Jak jsem koupil ojeté Volvo
Vydáno 16. 10. 2005 (26357 přečtení)


Jelikož v mém životě nastaly změny, stala se pro mě nutností koupě nějakého votuzidla, bych se mohl lépe dopravovati z místa mé pracovní činnosti do mého 300km vzdáleného trvalého bydliště na víkendy za rodinou a přítelkyní, neboť druhá alternativa ...

... české dráhy mne přes svoji nezpochybnitelnou kvalitu nebyly s to dopravit mne do mého bydliště dříve než za 9 hodin, s třemi přestupy, což bylo krapet nepohodlné a místo volného víkendu jsem měl jen volnou sobotu jako celý den, zatímco pátek a neděli vyplňovala pohodová vlaková turistika, po absolvování asi 10 jízd jsem seznal, že ač mlád na tohle nemám vitamíny a měl bych si zakoupit nějaké přibližovadlo.

K dispozici jsem měl cca 200.000 Kč, což jak již vím dnes stačí k zakoupení solidní ojetiny, já ale chtěl, znaje svůj řidičský um, který v té době ač jsem řidičský průkaz vlastnil již celé 2 roky sestával z najetých cca 130km v autoškole s felicií na plyn, coby takto zkušený a vyježděný řidič, jsem potřeboval něco echt, něco co mne spolehlivě a hlavně bezpečně dopraví do mnou zvolené vzdálené destinace a v čem po eventuální lehké kolizi s architektonickými objekty, či nákladními vozy zůstanu alespoň ve stavu způsobilém pro identifikaci. Prostě jsem chtěl Volvo, ani jsem nemusel dlouho hledat a můj kamarád mi dal tip na jedno echt vymazlené votuzené volvo od jakéhosi solidního a zodpovědného překupníka kdesi v malebné vísce u Havlíčkova Brodu. Já coby action-boy jsem nehodlal promarnit svoji životní šanci a ještě ten den jsem se na ono místo s kamarádem vypravil. Již samo místo vypadalo coby doupě Pana Překupníka, velice přesvědčivě, na dvorku za zchátralými dřevěnými vraty se nacházely vozidla různých značek (povětšinou favority a žiguly) v různé fázi rozkladu, výjimku tvořil jaguár napolo přikrytý jakýmsi kusem hadru v čemsi co připomínalo kurník zbavený jedné stěny. Mezi tím vším se svobodně pohybovaly slepice - patrně coby low cost ochranka.

Jakmile jsme byli na místě, odněkud z budovy, kterou jsem pokládal za stodolu, či v lepším případě nějaký traktor depot se vynořily podivné postavy v montérkách tázajíce se copak že to chceme v jejich hájemství. Jakmile jim byla sdělena situace byly podniknuty kroky k zavolání Pana Překupníka, coby hlavního Managera tohohle agrobazaru. Po pár minutách jsme již slyšeli tůrování motoru a přijel Pan Překupník osobně se svojí audi f modrý metle, f kombíku, s dehtem 2.5TDi, na 17'' kolech pyčo! a se skly černými jak svědomí starýho Grebeníčka.

Pan Překupník, vybaven nezbytnou koženou bundou, třemi kily zlatých řetězů, pleší a úsměvem zářivým jak noci nad Černobylem nás zavedl do traktor depotu kde se nacházely asi tři více či méně crashnuté vehikly a mezi nimi i ten o nějž jsem měl zájem, konkrétně to bylo Volvo S 40, rok výroby 1997, s motorem Renault 1.9 TD (jež je jak jsem později na netu zjistil snad ten nejhorší co kdy do volva montovali), f stříbrný metle, f kůži, s klimou, f elektrice, tempomatem, s muzikou, tmavými zadními skly a f tuningu pyčo (ten sestával ze sportovních tlumičů, spoilerů,křídla a alu kol 14" borbett - což jsou na tohle auto dost malá a hnusná kola) tenhle hustoshowkár byl taktéž lehce crashnut na přední pravou stranu (zrovna tam kde byla řídící jednotka) takže mělo malinko pokroucený roh kastle + nějaké volně povlávající hadičky okolo, na můj dotaz co s olejovým chladičem, jehož lamely jevily evidentní známky poškození, mi bylo odpovězeno, že tomu nic není, že z toho po nastartování nechčije olej - byl jsem uklidněn.

Vůbec jsem se zprvu na to nějak moc netvářil a Pan Překupník zřejmě můj výraz zpozoroval a hned dodal že v ceně budou pochopitelně všechny náhr. díly potřebné k sestavení volva do stavu připomínajícímu motorové vozidlo a ne reklamu na airbag. Což mělo zahrnovat, světlomet + blinkr, vzduchový filtr a přední kapotu. Cena byla za vozidlo v tomto stavu, s náhradními díly a najetými 157 kkm lidových 165.000 českokreditů.

Uznávám, že dnes bych na takový obchod nepřistoupil v normálním stavu vědomí, ale včera není dnes, já potřeboval auto (a podvědomně možná si i přidělat nějaký ten problém navíc, ať je co řešit) a docela se mi ta jeho nenabouraná část i líbila, nemluvě o interiéru, který mi připadal o něco pohlednější než v autoškolní felicii. Tak jsem na obchod přistoupil.....

Po zaplacení 60 k českokreditů coby zálohy bylo domluveno, že mi automobil do provozuschopného stavu uvede sousední agroservis, který vypadal podobně jako agro traktor depot, kde jsem vůz zakoupil, s tím rozdílem že v agroservise opravovaly i skutečné traktory. Po několika týdnech domluv, urgencí a nesčetných návštěv malebné vesničky jsem uviděl finální produkt - vozidlo již připomínalo vozidlo, ale mělo pár vad na kráse, tak za prvé litá kola byla jen 3, protože čtvrté bylo v kufru, neboť asi důsledkem nehody bylo alu kolo ochuzeno o odštěpek o velikosti krabičky od sirek zrovna v místě, kde se kolo stýká s pneumatikou, tudíž bylo potřeba jej vyvařit, dále vozidlo nemělo pravý podběh, vnitřní zpětné zrcátko, volant byl při srovnaných kolech v poloze svislé, místo vodorovné a místo sváru šlo poznat pouhým pohledem do motorového prostoru, protože nenápadné vlnkoví velikosti velehor se táhlo po celé jedné straně kastle, tam kde to bylo "ťuklý " to že nárazník měl od pravého předního světla asi centimetrovou vůli a vypadalo to krajně nehezky mi přišlo jako nepodstatný detail, hlavně že to jede nééé? Přesto jsem díky své tehdejší imbecilitě nepodnkal žádné kroky k nápravě a vše převzal na svá bedra a souhlasil, že zbytek si nějak zařídím, doplatil jsem Panu Překupníkovi zbytek jim požadovaného finančního obnosu a on mi předal originál dokumentaci vozidla, jež bylo dovezeno z Holandska, tím ale legrace teprve začala...

Panu Překupníkovi totiž papírová práce skončila sepsáním kupní smlouvy a já ve své naivitě souhlasil s tím, že vůz si přihlásím u nás, sám a potřebné věci zařídím, což byl začátek orgií s našimi úřady a úředníky, nejprve bylo třeba přeložit TP, neboť byl holandsky a vůz byl dovezen do ČR před vstupem do svazu evropských socialistických republik, tudíž byl překlad nezbytný (ještě že alespoň clo bylo zaplacené Panem Překupníkem), překlad TP mě přišel na 1.000 českokreditů, dále bylo třeba provést STK, to mě přišlo na další 1.000 českokreditů, pak následovala akční jízda hustoshowkárem bez značek a známky po D1 do mého bydliště, abych provedl přihlášení vozidla za další 2.000 českokreditů, což jak jsem zjistil později bylo možno provést jen papírově bez přítomnosti vozidla.

Á propos první jízda mým novým vozem pro mne byla plna akčních zážitků, tak nejprve vozidlo příliš nechtělo startovat - později jsem musel koupit novou baterku, ta stará byla dlouhým stáním v agrobazaru celá vyšťávená, v showkáru leccos rachtalo, rezonovalo a vůbec tvářilo se divně, řadící páka měla na každou stranu asi dvoucentimetrovou vůli, takže mi občas při rozjíždění skočila trojka místo jedničky, což mělo za následek chcípnutí motoru, páč 90k na 1.4 t vozidlo nebylo dost kchůl rozjet na trojku, dále tachometr ukazoval jen do 120km/h, přestože ručička měla prostor až do 240, za hranici 120km / h se jí nějak nechtělo, nejspíš jsem překročil jakousi nebezpečnostní volvokonstantu, ba co víc při dalším zrychlování ručička na tachometru byla ochotna putovat dál, ovšem směrem dolů, tudíž při otáčkách blízkých maximálním (což je 4250 ot. /min) mi tachometr ukazoval jízdu cca 60km/h, z objektivních důvodů nemohu říct kolik jsem jel, ale jelikož to bylo na D1 Highway a jel jsem v levém pruhu aniž bych kohokoli rychlostně omezoval, jel jsem patrně rychleji než 60km/h.Vůbec zrychlování je v mém voze doprovázeno zvláštními efekty, které jsem donedávna přikládal turboefektu motoru, než mi bylo známým po svezení vysvětleno, že turboefekt má být cítit zvýšeným tahem motoru, což nastalo, ale ne už doplňujicími efekty jako podivné vibrace linoucími se celým vozem a zápachem zplodin naftových v interiéru, což jsem přikládal jakémusi insekticidnímu volvosystému, ale to nejspíš nebude ono

Mezi další radovánky, jimiž mne Volvo obšťastnilo, bylo nefunkční ABS, lépe řečeno když fungovalo bylo to ještě horší, ovlivňovalo to totiž brzdnou dráhu tak, že pokud nesvítila výstražná kontrolka ABS (což značilo že je nefunkční a auto brzdilo jako by ABS nemělo tudíž - normálně) tak při každém sešlápnutí brzdového pedálu mi to pedál za výstražného vrčení asi 10krát za vteřinu vrátil, začal vibrovat a výsledný efekt byl ten že na normálním suchém povrchu, jsem měl brzdnou dráhu větší asi jednou tolik než s nefunkčním ABS a svítící kontrolkou, což mi připravilo nejeden adrenalinový okamžik, takže jsem se rozhodl pro nejlevnější varitantu opravy a to vypojení ABS přímo na řídící jednotce jakýmsi konektorem, či co, podrobnosti nevím, vím jen to že Mr.Servisman co mi to prováděl mi odpojil i do té doby jednu z mála funkčních věcí mého showkáru - tempomat, nu vot jezdit se dá i bez něj Mezi další radovánky jimiž mne volvo obšťastňuje je svítící kontrolka immobilizéru na palubní desce, ale tu beru že svítí spíš jen z kolegiality ke kontrolce ABS, neboť vozidlo bez problémů nastartuji (alespoň že tak ).

Do této chvíle jsem u svého vozidla vyměnil 2krát rozvodový řemen + kladky, 2krát olej + filtry, jednou brzdové destičky, něco žárovek, gufera a dokoupil jsem si vnitřní zpětné zrcátko, neboť je to při jízdě dobré - nevím, mi přijde že ježděním bez něj získá člověk imunitu vůči oslepení dálkovými světly za ním jedoucího vozu, neboť je nemá co odrážet

Nedávno jsem se i rozhodl pro koupi zcela nových pneumatik i kol, neboť mne nebavilo čekat až svár u kola povolí, nebo mi při jízdě po naší ultrarovné D1 highway rupne pneumatika, která dodaná s vozem při koupi, měla o 3 hmotností indexy míň než je uvedeno v TP a jedna z nich byla navíc zmršená zásahem barumzmrda, kdy při přezouvání na zimní utvořil v pneumatice rýhu asi 5cm dlouhou a 0.5cm hlubokou a tvrdil že je to O.K, já byl ještě stále ve stavu Zmrdikillera na 0.0n-tém levelu, takže jsem nikterak přespříliš neodporoval a uvěřil....

K neštěstí naštěstí nedošlo, ale čekat na něj nebudu, dnes co do závad stále přetrvává vypojené ABS, naftový odér v kokpitu, chybějící podběh, viklající se řadící páka, rezonující interiér, škubající se turbo a jiné větší či menší radosti, na kontrole řídíci jednotky jsem v servise volvo nebyl, neboť se jako čert kříže obávám závad které mi vypíše a mé fin. možnosti nejsou bohužel neomezené.Vím jsem idiot a za všechno si můžu jen a jen sám, ve své mladické nerozvážnosti a nezkušenosti, jsem se stal snadnou kořistí mnoha zmrdů a toho plody denně sbírám při každé cestě mým hustoshowkárem, do něhož jsem včetně koupě investoval již přes 220 kčeskokreditů a určitě to není finální částka, pakliže je však mezi vámi někdo kdo je ještě naivnější než já, rád mu můj showkár za 200kčeskokreditů přenechám

Ale spíš budu i rád za každou hodnotnou radu, která že to opatření mám nechat provést abych se zbavil těch několika málo mušek jež mnou vlastněné vozidlo má, budu vám převelice vděčen, snad se mezi vámi najde i odborník a ne jen sorta opravářských zmrdů, která mne do této situace pomohla dostat a neupozornila mne na možná rizika.Jinak závěrem bych chtěl ještě dodat, že ke značce volvo mám stále obdiv a považuji se za jejího fanouška a jelikož vlastním vůz této značky jež má mnoho a ještě více závad, jsem si vědom toho, že jsou způsobeny nejspíš zacházením s tímto vozidlem, jeho havárií a pak další havárií ve formě zásahů Opravářských Zmrdů jež z něj vyrobily to v čem já dnes a denně ohrožuji život svůj a ostatních příslušníků silničního provozu a ne značkou Volvo jako takovou.

Tímto se všem příslušníkům silničního provozu omlouvám a Opravářským Zmrdům děkuji, hlavně tedy Panu Překupníkovi!

S pozdravy Zmrdům Zmar váš pisatel Drewid.