Jak leader amerických homosexuálů přestal být homosexuálem
Napsal: Michael Glatze
Homosexuálem jsem se stal snadno, protože jsem vždy byl slabý. Moje matka zemřela, když mi bylo devatenáct, otce jsem ztratil ve třinácti letech. Ve svém mladším věku jsem byl vždy zmatený z toho, kdo vlastně jsem a co cítím k ostatním. Moje zmatenost z „touhy“ a skutečnost, že mě přitahovali homosexuálové, vedly k tomu, že jsem se za homosexuála ve svých čtrnácti letech sám začal považovat. A ve dvaceti jsem se ke své orientaci veřejně přihlásil.
Když mi bylo 22, stal jsem se redaktorem prvního časopisu zaměřeného na mladé gaye. Jeho obrazový obsah hraničil s pornografií, ale domníval jsem se, že jej můžu využít k publikování lepších věcí.
A skutečně, Mladá homosexuální Amerika (jak se časopis jmenoval), šla vzhůru. Tento časopis měl vyplnit prázdné místo, které zbývalo mezi ostatními časopisy – žádný z nich nebyl tak pornografický a zaměřený na mladé americké gaye. Mladá homosexuální Amerika to odstartovala.
Homosexuálové tento časopis šťastně přivítali. Obdržel ceny, uznání, ocenění, respekt a pocty včetně National Role Model Award udělené hlavní americkou homosexuální organizací – Fórem pro rovnost (tato cena byla rok před časopisem udělena kanadskému premiérovi Jeanu Chretienovi) a zasloužil si mnoho zmínek v dalších médiích, od místních novin až po hlavní zprávu v časopise Time.
Ve spolupráci s dalšími skupinami jsem produkoval první dokumentární film o tématu sebevražd mladých gayů s názvem „Jim In Bold“, který obletěl svět a obdržel mnoho festivalových cen.
Mladá homosexuální Amerika také pořádala výstavu fotografií a příběhů mladých homosexuálů z celé severní Ameriky. I tato výstava putovala po Evropě, Kanadě a některých částech USA.
Skupina kolem Mladé homosexuální Ameriky začala v roce 2004 vydávat YGA Magazín, aby mohla předstírat, že poskytuje „ctnostného protipólu“ k ostatním časopisům zaměřeným na mladé homosexuály. Použil jsem termín „předstírat“, protože pravdou je, že YGA Magazín byl stejně škodlivý jako vše podobné, jenom ne otevřeně pornografický, a proto byl více respektovaný.
Zabralo mi téměř 16 let, než jsem zjistil, že homosexualita sama o sobě není „ctnostná“. Bylo pro mě skutečně obtížné vyjasnit si své pocity na toto téma, téma, ve kterém byl zachycen celý můj život.
Homosexualita dodaná do mladých myslí má velmi blízko k povaze pornografie. Ničí citlivé mysli a mate jejich vyvíjející se sexualitu. To jsem si, bohužel, neuvědomil před svým třicátým rokem.
První číslo YGA Magazínu se prodávalo v několika severoamerických městech. Tento časopis měl extrémně velkou podporu ze všech stran: od škol, rodičovských sdružení, knihoven, vládních organizací, každý prostě vypadal, že jej chce číst. Na dveře právě klepal duch doby s „akceptováním a podporou homosexuality“ a já jsem byl považován za jeho vůdčího představitele. Byl jsem proto požádán, abych hovořil na prestižním Fóru Johna Fitzgeralda Kennedyho na harvardské Kennedyho škole veřejné správy v roce 2005.
Toto byl ten okamžik, po té, co jsem viděl své vystoupení na videonahrávce, kdy jsem začal vážně pochybovat o tom, co dělám se svým životem a jak uplatňuji svůj vliv.
Protože jsem neznal nikoho, na koho bych se mohl obrátit se svými otázkami, obrátil jsem se k Bohu. Později jsem začal rozumět věcem, o kterých jsem si nikdy nemyslel, že by mohly být skutečností, jako je fakt, že jsem vedl hnutí hříchu a rozkladu. A rozhodl jsem se, jak pokračovat ve svém životě.
Když jsem o tom všem přemýšlel, přišlo mi jasné, že homosexualita člověku brání najít jeho pravé nitro.Nemůže spatřit pravdu, když jsme zaslepeni homosexualitou. Pod vlivem homosexuality věříme, že chtíč není jenom akceptovatelný, ale že to je dokonce ctnost. A neexistují žádné homosexuální tužby, které se netýkají chtíče. Kdybych toto nevěděl, tak bych proti této pravdě za každou cenu bojoval a podílel bych se na mnoha populárních způsobech, jak člověka zbavit jeho odpovědnosti za reakce na výzvy chtíče. Byl bych si jist – díky panující kultuře a postojům hlavních světových vůdců – že tak dělám správnou věc.
Veden k tomu, abych poznal pravdu, protože nic jsem nepovažoval za správné, jsem pohlédl dovnitř sebe. Ježíš Kristus nám opakovaně radil, abychom nevěřili nikomu jinému, než právě Jemu. Vědom si toho, co On říkal, tedy že Království boží je v duši a mysli každého člověka, jsem tak učinil.
Homosexualita pro mě začala, když mi bylo třináct let, a skončila – jednou, když jsem se odpoutal od vnějších vlivů a intenzivně se zaměřil na svojí vnitřní pravdu, když jsem zjistil hloubku svého Bohem daného já a to ve věku třiceti let.
Bůh je mnoha lidmi, kteří jsou v zajetí homosexuality nebo jiného chlípného chování, považován za nepřítele, protože jim připomíná, jací by ve skutečnosti mohli a měli být. Lidé takto přistižení při činu raději zůstanou „slastnými ignoranty“, budou umlčovat pravdu a všechny ty, kteří jim ji připomínají, budou označovat za rasisty, necitelné a zlé lidi a obhájce diskriminace.
Uzdravit se z ran zasazených homosexualitou není snadné – máte k tomu jen malou podporu. A ta podpora, kterou ještě máte, je zahanbená, vysmívaná a umlčovaná nebo rovnou prohlášena ilegální pomocí překroucení zákonů. Musel jsem se vyrovnat se svými vlastními rozpaky a odmítavými projevy od všech, které jsem do té doby znal. Část aktivity homosexuálů spočívá v tom, že ostatním zabraňují přemýšlet o tom, že by přerod a odklon od homosexuality mohly být reálné.
Podle mé zkušenosti byl okamžik, kdy jsem se veřejně zřekl homosexuality, tou nejvíce osvobozující, nejkrásnější a nejúžasnější věcí, kterou jsem kdy ve svém životě zažil.
Chtíč nás táhne pryč od nás samých, fixuje naše myšlení k tělu někoho jiného. To je důvodem, proč homosexuální sex – a další praktiky založené pouze na chtíči – nejsou nikdy zcela uspokojivé. Je to neurotický proces, spíše než proces přirozený a normální. Normální je normální – a k označení za normální to jistě mělo nějaký důvod.
Nenormální znamená „to, co nás zraňuje“. Homosexualita nás odvádí od našeho normálního stavu a rozděluje nás. Způsobuje v nás navždy touhou po jiných pouze fyzických objektech, které nikdy nemůžeme udržet. Homosexuálové – jako všichni lidé – touží po opravdové lásce, která také skutečně existuje. Problémem homosexuálů je, že opravdová láska nastává v okamžiku, když nám nic nebrání nechat ji zářit dále ze svého vnitřku. Nemůžeme být skutečně sami sebou, když naše mysli jsou uvězněny v koloběhu schvalovaného, chráněného a oslavovaného chtíče.
Bůh ke mně přišel, když jsem byl zmatený a ztracený, sám se svými obavami. Řekl mi, při mé modlitbě, že není nic, čeho bych se měl bát, a potom jsem tomu již porozuměl. Potřeboval jsem si prostě ve své mysli udělat pořádek.
Věřím, že všichni lidé instinktivně znají pravdu. Věřím, že to je tím důvodem, proč křesťanství tolik lidí straší. Připomíná jim jejich svědomí, které všichni máme. Díky svému svědomí dokážeme odlišit správné od špatného a ono je také naším vodítkem, díky kterému můžeme duševně růst a stát se silnějšími a svobodnějšími lidskými bytostmi. Uzdravení se z hříchu a nevědomosti je vždy možné, ale první věcí, kterou pro to musíme udělat, je oprostit se od způsobu uvažování, který rozděluje a poráží lidskou povahu.
Homosexualita mi vzala téměř 16 let života a zahrnula jej jednou lží za druhou; tyto lži jsou zvěčněny i v celostátních časopisech zaměřených na mládeže. V evropských zemích je dokonce homosexualita považována za tak normální, že již dětem na základních školách jsou nuceny číst „homosexuální“ knihy.
Polsko, země, která dobře zná ničení svých obyvatel cizími vlivy, se statečně snaží zastavit Evropskou unii ve snaze naočkovat dětem homosexuální propagandu. A jako odpověď Evropská unie označuje polského premiéra za „odpudivého“.
Já jsem byl mnohokrát odpudivý a stále se vypořádávám se svojí vinou.
Jako jednomu z vedoucích představitelů „hnutí za práva homosexuálů“ mi byla mnohokrát dána možnost oslovit veřejnost. Kdybych mohl vzít zpět některé z věcí, které jsem řekl, udělal bych to. Nyní totiž vím, že homosexualita je pouhý chtíč a pornografie v jednom. Nikdy nikoho nenechám, aby mě přesvědčil o opaku, bez ohledu na to, jak uhlazená bude jeho mluva nebo jak smutný bude jeho příběh. Viděl jsem to. Znám pravdu.
Bůh nám dává pravdu z nějakého důvodu. Pravda existuje, a proto my můžeme být opravdu sami sebou. Pravda existuje, a proto ji můžeme sdílet s celým světem, abychom jej zlepšili. Nejsou žádná imaginární schémata nebo nesrozumitelné vzory – toto je pravda.
Svět se svých hříchů nezbaví okamžitě, ale jednou se jich zbaví – když tomu nebudeme cíleně bránit. Bůh nakonec vyhraje, jestli to ještě nevíte.
http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/ ... _3307.html
Ty nepoznáš ani jedného homosexuála osobne, takže ty nevieš o čom je reč a písať na základe nejakej knihy je to isté ako pozerať nejaké masmédium. Nevieš, o čom je reč, len trepeš. Ako väčšina, čo nevie, o čom je život. A nie, nevšimol som si, pretože podobne ako J.O.S.E raz tak a raz inak píšeš ... 
A ja ťa osobne považujem za nedôveryhodného. Čo s tým spravíš ?
