Tribunál pro válečné zločiny v Haagu, plným jménem Mezinárodní trestní tribunál pro stíhání osob, odpovědných za závažná porušení mezinárodního humanitárního práva, spáchaná na teritoriu bývalé Jugoslávie od roku 1991, má akronym ICTY, podle anglických slov International Criminal Tribunal for the Prosecution of Persons Responsible for Serious Violations of International Humanitarian Law Committed in the Territory of Former Yugoslavia since 1991. ICTY byl založen AD HOC (pro tento případ), pod mohutným tlakem USA, rezolucí 827 Rady bezpečnosti (RB) dne 25. května 1993. Nápad k založení Tribunálu vzešel od Klause Kinkela, když zdědil německé ministerstvo zahraničí po Hans-Dietrich Genscherovi, hlavním zločinci proti míru v souvislosti s rozbitím Jugoslávie. Nápad převzala Madeleine Albrightová (tehdy velvyslankyně USA při RB), která ihned pochopila, že ICTY bude hrát významnou roli „prodloužené ruky“ USA v mezinárodní politice. Financování projektu na začátku zajistil G. Soros, mezinárodní finanční žralok, známý pro „kupování poslušných duší“ v rámci různých nevládních organizací, NGO (non-governmental organizations), v zemích bývalého „východního bloku“. Nicméně se velmi brzy ukázalo,že ICTY je svým způsobem ilegální instituce, právní zmetek, který má řadu protizákonných, nepřijatelných vlastností:

1.) Rada bezpečnosti (RB) neměla podle Charty OSN oprávnění zakládat soud (tribunál). Kapitola VII Charty OSN jedná o situacích ohrožení míru, o aktech agrese, kdy může RB zasáhnout. Podle článku 29 si může RB utvořit vedlejší, přiřazené, na RB závislé (subsidiary) orgány, nezbytné pro své funkce. Nelze si ale představit, aby byl soud (tribunál) na někom závislým. RB nemá ve svém statutu pravomoc organizovat něco, co neodpovídá jeho pravomocem. Snad by to mohlo udělat samotné Valné shromáždění, ne ale RB.

2.) RB, když „předepisovala“ kompetence Tribunálu, zřejmě záměrně vynechala ze statutu ICTY jako základní mezinárodní zločiny: plánování, podněcování, podpora a uskutečnění agrese a ozbrojené secese, které ohrožují mír – vše to, aby ochránila pravé viníky rozbití Jugoslávie, agrese proti ni. Charta OSN (čl. 2 /4/ a /7/) zakazuje vměšování do vnitřních záležitostí druhých států, zakazuje hrozbu i použití síly od kteréhokoli státu proti jinému státu, podtrhuje, že je vojenská intervence proti kterémukoli státu agrese a zločin BEZ ospravedlnění. V případě Jugoslávie se ICTY tímto vůbec neřídil, neodsoudil flagrantní vměšování řady států do vnitřních záležitostí Jugoslávie, nepranýřoval hrozby použití síly Statut ICTY dokonce zajišťuje jeho nadřazenost nad národními soudy té které země, což je jasné porušení Charty OSN, která trvá na tom, že OSN nes mí uzurpovat suverénní práva států.

3.) Pod vlivem Tribunálu se vnitřní ozbrojený konflikt (občansko-etnicko-náboženská válka) přeměnil do mezinárodního,

4.) Odehrál se veliký podvod při poskytování a zveřejňování informací o různých válečných zločinech. Když pochopil obludnost projektu s ICTY, podal demisi první předseda komise expertů pro válečné zločiny v Bosně a Hercegovině, holandský profesor státního práva Fric Kalshoven, který chtěl fakta, důkazy a ne propagandu. Po něm touto funkcí pověřili pravověrného muslima, sunnitu, profesora Sharifa Bassiouniho, z DePaulovy univerzity v Chicagu, který velikou část informací o zločinech Chorvatů a Muslimů proti Srbům ve své zprávě (1994) nezveřejnil,

5.) Zavrženíhodné postupy ICTY znamenají často i únosy, vyloženě hulvátské zatýkání, dokonce i vraždy při zatýkání. Zcela byla odstraněna presumpce neviny. Heslo ICTY, pokud se jednalo o srbské zatykané, jako by znělo :“Dokaž, že nejsi vinen, až když tě zatkli!“. ICTY zavedl „utajené obžaloby“ (sealed indictments), o kterých postižení nemusí vůbec vědět. Jak píše (Mediterranean Quaterly, srpen 1994) profesor Carletonovy univerzity v Ottavě C.G.Jacobsen, ICTY povoluje tvrzení o vině a priori a tím diktuje a omezuje vyšetřování (chtěli to Albrightová a kanadský plukovník Fenrik z dozoru OSN nad válečnými zločiny). Při soudu s bosenským Srbem Dušanem Tadićem byl hlavním svědkem obžaloby Dragan Opačić, který zasvěceně odříkal, že viděl v táboře, jak Dušan Tadić páchá válečné zločiny. Pak se mu ale hnulo svědomí a přiznal se, že byl pod hrozbou smrti ke svému svědectví, které se naučil zpaměti, přinucen sarajevskými muslimskými úřady, že nikdy před tím Tadiće neviděl. Soud se jen „otřepal“ a pozval si jiné „svědky“, kteří možná měli otrlejší svědomí. Soud pokračoval dál, jako by se nic nestalo a Tadić byl odsouzen po nových svědectvích k mnoha letům (20 ?) žaláře.

6.) Financování byrokratického monstra ICTY, které má přes 1 000 zaměstnanců (roční výdaj přes 100 milionů US dolarů) má být hrazeno ze řádného rozpočtu OSN (čl.32 statutu ICTY). Skutečnost je ale jiná, financování ICTY je hlavně ze zdrojů USA, arabských států, Sorose, proto i příliš často ta zcela jednostranná rozhodnutí ICTY podle přání těch, kteří za to platí. Paní Albrightovou ne neprávem nazývali někteří soudcové ICTY „matkou Tribunálu“. Pěkně to vyjádřil pan Jamie Shea, mluvčí NATO (časopis The Guardian mu dal pseudonym „Šampion lží“), když řekl, že by bez zemí NATO nebyl žádný mezinárodní soudní dvůr, nebyl by Mezinárodní trestní tribunál pro někdejší Jugoslávii, protože země NATO jsou na předním místě těch, kteří založili tyto tribunály, kteří je financují a podporují v jejich denních potřebách… Uvedená obžaloba Jugoslávie byla uvedena podle konvence o genocidě. Tato konvence se nevztahuje na organizaci NATO…Země NATO jsou ty, které zajistily finance pro ustavení Tribunálu. My jsme většinoví finančníci…(1. května 1999). NATO je tedy neomylné: žaluje, soudí a vykonává rozsudky zcela podle svého…vždyť to vše platí…

7.) Výběr postupů a pořadí soudů je zcela selektivní. Řada zatčených Srbů byla ve vězení i déle než čtyři roky (např.Šešelj, Krajišnik.atd.), než začal s nimi soud. Řada „jasných“ válečných zločinců vůbec nebyla obžalována (např. generál Adem Ceku, tč. předseda vlády Kosova, bývalý velitel albánské osvobozovací armády Kosova, UCK, který spáchal řadu ověřených zločinů proti Srbům na Kosovu i za války v Chorvatsku a nyní cestuje po světě). Významný kosovský Albánec Ramuš Harudinaj, s prokázanou řadou vražd Srbů, různých Nealbánců i pro-jihoslovanských Albánců, byl sice už ve vězení Scheveningen, ale pak ho propustili, aby si mohl připravit obhajobu doma na Kosovu. „Gauleiter“ Západu na Kosovu Sören-Jessen Petersen ho chválil, jaký je to prý férový člověk. Srby takto obžalované nepouštějí domů.

Vtipně komentoval činnost Tribunálu známý kritik mnoha postupů Západu, britský novinář John Laughland (The Times, 17.června 1999): „Je to tribunál darebáků, s předem domluvenými postupy. Tento Tribunál ve skutečnosti porušuje všechny normy správného (soudního) postupu…“ Takže není vůbec nějakou slávou pracovat pro tento pochybný soud (tribunál). Naše nová soudkyně Ústavního soudu paní Ivana Janů pracovala několik roků pro ICTY. Co si asi ona sama myslí o práci a poslání tohoto výsměchu práva?

Jinak by legální založení nestranného, zákony poctivě dodržujícího Tribunálu na souzení válečných zločinů bylo nutné uvítat, nesměl by to ale být takový pokrytecký Tribunál, jak ho popisuje britský novinář Laughland, za použití slova darebáci. Uvádí se, že kolem 5-6 % populace tvoří různí psychopati, pro které události jako válka, a obzvláště občanská válka, představují významnou možnost pro ukojení jejich patologických představ. Přidá-li se k tomu odpovídající propaganda, válečné zločiny se jen množí. Ten, pro koho přestane platit Boží přikázání NEZABIJEŠ !, toho od zločinu může odvrátit jen strach z trestu. To případné potrestání však musí platit pro všechny stejně a nejenom pro ty, které „mocní pánové světa“ nemají z různých příčin rádi, proti kterým bojují, proti kterým vymýšlejí nejhorší pomluvy a lži. Tragedií pro spravedlnost je to, když globalizovaná informační služba a media nehlásí to, co se skutečně děje, ale to, co mají objednáno hlásit. Tragedií je, když ICTY zatýká a soudí podle toho, co si přejí ti, kteří ho vymysleli a kteří ho platí.

K zajištění popularity práce ICTY pomohly i různé PR (Public Relations) propagační agentury, které z dezinformací až lží dělají pravdu. Známá byla např.Ruder&Finn Global Public Affairs z Washingtonu, koupená Chorvatskem, bosensko-hercegovskými Muslimy, bohatou albánskou lobby. Ale i jinak pracuje propaganda proti Srbům, do 80tých let XX. století pokládaných za statečný a čestný národ. Od té doby jsou v řadě amerických filmů Srbové představováni jako kriminálníci, teroristé, vrahové. Tak začínal i populární US seriál JAG. I velmi populární herci převzali významné role ve vysloveně protisrbských filmech, těžko říci proč: z neznalosti? ze stupidity? z drzosti? za peníze? I vynikající Richard Gere tak vystupoval ve filmu “Za nepřátelskými liniemi“ (Behind Enemy Lines), i půvabná Nicole Kidman ve filmu „Peacemaker“ (Mírotvorce). Co všechno udělají peníze a jako polehčující okolnost i neznalost pravdy, politická stupidita.

Pro většinu nestranných pozorovatelů činnosti Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu (ICTY), vyvolalo oprávněné zděšení (podzim 2006) nedávné propuštění po DVOU LETECH vězení Nasira ORIĆE, velitele nemalé muslimské posádky, po svých zločinech zejména se známou 28. divize v Srebrenici v Bosně. Tribunál mu má dokonce ještě zaplatit určitý obnos, protože o několik málo dnů omylem „přesluhoval“ ve vězení. Orić, válečný zločinec par excellence, vůbec nebyl souzen za genocidu, ani za přímé vraždy, i když jeho jednotky od roku 1992 do 1995 zpustošily mnoho srbských vesnic a osad (prý více než 100) východní Bosny a povraždily tam mnoho obyvatel (údaje říkají až 2-3000), mužů, žen i dětí. Vojáci holandského ochranného praporu, včetně jeho velitele plukovníka Karremanse, opakovaně uváděli veliké masakry Srbů v této oblasti. Západním dopisovatelům (např. Washington Post, 16.února 1994) Orić ukazoval své „trofeje“ ve formě videokazet, kde byly jeho jednotkami vypálené domy, Srbové bez hlavy, jejich těla nakupená v žalostných hromadách, rozstřílené zdi srbské osady. Některé hromady mrtvol Srbů, jak se chvástal, „vyhazoval výbušninami na měsíc“. V sarajevském deníku Oslobodjenje (seriál od 24.srpna 1996), se brání proti informacím Muslima Ibrana Mustafiće (významného člena Izetbegovićovy Strany demokratické akce) o teroru, který Orić a jeho mafie rozpoutali v obklíčené Srebrenici (Junge Welt, 27.-28. července 1996). Orić se tam chválí, jak „v květnu 1992 (měsíc po vyhlášení samostatnosti Bosny a Hercegoviny) vyčistil četnické (tj.srbské) vesnice (vyhnal nebo zlikvidoval tamní obyvatele) a pak město (tj.Srebrenici) napadli a dobyli.“ Ještě měsíc před obsazením Srebrenici bosensko-srbským vojskem (11.července 1995), podnikli Orićovi muži další ze svých loupežných přepadů srbských vesnic v široké oblasti východní Bosny, za obvyklého ničení a vraždění. A při tom tribunál ICTY odsoudil Oriće proto, „že nezabránil zneužití lidských práv“, ne za válečné zločiny. Když generál UNPROFORu P. Morillon svědčil během soudu s Miloševićem, doslova rozzuřil bosenské Muslimy, když prohlásil, že srbské zločiny zřejmě souvisely s masakry Muslimů nad bosenskými Srby.

Kauzu Srebrenici zahájila paní Albrightová, když za měsíc po jejím obsazení ukázala několik leteckých snímků, které prý měly ukázat masakry Muslimů. Udělala to proto, aby odvrátila pozornost z vyhnání chorvatskou a bosensko-muslimskou armádou (Západem v srpnu 1995 sponzorovaná operace „Bouře“) kolem 200 000 (!) Srbů z Republiky srbská Krajina a z masakrů těch, kteří neopustili své dávné domovy.

V roce 1981 žilo v Srebrenici 28,4 % Srbů a 68,7 % Muslimů, v létě 1995 tam už žádní Srbové nebyli. Ve vloni vydané (2005), pečlivě zpracované knize Milivoje Ivaniševiće „Zločiny proti Srbům (1992-1995)“, ve vraždách v široké oblasti Srebrenici, v odstavci „odpovědní za zločiny“ je téměř všude jméno Nasira Oriće, podobně jako severně, v Posavině, téměř všude je v této souvislosti jméno dalšího hrdlořeza, Vinka Štefaneka, plukovníka HVO (Chorvatská rada obrany). V seznamu „Kniha mrtvých – Srebrenica -Bratunac“ je uvedeno 3262 Srbů, kteří byli povražděni během 1992-95 v Srebrenici a jejím širším okolí. Tribunál ICTY tyto informace dostal, ale nic proti tam uvedeným zločincům spáchaných pod vedením Oriće nepodnikl. ICTY vůbec nevzal na vědomí, že kolem 2000 Muslimů padlo v bojích kolem Srebrenici, spolu s 1200 bosensko-srbskými vojáky. Podle dezinformací, které šířily ICTY, západní média i státníci, ti mrtví Muslimové byli všechno oběti genocidy. Jako by v tamních tři léta trvajících urputných bojích nikdo nezahynul.

Zhruba ve stejném čase, kdy válečného zločince Oriće propouštěl ICTY z vězení, byl bývalý předseda parlamentu Bosny a Hercegoviny i Republiky Srbské Momčilo Krajišnik odsouzen k 27 letům žaláře po čtyřech letech pobytu během vyšetřování v žaláři (Orić byl souzen už po roce „vyšetřovací vazby“). Krajišnik byl odsouzen „pro společný kriminální podnik zvaný tvorba Velikého Srbska.“

ICTY tvrdí, že obžalovává a soudí i podle „odpovědnosti velitele“. A to je příčina toho, že téměř všichni srbští velitelé z občansko-etnicko-náboženské války v Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině, a pak z doby NATO agrese (1999) proti Svazové republice Jugoslávii, SRJ (Srbsko a Černá Hora) a bojů proti teroristům UCK (Osvobozovací vojsko Kosova), jsou tč. věznění nebo obžalováni od ICTY. Je při tom zajímavé a trapné, že osoba, která má na svém účtu tisíce zabitých a zmrzačených ve SRJ, nedozírné ekologické škody, rozsáhlá ničení v zemi (škody podle různých odhadů až za 50 -100 miliard US dolarů), je na svobodě a těší se veliké úctě v Evropské unii. Je to pan Javier Solana, který jako generální tajemník NATO „stiskl knoflík“ dne 24. března 1999, po kterém začala 78 dnů trvající, Radou bezpečnosti neschválená zločinecká agrese, ničení a zabíjení v SRJ. Pan SOLANA, který zastává tč. přední funkci v zahraniční politice EU, je vlastně, podle velitelské odpovědnosti, válečným zločincem par excellence. Jak to, že ho ICTY neobžaloval a nedal zatknout ? Copak není těžký mezinárodní zločin, když stovky bombardérů, na základě lživých informací, ničí a zabíjí 78 dnů, jen tak, když to nějaký generální tajemník, nějaké organizace nařídí, bez schválení jedinou světovou organizací OSN (její RB), která na to má právo? Nepřipomíná to slova Svatého Augustina, že „Stát bez práva je brloh lotrů“- kde místo „stát“ možno uvést „organizace NATO a její páni v roce 1999“. Ničení a zabíjení se účastnila i letadla sjednoceného Německa, která to stejné zde prováděla před 50 lety a částečně i před 80 lety.

Podle velitelské zodpovědnosti za hrůzy občansko-etnicko náboženské války byl souzen i bývalý prezident SRJ Slobodan Milošević, který ve vězení, během své obhajoby, i zemřel. Nicméně před tím nad svými vězniteli triumfoval, ukázal jim a jejich pánům jejich lži a podvody. I když to byli oni, podle velitelské odpovědnosti, kdo začali za pomoci Západu (Německa, Rakouska, Itálie, Vatikánu, a hlavně pak Clintonových USA) zabíjení a ničení v někdejší Jugoslávii, ICTY nikdy neobžaloval prezidenta Chorvatska Franju Tudjmana a prezidenta Bosny, Muslima Aliju Izenbegoviće, i když dodatečně se nechal slyšet, že je sledoval, že je dokonce možná i měl v plánu obžalovat. O obžalování Slovince Milana Kučana, který vlastně rozpad Jugoslávie zahájil, se nikdo nezmínil. Obžaloba ICTY proti Miloševićovi, podepsaná jeho hlavní prokurátorkou Louise Arbourovou, šikovně skrývala zločiny, které se mohly dokumentovaně připsat na vrub NATO aliance a albánských teroristů. Není zrovna pro nás nejlepší vizitka, že jsme vstoupili do NATO 12 dnů před počátkem jeho zločinů páchaných proti SRJ (12.března 1999) do této kdysi obranné a vážené organizace, a že jsme nevyužili hned svého vlivu (formálně by to šlo), k zastavení agrese NATO proti SRJ.

Když letectvo NATO začalo ničit a zabíjet ve SRJ, byla to doba, kdy Tribunál v Haagu (ICTY) měl ukázat své opodstatnění a energicky odsoudit tento do nebe volající zločin agrese, vydat mezinárodní zatykače na lidi, odpovědné za něho, a poukázat na trapné výmysly a lži západních státníků a médií o událostech na Kosovu. A tady ICTY a lidé za něho odpovědní ukázali svou skutečnou, nepoctivou tvář. Z ICTY udělali pravý KANGAROO COURT („KLOKANÍ SOUD“), jak ho někteří na Západě nazývají. Mysleli při tom na soud, který je výsměchem soudu, ve kterém jsou základy zákona a spravedlnosti pošlapávány. ICTY je instituce, která jako dávná ČEKA v prvních letech SSSR (podle Solženicyna) slučuje v jedněch rukách vyšetřování, zatykání, výslech, trestní řízení, soud i provedení rozsudku, zatím bez trestu smrti. ICTY není Norimberk v roce 1946, ale Moskva v roce 1938, se svými stalinskými monstr-procesy, pořádanými z politických důvodů.

Zatím co tisíce bomb a raket padaly na SRJ během NATO agrese v 1999, zatím co zakázané tříštivé bomby (cluster bombs) zabíjely a mrzačily a ochuzený uran chystal ekologickou katastrofu a úmrtí na zhoubné nádory a leukémii, hlavní prokurátorka ICTY paní Louise Arbour 22. května 1999 obžalovala s nebývalou drzostí prezidenta SRJ Slobodana Miloševiće, prezidenta Srbska Milana Milutinoviće, náčelníka generálního štábu armády SRJ generálplukovníka D. Ojdaniće, generála V. Stojiljkoviće, a ještě další osobnosti, za válečné zločiny. Znělo to jako vtip z nejčernějšího humoru. Paní prokurátorka chtěla pomoci z úzkých svým západním chlebodárcům, protože Jugoslávie obžalovala NATO za zločineckou agresi a vraždy civilního obyvatelstva, a za obrovské škody touto agresí způsobené, u legálního Mezinárodního soudního dvoru, soudu spravedlnosti v Haagu (založeném v r. 1921). V posledních 2-3 letech se USA, NATO, z části i Evropská unie, pod nebývalým tlakem a sliby snažily přimět SRJ, pak i stát Srbsko a Černá Hora, aby odvolaly svoji žalobu proti NATO zločinům (agresi). Jejich úmysl je zřejmý – chtěly by odsoudit Srbsko jako viníka za tragické události konce XX.století, aby veškerá škoda padla na Srbsko. Málem by chtěly, aby jim Srbsko zaplatilo i výdaje za zločinecké bombardování.

I při nezvyklé drzosti mocných, přece jen vyvolání války, agrese (a co byl NATO útok na SRJ 24. března 1999 než jasná agrese) patří mezi základní, nejtěžší mezinárodní zločiny, už od doby Kellogg (americký státník)-Briandova (francouzský státník) paktu (1928). Zdalipak si mezinárodní zločinci a jejich vrtichvosti, kteří organizovali a uskutečnili NATO agresi proti Jugoslávii v 1999, vzpomněli na rozsudek nad nacistickými zločinci v Norimberku: „Vyvolat agresivní válku je podle toho nejen mezinárodní zločin, ale NEJVĚTŠÍ mezinárodní zločin, který se liší od jiných válečných zločinů jen tím, že v sobě obsahuje akumulované zlo všech těch zločinů.“

Za svoje trapné, nečestné chování však paní Louise Arbour byla svými chlebodárci bohatě odměněna. Když ukončila svou činnost v ICTY, stala se v rodné Kanadě soudkyní Vrchního soudu. A v roce 2004 dostala ještě prestižnější a zřejmě i ještě lépe placenou funkci: stala se Vysokou komisařkou OSN pro lidská práva (UNHCHR). Ještě však před tím o ni napsali článek dva světově známí právníci, Christopher Black z Kanady a Edward S.Herman, profesor univerzity z Pennsylvanie (USA) „Louise Arbour, ještě neobžalovaný válečný zločinec“ (Balkans Infos, čís.42, 2000).

Profesor právnické fakulty Jihozápadní univerzity Kalifornie Jonathan J. Miller napsal 11. května 1999 v Los Angeles Times: „Poprvé ve svých dějinách se Spojené Státy ocitly jako účastník ozbrojeného konfliktu, ve kterém by mohl mezinárodní soud zcela oprávněně požadovat, aby soudil americké státní činitele i vojáky…Je to dobré pro mezinárodní právo, ale špatné pro prezidenta Clintona….protože bombardování, jako forma nátlaku, je ilegální.“

Chorvatská armáda, po zuby ozbrojená Německem, přes vyhlášené embargo, přepadla 1. května západní srbskou část Slavonie (v té době součást Republiky srbská Krajina, RSK). Pod zničující palbou dělostřelectva a letectva, bylo vyhnáno ze svých domovů kolem 15 000 tamních srbských obyvatel do zbídačené Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině, do SRJ. Vypáleno bylo údajně přes 1 000 srbských domů (aby se uprchlíci neměli kam vrátit), počet zabitých není přesně znám, udává se téměř 300 mrtvých a nezvěstných. Za této hrozné situace, kdy hořely a byly ničeny srbské vesnice a bylo vražděno srbské obyvatelstvo, nařídil tehdejší president RSK Milan Martić, jako pokus o zastavení řádění chorvatské soldatesky, vypálit několik raket s tříštivými náložemi na Záhřeb. Bylo při tom 5 mrtvých a několik desítek zraněných. Vyvolalo to zděšení v Záhřebu a nenávistnou reakci ochránce Chorvatska, Německa. OSN prakticky nijak nereagovala na porušení úmluvy o chráněné UNPA (United Nations Protected Area) zóně, Západní Slavonii (v té době probíhala jednání mezi místními Srby a záhřebskými úřady), ani na smrt několika vojáků UNPROFOR (United Nations Protection Force), vyvolanou činností chorvatských jednotek. ICTY nijak zvlášť neodsoudil ničení a vraždění v Západní Slavonii, UNPROFOR nijak nechránil jemu svěřenou oblast. Zato ale ICTY obratem obžaloval Martiće za válečný zločin, protože nechal odpálit těch několik raket v rámci pokusu o odvrácení další agrese na RSK. A „klokaní soud“ ICTY odsoudil Milana Martiće na 10 let vězení. Vládnoucí činitelé Chorvatska a ti, kteří nařídili a provedly ničení a zabíjení, vyhnání 15 000 Srbů ze Západní Slavonie, ti potrestáni nebyli.

Tribunál v Haagu je politická instituce, která svými podvody a nečestnými postupy soudí téměř celému srbskému národu, včetně jeho vůdců, a která se stala hlavním nástrojem, kterým se snaží zajistit amnestii pro ty, kteří doma i ze zahraničí zničili prosperující, multietnickou Jugoslávii a pro ty, kteří připravili a spáchali zločin NATO agrese proti té, již zmenšené Jugoslávii (SRJ) v roce 1999. Cíl ICTY je shodit vinu ze skutečných viníků na oběť, zajistit amnestii pro ty, kteří skutečně spáchali zločiny (Clinton, Albrightová, Blair, Fischer, Scharping, Solana, generál W.Clark, atd. a jejich místní nohsledi), i když nikdo nebyl zcela bez viny v tragedii Jugoslávie. Pokud by ICTY postupoval jako legální, nestranná organizace, která odsoudí skutečné viníky, kteří jsou jistě na obou stranách konfliktu, bylo by to správné. Ale dosavadní postup ICTY svědčí o pravém opaku. Válkou, sankcemi, ekologickou katastrofou následkem NATO agrese, stálou přítomností statisíců uprchlíků těžce poškozené Srbsko je soustavně vydíráno Západem, aby posílalo do Haagu kde koho, jinak že nedostane půjčky, že bude trvat proti němu stále zhoubná propaganda, že bude řešena otázka Kosova nepříznivě pro Srbsko, že nebudou přijati do evropských struktur, že mu nebudou poskytnuty výhody při obchodování, atd. Nejhorší na tom je, že jsou si lidé stále více vědomi, že ICTY neposkytuje spravedlivý soud. A věčně zachmuřená „inkvisitorka“ (hlavní prokurátorka ICTY), paní Carla del Ponte stále hrozí a chová se k Srbsku jako k nějaké západní kolonii.

Jedná se tu o odpovědnost hmotnou, politickou, dějinnou, morální a povšechně lidskou. NATO a jeho páni drze pošlapali řadu konvencí, protokolů, principů z Haagu, z Helsinek, ze Ženevy, z Norimberka, o zákonech a zvyklostech vedení války, o ochraně civilního obyvatelstva během války atd. Nutno zde připomenout, že OSN v roce 1956 opomenula zřídit soud pro válečné zločiny. USA mezi prvními znemožnily uskutečnění tohoto projektu v r. 1988, o který se snažilo 120 členů OSN. V posledních desítiletích proběhlo více „vnitřních“ konfliktů, které byly neskonale krvavější nežli události v někdejší Jugoslávii: válka ve Vietnamu, Afghánistánu, Nigerii (válka s Biafrou), Sudánu, Angole. A přece nikdo z mocných pro ně nevnutil organizaci OSN a mezinárodnímu společenství AD HOC tribunál. Sama paní Albrightová zamítla vojenskou angažovanost OSN v Rwandě, kdy ještě existovala možné zabránit masakru 800 000, nebo i více, zcela nevinných lidí.

Před ustavením ICTY v květnu 1993 bylo rozhodnuto (rezoluce RB 808 ze dne 22.února 1993), že plánované ICTY bude stíhat ty, kteří budou odpovědni za porušování mezinárodního humanitárního práva, uskutečněné na teritoriu bývalé Jugoslávie od roku 1991. Tribunál byl ustaven AD HOC, tedy pouze pro tuto příležitost. Při té příležitosti několik států, členů RB (Brasilie, Čína, Japonsko, Mexiko) nicméně při tom uvedlo, že neexistuje právní podklad pro ustavení Mezinárodního tribunálu AD HOC. Je veliký rozdíl mezi tribunály pro soud s válečnými zločinci v Norimberku a Tokiu a ICTY. Tribunály v Norimberku a Tokiu vznikly až po konci války, ICTY začal působit během trvání občansko-etnicko-náboženské války, kdy si činnost a rozhodování soudu zcela přivlastnili ti, kteří tragedii v Jugoslávii vyvolali a kteří provoz tribunálu platili…A tak vznikl ICTY, který svojí jednostranností, nevhodnými až podvodnými postupy zostudil světovou justici.

Co by té zrůdné instituci ICTY řekl T.G.Masaryk, který tak úspěšně bojoval proti podvodům rakousko-uherské justice během tzv. „velezrádného“ a „Friedjungova procesu, v létech 1907 a 1908.

Redakce: J. Skalský Připravil:dr. O. Tuleškov

„Protože tři akty obžaloby, které se mne týkají a byly vydány potom, co 19 členských zemí NATO spáchalo otevřenou agresi proti tomu, co zbylo z bývalé Jugoslávie, Srbsku a Černé Hoře, s použitím zakázané výzbroje, s obnovením tyranie pomocí špičkových technologií.

Obviňovací akt ´Chorvatsko´se artikuluje na etnickou čistku a na údajnou sladěnou kriminální činnost, která byla zahájena před 1. srpnem 1991 a trvala až do roku 1992. Musím říci, že je třeba nekonečné nestydatosti a odvahy k uvedení takových lží na papír. Jak víme, tato perioda byla poznamenána masovými zločiny proti Srbům a prvním velkým exodem nějakých 150 000 Srbů z Chorvatska. …

Jsem si vědom, pánové, že je marné hledat logiku v narafičeném procesu. Historie zná podobné případy – například proces Dreyfus nebo Dimitrov, spojený s požárem Reichstagu – ale tento proces je všechny přesahuje rozsahem tragických důsledků.

Nechci říkat nic, co by se dotklo osob, ale budu mluvit o tragických důsledcích pro celý svět. Byla zničena budova všeobecného práva. A to na úrovni, která znamená zhroucení civilizace.

Naštěstí byli v minulosti spisovatelé a čestní mužové, kteří do historie vryli pravdu, aby příští generace pociťovaly stud a neopakovaly stejné omyly. Jsem přesvědčen, že se to bude znovu opakovat.

V pravdivé historii nynější doby, vaše spravedlnost ad hoc tam bude figurovat jako ilustrace monstrózních jevů nastalých na přelomu dvou tisíciletí.

A vy si, pánové, nemůžete představit jaké je to privilegium, i v podmínkách, které jste mi vnutili, mít pravdu a spravedlnost za spojence,

Vy si to, o tom jsem přesvědčen, ani neumíte představit.

Děkuji vám, pane Robinsone. Neměl jsem, naneštěstí, příležitost uvést všechno, co jsem chtěl, ale myslím, že k tomu budu mít ještě příležitost.

Jedině, kdybyste mi v tom zabránili jinými prostředky … .“

(Ze závěru textu projevu Slobodana Miloševiče před „Mezinárodním trestním tribunálem“ v Haagu ve dnech 31. srpna a 1. září 2004)

http://www.ksl.wz.cz/Haagsky_tribunal.htm

PS. napriek tomu, ze sa to hodi aj do inych tem myslim si, ze toto si zasluzi osobitnu pozornost samostatnej teme

Posledné pošliapanie medzinárondného práva vytvorením Kosova II organizáciou OSN nemá odoby !
Môže si vytviort každý mienku ako sa vlastne to právo dodržuje keď to právo nedokáže dodržíavať OSN čo je vlastne predlžená ruka USSA. Samotné robitie Jugoslavie to taktiež bolo evidentné porušenie medzinárodného práva a že sa na rzbití podielali USSA a bývalá BDR. Môže si dať každý otázku kto by mal byť garntom práva mezi národmi? OSN? tá samotná to porušuje, taká organizácia by mala byť zrusená nakoľko povojnvých rokoch vlasne nič neviriešila.

ICTY dobodky zapada do celkovej struktury OSN. vynikajucu knihu o OSN napisal Franceso Adessa: OSN – hra na krviprelievanie?

OSN – príprava na svetovú diktatúru

Povedať OSN alebo Univerzálna republika či Spojené štáty
sveta, Federácia všetkých národov alebo Svetová vláda je
tá istá vec. Preto sa obmedzíme na citovanie týchto
vyhlásení:
"Hlavným cieľom Spoločnosti (= slobodomurárstva) je
zaniknutie (keď na to budú dostatočné sily) všetkých vlád,
a zredukovanie sveta na Univerzálnu republiku." (z
"História slobodomurárstva v Taliansku", Francovich,
citujúc slobodomurársky dokument z roku 1756)
"Je to práve slobodomurárstvo, ktoré by mohlo dať vzniknúť
medzinárodnej dohode, príprave Federácie všetkých spojených
štátov Európy, úvodu Spojených štátov sveta." (z "Rivista
Massonica" (Slobodomurársky časopis), 1902, s. 232).
"Nastoliť nad svetom Asociáciu všetkých záujmov, Federáciu
všetkých Národov..." (z "Martinistického Manifestu" z roku
1921)
"Budeme mať Svetovú vládu, či sa to niekomu páči alebo nie.
Jedinou otázkou je vedieť, že bude vytvorená dobytím alebo
dohodou." (Paul Warburg, člen CFR, v Senáte USA, 17.
februára 1950).
Ako je zjavné, terajšia Organizácie spojených národov (OSN)
sa nenarodila - ako nás o tom presviedčajú - zo svetových
vojen, z túžby po mieri medzi národmi, ale je zatiaľ
nedokončeným uskutočnením starého a elitárskeho plánu
pripraveného slobodomurárskymi lóžami na dosiahnutie
nadvlády nad svetom a podrobenie národov.
Cieľom OSN je teda dospieť k podmaneniu národov, zrušeniu
štátnych autonómií, vymazaniu národných zvrchovaností.

Politická diktatúra je však aj ekonomickou, ideologickou,
etickou a morálnou diktatúrou. Julian Huxley, prvý
prezident UNESCO, mozog OSN, hovoril o "transformácii plnej
národnej zvrchovanosti a medzinárodnej organizácii", ako aj
o úlohe „zjednotiť mysle do jednej svetovej mysle“ na
homogenizovanie kultúry, ktorá musí nasledovať jedinú
politiku.
Mohli by sme pokračovať v citáciách ďalších analogických
dokumentov, no veríme, že čitatelia tejto knihy o OSN sami
vytušia, že táto "túžba po moci", ktorá chce nadvládu nad
svetom a nad vedomím, nie je nič iné, ako vyvrcholenie tej
slobodomurárskej nenávisti voči ľudstvu, ktorá je
v koreňoch filozofie OSN.


Úvod

Charta OSN zakotvuje základné princípy. Začína sa ako
modlitba: "My, ľud Spojených národov, odhodlaní uchrániť
budúce generácie od hrôz vojny, ktorá dobré dva razy
počas nášho ľudského života zasiahla svet nevýslovnými
útrapami, sme odhodlaní znovu proklamovať našu vieru
v základné práva človeka..."
Počiatky Charty OSN sa datujú od stretnutia medzi
Franklinom Dekanom Rooseveltom, slobodomurárom 33. stupňa
Škótskeho obradu a slobodomurárom Winstonom Churchillom,
povýšenom na Majstra (3. stupňa Škótskeho obradu).
Stretnutie sa uskutočnil v dňoch 9.- 12. augusta 1941 na
palube lode Augusta v amerických vodách. Záverečný dokument
tohoto tajného stretnutia bol nazvaný Atlantická charta a
bol predustanovením OSN. Obsahoval osem bodov, ktoré
prehlasovali:
- zrieknutie sa akejkoľvek územnej expanzie
- zrieknutie sa rozširovania sa bez súhlasu
zainteresovaných národov
- pre zainteresované národy slobodnú voľbu formy
vlády
- trvalý mier, ktorý bude mať za následok koniec
vojny; redukciu vojska, slobodu masového
ekonomického a spoločenského rozvoja.
Toľko pokiaľ ide o august 1941, no v rovnakom roku,
pred japonským útokom na Pearl Harbor, dňa 7. decembra
Tajné americké spoločnosti už rozhodli svojom vstupe do
vojny.

Onedlho nato, dňa 1. januára 1942, dvadsaťšesť národov
vo vojne proti Nemecku podpisujú vo Washingtone Deklaráciu
Spojených národov, a tým obnovujú Atlantickú chartu,
s dodatkom "práva na náboženskú slobodu".
Dňa 30. októbra 1943 v Moskve, po stretnutí medzi
ministrami zahraničných vecí Cordellom Hullom (USA),
Anthonym Edenom (Veľká Británia) a Michailovičom Molotovom
(ZSSR) bolo podpísané spoločné vyhlásenie, ktoré vo svojom
štvrtom článku hovorí: "nevyhnutnosť čo najskoršieho
ustanovenia medzinárodnej organizácie založenej na
princípoch rovnakej suverenity všetkých mierumilovných
štátov, malých aj veľkých, až po garanciu zachovania mieru
a medzinárodnej bezpečnosti".
Nasledujú ďalšie stretnutia a konferencie, akou bola
Konferencia v Teheráne (28. novembra až 6. decembra 1943),
iba zdôrazňujú toto vyhlásenie. V Teheráne bolo ustanovené,
že pravidlo demokratickej väčšiny môže byť zrušené právom
veta uplatneným USA, Veľkou Britániou a ZSSR.
Aj na konferencii v Bretton Woods 22. júla 1944
štyridsaťštyri tam zúčastnených národov postavilo základ
nového svetového ekonomického poriadku. Napokon, na
konferencii z Dumbeton-Oaks (Washington) uskutočnenej od
27. augusta do 7. októbra 1944, bola prítomná aj Čína. Po
neúspešných rokovaniach boli uznesenia tejto konferencie
odsúhlasené neskôr na Jaltskej konferencii, konanej od 4.
do 11. februára 1945, na ktorej bola dosiahnutá dohoda
podpory víťazom v ich pláne rozdelenia sveta v oblastiach
vplyvu, podľa ich vlastnej zemepisnej determinácie.
Vojna sa skončila s bilanciou 50 miliónov mŕtvych
(viac ako polovica boli civili), ktorí spolu s takmer 10 miliónmi obeťami prvej svetovej vojny vykazovali tragické
naplnenie slov Pilgrima Williama Templa, arcibiskupa
z Yorku, ktorý počas Kongresu Svetovej jednoty za mier
v roku 1937 povedal: "Je možno nevyhnutné, že sa dospeje
k novej hroznej vojne, aby sa dosiahla autorita
Spoločenstva národov - môže sa stať, že súčasná generácia a
tie budúce generácie budú decimované, obetované, až kým z
nej Ženevská lóža nevyjde znovupotvrdená -, ako bola
posledná vojna nepredstaviteľná v jej dôsledkoch."
...
...

Záverečný dokument
tohoto tajného stretnutia bol nazvaný Atlantická charta a
bol predustanovením OSN. Obsahoval osem bodov, ktoré
prehlasovali:
- zrieknutie sa akejkoľvek územnej expanzie
- zrieknutie sa rozširovania sa bez súhlasu
zainteresovaných národov
- pre zainteresované národy slobodnú voľbu formy
vlády
- trvalý mier, ktorý bude mať za následok koniec
vojny; redukciu vojska, slobodu masového
ekonomického a spoločenského rozvoja.

Cinnost Izraela a USA jasne dokazuje, ze pre nich to neplati.

K teme

Pomalu začíná další soudní fraška v Haagu

Bývalý vůdce bosenských Srbů nevěří v nestrannost haagského soudu. Chápe, že už dopředu je obětí mediálního honu na čarodějnice.

Radovan Karadžič to uvedl ve svém čtyřstránkovém dokumentu, který chtěl přečíst během čtvrtečního slyšení, nebylo mu to však umožněno.

Už v minulosti si Karadžič, který se třináct let skrýval, stěžoval na údajně nezákonný způsob svého zatčení. “Mediální hon na čarodějnice začal v médiích ještě před propuknutím ozbrojeného konfliktu, byl jsem označen za válečného zločince ještě v době, kdy jedinými oběťmi byli Srbové,” tvrdí.

Karadžič také zopakoval, že měl se Spojenými státy dohodu o imunitě. Richard Holbrooke, který vyjednal dohodu o konci bosenské války, to ale okamžitě v reakci znovu popřel. “Nikdy žádná taková dohoda nebyla,” uvedl pro BBC

Karadžič napsal, že dohoda, podle které měl odejít z veřejného života, byla uzavřena v roce 1996, ale později vyšlo najevo, že tu byly pokusy ho zlikvidovat.

“Je jasné, že když nebyli schopni dodržet podmínky vyjednané jménem USA, přišel na řadu Holbrookův plán B - moje likvidace,” řekl už dřív.

Karadžič tuší, jak celý proces dopadne. “Pro mnoho lidí je naprosto nepředstavitelné, že by mě tento soud mohl zprostit viny. Myslím si, že tento fakt ovlivňuje samotný proces.”

Ve čtvrtek si vyslechl jedenáctibodové obvinění ze zločinů, které údajně spáchal během bosenské války v letech 1992 až 1995. Konkrétně jde například o obvinění z genocidy, zločinů proti lidskosti a porušování ženevských konvencí.

Někdejší lídr Srbů v Bosně se podobně jako srbský exprezident Slobodan Miloševič hodlá hájit u soudu sám.
Kdy bude proces před haagským tribunálem ukončen, není jisté. Nejzazším termínem je ale konec roku 2010, kdy by měl mezinárodní soud ukončit svoji činnost.

Takze koniec cinnosti sudu v Haagu sa blizi a spolu s OSN dosiahol to co chceli.
Rozbili Juhoslaviu, ktoru tvorili jeden z najhrdsich narodov Srbi a moslimske krajiny ako je Bosna, Kosovo (Albansko) ziskali na sile co moze predstavovat nebezpecenstvo pre ostatne krajiny Europi, najma v silnejsej islamizacii a prileve drog co je pre tieto krajiny typicke.

Srbsko: USA chránili Karadžiča do roku 2000

03.08.2008 20:28 - BELEHRAD
USA chránili Radovana Karadžiča do roku 2000, keď americká Ústredná spravodajská služba (CIA) prišla na to, že bývalý prezident bosnianskej Republiky srbskej (RS) porušil dohodu uzavretú s Washingtonom, na základe ktorej sa mohol vyhnúť medzinárodnej justícii. Informovali o tom víkendové belehradské noviny Blic.
Agenti CIA v roku 2000 z odpočúvaných telefonických rozhovorov dospeli k záveru, že Karadžič napriek dohode s Bielym domom, že sa úplne stiahne z politickej scény, naďalej osobne riadi svoju nacionalistickú Srbskú demokratickú stranu (SDS) vrátane jej predvolebnej kampane.

Na straníckom podujatí vo východobosnianskom meste Bijeljina sa Karadžič údajne objavil aj osobne - dával inštrukcie aktivistom SDS, rozhodoval, ktorých členov vedenia treba odvolať a ktorých nacionalistických politikov treba dosadiť na ich miesta.

Američanov veľmi nahnevala skutočnosť, že Karadžič porušil s nimi uzavretú dohodu a preto sa rozhodli zrušiť jeho "neoficiálnu ochranu", v dôsledku ktorej bývalého bosnianskosrnského prezidenta do roku 2000 nemohli zadržať ani agenti tajných služieb Veľkej Británie a Francúzska, cituje maďarská agentúra MTI z článku periodika Blic.
Zdroj : TASR

Je smutne ,ze Albanskych a moslimkych teroristov ICTY doslova ignoruje a prehliada ale na druhej strane najvacsie zverstva pachali Srbi a som rad ,ze ICTY ich sudi.

Dakujem za k - . Ved ICTY je zbytocne co??? Srbskych, Bosenskych a Chorvatskych teroristov by bolo najlepsie nechat na slobode....

Agresia voči Srbsku

PS. pre silne zaludky.

kali520 napísal:Agresia voči Srbsku

PS. pre silne zaludky.

Tak to PS zvyrazni trochu viac a pridaj tomu vacsi font.
K*rva ked toto clovek dokaze cloveku urobit tak nema pravo na existenciu. Neverim ze toto sa moze diat v ! Europe ! Dakujem Bohu ze som sa narodil na tomto zaprdenom ale zatial kludnom Slovensku.

http://www.prop.sk/ignorovany.html

http://srpska-mreza.com/Bosnia/Srebrenica/UN.html

Defense & Foreign Affairs Strategic Policy, July 2005
Dne 12.července 2005 skupina bývalých vysokých úředníků OSN, novinářů a akademických vědců vážně zpochybnila propagandistickou verzi o Srebrenici, když prohlásili, že došlo „k velkému navýšení čísel obětí, lživému zobrazování událostí vládami, nevládními organizacemi a hlavními zpravodajskými organizacemi" pokud jde o obsazení města Srebrenice bosensko-srbskými silami v roce 1995.
Srebrenická výzkumná skupina (Srebrenica Research Group), spojená se dvěma bývalými vysokými úředníky OSN Philipem Corwinem a Carlosem M. Brancem, zveřejnila své závěry ve 200 stránkové zprávě: „Srebrenica a politika válečných zločinů". Zpráva uvádí, že americká politika podkopala OSN a Evropou zprostředkované mírové dohody, které mohly v letech 1992, nebo 1993 ukončit válku, a to se záměrem uskutečnit vojenské řešení, které nevyhnutelně ohrozilo tzv. „bezpečné zóny". USA totiž usnadnily dodávky zbraní „bezpečným zónám", což je pomohlo otočit v budoucí scény bojů, které tak byly nastraženy pro ospravedlnění budoucích zásahů NATO.
Skupina, která se chystá zveřejnit kompletní zprávu, zatím zveřejnila následující závěry:
Předpoklad, že srbské síly popravily 7.000 až 8.000 mužů „nebyl nikdy možný", uvedl bývalý novinář BBC Jonathan Rooper, který vyšetřoval na místě, i přes mnoho let opakující se zprávy, a jehož zjištění jsou uvedena v nastávající zprávě skupiny Srebrenica Research Group. Ten si všiml, že v prvním srpnovém týdnu 1995 se zaregistrovalo u světové zdravotnické organizace a bosenské vlády 35.632 lidí, jako přemístěné osoby, přeživší uprchlíci ze Srebrenice. Toto číslo bylo později uváděno i ve zprávách Ammesty international i ve zprávě holandské vlády.
Rooper uvedl, že Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) i deník New York Times hlásili, že asi 3.000 muslimských vojáků, kteří se probojovali skrz Srby držené území až k muslimským liniím u Tuzly, byli také přeživší. ICRC potvrdil, že tito vojáci byli přesunuti bosenskou (muslimskou) armádou „bez informování jejich rodin". Číslo 3.000 přeživších bylo také potvrzeno muslimským generálem Enverem Hadzihasanovicem, který svědčil u tribunálu ICTY v Haagu. Tato čísla vyjasňují, že přinejmenším 38.000 Muslimů z původního počtu 40.000 lidí, kteří byli ve městě před obsazením enklávy přežilo. Asi 2.000 Muslimů, kteří utekli s 28.divizí bosenské (muslimské) armády bylo zabito, většina v boji, ale také stovky byly popraveny polovojenskými jednotkami a skupinami žoldáků.
Američané svou politikou v Bosně ohrozili „bezpečné zóny" tím že odmítali žádosti OSN poskytnout víc personálu k jejich odzbrojení a také tím, že usnadňovali dodávky zbraní do muslimské zóny za pomoci letadla Hercules C 130, které je dopravovalo na letiště do Tuzly. Tuto operaci řídila americká bezpečnostní agentura DIA (US Defense Intelligence Agency). Stejně tak vítala mudžahedínské bojovníky napojené na Al-Kajdu. Toto uvádí profesor Cees Wiebes, který psal zprávu o Srebrenici v oddělení zpravodajských služeb holandské vlády.
I přes podepsání demilitarizační dohody byly bosensko-muslimské síly ve Srebrenici dobře vyzbrojené, a v souladu s rozkazy se zabývaly provokacemi („sabotážními operacemi") proti srbským silám. Muslimský generál Sefer Halilovic potvrdil při svém svědectví v Haagu, že ve Srebrenici bylo nejméně 5.500 členů 28. divize bosensko-muslimské armády, kterým vyjednal nejméně 8 vrtulníků plných důmyslných (výkonných/účinných) zbraní. Muslimský generál také dosvědčil, že „ v té době /bezprostředně před zabráním Srebrenice/ bylo velké množství rozkazů k sabotážním operacím z bezpečné zóny". To zahrnovalo také vojensky bezvýznamný útok na strategicky nedůležitou blízkou srbskou vesnici Visinica.
Poslední operací byl útok na bosensko-srbské armádní jednotky (VRS) na silnici jižně od Srebrenice, právě dva dny předtím, než srbské jednotky dobyly téměř nechráněné (bez obrany/ochrany) město.
Místo toho, aby bránili město s 5.500 dobře vyzbrojenými vojáky 28.divize bosensko-muslimské armády, tak dostali muslimové dva dny před dobytím rozkaz k evakuaci, a srbské síly v počtu asi 200 mužů vstoupily do téměř prázdného města 11.července 1995. Tím, že vyprovokoval Srby, aby obsadili Srebrenici bez odporu, chtěl muslimský prezident Izetbegovič spustit zásah NATO. Britský vojenský analytik Tim Ripley píše, že těsně před zabráním města Srby holandští vojáci „viděli bosensko-muslimské jednotky jak rychle unikají ze Srebrenice podél jejich pozorovacích stanovišť a nesou nové protitankové zbraně. Tyto a další podobné zprávy vzbudily u mnohých pracovníků OSN a mezinárodních novinářů podezření."
Bývalý zástupce šéfa pozorovatelů OSN Carlos Martin Branco řekl, že „muslimské síly se dokonce ani nepokusily využít těžkého dělostřelectva pod kontrolou OSN, i když k tomu měly všechny důvody. Vojenský odpor by mohl poškodit obraz „obětí" , který byl tak pečlivě budován, a který Muslimové museli za každou cenu zachovat. Byl pro ně životně důležitý."
Mezinárodní tribunál v Haagu (ICTY), jehož osazenstvo bylo jmenováno do značné míry Madeleine Albrightovou, tehdy americkou velvyslankyní v OSN, potvrdil politické pokyny, když podal žalobu z genocidy proti bosensko-srbským vůdcům už 27.července 1995. Jen tři dny potom, šéf vyšetřovatelů OSN Hubert Wieland řekl novinám The Daily Telegraph (Londýn), že po pěti dnech rozhovorů s více než 20.000 uprchlíky na letišti v Tuzle: „nenašli jsme ani jednoho přímého svědka krutostí". Richard Holbrooke řekl otevřeně BBC: „uvědomil jsem si, že tribunál pro válečné zločiny je velmi cenným nástrojem. Použili jsme ho, aby držel dva nejhledanější válečné zločince v Evropě mimo proces v Daytonu (Daytonská dohoda) i ke všemu co následovalo." Co následovalo, byla řada soudních slyšení, kdy soud byl ke svědkům shovívavý, pokud poskytli svědectví vyhledávaná tribunálem pro ospravedlnění obvinění z politických důvodů.
„Pozoruhodný zájem o Srebrenicu zvláště ze strany amerických úředníků slouží k odvrácení pozornosti od dvou podobných chorvatských útoků, které se staly před a po Srebrenici a kterým Američané poskytli logistickou podporu. Tyto dva velké chorvatské útoky byly vedeny proti srbským civilistům, žijícím v chráněných pásmech OSN ve východní Slavonii a Krajině", říká profesor na univerzitě v Pensylvánii Ed Hermann, který analyzoval mediální pokrytí válečných událostí také v kosovské krizi.
Zpráva skupiny Srebrenica Research Group také cituje bývalého zástupce velitele NATO v Evropě - generála Charlese Boyda, který říká, že chorvatský útok na srbskou enklávu v západní Slavonii „vypadá, že se liší od srbských akcí v okolí Srebrenice a Žepy pouze v míře pozornosti médií a západu. Etnická čistka nalezne odezvu pouze pokud jí páchají Srbové, ne pokud je páchána proti nim."
Bývalý koordinátor zahraničních záležitostí OSN Philip Corwin, který byl vysokým představitelem OSN pro Bosnu v době zabrání Srebrenice, přečetl 12.července 1995 prohlášení zaznamenávající četné útoky na civilisty v celé oblasti: „jsou to strašné zločiny a jejich pachatelé musí být odsouzeni" bez ohledu na velikost zločinů, či na to, zda je páchají Srbové, Muslimové, či Chorvati. Corwin, který je také autorem knihy Dubious Mandate (Pochybný mandát) a o jeho zážitcích v Bosně a napsal předmluvu ke zprávě výzkumné skupiny, dodává: „co se stalo ve Srebrenici, nebyl jen jednotlivý velký masakr Muslimů Srby, ale spíše série velmi krvavých útoků a protiútoků v období tří let. Vrcholu to dosáhlo v červenci 1995. Navíc je pravděpodobné, že počet mrtvých Muslimů nebyl pravděpodobně větší, než počet mrtvých Srbů, kteří byli zabiti ve Srebrenici a jejím okolí v předešlých třech letech Naserem Oričem a jeho divokými gangy."
Ale přesněji:
„Protože jsou lidská práva samozřejmě univerzální, tak navyšování obvinění pouze na jednu stranu a minimalizování zla brutálních frakcí na druhé straně, neslouží ani pravdě, ani usmíření" říká filmař George Bogdanich, další člen výzkumné skupiny.
Po tři roky uskutečňovala skupina Srebrenica Research Group široký výzkum pro přípravu svojí zprávy, dotazovala se soudních znalců, úředníků OSN, analytiků vojenské výzvědné služby, odborníků na mezinárodní právo, zhodnocovala všechny hlavní oficiální zprávy o Srebrenici, včetně těch OSN, ICTY, holandské vlády, Human Rights Watch, a dopisovala si se všemi hlavními účastníky bosenské války.
Ve skupině je mimo profesora z univerzity v Pensylvánii Eda Hermanna také bývalý novinář BBC Jonathan Rooper, fejetonista George Szamuely, spisovatel a filmař George Bogdanich, Dr. Filip Hammond, Dr. Milan Bulajic, ředitel fondu pro výzkum genocidy (Fund of the Genocide Research) a výzkumníci David Peterson a Tim Fenton.

Pastovanie pochybnych clankov, obhajoba Srbskych vojnovych zlocincov a zmiernovanie ich cinov... Smutne. To je moj nazor.

Samozrejme je cudne ked ICTY oslobodzuje Macedonskych, Chorvackych a Bosenskych teroristov.... ale spochybnovat vojnove zlociny ,ktore sa skutocne stali???hm???

http://cs.wikipedia.org/wiki/ICTY
http://www.un.org/icty/

Ale obdivujem ICTY ,ze dokaze vykonat spravodlivost nad Srbskymi teroristami.

J+bať takú "spravodlivosť" jednostrannú... Okolo Srebrenice je priveľa otáznikov aby som bral oficiálnu verziu ako fakt, ešte spojené s tým že o ostatných stranách sa absolútne nehovorí ako o páchateľoch hocičoho.

Specialny clanok pre spochybnovacov Srebrenice.
Iste v pripade Srebrenice su nejake nejastnosti ale cim dalej sa objavuju taketo hroby
tak tym dalej to vyvracia konspiracne teorie.

Nezapomeňte na Jugoslávii

Tajemství rozdrcení Jugoslávie začínají vyplouvat napovrch a odhalují nám podrobnosti o tom, jak je moderní svět kontrolován. Bývalá hlavní žalobkyně Mezinárodního soudního dvora v Haagu pro Jugoslávii, Carla Del Ponte, vydala tento rok knihu Lov: váleční zločinci a já (The Hunt: Me and War Criminals). Kniha je v Británii široce ignorována. Odhaluje nechutnou pravdu o intervenci Západu do Kosova, které jakoby bylo ozvěnou událostí na Kavkaze.

Tribunál byl sestaven a financován principiálně Spojenými státy. Úlohou paní Del Ponte bylo vyšetřit zločiny spojené s rozdělením Jugoslávie v devadesátých létech. Trvala na tom, že do vyšetřování musí zahrnout i 78denní bombardování Srbska a Kosova v roce 1999, při kterém přišly o život stovky lidí v nemocnicích, školách, kostelích, parcích a televizních studiích, a které zničilo ekonomickou infrastrukturu země. „Nebude-li mi dovoleno obvinit osoby z vedení NATO,“ řekla Del Ponte, „musím se vzdát své mise.“ Byla to ostuda. Pod tlakem z Washingtonu a Londýna bylo vyšetřování válečných zločinů NATO zrušeno.

Čtenáři si vzpomenou, že za zdůvodněním bombardování NATO stálo tvrzení, že Srbové páchali „genocidu“ proti etnickým Albáncům v odtržené provincii Kosovo. Americký vyslanec David Scheffer pro válečné zločiny reprezentující nikoliv ministerstvo, ale celé USA, oznámil, že „mohlo být zavražděno na 225 tisíc etnických Albánců ve věku od 14 do 59 let.“ Tony Blair připomněl holocaust a „ducha druhé světové války.“ Heroickým spojencem Západu byla Kosovská osvobozenecká armáda (KLA), nad jejichž vražednou minulostí byly přivřeny oči. Britský ministr zahraničí Robin Cook jim nechal číslo svého mobilu s tím, že mu mohou kdykoliv zavolat.

Když bombardování NATO skončilo, dorazil do Kosova mezinárodní tým odborníků, aby exhumoval oběti „holocaustu.“ FBI nebyla schopna nalézt jediný masový hrob a vrátila se domů. Španělský tým forenzních odborníků dopadl stejně a jejich šéf nazlobeně kritizoval „sémantické piruety mašiny válečné propagandy.“ O rok později ohlásil tribunál Del Ponte konečný počet mrtvých v Kosovu: 2 788. Včetně vojáků na obou stranách konfliktu a Srbů a Cikánů zavražděných KLA. V Kosovu nebyla genocida. „Holocaust“ byla lež. Útok NATO byl podvodný.

To není všechno, říká Del Ponte ve své knize: KLA unesla stovky Srbů a vyvezla je do Albánie, kde jim byly odebrány ledviny a další orgány, aby byly prodány pro transplantace do dalších zemí. Říká rovněž, že existoval dostatek důkazů k obžalobě a potrestání kosovských Albánců, ale vyšetřování bylo „hned v zárodku utnuto“ a odkloněno tak, aby se tribunál soustředil na „zločiny spáchané Srby.“ Doplňuje, že Haagští soudci byli strachem bez sebe před kosovskými Albánci – těmi stejnými, v jejichž jménu zaútočilo NATO na Srbsko.

A měli důvod se bát. Dokonce v době, kdy Blair jako válečný vůdce podnikal triumfální cestu „osvobozeným“ Kosovem, prováděla kosovská osvobozenecká armáda etnické čistění provincie od 200 tisíc Srbů a Cikánů. V únoru uznala „mezinárodní komunita“ vedena USA Kosovo – oblasti, která neměla formální ekonomiku a kterou řídí zločinecké gangy obchodniků s drogami, pašovaným zbožím a ženami. Ale má to jednu cennou výhodu: Americkou vojenskou základnu Bondsteel, kterou evropský komisař pro lidská práva popsal jako „malou verzi Guantanamo.“ Švýcarská diplomatka Del Ponte byla požádána vlastní vládou, aby přestala propagovat svou knihu.

Jugoslávie byla – i když ne bez chyb - unikátní nezávislá, mnohonárodnostní federace, která vytvářela politický a ekonomický most v době Studené války. To bylo pro expandující evropskou komunitu neakceptovatelné, zvlášť pro nově spojené Německo, které zahájilo svůj Drang nach Osten, aby opanovalo svůj „přirozený trh“ v provinciích Chorvatsko a Slovinsko bývalé Jugoslávie. V roce 1991, v době, kdy se konala Maastrichtská schůzka, byla podepsána tajná dohoda. Německo uznalo Chorvatsko a Jugoslávie byla odsouzena k zániku. Ve Washingtonu se Američané postarali o to, aby s těžkostmi zápasící jugoslávská ekonomika nedostala půjčku Světové banky a mrtvé NATO bylo oživeno a postaveno do role četníka. V roce 1999 ve Francii na „mírové“ konferenci o Kosovu dali Srbům vybrat: buď budou dobrovolně akceptovat okupaci NATO a tržní hospodářství nebo budou k tomu přinuceni bombami. Byl to perfektní model a předchůdce krvavých lázní v Afghánistánu a Iráku.

http://www.zvedavec.org/komentare/2008/ ... slavii.htm

Našli ďalší masový hrob s obeťami vraždenia na Balkáne

SARAJEVO. Ďalší masový hrob s telesnými pozostatkami civilných obetí bosnianskej vojny objavili na území niekdajšej juhoslovanskej republiky.

Podľa expertov súdneho lekárstva pochovali v masovom hrobe v okolí Bosanského Šamacu na severe Bosny 16 bosnianskych Chorvátov a Bosniakov.

Životy všetkých vyhasil ešte na začiatku bosnianskej vojny jediný bosnianskosrbský vojak, istý Slobodan Mijkovič, ktorý sa tak chcel pomstiť za smrť svojho kolegu, informoval dnes člen príslušnej komisie pre pátranie po nezvestných z vojny Marko Jurišič.

Mijkoviča neskôr obvinil Medzinárodný trestný tribunál OSN pre bývalú Juhosláviu (ICTY), avšak obžalovaný zomrel v roku 1998 ešte skôr, ako by sa bol v jeho kauze zrodil rozsudok.

Z Bosnianskeho Šamacu vyhnali v rokoch 1992-95 viac ako 16.000 tamojších Bosniakov a Chorvátov, na sklonku vojny ich tu zostalo iba 300.

Tribunál ICTY so sídlom v Haagu uznal vinným z vojnových zločinov v meste a jeho okolí tamojšieho starostu z vojnového obdobia Blagoje Šimiča a pred dvoma rokmi ho odsúdil na 15 rokov väzenia nepodmienečne.


Zdroj : Sme.sk

Make Fake hlavne ze si kompetentny povedat co sa stalo a nestalo, nebol si tam pri tom aj Ty ked Ti to je take jasne?

Na YouTube su videa zo sudu napr. s Vojislavom Seseljom.
Kazdy jeden bod v ktorom je obzalovany im vyvratil dokazmi, dokladmi, spravami, nemaju nanho vobec nic, taktisto ako na Milosevica.
Vobec by som sa necudoval keby tiez niakou zahadov zomrel...

Pani Helenu Rantu zacalo asi trapit svedomie kedze vo svojej knihe napisala ze masaker Racak bola prinutena pripisat Srbom. Rovnako ako to, ze Viliam Voker polamal ceruzky a hadzal ich po nej ked si precital jej prvy "slaby" report z Racku. Dokonca Milosevic, spolu zo sudnymi lekarmi, fotografmi a pamatnikmi dokazal ze Racak bola zinscenovana hovadina, ze tela boli privlecene v rozlicnych casoch, boli rozdielne dlho po smrti a hybalo sa s nimi po vykopani.

A co tam robia tyto pani?

V Kosove boli zatknutí traja nemeckí tajní agenti

Traja Nemci zatknutí v Kosove boli oficiálne obvinení z terorizmu. Obvodný súd v Prištine nariadil po vypočutí dôkazov 30-dňovú vyšetrovaciu väzbu pre podozrenie z účasti na útoku výbušninami na úrad vyslanca EÚ pre Kosovo dňa 14. novembra 2008. Jeden z podozrivých bol zatknutý bezprostredne po útoku, ďalší dvaja minulú stredu. Výbuch spôsobil vecné škody, ale žiadnu újmu na životoch.

Podľa správ kosovských médií a nemeckého časopisu „Der Spiegel“ sa jednalo o spolupracovníkov Spolkovej spravodajskej služby Bundesnachrichtendienst (BND). Ich mená boli zverejnené počas víkendu na titulnej strane novín „Express“. Podľa novín „Kota Dihore“ boli zamestnaní v Prištine u firmy zaoberajúcej sa poradenstvom pre nemeckých investorov. Nemecké ministerstvo zahraničia ako aj BND sa odmietli vyjadriť k identite obžalovaných, možnému pozadiu a účasti BND na atentáte, vzhľadom k prebiehajúcemu vyšetrovaniu.

Podľa nezávislej tlačovej agentúry Kosova Live obviňuje prokuratúra zatknutých z toho, že ozbrojeným útokom sa snažili zabrániť zavedeniu policajnej správy Európskej únie a justičnej správy Eulex-u v Kosove. Atentát sa odohral v čase, keď medzinárodné spoločenstvo zosilňuje tlak na Kosovo, aby prijalo plán OSN o zavedení tejto policajnej misie, s ktorým súhlasí aj Srbsko. Vláda aj opozícia v Kosove tento plán odmietajú, pretože sa obávajú straty suverenity tejto i tak len obmedzene suverénnej krajiny, rozdelenej prakticky na dve časti.

Opozícia v Nemecku medzitým požaduje okamžité objasnenie zatknutia troch údajných spolupracovníkov BND. Spolková vláda musí o udalostiach „obratom“ informovať Parlamentné kontrolné grémium (PKG), povedal v nedeľu predstaviteľ nemeckej strany FDP Max Stadler. Aj šéfka Zelených Claudia Roth požadovala „rozsiahle“ vyšetrovanie tejto záležitosti. „Tento prípad znova poukazuje na to, že kompetencie Spolkového snemu týkajúce sa kontroly tajných služieb musia byť posilnené“, povedala Rothová. Expert na zahraničnú politiku Ľavicovej frakcie, Norman Paech, požadoval dôkladné prešetrenie na verejnosti. Táto má nárok byť informovaná bez utajovania o pravdivosti týchto obvinení.

Zdroj: Die Welt

Len si pekne kadis do ust ked pri Izraelsko-Palestinskom konflikte vinis za vsetko moslimov.
Ale v Europe ked rozputavaju konflikty tak su vzdy obete?
Zobud sa!

Mezinárodní soud měl zničit důkazy o vraždění Srbů

Mezinárodní soud měl zničil důkazy o zabíjení srbských obyvatel Kosova albánskými teroristy. K zabíjení docházelo i v době, kdy už v Kosovu operovaly mezinárodní jednotky.

Příslušníci Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) unášeli, bili a vraždili převážně srbské civilisty během a po ukončení války za nezávislost Kosova v červenci 1999. Informaci o tom ve čtvrtek přinesla britská BBC s tím, že členové organizace podle dostupných zdrojů své oběti unesli do Albánie, kde je zabili a jejich orgány následně prodali.

BBC dále uvedla, že důkazní materiál shromážděný vyšetřovateli OSN měl zničit sám Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny.

//autoeditácia príspevku ( 07 Jul 2009, 15:32 )
Alexander Dorin: Masaker v Srebrenici je západný mýtus

Alexander Dorin: Masaker v Srebrenici je západný mýtus

--------------------------------------------------------------------------------

rubrika: balkán 2009




„Na Západe je stále živený populárny mýtus o 7 až 8 tisíc moslimských mužoch a ženách, ktorí boli popravení v Srebrenici v roku 1995. Nezávislé prieskumy však ukazujú, že zabitých bolo okolo 2000 moslimských bojovníkov v bitke o Srebrenicu a to je číslo obetí, ktoré sa podarilo nájsť vyšetrovateľom z Hágu,“ vraví švajčiarsky vedec Alexander Dorin, ktorý sa Sreberenicou zaoberá už 14 rokov.

Vo svojej poslednej knihe „Srebrenica – dejiny salónneho rasizmu“ sa Dorin zameral na manipuláciu s počtom moslimov, ktorí stratili životy v Srebrenici.

Podľa dát, ktoré Dorin zozbieral, zistil, že v bojoch o Srebrenicu bolo zabitých okolo 2000 moslimských bojovníkov. Fakty ukazujú, že ani civilné, ani vojenské velenie Republiky Srbskej nikdy nenariadilo popravu moslimských bojovníkov alebo zajatcov.

„2000 je približný počet tiel, ktoré sa do dnešného dňa podarilo nájsť vyšetrovateľom z Hágu. K tomuto číslu moslimská strana pridala niekoľko stoviek moslimských bojovníkov, ktorí prišli zo zahraničia a ktorí boli zabití pred niekoľkými rokmi pred pádom Srebrenice v Han Piejsaku a Konjevičivom Poli,“ vraví Dorin.

Srbská armáda bojovala proti Oričovým hrdlorezom, nie proti moslimským civilistom

„Pred pádom Srebrenice sa Naserove Oričove bandy stiahli z tohto malého mesta a zanechali za sebou 25 000 civilistov, z ktorých niektorí boli ozbrojení a niektorí sa rozhodli stiahnuť s Oričom.“
Dorim vraví, že srbská armáda „nezabila ani jediného moslimského civilistu, z tých ktorí ostali v Srebrenici alebo Potocari, bojovala proti Oričovi a jeho skupine.“
„Nie je možné, žeby srbská armáda mohla zajať 7 alebo 8 moslimských bojovníkov a civilistov mužov a popraviť ich, pretože to nebolo technicky možné,“ vraví Dorin. Okrem iného nikdy nebolo dostatok Srbov, ktorí by mohli zločin takýchto rozmerov vykonať.

Vo svojich výskumoch Dorin použil rôzne zdroje, včítane výpovedí moslimskch bojovníkov a veliteľov ako aj svedectvá holandských UNPROFOR jednotiek, ktoré boli v tom čae v Srebrenici.

Poukázal na vyšetrovanie bulharského novinára a spisovateľa Germinala Civikova, ktorý napísal knihu o prípade Chorváta Dražena Erdemoviča, bývalého člena bosnianskej srbskej armády, ktorého svedectvá predstavovali kľúčové dôkazy hágskeho tribunálu o „srebrenickej masakre.“ Erdemovič tvrdil, že jeho veliteľ Milorad Pelemiš mu „prikázal a niekoľkým ďalším vojakom popraviť 1000 až 2000 moslimských zajatcov.“

Analýza tohto prípade však ukázala, tvrdí Dorin, že Erdemovič si väčšinu, ak nie všetko, vymyslel.
Dorin vysvetlil, že veliteľ Belehradského centra pre vyšetrovanie vojnových zločinov Milivoje Ivaniševič analyzoval zoznam údajných srebrenických obetí a objavil, že rok po páde Srebrenice sa 3000 moslimských mužov, ktorí mali byť zabití v roku 1995, zúčastnili volieb.

Navyše aspoň 1000 z údajných obetí z roku 1995 bolo mŕtvych dávno predtým, ako srbská armáda prevzala kontrolu nad mestom.

“Je jasné, že moslimské organizácie uviedli do zoznamu srebrenických obetí moslimských bojovníkov, ktorí boli zabití skôr." Tieto informácie a fotografie získal Dorin aj z moslimských zdrojov. Fotografie ukazujú Izetbegovičových bojovníkov v uniformách, z ktorých je množstvo zranených.
„Na týchto fotografiách je možné vidieť množstvo zranených bojovníkov, ktorí prežili boj proti srbskej armáde. Moslimská strana dnes prezentuje svojich bojovníkov, ktorí neprežili ako obete popravy,“ vraví Dorin a dodáva, že niektorí Moslimovia priznali, že pri bojoch o Srebrenicu padlo aspoň 2000 bojovníkov.

Dorin tiež pripomína tvrdenia moslimských politikov v apríli 1993 o „srbských vojskách, ktoré zmasakrovali 5000 Moslimov. Tieto tvrdenia spôsobili vojenskú intervenciu NATO“ proti bosnianskym Srbom.

Holandské jednotky UNPROFOR dosvedčili, že srbská armáda sa chovala k moslimskej civilnej populácii korektným a správnym spôsobom, zatiaľčo Orič so svojimi bojovníkmi masakroval srbských civilistov spôsobom, ktorý je ťažké opísať.

Švajčiarsky vedec nepredpokladá, že táto kniha prelomí všetky stereotypy. Bola napísaná pre tých, ktorí sa chcú dozvedieť pravdu o udalosti, ktorú západné médiá predali verejnosti ako „srebrenický masaker“ alebo dokonca „genocídu“ za účelom ospravedlnenia vojny proti Srbom.
Dorinova kniha má byť preložená do srbského a tiež anglického jazyka.




--------------------------------------------------------------------------------

stránka uvádza odkazy a linky na tvrdenia v texte
Alexander Dorin: “Srebrenica Massacre” is a Western Myth
http://de-construct.net/e-zine/?p=6082

Obhajovanie a zlahcovanie genocidi....co ine sa da cakat...

Máš pravdu make fake obhajovanie a zlahčovanie genocídy Srbov moslimami a albáncami je odporné svinstvo na ktorom sa ja nemienim podieľať. Ty ich asi obhajuješ zo zištných dôvodov. Môžem sa ťa opýtať, aj ty žiješ s implantovaným orgánom od Hasima Thačiho? Je to dosť odporné za živa vziať človeku orgány a potom si s človekom ktorý toto robí podvávať ruku alebo ho dokonca obhajovať. To môže urobiť len zver.
Okrem toho Naser Orič svinský vrah, nikdy nebol súdený žiadnym tribunálom. Potom nezabudni niečo kvákať o spravodlivosti.

A čosa týka tej genocídy každému zdravému jedincovi je jasné že ak niekto vykonáva na niejakom národe genocídu tak počet jedincov genocídou postihnutého národa nemôže tak narastať ako to bolo s albáncami. Na Srboch bola páchaná genocída za 1. sv. vojny kde ich bolo zvraždených 2 a pol milóna a za druhej vojny kde ich Hitler vykántril 2 milióny takže ten kto rozpráva o genocídach by si mal dávať pozor na hubu a to čo rozpráva.