hughito napísal:Ak tu nájdeš od niekoho taký výrok, tak sem s ním. A dokázať, že to, čo Hitler častokrát deklaroval (aj písomne), nebola vždy ani zďaleka pravda, sa dá a sám to dobre vieš. Skús skôr ozrejmiť ty svoj dôvod, pre ktorý si myslíš, že naše zmluvy s Hitlerom, resp. Nemeckom, by boli dodržané ?
Rovnako ani vy neviete dokazat ze by dodrzane neboli. Toto vsetko su len dohady co potvrdzuje aj tunajsia diskusia. Ja som daval vyjadrenia Hitlera ktore o nas hovoril ako o rovnocennych resp nas bral ako spojencov, ty tu davas vyjadrenia o tom ako nas chceli len ponemcit (dnes sa deje to iste len miesto nemcini tu je anglictina, mozme polemizovat ci je to zle alebo dobre) a ze nas chceli vyuzit na "otrocku" pracu co je tiez velmi diskutabilne ze co to malo byt.
Najsmerodatnejsie bude zrejme vyjadrenia samotneho Hitlera na konci vojny teda jeho zavet (podstatne je to tym tmavim, druha cast je dost mimo ale davam to sem len pre zaujimavost):
Politická závěť Adolfa Hitlera z 29. dubna 1945
První díl
Od doby, kdy jsem v roce 1914 jako dobrovolník nasadil své skromné síly ve světové válce, která
byla říši vnucena, uběhlo více než třicet let.
V těchto třech desetiletích mi byly pohnutkou při veškerém myšlení, jednání a žití láska a věrnost
mému národu. Daly mi sílu vyjádřit nejtěžší rozhodnutí, před jaké doposud ještě žádný smrtelník
nebyl postaven. Můj čas, moje pracovní úsilí a moje zdraví jsem v těchto třech desetiletích
vyčerpal.
Není pravda, že jsem já nebo kdokoli jiný v Německu chtěl v roce 1939 válku. Byla chtěna a
podněcována výhradně oněmi státníky, kteří buď byli židovského původu nebo pro židovské zájmy
pracovali. Učinil jsem přespříliš nabídek na omezení zbrojení, které potomstvo nebude schopno do
konce věků zapřít, než aby na mně mohla být svalena zodpovědnost za vypuknutí války. Nikdy
jsem si nepřál, aby po první neblahé světové válce vypukla druhá proti Anglii a dokonce i proti
Americe. Přejdou staletí, ale z ruin našich měst a uměleckých památek se obnoví nenávist
posledního zbytku zodpovědného národa proti tomu, komu vděčíme za vše: Mezinárodnímu
židovstvu a jeho pomocníkům!
Ještě tři dny před vypuknutím německo-polské války jsem navrhl britskému velvyslanci v Londýně
řešení – podobné tomu v případě oblasti Sárska pod mezinárodní kontrolou. Ani tato nabídka
nemůže být zapřena. To bylo zavrženo, neboť rozhodující kruhy anglické politiky si válku přály,
částečně kvůli očekávaným obchodům, částečně poháněny propagandou, kterou provádělo
mezinárodní židovstvo.
Nemám žádné pochyby, že - pokud národy Evropy budou na tyto finanční pikle pohlížet jako na
balíky akcií, pak také budou ony národy volány k zodpovědnosti – tím vlastním viníkem bude:
Židovstvo! Nenechal jsem nikoho na pochybách, že tentokrát nejen, že budou vyhladověny děti
Evropanů z árijských národů, nejen, že miliony dospělých mužů naleznou smrt, a nejen, že statisíce
žen a dětí shoří při bombardování ve městech, aniž by vlastní viník, třebas i humánními prostředky,
za svou vinu pykal. ( tu je jasne hovorene o narodoch europy, nie len o nemcoch alebo germanoch, myslim si ze toto hovori za vsetko).
Po šestiletém boji, který přes všechny nezdary jednou vstoupí do historie jako nejslavnější a
nejstatečnější vyjádření životní vůle jednoho národa, nemohu se odloučit od města, které je hlavním
městem říše. Protože sil je málo na to, aby mohly za této situace dále čelit nepřátelskému náporu,
vlastní odpor je taktéž pozvolna znehodnocen zaslepenými a bezcharakterními mizery, chtěl bych
se o svůj osud podělit s oním milionem druhých, tím že ve městě zůstanu. Kromě toho nechci
padnout do rukou nepřátelům, kteří potřebují k obveselení poštvaných mas novou, Židy
naaranžovanou podívanou.
Proto jsem se rozhodl zůstat v Berlíně a tam z vlastní vůle zvolit smrt, když vím, že samotné místo
vůdce a kancléře nemůže být udrženo. Zemřu s radostným srdcem vzhledem k vědomí neskonalých
činů a výkonů našich vojáků na frontě, našich žen doma, výkonů našich rolníků a dělníků a v
dějinách jedinečného nasazení naší mládeže, která nese moje jméno.
To, že vám všem z celého srdce vyslovuji dík, je stejně tak samozřejmé, jako mé přání, abyste proto
za žádných okolností nevzdali boj, neboť úplně stejně jako kdekoli, jej povedete proti nepřátelům
vlasti, věrni víře velkého Clausewitze. Z oběti našich vojáků a z mé vlastní sounáležitosti s vámi až
k smrti, vzejde tak jako tak z německé historie sémě zářného znovuzrození nacionálně
socialistického hnutí a tím uskutečnění opravdové národní pospolitosti.
Mnoho nejstatečnějších mužů a žen se rozhodlo spojit svůj život do posledního okamžiku se mnou.
Požádal jsem je a konečně i přikázal, aby to nedělali, ale aby se zúčastnili dalšího boje národa.
Vůdce armád, námořnictva a letectva prosím, aby krajními prostředky posílili ducha odporu našich
vojáků v nacionálně socialistickém smyslu, se zvláštním poukazem na to, že i já sám, jako
zakladatel a tvůrce tohoto hnutí, jsem upřednostnil smrt před zbabělým odstoupením nebo dokonce
kapitulací.
Patří jednou ke cti německého důstojníka – tak jako v případě našeho námořnictva – že je předání
krajiny nebo města nemožné a že především velitelé jdou zářným příkladem v čele v nejvěrnějším
plnění povinností až do smrti.
Druhý díl
Vylučuji před svou smrtí ze strany dřívějšího říšského maršála Hermanna Göringa a odebírám mu
všechna práva, které vyvstávají z výnosu z 29. června 1941 jakož i mého prohlášení v Říšském
sněmu z 1. září 1939. Na jeho místo jmenuji velkoadmirála Dönitze říšským prezidentem a
nejvyšším velitelem wehrmachtu.
Vylučuji před svou smrtí ze strany a ze všech státních úřadů dřívějšího říšského vůdce SS říšského
ministra vnitra Heinricha Himmlera. Na jeho místo jmenuji župního hejtmana Karla Hankeho
říšským vůdcem SS a šéfem Německé policie a župního hejtmana Paula Gieslera říšským ministrem
vnitra.
Göring a Himmler přivodili svým tajným vyjednáváním s nepřítelem, které se konalo bez mého
vědomí a proti mé vůli, jakož i protizákonným pokusem strhnout na sebe moc ve státě, zemi a
celému národu nedozírné následky, zcela bezohledně, nevěrně k mé osobě.
Abych dal německému národu vládu složenou z čestných mužů, kteří splní své závazky pokračovat
všemi prostředky ve válce, jmenuji jako vůdce národa následující členy nového kabinetu:
Říšský prezident: Dönitz
Říšský kancléř: Dr. Goebbels
Stranický ministr: Bormann
Ministr zahraničí: Seiß-Inquart
Ministr vnitra: župní hejtman Giesler
Ministr války: Dönitz
Vrchní velitel pozemních vojsk: Schörner
Vrchní velitel válečného námořnictva: Dönitz
Vrchní velitel letectva: Greim
Říšský vůdce SS a šéf Německé policie: župní hejtman Hanke
Hospodářství: Funk
Zemědělství: Backe
Spravedlnost: Thierack
Kultura: Dr. Scheel
Propaganda: Dr. Naumann
Finance: Schwerin-Crossigk
Práce: Dr. Haupfaer
Zbrojení: Saur
Velitel Německé pracovní fronty a člen říšského kabinetu: říšský ministr Dr. Ley
Ačkoli se značné množství mužů, jako Martin Bormann, Dr. Goebbels a jiní, včetně jejich
manželek, ze svobodné vůle nalézali u mne a za žádných okolností nechtěli opustit hlavní město
říše, ale byli připraveni zde se mnou zemřít, musím je požádat, aby byli poslušní výzvy a v tomto
případě kladli zájem národa nad vlastní pocity. Budou mi po smrti jako druzi stát svou prací a svou
věrností tak blízko, jak doufám, že můj duch bude nad nimi dlít a stále je provázet. Ať jsou tvrdí,
ale nikdy nespravedliví, ať především nikdy nepovýší strach na rádce svého jednání a kladou čest
národa nade vše, co je na Zemi. Ať jsou si konečně vědomi, že náš úkol, výstavba nacionálně
socialistického státu, představuje práci pro nadcházející staletí - úkol, který jednoho každého
zavazuje sloužit společnému zájmu a své vlastní výhody oproti tomu nechat stranou. Od všech
Němců, všech nacionálních socialistů, mužů i žen a všech vojáků vyžaduji, aby byli až do smrti
poslušní a věrní nové vládě a jejímu předsedovi.
Především zavazuji vůdce národa a osazenstvo k úzkostnému dodržování rasových zákonů a
nemilosrdnému odporu proti světovým travičům všech národů - světovému židovstvu.
V Berlíně, 29. dubna 1945, 4.00 hodin.
podepsán A. Hitler
Svědci: Dr. Joseph Goebbels, Martin Bormann, Wilhelm Burgdorf, Hans Krebs
Úřední německé sdělení z 1. května 1945 o Hitlerově smrti (hlášení rozhlasu):
„Z vůdcova vrchního velitelství je hlášeno, že náš Vůdce Adolf Hitler padl za Německo dnes
odpoledne ve svém velitelském stanovišti v říšském kancléřství, bojujíc do posledního dechu proti
bolševismu. 30. dubna jmenoval Vůdce svým nástupcem velkoadmirála Dönitze.“
Pramen: Goebbels, J.: Tagebücher 1945. Die letzten Aufzeichnungen, Hamburg 1977