za posledných 45 rokov sa počet zavraždených Židov v Osviečime-Birkenau znížil zo šiestich miliónov na menej než jeden milión. To je oficiálny údaj.

sú tam pasáže ako „Osvienčim: vrcholný bod holokaustu“ alebo „Vedecké dôkazy“. Dočítame sa, že Osvienčim „bol svetu roky prezentovaný ako tábor smrti, kde nacisti splynovali tri až štyri milióny Židov a milióny Nežidov.“ Následne píše: „Cedula u hlavnej brány v rokoch 1945 až 1989 v mnohých jazykoch uvádzala, že tu zomrelo 4,1 milióna obetí.“ A nakoniec „táboroví historici cedulu odstránili a nahradili ju novou, ktorá odrážala nové oficiálne číslo: 1,2 milióna. Po mnoho rokov oficiálne deklarované číslo šesť miliónov židovských obetí holokaustu zahrňovalo štyri milióny údajne zavraždené v Osvienčime. Je zaujímavé, že keď bolo osvienčimské číslo znížené zhruba o tri milióny, nikto neopravil encyklopédie a nekonečné príbehy, citujúce číslo šesť miliónov.“ 

Naozaj až do začiatku 90. rokov boli v Osvienčime pamätné tabule, ktoré uvádzali počet obetí 4 milióny, ale to nemali byť len židovské obete ako sa Duke snaží tvrdiť, dokonca národnosť či etnicita sa na tej tabuly ani nespomínala.

Duke spomína aj Davida Colea, ktorý urobil rozhovor s kurátorom múzea v Osvienčime dr. Francizkom Piperom a ten priznal, že plynová komora v hlavnom tábore Osvienčim je rekonštrukcia. Duke to označuje za veľký objav, ale v skutočnosti to nie je nič nové.

Neni to nic nove pre ludi venujucich sa tejto oblasti. Pre zbytok sveta by to istotne bola zaujimava informacia vzhladom nato ako nam dnesna moderna propaganda masovo tlaci do hlavy tieto "zidovske jatky". Cole dokonca od Pipera vitiahol aj to ze plynovanie prebiehlo len rok, tusim od nejakeho 42 do 43.

Je zaujimave ako oponenti revizionizmu niektore ich fakty prijmu ako za vseobecne znamu vec, prciom dnesny obraz holokaustu v ponimani bezneho cloveka je snad ten najvacsi hriech sveta, a vidi denno denne plynovanie snad tisicky ludi, a pritom sami experti odporci revizionizmu vedia aky to je nezmysel.

Profesne potopiť profesora, zničiť mu život, zlikvidovať okolie, obrať ho o rodinu A to všetko za Jeden NÁZOR!

Text známý pod názvem Protokoly sionských mudrců líčí údajné židovské spiknutí, jehož cílem je světovláda. Tato sugestivní představa má svůj nezřetelný počátek ve středověku, kdy bývali Židé obviňováni z toho, že pomocí magických praktik, rituálních vražd, travičství, moru, lichvy apod. usilují o zkázu křesťanů.

Obvinění pak často posloužila k ospravedlnění pogromů, jimž padly za oběť statisíce nevinných lidí téměř ve všech zemích Evropy.

Obecně se dá říci, že teorie o světovém spiknutí je moderní variantou raně středověkého mýtu o paktu Židů s ďáblem.

*Francie

K proměně tradiční démonologické představy v moderní politický mýtus docházelo od konce 18.století a tato proměna je jednou z reakcí na radikální změnu právního i společenského postavení židovských obyvatel v Evropě.

Osvícenství, přesvědčené o potřebě svobody, humanity a osvobození člověka z “barbarství” středověku, nabídlo tyto hodnoty i Židům, zrušilo jejich pětisetleté uvěznění v ghettech a postupně jim otevřelo cestu do společnosti.

Antisemitsky naladění odpůrci liberalismu prohlašovali vstřícné kroky vůči židovskému společenství za důkaz toho, že osvícenství nevyvolala touha po svobodě a rovnoprávnosti, ale spříseženstvo tajných zednářských lóží, za nimiž se skrýval ďábelský komplot: tajná vláda vyznavačů Satana, “kabalistických Židů”, či “Satanova synagóga”. Není tedy náhodou, že ke zpolitizování mýtu došlo právě ve Francii: zde byl navíc obohacen o teorii, která “židovské spiknutí” spojovala s organizací svobodných zednářů, a vznikly zde - koncem minulého století - i samotné Protokoly.

Základem Protokolů je kritika hospodářského liberalismu 19.století a politické demokracie, které jsou vykládány pouze jako prostředek k vyvolání chaosu, anarchie, rozkladu náboženství, státu a absolutistické moci.

Pod pláštíkem tohoto rozkladného působení demokracie a svobody slova budují pak podle Protokolů Židé tajně a systematicky svoje panství nad světem.

*Rusko

Protokoly byly sepsány na objednávku ruské státní policie a vydávány za tajný dokument ze zasedání I.sionistického kongresu v Basileji. V té době dala silná antisemitská hnutí ve Francii, Německu, Rusku a Rakousku-Uhersku části evropských Židů podnět k nové formulaci idey národního řešení židovské otázky - sionismu. Jednou ze základních myšlenek tohoto hnutí byl sen o znovuvybudování židovské domoviny v Palestině. Právě to se prosadilo na zmíněném kongresu v Basileji.

Sionistické hnutí dosáhlo největšího ohlasu v Rusku. Původním záměrem těch, kteří sepsání Protokolů objednali, bylo diskreditovat vznikající židovské národnostní a politické hnutí v zemi a ovlivnit politiku Mikuláše II. V tomto smyslu se představy tajné policie nesplnily: car neuvěřil v pravost Protokolů a jejich první knižní vydání (r.1905) vzbudilo v Rusku jen malý ohlas.

Na úrodnou půdu tu ovšem padla idea o světovém židovském spiknutí, která kromě jiného posloužila k propagaci a zdůvodnění pogromů. Vražedné razie organizovali státem podporovaní přívrženci Svazu ruského lidu, kteří se sdružovali do oddílů zvaných “Černé sotni”.

*Německo

Světový úspěch zažily Protokoly po 1.světové válce. Text Protokolů byl ve velkém rozšiřován během občanské války v Rusku (nepochybně to přispělo k nespočetným pogromům na jihu země v letech 1918-1920), po vítězství bolševiků ho ruští emigranti propagovali na Západě. Už r.1919 vyšel německy, polsky, anglicky a brzy i v dalších jazycích.

Teorie o židovském spiknutí našla nejvíce stoupenců v Německu. Židé se tu asimilovali rychleji než v jiných zemích a prosadili se ve všech oblastech hospodářského, kulturního a politického života. Už ve druhé polovině 19.století se proto stali terčem ekonomicky a později nacionálně motivované nenávisti.

Tato nenávist ožila naplno po 1.světové válce, kdy Německo hledalo zdůvodnění své porážky. Ti, kteří chtěli, ho našli snadno: podle nich bylo dílem spiknutí, na němž se podílela “židovská plutokracie” v Anglii a Spojených státech, spolu s “židobolševismem” v Rusku.

Pro nacisty se stal mýtus o židovském spiknutí základním článkem jejich ideologie. Pokud jde o Protokoly, Hitler v ně fanaticky věřil a tvrdil, že “je jedno, zda jsou padělané, protože jsou v každém případě pravdivé”. Po jeho nástupu k moci se staly doporučeným studijním textem pro každého říšského občana (jak je uvedeno v předmluvě k vydání pro členy NSDAP z r.1933), povinnou školní četbou a zároveň exportním zbožím. Celé toto vymývání mozků nebylo nadarmo. Když totiž nacisté začali v praxi uskutečňovat tzv. konečné řešení židovské otázky, nenarazili na žádný větší nesouhlas německé společnosti.

Námitka, že tváří v tvář hitlerovskému teroru nebyl žádný nesouhlas ani možný, neobstojí. V zásadě stejný program yvraždění “méněcenných” pacientů psychiatrických klinik Třetí říše nebyl realizován právě pro zřetelný a jasně vyslovený odpor církevních kruhů Německa…

*Československo

Když po válce vyšly najevo informace o tom, co vlastně znamenalo nacistické “konečné řešení židovské otázky”, staly se Protokoly ve většině civilizovaných zemí spíše bibliografickou kuriozitou.

Brzy však jejich argumentace znovu ožila: při politických procesech v komunistických zemích. Hledání vnitřního a vnějšího nepřítele vedlo k odhalení “agentů mezinárodního spiknutí židovského imperialismu” proti SSSR a socialismu.

Pražské procesy z let 1951-1952 s kosmopolity a “agenty židovského buržoazního nacionalismu” byly spojeny s otevřeně antisemitskou propagandou, namířenou jak proti domácím Židům, tak zejména proti Izraeli a mezinárodním židovským organizacím.Po “etapě zostřeného třídního boje” nastalo v komunistickém táboře částečné uklidnění. Otevřený antisemitismus byl na dlouhá léta nahrazen režimní “protisionistickou” propagandou. Ta se většinou míjela účinkem; vzbuzovala spíše sympatie k židovskému státu a zájem o židovskou problematiku. Zdálo se, že rasově motivovaná nenávist k Židům zmizela ze života společnosti a že tedy už nemůže existovat. Ty, kdo v to věřili, čekalo brzy po listopadu 1989 překvapení.

První přišla Mladá demokracie se svým článkem Židé a svět v květnu 1990 - to byl lakmusový papírek. Nedlouho poté vychází v mnohatisícovém nákladu “Analýza událostí 17.listopadu”, jejíž autor M.Dolejší aplikuje mýtus o židozednářském spiknutí na československou situaci devadesátých let.

V některých českých a slovenských novinách se objevují útoky proti Židům, v Čechách je běžně na stáncích PNS k dostání legitimní potomek Arijského boje, Týdeník Politika. Bylo zřejmé, že vydání Protokolů je za takové situace jen otázkou času.

Slovensky vyšly na podzim r.1991 v bratislavském nakladatelství Agres. Autor předmluvy, který se skrývá pod psedonymem Robert Helebrandt, má na jejich obsah stejný názor jako Adolf Hitler: “Spor o autentičnost Protokolů se stal v dnešních dnech úplně bezpředmětným, protože program se krok za krokem uskutečňuje…”

Česky vyšly Protokoly v roce 1992 v pražském nakladatelství Gabriel.

*Padělek

Tzv. Protokoly sionských mudrců jsou podvrhem. Tato skutečnost je obecně známa přinejmenším od r.1921, kdy se anglický deník The Times, který v předcházejícím roce otiskoval na pokračování anglickou verzi, čtenářům za zveřejnění omluvil.

Dopisovatel listu Phillip Graves pak v seriálu článků odhalil prameny a literární zdroje podvrhu. Při procesu, který probíhal v letech 1934-35 v Bernu za velké pozornosti evropského tisku, soud Gravesovo tvrzení ověřil a v rozsudku potvrdil.

Z vyšetřování soudu a z výpovědí ruských emigrantů liberálního ražení vyšlo během procesu najevo, že bezprostředním inspirátorem vzniku Protokolů byl spoluzakladatel Svazu ruského lidu P.I.Rachkovský, který v letech 1884-1902 působil v Paříži jako šéf carské tajné služby.

Ruský vydavatel Protokolů, zchudlý statkář a náboženský fanatik Sergej A.Nilus, který byl zapleten do jedné z Rachkovského intrik u carského dvora, byl přesvědčen, že Rachkovský Protokoly objevil; zařadil je pak do třetího vydání knihy “Velké v malém; Antikrist jako nadcházející politická možnost”, v níž popisuje svou konverzi.

Protokoly jsou zhruba ze dvou pětin průhlednou parafrází politického pamfletu francouzského právníka Maurice Jolyho “Ďábelský dialog Macchiavelliho a Montesquieua o politice ikstého století” (1865), který je zdařilou satirou na chorobnou ctižádostivost a světovládné ambice Napoleona III. (Satira neobsahuje žádnou narážku na Židy nebo na judaismus.)

Ostatní části Protokolů jsou plagiáty nebo parafráze různých antisemitských textů 19.století, především “Satanovy synagógy” (1893) - autor, Msgr. Meurin, byl arcibiskupem v Port Louis - a pamfletu Gouenota des Mousseauxod “Židé, židovství a požidovštění křesťanů” (1869).

Zajímavé jsou mimoliterární osudy a původ textu “Rabínův proslov”, jednoho z pramenů, z nichž kompilátor Protokolů vycházel. Jde o parafrázi kapitoly z romantického románu “Biarritz” (1868) německého spisovatele Hermanna Goedscheho, který psal pod pseudonymem Sir John Retcliffe. Kapitola, v knize nazvaná “Židovský hřbitov v Praze”, líčí noční setkání ďábla s představiteli mýtických dvanácti židovských kmenů na pražském židovském hřbitově, při níž rabíni podávají Satanovi zprávu o tom, jak pokročili ve svých snahách o ovládnutí světa za posledních sto let od jejich poslední schůzky.

Setkání končí zášlehem plamene, ze kterého se vynoří zlaté tele.Tato kapitola vyšla jako zvláštní tisk r.1872 v Petrohradě s komentářem, že jde o fiktivní příběh, který se však zakládá na skutečnosti. V pozdějších francouzských vydáních jsou proslovy všech dvanácti rabínů skloubeny do jediné řeči (údajně pronesené vrchním rabínem na tajné schůzi Židů). Příběh je vydáván za autentický a jako pramen se uvádí “manuskript anglického diplomata, Sira Johna Retcliffa Anály politických a historických událostí posledních deseti let”.

Roku 1903 text (už pod názvem “Rabínův proslov”) publikoval jeden z předáků černosotněnců P.A.Chruscevan a s jeho pomocí vyprovokoval krvavý pogrom v Kišiněvě. Několik měsíců poté zveřejnil ve svých novinách Znamja poprvé text Protokolů.

Různé verze “Proslovu” a Protokolu a jejich vzájemná podoba bývají uváděny jako doklad jejich autenticity.(Podle obsáhlejší studie holandské historičky a psycholožky V.EBELS-DOLANOVÉ)

Profesne potopiť profesora, zničiť mu život, zlikvidovať okolie, obrať ho o rodinu A to všetko za Jeden NÁZOR!

Postoj Talmudu k nežidom

Talmud opovrhuje každým nežidom a považuje ich za špinavý odpad. V knihe (Abudah, zrh, 36 b) môžeme čítať: „syn góje je špinavý ako kvapavka, keď má deväť rokov a jeden deň, čo je vek, kedy je schopný sexuálneho styku. Náš rabín (zomrel okolo r. 299) hovoril, že dcéra góje je špinavá ako kvapavka, keď dovŕši tri roky a jeden deň, čo je vek, kedy je schopná sexuálneho styku.“ V knihe (Šabt. 17b, 18) môžeme tiež čítať: „Najväčší rabín, Nahman bin Izáka (zomrel r. 356), hovoril: „Syn góje je nečistý ako kvapavka (zíba) a židovský chlapec sa s ním nemá stýkať, pretože chlapci gójov sú vychovávaní k homosexuálnym praktikám.“ Podobný citát nájdeme v knihe (Abudah zrh. 36b) : „Najväčší rabín, Nahman bin Izáka (zomrel r. 356), hovoril: „Naši rabíni usúdili, že dcéry gójov sú nečisté ako menštruácia už od narodenia“. V knihe kiddušin 49b sa píše : „Desať dielov múdrosti prišlo na svet, deväť dielov obdŕžal Izrael a jeden diel ostatný svet“. V knihe taanith 10a sa píše, že najprv bola stvorená izraelská zem a potom ostatný svet, Boh sám zavlažuje izraelskú zem a ostatnú dáva zvlažovať svojmu zástupcovi“. V knihe jebamoth 98b je napísané : Nežid nemá otca, pán ho prehlásil za voľného, lebo je v svätom písme napísané (Ezech 23., 20) ich telo je ako telo somárov a ich spermie sú ako spermie konské“.

Chcel by som upozorniť, že pojem gój som použil ako výraz pre nežida. V anglickej verzii talmudu sa používa anglické slovo heathen, gentile nebo idolaters, čo znamená pohan alebo modloslužobník. Slovo gój, znamená „ti druhí“, nežidia, a je v židovských tradičných zdrojoch často používané.
V židovskej tradícii každý, kto nie je žid, vrátane kresťanov, je pohan a zaslúži si smrť. Židovská tradícia vylučuje z trestu smrti skupinu pohanov žijúcich medzi židmi zvanou „ger toshav“ a len táto skupina si podľa nich zaslúži život. O tejto problematike sa záujemcovia môžu viac dozvedieť zo štúdie skupiny židovských autorov „Judaic sources on the attitude towards gentiles, Leon Zilberstein et al. http://www.talkreason.org/articles/gentiles.cfm
Právne postoje k tým, ktorí do týchto kategórii spadajú, sú rozsiahle a veľmi široké, preto považujem za podstatné zdôrazniť dva dôležité body:

Po prvé, podľa drvivej väčšiny uznávaných židovských zdrojov nemôže byť väčšina dnešných Nežidov považovaná za ger toshav. Na kresťanov ako skupinu je nazerané ako na modlárov a ako takí (aspoň teoreticky) si zaslúžia trest smrti. Podľa väčšinového súčasného „zhovievavého“ prístupu, miliardy v zásade slušných a úctyhodných nežidov sú podľa židovského práva klasifikovaní ako modlári, takže na prestížne postavení ger toshav nemajú právo a zaslúžia si smrť. To platí pre všetkých hinduistov, budhistov, ateistov a tak ďalej.

Po druhé, dokonca aj ger toshav sú podľa židovských zákonov diskriminovaní.“
Halachická literatúra, používa pre „nežidov“ mnoho rôznych výrazov. Tento výrazový rozsah má historickú povahu, pretože židovská náboženská literatúra sa vytvárala behom dlhého časového obdobia. Ale hlavným dôvodom tejto terminologickej rozmanitosti bola prirodzená sémantická tendencia označovať nežidov v kontexte problémov a kontextov danej doby. Napríklad slovo gój je obyčajne prekladané ako „nežid“; ben Noach ako potomok Noaha, to tiež príslušník ľudského rodu; kna’ani ako Kanaánec, čo znamená príslušník Kanaanov jedného z národov, ktorý obýval Palestínu; kuti obyčajne ako príslušník kacírskej menšiny Samaritánov, alebo jednoducho „kacír“; oved avodah zarahalebo akum, akronym oved kochavim umazalot, to je „ten, kto uctieva hviezdy alebo „modlár“; nochri ako „cudzinec“, „votrelec“; ger toshav ako cudzinec, ktorý trvale žije medzi Židmi. Niektoré tieto výrazy sú náhodné a zameniteľné; celkovo však majú odlišný halachický význam a podľa toho sú používané v rôznych kontextoch.

V podstate každý človek praktizujúci modlárstvo by mal byť súdom odsúdení k smrti. Modlárstvo je prisudzované božstvu nejakému inému objektu (fyzickému nebo duchovnému), než je jediný Boh, nech už je tak robené prostredníctvom obradu (napríklad modlitbou, používaním kadidla, kríže apod.), alebo len samotnou vierou, napríklad trojitým Bohom.
Niektoré zo súčasných náboženstiev, ako je hinduizmus, budhizmus a podobne, sú nepochybne považované za pohanské. Pokiaľ ide o kresťanstvo, existujú medzi halachickými autoritami spory, ale veľká väčšina ho tiež považuje za pohanské. Na druhej strane islam nie je.

Talmudská ideológia, viera vo výnimočnosť a výlučnosť židov a ich nadľudskú kvalitu, sa stala výhovorkou za všetky hriechy, ktorých sa židovský štát dopustil: „Izrael je Bohom vyvolený a všetko čo robí, robí na príkaz Boha, a preto nemôže byť kritizovaný. Akákoľvek kritika voči Izraelu je neplatná, pretože všetko, čo vykonal a vykoná, robí so splnomocnením Boha a na jeho rozkaz. Žiadny ľud na svete, okrem Izraela, nebol Bohom vyvolení. Preto Izrael je a vždy bude v práve, pokiaľ nesplní božské prianie.“ (Buber, 1973, prevzaté z knihy The bible and colonialism, str. 225).
Jeden novinár pýtal sa izraelského spisovateľa Izraela Shamíra: „Pán Shamír, nemyslíte si, že politika izraelského štátu je v protiklade k židovským hodnotám?“ Shamír odpovedal: „Naopak, je v súlade so židovskými hodnotami a židovskou ideológiou, ktorá je uvedená v Talmude a v Halache.“ (Citát bol široko publikovaní vo svetových médiách a na shamírovej webové stránke.)
http://www.kredo.sk/bforum/topic.asp?TOPIC_ID=2120

Soncino Talmud môžeme nájsť v knižnici amerického kongresu a v ľudovej knižnici v New Yorku. Dnes si môžeme Soncino Talmud, alebo jeho prevažnú časť prečítať alebo aj stiahnuť z internetu http://www.jewwatch.com/ alebo na http://www.come-and-hear.com/navigate.html).

beardie napísal:nevsimol som si, ze by niekde Zidia vrazdili kohokolvek vo vacsej miere, skor naopak

nevsimol som si, ze by niekde Zidia vrazdili kohokolvek vo vacsej miere, skor naopak

Dobrý postreh.

IvanSk napísal: Hughito ty sa nezabudni držať hesla - ateizmus je spása ľudstva, keďže ateizmus v tejto dobe napáchal najhoršie škody na populácii, možno sa raz budeš podobať na svoje vzory - Marxa či Engelsa alebo Hitlera, to všetko boli známi ateisti, každý jeden rasista. Všetci svorne považovali Slovanov za podradnú rasu, hlavne Rusov.

Slobodomurárstvo je významným ideovým a mocenským činiteľom súčasného sveta. Jeho
vplyv sa prejavuje všade, no najmä v tých krajinách, ktoré boli vo väčšej miere ovplyvnené
kresťanstvom. V nich sa výrazne podieľa na ich odkresťančení a demoralizácii. Preto mnohé z
týchto krajín mravne klesli pod tie krajiny, nad ktorými pôvodne mali mravné prvenstvo.
Je pôvodcom mnohých propagandistických i fyzických útokov na Katolícku cirkev, vzbúr,
prevratov, revolúcií, vrážd, vzniku a zániku štátov, ako aj rozšírenia alebo uzákonenia
rôznych bludných ideológií, sekularizácie, ateizmu, špiritizmu, reinkarnácie, radikálneho
feminizmu, pornografie, umelej antikoncepcie, sterilizácie, rozvodov, potratov, eutanázie atď.
Verejnosť však nepozná, čo je v pozadí tohto diania. Ani tí, ktorí si osvojili slobodomurárske
idey, si neuvedomujú, čím sa nekriticky riadia. Totiž bežne sa slobodomurárstvo k svojmu
pôsobeniu nepriznáva, utajuje ho. To výrazne napomáha k jeho úspechom. Predovšetkým
utajuje svoj hlavný zámer: odviesť ľudí od večnej spásy, najdôležitejšej veci v ich živote.
Namiesto Boha im podsúva náhradné životné ciele: materiálnu hojnosť, telesnú neviazanosť,
slávu alebo moc. Nabáda ich na konanie zla, k čomu majú sklon v dôsledku dedičného
hriechu. Aby v tom malo úspech, snaží sa ich presvedčiť, že zlo nie je zlom. Dokonca im zlo
predstavuje ako dobro: duchovné otroctvo nazýva slobodou, mravný úpadok pokrokom,
hlúposť múdrosťou atď. Snaží sa vyvolať dojem, že jeho lži sú pravdou. Pravé hodnoty a ich
obrancov potupuje, zosmiešňuje a prenasleduje. Bez poznania slobodomurárstva mnohé významné javy v minulosti a v súčasnosti možno iba
popísať, ale nie vysvetliť. Zdajú sa byť náhodnými a navzájom nesúvisiacimi

Jedným z ideových základov slobodomurárstva je tzv. liberalizmus (od slova sloboda), ktorý
je súčasťou jeho názvu. Značí „slobodu“ od Boha a druhých ľudí, od Desatora. Toutou
lživou slobodou sa človek podsúva ako najvyššia morálna autorita miesto Boha.

Zaujimavosťou je, že lóže sa neriadia liberálnymi zásadami, ktoré slobodomurárstvo hlása do verejnosti.
Správa veľkých lóží je despotická,
ich príkazy musia jednotlivé lóže bezpodmienečne poslúchnuť...

Nemali by sme však ucelený pohľad na súčasnú situáciu, keby sme náležite nezohľadnili aj ďalší zdroj nebezpečenstva, ktoré ohrozuje Cirkev a jej veriacich. Je ním už dosť hlboko v značnej časti asi dvoch posledných generácií zakorenená zhubná a zločinná ideológia marx-leninistického komunizmu so svojím bojovným ateizmom. Iba naivný pozorovateľ si môže robiť ilúzie, že pádom moskovskej centrály boľševizmu a vojenskej moci ZSSR sa razom tento najúhlavnejší nepriateľ každého náboženstva a Katolíckej cirkvi zvlášť kdesi rozplynul. Zabúdame, že každý totalitný režim, a tobôž režim, ktorý si otvorene vytýčil za cieľ „svetovú revolúciu“ na rozšírenie a uplatnenie svojej ideológie, svojej ekonomickej a vojenskej moci na celom svete, mal vždy pripravené veľmi dômyselne a podrobne rozpracované projekty aj na zvládnutie možných situácií lokálnej či širokoplošnej straty vlastnej moci.

Niekdajší bojovný ateizmus radikálne zmenil taktiku: naoko „nežné“ psychologické metódy sú účinnejšie než hrubé zbrane, lebo nevyvolávajú strach ani odpor.

V necelom prvom roku rozšírenej Európskej únie 2004 sa už celkom zreteľne prejavil agresívny charakter jej vedenia, keď v Európskom parlamente spochybňovali legálne zvolenú slovenskú poslankyňu MUDr. Annu Záborskú, navrhnutú na predsedníctvo jednej z jeho komisií, iba preto, že je známa ako praktická katolíčka. A ešte vypuklejšie sa to prejavilo v ďalšom prípade (október 2004), keď talianskou vládou oficiálne vymenovaný kandidát na člena Európskej komisie, viacnásobný minister Talianskej republiky, posledne minister pre európske záležitosti a špičkový katolícky intelektuál prof. Rocco Buttiglione bol Výborom pre ľudské práva (!) Európskeho parlamentu vyhlásený za nevhodnú osobu zastávať post komisára EU pre spravodlivosť, vnútorné veci a ľudské práva, lebo verejne prejavil svoje presvedčenie veriaceho katolíka vo veci rodi-ny a sexuálnej morálky. Po vypočúvaní pred Európskym parlamentom Buttiglione vyhlásil, že tam ide o nenávistnú kampaň voči nemu, ktorá vychádza zo zámeru vylúčiť kresťanov z verejných úradov Európskej únie.

A my katolíci sa na to všetko prizeráme, takmer všetci mlčíme, ba mnohí z nás očakávajú v Európskej únii svetovým komunizmom kedysi sľúbený raj na zemi. Neodporovať včas zlu, ktoré nás ohrozuje, môže podľa kresťanskej morálky znamenať osudnú spoluzodpovednosť za to, čo nás následkom toho postihne.

IvanSk napísal: Hughito ty sa nezabudni držať hesla - ateizmus je spása ľudstva, keďže ateizmus v tejto dobe napáchal najhoršie škody na populácii, možno sa raz budeš podobať na svoje vzory - Marxa či Engelsa alebo Hitlera, to všetko boli známi ateisti, každý jeden rasista. Všetci svorne považovali Slovanov za podradnú rasu, hlavne Rusov.