V Iraku bolo dokázaných 18 silno rádioaktívnych ohnísk

Jednou zo zákerností súčasného spôsobu vedenia vojny je používanie takých zbraní, ktoré zanechávajú dlhodobé následky na životnom prostredí a ľuďoch.
Jedno, či to boli chemické zbrane masovo nasadené vo Vietname, alebo rádioaktívna munícia použitá vo vojne v Juhoslávii, Afganistane, alebo v Iraku. Ich okamžitý účinok bol často sporný, ale dlhodobé zamorenie územia má trvalé následky pre civilné obyvateľstvo. Existujú oficiálne materiály OSN napr. o rádioaktívnom zamorení území bývalej Juhoslávie, vrátane územia národných parkov. V tejto súvislosti sme však nezaznamenali žiadne protesty ochranárskych organizácií, ktoré sa inokedy vedia „spravodlivo rozhorčiť“ v prípade výrubu jedného vianočného stromu na súkromnom pozemku . . .

Experti dokázali v Iraku 18 ohnísk so silným rádioaktívnym žiarením. Oznámil to hovorca irackého ministerstva životného prostredia tlačovej agentúre iracké novinky 17. októbra.

Postihnuté územia boli zamorené počas americkej vojenskej ofenzívy 2003. «Ministerstvo pravidelne pozoruje územia, proti ktorým boli vedené americké bombové útoky a nachádza stále nové ohniská s rádioaktívnym žiarením […]. Kontrolujeme všetky regióny, vrátane hlavného mesta Bagdadu, kam mohla byť zhodená munícia s obohateným uránom. Cieľom je, nepripustiť rozšírenie žiarenia na okolité územia», povedal hovorca.

Obyvateľstvo na územiach, ktoré boli mimoriadne silno ožiarené, bude následne presídlené.
Podľa údajov nezávislých medzinárodných organizácií, zhodili Američania v r. 2003 na iracké územie bomby s cca 2000 tonami obohateného uránu. V niektorých regiónoch presahuje rádioaktívne žiarenie prirodzené hodnoty niekoľko tisíc krát.
Zdroj: http://www.zeit-fragen.ch/index.php?id=2227&type=98

Les napísal:Ti, ktori odpovedia "nie" rad by som vedel aj ich odovodnenie.

Popieranie holokaustu na americký spôsob

Flitrovanie prezidenta Ahmadinedžáda s popieračmi holokaustu sa stretlo so značným odporom. Však napriek tomu sa na americkej pôde pôde ďalší holokaust – iracký. Priemerný Američan verí, že od začiatku americkej invázie do Iraku v marci 2003 zahynulo 10 000 irackých civilistov. Číslo, ktoré médiá citujú najčastejšie je 70 000. Skutočné číslo mŕtvych je s najväčšou pravdepodobnosťou väčšie ako jeden milión.

To je päť krát viac ako je odhadovaný počet mŕtvych v darfúrskej genocíde v Rwande pred 13 rokmi.

Odhadovaný počet úmrtí – viac ako jeden milión bol potvrdený pred mesiacom britským Opinion Research Business, ktorý odhaduje počet ľudí, ktorí zahynuli násilnou smrťou od začiatki americkej invázie na 1 220 580. Je to vyčerpávajúca štúdia od lekárov, vedcov z univerzity John Hopkins z pred vyše roka.

Predošlý odhad obsahoval číslo počtu úmrtí 610 000, avšak na základe nových informácií je toto číslo zrejme vyššie ako jeden milión. Tieto odhady nezahŕňajú ľudí, ktorí zomreli problémom spojeným s vojnou ako napríklad kolaps systému kanalizácie, elektriny, nedostatok liekov.

Je udivujúce, že niektorí novinári a šéfredaktori – a dokonca aj niektorí politici - tieto čísla odmietajú, pretože sú postavené na náhodných vzorkách z populácie a nie na kompletnom súčte obetí. Ako jeden pozorovateľ vtipne poznamenal, nabudúce, keď vám bude lekár chcieť vziať vzorku krvi, povedzte mu, aby ju vzal všetku.

Metódy použité pri odhade irackých úmrtí sú rovnaké ako boli použité pri stanovení počtu úmrtí v Darfúre, ktoré médiá akceptovali. Súladia tiež s počtom utečencov pred násilím (odhaduje sa na vyše 4 milióny).

Priznanie sa k irackému holokaustu samozrejme mení celú debatu o Iraku. Iracké životy samozrejme nehrajú v americkej politike žiadnu rolu. Dnes hrá dominantnú úlohu pohodlný mýtus o tom, že pád Sadáma jednoducho rozpútal občiansku vojnu, ktorá by sa tak či tak stala a násilie v Iraku je spôsobené nenávisťou jednotlivých skupín.

Existujú však dôkazy, že je to okupácia – včítane stratégie okupačných síl – hrá značnú úlohu v eskalácii násilia do proporcií holokaustu. Je to zrejmé z mnohých príkladov, kedy napríklad šíitske vojenské skupiny boli vyslané do sunitskej Falúdže, smrtiace vládne komandá – vyzbrojené a vytrénovaná Američanmi vykonávali etnické čistky. (najväčšia časť úmrtí v Iraku pochádza zo strelných zbraní a popráv, nie samovražedných útočníkov) V posledných mesiacoch je čoraz jasnejšie, že Spojené štáty vyzbrojujú obe strany občianskej vojny, včítane sunitských povstalcov v provincii Anbar a rovnako tiež šíitske vládne jednotky.



Mark Weisbrot spoluriaditeľom Center for Economic and Policy Research vo Washingtone. Ukončil univerzitu v Michigane a je spoluautorom knihy Social Security: The Phony Crisis (University of Chicago Press, 2000).

http://www.wakeupfromyourslumber.com/node/4753
http://www.prop.sk/zabijaju_usa.html

Sepiroth napísal:Z článku skôr vyplýva, že etnické skupiny sa vraždia navzájom. čiže odporná, krvavá, nezmyselná, náboženská občianska vojna. (aha ho, ktorý faktor nám zase môže za státisíce mŕtvych? náboženstvo, nič iné, iba špinavé náboženstvo. Islam, Judaizmus, kresťanstvo, hinduizmus, všetko jedna kopa hnusu)

Sepiroth napísal:čiže pojem genocída je skutočne zavádzajúci.

Sepiroth napísal: S ohľadom na medzinárodnú situáciu a antiamerikanistické reakcie si však myslím, že je v najväčšom záujme američanov nastoliť v krajine poriadok

Bhópál - tragedie ekonomického terorismu

O obětech „klasického“ terorismu se píše každý den, ale kdo si vzpomene na obětí „ekonomického“ terorismu? Kdo si vzpomene, že 3 prosince v noci uplynulo smutné výročí od tragedie z roku 1984 v indickém Bhópálu? Té noci se díky touze jedné americké firmy po zisku došlo k prakticky největší průmyslové tragedii v dějinách lidstva. V důsledku tohoto ekonomického terorismu zahynuly desítky tisíc lidí.
Jak se píše na webu Greenpeace „viník této tragédie - americká společnost Union Carbide - svůj závod ihned po havárii opustila a ponechala zmrzačené oběti jejich osudu." Je smutné, že mnozí obyvatelé západu jsou schopni „bojovat" proti chybám a zločinům těch druhých, ale jakmile spáchá zločin někdo ze západu je ve společnosti až příznačné „ticho po pěšině" občas narušované „nespokojenci" z řád ekologů a bojovníku za lidská práva. A tak kromě ekologických, humanitárních a sociálních aktivistů si jen málokdo připomene tuto strašnou tragédii a ještě méně lidí učiní něco aby pomohlo statisícům Indů dodnes trpících zdravotními následky a mající život v troskách kvůli touze jedná mezinárodni firmy po zisku. Řekněme si to upřímně, jaký je rozdíl mezi teroristy vraždícími kvůli politickým nebo náboženským důvodům a teroristům vědomě zabíjejícím kvůli zisku? Myslím, že prakticky žádny.

V Bhópálu už 19 let pokračuje největší průmyslová katastrofa v dějinách: http://www.blisty.cz/2003/12/3/art16135.html

Tragedie v Bhópálu – základní fakta: http://archiv.greenpeace.cz/bhopal/fakta.html

Oběti tragedie v Bhópálu: http://archiv.greenpeace.cz/bhopal/obeti.html

Dětská propaganda

Zpočátku jsem nevěděl, zda si tvůrce vesele barevné stránky pro děti http://archibaldcampbell.comnedělá legraci. Vypadá to ovšem, že ne - v úvodní stati pod záložkou "Mission" prozrazuje autor, že cítí jako Američan, rodič a muž víry povinnost připravit budoucí generaci na příchod temné budoucnosti - budoucnosti plné teroristického nebezpečí - a proto hodlá vytvářet a zveřejňovat poučné a zároveň zábavné animované prezentace "v duchu tradičně amerických rodinných hodnot".

Zatím jediná interaktivní prezentace s názvem "Why Do The Terrorists Want To Hurt Me" (Proč mi chtějí teroristé ublížit) je vskutku edukativní - malý Američan se zde dozví, že teroristé (zobrazeni jako zlý ozbrojenci tmavé pleti v turbanech a šátcích) jsou plni nenávisti k věcem, které on má rád - hračky, zvířátka, pamlsky, ale také svoboda. Proto číhají naprosto všude - na koupališti, před školou, ale i doma v koupelně - a chystají se zákeřně udeřit. Nebezpečí lze odvrátit pouze absolutní obezřetností, hlášením podezřelých osob policii a hlavně - doslovně uvedeno OBEY YOUR LEADER! - poslušností vůdci.

Obrázek nechť si po shlédnutí udělá každý sám. Já to považuji za jeden z odstaršujících příkladů, kam až jsou protiterorističtí fanatici
http://www.zvedavec.org/komentare/2007/ ... e169dba587

Reporters and too many politicians continue claiming that happy days are here again in Iraq. Golly, that surge has been soooo successful – and things are going just swell. In fact, US soldiers have even been told to treat approaching Iraqi civilians as … civilians!

“Effective immediately, assume all civilian vehicles are friendly,” it read.

The order admonished soldiers throughout Iraq to yield to civilian drivers, allow vehicles to pass, and avoid firing their weapons as they escorted convoys of concrete barriers, generators, water and food to U.S. military outposts.

And talk is growing of not only withdrawing the “surge” troops in 2008, but perhaps more:

Gen. George Casey, the Army's chief of staff and the former senior commander in Iraq, has been particularly frank about the state of the Army.

"We're deploying at unsustainable rates," General Casey said three weeks ago during remarks to an audience at the Brookings Institution in Washington. The Army agreed to a buildup of troops a year ago with the understanding that it was temporary, he said. "We can't sustain that. We have to come off of that, and we're working that very hard."

In the rush to distract voters from the real issues of the Iraq occupation, I suspect we will hear more tales of success and improvement in Iraq.

Yet for Iraqis, conditions continue to spiral down.

The video above is an excerpt from a new BBC report on current conditions in the Basra region. Watch the full documentary here and it is very important viewing. Last night, CBS reported on a group of Iraqi women who have been jailed – often “because their husbands are accused of terrorism.”

Most of the women are being held on vague terrorism charges, with little or no evidence and no hope of legal advice -- or even a court date.

"They accused my husband," one woman said. "Then arrested me too but I've done nothing!"

Another prisoner said through tears, "I was detained in the Green Zone by the Americans two years ago. I have no idea what's happened to my family."

And yet, as we approach the Iowa Caucuses, only Gov. Richardson apparently was still willing to remind voters that the disaster in Iraq continues:

As other presidential contenders roll out their holiday-themed TV ads, Democrat Bill Richardson unveiled a new spot that goes after his rivals on their plans to get U.S. troops out of Iraq.

Let’s make sure all of our candidates know that we are not distracted by the bright shiny surge success chatter – and that our favorite holiday gift would be an end to the occupation now.

A je to černé na bílém...
Mimochodem, Iráčané skutečně Američany nechtějí

William Blum

Přeslechli jste to? Měla by to být hlavní zpráva ve všech novinách, rádiích a televizích v Americe. Ve Washington Postu to bylo na straně 14. Prakticky ve všech ostatních médiích to bylo na straně nula, kanálu nula, vlně nula.

Americká armáda v Iráku zaměstnala firmy, aby provedly průzkum průřezem hlavních skupin populací. Washington Post získal souhrnnou zprávu o výsledcích. Uvádím některé zlaté hřeby zprávy, jak je list zveřejnil:

* Do americké okupace v březnu 2003 žili sunnité a šíité vedle sebe v míru.
* Iráčané všech náboženských a etnických skupin se domnívají, že invaze americké armády je hlavní příčinou prudkých neshod mezi nimi.
* Až Spojené státy opustí Irák, národní usmíření nastane „přirozenou cestou“.
* Pocit „optimistické možnosti“ prostoupil všemi hlavními skupinami … a mezi těmi zdánlivě rozdílnými skupinami Iráčanů bylo shledáno mnohem víc společného než rozdílného.
* Rozdělení Iráku na tři státy by národnímu usmíření zabránilo (pouze Kurdové tuto možnost neodmítají).
* Většina uvádí, že negativní stránky života se projevily s počátkem americké okupace.
* Málo z nich zmiňovalo Saddáma Husajna jako původce svých problémů, což zpráva označuje za důležité zjištění naznačující, že „současné konflikty v Iráku zřejmě totálně zastínily všechna muka a křivdy , které řada Iráčanů utrpěla za minulého režimu, který trval téměř čtyři desítky let – v protikladu k současnému konfliktu trvajícímu pět let.“

Washington Post k tomu poznamenal:

„Kromě armády některé z nejrozšířenějších průzkumů v Iráku provedla společnost D3 Systems z Virginie, která má kanceláře ve všech 18 iráckých provinciích. Její poslední průzkum veřejného mínění provedený v září pro několik mediálních organizací ukázal stejné rozložení názorů: odchod Američanů by všechno zlepšil. Průzkum provedený americkým ministerstvem zahraničí v září 2006 zjistil něco podobného.“

V tom to právě je: Spojené státy vynalezly perfektní způsob, jak takové pošetilé postoje iráckého lidu neutralizovat. 10. ledna Associated Press oznámila: „Americké bombardéry a stíhačky shazovaly ve čtvrtek po 10 minut 20 tun bomb na jižní okraje Bagdádu při jednom z největších náletů, aby vyhladily to, co armáda označila jako úkryty al-Qá‘idy v Iráku.“ Zpráva neuváděla, zda letadla shazovala také letáky hlásající: „Bombardujeme vás, protože nám na vás záleží“.

20. prosince ustanovil panamský zákonodárný sbor den „národního smutku“, připomínající americkou invazi v roce 1989. „Je to uznání těch, kdo padli 20. prosince následkem kruté a nespravedlivé invaze nejsilnější armády světa,“ řekl poslanec Cesar Pardo z vládnoucí Demokratické revoluční strany, která má v parlamentu většinu. Američtí představitelé událost bagatelizovali.

„Dáváme přednost pohledu do budoucna,“ prohlásil mluvčí americké ambasády. „Jsme velmi rádi, že máme přítele a partnera jako je Panama, země, které se podařilo rozvinout zralou demokracii.“

Jako při útoku na Irák 19. března 2003, Spojené státy bez jakékoli provokace a bez mezinárodní legitimity (ano, další útočná válka) nejprve bombardovaly Panamu a pak provedly pozemní invazi, přičemž zabily několik tisíc lidí, aniž poskytly nějaké hodnověrné zdůvodnění svého psychopatického jednání.

Dočkáme se dne, kdy svobodný a nezávislý Irák stanoví 19. březen dnem národního smutku?

http://www.zvedavec.org/komentare/2008/ ... 3b34af927d

OSN: „Iráku hrozí humanitární katastrofa obrovských rozměrů“


Představitelé OSN vyzvali světové společenství k okamžité humanitární pomoci iráckým uprchlíkům. Podle informací zveřejněných OSN je akutně potřeba na humanitární pomoc 265 milionů amerických dolarů. K humanitární pomoci vyzvaly také organizace Červený kříž a Červený půlměsíc. Podle oficiálních údajů uprchlo v Iráku ze svých domovů kolem 4 milionů lidí. Jedná se tak o největší humanitární katastrofu v Iráku za posledních sto let.

Mimo území Iráku se nachází 750 tisíc osob v Jordánsku, 1,4 milionu v Sýrii a přes dva miliony osob byly vyhnány ze svých domovů a nacházejí se v uprchlických táborech na území Iráku. Přítomnost iráckých uprchlíku má také neblahý ekonomický dopad na okolní země. Například jen Jordánsko za posledních několik let muselo investovat přes dvě miliardy dolarů na pomoc těmto uprchlíkům. Tato humanitární katastrofa nabývá stále větších rozměrů. Například víc jak 40 procent uprchlíku v Iráku nemá přístup k pitné vodě.

http://www.bezcenzury.org/rs/article.php?id=973
http://www.aol.pl/wiadomosci/story/Apel ... index.html