zase sa s kravinami zakryvaju skutocne problemy

Záhady okolo smrti generála Milana Rastislava Štefánika trvajú aj v súčasnosti, 88 rokov po havárii lietadla

//autoeditácia príspevku (06 Máj 2010, 16:32)
Vrah Milana Rastislava Štefánika a jeho pohnútky

4. mája 1919 zahynul v lietadle pri návrate do vlasty Milan Rastislav Štefánik. Dnes si pripomíname 91. výročie tejto tragédie. O jeho smrti sa vedú mnohé diskusie. Prinášame vám k tejto téme unikátny príspevok, ktorý presvedčivo tvrdí, že išlo o vraždu, aj s odhalením vinníka a jeho pohnútok. Ide o preklad z českej knihy ČERNÁ KNIHA MINULOSTI, ktorá však vyšla len v Nemecku.

Dňa 4. mája 1999 uplynulo 80 rokov od smrti Milana Rastislava Štefánika. Podľa doteraz platného zákona Českej republiky ide o muža, ktorý sa zaslúžil o štát. Ale v postkomunistických českých novinách, ani v televízii o ňom nepadlo ani slovíčko.

Tak si ho doprajme tu. Narodil sa 21. júla 1880 v Košariskách, pri Nitre, v rodine evanjelického farára. Najprv študoval na Evanjelickom lýceu v Bratislave a v Šarvaši maturoval. Roku 1898 vďaka štipendiu Československej jednoty, spolku, ktorý už vtedy existoval, začal študovať v Prahe najprv na Českej technike, potom prešiel na filozofickú univerzitu a potom zamieril k štúdiu astronómie. K jeho okruhu známych patrili Šrobár, Herben, Vrchlický, Svobodová, Malypetr, rodina Haunerovcov a Josef Uprka. V roku 1903 zverejnil v Čase ,,Československý národný program“ s tézou že český a slovenský národ tvoria spoločne vyššiu národnú jednotu.

V tej dobe už nebol závislý na podpore k štúdiu. Pre pražské električky vynašiel systém automatického prehadzovania výhybiek. Vybrusuje a predáva optické šošovky, vynašiel traky na patentný gombík, navrhol dokonca lietadlo. V roku 1902 získava prechodný pobyt v letnom semestri filozofickej fakulty v Zürichu. Pobyt si predĺžil zamestnaním v optickej dielni v Ženeve. Navštívil hvezdáreň v Palerme a je delegátom na zjazde medzinárodných študentov v Palerme, od novembra 1904 odpromovaný doktor. Je zamestnancom observatória v Anglicku, prednáša na Oxforde, pozoruváva zatmenie slnka po celom svete. V roku 1912 sa stáva francúzskym občanom. Je dvakrát operovaný v Prahe na žalúdočné vredy a slepé črevo a je najmenej raz za rok niekde v nemocnici.

Výbuch svetovej vojny ho zastihne v Maroku, hlási sa ako francúzsky občan do armády. Hneď na to je opäť v nemocnici a znova operovaný, takže ho armáda ako nespôsobilého odmieta. Skúsi to ako dobrovoľník letectva a 15. mája podniká pri Arrase svoj prví bojový let. Použije svoje hvezdárske znalosti a navrhne upevnenie gyroskopického ďalekohľadu na guľomet. Taktiež aj meteorologický výskum počasia pre potrebu letectva. Než ho francúzska armáda pošle v septembri 1915 do Srbska, má za sebou už 32 bojových letov. Zlomový moment nastane, keď 7. septembra 1915 sa stretáva s dobrovoľníkmi roty Nazdar, s ktorými začali francúzske légie. Na balkánskom fronte podnikne 12 letov.

Po zrútení frontu sa dostáva do Talianska, kde je opäť operovaný a v decembri 1915 znova. V tej dobe sa stretáva v Paríži s Masarykom a Benešom, s ktorými sa dohaduje o prijatí francúzskym ministerským predsedom Briandom. Takých ľudí ako bol Masaryk a Beneš sa okolo štábov dohody pohybovalo veľa. Toto stretnutie zabezpečené Štefánikom znamenalo začiatok vecí československých ako štátu. Pri všetkej úcte k starému pánovi, všetky tie projekty a memorandá, ktorými TGM obdaroval vlády dohody by boli zostali nepovšimnuté, keby nebolo brannosti našich legionárov. Až tu je okamžik začiatku československého štátu. Táto, Dr. Štefánikom zabezpečená schôdza spravila z oboch vierozvestcov štátnikov.

Mimo prestávok v nemocniciach, vyznačoval sa Štefánik nezlomnou energiou až do svojej smrti. Je to on, kto uzavrel s generálom Grazianim dohodu o zriadení československej armády (légií) v Taliansku, rokuje vo Washingtone so štátnym sekretárom Lansigom, navštívi našu armádu na Sibíri a nechá zatknúť boľševických agitátorov medzi legionármi a poslať ich do zriadeného Československa pred súd. K tomu ale nikdy nedošlo lebo generál Štefánik bol mŕtvy. Dňa 4. mája 1919 odletel na dvojplošníku Caproni z Udine v Taliansku, aby sa vrátil na Slovensko. Ľudia, čakajúci na letisku, počuli streľbu a videli náhly pád lietadla. Lietadlo sa zrútilo pri Ivanke neďaleko Vajnor. Od tej doby uplynulo v roku 1999 80 rokov.

Napriek tomu, že zákon hovorí:

„Milan Rastislav Štefánik sa zaslúžil o štát“,


nikde nebolo pripomenuté toto výročie ani jedným slovom. Ani v médiách, ani v televízii. Nespomenul si taktiež nikto z našich nekonečne tárajúcich politikov a predstaviteľov štátu.

Inak Štefánikov most v Prahe – za boľševika „Most Švermův“, tak ako nám boľševik zmenil históriu, ktorá mala začať až s ich revolúciou – sa už zase zaplať Pánu Bohu za to, že sa už znova volá „most Štefánikův“. Taktiež sochu toho komunistu nechala obvodná rada v Prahe I. z vltavského nábrežia odstrániť. Šverma sa nezaslúžil o štát, ale ako boľševik mal svojou ideológiou spoluúčasť na útlaku celej jednej generácie nášho národa.

Mudr. Rudolf MAXA odsúdený na 16 rokov ako retribučný väzeň, stomatológ z Paríža, priateľ majora Štefla – francúzskeho dôstojníka a zakladateľa roty Nazdar rozprával v Kartúzoch (mesto v Poľsku):

Nepohodlný bol generál Dr. Štefánik hlavne preto, že pred odletom na ruský front k našim legionárom požadoval na schôdzi zvolanej majorom Šteflom do Švajčiarska, za prítomnosti ďalších predstaviteľov nášho oslobodenia od pána dr. Beneša vysvetlenie, kam šla väčšina zbierky amerických Čechov a Slovákov, ktorí zbierali prostriedky v rámci financovania zahraničného odboja. TGM zveril tento obnos Benešovi, ktorý zaručil prevzatie svojím podpisom. Keď však Beneš nebol ochotný podať vysvetlenie, generál Dr. Štefánik zbledol rozčúlením a naliehal, aby podal vysvetlenie, kam tie peniaze šli a ako boli použité. Beneš sa začervenal v tvári a všelijako sa vykrúcal.

Iba major Štefl zachoval pokoj a hladil si svoje fúzy. Vytiahol z aktovky denník „Petit Parisen“ a prečítal článok, že Dr. Beneš, známy ako „roi de roulette“ (kráľ rulety) prehral v Monte Carle nesmierne sumy peňazí. Článok bo zakončený otázkou, odkiaľ tie peniaze mal. „To je provokácia,“ zareval Beneš, „niekto mňa chce kompromitovať manipulovanou lžou“. Generál Štefánik, ktorý sa medzitým upokojil, povedal: „Sme v cudzej krajine, tu sa hádať nebudeme. Vyjasníme si to pred národným súdom za prítomnosti prezidenta Masaryka, ako a kto pre našu krajinu pracoval a s tými darmi na oslobodenie hospodáril.“ Schôdza sa rozišla namrzene. Major Štefl pri lúčení s ostatnými vyhlásil: „Priatelia, toto sú zatiaľ len začiatky. Veľa si od toho nesľubujem. Defraudácia je kriminalita. Dr. Beneš od tejto chvíle nebude spať a bude iba vymýšľať ako sa zbaviť súdneho konania.“

Prevažnú časť zbierky amerických krajanov získal pre prvý odboj predseda Američanov českého pôvodu dr. Karel Pergel – organizátor a vodca tohto odboja. Hneď po prevrate v roku 1918 bol „odprataný“ ako veľvyslanec do USA a potom do Japonska. Doma bol zvolený poslancom. V roku 1932 predložil otázku osudu amerických peňazí verejne, že je konečne čas, aby to TGM, ktorý ich zveril dr. Benešovi, konečne vyúčtoval. Behom 48 hodín bolo ,,zistené“, že je americkým občanom a na nátlak vedenia štátu musel republiku opustiť. Že nie je Čechom, aj keď sa narodil v Čechách. Aj napriek tomu, že po mnoho rokov bol v zastupiteľských službách nášho štátu a ako taký ho reprezentoval a bol dva razy zvolený za poslanca. Typická ukážka vtedajšieho hradného teroru riadeného Benešom. Keby sa to vyšetrovanie uskutočnilo, tak aspoň časť pravdy o Benešovi by sa bola dostala na verejnosť. A mohlo byť zabránené uskutočneniu jeho ďalších odporností, vrátane zapredania našej krajiny do boľševickej sféry. Aby zlí ľudia zvíťazili, stačí, keď dobrí mlčia.

Po návrate generála Štefánika od légií v Rusku v roku 1918, kde už bol ako minister vojny nového štátu, písal pán Frič, jeden z účastníkov vtedajšieho stretnutia, majorovi Šteflovy: „Že pozoruje intrigy proti generálovi Štefánikovi a znižovanie jeho vysokého kreditu medzi politikmi. Že pán Beneš jediný sa stavia vedľa TGM. Že má pocit, že ho hryzie vyhrážka Národným súdom po návrate Štefánika do vlasti. A navyše, že sa mu dostali do rúk nejaké dokumenty hovoriace o príprave atentátu na generála Štefánika pri jeho návrate vlakom.“ To bolo povedané aj generálovi Štefánikovi a ten bol rád, že sa niekto o jeho bezpečnosť stará.

Pri návrate z Talianska do vlasti použil teda pre neho už pripravené talianske lietadlo Caproni. Netušil, že letí v lietadle smrti. Napriek tomu, že kde-kto v Bratislave poznal pomerne presnú dobu príletu gen. Štefánika, vojenskej jednotke tvrdili, že sa očakáva maďarské výzvedné lietadlo, ktoré musí byť zostrelené. Vojaci identifikovali nie maďarskú, ale taliansku značku na krídlach celkom zavčasu, ale...! Preto boli podľa tendencie o tejto skutočnosti hovoriť postupne likvidovaní.

Smrť generála dr. M. R. Štefánika – podľa Ferdinada Peroutka

„V nedeľu 4. mája 1919 pred poludním sa chystala Bratislava slávnostne uvítať osloboditeľa generála Milana Rastislava Štefánika. Niekoľko minút pred dvanástou sa objavil nad Bratislavou taliansky dvojplošník a začal krúžiť nad letiskom. Bolo veterné počasie. Zrejme zrazený vetrom, možno z inej, nikdy nevysvetliteľnej príčiny lietadlo prudko zakolísalo, začalo kolmo padať k zemi a zmizlo z dohľadu pozorujúcich. Za malým lesíkom vyrazil k nebu prúd čierneho dymu. Tragédia, ako sa tušilo, bola dokonaná.“

Citácia podľa publicistu Ferdinanda Peroutka v jeho „Budování státu“. Je známe, že pán Peroutka patril k stúpencom politiky pána Beneša. Preto vetrom obišiel „nikdy nevysvetlenú “ smrť generála dr. Štefánika, ale nechal si zadné dvierka k možnému úteku z vedomej lži otvorené slovami „pravdepodobne z inej nikdy nevysvetliteľnej príčiny“.

Generál dr. Štefánik sa naozaj svojím radikálnym antiboľševizmom nehodil do politiky dr. Beneša. Ohrozoval i jeho možnú kariéru, pretože pre svoju všeobecnú obľúbenosť na západe sa uvažovalo, že by mohol prevziať aj ministerstvo zahraničia – post, o ktorý usiloval dr. Beneš. Len o tej všetkými počutej a všeobecne známej streľbe na lietadlo generála Štefánika, pán Peroutka ani nemukol. Samozrejme, kto je pri moci, sa snaží ovplyvniť verejnú mienku. A aj k ututlaniu neprávostí a takéhoto zločinu.

K odhaleniu mohyly generála Štefánika prišli všetci – okrem Beneša a komunistov

Okolnosti, za akých došlo k vajnorskej katastrofe, boli na Slovensku vereným tajomstvom. Jeden z prvých žalobcov bol Milanov brat Igor Štefánik, evanjelický kňaz z Palanky v Juhoslávii. V liste, zverejnenom v Národných novinách v Martine, napísal: „Generálovu smrť nezapríčinila nehoda, bola to úkladná vražda! Na to poukazujú mnohé stopy, ktoré čakajú na vyšetrovanie.“ Brat Igor učinil verejné vyhlásenie, pretože dúfal, že na základe toho dôjde k súdnej žalobe a k riadnemu vyšetrovaniu a praví vinníci budú usvedčení. Nedošlo! Miesto toto bolo zostavených niekoľko komisií postupne za sebou, do ktorých členov nominoval Hrad a všetky končili záverom: nešťastná náhoda. Verejná mienka označovala práve Beneša ako hlavného vinníka vajnorského nešťastia. Potom ešte raz brat Igor verejne protestoval pri odhaľovaní mohyly na bradle prejavom, v ktorom taktiež upozornil na Benešovú neprítomnosť.

V roku 1919 sa začal neverejný proces s vojakmi, ktorí o streľbe rozprávali: pri prelete lietadla nad delostreleckými kasárňami vo výške asi 100 m vypálili na rozkaz salvu z pušiek a potom strieľali jednotlivo. Pravdepodobne lietadlo zasiahli, pretože začalo horieť. „Dostali sme rozkaz“, vypovedali, ,,že priletí nepriateľské lietadlo a že ho musíme zostreliť“. Nebolo to po prvý krát, keď vojaci takto hovorili. Súdne pojednávanie bolo však prerušené, svedkovia boli políciou zastrašovaní a celá udalosť sa ututlala. Oheň oprávneného podozrenia však pod povrchom tlel ďalej a trvalo zaťažoval bratské vzťahy medzi Slovákmi a Čechmi.

Hradný historik Peroutka, ktorý sa snažil spočiatku vysvetliť zrútenie Štefánikového lietadla „asi závanom vetra“, po rokoch v inej výpovedi otvorene priznal, ako bol generál Štefánik na Hrade pre ich politické záujmy nežiaduci.

Peroutka: „Boli špekulácie o tom, ako by sa Štefánik zachoval, keby návrat do vlasti prežil. Musíme premýšľať, akú úlohu by hral v demokratickej republike tento zarytý individualista s aristokratickými záľubami, keby ho osud neskolil na samotnom začiatku... Mal mnoho predpokladov v sebe, aby sa stal prívržencom diktatúry a vodcovského princípu. Na ktorú stranu by sa bol postavil, keď po rokoch začali tieto myšlienky Európu znepokojovať? A ako veľká by bola v kritickej chvíli jeho osobnosť? Aké by z toho vznikali zmätky a problémy [cháp pre Beneša, nie pre oba naše národy]. Štefánikovou smrťou sa posilnila prevaha liberálnych realistov v zahraničnom odboji. Pretože tí, čo nakoniec po jeho smrti tu zostali, boli realisti.“

Víťazstvo zahraničného odboja sa datuje predsa dňom 28. októbra 1918. Kto teda „zvíťazil“ spomínaného 4. mája 1919 zavraždením gen. Štefánika? Pri každom podozrení z vraždy sa najskôr zisťuje, kto z toho mohol mať prospech. Peroutkov článok mohol byť indíciou k usvedčeniu organizátorov zločinu.

http://beo.sk/historia/1103-vrah-milana ... o-pohnutky

hojko napísal:Hehe, no Slota zase perlil, aj napriek tomu je problem nieco take dokazat a ja vyvratit. Myslim, ze je zbytocne o tom vobec diskutovat.

Dávaš si tam prívlatok ADMIN. Tak tedá neplatí ťa Nový Čas? Lebo aj tento Neu Osterrach Slovakische Zeitug všetko možne a skôr nemožné píše, jeho pracovnou metódou je Geobllesovina. Ja osobne by som sa toho Neu Osterach Slovakische Zatugu nechytil ani v gumených rukaviciach
Ale nič si stoho nerob každý mame nejaké tie chyby

Toto odporúčam prečítať všetkým, ktorí tu produkujú nezmysly o smrť Štefánika. Výpoveď priameho svedka.

http://www.noveslovo.sk/c/26877/Spomien ... _Stefanika

dvojloďové a trojvrtuľové lietadlo hnalo silou proti vetru, vietor povolil alebo mohlo prísť k veternému víru, zrazu sa otočilo

Táto veta nám príčinu pádu nijak neobjasní, ujo je laik. Svedectvo len dokazuje, že lietadlo nehorelo, nevybuchlo...

Ešte stále tu ostáva možnosť, že Štefánik a jeho posádka bola zámerne navigovaná na rozmočenú plochu letiska(45,5l vody/m2 napršalo za dva dni) , a po komplikovanom letmom pristátí mohla byť príčina pádu spôsobená vadou motora CA.33, kedy benzín striekal na motorové gondoly a tým zhoršoval aerodynamické charakteristiky profilu krídla a celkovo lietadla plus zlé meteorologické podmienky...

Heh, že možnosť. Ja som doteraz počul iba o zostrelení.

Celkovo je to však mimo tieto konšpirácie.

Heh, že možnosť. Ja som doteraz počul iba o zostrelení.

To už môj problém nieje.

Neviem o akom pristávaní píšeš. Celkovo sú to len úbohé plky bez dôkazov. Zostrelenie je nezmysel, tak už sa vymýšľajú ďalšie nezmysly bez žiadnych dôkazov.

Odporúčam taktiež tento rozhovor s odborníkom: http://www.webnoviny.sk/rozhovory/caplo ... lanok.html

ČERNÁ KNIHA MINULOSTI
Václav Bureš, Zbyněk Ludvík

Knížka podchycuje historii z podání svědků, na což česká veřejnost není zvyklá. Po větším využití této metody naléhavě volá i britský historik Zbyněk Zeman (viz rozhovor s ním v tomto čísle CS-magazínu), který dodává: „S plynoucím časem se však její možnosti“(orální historie) „zmenšují a navíc u nás“ (rozuměj v ČR) „převládá pozitivistická tradice, jež velí odvozovat pozadí událostí s nashromážděných dokumentů. Od vynálezu telefonu a dalších komunikačních technik však písemné dokumenty přestaly hrát rozhodující roli.“

Kniha nepochází z per profesionálních historiků. Ústní sdělení nelze ignorovat a pokládat za výmysly respondentů, obzvláště vypovídá-li několik svědků totéž, nebo doplňují-li se jejich výpovědi. Navíc řadu svědectví v knížce uvedených potvrzuje i existence písemných dokumentů v dobovém tisku. Úkolu pana Ludvíka a Bureše se vlastně měli zhostit historici profesionální, ale ti, alespoň v českých poměrech, jsou až na výjimky poplatní tomu, kdo vládne (viz již výše zmíněný rozhovor). Cílem zveřejnění ukázky z knihy není vyvolat diskusi. Pokud by přece jen někdo cítil potřebu se ke knížce vyjadřovat, nechť si laskavě uvědomí, že zjištění pravdy při soudních procesech spočívá i na výpovědích svědků, na ústní historii.

Milan Rastislav Štefánik

MUDr. Rudolf Maxa odsouzen na 16 let jako retribuční, stomatolog z Paříže, přítel majora Štefla, francouzského důstojníka a zakladatele roty Nazdar, vyprávěl v Kartouzích:

Nepohodlný byl generál dr. Štefánik hlavně proto, že před odletem na ruskou frontu k našim legionářům požadoval na schůzi svolané majorem Šteflem do Švýcarska, za přítomnosti dalších představitelů našeho osvobození od pana dr. Beneše vysvětlení, kam přišla většina sbírky amerických Čechů a Slováků ve prospěch financování zahraničního odboje. TGM svěřil ten obnos proti podpisu do rukou pana Beneše. Když tento ale nebyl ochoten podat vysvětlení, generál dr. Štefánik zbledl rozčilením a naléhal, kam ty peníze přišly a k čemu byly použity. Pan Beneš zrudl v obličeji a všelijak se vykrucoval. Jen major Štefl zachoval klid a hladil si svůj černý vous. Vytáhl z aktovky deník "Petit Parisien" a přečetl článek, že dr. Beneš, zvaný "roi de roulette" (král rulety), prohrál v Monte Carlu nesmírné sumy peněz.

Článek byl zakončen otázkou, odkud ty peníze měl. "To je provokace"zařval pan Beneš, "někdo mne chce kompromitovat manipulovanou lží". Generál Štefánik, který se mezitím uklidnil řekl: "Jsme v cizí zemi, zde se hádat nebudeme. Vyjasníme si to před národním soudem za přítomnosti prezidenta Masaryka, jak a kdo pro naši zemi pracoval a s těmi dary na osvobození hospodařil." Schůze se rozešla rozmrzele.

Major Štefl při loučení s ostatními prohlásil: "Přátelé, to jsou zatím jen začátky. Mnoho si od toho neslibuji. Defraudace je kriminalita. Dr. Beneš od této chvíle nebude spát a jen kout pikle, jak se zbavit soudního přelíčení."

Převážnou část sbírky amerických krajanů získal pro první odboj předseda

Čechoameričanů dr. Karel Pergler, organizátor a vůdce tohoto odboje. Hned po převratu v roce 1918 byl uklizen jako velvyslanec do USA a později do Japonska. Doma byl zvolen poslancem. V roce 1932 předložil otázku osudu amerických peněz veřejně, že je snad konečně čas, aby to TGM, který je předal dr. Benešovi, konečně vyúčtoval.

Během 48 hodin bylo "zjištěno", že je americkým občanem a na nátlak vedení státu musel republiku opustit. že není Čechem, ač se narodil v Čechách. Přesto že po řadu let byl v zastupitelských službách našeho státu a jako takový ho reprezentoval a byl 2x zvolen poslancem. Typická ukázka tehdejšího hradního teroru, řízeného Benešem.

Kdyby se bylo bývalo ono vyšetřování uskutečnilo, alespoň část pravdy o Benešovi by se bývala dostala už tehdy na veřejnost. A mohlo být zabráněno uskutečnění jeho dalších ničemností na pokračování, včetně zaprodání naší země do bolševické sféry. Aby zlí lidé zvítězili, stačí, když dobří mlčí.

Po návratu generála Štefánika od legií v Rusku v roce 1918, kde už byl jako ministr války nového státu, psal pan Frič, jeden z účastníků tehdejšího setkání majoru Šteflovi - v té době již konzulovi našeho státu v Paříži, že pozoruje intriky proti generálu Štefánikovi a snižování jeho věhlasu mezi politiky, že pan Beneš jediný se staví vedleTGM, že má pocit, že ho hryže výhružka Národním soudem po návratuŠtefánika do vlasti. A navíc, že se mu dostaly do rukou nějaké dokumenty, dokládající přípravu atentátu na generála Štefánika při jeho návratu vlakem.

To bylo sděleno i generálu Štefánikovi a ten byl rád, že se někdo o jeho bezpečí stará. Při návratu z Itálie do vlasti použil tedy pro něj již připravené italské letadlo Caproni. Netušil, že letí v letadle smrti. Přesto, že kdekdo v Bratislavě znal poměrně přesnou dobu příletu generála Štefánika, vojenské jednotce bylo tvrzeno, že se čeká maďarské výzvědné letadlo, které musí být sestřeleno. Vojáci poznali sice ne maďarskou, ale italskou značku na křídlech celkem zavčas, ale ... ! Proto byli postupně podle stupně upovídanosti likvidováni.

Okolnosti, za jakých došlo k vajnorské katastrofě byly na Slovensku veřejným tajemstvím. Jeden z prvních žalobců byl Milanův bratr Igor Štefánik, evangelický kněz z Palanky v Jugoslavii. V dopise, zveřejněném v Národních novinách v Martině, napsal: "Generálovu smrt nezapříčinila náhoda, to byla úkladná vražda! Na to poukazují mnohé stopy, které čekají na vyšetření". Bratr Igor učinil veřejné prohlášení proto, že doufal, že na základě toho dojde k soudní žalobě a řádným vyšetřováním budou praví viníci v pozadí usvědčeni. Nedošlo! Místo toho bylo sestaveno několik komisí postupně za sebou, do kterých ovšem členy jmenoval Hrad a všechny končily závěrem: Nešťastná náhoda. Veřejné mínění označovalo právě Beneše za hlavního viníka vajnorského neštěstí. Ještě jednou pak bratr Igor veřejně protestoval při odhalování mohyly na Bradle projevem, ve kterém také upozornil na nepřítomnost Beneše.

V roce 1919 začal neveřejný proces s vojáky, kteří o střelbě vypravovali: Při přeletu letadla nad dělostřeleckými kasárnami ve výši asi 100 m vypálili na rozkaz salvu z pušek a potom stříleli jednotlivě. Pravděpodobně letadlo zasáhli, protože počalo hořet. "Dostali jsme rozkaz", vypovídali, "že přiletí nepřátelské letadlo a že ho musíme sestřelit". Nebylo to poprvé, co vojáci takto hovořili. Soudní projednávání bylo však náhle přerušeno, svědkové byli policií zastrašeni a celá záležitost se dočasně ututlala. Žár oprávněného podezření však pod povrchem doutnal dál a trvale zatěžoval bratrské vztahy mezi Slováky a Čechy.

Po sestřelu italského letadla Caproni č. 11 495 s generálem Štefánikem, po výsleších v květnu 1919 začali za záhadných okolností umírat vojáci, kteří přiznali, že se zúčastnili střelby. To se dozvěděli Jiří Forman z Plzně a Oldřich Fořt z Litomyšle, oba v tu dobu pracující v Praze. Když vypozorovali, že i oni jsou sledováni, že po nich jdou, uprchli jedné noci do Paříže. Tam se živili až do roku 1938 malováním pokojů. Teprve po odletu pana Beneše z Prahy do Londýna, se odvážili vrátit domů. Zde zjistili, že až na další dva, jsou už jen poslední čtyři dosud žijící z jednotky, nasazené tehdy k sestřelení letadla s dr. Štefánikem. Při pátrání po těch bývalých známých zjistili, že na příklad jeden z nich, Bohumil Raiman, umřel už 1930 v Proseči za nevysvětlených okolností.

Ale hned v květnu 1945 po návratu pana Beneše do vlasti, byli tito poslední čtyři pozatýkáni a se svými vědomostmi jako retribuční izolováni za zdmi věznic. Ale nemluvili, věděli už, co by následovalo. Jiří Forman z Plzně 16 let, Oldřich Fořt z Litomyšle 16 let, starý lesní inženýr - Slovák 20 let, Karol Murgaš - Slovák 20 let.

Oproti názorům Masaryka a Beneše prosazujících neutralitu, která byla vlastně přímou pomocí počínajícímu bolševismu, měl generál Štefánik v roce 1918 na Sibiři k legionářům projev, který ho kvalifikuje i jako prozíravého státníka. Mimo jiné řekl:

Boľševizmus je popieranie demokratizmu

Boľševizmus kričí a reve; demokracia myslí, poučuje a presvedčuje

Boľševizmus sťahuje bližnému s tela kožuch; demokracia šije

plášť pre všetkých, i pre chudobných

Boľševizmus poburuje najnižšie pudy; demokracia apeluje na česť a

svedomie

Boľševizmus dáva ľudu pálenku a dýku; demokracia kladivo a pluh

Boľševizmus hádže protivníka do mora, vyťahuje ho zo žalára a

ubíja ho; demokracia lieči, prípadne trestá a napravuje

Boľševizmus kupuje duše za výhody a tvorí strany banditov a sektárov;

demokracia zaručuje účasť všetkých na výhodách a právach

Boľševizmus je rozklad, bieda a hlad. Demokracia tvorí, je základom

normálneho života a blahobytu

Boľševizmus je oslňujúcí záblesk traskaviny; demokracia žiarivý

maják spásy

Boľševizmus je nepriatežom ľudstva a musí sa proti nemu bojovať

Beneš o demokracii jen žvanil - dr. Štefánik ji chtěl praktikovat! Vývoj vedoucí k našim národním katastrofám dal dr. Štefánikovi za pravdu.

Není vyloučeno, že po vydání této knihy se někteří historikové ozvou, že se vměšuji do jejich resortu. Při zkouškách to prý museli odříkávat jinak a proto nesouhlasí se zde zveřejněnými výpověďmi vězněných prominentů, se svědky tehdejších událostí, oddělených potom od světa mřížemi a tlustými zdmi věznic. Všichni ti nevěřící to přece mohli slyšet na vlastní uši. Stačilo hodit partajní legitimaci pod nohy anebo na Václaváku zavolat hlasitě "pryč s komunismem". Dnes z nich mohli být také svědci století a ne jenom historikové.

Historie se velmi často píše cenzurováním událostí, opakováním lží nebo mlčením o nepohodlné pravdě. Například, jak na letišti Vajnory u Bratislavy shromážděný lid střelbu slyšel a vzápětí viděl Štefánikovo padající letadlo během přistávání z výšky už jen asi 100 m .Tak to také ve zprávách přinesla většina novin. Pak bylo "doporučeno" mlčení, trvající dodnes.

Ještě dnes, historik zatížený bývalou hradní poddaností nebo národně-socialistickou legitimací, když už střelbu a zřícení nemůže popřít, pokouší se zločin "vysvětlit" třeba "závanem větru". Nebo náhlou nevolností generála Štefánika, který ze vzrušení z návratu do vlasti údajně mohl omdlít, padl na řídící páku a tím strhl letadlo do propasti. Dokonce úmyslnou sebevraždou Štefánika ze zoufalství z časté nemoci a že mu prý bylo lhostejno, že zaviní smrt ještě dalším třem členům posádky. Nebo připouští, že ta střelba, kterou slyšelo na tisíce shromážděných občanů, sice byla, ale prý někde v dáli na maďarském území. A dalšími podobně trapnými blekotinami se vrtichvosti snaží zdůraznit nevinnost Beneše, zodpovědného za tento zločin. Také krysy, zahnané do rohu, při hledání možnosti úniku, se vztekle brání vyskakováním, kousáním a drápáním. S jejich "pravdou" zakrývanou zdánlivou seriózností intelektuálů a pánů profesorů je to jako se šídlem v pytli.

Masaryka a Beneše jako politiky udělal Štefánik. Až do setkání s ním byli jen součástí hejna, jež obletovalo dohodové štáby. Když ve Francii byla dne 21. srpna 1914 založena rota Nazdar a o den dříve v Kyjevě ustavena Česká družina v ruské armádě - v tu dobu byl Masaryk ještě poslancem ve Vídni a Beneš soukromým docentem v Praze. V listopadu 1914 byly už obě jednotky na frontě a Masaryk pořád ještě ve Vídni.

Byl to Štefánik, který po jejich příchodu na Západ oba dva uváděl k představení tehdejším vlivným. Všechna memoranda před tím, která Masaryk psal čelným osobám dohodových států, zůstávala nezodpovězena. Jméno jim udělaly teprve legie a dr. Štefánik, Slovák, francouzský občan a generál, zakladatel našich italských legií, snoubenec italské princezny a tak dále ...

Jaroslav Joachymstál, číšník z Paříže v restaurantu "Grand empereur" od roku 1921, kam odešel, poněvadž v Praze nemohl nalézt práci byl osobní přítel Jana Masaryka už od roku 1925. Od roku 1938 po návratu hoteliér v Praze. Tam ho navštívil hned první večer po příletu domů v květnu 1945 Jan Masaryk a dlouho pobyl. Taxi, kterým přijel, čekalo venku dvě hodiny. Byl značně rozrušen a říkal, že ví, že si přijel domů pro smrt, že bude možná zapíchnut jako dr. Myslivec v roce 1925. Byl zřejmě sledován, hned druhý den na to byl Joachymstál zatčen. Během výslechu mu byly vyraženy všechny zuby. Chtěli vědět, co všechno mu Jan Masaryk svěřil, i o Zorinovi, když tento byl v Paříži. Sveřepě mlčel a raději si nechal vyrážet zuby. Věděl, že by si podepsal sdílností nad sebou rozsudek smrti. Ve věku 57 let dostal 20 roků jako retribuční. Záminka: za manželku měl Francouzku, dceru jednoho z vedoucích ultrapravicové francouzské organizace Ohnivých křížů. V jeho restauraci se scházeli pražští vlajkaři. On samozřejmě také nebyl rudý.

Seznámil jsem se s ním v říjnu 1950, když jsem byl převezen z Kartouz na komando Práchovice. Byl unikátem mezi námi, poněvadž jako číšník v pařížském restaurantu "U velkého císaře" se znal od roku 1925 s Janem Masarykem a až ten ho tam do roku 1938 často navštěvoval. Byl to přátelský poměr. Jan se k němu jezdil svěřovat se vším, co měl na srdci. Přilnul k němu jako k prostému člověku, poněvadž neměl rád "ty nahoře", pro jejich trvalé intriky a faleš, jak mohl při své politické činnosti pozorovat.

Když byl Jan Masaryk vyslancem v Londýně a zavítal jednou do Paříže, zašel i do toho zmíněného restaurantu, neboť v "Petit Parisien" četl v inzerátě, že tam je i česká obsluha. Číšník Joachymstál ho hned poznal, viděl ho často v žurnálech v kinu a jeho fotografie v novinách. Přivítal tedy hosta česky a Jan byl tím polichocen. Jan řekl, že je rád, že ho poznává, že mimo samých diplomatů zná alespoň nyní nějakého "normálního Čecha". Od té doby jezdil k němu často pohovořit si s ním o svých problémech. Jardu už hned zpočátku zarazilo, že Beneše nenazýval jinak, než "ten kožlanský podrazák".

"Starý pán" TGM si k sobě volal občas do Prahy svého syna, aby si mu mohl postěžovat na problémy, které má. Jednou mu říkal, že mu Beneš komplikuje život. Nejvíce že podtrhl jeho autoritu, když znemožnil dodávku zbraní a munice Polákům, bránících se vpádu Rudé armády na jejich polské území. Prý v zájmu "neutrality". Stěžoval si Janovi, že často jedná za jeho zády. Byla by to prý kniha, co mu Jan vyprávěl. Jarda Joachymstál nedal na něho slovem dopustit. Pro něho byl Jan Masaryk lidový člověk, dobrý a přímý, kavalír a skutečný demokrat. Několikráte během návštěvy u něj v Praze po válce Jan opakoval,že ví, že ho zamordujou, jako dr. Myslivce, že ten kožlanský skřet (Beneš) peče se Sověty a on toho moc ví. Nemýlil se.

Jednou se Joachymstál zeptal Jana, proč se neožení. Ten prostě odpověděl "Na co?Mě stejně jednou odprásknou jako dr. Rašína. Je třeba, aby po mně děti brečely a po ženě aby někdo plival? Mě starej pán stále nutí do politiky a já o to nestojím, prát se s ním nemohu".

V létě 1926 se Jan zastavil "na kus řeči při šampusu" a při tom ostře odsuzoval odstranění generála Gajdy z armády. Říkal, že nemůže pochopit co ten Kožlanskej proti Gajdovi má, má fůru metálů, které jistě nedostal zadarmo, asi mu to závidí. Bylo to rok po jejich seznámení a Jarda nevycházel z úžasu nad jeho názory. Také vypravoval, že jeho odvolání z USA mělo svůj důvod. že tam za ním přišla delegace Čechů a Slováků a chtěla objasnit, kam přišlo více jak 6 milionů dolarů, sebraných v USA na odboj proti Rakousku. Kam to TGM po převzetí dal a k čemu užil. Dlouho žádná odpověď. Poněvadž delegace přišla ještě několikrát pro odpověď, začal i Jan naléhat. "Starý pán" je předal proti podpisu panu Benešovi v Paříži - bylo mu řečeno. Po této zprávě Jan byl okamžitě z USA odvolán a Benešem mu bylo svěřeno zastoupení v Londýně.

V roce 1925 zajel Jan do Paříže, aby se sešel s majorem Šteflem, zakladatelem francouzské legie. A u něho se dozvěděl o Benešem prohraných penězích v Monte Carlu s pokračováním historie v sestřelení generála dr. Štefánika. Jardovi jednou řekl: "Kdybych s těma lumpama kolem starého pána mluvil tak jako s tebou, dávno bych už byl pod kopretinami a housata by mně sr... na hrob". Takový byl on. Co na srdci, to na jazyku.

Měl tedy "štěstí", stejně jako cestovatel A. V. Frič, který byl v roce 1918 svědkem nenávistného střetu mezi generálem Štefánikem a panem Benešem na setkání ve Švýcarsku. Až po odletu dr. Beneše do Anglie mohl v roce 1938 vydat o tom bez nebezpečí svědectví v brožurce "Zločinec č. 1". Také jeho "štěstí" spočívalo v tom, že zemřel už v roce 1942 na otravu krve a tak se Benešovy zcela jisté msty pomocí retribuce nedožil.

Zavraždění Antonína Švehly

Mezitím, co Švehlův bývalý ministr Beran pletl koše a generál Syrový krmil vepře a pikýroval zeleninu ve sklenících ústavní zahrady, přivezli do Kartouz syna bývalého ministerského předsedy z I. republiky, mladého Švehlu. Tmavovlasý, sympatický junák. Nebyl tam dlouho a pak ho odvezli s jinými na Mírov. V době, co byl mezi námi nám tvrdil, že je přesvědčen a jeho matka také, že jeho otec byl otráven něčím vhozeným do jeho vína.

Začátkem prosince 1933 přijela za otcem návštěva z Benešova liberálně levého křídla agrární strany: Vašek Udržal z Rovně, Stržil od Mýta a Svoboda z Popovic od Jičína, všichni tři zbytkoví statkáři. Za jednu a třičtvrtě hodiny pak po jejich odchodu se Švehla svalil na zem, chroptěl, měl pěnu u úst a v krátkosti byl mrtev. Následoval rychlý státní pohřeb bez pitvy, pár pochvalných článků a ticho po pěšině.

Ostrá cenzura novin, aby se nikdo nedozvěděl o nenormálnosti smrti a rychlého pohřbu. Teprve po odletu pana Beneše do Londýna mohli Švehlovi žádat o exhumaci a chemický rozbor. Po zveřejnění data pitvy, pro lékařské zjištění příčiny smrti se bývalý ministr obrany František Udržal den nato ráno v 6 hodin otrávil a hodinu nato jeho bratr Vašek v Rovni.

Ministerský předseda Švehla jeden z pěti mužů 28. října 1918 byl ministru obrany Udržalovi a Benešovi nepohodlný, stál v cestě, aby se agrární strana posunula více doleva, byla povolnější pro liberální politiku. Tak se za Beneše likvidovali nepohodlní. Degradací (generál Gajda), sestřelením letadla (generál Štefánik) a jedem!

Starý pan prezident Masaryk řekl v roce 1934 synovi Janovi "že se o tom leccos mluví". A na otázku, zda je Beneš opravdu tak schopný člověk, TGM měl odvětit: "Ten je schopný všeho". To vyprávěl v Kartouzích sekretář Jana Masaryka dr. Antonín Sum, odsouzený po roce 1948 na 22 let. A tvrdil, že mu to říkal Jan v Londýně.

Mladý Toník Švehla se z Mírova vrátil do Kartouz těžce nemocen. Zemřel po propuštění na následky věznění.

Štika v rybníce zakalené minulosti.

Tak nazval Stanislav Berton-Brzobohatý, spolupracovník generála Prchaly z doby

jeho pobytu v Londýně, v australském exulantském časopise Spectrum Černou knihu minulosti muklů jáchymovských koncentračních táborů Ludvíka, Bureše a dalších. Jde o svědectví o zločinech proti lidskosti na našem území a o zvěrstvech páchaných u nás již od roku 1945 a po roce 1948 ve věznicích a koncentračních táborech. Autoři se řídí zásadou, že je nutné odmítat každé násilí, nejen na druhých. Čtení ne pro slabé nervy.

Dle vyprávění prominentů v věznicích (generála Syrového, MUDr. Maxy, dr. Suma - tajemníka Jana Masaryka a jiných) zveřejňuje se i zákulisí Benešovy prokomunistické politiky již od roku 1918 začínající telegramem legionářům, zakazujícím jim bojovat proti ruským bolševikům, v roce 1920 odmítnutím transferu zbraní Polákům přes naše území pro boj s bolševickými hordami na jejich území.

Podle důrazného upozornění na obálce: “Tato kniha se nedoporučuje bývalým kolaborantům s bolševismem a soudruhům. Mohla by u nich vyvolat silné emoce dle zásady: ,Pro pravdu se lidé zlobí nejvíce!´”

Kniha je předmětem mnoha diskusí podle toho, kdo na které straně stál: na

straně zlodějů nebo okradených.

429 stran, 60 vyobrazení, vázané, cena 16,- Euro + poštovné a obal 4,- Euro, tedy 20 Euro, nebo 30 Sfr, nebo 20 US $, 30 Can $, nebo 35 Aus $. Zaplatíte-li v Německu 16 Euro předem, přebírá poštovné a balné nakladatel.

V Praze k dostání v knihkupectví ACADEMIA, Praha 1, Václavské nám. 34, na

Moravě v knihkupectví BUREŠ ve Valaškých Kloboucích. Požadujte i u ostatních knihkupců, nebo si ji objednejte u Zbyňka L U D V Í K A sen., Postfach 93 02 05, D- 60457 Frankfurt am Main, nebo přes internet: http://www.zludvik.de, e-mail: [email protected]

http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2003031006

Pravdu sa nikdy nedozvieme a ak niekto operuje nejakými lekárskymi správami, ktoré mohli byť a boli v Prahe sfalšované môže byť akurát na smiech. Vieme dobre ako MAsrak rád klamal / Pits. dohoda/ a vieme ako Praha falšovala napríklad

30. októbra 1918 sa zišli slovenskí politickí predstavitelia v Turčianskom Sv. Martine a vyhlásili sa za "Národnú radu slovenskej vetvy jednotného československého národa" pritom odhlasovali Deklaráciu slovenského národa /Martinská deklarácia/, ktorou sa Slovensko pripojilo k Československému štátu.
Pôvodný text tejto deklarácie ako aj zápsinica sa stratili.

http://www.lamahe.sk/stefanik/podklady/ ... efanik.pdf

Ani jedna verzia nieje 100%-ná tak tu nehovor o výmysloch bez dôkazov.

Aké máš dôkazy na to, čo si tvrdil ?

Ten tvoj link som nečítal, ak je to tam, tak ma presne odkáž.

Akurát mi dnes prišli Dejiny Slovenska a Slovákov od Ďuricu, tak som si schválne nalistoval 4. 5. 1919.

.....Je veľmi pravdepodobné, že išlo o úmyselné zostrelenie Štefánika i jeho talianskych sprievodcov, lebo Štefánik svojimi postojmi voči T. G. Masarykovi a E. Benešovi v poslednej fáze odboja najmä v otázke postavenie Slovenska, ale aj v otázke osobnej pozície v novom štáte sa stal nepohodlným partnerom, s ktorým si nevedeli rady.

Tomu hovorím objektívny opis dobovej skutočnosti.

Tak ked si chces zachovat tu svoju sto percnentnu objektivitu, tak preco sem hadzes linky caplovica, kde spomine dve verzie(!!!) mozneho scenara. Ja tu nehovorim o ziadnej sto percentnej hypoteze. Ale ty asi ano, nos chvalne, zaujimalo by ma, ktora to je.

Ak poznáte nejakého vyvolávača duchov, môžte sa opýtať priamo Milana .


...ale bez srandy

KaptMichal napísal:Tak ked si chces zachovat tu svoju sto percnentnu objektivitu, tak preco sem hadzes linky caplovica, kde spomine dve verzie(!!!) mozneho scenara. Ja tu nehovorim o ziadnej sto percentnej hypoteze. Ale ty asi ano, nos chvalne, zaujimalo by ma, ktora to je.

Ja tu narážam hlavne na nezmysly o zostrelení, o ktorých som už x-krát počul aj tu n a fóre a produkujú ti autori typu Ďurica a pod. neoľudáci.

Stále mi nie je jasné, čo si týmto postom akože chcel povedať: To takto ho akože zabili ?

kali520 napísal:Uz tu bol tento link uvedeny ale dam ho sem este raz, odporucam si to precitat a treba povedat ze slota si to nevimyslel http://www.prop.sk/stefanik_bez_tabu.html
A enter00 chces ako povedat ze smrt Stefanika bola len nehoda a ze Slota teraz len fantaziruje?
Vladopt s tymi lozami mas pravdu az na Stefanika on tam bol z inych dvovodov ako Masaryk a Benes.

kali250 berme to nezaujate. Štefánik i keď bol zastaca ČSR ale bol za federatívne usporiadanie a rozhodne by bol na tom trval! Pre Masarika a Beneša bol Štefánik hrozbou. Určite by sa nebol spokojil čo urobil Masarik a Beneš. Štefánik chcel mať federálnu vládu na slovensku ako žíví by to bol presadil u Fracúzov a Talianov čo je nesporné. To však nehralo do karát tým dvom arcilotrom. Preto Štefánik skončil tak ako skončil. Čo naledovalo potom na Slovensku na to sa nedá zabudnuť totálna okupácia čechov ako ích Spanilé jazdy.
Smrť Dubčeka doposiaľ nebola vyšetrená! Len to som si zapamätal s prenosu ako ho sacal rapavý židák na Letnej. Češi už neporebovali Dubčeka tak aj skončíl. Čo čechom vyhovovalo. Češi boli vždy o rok pred Slovenskom aj tlačením meny.
Celá tato maškaráda sa ujednávala dávno pred 1989 rokom! Vtedy jednotky LM paskovali ostrú municiu na rotách do samopalov aj gulometov! Vtedy svoje jednotka predal GEN. Štáb LM za peniaze!
Vieš si predstaviť za takú zradu? Sadne si velitel roty aj s podvostojníkom a odsúdia ťa na SMRŤ
Češi pekne uvýtali Gen. Štefánika. Čo potvrdil na Detve ten ktorý obsluhoval kanon na uvýtanie Gen. Štefánika: Gen. Štefánika zostrelili ak to nieje pravda tak ma môžte obesiť na prostried dediny.

nadl a teraz dokáž, že Štefánika úmyselne zabili.

Vieš, politici sa často medzi sebou nedohodnú, ale to neznamená, že sa hneď zabíjajú.

__________________

Masaryk na margo Štefánikovej smrti: Každý, kto s ním mal príležitosť spolupracovať, vie, aý vzácny človek odišiel nielen nám, ale i Francúzsku, ba i celému svetu.

Beneš -//- : V okamihu celkového triumfu národa sa zabíja muž, ktorý po celú dobu svojho vyhnanstva najväčšmi prispel k oslobodeniu svojho rodného kraja... Niet pochybností, že bolo v jeho osobne mnoho geniálnosti a bol jedným z najlepších ľudí, akých sme mali.

nebolo by ho jednoduchšie a nenápadnejšie podrezať ho v spánku alebo odprásknuť v tmavej uličke?
pripadá mi dosť padnuté nad hlavu zostreliť ho nad obývaným územím neďaleko letiska, kde ho čakali jeho verní...

Za predpokladu, že ho odstavili, tak zrejme to urobili takto preto, lebo potrebovali, aby to vyzeralo na nehodu (čo asi pri tajnom podrezaní hrdla nevyzerá). Aspoň myslím...

Je veľa svedkov, ktorí priamo videli, aké problémy boli kvôli počasiu - je to v tom článku.

Jedine, že by Beneš a Masaryk mali HAARP a vytvorili umelú búrku.

hughito napísal:nadl a teraz dokáž, že Štefánika úmyselne zabili.

Vieš, politici sa často medzi sebou nedohodnú, ale to neznamená, že sa hneď zabíjajú.

__________________

Masaryk na margo Štefánikovej smrti: Každý, kto s ním mal príležitosť spolupracovať, vie, aý vzácny človek odišiel nielen nám, ale i Francúzsku, ba i celému svetu.

Beneš -//- : V okamihu celkového triumfu národa sa zabíja muž, ktorý po celú dobu svojho vyhnanstva najväčšmi prispel k oslobodeniu svojho rodného kraja... Niet pochybností, že bolo v jeho osobne mnoho geniálnosti a bol jedným z najlepších ľudí, akých sme mali.

Jedna chyba, málo čítaš, apropo tebe sa aj dá niečo dokázať? Určite nie. To by bolo mlátenie praždnej slamy.
Prečítaj si korešpodenciu medzi Benešom a vtedaším Žilinským župánom, dúfam že ti to otvorí oči aj rozhľad.