kali520 napísal:Makefake o klamani a zavadzani by som na tvojom mieste bol ticho, a tak isto aj o agresoroch lebo ta mudrejsia cast fora vie ze kto bol opat provokater v pripade Japonsko Amrickej vojny.
Uz mi to je dost hlupe ale stale cakam na odpoved na tie moje otazky.
Ten pravy sa ozval. A ak ta mudrejsia cast fora vie kto bol prvokater (ze USA , LOL), je potom riadne retardovana.
Kód: Vybrať všetko
Důvody, jenž vedly Japonsko k útoku na Pearl Harbor, lze najít již v 19. století. Tehdy začalo císařství hledat nová území a kolonie. Roku 1874 podniklo Japonsko trestnou výpravu na Tchaj-wan a vynutilo si na Číně odškodné za vraždu japonských námořníků. Poté donutilo korejského krále umožnit přístup japonským obchodníkům do své země.
Roku 1894 Japonci vpadli na Korejský poloostrov, z kterého vytlačili Číňany a obsadili jižní Mandžusko. Po této porážce byla Čína roku 1895 nucena Japoncům předat také ostrov Tchaj-wan. Roku 1904 napadli Rusko a podařilo se jim dobýt Port Arthur a porazit baltské loďstvo, které proti nim vyslal car Mikuláš II. Tato Pyrhova vítězství však Japonsko stála kolem 200 000 mrtvých a zcela ho ekonomicky vyčerpala. Mír pomohl sjednat americký prezident Theodore Roosevelt.
Během I. světové války bylo Japonsko na straně Dohody a roku 1920 získalo pod svoji správu Mariany, Karolíny a Marshallovy ostrovy. Během hospodářské krize došlo ke zhroucení mezinárodního obchodu, na kterém bylo Japonsko závislé. Pokud se tedy chtělo udržet mezi velmocemi muselo Japonsko získat nové trhy a zdroje surovin. Proto začalo expandovat na sever. Prvním krokem byl Mukdenský incident z 18. září 1931, jenž poskytl záminku k obsazení zbytku Mandžuska a agresi vůči Číně. Když se Japonsko pokusilo v letech 1938 a 1939 zaútočit na SSSR, utrpěla jeho Kuantungská armáda dvě těžké porážky v bitvách v okolí jezera Chasan a v bitvě na řece Chalchyn gol.
Když tedy myšlenka „útoku na sever“ nevyšla, obrátila se pozornost na jih. Roku 1940 vyhlásil americký prezident Franklin Delano Roosevelt zákaz vývozu železného šrotu do Země vycházejícího slunce. Od srpna 1941 se pokoušel japonský velvyslanec admirál Kičisaburó Nomura dojednat se státním tajemníkem Cordellem Hullem řešení. Japonsko požadovalo uznání „Velké východoasijské sféry společného rozkvětu“, což USA odmítaly. Na to Japonska reagovalo 27. září 1940 vstupem do Paktu tří. V červenci 1941 japonská armáda obsadilo Francouzskou Indočínu. F. D. Roosevelt nechal 28. července 1941, jako reakcí na tento čin, zmrazit japonská aktiva v amerických bankách, uzavřít americké přístavy pro japonské lodě a spolu s Británií a Nizozemskem přerušit dodávky ropy pro Japonsko. Po zavedení embarga na ropu začalo Japonsko denně odčerpávat ze svých ropných rezerv 28 000 tun. Nyní muselo Japonsko ustoupit tlaku USA nebo zaútočit. 17. října 1941 odstoupil premiér Fumimaro Konoe a na jeho místo nastoupil generál Hideki Tódžó. Ten se nebránil diplomatickému řešení, ale v případě neúspěchu byl odhodlán dosáhnou svých cílů pomocí vojenské síly.
Dne 11. listopadu 1940 vzlétlo z britské letadlové lodě HMS Illustrious jednadvacet letounů, jenž zaútočily na italské loďstvo kotvící v přístavu Taranto. Podařilo se jim zasáhnout bitevní lodě Conte di Cavour, Littorio, Caio Duilio, křižník Trento a torpédoborec Libeccio. Kromě toho byly zasaženy zásobníky ropy a hangáry hydroplánů.
Tento útok hluboce zapůsobil na admirála Isoroku Jamamota, kterého inspiroval k naplánování útoku na Pearl Harbor. Zde se nalézala základna Tichomořské flotily, jejíž součástí byly i letadlové lodě. Plánování se zůčastnil náčelník štábu Šigeru Fukudome, kontraadmirál Takidžiró Óniši, fregatní kapitán Minoru Genda a Micuo Fučida. Hlavní problém představovala torpéda Model II., jež se při odhozu potápěla do hloubky kolem 20 m a tudíž by v Pearl Harboru uvízla na dně nebo předčasně explodovala. Požadavku potopení jen do 10 až 12 metrů bylo dosaženo přidáním dřevěných ploutví. Datum útoku byl stanoven na 7. prosinec 1941. (8. prosinec japonského času)
Úderný svaz lodí admirála Čúiči Naguma vyplul 26. listopadu 1941 z kotviště v zálivu Hitokappu na ostrově Iturupu. Svaz se skládal z šesti letadlových lodí (Akagi (vlajková loď admirála Naguma), Kaga, Sórjú, Hirjú, Šókaku, Zuikaku), osmi tankerů, dvou bitevních lodí (Hiei a Kirišima), tří křižníků (těžké Tone a Čikuma a lehký Abukuma), torpédoborců (Isokaze, Urakaze, Tanikaze, Hamakaze, Arare, Kasumi, Kageró, Širanui, Akigumo) a ponorek. 2. prosince obdržel Nagumo od Jamamota zprávu: „Niitakajama[1] nobore 1208“ (Vystupte na horu Niitaka 1208, 新高山ノボレ一二〇八)[2][3]. Tato zpráva potvrzovala 8. prosinec (japonského času) jako datum útoku na Pearl Harbor.
Dne 5. prosince zachytila americká odposlechová služba meteorologické hlášení „Higaši No Kazeame“ (Východní vítr – déšť), což byl japonský kód pro válku s USA. Vrchní velitel amerického námořnictva admirál Harold L. Stark, jenž obdržel hlášení o tomto hesle, mu nevěnoval náležitou pozornost. Druhý den byl zachycen a přeložen telegram určený velvyslanci Nomurovi. Tento se již dostal přímo k prezidentu Rooseveltovi. Protože admirál Stark byl v opeře, nechal prezident poradu na 7. prosinec.
7. prosince ve 13:00 hodin (EST) měl předat velvyslanec Nomura japonskou nótu o vyhlášení války státnímu tajemníkovi Hullovi. Jelikož ale v danou hodinu nebyla nóta přeložena celá, podařilo se ji Nomurovi předat až ve 14:20, kdy už byl Pearl Harbor napaden.
ak teraz zacnes mudrovat ze sa nevyjadrujem k teme nieco ti uz poviem.
PS: K NANKING MASSACRE by som este doplnil
Kód: Vybrať všetko
Nankingský masakr nebo Znásilnění Nankingu byl válečný zločin spáchaný Japonskou imperiální armádou během druhé čínsko-japonské války. Během Nankingského masakru Japonci spáchali zvěrstva proti nevinným civilistům, včetně masových poprav, znásilňování, rabování a pálení. Je nemožné přesně vyčíst všechny tyto činy. Nicméně, z počtu a kalibru těchto zločinů dokumentovaných na těch, co přežili, a z deníčků japonských militaristů, je mrazivý důkaz této historické tragédie nesporný.
Předehra
Nanking byl od roku 1928 hlavním městem Číny. Počet obyvatel města vzrostl kvůli uprchlíkům z 250 000 na 1 milion. 11. listopadu 1937 započala japonská armáda postup na Nanking. Při postupu ničila města a vesnice. Například město Su-čou přezdívané "čínské Benátky". 7. prosince byl Nanking definitivně obklíčen. 12. prosince se bránící čínské jednotky rozhodly ustoupit přes řeku Jang-c'-ťiang. 13. prosince Japonci prolomili hradby Nankingu. Mnoho lidí se ten den snažilo utéct z obleženého přes řeku Jang-c'-ťiang. Japonci do nich začali střílet. Jeden japonský voják vypověděl, že druhý den ráno byla řeka pokrytá asi 50,000 mrtvými těly lidí i dětí. Vyčerpaní Číňané se však pod příslibem slušného zacházení vzdali.
Váleční zajatci
Velké množství čínských vojáků na předměstí bylo zajato už dřív, než japonské vojsko vkročilo do města. Čínští vojáci ve středu města se oblékli do civilního oblečení. Po „Slavnostním vstupu do města“ (17. prosince) Japonci zajali všechny, o kterých se domnívali, že byli čínští vojáci. Velké množství mladých mužů, kteří byli uvězněni, společně s těmi, kteří byli zajati už dříve, bylo posláno ven z města, aby mohli být zmasakrováni střelbou z kulometu. Jejich těla byla částečně spálena a naházena do Jang-c'-ťiang.
Vraždění civilistu
Po likvidaci zajatců vnikli Japonci do města. A začali namátkou zabíjet civilisty. Když došly náboje začali používat bodáky a meče. Dokonce mezi sebou soutěžili, kdo zabije více lidí. Vymýšleli extrémní způsoby mučení a mnozí se nechávali fotit.
Znásilňování
Během 6 týdnů bylo znásilněno a posléze brutálně zabito kolem 20,000 žen. Japonci dokonce znásilňovali dívky mladší deseti let, ženy starší 70 let i těhotné ženy. To vše se odehrávalo v ulicích nebo na posvátných místech během dne. Důstojníci své vojáky k těmto činům povzbuzovali.
Vraždění v bezpečné zóně
Když se Japonci v polovině listopadu blížili k Nankingu, skupina znepokojených cizinců vytvořila mezinárodní záchranný výbor, aby stanovil bezpečnou zónu, která by chránila uprchlíky. Tato zóna byla uvnitř města a čítala asi 20 utečeneckých táborů, ze kterých každý ubytoval od 200 do 12,000 lidí. Během těch šesti týdnů Japonci vnikli i do bezpečné zóny, aby zajali mladé muže. Pokaždé bylo zajato a na místě popraveno asi 100 mužů.
Počet obětí
Většina expertů souhlasí, že nejméně 300,000 Číňanů zemřelo a 20,000 žen bylo znásilněno. Někteří odhadují mnohem větší počty – 340,000 mrtvých a 80,000 znásilněných žen. Japonská vláda k dnešnímu dni tvrdí, že tyto počty jsou přehnané. Někteří politikové dokonce prohlašovali, že sám masakr je výmysl.
Reakce ze zahraničí
Cizinci zde byli však nezranitelní. Proto také o těchto zločinech západní Evropa tolik neví. Jednou si však mezinárodní společenství uvědomilo tato zvěrstva, Tokyo začalo stahovat svá vojska a mírnit jejich divokost. Ke konci ledna roku 1938 se vraždění občanů Nankingu vytratilo. V této době japonská armáda začala prosit podporované zahraniční jednotky v Nankingu o pomoc s odklízením tisíců mrtvol, které hyzdily ulice.
Japonské popírání masakru
28 mužů včetně někdejších zahraničních ministrů a vysokých vojenských úředníků bylo vyslýcháno v Tokiu mezinárodním soudem pro jejich účast ve vedení masakru v Nankingu. Přišlo se na to, že Tokyo o těchto zvěrstvech vědělo a ignorovalo je. Z 28 mužů dva zemřeli během vyšetřování, jeden se zhroutil a byl předán mentálnímu ústavu. Zbývajících 25 mužů bylo shledáno vinnými. V roce 1948 byli všichni odsouzeni buď k trestu smrti pověšením nebo doživotně uvězněni. Ale během roku 1956 byl každý propuštěn s podmínkou. Desetiletí po masakru Japonsko začalo popírat většinu z historie Nankingu. Byly psány knihy, které nabízely velmi odlišné pohledy na tento incident. Některé popírali různé události, jako kdyby se vůbec nestaly. Dokonce v roce 1990 byly v japonské vládě úředníci, kteří tvrdili, že masakr byl smyšlený. Japonsko se nikdy neomluvilo ani se nesnažilo odškodnit pozůstalé.
zdroj :
www.wikipedia.org