lustil som krizovky a nasiel som sifru

- česky: GKDCZ RD OKZMDSZ T JSDQD ID CZMHDK
- slovensky: GKZCZ RZ OKZMDSZ T JSNQDI ID CZMHDK

no neviem co to znamena pise tam ze sa nic nedoplnuje a nedava mi to zmysel
pls jak to dakto vie mohol by mi poradit
vopred dik

nechapem....asi to nejak divno vysvetlujes....nemozes odfotit ten casopis v ktorom to je? alebo ak to mas zo stranky hod link

Stařec udělal ve svém vyprávění symbolickou pauzu, během které se rozhlédl kolem sebe. S radostí pozoroval, že v místnosti se nenalézají jen vojáci, ale i pár civilistů, přesto ovšem byla místnost téměř prázdná. Po této chvíli ticha Stařec dál pokračoval s vyprávěním: „…A v okamžiku, kdy se Daniel přiblížil ke svému cíli na dohled, spatřil něco co na vlastní oči ještě nikdy…“
…Daniel se jako čistá energie, po dlouhé době konečně dostal ke svému cíli. Již věděl že je v mezivesmírném prostoru a že patrně narazí na hranici vesmíru či jiného útvaru, ale tohle opravdu nečekal. Před Danielem se nyní nacházela hranice vesmírného prostoru přesně jak předpokládal, ale ani vzdáleně se nepodobala tomu co mu kdysi ukazoval Furling. Žádná hranice z mlhoviny a možnost vidět vzdálené a jasné hvězdy, či galaxie. Ne! To co viděl Daniel vypadalo spíše jako obrovská hladká smrková šiška. Daniel se zastavil před samotnou hranicí, která se zdála být křehká, ale zároveň neproniknutelná, a přemýšlel.
Během tohoto přemýšlení a váhaní se Danielovi ozval opět jeho vlastní hlas: „Ne vše jsi se dozvěděl ze své cesty, během našeho splývání ti budu nápomocen, jak jen to půjde. Po jeho konci má část zmizí a budeš jen ty sám v tomto ztělesnění.“
Daniel už si chtěl položit pár otázek, ale jeho údajně druhá část byla rychlejší.
„Vytvořil jsi mě ty sám, v momentě kdy jsi oddělil svojí část a uschoval ji v bludišti mezi prostorem a časem. Až splyneme, tak já zaniknu a ty se staneš tím co jsi, ale do té doby využívej co jsi se naučil na své cestě.“
Daniel už chtěl něco namítnout, ale došlo mu že hádat se sám se sebou nemá cenu. Po několika okamžicích se Daniel začal soustředit.
Jeho myslí rázem proběhly stovky, ne-li tisíce obrazů, pod tímto náhlým zjevením se Danielovo soustředění takřka okamžitě zhroutilo a spolu s tím zmizly i obrazy.
Po další chvilce váhání se opět začal soustředit a izolovat vše jen pro daný čas a místo. Během okamžiku už uviděl sám sebe jak se zachytává na neznámé lodi, která vyletěla z vesmíru… Ještě než se celý výjev ukončil z onoho vesmíru velkou rychlostí vylétla loď. Daniel nyní neměl příliš času na rozhodování…

„Ehm omlouvám se pane, nebo co jste, že vás přerušuji, ale o kom to mluvíte?“ zeptal se náhle jaký si civilista, který byl přímo v oné místnosti.
„Nic se neděje a prosím, napříště, mi říkejte Starče.“
„Starče? Kolik vám vůbec je?“ Ptal se dál civilista, který ještě nedostal odpověď na svojí první otázku.
„Byl jsem stár už v dobách kdy se molekuly Vesmíru spojily a nazvaly se černotou, hvězdou a životem. A Daniel? Ten byl, je a vždy bude mnoha věcmi, pro každého něčím jiným. A jak nebude on, tak nebude již nic a nikdo. Tedy téměř nic a nikdo.“
„Například?“ zeptal se tentokrát jeden z vojáků.
„Pro Vás by to byl možná i bůh, ale v okamžiku kdy by jste se o tom dozvěděli, by jste ho popřeli.“
Po těchto slovech několik lidí vyprsklo smíchy, který nemohli udržet, na což Stařec reagoval.
„Jaké je měřítko božství? Byli snad Ori bohy? Odpověď je jednoduchá. Ano Ori byli bohy pro mnoho lidí. Měli moc, jakou lidé odpradávna přisuzovali jen bohům, ale v okamžiku kdy se dozvěděli jejich jméno, v momentě kdy je spatřili a dozvěděli se o nich více tak je zavrhli. Již to pro ně nebyli bohové. A když na chvíli připustíte že Ori byli bohy, tak zas něco muselo stvořit je samotné, nějak museli vzniknout. Jsou tu Furlingové, kteří se domnívají že stvořili tento Vesmír a s ním i život v něm, ale to bohové nejsou. Oni sami zatím nestojí, ba oni uctívají Velký Prostor. Je však Velký Prostor bohem? Ano stvořil Furlingy, stvořil život, vesmír, stvořil toho mnoho, ale jak vznikl Velký Prostor? Ne milí přátelé, Bůh není nikdo, protože vždy je někdo nad ním. I když připouštím možnost že je někde ten nejvyšší, ale bůh sídlí v každém z nás. A v momentě kdy ho spatříte, kdy mu dáte jméno, tak ho popřete, již to nebude bůh již to bude jen živá bytost, možná mocná, ale jen živá bytost. V tom je pravé kouzlo boha.“

Po tomto krátkém přerušení stařec dál vyprávěl:
„…Daniel neváhal a uchytil se na trupu lodi, která ho zavedla až k hlavní planetě Furlingů…“
…Nad samotnou planetou, u které byl během několika okamžiků, se Daniel od lodi odpojil. Neustále si však kladl dvě zásadní otázky:
Proč neproletěli nějakou bariérou, clonou, nebo něčím co by signalizovalo vstup do vesmíru a přesto jsou u planety?
A proč si ho doposud nikdo nevšiml?
Daniel několik pozemských let pouze sledoval dění na planetě a v jejím okolí, snažil se naučit jejich zvyky, tak aby nemusel ani chvíli váhat a mohl tak okamžitě v případě potřeby reagovat.
Nacházel se u domovské planety Furlingů, jedné jediné gigantické planety se stovkami měsíců, které se svojí velikostí podobaly Zemi. Místo hvězdy onomu prostoru vévodil záhadný zdroj světla, zdroj který byl miliony a miliony světelných let daleko. Nebyla to hvězda, nýbrž vesmír. První vesmír, který kdy byl.
Po dlouhém pobytu ve Furlingském hlavním prostoru se Daniel přeci jen odhodlal k prvnímu kontaktu. Jako čistá energie sestoupil na obří planetu přímo do míst ve kterých zasedala největší rada Furlingů, a následně se zhmotnil.Danielovo náhlé zjevení uprostřed rady, vyvolalo vlnu zděšení.
Všichni členové rady, měli podobu čiré energie, tak jak jim to již odpradávna jejich tělo a schopnosti umožňovaly. Členové rady okamžitě vydali kvílivý tón, kterým volali o pomoc. Normálnímu člověku by to trhalo uši, byl by schopen si vlastníma rukama uši utrhnout, jen aby to přestalo, ale Daniel stál neustále na místě na kterém se zhmotnil opírajíc se o svojí hůl s obličejem zahaleným kápí.
Do obřího sálu okamžitě vtrhlo několik postav, přičemž každá vypadala jinak, některé měly šest a více noh, jiné dávaly přednost většímu počtu očí, ale jedno měly všechny společné, a to výšku, která dosahovala mnoha metrů a ostré drápy, kterými byly zakončeny jejich prsty a jiné výstupky na jejich těle. Nikdo z nich neváhal a okamžitě se vrhli na titěrného Daniela, ale v okamžiku kdy byli jen pár kroků od něj všichni zamrzli, dokonce i členové rady. Nikdo se nemohl ani pohnout.
„Proč? Proč jste popřeli vlastní podobu a takto se zohavili? Proč jen?“ pronesl chladně Daniel aniž by se jakkoliv pohl.
„My jsme Furlingové! My jsme páni Velkého Prostoru a ty jsi kdo?“ zeptal se jeden ze členů rady, ale Daniel jen mírně zavrtěl svojí hlavou, kterou ukrýval pod kápí.
„Mé oči jsou možná slepé a mrtvé, ale vaše uši jsou na tom hůře, než moje oči, neboť já i přes mojí slepotu vidím, kdežto vy neslyšíte. Má otázka zněla: Proč? Ne, Kdo?“
teprve tehdy to některým Furlingům došlo. Daniel mluvil jejich řečí a svojí hůl měl zdobenou jejich písmem.
„Kdo jsi?“ zeptal se jeden z Furlingů. Na což se dal Daniel do své vlastní řeči.
„Na veškeré otázky bude ještě čas, neboť máme před sebou dlouhou cestu, ale pamatujte, pokavaď mi nebudete důvěřovat, tak se jednoho dne probudíte a zjistíte že jste vyhynulý druh. A nazývat se Pány Velikého Prostoru, v dobách kdy jste ještě v plenkách, je předčasné. Ale já vám k vaší velikosti pomohu. Nyní mě uvítejte, neboť znám minulost, budoucnost a s budoucností i přítomnost.
Jsem První a Poslední. Zapamatujte si mě.“
Po těchto slovech Daniel zmizel a nechal Furlingy osamotě.

česky: GKDCZ RD OKZMDSZ T JSDQD ID CZMHDK
- slovensky: GKZCZ RZ OKZMDSZ T JSNQDI ID CZMHDK

este tento text bol pri tom
a casopisu som to stahoval z internetu tak neviem teraz ktori to bol

"Hlada sa planeta u ktorej je Daniel."
Cezarova sifra, posunutie o 1 dopredu. Vdaka patri pythonu...