Aj ked niektore pasaze tohoto clanku pre niekoho nebudu nicim novym tak aj napriek tomu je tam par zaujimavych citacii ktore odzrkadluju zidovsku mentalitu a ich presvedcenie vo svoju nadradenost nad ostatnymi ludmi.
Organizované židovstvo, jeho ideologie a cíle
Dr. Nidal Saleh
Předtím než začneme mluvit o organizovaném židovství a jeho ideologií, je zapotřebí v krátkosti vysvětlit co je židovstvo a kdo jsou dnešní židé. Významný rabín, Louis Finkelstein, představený židovského teologického semináře v Americe, často označovaného jako „Vatikán judaismu“, v předmluvě k prvnímu vydání jeho světoznámé klasiky „Farizeové - sociologické pozadí jejich víry“ na 21. straně píše: „...Judaismus... Farizeizmus se stal talmudizmem, talmudizmus se stal středověkým rabínizmem a středověký rabínizmus se stal moderním rabínizmem. Ale přes všechny změny jména zůstal duch starověkého farizeizmu nezměněný.“
Universální židovská encyklopedie z roku 1943 uvádí, že „kořeny dnešního židovského náboženství sahají bez přerušení až k farizeizmu. Jeho ideologie, myšlenky a způsoby našly svoje vyjádření v literatuře, která se z většiny zachovala dodnes. Babylonský Talmud je nejdůležitějším a hlavním zdrojem této literatury, a jeho studování je pro opravdové pochopení farizeizmu nezbytné.“
Od počátečních dob vzniku jádra Talmudu „Mišnah“ do doby vydání prvního tištěného Talmudu prošel Talmud mnohými změnami, přepisováním a přepracováváním. První vydání palestinského Talmudu vyšlo roku 1523-24 v Benátkách v Itálii. První vydání Babylonského Talmudu vyšlo roku 1482 ve Španělsku.
Ale první vydání oficiálního Talmudu, dodnes používaného, vyšlo roku 1886 ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. Talmud byl někdy vydáván pod názvem Gimary, protože cenzura nedovolila vydat ho pod názvem Talmud.
Židé a židovstvo jsou produktem Talmudu a jeho učení. Talmud dnes představuje totalitní diktaturu nad životy židů, ať si to uvědomují nebo ne. Talmud hraje v dnešním judaismu, stejně jako v minulosti, klíčovou roli. Rabín Morris N. Kertzer, ředitel vnitřní činnosti Židovské severoamerické komise, a v čase publikovaní článku, prezident Asociace židovských duchovních v armádě Spojených států amerických a oficiální mluvčí amerických židů, napsal v magazínu „LOOK“ 17. června 1952 článek s titulkem „Kdo je žid“, v němž říká:
„Talmud se skládá ze 63 knih, právních, etických a historických citátů starověkých rabínů. Byl vydán pět století po narození Krista. Je to právní kodex, který formuje základy židovského náboženství, a je příručkou, podle které se trénují rabíni.“
Základ talmudské ideologie je postaven na: „My, židé na jedné straně a ti druzí na straně druhé.“ Jádrem Talmudu je víra ve výjimečnost a výlučnost židů a jejich nadlidskou kvalitu. To najdete v celém jeho obsahu, ať mluví o čemkoliv.
Židovská populace se skládá z dvou skupin,
Sefardi nebo orientální a Aškenazi a nebo východoevropští židé. Sefardi jsou smíšeného původu, s významným elementem Arabů, Iránců, Kurdů a podobně. Aškenazi anebo východoevropští židé, kteří dnes tvoří většinu světové židovské populace, jsou z většiny chazarského původu. Tak převážná většina dnešních židů nemá semitický původ a nemá žádný etnický ani antropologický vztah s národy staré Palestiny. Tento fakt najdeme v mnohých historických dokumentech a v samotné židovské encyklopedii. (viz: Koestler ve své knize „The thirteen tribe“ z roku 1976, Alfred Liliental v knize „What price Israel“ z roku 1954 a B. Freedman v knize „Facts are facto)
Organizované židovstvo anebo podle A Lilienthala „ židovské spojení“ “Jews conection“ se skládá ze dvou hlavních směrů: sionistického a teologického.
Ideologie sionistického směru se zakládá na tzv. „historickém právu židů v Palestině“. Toto právo vychází z několika mýtů, které říkají, že:
Dnešní židé, tvoří jeden národ. Tento národ pochází z jednoho rodu, rodu Izraele, z něhož pochází Jakub, syn Izáka, syn Abraháma, jak je uvedeno v Bibli ve Starém zákonu. Starý zákon podle nich není jen teologická, ale i historická kniha, která věrně popisuje slavnou historii velkého izraelského národa. Izraelský národ byl Bohem vyvolený, a za pomoci Boha a s božím požehnáním založil v Palestině i mimo ni velké království, Davidovo a Šalamounovo, vyhubením původního obyvatelstva. Izraelský národ byl podle něj z Palestiny násilně vyhnán a dlouhé roky žije ve vyhnanství mezi ostatními národy. Sionisti dál prohlašují, že dnešní židé jsou potomci izraelského biblického národa, a jako takoví mají historické právo na návrat do svojí vlasti, Palestiny.
Ideologie teologického směru stojí na základě takzvané boží smlouvy, ve které prý Bůh izraelitům, vyvolenému národu, daroval svatou zemi, Palestinu. Tvrdí, že izraelský lid, jak bylo uvedeno v Bibli, uzavřel s Bohem na hoře Sinaj smlouvu, ze které se nelze vyvázat. Bůh takto obnovil svůj slib, který dal předtím Abrahámovi, totiž že izraelitům daruje Palestinu a pomůže jim vyhubit původní obyvatelstvo. Boží vůlí je, aby se obrozený Izrael, jinými slovy „dnešní židé“, vrátili do svaté země a tam založili čistě židovský stát bez gójů. Židovský lid by potom připravil podmínky k nastolení nebeského království a tak vytvořil předobraz božího království všehomíru. Tento směr věří, že přesto, že sionisti jsou bezbožní, je Bůh bez jejich vědomí použil jako nástroj boží vůle. Bůh sám prý vedl vítěznou izraelskou armádu v roce 1967 a otevřel tak cestu k „návratu židů do zaslíbené země“. Návrat židů do „svaté země“ je spojen s příchodem mesiáše a vykoupením. Armáda sekulárního Izraele se stala vykonavatelem božího záměru. Židé mají historickou úlohu, jsou Bohem vyvolený národ a je svatou povinností křesťanů všemi cestami židům pomáhat tento historický úkol splnit.
Podle tohoto směru vzdát se území, které už Izrael získal ve válce roku 1967, by znamenalo, že židé znovu odmítli Boha.
Rozdíly mezi oběma směry se v posledních letech zmenšily do takové míry, že se dá hovořit o tom, že oba směry tvoří jeden ultrapravicově-nábožensko-nacionální blok. Oba směry jsou produktem talmudského učení a tým trpí syndromy xenofobie a Morální schizofrenie.
Xenofobie, se projeví jako chorobný strach a nenávist k cizincům. „"Je tu velká připást mezi námi (židy) a našimi nepřáteli, a to nejen pokud jde o schopnosti, ale i v morálce, kultuře, posvátnosti života a v svědomí. Tito jsou tu našimi sousedy, ale zdá se, jakoby o pár sto metrů dále byli lidé, co vůbec nepatří na náš kontinent, do našeho světa, ale v skutečnosti nikam do jiné galaxie.“(Moshe Katsav (izraelský prezident, Jeruzalém Post, 10. mája 2001).
Duchovný otec ortodoxních židů v Izraeli, rabín Kuk psal : „Odlišnost duše žida s jeho moci, zaměřeními, vnitřním světem oproti duše góje je větší a hlubší jako odlišnost duše goja oproti duše zvířata, protože mezi posledními je odlišnost v množstvu, a mezi prvými je odlišnost v kvalitě. Libovolný skutek, i ten nejlepší uskutečněný gójem, jen posilňuje satana, libovolný skutek žida, včetně zločinu, napomáhá Bohu.“ (Kook zvi Zahudá: lights, hebr. orig. orot, jerusalem 1953. Kook tzvi Zehuda:sionism and biblical prophecy. In Terosh Josef : religion).
V novinách „Zprávy“ rabín Litman vyhlásil, že „židovský národ byl vždy hlavní osobností v dramatu lidské historie, a stvořitel nemění herce určené do hlavní role. Naše boží vyvolenost je neodvolatelná.“ Ve stejných novinách napsal rabín Šmulevič: „Žid, to je programové zabezpečení světa. Získat do svých rukou tento software znamená uchvátit moc nad celým světem.“ Další sionista M. Nordau, spoluzakladatel sionismu, už roku 1897 prohlásil: „Můžeme se pyšnit takovými kvalitami, které v takové míře nemá ani jeden národ na světě.“ (Max Nordau: To his people, str. 92)
Tento pocit vyvolenosti a výlučnosti, popisuje I. Shamír,
„připravuje židy o rozum. Je to forma duševní choroby, která patří na psychiatrii. Tato choroba dospěla tak daleko, že buď ona pochová nás, nebo my ji. Kabalisti a talmudisti přesvědčují lidstvo o pravdivosti svého učení o židovské převaze a o tom, že židům je souzené být panovníky a gójům otroky, a že současnost Palestinců je budoucnost všech gójů, a úděl Gazy postihne Moskvu, Paříž a jiná města.“
Ta xenofobie vychází hlavně z uzavřené utopie, setrvaní jako ghetto- tj. bojovně naladěná, uzavřená společnost, židovská Sparta, která se chrání proti nepřátelům židů, gójům, pomocí vojenské síly. Organizované židovství aplikuje Platonův program tím, že každý musí mít nad sebou důstojníka, a nikdo nesmí udělat ani jeden krok na vlastní odpovědnost. V míru i ve válce musí žít podle svého nadřízeného důstojníka. „Každého musíme rychle vychovat tak, aby nikdo nikdy nemyslel a nechoval se samostatně.“ (Laws, 942 ab: Podle knihy Izraele Shahaka, Historie a náboženství židů, první kapitola, s. 33 - 34).
Tento výrok ve své knize „The open Society and its Enemies“ komentuje Karl Bober. Říká, že „historické židovství a po něm ortodoxní židovství nebo sionismus jsou největšími nepřáteli otevřené společnosti. Izraelský stát, který se opírá o ortodoxní židovství, nikdy nemůže být otevřenou společností.“
Za zmínku a zamyšlení stojí výrok Izáka Rabína, bývalého předsedy vlády Izraelského státu. Ve své biografii zdůrazňuje: „Pocit nebezpečí a ohrožení byl a je nejdůležitějším faktorem jednoty našeho lidu.“ Proto, židovští představitelé stále bijí na poplach, že židovstvo je ohroženo zhoubným „novým antisemitismem“. Je důležité strašit stále a stále vnějším nebezpečím, které ohrožuje Izrael a židům vůbec. Záměrem ovšem bylo tvrzení, že židé jsou tam i zde vystaveni hrozbě „druhého Holocaustu“. Pouhá vzpomínka na Holocaust slouží jako účinný nástroj v rukách izraelského vedení na zahraniční židy a dává morální a emocionální právo Izraeli dělat cokoliv… jiným národům“ Holocaust kategoricky označuje jedinečnou historickou událost. Holocaust označuje vyvrcholení iracionální, věčné nenávisti gójů k židům. A tak podle Nathana Glazera Holocaust, zvláštní odlišnost židů, dává židům „právo pokládat se za zvláště ohrožené a zvláště oprávněné pro jakékoliv úsilí, které je nezbytné pro jejich přežití.“ Toto dogma také dává plné oprávnění existence Izraele: Cokoliv je pro židy výhodné je možno použít, včetně mučení a agrese, to vše je součástí legitimní sebeobrany. Boas Evron na základě rozšíření poučení z Holocaustu o věčné nenávisti gójů konstatuje, že to „skutečně odpovídá úmyslné formě paranoie… Tato mentalita… předem přehlíží nelidské zacházení s góji, podle převládající mytologie, že „všichni lidé kolaborovali s nacismem na destrukci židů“, a tedy je židům povoleno cokoliv v jejich vztahu k jiným lidem (podle Normana Finkelsteina, Průmysl Holocaustu ).
Morální schizofrenie, je to druh desocializaci osobnosti, kde stojí v popředí bludné interpretace nebo distorsní vnímání reality, kde je chování ovládáno autistickým pohroužením do sebe a odtržením od reality. Psychotické transformace reality se stávají do určité míry životním systémem nemocného v jeho vztahu k lidem a v integraci s okolím, s vnějším světem. „Život ve dvou realitách“, tj. jednak život v psychoticky zkreslené realitě chorobného fantazijního světa a jednak každodenní reality, přičemž se tyto dva světy jakoby prolínají.
Ve světě bojují za lidská práva a za občanskou, nerasovou, pluralitní společnost a přitom tvrdě obhajují izraelskou společnost, ve které má nežidovské obyvatelstvo nižší statut než židé. Žádají otevřenou společnost všude, kde žijí, a zároveň obhajují izraelskou společnost, která je největším nepřítelem otevřené pluralitní společnosti. Všude bojují proti principům a praktikám, které sami obhajují v Izraeli a ve vlastní společnosti.
Morální schizofrenie se projevuje také v postojích organizovaného židovství k šovinismu a rasismu vůbec. V době, kdy se nám sionisti jeví jako velcí bojovníci proti německému nebo jinému šovinismu, o židovském šovinismu mlčí. Na druhou stranu zamlčují fakt, že názory sionistických a ortodoxních židovských pohlavárův o čistotě a nadřazenosti tzv. „židovské rasy“ nejsou odlišné od nacistických názorů o „čistotě árijské rasy“. Sionističtí pohlaváři všude ostře kritizují rasismus a separatismus a podporují multikulturalismus, a přitom pevně podporují rasismus a separatismus v Izraeli a ve vlastní společnosti. Jasným příkladem je židovský představitel Isi Leibler, který je velkým zastáncem multikulturalismu v Austrálii a přitom silným odpůrcem multikulturalismu v Izraeli. V jeruzalémských novinách „Jerusalem Post“ prohlásil, že taková politika nemá v Izraeli místo. „Toto je země, která byla založena a vytvořena jako židovská země pro židy.“ Pan Leibler však nejprve tvrdil, že multikulturalismus v Austrálii, to je cosi, „na co můžeme být všichni hrdí, že se na tom podílíme a jsme toho součástí.“ Tento zakladatel Jetset Travel se před dvěma lety přestěhoval do Izraele jako předseda Světového židovského kongresu. Nedávno publikoval esej, kde tvrdí, že sionismus, tedy židovský nacionalismus, nyní v Izraeli ohrožují „post-sionisti“. „Post-sionista“ je ten, kdo se dívá pozitivně na zaniknutí židů ve smyslu etnocentrickém, jako národní skupiny; kdo nevidí židy jako sjednocený lid.“ Leibler dále řekl, že post-sionisti představují ve školách univerzální agendu namířenou proti židovskému nacionalismu a za vytvoření multikulturního státu. Jenže pan Leibler má opačný názor, když jde o multikulturalismus v Austrálii. Roku 1993 varoval, že multikulturalismus ohrožují extremisti. „Je potřeba si sednout a hledat cesty, jak znovu zachytit ducha multikulturalismu, o kterém se domnívám, že můžeme být všichni hrdí, že se na něm podílíme a jsme jeho součástí.“
http://www.vjm.cc/vjm/english/articles004.htm .
http://www.ety.com/HRP/jewishstudies/mu ... israel.htm
Žijeme v době, kdy sionisti a jejich přátelé nám i celému světu neustále představují židy jako nevinné oběti, stále nám připomínají hrůzy holocaustu a aby vzpomínka na holocaust byla stále živá, nikomu nedovolí, aby se zmínil, byť jen náznakem, o židovských pogromech vůči nežidům. Židé například, jak bylo uvedeno v knize židovského spisovatele Johna Sacka „Oko za oko“, v roce 1945 pozabíjeli velké množství Němců: ne nacistů, ne Hitlerových vrahů, ale německých civilistů, německých mužů, žen, dětí a batolat, jichž „zločinem“ bylo jen to, že jsou Němci. (John Sack: Oko za oko, Votabia, Praha 1997, str. 6-7 ).
S pomocí holocaustu bránili a omlouvali porušování lidských práv na Izraelem okupovaných územích. Čím víc Palestinců hynulo pod izraelskými zbraněmi, tím halasněji křičeli o německých plynových komorách. Známý izraelský novinář Ari Šavit napsal v izraelských novinách Haaretz: „My můžeme zabíjet beztrestně, protože na naší straně stojí muzeum holocaustu.“ S pomocí vyprávění o Holocaustu, píše Norman Finkelstein: „Ve vojenském smyslu jeden z nejsilnějších států světa (Izrael) s otřesným porušováním lidských práv představují jako potenciální oběť.“(podle knihy Průmysl Holocaustu, nakl.Dokořán, Praha )
Po 11. září 2001 je tento židovský etnocentrismus zapojen do širší vize civilizačního střetu, který není považován ani tak za konflikt dvou civilizací, jako spíše za konflikt jediné - „pravé“, liberální a demokratické - civilizace s barbarstvím. Sionisté a jejich spojenci apelují na všechny západní společnosti, které mají pochopit, že židovský stát bojuje také o New York, Paříž, Madrid či Prahu. Organizované židovstvo, hlavně v USA, chce svět přesvědčit, že je třeba Blízkovýchodní konflikt chápat jako konflikt liberální civilizace s barbarskou „kulturou mučednictví“. Sionisti chtějí vtáhnout celý svět do sionistického boje za sionistické zájmy. Na jedné straně hlásí, že všichni gójové na světě nenávidí židy a osudem židů je věčně bojovat proti gójům, na druhé straně volají góje na pomoc ke splnění svých cílů.
Alfred Lilienthal píše ve své knize sionizmus, že „židovské spojení pokrývá všechny oblasti a dotýká se všech společenských vrstev. Většina Američanů o tomto gigantickém snažení nemá ani potuchy. Asi nenajdete žida, o něhož by jeho tykadlo nezavadilo.“ Viktor Ostrovsky, bývalý člen izraelské špionážní organizace Mosad říká: „Celý Mosad má pouze 1 200 zaměstnanců, včetně sekretářek, ale na rozdíl od jiných zemí má Izrael možnost obracet se na významné a loajální kádry světové židovské populace, žijící mimo Izrael. Děje se tak prostřednictvím zvláštního systému „sajanů“; tj. dobrovolných pomocníků. (Lstí a klamem, s. 11). Lilienthal celou situaci charakterizoval takto: „Celkové konkrétní vazby vytvořené legálními dohodami mezi židovskou agenturou, která v USA působí veřejně, a vládou Izraele, americké občany a daňové poplatníky vystavují přímému vlivu cizí vlády. Sionistické spojení má vliv na všechny oblasti života. Působí v každém politickém směru a v každém náboženství. Šest milionů židů v Americe a několik dalších milionů v diaspoře, z nichž většina je dobře situována, je připraveno a ochotno své schopnosti i kontakty využít k podpoře izraelské věci.
“
<--- 
