Na rovinu - KSP mi užírá hodně času. Je to docela návykové, ale pořád mě to baví. Dneska jsem si připravil jeden docela dlouhý článek. Do čtení se proto pusťte jen pokud máte dost času.

Hra totiž vydala prozatím neoficiální betaverzi 0.12 (stahovat můžete zde). Bezesporu největší novinkou je, že kolem naší planety (Kerbin) krouží Měsíc (Mun). Samozřejmě každý si bude chtít zkusit k němu doletět, případně přistát. Jak jste si ale všimli, základní stavební prvky neumožňují konstrukci landeru. Jsou tu však šikovní uživatelé, kteří k této hře vyrábí addony. Já sám využil tohoto, který vám kromě jiného přidá i přistávací nožičky a tohoto, který vám nabízí konstrukční prvky lunární rakety Saturn V. Já jsem si pro svojí potřebu mezi první a druhý stupeň ještě vložil druhý stupeň podruhé. Na webu ale existuje spousta addonů, stačí si vybrat.
Jelikož asi každý bude chtít na Munu přistát, připravil jsem si tento návod. Teoreticky funguje. Zatím jsem ho ale nikdy nedokončil. Ale k tomu později. Už při konstrukci rakety počítejte s tím, že nejvyšší stupeň (těsně pod kabinou s kerbonauty) bude vlastně lander. Pro tyto účely se mi osvědčily 4-5 plochých nádrží a k nim připojený landing engine (oboje z addonu 1). K nejspodnější nádrži (nad motor) připojte nožičky (doporučuji minimálně 4). Teď už můžeme na start.

Necháme raketu odstartovat a postupně odhazujeme vyhořelé stupně. Čas od času ťukneme na klávesu M – tím se nám otevře mapa, která ukazuje kde jsme a další údaje. Když jsme dostatečně vysoko, objeví se i modrý oblouk – naše trajektorie, na kterém je bod označený Ap. To je tzv. apoapsida – místo, ve kterém je těleso od planety nejdále. Dokud motory rakety hoří, jeho hodnota stoupá – vyletíme výše. Když se hodnota Ap dostane mezi 300 000 a 400 000 metrů, můžeme vypnout motory. Předpokládám, že používáte kapalinové (u pevných to nejde), tak jejich tah vypněte držením klávesy Ctrl (zvýšíte je Shiftem). S vypnutými motory se přepněte na mapu a v horním levém rohu vyberte požadované zrychlení času, ať nemusíme tolik čekat. Setrvačností naše raketa vyletí nahoru. Průběžně kontrolujte, jak jste vysoko. Až se budete nacházet nějakých 350 km nad Kerbinem, vypněte zrychlení, použijte normální rychlost času a přepněte se z mapy do klasického letového zobrazení. Teď přichází důležitý úkol – jak jste si všimli na mapě, zatím se nacházíme stále na suborbitální dráze. Musíme tedy orbitu zakulatit. Jinými slovy musíme získat horizontální rychlost. S pomocí kláves W + S + A +D ovládáme orientaci naší rakety. Dole uprostřed obrazovky se nachází malý globus – ten se teď stane naším středobodem. Budeme na něj koukat hodně často. S pomocí kláves WSAD zorientujte raketu tak, aby (a teď pozor, pokusím se to popsat co nejvíc srozumitelně) – aby se vaše mířidlo (taková ta oranžová věc uprostřed globusu) dostala na rozhraní modré a hnědé části globusu – znamená to, že letíte „podél“ planety. Zároveň se zorientujte tak, aby váš azimut udával buďto 90°, nebo 270° - Měsíc Mun totiž okolo Kerbinu obíhá v rovině kolmé k ose otáčení planety. Pokud použijete azimut 270°, spálíte v porovnání s devadesátkou více paliva – letíte proti otáčení Kerbinu, snažíte se o retrográdní dráhu. Když jste zorientovaní, Shiftem zvýšíte tah motorů – klidně na maximum. Pokud vám stupeň dohoří, odhoďte jej a zapalte nový (pravděpodobně poslední). Já osobně už v této fázi používám přistávací motor, protože mi ostatní stupně vyhořely . Se zapnutými motory držte nastavený kurz. Možná bude potřeba provádět korekce klávesami WSAD, protože raketa se může trochu „chvět“. Všimněte si, že se k vašemu „zaměřovači“ na globusu blíží žlutý kroužek se třemi čárkami, které z něj vychází. To je symbol, který ukazuje, kam vaše raketa míří. Jinými slovy je to ukázka, jak se vám daří srovnávat dráhu (žlutý kroužek) tam, kam vy chcete (zaměřovač). Čas od čas koukněte na mapu (M) a zkontrolujte, jak se vaše dráha mění. Konce hyperboly, po které stoupáte se oddalují, až se jednou na druhém konci Kerbinu potkají a spojí v elipsu. Na té se vám ukáže druhý bod, označený Pe. To je pro změnu tzv. periapsida. To je bod, ve kterém je těleso nejblíže planetě. Necháme motory zapnuté, dokud Pe nevystoupá nad 300 000 km – nebude nás zpomalovat atmosféra a navíc se to bude hodit při zrychleném čase. Můžeme Ctrl vypnout motory a poprvé si setřít pot z čela. Jsme na stabilní oběžné dráze a můžeme si dát pauzu, protože nám nic nehrozí.

Když se pokocháme Kerbinem, který pod námi vesele krouží, začne znovu práce. Míříme totiž k Měsíci! Zrychleným časem se přesuneme do chvíle, kdy se naše loď blíží periapsidě. Ale ještě u ní není. Přepněte se na normální čas a vyskočte z mapy. Jelikož se vaše kosmická loď pootočila od chvíle, kdy jsme s ní naposledy pracovali, znovu se zorientujeme tak, jako před chvílí. Čili zaměřovač na rozhraní hnědé a modré a azimut na 90/270. Pozor! Pokud jste při zakulacování dráhy použili azimut 90°, musíte jej použít i tentokrát! To samé platí i pro azimut 270. Náš zaměřovač by se měl nacházet v těsné blízkosti žlutého kolečka. Když jsme srovnaní, zažehneme motory (Shift). Znovu se může stát, že se bude raketa trochu vrtět, buďte připraveni, že budete provádět WSAD korekce. Při hoření motoru se občas koukneme na mapu – vidíme, že se nám Ap vzdaluje a to je dobře. V této chvíli si zapamatujte jednoduché pravidlo orbitální mechaniky – změna rychlosti v apoapsidě se projeví na pozici periapsidy a obráceně. Postupně dosáhneme rychlosti +/- 2 500 m/s. Mrkneme na mapu a vidíme, že Ap se nachází jen kousek od oběžné dráhy Munu. Setřeme si pot z čela podruhé a znovu si dáme zrychlený čas. Necháme naši kosmickou loď obíhat po protáhlé eliptické dráze, až se přiblíží k Munu. To může trvat i dva, či tři herní dny (i déle). Je proto na místě použít zrychlený čas.

Neustále ale kontrolujte vzájemnou polohu Vaší lodi a Munu. Jakmile uvidíte, že se k sobě přiblíží, buďte připraveni zpomalit čas. Když vás munární (jako lunární ) gravitace ovlivní, poznáte to okamžitě – změní se vám dráha – vaším gravitačním centrem už totiž není Kerbin, ale Mun. S vaší současnou rychlostí byste ale kolem něj prosvištěli jako namydlený blesk, v horším případě narazili na jeho povrch. Mun nás sice gravitačně ovlivňuje, ale zatím nás ještě definitivně nezachytil – nejsme na jeho oběžné dráze. Když udělám jen malou odbočku – v této situaci je to podobné jako efekt gravitačního praku – družice není na oběžné dráze planety, přesto její gravitace ovlivní oběžnou dráhu tělesa. A jelikož nechceme kolem Munu jen proletět, musíme zpomalit. čas máme na normální rychlosti a pomocí kláves WSAD se zorientujeme. Tentokrát ale jinak.Náš zaměřovač pošleme na bod, kterému jsme se zatím nevěnovali. Doposud jsme potřebovali zrychlovat. Teď potřebujeme zpomalit, musíme tedy zapnout motory proti směru dráhy našeho letu. Proto natočíme zaměřovač do bodu, který vypadá také jako žluté kolečko, o kterém jsme si již povídali. Ale narozdíl od něj má uprostřed ještě žlutý křížek. Chytré hlavy už určitě napadlo, že tyto dva žluté body leží na opačných stranách globusu – ten bez křížku značí směr vašeho pohybu, ten s křížkem na druhé straně je „zpátečka“. Když náš zaměřovač míří do kroužku s křížkem, zažehneme Shiftem motory. Necháme je hořet tak dlouho, dokud naše rychlost neklesne na minimum (třeba jen 30 m/s). My totiž nechceme kolem Munu kroužit. My na něm chceme přistát. A právě když takto výrazně snížíme rychlost, budeme k jeho povrchu padat doslova jako hrušky, čili téměř pod úhlem 90°. Pokud bychom si nechali větší rychlost, viděli bychom na mapě, že koncové body naší dráhy jsou dost daleko od sebe a už od pohledu by bylo jasné, že by se klesalo obtížněji. Proto tedy snížíme rychlost jak to jen jde a pak necháme pracovat gravitaci. Můžeme klidně zvýšit rychlost času a počkáme si na chvíli, kdy náš lander klesne cca. do výšky 60 000 metrů.

S pomocí kláves WSAD se znovu zaměříme na žlutý bod s křížkem. Pokud jsme podle předchozích instrukcí snížili dostatečně rychlost, měl by se tento bod nacházet prakticky „uprostřed“ modré polokoule globusu. Shiftem zažehneme motory a klesáme, přičemž zpomalujeme. Rychlost klesání nechám na vás. Je ale dobré, abyste ve výšce 10 000 metrů měli maximálně 100 – 150 m/s (to už je fakt dost). Shiftem a Ctrl jemně ovládejte tah motorů, abyste mohli reagovat na výšku. 5 000 metrů nad povrchem je dobré klesat rychlostí ne vyšší než 50 m/s. Stále přitom udržujte zaměřovač uprostřed žlutého kroužku s křížkem. Tisíc metrů nad povrchem je dobré mít rychlost klesání už jen 20 m/s. Teď se modlete, ať pod vámi není žádný terénní zlom, svah, nebo podobná lahůdka. Veškeré předchozí snažení by totiž bylo k ničemu. Čím víc se blížíte k povrchu, tím víc snižujete rychlost, až nakonec budete pár set metrů nad povrchem balancovat rychlostí nižší než 10 m/s. Pozor! Důležitá rada! Výška, která se ukazuje není počet metrů, které vám ještě zbývají do povrchu. Je to jakási průměrná hodnota – něco jako na Zemi hladina moře. Povrch proto můžete čekat už ve chvíli, kdy se na počítadle ukazuje několik set metrů. Takže na to pozor. Když se dostanete těsně nad povrch, ještě lehoulince zvyšte tah, abyste snížili rychlost klesání a pak vypněte motor. PŘISTÁLI JSTE NA MUNU!

Jak jsme psal na začátku, já si tenhle pocit nikdy neužil. Většinou jsem špatně brzdil, v posledním případě jsem nevypnul motor po přistání. Takže díky snížené gravitaci jsem si jen tak poposkočil a položil se na bok (naštěstí už ale bez exploze). Doufám, že Vás tenhle dlouhá návod neodradil, že byl pochopitelný, že se Vám líbil a že s jeho pomocí dobudete Mun. Tahle hra je skvělou učební pomůckou pro chápání nebeské mechaniky. A to je hra KSP teprve v začátcích. Autoři prý chystají vytvoření celé Kerbální soustavy. Ta hvězda se totiž jmenuje Kerbol. A to není zdaleka vše. Mělo by být možné vytvářet orbitální stanice, stavět je a zásobovat. Máme se tedy rozhodně na co těšit.