Emanuela Moravce ovšem nejenže vůbec neodrážely názor české veřejnosti, ale už v té době ani nikoho nezajímaly.

Toto je typicky ton, ktory o obdobi Protektoratu nastolili komunisti a po roku 1989 sa v nom pokracuje.

Nebolo by to prvykrat co by sa veci prezentovane oficialnou ceskou historiografiou nezhodovali s realitou.

Nie je to ale nieco co by priamo suviselo s touto temou.

http://nassmer.blogspot.sk/2014/04/pruv ... knize.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/01/tak- ... josef.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/08/den- ... -1943.html
http://nassmer.blogspot.sk/2014/03/neucta-k-pravde.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/12/pred ... li-na.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/05/povi ... dsene.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/07/dals ... echum.html
http://nassmer.blogspot.sk/2014/04/jak- ... erovy.html
http://nassmer.blogspot.sk/2012/07/slib ... si-10.html

Je to síce orientované časovo potom, čo si tu prezenzoval, ale odráža to úž tú nastúpenú, dobovej propagande nastúpenú líniu - pod patronátom Nemecka.

To je pochopitelne, ze to nazves "propagandou" ale nevypoveda o faktickosti (alebo opaku) danych clankov.

Mimochodom ich autor bol po vojne popraveny,

• Antonín J. Kožíšek, po 2. sv. válce novým režimem k smrti odsouzený a popravený český spisovatel, novinář, bývalý korespondent pařížských listů a reportér, který navštívil bojující Španělsko a v roce 1937 vydal v Brně knihu „Španělsko krví zbrocené“, v letech 1939-1944 navštěvoval samostaný Slovenský stát.

Čiže ten "nášsmer" nijako nevybočuje zo svojej snahy o apológiu, založenej na rôznych z kontextu vytrhnutých informácií.

Toto je len obvinovanie a subjektivne "hodnotenie" bez konkretnych vyhrad k prezentovanym informaciam. (Oznacovat vsetko len za propagandu nepokladam za relevantnu kritiku)

Nie je to ale nieco co by priamo suviselo s touto temou.

http://nassmer.blogspot.sk/2014/04/pruv ... knize.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/01/tak- ... josef.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/08/den- ... -1943.html
http://nassmer.blogspot.sk/2014/03/neucta-k-pravde.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/12/pred ... li-na.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/05/povi ... dsene.html
http://nassmer.blogspot.sk/2013/07/dals ... echum.html
http://nassmer.blogspot.sk/2014/04/jak- ... erovy.html
http://nassmer.blogspot.sk/2012/07/slib ... si-10.html

Odporúčam rozšíriť obzor za nassmer.blogspot.sk

Odporucam zameriavat sa na obsah a vecnu stranku veci, nie len vzhliadat k "uznavanym autoritam".

Nejde o vzhliadanie k autoritám (aj keď, čo si budeme nahovárať, štúdia od jedného z TOP českých historikov má pre mňa apriori väčšiu hodnotu ako nejaký článok na webe od ani neviem koho), ale aj o čisto racionálne uvažovanie v zmysle kontextu doby a daných geopolitických faktov. V roku 1944 sa už režim nachádzal v značnom rozklade, ani po tej hospodárskej stránke to už nebolo také ružové, ako predtým - takže oslavné články od kolaborantov z Čiech, ktoré boli poplatné svojim pánom z Nemecka, mi neprídu ako objektívny zdroj.

Racionalne uvazovanie.. kontext doby.. geopoliticke fakty.. rozklad.. zaujimave...

Vies povedat aj co konkretne je v tychto dvoch clankoch propagandou diktovane klamstvo?

Je to nacistická propaganda, od pravdy to má ďaleko ak to berieme ako celok. To je každému seriózne uvažujúcemu človeku jasné. Určite nebudem strácať čas a rozoberať to vetu po vete. Napr. to ružové vykreslenie hospodárskeho aj celkového stavu (do tej časti textu mi padol zrak) v Slovenskej republike - to v roku 1944 už určite nezodpovedalo pravde.

Asi ti unika vyznam slova konkretne.

Stacilo napisat "nie".

Tak si ešte raz prečítaj poslednú vetu. Ono je ale naozaj trápne sa vôbec oháňať takýmto textom, ale tak asi by som sa nemusel čudovať, keď veľká časť celej neoľudáckej produkcie a vôbec tohto smeru je založený na argumentoch a hodnotenia dobovej propagandy.

Ono to kludne moze byt prikraslene, o to mi az tak nejde. Skor ten tvoj pocit, ze sa nemusis obtazovat vysvetlovanim svojich jednostranych komentarov a zavadzania typu "to v roku 1944 už určite nezodpovedalo pravde", ako by to malo nieco menit na hospodarskych vysledkoch a budovatelskom pokroku z predchadzajucich rokov o ktorych sa tam pise.

Tvoj kolega tu rad do prispevkov vklada anglicke frazy, tak by ti mohol vysvetlit aj tuto: straw man argument.