a mentalizmus?

apo87 napísal:magia pochadza od diabla a je to jedno ci je to biela alebo cierna...cital som o tom knihu ...

Aku knihu? Bibliu alebo Kladivo na carodejnice...?

ee taka mala tenka kniha kt. napisal americky farar o okultizme

No ved prave, to je skoro to iste. Ak sa chces pozerat na magiu optikou krestanstva, tak je to sice na tebe, ale nejake vseobecne definitivne zavery by som z toho nevyvodzovala.

ok a co si o magii myslis ty?

http://www.sysifos.cz/index.php?id=slov ... eslo=Magie

no homeopatika...nepokladam to za sucast bielej magie, skor to pokladam za vyuzitie kombinacie prirodnych lieciv...mne osobne raz homeopatika dost pomohli, ked som mal tazky zapal priedusiek, po prvych antibiotikach som mal strasne halucinacie a doslova som bol nepricetny, neviem co to boli za lieky, ani si nic z toho nepamatam, vsetko len z rozpravania, o tom co som po tych liekoch robil, radsej nebudem ani pisat...takze tie prve som uzil len raz, potom mi lekarka predpisala druhe antibiotika, tie som mal viac ako tyzden, vybral som ich cele, ale priznaky sa len zhorsovali a potom mama priniesla nejaky lacny homeopaticky sirup protizapalovy a antibakterialny na uvolnenie dychacich ciest, ze pokial dostanem dalsie antibiotika, to bolo v piatok vecer a nechcel som ist na pohotovost, cize dalsie antibiotika by som dostal az v pondelok...a verte alebo nie, v pondelok mi nic uz nebolo, po 1 dni uzivania toho sirupu som zacal vykasliavat vela hlienov, zacali sa mi uvolnovat dychacie cesty, klesla horucka, zmensoval sa zapal...uzival som to potom este par dni a tak som sa vyliecil...

ked som sa potom priznal mojej alergologicke ako som sa vyliecil zo zapalu priedusiek, tak tam na mna vrieskala, ze to ma mohlo aj zabit, ze oni do homeopatik davaju namlete rastliny, casti vciel a chrobakov, roznych zvierat...drviva vacsina lekarov sa zachova rovnako, ked im spomeniete homeopatika, ze to neodporuca, lebo je to neotestovane a radsej si mate dat odskusanu chemiu...ani sa im necudujem, vsetkych plati farmaceuticka mafia...chemicke produkty su predrazene a homeopatika pochadzaju na cisto biologickych zlozkach, ktore su pomerne lacne...uznavam ze su neotestovane, ale farmaceuticke firmy ich ani testovat nikdy nezacnu...na co aj? ked vam mozu predat 100krat drahsi liek zalozeny na chemii, na co by investovali peniaze do vyskumu a potom predavali produkt s rovnakym ucinkom za zlomok ceny? tak isto sa farmaceuticka mafia sprava aj v oblasti marihuany...

takze vam odporucam, vam co homeopatika pomohli, radsej ich nespominajte pred vasimi lekarmi...a uz vobec nie pred imunoalergologmi ale zase mala pravdu v tom, ze mi to mohlo sposobit silny anafilakticky sok...ale ako vidite nesposobilo, a dokonca mi obycajny sirup za 10 euro vyliecil tazky zapal priedusiek...zapal kde nezabrali 2 druhy antibiotik...

Homeopatie a příbuzné metody

Homeopatie

Homeopatie, dílo Samuela Hahnemanna, je vlajkovou lodí alternativní medicíny. Je to dnes nejrozšířenější metoda AM, která zapustila kořeny ve všech světadílech. Rozvíjí se dodnes a nachází stále nové podoby, dnes např. různé „kvantové varianty“. I po stránce odborné se modernizovala a svou účinnost, podobně jako vědecká medicína, se snaží dokázat dvojitě slepými klinickými studiemi. Její preparáty, homeopatika, jsou považovány za účinné léky, v řadě států je homeopatie akceptována jako seriózní metoda, řazená po bok metodám vědecké medicíny. Podle zastánců klasické školy je homeopatie téměř panaceou, léčí nejen akutní onemocnění (kašel, průjem, bolesti hlavy), ale i chronické choroby (záněty kloubů, diabetes i astma, traumata i rakovinu a Parkinsonovu chorobu).
Jenže všechno je jinak. V této kapitole chceme přesvědčivě ukázat, že homeopatie byla správně označena jako „největší podvod moderní medicíny“, že její principy jsou chybné a že vlastní, specifická účinnost homeopatik je nulová.
Podrobně jsme homeopatii analyzovali v naší předchozí knize J.Heřt a kol.: „Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína“ z r.1997, takže se zde můžeme omezit na analýzu stručnější, ke které připojíme poznatky nové.

Vznik a vývoj homeopatie

Podobně jako mnoho jiných metod alternativní medicíny ani homeopatie nevznikla přirozeným a dlouhodobým vývojem. Je dílem jediného člověka, Samuela Christiana Friedricha Hahnemanna. Narodil se v Míšni v r.1755 a studoval v Lipsku a Erlangenu. Po osmi létech lékařské praxe došel k závěru, že tehdejší metody „heroické“ medicíny jsou často drastické, pro pacienta nebezpečné, a navíc neúčinné. Chtěl medicínu postavit na jiné základy a začal proto systematicky experimentovat s různými léky. Při překladu učebnice W. Cullena narazil na zmínku o účinnosti prášku z kůry chinovníku na člověka a prášek vyzkoušel i na sobě. Zjistil, že kůra u něho vyvolala příznaky podobné chřipce, tedy především zvýšení teploty a zimnici. Obraz účinku léku tedy odpovídal obrazu choroby. Tuto domnělou analogii považoval za kauzalitu. Choroby se proto měly léčit takovým lékem, který u zdravého vyvolává stejné příznaky jako choroba. Znovuobjevil tak princip léčení podobného podobným, latinsky „similia similibus curentur“, zkráceně princip podobnosti, nebo také princip „simile“. Udává se, že tímto způsobem léčil už Hippokrates. Ten uznával tři různé způsoby přístupu k nemocnému: léčbu, která měla příznaky choroby potlačit, léčbu která měla organizmu pomáhat a konečně třetím způsobem bylo neléčit vůbec, tedy ponechat organismu, aby se vyléčil sám.
Při dalším zkoušení léků Hahnemann zjistil, že vyšší koncentrace léků vyvolávaly různé vedlejší nechtěné účinky, a proto začal používal roztoky více ředěné. Ke svému údivu zjistil, že čím větší je ředění, tím vyšší je terapeutická účinnost preparátu. Proto místo slova ředění začal používat termín „potenciace“ a formuloval další princip, princip minimálních, infinitezimálních dávek. Ale ani zde nebyl Hahnemann zcela originální, už jeho velký předchůdce Paracelsus, vlastním jménem Theophrastus Bombastus z Hohenheimu (1493 – 1541) tvrdil, že „lék působí v těle jako oheň. Stačí jiskra, která zapálí les“. Při dalším zkoušení Hahnemann zjistil, že vyšší účinnost mají léky, které při ředění důkladně protřepával

A to byl další krok ke zdokonalení jeho metody: protřepávání, dynamizace (termíny potenciace a dynamizace se však často zaměňují).
K těmto základním „objevům“ pak Hahnemann následně přiřadil celou sérii dalších principů, jejichž většinu převzal od starších autorů, nebo je znovuobjevil. Spojením téměř desítky takových principů pak vytvořil celý zdánlivě koherentní systém, který nazval homeopatií (z řeckého homoios = podobný) na rozdíl od oficiální medicíny, kterou nazval allopatií (allos – jiný, cizí), léčbu stejného stejným izopatií (iso – stejný). I když svou metodu používal a publikoval už v 90. letech 18. století, své základní dílo „Organon der rationellen Heilkunde“ publikoval až v r.1810 v Lipsku. Jeho metoda, kterou označoval jako léčbu účinnou, přírodní, s minimálními dávkami léků a bez komplikací, navíc lacinou, byla přijata s nadšením nejen v Německu, ale rychle se rozšířila po celé Evropě a po několika letech i do dalších světadílů. Do českých zemí se dostala už v r.1817 zásluhou vojenského štábního lékaře dr. Matyáše Marenzellera.
Záhy Hahnemann získal řadu následovníků, kteří homeopatii rozpracovávali, přidávali další medikamenty a zčásti i další pravidla a interpretace, ale podstata homeopatie zůstala nezměněna. Základní Hahnemannovy principy jsou dodnes dogmatem, o kterých se nepochybuje. Dnes je homeopatie rozšířena v celém světě, v zemích kulturních i rozvojových, a je zřejmě nejrozšířenější metodou alternativní medicíny. V některých zemích byla už akceptována jako součást medicíny konvenční, jsou zřizovány homeopatické nemocnice i katedry na univerzitách. První z nich byla zřízena v anglickém Exeteru. Šíření homeopatie podporuje i Sekce pro alternativní medicínu Světové zdravotnické organizace (WHO).
Nadšení nad homeopatií však není, a od samotného vzniku homeopatie nikdy nebylo ani zdaleka všeobecné. Zásadní kritickou práci, dodnes citovanou, publikoval v r.1842 O.W. Holmes. V ní přesvědčivě vyvrátil všechny Hahnemannovy principy. Jeho soud byl přísný, ale dodnes platný: „Je to nesourodá snůška perverzní duchaplnosti, pozlátkové vzdělanosti, slabomyslné důvěřivosti a mistrné misinterpretace“.
Nešlo jen o homeopatickou teorii. Ukázalo se také, že už interpretace prvního Hahnemannova experimentu byla chybná. Chinin totiž nezvyšuje tělesnou teplotu, nevíc Hahnemann neměl k dispozici teploměr. Našlo se také racionální vysvětlení pro první velký úspěch homeopatie při léčbě epidemie skvrnitého tyfu v r.1813 v Lipsku. Hahnemannovi pacienti totiž žili v endemické oblasti skvrnitého tyfu, na který vzniká celoživotní imunita, a byli proto většinou proti této chorobě imunizováni, zatím co v nedalekém Torgau zemřelo na skvrnivku téměř 20.000 vojáků. Při dalších velkých epidemiích homeopatie selhávala. Proto její obliba rychle klesla, ale vždy znovu, z nejrůznějších důvodů, o kterých budeme mluvit později, se homeopatie vynořila na scéně jako Fénix z plamenů.
Hahnemannovy omyly, mylné základní homeopatické principy, léčebné neúspěchy u epidemií, vlnovitý průběh zájmu o homeopatii, to vše naznačuje její problematičnost právě tak jako to, že se přes neměnnost svých základních dogmat vyvíjela několika různými směry a vzniklo mnoho navzájem soupeřících homeopatických škol. Homeopatie má nesporně pseudovědecký charakter. Nutně se musíme ptát, jak je možné, že problém s homeopatií nebyl vyřešen ani po dvou stoletích, proč nedošlo k obecně přijatému závěru o ne/účinnosti homeopatie?. Uvidíme, že to netkví v neschopnosti vědy nebo v selhání jejích samočisticích mechanizmů. Silnější slovo než věda má politika, média, marketink, demagogie a mnoho jiných faktorů.
Principy Hahnemannovy teorie a kritické výhrady k nim
Nejprve uvedeme tabelárně hlavní principy homeopatie, většinou vyslovené samotným Hahnemannem, a jen minimálně později doplněné. Téměř všechny, snad s výjimkou miasmat, jsou pravověrnými homeopaty chápány jako neměnná dogmata.


Základní principy homeopatie

Dynamis, životní léčivá síla
Miasmata, příčina všech chorob
Léčba podobného podobným, similia similibus curentur
Léčba minimálními, infinitezimálními dávkami
Dynamizace třepáním
Homeopatická typologie, konstituční léčba
Další zvláštnosti:
Léčba jedním lékem v jednom čase
Homeopatické zhoršení
Repertorizace
Holistický přístup a zvláštní vztah mezi homeopatem a pacientem
Dynamis, duchovní síla
V dnešní době, kdy moderní medicína vysvětlila, jak jsou lidské tělo a jeho orgány řízeny, je zřejmé, že představa o dynamis, duchovní síle, která má řídit lidské tělo, je neudržitelná, a to i proto, že existují jen čtyři fyzikální síly a nejsou žádné náznaky toho, že by mohla existovat síla další.

Miasmata jako příčina chorob

Hahnemann se domníval, že příčnou všech chorob jsou tzv. miasmata, jakési přesně nedefinované duchovní vlastnosti tří tehdy nejrozšířenějších chorob, syphilis (příjice), sykózy (kapavky) a psóry (svrabu). Dnes víme, že šlo o omyl, příčiny chorob jsou mnohočetné, lze je třídit do desítek kategorií a v nich existují opět stovky chorobných jednotek se specifickou příčinou. Homeopati se však dodnes tohoto termínu zcela nevzdali a mluví o psórických a sykotických reakcích pacienta.
Similia similibus curentur (podobné budiž léčeno podobným)
Jde o prastarý magický princip, založený na povrchní analogii. Už ve starověku se léčily choroby podle těchto analogií, signatur (signatura plantarum, signatura lapidum). Srdeční choroby se léčily srdčitými listy bylin, preparát z raka byl lékem pro rakovinu a pod. Analogie tvarová, barevná nebo verbální měla reprezentovat i vztah kauzální. To ovšem neplatí.
Proti „principu simile“ lze vést celou řadu vážných námitek, uvedu ale jen tu nejdůležitější, chybnou koncepci „obrazů“. „Obrazem léku“ je totiž pouhý soupis všech subjektivních příznaků, které na sobě pozorovali dobrovolníci při zkoušení léků, při tzv. „provingu“. Jejich popisy se často diametrálně lišily, ale přesto jsou všechny symptomy zahrnuty do soupisu, takže jich mohou být až stovky. Např. u živočišného a rostlinného uhlí, které s lidskými tkáněmi nereagují, obsahuje homeopatický lékopis, Materia homoeopathica medica, 720 příznaků. Stejně zcestný je i „obraz choroby“, tedy souhrn subjektivních příznaků a pocitů nemocného pacienta. To je pro moderní medicínu nepřijatelné, směrodatná je pouze objektivně zjištěná porucha funkcí organismu, nehledě k tomu, že příznaky různých chorob mohou být totožné a naopak jedna a tatáž choroba se projevuje různými příznaky.
Porovnání dvou souborů subjektivních dat nemůže dát žádný smysluplný výsledek. Tento jediný argument vyvrací základní princip homeopatie.
Léčba minimálními (infinitezimálními) dávkami
Představu, že ředěním léčiva při současném třepání stoupá jeho účinnost, vysvětlují homeopati tak, že léčivý efekt nese jakási duchovní složka, jejíž účinnost je překryta hmotou.

Odstraní li se hmota, uvolní se duchovní síla preparátu, která obnovuje dynamis, léčivou sílu organizmu.

Léčebné preparáty, homeopatika, se připravují specifickým způsobem. Jeden díl matečné tinktury, připravené většinou macerací rostlinných nebo živočišných tkání, ale i minerálů, se ředí za stálého protřepávání deseti díly (decimální, D ředění) nebo sty díly (centezimální, C nebo CH ředění) vody nebo alkoholu. Výsledný roztok se ředí dál stejným způsobem, mnohdy až do hodnot několika set i více C. Když je dosaženo ředění C 10 – C 12 (v závislosti na složení a koncentraci mateřské tinktury), mizí z roztoku prakticky poslední molekula původní látky. Právě tyto vysoké „potence“, běžně CH 30 a CH 100, jsou podle homeopatů nejúčinnější. Existují dokonce i preparáty s fantastickou potencí CH 100.000.
Princip minimálních dávek lze odmítnout snadno. Všechny reakce mezi chemickými látkami, organickými nebo neorganickými, jsou reakcemi mezi molekulami. Kde chybí hmota, molekuly, nemůže k žádné reakci dojít. Kromě toho nebyla nikdy prokázána existence nějaké duchovní síly. A konečně vztahy mezi množstvím, resp. koncentrací léku a jeho působením jsou dnes dokonale prostudovány a je bezpečně potvrzeno, že spolu se snižováním koncentrace látky se účinek zákonitě snižuje.
Na uvedenou kritiku reagují homeopati tvrzením, že po odstraněných molekulách zůstávají v roztoku jejich otisky, že tedy existuje „paměť vody“. Odvolávají se na reálně existující „klastry“, shluky, ostrůvky vodních molekul. Jenže to jsou struktury nestabilní, rozpadají se a znovu se tvoří během pikosekund. Tvoří se i kolem cizorodých molekul a přizpůsobují se jim svým tvarem, ale po odstranění molekuly ostrůvek okamžitě mizí beze stop.
Princip minimálních dávek je jednoznačně mylný. Padá tak druhý základní kámen homeopatické teorie.

Dynamizace třepáním

Podle homeopatů je ředění nutno doprovázet rituálním třepáním nebo klepáním o podložku, což má dodávat energii. Předepsán je i počet nutných potřepání, někdy se jich udává 30, jindy 100. O mechanickou energii ovšem nemůže jít, protože ta vede jen k dočasnému zvýšení teploty v důsledku zvýšeného pohybu molekul, ale k žádné kvalitativní změně látek. A existenci bioenergie, na kterou se někteří homeopati odvolávají, se nepodařilo nikdy prokázat, jak ukážeme v kapitole o parapsychologii. Třepání nemá tedy smysl žádný.
Homeopatická typologie, konstituční léčba
Myšlenku, že je vhodné léčit pacienta podle jeho typu, konstituce, rozvinuli teprve Hahnemannovi následníci. Taková léčba má být vrcholem a cílem homeopatické léčby, protože najde pro každého pacienta specifický, konstituční lék, který má zvyšovat obranyschopnost proti všem jeho chorobám. Homeopatická typologie uznává dvanáct základních, velkých typů a několik desítek až stovek typů dalších. Každý z nich reaguje na jeden typický lék, podle kterého dostává také své jméno, třeba Pulsatilla (koniklec), Sulphur (síra) aj. Typy však neodpovídají žádnému objektivnímu hledisku. Jejich často rozsáhlé, mnohastránkové popisy jsou seskupením nejrůznějších subjektivních a objektivních tělesných i psychických známek a reakcí, a jsou spíše beletrií nebo horoskopem. Konstituční léčba nemá žádné opodstatnění, jen výjimečně je průběh choroby ovlivněn konstitucí (jen ve vědeckém, nikoli homeopatickém smyslu). Rozhodující je příčina choroby, věk a zdravotní stav organizmu. Konstituční léčba je rozporná i z hlediska homeopatie, protože ta neustále zdůrazňuje nutnost přísně individualizované terapie.
Jeden lék v jednom čase
Tato Hahnemannova zásada, dnes stále přísně respektovaná zastánci klasického směru homeopatie, měla svůj smysl v době, kdy byly tehdejší medicínou pacienti zatěžováni vysokými dávkami několika toxických léků. Dnes naopak víme, že k léčbě je často nutné kombinovat několik léčiv, aby se potencoval jejich účinek, nehledě k tomu, že kromě léků kauzálních se současně aplikují léky symptomatické, které mají potlačit příznaky a subjektivní potíže pacienta.

Homeopatické zhoršení

Kuriózní, ale pro homeopata velice výhodné je tvrzení, že zhoršení choroby, pokud k němu dojde po podání homeopatika, je důkazem jeho účinnosti. Tata představa nemá žádnou logiku a nebyla žádnými experimenty doložena.

Repertorizace

Specifikem homeopatie jsou také Repertoria, rozsáhlé tisícistránkové soupisy nejrůznějších subjektivních pocitů, objektivních příznaků i fyziologických a patologických reakcí pacientů. Homeopat vyslechne pacienta, vytkne si několik, podle jeho soudu nejvýznamnějších příznaků, a v repertoriu, v jeho písemné nebo dnes častěji webové podobě vyhledá doporučená homeopatika. To, které se objeví vícekrát, použije. Člověk, sedící u počítače a brouzdající po internetu, aby našel, která homeopatika a v jaké potenci jsou vhodná třeba na bolest za krkem, na píchání v boku, na nesnášenlivost okurek, to je obraz dnešního moderního homeopata.
Holistický přístup a zvláštní vztah homeopata a pacienta
Homeopat na rozdíl od allopata prý chápe pacienta celkově, holisticky, v souvislosti s celým jeho životem a prostředím a nevidí jen nemocné orgány. Jde o demagogii, je tomu - 58 -
právě naopak. Uvedenou zásadu razí moderní medicína nejméně sto let, ovšem nemluví o holistické, ale o komplexní léčbě, kterou předchází přesná diagnostika spočívající kromě důkladné anamnézy ve vyslechnutí subjektivních stesků a ve zjištění objektivního obrazu choroby pomocí širokého spektra přístrojových i laboratorních metod. Stejně komplexní je i terapie nejrůznějšími dietními, chemickými i fyzikálními prostředky. Protiklad mezi tímto komplexním přístupem moderní medicíny a simplexním homeopatickým, „celostním“ přístupem, kdy k diagnóze postačí jen subjektivní příznaky pacienta a k léčbě jediné homeopatikum, je propastný.
Logické argumenty proti homeopatii
Vedle výše uvedených argumentů, kterými lze vyvrátit všechny principy homeopatie, lze operovat i argumenty logickými. Jsou to četné rozpory v homeopatické teorii i praxi. Právem se musíme ptát, proč se při dynamizaci potencuje efekt jen jediné složky, mateřské tinktury, a ne molekul ředicího roztoku, proč klesají pozitivní výsledky studií se zvýšením jejich přesnosti, nebo proč lze obraz léku vyvolat při provingu jen u zdravých jedinců, nebo jak máme vysvětlit zákon laterality, podle kterého se mají léčit levý a pravý z párových orgánů (plíce, krční mandle, smyslové orgány) rozdílnými homeopatiky? A proč se homeopatii dosud nepodařilo vymýtit ani jednu přesně definovanou chorobu nebo alespoň dokázat vyléčit ji s jistotou na rozdíl od medicíny vědecké? A proč homeopati trvají na přísně individualizované terapii a při tom jsou homeopatika v lékárnách ve volném prodeji?
Sporné je také používání takových homeopatik jako je zlato, rostlinné uhlí, kysličník křemičitý aj., což jsou látky nerozpustné a nemohou mít žádné biologické účinky, nebo prostředků obskurních, patřících do středověku, např. léků ze slunéčka sedmitečného nebo ze slimáka. Používají se i léčiva nevažitelná, „imponderabilia“, jako je měsíční svit nebo Rtg paprsky.
Snad nejjasnějším důkazem nevědeckého charakteru homeopatie je její historie a diverzifikace směrů. Na rozdíl od vědecké medicíny, která se vyvíjí plynule a spěje k jednotnému paradigmatu a jednotným postupům, homeopatie má svou neměnnou, dogmatickou teorii a v historii podléhá vlnám zájmu v souvislosti se sociálními a politickými otřesy. Ale především se v praxi neustále štěpí na nejrůznější, navzájem soupeřící směry. Dnes existuje i u nás několik homeopatických směrů, angloamerická klasická škola, francouzská škola, rakouská, německá, indická a další, které se výrazně liší jak v diagnostice, tak především v terapii. Některé prosazují jeden lék v jednom čase a přísně odmítají současnou allopatickou medicínu a její léčbu, jiné nabízejí spektrum složených, polykompozitních homeopatik a chtějí s konvenční medicínou spolupracovat.
V poslední době se homeopati snaží o „modernizaci“ svého oboru. Vzniklo už několik směrů tzv. kvantové medicíny. V naší republice ji prosazuje MUDr. Josef Hrušovský. Jeho kvantová homeopatie je ovšem záležitostí spirituální, magickou, zatímco v Německu se tváří velice vědecky. Vznikly tam už tři sofistikované směry „kvantové homeopatie“. Podle prvního z nich je účinnost homeopatie založena na vodě, ve které se „v důsledku kvantových dějů vytvářejí magnetická rezonanční pole, která v důsledku vibrací a chaosu produkují léčivé záření“, což ovšem z fyzikálního hlediska nedává žádný smysl.
Druhým směrem je tzv. „kvantenlogische Theorie“ W. Koestnera, která vychází z částicověvlnového dualizmu a spočívá v tom, že věcí prý současně jsou i nejsou, jsou takové a současně i jiné. Podle Lambecka nemá ani tato filozofická hra nic společného s realitou.
Třetí směr, nazvaný „slabá kvantová teorie“, je dnes nejrozšířenější. Zneužívá opět termínů a jevů z kvantové fyziky, a to tzv. zákonu neurčitosti a také představy o vazbě, spřažení dvou současně vzniklých fotonů, které se chovají naprosto stejně, i když jsou

teoreticky v nekonečné vzdálenosti od sebe. To má umožnit teleportaci. Zastánci této teorie tvrdí, že fyzika a psychologie mají obdobnou strukturu, jsou „izomorfní“, a proto i v medicíně platí stejné principy jako ve fyzice. Principem neurčitosti se prý dá v homeopatii vyložit komplementární vztah mezi hmotou a její duchovní léčivou složkou, spřažením pak léčbu podle principu similia similibus curentur. Opět jde jen o nesmysly, které ovšem dodávají homeopatii v očích laické veřejnosti punc vědeckosti a zvyšují její přitažlivost.

Ověřování účinnosti homeopatie

V předchozích odstavcích jsme snesli celou řadu argumentů, které ukazují, že se homeopatické principy neslučují s vědeckými poznatky a že se i homeopatická praxe vzpírá veškeré logice. Přesto homeopat najde odpověď: Nezáleží mu na tom, jak homeopatie funguje, záleží na tom, že funguje. Samozřejmě to není akceptabilní, protože pokud homeopatie pracuje na základě principů, které jsou chybné, fungovat nemůže. Jakékoli experimentální zkoumání je tedy nadbytečné, nesmyslné. Přesto se v současné době homeopatie i jiné disciplíny AM snaží opřít o dvojitě slepé klinické studie. Ty jsou samozřejmě v oblasti vědecké EBM základním a spolehlivým prostředkem k ověřování účinnosti léků, ale ve sféře AM selhávají. Homeopati zpočátku experimentální přístup odmítali s poukazem na to, že léčba pacientů je zcela individuální a nelze tedy hodnotit celý jejich soubor (pravdu ovšem nemají). Záhy ale poznali, že se klinické studie mohou stát skvělým (ovšem jen z hlediska homeopatů) prostředkem na obhajobu účinnosti homeopatie. Jak se takové studie provádějí, jsme ukáízali výše.
První rozsáhlý výzkum homeopatie byl prováděn v Německu v době Třetí Říše v letech 1937-1940 v rámci snahy vytvořit novou německou moderní medicínu, „Neue Deutsche Heilkunde“. Výzkum stál miliony marek a probíhal na 60 univerzitách. Výsledky nikdy nepronikly na veřejnost, ale podle posmrtně publikované zprávy F. Donnera, účastníka výzkumu, nevyzněl žádný z pokusů ve prospěch homeopatie.
Naproti tomu velké nadšení mezi homeopaty vzbudil slavný experiment prof. Benvenisty z r.1988, který dokazoval, že i extrémně ředěný roztok protilátek ovlivňoval bílé krvinky a tedy že zákon minimálních dávek je platný. Bublina však rychle splaskla, když si kritici vynutili opakování pokusu za přítomnosti vědců a eskamotéra Jamese Randiho. Ukázalo se, že jde o hrubý omyl.
Od 80. let minulého století se už uskutečnily stovky jednotlivých klinických studií. Jejich výsledky jsou však rozporné. Studie, prováděné na seriózních pracovištích přinášejí negativní výsledky, studie prováděné homeopaty mají většinou výsledky pozitivní. Dnes existuje už přes deset systematických přehledů i metaanalýz, které sumárně hodnotí několik desítek jednotlivých studií. I jejich výsledky jsou samozřejmě rozporné. Např. autoři jednoho z nejrozsáhlejších přehledů, Kleinen et al., uvádějí, že „klinické studie naznačují účinnost homeopatie, ale nepostačují k definitivnímu závěru“, a podle Matthieho z r.2003 „50% studií potvrzuje pozitivní efekty homeopatie, takže lze odmítnout nulovou hypotézu“. Stejné jsou závěry rozsáhlých Lindeho metaanalýz z r.1997 a 1999. Výsledky těchto prací sice nepotvrzují účinnost homeopatie jednoznačně, ale postačují k tomu, aby se plánovaly a prováděly další a další vysoce nákladné a podle mého názoru zcela zbytečné studie.
Proč jsou výsledky klinických studií rozporné, je dnes zřejmé. Víme totiž dobře, že
pozitivní výsledky některých studií jsou omylem, vzniklým různými nepřesnostmi při jejich plánovaní nebo provádění. V kapitole o zkoumání metod AM jsme ukázali, že provedení takové studie je vysoce náročné, vyžaduje zkušenost, nezaujatost a také publikační poctivost. Pokud se publikují jen práce pozitivní, kdežto negativní jsou zamlčovány, dojde navíc k výraznému publikačnímu zkreslení. Chceme-li se tedy při hodnocení účinnosti homeopatie spolehnout na experimenty, pak je nutné vybrat podle přísných kritérií jen ty nejkvalitnější. - 60 -
Takovou podrobnou a dokonalou analýzu provedli v r.2005 ve Švýcarsku A. Shang a M. Eggers. Jejich závěr je jasný: „Účinek homeopatie je jen placebo efektem“. A ke stejnému závěru došla i nejprestižnější instituce ověřující spolehlivost klinických studií, Cochrane Collaboration, jejíž závěr zní: Chybějí dostatečné důkazy pro účinnost homeopatie.
Avšak homeopat má opět připravenou odpověď: Když zpochybníte účinnost některých homeopatik, neznamená to, že jiné homeopatické preparáty nejsou účinné. Je to argument správný. Experimentální cestou skutečně nelze s definitivní jistotou vyvrátit účinnost homeopatie. Proto je zcela zbytečně snažit se o prosazení dalších experimentů, když máme jinou, exaktní cestu k vyvrácení celé homeopatie jako disciplíny. A tou je kritická a logická analýza jejích principů.
Uvedu ještě další vyvrácený argument, který má svědčit ve prospěch homeopatie, a to jsou udávané úspěchy homeopatické léčby u zvířat, kde údajně nemůže jít o placebo. Omyl, placebový efekt podle některých autorů u zvířat existuje, nehledě k tomu že mu podléhá i majitel zvířete, který informuje veterináře o jeho stavu. V r.2003 byly také publikovány dvě dvojitě zaslepené studie u telat a krav, které nenašly rozdíl mezi průběhem nemoci léčené homeopatikem a placebem.
Teď, po tom co jsem doufám přesvědčivě vyvrátil principy homeopatie a zpochybnil pozitivně vyznívající studie o účinnosti homeopatik, tak čtenáře překvapím tvrzením, že homeopatická léčba může být účinná a prospěšná. Není to žádný rozpor, principy jsou skutečně mylné a homeopatika neúčinná, nemají žádnou vlastní, tzv. specifickou účinnost. Účinnou silou homeopatie, homeopata a homeopatik je placebový efekt, jinými slovy pevná víra pacienta v úspěch terapie. Podrobně se budeme placebovým efektem zabývat na str. 231. Z tohoto zjištění ovšem plyne, jaké jsou skutečné možnosti homeopatie. Díky placebovému efektu lze očekávat zlepšení subjektivních pocitů, zvýšení prahu vnímání bolesti i nepřímé posílení obranyschopnosti organizmu včetně imunity, ale v žádném případě nemůže být podstatně ovlivněn průběh závažných, organických chorob.

Proč je homeopatie tak rozšířená a stále oblíbená?

Rychlé celosvětové rozšíření homeopatie a její stále trvající oblíbenost má několik zajímavých důvodů.
Jedním z nich už je mimořádné charisma jejího zakladatele S. Hahnemanna. Byl to neobyčejně bystrý a vzdělaný člověk, jeden z prvních, kdo začal experimentovat s léky na pacientech a který brzy poznal, jak hrubé a poškozující jsou postupy tehdejší medicíny. Vychoval si řadu následovníků, kteří Hahnemannovo „evangelium“ dogmaticky zachovávali a jen z malé části doplňovali, jak to ostatně Hahnemann vyžadoval: „Ten, kdo nejde přesně v mých stopách a uchýlí se byť jen o šířku stébla vlevo nebo vpravo, je zrádcem a nechci s ním mít nic společného.“ Dodnes se Hahnemannovi věrní ctitelé každoročně scházejí u jeho pomníků v Paříži a ve Washingtonu.
Dalším důvodem obliby homeopatie je mimořádně chytrý marketing homeopatů. Už reklama, že homeopatika jsou léky účinné, přírodní, laciné a zcela bez vedlejších účinků je přesvědčivá pro pacienty, kteří jsou dnes více než kdykoli jindy strašeni riziky moderní farmakoterapie. Homeopatika jsou bez vedlejších účinků nepochybně, ale účinná ani laciná nejsou. Jejich cena je vysoce nadsazená vzhledem k minimální výrobní ceně. Např. z kousku jater a srdce jedné kachny lze získat mateřskou tinkturu, která stačí k výrobě téměř nekonečného množství preparátu Oscillococcinum s očekávaným ziskem 20 milionu dolarů. Zisk firem může být investován do reklamy, do knižních i časopiseckých publikací, četných homeopatických kurzů a konferencí. S takovou masivní propagací kontrastuje to, že o skutečné podstatě homeopatie a o výsledcích výzkumu je veřejnost informována zcela nedostatečně.

Právě tak je pozitivně přijímána teze, že si homeopat vytváří zvláštní, blízký vztah s pacientem, zejména když skutečně věnuje pacientům daleko víc času než lékař v přetížené ordinaci. Že se vyptává na nevýznamné detaily, není podstatné, důležitý je věnovaný čas a přívětivá tvář.
Přímo geniální je Hahnemannův nápad s homeopatickým zhoršením. Hahnemann totiž dobře věděl, že převážná většina akutních nemoci po svém vyvrcholení rychle odezní, a že každý vrchol ve vlnovitém průběhu chronických chorob je následován zlepšením. Když se tedy aplikuje jakýkoli, byť neúčinný lék na vrcholu onemocnění, následuje zákonitě zlepšení. Když je ovšem lék aplikován dříve, choroba se dále rozvíjí, a proto nastupuje Hahnemannova teze o „homeopatickém zhoršení“ jako preventivní opatření proti obavám pacienta: zhoršení je přece jasnou známkou působení homeopatika! A pacient uklidněn čeká na zákonité zlepšení, vyvolané zásahem přirozených obranných sil organizmu. Vyléčení mylně přičítá homeopatiku.
Homeopatické zhoršení(preventivní imunizace kritiky)Příznaky Akutní choroba Chronická choroba Obvyklá dobazahájení léčbyHomeopatickézhoršeníZdraví

Další genialitou je cílené získávání podpory u vysoce postavených a vlivných osob ze světa umění, politiky a vojenství, zpravidla osob bez přírodovědeckého vzdělání. Ti se pak stávají hlásnou troubou a podporovateli homeopatie. Patřili k nim např. Napoleon, Goethe, Paganini, maršál Radecki, Mark Twain, Bismarck, později anglický král Jiří VI, Gándhi, Yehudi Menuhin, prezident Reagan. Dnešním nejvýznamnějším protagonistou je anglický princ Charles.
A konečně nemůžeme zapomenout na agresivní postup při obhajování homeopatie a na soustavné očerňování „školní“, „allopatické“ medicíny a také na soudní žaloby, kterými homeopati častují své kritiky.

Dnešní postavení homeopatie ve světě i v ČR

Homeopatie je celosvětově rozšířená, ale s výraznými regionálními rozdíly. Nejrozšířenější je v Brazílii, Argentině, ale především v Indii, kde je 300.000 homeopatů a 300
- 62 -
homeopatických nemocnic a klinik. V Evropě se její obliba donedávna zvyšovala, ve Francii používá homeopatika třetina, v Belgii dokonce polovina populace. Naproti tomu ve Skandinávii rozšířená není. Vzestup zájmu o homeopatii je patrný i v USA, kde pacienti ročně za homeopatika utratí přes 2 biliony dolarů. Téměř neznámá je naopak v Kanadě, Japonsku, v Číně a Koreji. Právě tak rozdílné jsou postoje států k homeopatii. V Evropě je homeopatická léčba hrazena ze státního pojištění jen ve Francii, v Holandsku tomu tak bylo jen přechodně, protože se náklady na homeopatickou léčbu výrazně zvýšily. Hrazení homeopatik bylo proto zrušeno. V Německu a Británii má homeopatie podporu spíše politickou, nikoliv odbornou.
Do České republiky pronikla homeopatie razantně v r.1990 po změně režimu, hlavně zásluhou agresivní politiky francouzské firmy Boiron a jejího reprezentanta u nás dr. M. Rýce. Dodnes bylo vyškoleno v různých směrech homeopatie přes 6000 lékařů, i když v praxi ji používají jen stovky. Registrováno je u nás cca 1200 homeopatik, jejich obrat však tvoří jen 0,5% obratu všech léčiv a v současné době stagnuje. České pojišťovny homeopatickou léčbu nehradí.
Stanoviska evropských odborných společností jsou vůči homeopatii odmítavá. Už v r.1992 ji odmítl kongres evropských farmakologických společností, shodné stanovisko zaujala německá Spolková lékařská komora, Britská lékařská společnost i Stálý výbor lékařů Evropského společenství. Naproti tomu Světová zdravotnická organizace (WHO) homeopatii jednoznačně neodmítá, ale řadí ji mezi metody tradiční, alternativní a pro její studium a propagaci zřídila speciální komisi. Postup pojišťoven je nejednotný.
V naší republice je situace podivná. Česká lékařská společnost v r.1997 vyloučila Českou homeopatickou společnost ze svých řad, protože odmítla zrušit svou sekci pro klastrovou medicínu, což je absurdní pseudovědecká metoda (viz str. 66). Naproti tomu Česká lékařská komora vydala stanovisko, že „Homeopatie je léčebná metoda, kterou může vykonávat a homeopatické léky předepisovat každý, kdo má oprávnění léčit“, přestože ve svém Etickém kodexu komory je jasně řečeno, že lékař musí používat jen ty metody, které odpovídají současným poznatkům vědy. Vědecká rada Ministerstva zdravotnictví doporučila registraci homeopatických preparátů jako léky zvláštní skupiny, kde není třeba zjišťovat účinnost a akceptovala stanovisko České lékařské komory. Jasné vyhlášení homeopatie jako pseudovědy od našich zdravotnických ani státních orgánů nezaznělo. Jedině Český klub skeptiků SISYFOS vydal prohlášení: „Homeopatii nepovažujeme za účinnou léčebnou metodu pro nevědecké a vzájemně neslučitelné teoretické principy a pro absenci relevantních důkazů o její účinnosti.... Z hlediska medicíny ji pokládáme za postup non lege artis.“
Zdá se však, že se v současné době v zemích západní Evropy situace obrací v neprospěch homeopatie. Negativní vyjádření společnosti Cochrane Collaboration a jednoznačně vyznívající studie skupiny prof. Eggerse mají zřejmě značný dopad. I Edzard Ernst, vysoce uznávaný profesor pro alternativní medicínu na univerzitě v anglickém Exeteru, jeden z nejzanícenějších obhájců homeopatie i jiných metod alternativní medicíny, uznal, že se celý život mýlil. Dnes je z něj zastánce vědecké medicíny a spolu s novinářem S. Singhem vydal v Londýně závažnou a vlivnou publikaci „Trick or Treatment“, ve které z vědeckého hlediska analyzuje a odmítá homeopatii i většinu hlavních metod AM. V některých evropských státech se již snižují dotace na klinické homeopatické studie i na pořádání homeopatických kurzů a pojišťovny přestávají hradit homeopatickou terapii. Homeopati se ovšem proti závěrům této knihy ostře vymezili a podali dokonce na oba autory soudní žalobu. O vědecké povaze homeopatie tedy budou rozhodovat soudy a jistě i peníze.

Závěr

Homeopatii vytvořil S. Hahnemann z dobrých důvodů a úmyslů v době, která nevěděla nic o skutečných příčinách chorob, ale dnes jde o absurditu, která nemá žádné vědecké opodstatnění. Je založena na principech, které jsou v příkrém rozporu s tzv.
- 63 -
přírodními zákony i s vědeckými poznatky. Každý z jejích principů lze snadno vyvrátit jednoznačnými věcnými i logickými argumenty. Účinnost homeopatik byla ověřována dvojitě slepými studiemi. Pokud jsou provedeny na seriózním pracovišti, jsou výsledky negativní. Podle nejsměrodatnější instituce Cochrane Collaboration nebyla účinnost homeopatik prokázána. Léčebné úspěchy homeopatie, vesměs u chorob lehčího charakteru, jsou zprostředkovány placebo efektem. Lékařské odborné organizace homeopatii považují za disciplínu pseudovědeckou. Česká lékařská společnost J.E. Purkyně proto vyloučila Českou homeopatickou společnost ze svých řad. Homeoptika jsou sice zařazena mezi léky, ale léky zvláštního druhu, u nichž se kontroluje jen bezpečnost, ale neověřuje jejich účinnost. Z různých ekonomických, ideologických a politických důvodů je však homeopatie některými státy, lékařskými institucemi i zahraničními pojišťovnami akceptována nebo tolerována.

zdroj: Alternativní medicína a léčitelství - Kritický pohled
Jiří Heřt


__________________________________________________________________
__________________________________________________________________

Tento odstavec vypichnem na tvoj prípad, ephramko:

Ked som vypocul par kazni na www.barkoci.de už som pochopil, to čo ste mi tu hovorili, OKULTIZMUS,MAGIA?CARODEJNICTVO!!!! Sú ZLE!!!!

Dogwoggle napísal:Ked som vypocul par kazni na http://www.barkoci.de už som pochopil, to čo ste mi tu hovorili, OKULTIZMUS,MAGIA?CARODEJNICTVO!!!! Sú ZLE!!!!

Originál:

Od roku 2006 je Alexander Barkoci evanjelistom a duchovným poradcom, spolupracovníkom nadácie "Nádej bez hraníc". (Stiftung Hoffnung ohne Grenzen). Účelom nadácie je podporovanie kresťanskej viery a láska k blížnemu.

Pravda:

Od roku 2006 je Alexander Barkoci evanjelistom a duchovným poradcom, spolupracovníkom nadácie "Nádej bez hraníc". (Stiftung Hoffnung ohne Grenzen). Účelom nadácie je podporovanie vlastných peňaženiek a vymývanie mozgov.

Dogwoggle napísal:Zaoberate sa dakto bielou magiov?

Biela ci cierna... magia sa nerozdeluje. To je ako keby si rozdeloval Moslimov na teroristov a neteroristov... proste moslim je moslim a nic viac, alebo keby si rozdeloval krestanov na obratenych a neobratenych.... krestan je krestan a basta.

Ale poznám jedného človeka, ktorý sa zaoberá mágiou od detstva. Teda, celá rodina traduje a praktizuje mágiu z pokolenia na pokolenie.

Dogwoggle napísal:Ked som vypocul par kazni na http://www.barkoci.de už som pochopil, to čo ste mi tu hovorili, OKULTIZMUS,MAGIA?CARODEJNICTVO!!!! Sú ZLE!!!!

Pozeral som prvé video asi do polovice a nezachytil som jedinú súvislú a zmysluplnú vetu. Nieže by som nevedel pochopiť čo chce vyjadriť slovami, no nerozumiem slovám samotným

Môj názor na mágiu je rovnaký ako na povedzme nôž... je dobrý aj zlý zároveň.

...

Ja som sa stretol už aj s Black-White Magic a Composite Magic... fakticky !

Royalflush a to ako??:D

Kedysi ma take tajomne veci zaujimali a aj som dost veril ze nieco take moze existovat a fungovat. Cital som vela knih ktore su "za" aj "proti", dokonca som vyhladaval ludi co o sebe tvrdili ze dokazu nieco nadprirodzene, magicke, jasnovidecke, ale nakoniec vzdy sa z toho vyklula osoba podvodnicka, alebo nie celkom dusevne v poriadku /najcastejsie to bolo tak ze sa snazili z cloveka nejakym sposobom vytiahnut peniaze/. Stale som vsak otvoreny novym pohladom na vec..

gogo956 napísal:Kedysi ma take tajomne veci zaujimali a aj som dost veril ze nieco take moze existovat a fungovat. Cital som vela knih ktore su "za" aj "proti", dokonca som vyhladaval ludi co o sebe tvrdili ze dokazu nieco nadprirodzene, magicke, jasnovidecke, ale nakoniec vzdy sa z toho vyklula osoba podvodnicka, alebo nie celkom dusevne v poriadku /najcastejsie to bolo tak ze sa snazili z cloveka nejakym sposobom vytiahnut peniaze/. Stale som vsak otvoreny novym pohladom na vec..

gogo a vidíš, presne tak to je. I keď chápem tvojej psolednej vete, v človeku to niekde je, že chce, aby tieto rozprávkové a tajomne veci mohli byť pravdou.

hughito
Presne,v ludskej psychike je geneticky zakodovana slabost pre povery, fantasticke ine svety a pod. Ale zaroven si myslim, ze nas fyzikalny vesmir ma este vela tajomstiev, napr. v kvantovej fyzike a pod, a podla mna este narazime na velke prekvapenia ohladom fungovania vonkajsieho sveta..