slay: U nás bola situácia úplne odlišná, nedá sa to porovnávať. Porovnávam to napríklad s Egyptom, kde opozícia mala jasné ciele, nejaký ten program.
V prípade Líbye som stále akosi nepostrehol, o čo im v podstate ide (až na to, že chcú zvrhnúť Kaddafiho).
Prosperoval?

Mali by sme si ujasniť čo to slovo znamená. Súhlasím s tým, že v rámci Afriky je Lýbia ešte jedno z tých lepších miest pre život, a že Kaddáfi sa o svojich ľudí staral neporovnateľne lepšie než iní v Afrike. To je pravda. Ale o prosperite sa tam nedá hovoriť. Jedine ak chceš prosperitou nazvať prerozdeľovanie bohatstva z predaja ropy diktátorom medzi ľudí, v takom pomere aby si ako tak žili, ale zase moc nevyskakovali. Zvyšok bohatstva ostal v rukách Lýbijskej Kaddáfi oligarchie.
V podstate máš pravdu, ale veď o to aj ide. Čo sa týka alternatívnych informácií, životná úroveň tam vraj bola oveľa vyššia ako napr. na Slovensku, takisto prístup ku vzdelaniu či iným veciam. Samozrejme, vždy majú tieto "výhody" v takýchto štátoch nejakú daň.
V Turkmenistane, alebo v niektorom z tých štátov vládol panovník, ktorý mal absolútnu moc, obrovské bohatstvo z ťažby plynu a krajina neuveriteľne prosperovala. Ľudia nemuseli robiť, resp. robili, ale nedostávali plat, lebo ho nepotrebovali. Všetko mali zadarmo, benzín tam bol tak neuveriteľne lacný, že sa dal tankovať na stovky litrov za minimálne peniaze. Slvoenský cestovateľ, ktorý o tom hovori tvrdil, že Dubaj je oproti ich hlavnému mestu len taký chudobný príbuzný, všetko zo slonoviny či iných drahých surovín. Proste, takmer raj na zemi. Samozrejme, malo to opačnú stránku, museli ho uctievať, vydal akúsi jeho "Bibliu", ktorú museli všetci mať naštudovanú.
Nejak podobne je to aj s Kaddafim, ktohovie, či naozaj nejde len o tú ropu, s ktorou si robí on čo chce a nie to, čo mu diktujú iné mocnosti.
Čo sa týka Konga, máš pravdu, naozaj som to nesledoval a nemám o tom podrobné informácie. Avšak tie aspekty toho, prečo sa tam nezasiahlo, nemusia byť len tieto oficiálne. Proste, politika je špinavá hra a ako si napísal, pri humanitárnych zásahoch sa vždy pozerá v prvom rade na politické pozadie, to hrá prim.
Neprosili len o bezletovú zónu ale o pomoc západu všeobecne. Navyše aj Arabská liga vyjadrila podporu. Neviem ale je očividné, že povstalci nemajú šancu voči tankom a stíhačkám. A Kaddáfi by bol zrovnal Bengházi zo zemou. Takže tak. Neviem čo by si vravel ak by v 89 tom vyšli do ulíc tanky, guľomety a stíhačky a rozprášili pár tisíc ľudí aby neštrngali kľúčami. U nás to tak našťastie nebolo, ale Lýbijci majú Kaddáfiho a ten má iný názor na riešenie problémov. Asi sa pokladá za boha.
Opakujem, stále nevieme, čo sú tí povstalci zač, kto ich vedie, aké majú ciele.
Počul som, že v Líbyi fungujú staré rodové zriadenia a k moci sa kľudne môže dostať nejaký druhý Kaddafi.
A poukazujem aj na to, že tým, že Západ zasiahol, sa môže celý konflikt predĺžiť. Kaddafimu sa práve na báze propagandy ohľadne intervencie podarilo naverbovať nových ľudí.
//autoeditácia príspevku (24 Mar 2011, 21:38)
Stotožňujem sa s týmto článkom:
Humanitární intervence s křivou tváří
Rada bezpečnosti OSN včera večer schválila rezoluci vyhlašující bezletovou zónu nad Libyí - a současně autorizující prakticky všechny následné akce, které budou svými vykonavateli prezentovány jako "ochrana civilistů". Iniciativa, se kterou přišly Velká Británie a Francie a k níž se na poslední chvíli připojily i USA, znamená internacionalizaci vnitrostátního konfliktu v Libyi, jehož rozsah a význam byl západními médii soustavně přeháněn - na stranu povstalců ve skutečnosti nikdy nepřešlo víc než nějakých 2 000 vládních vojáků a armádní posádky ve východní části země se buď rozpustily, nebo zůstávaly v konfliktu neutrální.
Letecké síly výše zmíněných tří mocností, patrně doplněné o symbolickou účast letectev Spojených arabských emirátů a Kataru, v příštích dnech budou podnikat nálety na libyjské území na základě údajných humanitárních důvodů, fakticky však aby zachránily vojensky naprosto nekompetentní povstalce, kteří ještě před pár dny bláhově útočili na předem připravená postavení vládních vojsk u Syrty. O několik tisíc kilometrů dále, v Bahrajnu, jsou ve stejnou dobu pokojně demonstrující bezbranní občané požadující demokratické reformy po desítkách a stovkách stříleni, aniž by v tom ovšem Británie, Francie nebo USA viděly důvod k nějaké intervenci. Intervenují tam naopak vojenské síly tyranských režimů, které jsou americkými spojenci, aby k opotřebovanému biči místních vládců tancujícímu po zádech poddaných přidaly biče vlastní. Tím se pouze potvrzuje stará pravda, že "náš zku*vysyn" se u západních mocností vždy těší podstatně lepšímu zacházení než ten, který se jejich vůli protiví - a to dokonce i tehdy, jestliže by při přesném vidění ze vzájemného srovnání zloduchů v mnoha ohledech vyšel poněkud lépe.
Libyjský režim je v mnoha ohledech karikaturou demokracie, ale demokracii nikdy výslovně neodmítal, naopak se k ní vždy hlásil, a v minulých letech se snažil o omezený dialog s opozicí, včetně umírněných islamistů. Režimy potlačující nepokoje v Bahrajnu se ani nesnaží předstírat nějakou demokratickou fasádu a na požadavek dialogu rovnou odpovídají střelbou. Přesto západní mocnosti zasahují proti prvnímu, nikoliv proti druhému. Je snad k tomuto kontrastu třeba ještě něco dodávat?
Bez masivního bombardování, bez dodávek zbraní a výcviku nejméně po dobu jednoho roku nemá operetní libyjské povstání, jehož ozbrojené síly si včera nad Benghází samy sestřelily jedno ze dvou vlastních bojových letadel, ani tu nejmenší šanci na úspěch. Mezinárodní akce, která je údajně vedena humanitárními důvody, tak - pokud je míněna vážně - místo toho povede k prodloužení ozbrojeného konfliktu, na jehož konci eventuelně bude stát nový režim, o němž v tuto chvíli ani nemůžeme vědět, zda by byl lepší nebo horší než ten současný. Utrpení obyvatelstva bude s největší pravděpodobností spíše rozmnoženo než omezeno, podobně jako v případě mnoha jiných tzv. humanitárních intervencí v minulosti.
Prezidentskou kampaň Nicolase Sarkozyho v roce 2007 pomáhal svými petrodolary kofinancovat právě ten Kaddáfího režim, proti němuž dnes podnájemník v Elysejském paláci volá do boje. Další kampaň byla zahájena včera večer - tentokrát ji zaplatí francouzští daňoví poplatníci penězi a Libyjci vlastní krví.
Ničemu jinému než zvýšení Sarkozyho preferencí totiž tato nejnovější válka ve skutečnosti nepomáhá.