V sekci her dnes prinasime letmy pohled na dlouho ocekavanou pocitacovou hru roku - simulator romske komunity ROM CITY.

Tato hra se vsak od ostatnich podobnych her lisi, v dosavadnich simulatorech slo totiz vzdy o to, jak s malym mnozstvim zakladnihokapitalu neustale neco produkovat, kupovat a vymyslet a jak jednoduchych veci poskladat co nejslozitejsi fungujici a prosperujici system, napriklad mesto, stat, kontinent,planetu. ROM CITY pracuje na uplne opacnem principu, na zacatku hry mate slozity a vice mene prosperujici a fungujici system a vasim ukolem je za pomoci male skupinky postavicek "gipsacku" jej co nejrychleji rozlozit a socialne zhroutit. Za celou hru nic neprodukujete, nevytvarite a nemusite ani prilis premyslet. Samozrejme, nic neni tak jednoduche, jak se na prvni pohled muze zdat, i vami ovladane figurky maji ve hre spoustu nepratel - napr. pracovni urady, policajty, kriminaly, potulujici se skupiny opilych skinheadu... kteri se jim vsemozne snazi hazet klacky pod nohy. Hra je celkem levna, protoze mnoho penez pri vyvoji se usetrilo na programovani, nebot autorum slo o skutecny simulator, takze se nemuselo venovat prilis mnoho prace programovani inteligence a to ani u gipsacku, ani u jejich protivniku, jelikoz urednici, policajti a skinheadi rovnez nicim takovym neoplyvaji. K zakladnim povelum "krok", "vlevo-vpravo v bok" a "zvedni" se gipsikum pouze pridaly povely "ukradni", "pichni nozem", "vymluv se", "rozmnoz se" a "zavolej brachu". Hra ma bohuzel celkem jednotvarny prubeh a vlastnosti jednotlivych postavicek jsou jiz od pocatku dany tak, ze gipsacci nemohou prohrat, coz trosku kazi dojem hratelnosti, ale jak jsem jiz vzpomnel, autorum slo predevsim o napodobeni skutecnosti. Hra ma uz od zacatku zabudovane a spustene realne simulace, takze i prestoze napr. policiste, urednici a politici jsou silni nepratele, nemohou gipsickum nic udelat, protoze kdyz uz to vypada, ze proti nim zakroci, nebo nedejboze nebohe postavicky zazenou do prace, gipsikovi se u pusy objevi bublina s textem "rasista!" a nepritel se stahne do ustrani, protoze jinak ho svete div se, napadnou vlastni spoluhraci a zavrou ho do kriminalu. Slabinou hry jsou dialogy. Je to vsak jen proto, ze se autori snazili priblizit realite. Poslouchat porad do kola "ty dilino" nebo "naval ci-garo!" , popripade"more ko*ot" se velmi rychle omrzi a bohuzel to nejde vypnout, protoze jinak by spolu gipsici nemohli dale komunikovat. Prestoze, jak jsem jiz prozradil, gypsik nemuze prohrat, lze hru urychlit, at nemusite hrat zbytecne dlouho. Proto vam poradim nekolik triku, ktere kdyz se naucite, budou vasi gipsacci daleko efektivnejsi: Pokud vam dojdou ukradene penize, dojdete si na socialku. Cestou davejte pozor, abyste se obloukem vyhnuli pracovnimu uradu, protoze uz jen pomysleni na praci by vzalo vasi figurce veskerou vitalitu. Jestlize na socialce zacnou tvrdit, ze vas gipsacek nema na nic narok, jdete do menu "dialogy" a vyberte polozku "vyhrozovat" a pak "more ty svine, pockej, az pudes domu, si na tebe pocihame ty pi*****" a tuto polozku opakujte tolikrat, nez vam bude socialni davka vyplacena. Pri dalsi navsteve stejneho gipsacka uz dostanete davku automaticky. Pristup ostatnich gipsacku k davkam zjednodusite tim, ze si toho, ktery ma jiz na davky narok budete brat s sebou a budete chodit ve vetsich skupinach. Dalsi trik: Jakmile obdrzite vyplacenou davku, ukradnete urednici penezenku. Rychle skocte do menu "dialogy", vyberte "vyhrozovat" a stisknete "jesli pipnes ty kurvo, tak si to s tebou vyzidime, more". Obcas se stane, ze to nestihnete stisknout v limitu a urednice zavola policajty. Nikam s gipsacky neutikejte, pockejte az se objevi policajti a nechte se zkontrolovat. Kdyz cizi penezenku najdou, skocte opet do menu "dialogy", nyni zvolte "predstirat udiv" a stisknete "to ta pani mi dala do kapsy. To je rasismus, my nekradem". Policajti sice vrati penezenku, ale nic gipsackum neudelaji a muzete to priste zkusit znovu. Kdyz budete mit gipsacku asi 30 az 50, jdete s celou skupinkou k pracovnimu uradu, skocte do menu "dialogy", pak "skandovat" a mackejte dokola "my chceme pracovat". Jakmile dostanou vasi gipsacci lopaty, kyble a naradi, rychle utikejte do sberny, kde to vsechno prodejte. Kazdy gipsacek za to dostane navic 1 bod ke sve inteligenci. Gipsacky mnozte co nejrychleji, o penize se nestarejte, vzdycky jdou nekomu ukrast, nebo skocte na socialku. Jakmile dosahnete idealniho stavu, kdy pocet gipsacku vzroste nad mez, kdy ji uz zbytek populace uzivit nedokaze, je konec sveta a hra konci.

Q. What's the difference between Latvia and a teabag?
A. A teabag stays in the cup longer

Staci vediet trocha po anglicky a na komentaroch k tomuto videu sa neda prestat smiat

Turobomotor - jeden uzivatel na fore o autach. Tu je kompilacia jeho best of prispevkov (sem tam nejaky dialog)

http://tomase.org/turbomotor.htm

Starý mafián leží na smrtelnej posteli a privolá si vnuka.
Mafian: "Vnúčik, očúvaj ..bre. Chcem aby si po mne mal tento
chrómovaný.38 revolver"
Vnuk: " Ale dedko, ja nemám rád zbrane, bol by so radšej, keby som
dostal zlaté hodinky Rolex"
Mafian: "Jeden deň budeš dozerať na biznis, budeš mať peknú manželku a
možno aj zopár bambini....A raz prídeš domov a nájdeš svoju manželku s
nejakým cudzím chlapom. Čože urobíš ha?!! Vytiahneš a namieriš na nich
hodinky a povieš, že vypršal čas???!!!

Žil jsem tehdy v Německu a dělal pro jednu menší filmovou společnost. Právě jsme natáčeli pořad „Ošoustej moji manželku, prosím“, což byl seriál, v němž chlapi přiváděli svoje manželky a nechávali je obsloužit profesionálními pornoherci. Jednoho z účinkujících přepadla na poslední chvíli tréma a režisér potřeboval někoho, kdo by zahrál roli manžela vychrtlé blondýny jménem Dagmar.

Producent navrhl, abych to vzal já, což jsem odmítl. Jenže když mě ujistil, že a) si můžu nechat na sobě oblečení a b) jsem tam měl být jen od toho, abych se díval, souhlasil jsem. Scéna se natáčela venku u bazénu. Dagmar a já jsme seděli na lavičce vedle moderátora pořadu. Zeptal se nás na pár věcí, jako jak jsme se seznámili, a já jsem sebejistě lhal a říkal, jak moc miluji „můj nádherný klenot“ a jak rád jí umožňuji naplnit její sen nechat se opíchat odborníkem.

„Doufám, že nás to ještě víc sblíží,“ tvrdil jsem tam. V tomto okamžiku vstoupil gladiátor. Urostlý samec s údem, za který by se nemusel stydět ani pakůň. Sledoval jsem, jak postupně dostává Dagmar do deliria, seděl jsem asi půl metru od nich a moderátor mě občas popíchl: „Koukej, kamaráde, tvojí paničce se ten jeho nabiják líbí!“ Bylo mi to samozřejmě jedno a docela jsem se bavil. Pak ale přišla slova, která mi dodneška nahánějí hrůzu. Těsně poté, co herec dosáhl orgasmu a vystříkal Dagmaře do obličeje snad litr spermatu, přikázal jí režisér:

„Teď polib svého manžela.“ Ve zpomaleném pohybu jako při autohavárii, které už nemůžete zabránit, jsem vnímal, jak se ke mně obrátila, přitáhla si mě a poctivě se se mnou začala líbat, až jsem měl rty a jazyk celé od ještě teplého spermatu toho chlapa. Zbledl jsem jako stěna a po zbytek natáčení si otíral ústa svetrem a kašlal jako kočka, když spolkne vlastní chlupy. Tohle vím dobře, protože mi moje tehdejší přítelkyně koupila ten seriál na DVD, jakmile se objevil v obchodech. A tím se potvrdilo, že jsem měl pravdu. Když máte sexuální zážitek zaznamenaný na videu, jeho detaily v živých barvách opravdu nezapomenete. Bohužel...

ak je to uz tu, tak sa ospravedlnujem:

Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."
Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení."

Nato se muž rozhovořil: "Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového portýra, která má tři děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové." Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."

Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena.

"Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15." Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV." "Ne", říká moje žena, " to musíš překládat doslovně: La Marquise - slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák 15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře." Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena,"Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů." Já říkám: "To je nektar".
"Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu." Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo." Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí." Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."

A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil."

Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora."

Príde somrák do bufetu a vidí tam chlapa, ako sedí, pred ním polievka, ešte sa z nej parí, pred sebou má noviny, tak si tak vraví, že to využije a rýchlo ju zje. Ako už tak dojedá, na spodu zbada husenicu, príde mu z toho zle, tak sa povracia naspäť do taniera. A ten pán spoza tých novín sa nakloní a vraví: "Aj vy ste ju našli?!"

Medveď má narodeniny a tak usporiada doma párty. Vraví, že kto mu donesie dobrý darček, môže sa u neho " naj**at ", kto zlý toho umláti lofasom po hlave. Prvý prišiel vlk.
V:" Nazdar tak som dosiel."
M: " Vitaj, co si mi doniesol ? "
V: " Tuná, jakýsi televízor. "
M: " No to je fajn, tak poď, dáme do nosu. "
Chvilku teda nasávajú a znova klopanie pri dverách. Tentokráto to bola líška.
L: " Zdravim ta medved. "
M: " Ahoj, tak co si mi doniesla? "
L: " Ale video. "
M: " Okej to je fanj, pod dalej dame do nosu. "
Tak zase nasávajú a oslavujú. Zrazu zas niekto klope. Je to zajac.
Z: " Ahoj medved, som dosiel na tu oslavu. "
M: " A coze si mi doniesol ? "
Z: " Bonbonieru. "
"Ukaz aku ? " hovorí medveď, " višňovú, takú nemám rád ! " a začne zajaca mlátit tym velkym údom po hlave. Zajac vsak vyzerá ako keby ho to vobec nebolelo a stále sa nehorázne smeje. Po chvilke to medvedovi neda a spýta sa: "Zajac, teba to nebolí, ked sa stále rehoceš? " A zajac nato : " Ale ano bolí, to vieš, ale keď som po ceste predbehol ježka a on ti nesie hrušku. " ... *ROFL*

Viem ze trochu mimo ,ale niekde som tu videl take "motto" ,ze Many peoples fuck for money ......potom nieco funny..... ,ale neviem to ani za nic najst.neviete kde to je ?

Joxxo napísal:Viem ze trochu mimo ,ale niekde som tu videl take "motto" ,ze Many peoples fuck for money ......potom nieco funny..... ,ale neviem to ani za nic najst.neviete kde to je ?

fuck is easy fuck is funny, many people fuck for money. if you want another brother, take your dick and fuck your mother.

Diki ,ale tamto bolo dlhsie a s tym bratom tam nic nebolo nieje tu este nieco podobne ?

Joxxo napísal: Diki ,ale tamto bolo dlhsie a s tym bratom tam nic nebolo nieje tu este nieco podobne ?

este toto som nasiel: Fuck Is Good And Fuck Is Funny, Many People Fuck For Money, If You Think The Fuck Is Funny, Fuck Your Bitch And Keep The Money

Ano myslím , ze je to ono. Dakujem K+ / nasiel som je to toto -pecka:FUCK is easy FUCK is funny a lot of people fuck for money if you think a fuck is funny fuck yourself and save your many /Ked mi niekto da K- aspon sa podpis a povedz zaco to je zbabelec!

Zobudi sa medved zo zimneho spanku: Taky som nadrzany, ze si to rozdam
s prvym zivym tvorom, ktory mi pride do cesty!!!!!
Vyda sa na cestu, vidi, oproti ide jezko. Rychlo ho zdvihne, ale jezko sa
stoci do klbka. Medved ho obracia sem-tam, nemoze najst ziadny otvor.
Cely rozculeny zacne kricat:
- Kde mas pi*u? Kde mas pi*u?!?!?
Jezko:
- Ja nic take nemam!
Medved:
- Cim si to povedal? Cim si to povedal?!?!


Ocko, co je to perverzita/perverznost???
- Tomu este nemozes rozumiet. Pod mi, prosim ta, zapnut podprsenku.

Technické poznámky a upozornenia:

Matematické zákony uvedené v tomto texte nezodpovedajú skutočnosti a akákoľvek podobnosť s existujúcimi vetami a definíciami je čisto neúmyselná a náhodná.


Druhá a piata rozprávka sú v pôvodnom znení bez titulkov - v jazyce českém (dúfame, že budete rozumieť.)


Na úplné porozumenie sú potrebné isté matematické znalosti (prvú rozprávku pochopia viac-menej úplne štvrtáci, šiesta je pre ZŠ, ostatné sú zhruba na úrovni RNDr.) - čomu nebudete rozumieť, to si domyslíte...




Prvá matematická rozprávka

Kde bolo, tam bolo… Na jednom definičnom obore bol definovaný mocný logaritmus, ktorý mal za dcéru krásnu funkciu. Sinus x, ako sa jeho dcéra volala, bola skutočne nádherná. Jej ladná krivka bola zvýraznená absolútnou hodnotou, ktorú si rada obliekala; pôvab jej dodávala i veľká frekvencia a krásna amplitúda na sympaticky súmernom obore hodnôt. Pri úsmeve roztomilo špúlila periódu a nevadil jej ani mierny kosínovitý predkus.

Funkcie na celom definičnom obore žili spokojne a šťastne a všetky uznávali veľký logaritmus ako svojho pána a vládcu. Jedného dňa sa však blízko logaritmického pravítka, kde kráľ sídlil, usadila hrozná derivácia. Terorizovala pravé i ľavé okolie a derivovala všetko, čo jej prišlo do cesty, až všade naokolo ležali len samé nuly. Raz odkázala kráľovi: „O týždeň zderivujem tvoju dcéru.“ A nastal veľký smútok v prstencovom údolí, až sa kráľ rozhodol: „Sínusoidu a pol definičného oboru dostane ten, kto nás zbaví hroznej derivácie.“

Spočiatku sa hlásilo mnoho funkcií, ktoré sa chceli s nepriateľom stretnúť v boji. Ale dni ubiehali a po derivácii vždy zostávali len nuly. Statočné zložené funkcie metali po derivácii svoje parametre, kvadratické funkcie chceli v boji využiť parabolický tvar svojich grafov, ale všetky podľahli. S úspechom sa nestretol ani exponenciálny rytier, ktorý sa síce domnieval, že je pre deriváciu neporaziteľný, ale tá ho chladnokrvne zderivovala pri základe y. O ponuke kráľa sa dozvedel i šľachtic Arcus von Sinus. Bol múdrejší, než všetci ostatní, a preto sa nevydal priamo do boja, ale najprv vyhľadal starý múdry integrál, ktorý mal v boji s deriváciami veľké skúsenosti. „Dobre si spravil, že si za mnou prišiel,“ riekol mu integrál. „Dám ti tri dary, ktoré ti v boji pomôžu. Prvým je exponenciálny štít. Je tvorený zloženými exponenciálnymi funkciami s rôznymi premennými, takže je veľmi ťažké ho zderivovať. Mojím druhým darom je tento integračný meč. Je to jediná zbraň, ktorá je schopná deriváciu poraziť. Tretím darom je tento cyklometrický amulet. Bude ti stále pripomínať, aby si pri integrovaní nikdy nezabudol pripočítať konštantu. A teraz choď a determinant nech ťa sprevádza.“

I nastal deň, keď mala byť zderivovaná krásna princezná Sinus x. Sprevádzaná ľahkými lineárnymi funkciami kráčala princezná k dúpäťu strašnej derivácie. Vtom sa prirútil Arcus von Sinus na ohnivej limite a zvolal: „Ničoho sa neboj, krásna Pann...(?)...funkcia. Prišiel som, aby som ťa zachránil!“ a popchol svoju limitu ku cvalu. Vtom však už vylieza zo svojho úkrytu derivácia. Zbadala bojovníka a už sa naňho vrhá. Arcus však nečaká a útočí svojím integračným mečom, exponenciálnym štítom kryje každý pokus o deriváciu. Všade naokolo poletujú skrvavené parciálne zlomky a po zemi sa bezvládne povaľujú vnútorné funkcie. Konečne sa i derivácia zosunula na zem. „A je to.“ zaradoval sa von Sinus. Vtom sa mu ale v exponenciálnom štáte zjavil starý múdry integrál s ryšavou bradou: „Počkaj, udatný princ. Druhá derivácia ti nič nehovorí?“ A naozaj, z úkrytu už lezie druhá derivácia a driape sa na rytiera. A zase nastal boj, zase zlomky a elementárne funkcie všade naokolo. Ale nakoniec si princ poradil i s druhou deriváciou. Potom nahliadol do skrípt: „Nie, tretia derivácia už skutočne neexistuje!“, oddýchol si. A už sa k nemu rozbiehajú šťastné funkcie a oslavujú víťazstvo nad deriváciou.

I starý mocný logaritmus prišiel a ďakoval. Potom sa spýtal Arcusa, ako sa s ním vyrovná. „Som chrabrý funkčný predpis a šľachtic Arcus von Sinus. Dajte mi vašu dcéru - krásnu Sinus x a budem spokojný.“ Dostal teda princeznú a mali spolu krásnu konštantu.

A pokiaľ nepomreli, konvergujú dodnes.





Matematická pohádka II

Milé děti, jistě si všechny vzpomínáte na krásnou POHADKU.602 o tom, jak princ Arcus von Sinus zamordoval zlou derivaci… („Hergot, Aničko, nebul!“) …a za ženu si vzal princeznu Sin (x)… („Čemu se směješ, Pepíčku? Proč je princ bl…“) …a jestli neumřeli… („Neřvi, Aničko, neumřeli!“) …konvergují dodnes („Ježíšmarjá, já se z vás, děti, picnu, vy zas nevíte, co je to konvergovat.“)

Bylo nebylo. V jednom lineárním prostoru nad tělesem reálných čísel vznikla náboženská soustava matic tajného řádu n uctívající charakteristický polynom Fí. Maticí představenou této sekty byla stará Adjungovaná. Ta záviděla království mocného Logaritmu, že si skoro všechny funkce spokojeně konvergují, a tak se rozhodla, že království zničí.

Pamětliva legendy o porážce kruté Derivace věděla, že musí nejprve zneškodnit Integrál. Ale jak? Začala si pročesávat algebraické doplňky a vtom jí bleskla diagonálou spásná myšlenka. „Sestry“, promluvila vzrušením tak hlasitě, že některé matice leknutím provedly i 3 elementární úpravy najednou, „musíme se zmocnit krásné Konstanty, dcery prince Arcus von Sina a princezny Sin (x). Vyšleme proměnnou Xí, která vláká Konstantu do nekonečně-dimenzionálního prostoru!“

Adjungovaná matice by se nejradši Hermitovsky transponovala jakou měla dobrou náladu. Počítala s tím, že jí pomohou dvojčata Nekonečnovi. Ty nikdo od sebe nerozeznal, však se lišila jenom mateřským znamínkem. Navíc bratři Nekonečnovi nikdy králi neodpustili, že je prohlásil za nevlastní (čísla) a vyhnal za devatero prvočísel, až na samé konce reálné osy. Adjungovaná matice dala přivést homogenní soustavu lineárních algebraických rovnic a poručila jí, aby se vyřešila. Když po chvíli vyšla proměnná Xí, nechala jí Adjungovaná blížit k Plus Nekonečnu, který jí ukázalo cestu ke Konstantě.

Mezitím si malá Konstanta nic netušíce nevinně hrála se svou kamarádkou exponenciální funkcí na divergovanou, když tu najednou spatřila proměnnou Xí. „Že si mě nepřičteš!“, zavolala proměnná Xí (sčítání byla nejzamilovanější operace Konstanty). Důvěřivá Konstanta si Xí přičítala a přičítala, až se ocitla v okolí Nekonečna a propadla se do nekonečně-dimenzionálního prostoru.

„Cha, chá“, rozléhal se ďábelský smích Adjungované matice lineárním prostorem, „teď zničíme Integrál!“ Když se princ Arcus dozvěděl, co se stalo, šel se poradit s Integrálem. „Adjungovaná matice vězní Konstantu“, stěžoval si Arcus, „nemohl by ses pokusit ji vysvobodit?“ „Určitě,“ odpověděl Určitý Integrál a vydal se na cestu. Jenže když se pokusil Konstantu zaintegrovat zpátky –ouha!– v nekonečně-dimenzionálním prostoru neměl žádné meze, a tak integroval a integroval, ale vycházely mu samé nesmysly.

Zmizením Určitého Integrálu a Konstanty však v království nastala nerovnováha — ze zatuchlých diferenciálních rovnic začaly vylézat parciální derivace a vypukla válka. Lomené funkce propichovaly svými extrémy exponenciální a mocninné nepřátele, citlivé cyklometrické fňukny totálně zblbly a začaly si vyměňovat obory hodnot, hyperbola podplatila limitu a dodefinovala se v 0, odmocniny ze zoufalství zkoušely odmocnit záporná čísla a proradná parabola emigrovala do množiny komplexních čísel. Číslu e se všichni posmívali, že je iracionální, a tak zaútočilo rovnou na krále Logaritma. Ten v roztržitosti zapomněl, že je Uroze… ehm, Přirozený, a nebohé číslo e logaritmoval, až z něj zbyla 1. Tohoto zmatku využila Jordanova matice v kanonickém tvaru a ostřelovala počátek reálné osy. Už to vypadalo na zánik království, ale pak naštěstí přišla záchrana. Arcusova teta Věta se na to nemohla dál dívat a vydala se za Důkazem, který zrovna koketoval se sličnou Matematickou Indukcí. Popadla ho za implikaci, hrozivě se na něj podívala a pravila: „Nechť je na celé reálné ose všechno v pořádku!“

Důkaz výrok dokázal, a je to.

THE KONEC





Matematická rozprávka III

Kde bolo, tam bolo...

V jednom stratenom uzavretom intervale raz žil-nažíval otec Sinus so svojimi dvoma deťmi - synom Tangens a dcérou Cotangens. Sinus pracoval v lese, kam chodil každú periódu rúbať polynómy. Raz šiel ďalej do lesa a tak vzal deti zo sebou. Keď prišli na miesto, kde chcel Sinus túto periódu rúbať, riekol svojim deťom. "Pekne si tu konvergujte a buďte dobré. Večer sa po vás vrátim." Potom odišiel za prácou.

Deti si veselo konvergovali na deriváciu, potom na hyperbolu a parabolu a tak podobne takmer pol periódy. Tu dostala Cotangens nápad, že by si mohli natrhať absolútne členy malých polynómov. Keď už mali plné obory hodnôt, sadli si na starú konštantu a jedli. Potom si zase konvergovali a tak stále dokola. Keď sa už perióda chýlila ku koncu, všimla si Cotangens, že polynómy v okolí sú omnoho väčšieho rádu, než bývajú v okolí ich intervalu. Hrozne sa naľakala a riekla: "Braček, myslím, že sme zablúdili. Tangens sa naľakal ešte viac a pretože bol mladší a ustráchanejší, dal sa do usedavého plaču, až sa mu konštanty rinuli po konvexných častiach grafu. Cotangens bola staršia a rozumnejšia a tak ju ani táto zložitá sústava nezaskočia a hneď mala riešenie, aj keď nejednoznačne určené. "Vylez na tamten vysoký polynóm, rozhliadni sa po t-okolí a keď uvidíš niekde inflexiu, posunieš tým smerom absolútny člen polynómu, aby si nezabudol smer. Potom sa dáme tým smerom a určite niekde dôjdeme. Tangens sa nad nájdeným riešením zaradoval a hneď spravil, čo mu Cotangens riekla. Vyliezol na polynóm, rozhliadol sa po t-okolí. V diaľke uvidel inflexiu, odtrhol absolútny člen polynómy a posunul ho smerom k inflexii. Potom zliezol a vydal sa zo sestrou tým smerom. Bola už úplná tma, keď deti dorazili na interval, ktorý bol na ich veľké prekvapenie zložený zo samých chutných núl. Rozhodli sa, že sa najedia a potom sa uvidí. Potom, čo si dali niekoľko núl, sa im zachcelo spať. "Myslím, že teraz už aj tak nikam nemôžeme", riekla Cotangens. "Mali by sme sa vyspať a ráno uvidíme." Obe deti zaspali, ako keď ich do vody hodí.

Spali dlho, pretože netušili, že na tomto intervale je definovaná hrôzostrašná Nula, ktorá čo nájde, to so sebou vynásobí. Ráno, keď sa deti prebudili, chceli si zobrať ešte zopár núl na cestu, keď tu počuli Nulu, ako sa k nim s hrozným rámusom blíži. Deti začali utekať, čo im extrémy stačili. Nula ich však stále dobiehala. Už, už si mysleli, že sa stanú obeťou jej násobenia, keď tu sa nula náhle zastavila a nechala ich tak. Deti sa nechápavo otočili, ale hneď uvideli príčinu. Ako utekali, nestihli si všimnúť, že sa vrátili do svojho intervalu, kde nula nebola definovaná.

Chvíľu sledovali Nulu, ako v hneve násobí samú seba samú sebou a potom sa radostne rozbehli za oteckom. Keď pribehli domov, Sinus ich chytil do konkávy a všetci boli radi, že to všetko tak dobre dopadlo.





Matematická rozprávka IV

Kde bolo, tam bolo...Za devätoro bázami a devätoro súradnicami, tam, kde stôl bol Jarníkom podložený a niektoré funkcie mali dve limity, na jednom lineárnom priestore vládla zlá Matica. Táto Matica bola zlá, neznášanlivá a povýšenecká (to preto, že mala veľkú hodnosť) a najmä si veľmi zakladala na svojej singularite. Na jej beta-okolí s ňou žila krásna Norma. Matica vlastnila čarovné skriptá (sem si môžete doplniť názov svojej najobľúbenejšej učebnice), ktoré poznali odpoveď na všetky otázky. Jedného dňa sa ich Matica opýtala: „Skriptá, skriptá, povedzte mi, kto je na celom lineárnom priestore najsamoadjungovanejší?“ — „Matematicky je to síce blbosť,“ odpovedali skriptá, „ale najsamoadjungovanejšia je krásna Norma, ktorá žije na tvojom beta-okolí.“ Tu sa Matica veľmi rozhnevala, zavolala k sebe svoj Jordanov tvar a prikázala mu: „Odvedieš Normu z môjho beta-okolia do hlbokého lesa medzi polynómy a predhodíš ju tam dravým deriváciám.“ I poslúchol ju a v noci odviedol Normu až na samý kraj lineárneho priestoru, kde ju nechal krutému osudu. Norma sa horko rozplakala, keď ju tam tak opustil. Pustila sa lesom, blúdila medzi polynómami, zakopávala o ich korene a koeficienty jej šľahali do tváre. A polynómy vidiac jej žiaľ zvučali nocou v opernom chorále: „Matica zlá, Matica zlá.“ A tak Norma šla, až došla na čistinku. Niektoré polynómy tu boli vyrúbané a na ich mieste zostali len veľké absolútne členy. A medzi nimi stála malá množina. Norma vošla dovnútra, ale nikoho tam nenašla. A pretože bola unavená, ľahla si tam do hranatých zátvoriek a zaspala.

Keď sa Norma ráno prebudila, zistila, že sa nad ňou skláňa 7 determinantov. Naľakala sa, ale jeden z nich ju upokojil: „Ničoho sa neboj, krásna Norma. Vieme, kto si, vieme i to, že ťa zlá Matica vyhnala do lesa medzi zlé derivácie. Máš šťastie, že si prišla práve sem. Pre divé derivácie v doplnku našej množiny by nebol žiadny problém zderivovať takú krehkú konštantu, ako si ty. Ale tu si v bezpečí. Môžeš s nami v našej množine zostať, ako dlho budeš chcieť.“ Potom sa jej determinanty predstavili - bolo to 7 minorov, ktorí prislúchali jednej dobrej matici, a tak u nich Norma zostala. I uplynulo niekoľko periód.
Determinanty chodili každú periódu do ďalekých diferenciálnych rovníc ťažiť partikulárne riešenia a Norma sa im zatiaľ starala o množinu. Tu však prišla na maticu znovu samoľúbosť a zase sa spýtala svojich kúzelných skrípt, kto že je to na celom definičnom obore najsamoadjungovanejší. A skripta odpovedali: „Tak ako pred niekoľkými periódami, aj dnes je najsamoadjungovanejšia krásna Norma, ktorú si nechala vyhnať zo svojho beta-okolia.“ I rozhnevala sa Matica a rozhodla se, že teraz sa o Normu postará sama. Preto sa hermitovsky transponovala a jedného dňa, keď determinanty opäť odišli do diferenciálnych rovníc ťažiť partikulárne riešenie, prišla v podobe dôveryhodnej jednotkovej matice k ich množine a zaklopala na supremum. Norma vykukla von a povedala si: „Nejaká jednotková matica klope na supremum. Čo se môže stať. Prinajhoršom ju pretiahnem nejakým stĺpcom riešenia a bude pokoj.“ A tak otvorila. Otvorená množina však ponechávala matici voľné pole pôsobnosti. Preto sa rýchlo transponovala späť do svojej hrozivej podoby a než mohla Norma čokoľvek spraviť, vypustila na ňu derivácie. Tie sa na ňu vrhli a keď sa od nej po niekoľkých chvíľach vzdialili, ležala na hornom ohraničení množiny len nehybná nula. Matice odišla a nechala ju napospas osudu.

Na sklonku periódy sa determinanty vrátili z rovníc domov. Keď videli pri množine ležať nulu, začali nariekať: „Prečo sme sa o ňu lepšie nestarali,“ bedákali a zalamovali diagonálami. I uložili Normu do malej podmnožiny a nechali ju tak.

Uplynulo mnoho periód, keď jedného dňa prišiel ku množine mladý Integrál. Determinanty mu vyšli naproti a on sa ich spýtal: „Poraďte mi, múdri minori, hľadám tú, ktorá je na celom lineárnom priestore najsamoadjungovanejšia. Poznáte takú?“ „Áno, poznáme. Žila tu s nami, ale zlá Matica ju vyhnala zo svojho beta-okolia a potom ju nechala zderivovať. Teraz leží v tejto podmnožine.“ „Dovoľte mi sa na ňu pozrieť, prosil Integrál.“ Determinanty mu to teda umožnili. Integrál vošiel do podmnožiny a uvidel tam ležať nulu. I v tomto nulovom tvare bola okúzľujúca, až sa Integrálu tajili medze. „Je krásna,“ riekol. „Musím ju zachrániť.“ A pustil sa do integrácie. Keď bol hotový, zistil, že mu vyšla integračná konštanta, ktorú bolo treba zvoliť. A tak sa spýtal minorov: „Nemáte tu náhodou jej identické zobrazenie?“ „Ale áno, máme, riekol najstarší z determinantov, siahol do vrecka a podal mu fotografiu. Podľa nej Integrál zvolil integračnú konštantu. A vtom Norma vyskočila a bola zase zdravá a ešte samoadjungovanejšia ako predtým. A tak sa Integrál, determinanty i Norma spolu radovali, a zlomky pili a dobré mocniny spolu mali.

No a potom sa Norma s Integrálom nechali previesť na normovaný tvar, minori im ako svadobný dar dali hŕbu partikulárnych riešení a pokiaľ ich niekto nezderivoval, tak tam konvergujú dodnes.





Matematická pohádka V

Kedysi-kdesi žila raz malá Karkulačka. Nebola však úplne obyčajná. Jej zvláštnosť spočívala napríklad v nezvyklo praktickej instrukčnej sade, v schopnosti pojať až milión konštánt a v mnoho iných prednostiac, o možnosti uloženia funkčného predpisu ani nehovoriac. Není se však čemu divit, neboť maminkou naší malé Karkulačky byla samotná Motorola. A právě tato maminka jednoho dne pravila: „Milá Karkulačko, již jsi plně vyspěla. Tvůj vývoj je u konce a prošla jsi všemi výstupními testy. Nyní tedy můžeš směle opustit svůj domov a vyrazit do světa sama, bez doprovodu. I když používáš pouze omezenou RISCovou sadu instrukcí, zvládneš všechny situace stejnou mírou jako tví protivníci, ba dokonce s rychlejšími reakcemi. Proto se vůbec neobávám, že bys nesplnila poslání, jež na tebe kladu.“ Maminka Motorola se na okamžik odmlčela, neboť musela dát přednost přerušení s vyšší prioritou, avšak za nepatrnou chvíli opět pokračovala: „Jistě se stále pamatuješ na svého pradědečka Abaka, jenž v současném strojovém čase přebývá za velkým Mořem informací.“ Karkulačka souhlasně přikývla, Motorola si spokojeně protáhla interní sběrnicí a pokračovala: „Nedávno nám totiž dědeček poslal mail, že mu docházejí funkční předpisy a začíná se nudit. A proto tě pověřuji, abys mu doručila nejnovější předpisy, které jsem pro něj právě dokončila. Jsou ještě teplé a krásně voní, tak dej pozor, aby je čerstvý vzduch nezderivoval. A ne aby ses po cestě nechala ovlivňovat nějakým vnějším rušením!“. A tak si milá Karkulačka vzala několik záložních baterií na cestu, zkopírovala maminčin funkční předpis do šestnáctibitové paměti a vydala se na cestu.

Plavba Mořem informací nebyla nijak zajímavá, ba naopak. Nuda přímo donutila Karkulačku k její nejneoblíbenější činnosti, totiž ke kontrole parity. Maminka ji vždycky nabádala, aby tuto činnost prováděla dosti často kvůli ochraně dat. „Ale když ono je to tak zdlouhavé“, bránila se vždy Karkulačka. Při plavbě však měla času nadbytek a tudíž si po několika opakováních kontroly na celý proces zvykla a stal se pro ni nedílnou součástí každého dne. Nakonec Karkulačka šťastně přeplula celé Moře informací a ocitla se na pevném Desítkovém základě, jenž je potřeba pro běžný dekadický logaritmus. Díky svým detailním znalostem celého desítkového základu si spočítala, kudy jim vede cesta k dědečkovi Abakovi. Pohyb po jednotlivých řádech pomocí dekadického logaritmu jí nečinil žádné potíže, a tak se blížila velice rychle k cíli…

Když tu ji zastoupil cestu podivný element. Karkulačka zůstala stát a směle se dotázala: „Kdo jsi a čemu vděčím za tvou přítomnost?“ Element se s menším příčným zavlněním představil: „říkají mi Elektromagnetické rušení a náhodou jsem se tady vyskytl vlivem nedaleké bouře. A kdopak jsi ty a kam máš namířeno?“, položil Karkulačce otázku onen element. Karkulačka chvíli váhala s odpovědí, neboť maminka ji upozorňovala, že rušení nebývají příliš užitečná, ale nakonec přece jen pravila: „Jsem Karkulačka z druhého břehu Moře informací a jdu za svým dědečkem Abakem. A mohu ti říkat zkráceně Emag?“ Emag téměř okamžitě přikývl, a když mu Karkulačka po krátké společenské konverzaci nabídla, že mohou jít společně, odvětil: „Nezlob se, ale já se pohybuji rychlostí světla a tvá rychlost pro mne není přiměřená. Raději se půjdu vyskytnout o něco dále.“ A s rozloučením se vydal na svou další pouť. Jakmile se však ztratil z dohledu, zamnul si ruce a škodolibě se usmál. Věděl totiž, kde starý Abakus bydlí a vytušil, že mu vnučka určitě nese něco, co by jistě stálo za poškození. Vědom si své nepřemožitelnosti v rychlosti přesunu prostorem, přemístil se k Abakovu sídlu. Mezitím Karkulačka, pokračujíc v cestě k dědečkovi, jen tak pro radost umocňovala a odmocňovala, když najednou zjistila nepatrnou odchylku radu minus dvacet jedna. Ať pátrala, jak pátrala, nenašla při procházení celého odmocňovacího procesu jedinou syntaktickou chybu a tak moudře usoudila, že se bude jednat pravděpodobně o poškozená data. A měla pravdu. Při rutinní kontrole prvních několika kilobyte paměti narazila na chybu parity. Odkud se tato chyba vzala, to nevěděla. Ovšem zpětným krokováním událostí dospěla k závěru, že tento stav jí mohl navodit jedině Emag. „Ale vždyť se tvářil tak nevinně“, povzdechla si Karkulačka. Usoudila, že si bude muset dát opravdu pozor, s kým se pustí do řeči. Pro jistotu překontrolovala záznam funkce pro dědečka, jenž se naštěstí ukázal být naprosto neporušen. Karkulačce se podařilo dorazit k dědečkovi včas a bez dalších náhodných setkání s cizinci, a po zaklepání na exponenciální dveře ve tvaru Pi se ozvalo: „Dále.“ Karkulačka vstoupila a když se rozhlédla, uviděla podivné stvoření zachumlané do matematických vzorců. „Že by se dědeček za tu dobu tolik změnil?“, uvažovala v duchu a jelikož věděla dobře, že stáří dokáže velice změnit, odpověděla si kladně. Po několika důmyslných konverzačních otázkách typu: „Proč má? tak veliké uši?“ se Karkulačka dovtípila, že před ní neleží dědeček, nýbrž onen známý pocestný Emag. I nezapomínajíc, co udělal s jejími daty, počala Karkulačka provádět několikanásobné zálohování důležitých dat. Šlo jí to velice rychle (s její RISCovou architekturou není divu) a Emag to ani nepostřehl. Proto se dal okamžitě do záškodnického rušení. Aby mohl výsledek svého vlivu dobře kontrolovat, zadával Karkulačce jednoduché dotazy čekaje, kdy udělá chybu. Avšak Karkulačka byla velice rychlá (zlatý RISC!), dokonce rychlejší než Emag. Než totiž Škodolibec převlečený za dědečka stačil zrušit část jejích dat, stihla to Karkulačka rozpoznat a zavčas poškozená data nahradit ze záložních kopií. A Emag to zkoušel neustále znovu a znovu, až ho to úplně přestalo bavit a zmizel, protože když rušení nemůže nic zlého napáchat, je z toho celé špatné a musí si hledat objekt, jenž není tak odolný. Karkulačka si oddechla a s úlevou dala mamince za pravdu, že rušení je skutečně jen na obtíž. Co ji to jen stálo energie, nepřetržitě porovnávat několik kopií všech dat a tu poškozenou vždy nahradit. Přepnula tedy napájení na novou nevyčerpanou baterii. Ještě že jich má tolik s sebou. Náhle si však uvědomila, že přišla vlastně za dědečkem. Ale kde je? Snad ho Emag nezrušil? Dědeček nebyl pravděpodobně tak odolný proti rušivým vlivům, jelikož pocházel z let dávno minulých. A milá Karkulačka se dala do usedavého pláče, až jí na displeji blikaly samé osmičky.

Ale co to? Zvenčí je slyšet podivný hluk, že by se vracel Emag? Ale ne! Vždyť to je dědeček. „Dědečku!“, zvolala Karkulačka. Samozřejmě, že Emag nemohl dědečka zrušit. Karkulačka si až teď uvědomila svůj omyl způsobený emocionálním přepětím ve svých logických obvodech. Dědeček přece neobsahuje žádné elektronické prvky a tudíž není co rušit! „Tak už jsi tady?“, pravil. „Byl jsem si nasbírat nějaké křivkové integrály. Je po dešti a zrovna vylézají.“ Karkulačka předala dědečkovi funkční předpis, chvíli si s ním povykládala a poté se s uspokojením vypravila na zpáteční cestu.

Nasielbysaneakyschopnyclovek,ktorybymidokazalopravitmedzernik?

Cigan kolko?
Sedem!
Co sedem?
A co kolko?

Vojde chlapík do krčmy a pýta sa: - Prepáčte, tu je zjazd pehatých? - Nie, niekto sa nám vysral do ventilátora!

Dvaja opilci sa stavia, že po Silvestri už nebudú piť. Jeden hovorí: - O čo sa stavíme? A druhý odpovie: - O dva litre vodky!

- Jano, hádaj, čo mám vo vrecku? Začína sa to na P. - Peniaze? - Nie, pollitrovku! A hádaj, čo mám v druhom vrecku? Začína sa to na E. - To naozaj neviem! - Ešte jednu!

- Jurko, kde si bol? - Hrali sme s Martinkom futbal. - Ale Martinko nemá ručičky a ani nožičky!? - On robil loptu.

Ide mamička so synčekom na matematickú súťaž, lenže synček má menšiu telesnú vadu. Má 4 ruky a 6 nôh. Keď sú na železničnej stanici, chlapček ide na záchod. Zrazu sa ozve veľký krik. Zo záchodov vybehne údržbár a hovorí: - Zažil som už všeličo, ale takého veľkého hajzlového pavúka som ešte nezabil!

Po dôkladnej zdravotnej prehliadke a viacerých vyšetreniach vysvetlil doktor svojej pacientke, že jej zostáva už len necelý deň života. Pani príde domov a hovorí svojmu manželovi: - Keď je to tak, tak by som chcela, aby sme sa celú poslednú noc divoko milovali. Manžel odpovedá: - Tebe sa to ľahko hovorí, keď nemusíš ráno vstávať!

Príde žena k lekárovi a hovorí: - Pán doktor, mne strašne smrdí z úst, čo mám robiť? - Tak sa posaďte a dýchnite na mňa. Žena dýchne a lekár upadne do kómy. Keď sa preberie a zdvihne zo zeme, začne písať recept, podáva ho žene a hovorí: - Pre začiatok kloktať hovnom!

Viete, ako si malomocný strihá nechty? Potrasie rukou.

Viete, aký je rozdiel medzi sopľom a spermiami? Sopeľ sa dá potiahnuť späť.

Totálne ožratý chlapík ide z krčmy, urobí dva kroky a spadne do mláky. Ihneď sa postaví, odpľuje si a hovorí: – Poondiaty mikrospánok.

//audiotrack: basa za spam

moj bracho dava riadne, darmo

[23:02] Xin Xiao Shen: preco je ta pralinka v tom logu?
[23:02] Uplink: lebo na den matiek sa dava matkam bonboniera
[23:02] Uplink: a pralinky
[23:02] Uplink: najcastejsie pralinky v tvare srdiecka od milky
[23:03] Xin Xiao Shen: aha, ja som myslel ze pera alebo manzetove gombiky
[23:03] Uplink: XD

V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého
muže.

Má šest pater a kvalita mužů roste s každým patrem.
Je v tom ale jeden háček: jakmile již žena vejde na vyšší patro, nemůže
už sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.
A tak vchází první žena s vážným zájmem o koupi muže.
V prvním patře vidí ceduli:
"Tito muži mají práci".
No, to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale
podívám se, co je víš.
Ve druhém patře byl nápis:
"Muži zde mají práci a mají rádi děti"
Pěkné, ale podíváme se, co je výš.
Ve třetím patře byla tabulka:
"Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní."
No čím dál tím lépe - pomyslela si - ale výš to už musí být....
Ve čtvrtém patře si mohla přečíst:
"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají
při domácích pracích. " Sladké, jak sladké...Ale zkusím ještě o patro
výš.
V pátém patře stálo:
"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají
při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli".
No to je neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena – ale když to je
tak skvělé tady, co musí být o patro výš!?!
A v šestém patře si velice překvapená žena přečetla:
"Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz
toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."