Neviem či chápeme jeden druhého. Ja netvrdím že Islam im káže hladovať, ja tvrdím to že ľudia sa na základe náboženského presvedčenia správajú iracionálne a sú schopní ísť až do extrémov. To že niekto nepozná celý korán so všetkými jeho súrami a zároveň aj miestnymi Islamskými tradíciami a autoritami(ktoré sú v Islame bežné) je úplne normálne. Problém je v náboženstve samom, v tom že oplýva takou mocou že ľudia konajú neuveriteľne iracionálne a je jedno či v súlade s písmom alebo nie. To že niekto sa tvrdohlavo drží s písma jednej veci a druhej nie je u všetkých náboženstiev bežné a tento príklad čo uviedol Seth je jeden s tých absurdnejších prejavov viery a ukážky moci akú dokáže mať vymývanie mozgov. A v afrike je možno absurdností na čele s náboženstvom nájsť poriadne veľa.

hughito napísal:javatar: Áno ? No ja neviem, v akej ideológii vychovávali napr. moji rodičia mňa ? Nespájajme si nejaké hodnoty, prípadne aj názory rodičov s ideologickou indoktrináciou. Napr. keby ateisti odmalička hustili do decka, že Boh nie je a čítali mu napr. vedecký ateizmus a vodili ho na nejako ateistické stretávky - to by sa rovnalo tomu, čo absolvujú deti kresťanov. Či nie ?

Takze ideologia je len o nabozenstve? Tak to mi je novinka. Myslel som, ze je to od slova myslienka a nie od slova boh. Ale budiz - obmedzme sa len na nabozenstvo (na chvilu, pre lepsie pochopenie o com rozpravam sa neskor vratime aj k zbytku).

Mlady jedinec "indoktrinovany" chodenim do kostola, nicomu nechape - ale nauci sa "ze to tak ma byt". Doma vsak ine prejavy viery nezaziva. Myslis, ze v nom bude mat nabozenstvo zasadny vplyv pri kazdodennom zivote? Vacsinou to dopadne tzv. "vlastnou vierou" ktora povacsine vylucuje vsetky ukony s nabozenstvom spojene. Naproti tomu - ak by rodicia dieta do kostola nevodili kym by sa tam samo nepytalo ale zili vo vztahu s Bohom (teda nie len nabozenstvo ako moralka), myslis si, ze taketo dieta sa neskor pokrstit nenecha?

To co tvrdis by malo zmysel keby v drtivej vacsine pripadov zivot determinovalo nabozenstvo. Lenze to tak nie je.

Zato indokrinacia ideologiou politickou a/alebo ekonomickou sa do deti prenasa v daleko vacsej miere. Z jednoducheho dovodu: nie je mozne ich oddelit od kazdodenneho zivota. Kdezto nabozenstvo takto oddelene velmi casto je.

Takze ideologia je len o nabozenstve? Tak to mi je novinka.

To neviem ako si k tomuto prišiel.

Celkovo som narážal na to, že je rozdiel medzi človek vychovávaným vo viere v celom tom procese a človekom, ktorý v tom vychovávaný nie je, ale ani mu nie je predstieraný žiadny ateistický pohľad na svet.

Náboženstvo môže byť takisto v istých spôsoboch prejavované v každodennosti v bežnom živote, nie len v nedeľu. Takisto neviem ako si na to prišiel.

Nasledujuca uvaha velmi pekne a ovela hlbsie preodostiera to o com sme sa tu uz mnohkrat bavili (a samozrejme nikam sme nedosli) ze co je to vlastne vniamnie boha. Nemozem ale povedat ze by som s clankom vyslovene suhlasil, pride mi skor ze ide tou strednou cestou a stale sa drzi toho religionizmu ale v ramci nejakej objektivity to je mozno aj dobre.

Abrahamické náboženství versus civilizace. Požehnání nebo prokletí, lék nebo nemoc?

Abrahamické náboženství. Náboženství, které v průběhu posledních dvou tisíc let demograficky dominuje lidské kultuře a civilizaci.

Mnozí zástupci tohoto světonázoru tento systém vnímají a prezentují jako to nejlepší, co lidstvo na jeho civilizačním vývoji potkalo. Nicméně existuje řada okolností, které vyvolávají legitimní pochybnosti o tom, zdali je Abrahamické náboženství skutečně tak zásadním a konstruktivním přínosem lidstvu.

Tyto okolnosti dokládají, že Abrahamické náboženství (dále jen A.n.) a jeho model vztahu k Bohu resp. transcendentnu je tím nejhorším duchovním omylem, respektive bludem jaký mohl lidského ducha postihnout a zmámit. Je to proto, že Bůh, respektive idea Boha, je v jeho pojetí zformována tak, že namísto toho, aby lidského ducha spirituálně rozvíjela, tak ho spíše ubíjí a mrzačí. Příčina tohoto stavu vyvěrá z ideové manipulace člověka do vztahu s imaginární „Božskou“ entitou, která je naaranžovaná tak, aby ctitel této entity dosáhl sebeuspokojující satisfakce tím, že tuto entitu velebí a ctí.

Pokud se důkladněji a upřímně zaměříme na tradiční formy praktikovaní monoteisticko patriarchální zbožnosti, tak nám nejspíše neunikne jeden velmi výrazný rys, který má. Jedná se o to, že člověk praktikováním této zbožnosti získává lepší pocit i mínění o sobě samém, protože jeho víra a zbožná úcta projevovaná Božstvu jako nejvyššímu dobru zpětně morálně a existenciálně povyšuje i zkvalitňuje tohoto věřícího člověka. Tento vztah mezi věřícím člověkem a Bohem obnažuje mimo jiné i programově zištný postoj věřícího vůči objektu svého zbožňování – člověk Boha uctívá, velebí, a v podstatě mu cíleně a až nepokrytě lichotí. Následně je věřící tímto manifestním aktem oddanosti a loajality vůči Bohu sám polichocen, a byť Bůh nikterak autenticky na jeho uctívání nereaguje – tak je člověk svým rituálem víry a motlitby sám před sebou zkrášlen, pozdvižen a glorifikován.

Tato vztahová praxe zasluhuje zvláštní pozornost, protože tato forma víry – vztahu ukazuje, že věřící praktikant se ve svém vztahu k Bohu zcela cíle vědomě obejde bez Boha – ten je zde nahrazen aktivní imaginací věřícího a tato imaginace je postavená tak, že samozřejmě dává věřícímu v jeho aktu zbožnosti za pravdu – takže vlastně v konečném důsledku je Bůh neupřímně a nemorálně účelovou imaginací ega věřícího ctitele. Je imaginací, které je lichoceno, aby se toto lichocení zrcadlově vracelo ke ctiteli a ten následně dosáhl útěchy a satisfakce z vlastní loajality k nejvyššímu principu bytí. Takže „Bůh“ resp. víra v Boha v tomto podání je vlastně sebe idealizující intrikou lidského ega – já, které se touto cestou sebe lichotivě stylizuje do role oddaného a loajálního spojence nejvyšší bytosti.

Ve finále se však tato domněle uctívaná nejvyšší bytost ukazuje jako primitivní psycho kosmetický nástroj – psychoprotéza, která nemá žádnou spojitost s Božským ale pouze ho coby ideu nejvyššího Bytí využívá jako nástroj pozitivní sebe stylizace a sebe ukojení lidského já. Na jedné straně tohoto jednostranného vztahu je ctitel a na druhé „uctívaný nejvyšší“, jehož funkce je tak účelově podřízená sebe ověřování a zkrášlování ega, že nelze než přiznat, že tento způsob „náboženské praxe“ je bídnou karikaturou skutečné duchovní cesty a úsilí o spirituální sebe rozvíjení člověka.

Abrahamické náboženství svoji nejvyšší ideu a praktikování vztahu k ní zcela podřídilo zájmům lidského já – ega. Idea – božstvo v tomto vztahu funguje jako nástroj existenciálního sebe ujištění o vlastní správnosti a bytostné duchovní autenticitě. Velmi tristním aspektem tohoto způsobu získávání „pravé existenciálně duchovní legitimity“ je to, že ji věřícímu neuděluje skutečně autenticky Bůh, ale že si ji uděluje věřící sám. S tím, že Bůh zůstává pasivně odstaven někde mimo realitu a v konečném důsledku se ho věřící vlastně na nic neptá a Boží vůli a řád si předjímá sám za vydatné pomoci „svatých knih“ a autorit. Ty jsou aranžovány tak, aby věřícímu vždy potvrdily správnost jeho věci, a zbavily ho utrpení, které je vždy obsaženo ve skutečně upřímném hledání – praktikování duchovní seberealizace. Celý tento vztah je jen o „zbožném“ sebeopojení a sebeukájení. Idea nejvyššího Boha vyžadujícího projevy oddanosti a úcty je zde dítětem lidského ega, které si „Boha“ a jeho nároky na člověka naaranžovalo tak, aby mu „zbožné“ obcování s ním přinášelo sebe úctu a satisfakci.

I samo křesťanství navzdory tomu, že Kristus ukládal svým následníkům jako základní prioritu jejich duchovní praxe vztah „srdcem a nikoli ústy“ tj. vztah, který nestojí na povrchní egoistické satisfakci z klanění se Bohu, převzalo v podstatě beze zbytku formálně rituální farizejský přístup k Božství. Přístup, který poskytuje potěšení lidskému egu, ale s Božstvím se zcela míjí. Křesťanství je vlastně spíše křesťanským judaismem protože se vnitřně odcizilo principům, které kázal Kristus, a převzalo judaistickou praxi vztahu k Bohu. Ovšem jen s tím že Kristus se stal ikonou nahrazující Jahveho, ale svou vnitřní konstitucí je křesťanství stále povrchně amorální farizejskou taškařicí v níž lidské ego sebe opojně obcuje s Božským maskotem vlastní konstrukce.

Z výše uvedených důvodů lze označit ego ukájející způsob vztahu k Božství za ego – teismus neboť idea Boha je zde služebnicí lidského ega, které si Božstvo naaranžovalo tak aby se zbožňováním a uctíváním „Boha“ zaskvělo a zkrášlilo před sebou samým. Důsledně vzato, je tento pokrytecky sebe opojný vztah k vlastnímu duchovnímu aranžmá popřením a odcizením se čemukoli skutečně náboženskému a duchovnímu.

Jádro egoteismu spočívá v tom, že idea Boha je předdefinována vírou ctitele. Tento „pozitivní předsudek“ je však aktem duchovního pokrytectví, protože Božstvo účelově naaranžované samotným ctitelem již není božským ani transcendentním. Stává se pouhým osobním maskotem, který slouží k duševní útěše svého majitele a tvůrce, a především se ctitel aktem vlastní zbožné svévole stává z hlediska vědomého falšování Boží ideje amorálním a paradoxně bezbožným. Nahradil totiž Boha vlastní imaginací a tato imaginace se tím, že je produktem ctitelovy účelové fantazie stala prachobyčejnou modlou. Není sice dřevěná ani kamenná ale je to stále osobní modla, která svou strojeností dokládá, že její Božství je dílem lidských rukou – fantazijní iluzí, kterou ctitelovo já využívá k vlastní sebeglorifikaci a sebeuspokojení.

Vztah člověka k „uctívanému“ Božství je velmi často morálně etickým kolapsem, protože takřka obecně je tento vztah – člověk versus Bůh – aktem cílené egoistické manipulace s tím co (ve jménu sobě zaimponování) člověk vydává za Boží vůli. Boží vůle je totiž vždy taková, že člověk, který se jí podřídí, se vzápětí stane lepším člověkem, spravedlivým člověkem – ctihodným spojencem Božím. Ve jménu nastolení tohoto lichotivého stavu takřka v zápalu „posvátného boje“ člověk zapomíná, že jeho loajalita už nepatří Bohu, ale jeho potřebě nahlížet sám sebe v tom nejlepším světle. Idea Boha se tak stává modlou nejhoršího ražení, protože všechno autenticky Božské – náboženské proměňuje v nástroj povrchní jáské satisfakce. Současně anuluje všechno duchovní a náboženské tím, že svou zbožnou iniciativou „předbíhá a předjímá vůli i bytí Boha“ a degraduje ho tak do role pasivního osobního maskota.

I sama Abrahamická idea Boha svým předjímajícím charakterem všechno Božské před determinuje tak, že ho odsouvá stranou a ponechává člověku napospas jen to, co si od Boha přeje, respektive jakého Boha si přeje. Touto cestou se pak Abrahamické náboženství stává popřením vlastního smyslu a účelu – totiž navázání opravdového vztahu k nejvyšší doméně bytí, protože všechno potenciálně Božské (spontánní a nepodřízené kontrole Ega) – duchovní mrzačí a umrtvuje svou ideovou panovačností.

Vztah ctitele A.n. k Bohu je aktem panovačnosti, je aktem ovládnutí Božství, které povinně slouží ctiteli a poskytuje mu duchovní útěchu – osobní satisfakci, ovšem s tím, že to opravdu Božské se za těchto okolností vytrácí, jsouc nahrazeno modlou, kterou si člověk vymodeloval k vlastnímu spirituálnímu auto erotismu, dá li se to tak říci. Abrahamický ctitel ideu svého Boha „uctívá“ a respektuje především proto, že ji má úplně ve své moci. Veškerá projevovaná zbožná loajalita je vlastně aktem sebeobranného egoistického vzdoru proti tušenému neznámému a neúplatnému transcendentnu. Bůh jako ctěná avšak zcela ku prospěchu ega ovládnutá idea je zde jen vzdorně obranným alter egem lidského já které drží skutečnou transcendenci – vyšší bytí i se všemi nežádoucími potenciálně stresujícími aspekty, které v sobě „Boží neznámo“ má – v bezpečné vzdálenosti od všedního života.

Opomineme li svatá zjevení a náboženské autoritativní zdroje, které domnělé nároky Boha autorizují tak jim údajně sám uložil, tak v praxi věřících vidíme upřímný nezájem o kontakt s druhou Boží – transcendentní stranou bytí. Vidíme podřízení se a přitakání lidskými autoritami poskytnutému systému věrouk, které věřící přesvědčují o tom, že slouží Bohu, nicméně je zřejmé že ona „služba Bohu“ je jen službou lidského já sobě samému. Na úvodní otázku je li Abrahamický náboženský systém prokletím či požehnáním tudíž existuje jedině negativní odpověď, protože tento způsob vztahu k transcendentnu je v jádru chorobný a patologický. Bohem se v něm stává sada šablonovitých schémat, jejichž „Božskost“ je programovou imaginací ctitele nikoli však něčím autenticky transcendentním – Božským.

Svévolně manipulativní přístup k ideji Boha je patogenním jádrem Abrahamického systému, protože ač respekt k Božství předstírá, tak vlastně žádný nemá. Bůh - nejvyšší bytí zde není fakticky respektován ani tázán. Je v podstatě úplně nahrazen sadou dogmaticky imaginativních představ, jejichž primárním smyslem je manipulace lidskou myslí potažmo společností.

I staří „pohané“ měli víc úcty a respektu ke svým Bohům než vyznavači A.n. Pohané se svými rituály a mystérii vnímali a vnímají Božství, jako jsoucno jemuž se nedá poroučet a které se projeví samo. Naproti tomu ctitelé A.n. nikdy Boha nenechávají projevit se, a ani s jeho živou účastí ve své věrouce nepočítají, taková autonomie nezávislost a živost byla u Boha nepřípustná a netolerovatelná. Bůh Abrahamického ctitele musí zkrátka mlčet – být mrtev, protože kdyby žil – stejně jako žijí pohanští Bohové – tak by byl jen na obtíž všem těm profesionálním duchovním autoritám, které ho v jeho stálé nepřítomnosti velmi rádi a ochotně zastupují s vědomím toho, že někdo přeci musí „pravé slovo Boží“ předávat věřícím.

Vztah Abrahamického ctitele k Božství je duchovně patogenní protože anuluje vlastní smysl a účel. Je karikaturou skutečně etického vztahu k Božství, protože to se v područí panovačně manipulativní víry ctitele nemůže nikdy svobodně vyjádřit, seberealizovat a autenticky žít. Je vždy spoutáno a umlčeno pozitivním předsudkem – dogmatem víry. Je „uctíváno“ jen proto, aby bylo učiněno poslušným, bezpečným a k „pokorně oddanému“ egu lichotícím. Abrahamické náboženství situuje Boha přesně tam, kde ho chce panovačné ego mít – do role pasivního osobního maskota, všemohoucího a vševědoucího avšak zcela neškodného, jehož lze snadno uchlácholit nějakou tou modlitbou a pokorným pokáním. Božství je spoutáno a ovládnuto až k smrti, (proto je „Bůh mrtev“) a lidské ego se z tohoto stavu tetelí blahem, protože má Boží vůli úplně pod vlastní kontrolou a Bůh vždy spolehlivě nežije a mlčí.

Egoteismus je těžce amorální a nepřijatelnou karikaturou skutečného náboženství, jak se ale vyhnout jeho bludné ideové konstituci a docílit skutečně etického vztahu k Božství? Standardní židokřesťanské vztahové techniky se svým panovačně ovládacím akcentem vůči Božství duchovní étos zcela postrádají, jejich domnělý vztah k transcendentnu je bídným egoteismem a v podstatě úplně postrádá autentický duchovní rozměr tím, že k Božství – Transcendenci přistupuje navzdory formálně projevované pokoře diktátorsky jako ke jsoucnu, které se musí podřídit vzorci očekávání, které mu diktuje víra. Má li být náboženství skutečně legitimně duchovním ( lidského ducha kultivujícím) vztahem tak nemůže k cíli svého vztahu přistupovat tak, jak to praktikuje A.n. které udělalo ze vztahu Božství v podstatě akt opojné (avšak spirituálně i kulturně bezcenné) narcistně egoistické psycho masturbace. Jeho proklamované uctívání Boha je spíše servilně zištným uplácením než aktem eticky legitimního vztahu k nejvyššímu bytí.

Současná euroatlantická civilizace je duchovně zmrzačená. Je zmrzačená více než tisícem let praktikování velmi sofistikovaného modlářství, které ač předstírá, že modlářstvím není, tak opak je pravdou. Rozdíl je jen ten, že Abrahamické náboženství svoji modlu nastěhovalo do lidské mysli. Abrahamický Bůh je stále obyčejnou bezduchou primitivní modlou bez života a navzdory tomu, že mu jeho ctitelé nevytvářejí žádné obrazy a formy tak je to stále jen prázdná modla, kterou si buduje lidská mysl a pak s ní obcuje bez pochopení toho, že je stále „jen dílem rukou lidských“ a nikoli autentickým nejvyšším Bytím.

Abrahamické náboženství svým duchovně bezcenným egoteismem, který zneuctil náboženství jako takové, vydláždilo cestu k nástupu současné bezduchosti a existenciální přízemnosti postmoderní civilizace. Je to mj. tím, že jeho Božstvo je skrz naskrz samo modlou, která ožívá jen díky péči duchovně masturbujícího ega, které si namlouvá, že jeho vlastní imaginativní aranžmá Boha má něco společného s transcendencí. Jeho neblahý odkaz byl korunován a zesílen nástupem vědeckotechnické revoluce, která na jednu stranu úspěšně odstavila A.n. na vedlejší kolej, zbavila profesionální náboženské vůdce jejich vlivu i autority a člověka „ nenáviděné povinnosti být modlářem“ ale na druhou stranu nahradila jeden blud jiným a to v podstatě stejně špatným ne li horším.

Tím bludem, do kterého věda uvrhla člověka je neopodstatněná víra v bezduchou samoúčelnost všeho, co existuje. Věda ve jménu striktní loajality vlastní metodě poznání a výkladu světa nastolila v postmoderní sekulární společnosti stav pohrdání vším, co není vědecky ověřitelné = tj. především Božstvím – duší. Tento přístup a značná autorita vědeckého výkladu světa v podstatě šmahem spláchla všechno duchovno a duši samotnou coby vědecky neověřitelnou entitu někam mimo zónu reálných – uctívaných hodnot. Druhotně vsugerovala člověku vizi, že jeho existence je veskrze nesmyslným dočasným omylem přírody a není tudíž důvodu hledat v pozadí života nějaký vyšší smysl a účel. Touto protináboženskou „zbraní“ zbavila člověka pout bludné slepé víry, které mu nasadilo A.n. ale současně ho učinila existenciálně vykořeněným a bytostně samoúčelným.

Nemálo lidí je si vědomo nutnosti změny a nezbytného spirituálního restartu, který by současného západního člověka vytrhl z jeho konzumní bezduchosti a dal jeho existenci nějaký autentičtější nadčasový rozměr. Pokouší se o něj novopohanství, které se vrací ke starým původním kořenům duchovní praxe předků neinfikovaných Abrahamickým bludem. Je však otázkou, do jaké míry byla cesta předků skutečně duchovně progresivní a zdali nebyla jen jinou tváří egoteismu, který je vlastní Abrahamickému systému a v podstatě i lidskému egu obecně.

Ohlédneme li se na jiné náboženské systémy jako třeba Hinduismus tak i v nich nalezneme „duchovně masturbující ego“ a jeho milované modly, Kršnu, Višnu, Kálí a tisíce dalších duchovních psycho protéz, které duchovní akceleraci člověka zrovna neprospívají a fungují v podstatě jako obranné fixní rozmezí lidského já, které na jednu stranu upřímný vztah k božství – transcendenci předstírá, ale na druhou se mu ze všech sil brání. Náboženství má jeden zcela zásadní morální nedostatek, předkládá člověku vztah Božství jako nástroj lichotící jeho Egu. Není síly, která by egu lichotila více než vztah k Bohu a tím, že si lidské já svým vztahem k Bohu lichotí, celý tento vztah krutě a bezezbytku degraduje do role bezduché a bezbožné primitivní taškařice.

Sám Ježíš Kristus upomínal své následníky na to, aby byl jejich vztah oproštěn od osobního jáského potěšení – aby „nemilovali duší svých“, aby nepoklesli na úroveň farizeů, jimž jde jen o osobní satisfakci, kterou jim poskytuje jejich formální rituál uctívání Boha „ústy nikoli srdcem“. A vztah k Bohu srdcem asi těžko může stát na laciné rozkoši o „Boha sobě samému lichotícího já“. Působí to až krutě náročně a neatraktivně – praktikovat vztah k Božství bez perspektivy získání polichocené jáské satisfakce, jenže to je právě to podstatné a nezbytné.

Buddhismus a Taoismus byť v praxi s konceptem Boha vůbec nepracují, jsou právě díky odmítnutí tohoto konceptu zcela oproštěny od rizika pádu do tenat egoteismu – jsou si plně vědomé toho, že vyšší nadčasový řád bytí (Království Boží dle J. Krista) je přímo zde mezi námi a že formální „uctívání“ Boha či ideová definice Božství je v podstatě zcela zbytečná protože neslouží Božství – transcendenci ale lidskému jáství, které si svým naaranžovaným vztahem k Božství jen lacině lichotí. Buddhismus – Taoismus je důsledně vzato mimoděk skutečným monoteismem, protože lidského ducha osvobozuje od modlářského auto aranžmá Boha a staví ho do přímého vztahu a prožitku Božího řádu v kořenech lidského bytí. Tyto východní systémy navíc dávají tušit, že cílovou podstatou monoteismu má být sjednocení lidského vědomí s vyšší doménou bytí, nikoli její formální „uctívání“. To „uctívání“ je dokladem duchovní indispozice vůdců židovského lidu, kteří coby zakladatelé monoteismu nejenže jeho cílovou pointu duchovně neintegrovali, ale naopak dezintegrovali do její současné pokleslé egoteistické formy.

Duchovní život člověka resp. lidstva má-li se stát skutečně autenticky duchovním, se neobejde bez poctivé revize vlastního vztahu k Božství – transcendenci. Klasický Abrahamický model vztahu k Bohu je pro tento úkol fatálně eticko-morálně indisponován svou Božství korumpující – degradující konstitucí.

Má-li člověk autenticky předstoupit před Boha či Bohy – hlásí-li se k „pohanství“- tak se musí nejdříve zeptat sám sebe, jestli je jeho předpoklad – předsudek o tom, že Bůh (Bohové) si žádají projevy pokory a úcty opravdu podmíněn nárokem Boha či Bohů. Anebo jestli je jeho předpoklad o tom čeho si od člověka žádá Bůh-Bohové jeho vlastní předsudečnou interpretací, kterou produkuje jeho ego, jež samo sobě rádo zalichotí tím, jak dobře vychází s Bohem či Bohy, ale v posledku vlastně obelhává samo sebe a s doménou Božství se zcela míjí.

Božství bylo v průběhu dějin vždy podřízeno diktátorskému očekávání lidského ega, člověk téměř nikdy nenechal Boha či Bohy mluvit, vždycky mluvil za ně a tím z nich udělal modly a maskoty o které lichotil svému vlastnímu já. Má-li se tento stav změnit, je nezbytné Boha či Bohy nechat žít vzdát se manipulativních jáských iniciativ, které Božství mrzačí a zabíjejí. Stejně tak mrzačí a zabíjejí lidského ducha i civilizaci, která se, je-li Duch zmrzačen a mrtev stane zmrzačenou a mrtvou též.

Bohuslav Svatoš

Klasické pokrytectvo cirkevných vrcholových inštitúcií.

http://www.ta3.com/clanok/14815/vatikan ... il-ho.html

Velka cast reprezentantov krestanskej cirkvi sa neda nazvat inak ako fraškou. Vodu kazu
a vino piju, obycajni pokrytci nejhrubsieho zrna. Nehovoriac o tom, ze kazdy uz davno vie o tom
ze cez Vatikansku banku sa uz desatrocia peru spinave prachy. Na nete sa daju najst vypovede
viacerych byvalych zamestancov Vatikanu,ktori potvrdzuju ze knazi maju bezne tajne milenky-milencov,
deti, platia si prostitutky a prostitutov, opijaju sa, atd.

jemny bump

Ešte to malo klesnúť do mínusu - appearing on dog ass

vas nazor?

bacon

beardie napísal:jemny bump

Clanok o Jezisovi ako historickej postave:
http://en.wikipedia.org/wiki/Historicity_of_Jesus
Je zaujimave ako velmi dokazete bojovat za autenticitu jedej historickej postavy a ignorovat inu . Su vladci o ktorych vieme iba z jednej vety v nejakom texte a neverim, ze o nich pochybujete...

Celkom to tu pripomina lyncovanie v mene ateizmu. Alebo nieco ako krizove vypravy. V mene svojej ateistickej viery. Preco vam nasa viera tak vadi? Ak nam dava pokoj a stastie, tak preco ste tak nahnevani? Vas sa to predsa netyka... Pripadate mi, akoby ste sa nas nevidiacich snazili naucit vidiet. To je taky problem si zalozit temu o ateizme?

A vychova deti k viere, keby ste nechali deti vyberat iba to co budu jest tak by to dopadlo zle . Od toho je vychova. Ak neverite, ze krst a birmovanie maju realny zaklad, ale len trocha vody a oleja, tak vam to nemoze sposobovat dusevne problemy v dospelosti... Vychovou dostava clovek zakladne vedomosti, zrucnosti, kulturu, vieru.

noone:

Nevenujem sa zrovna histórií, takže neviem ako je to s tými vetami v texte a panovníkmi, ale aj keby, nemyslím si, že sa tam spomína, že chodia po vode a pod. No offence.
A z úvodného postu dedukujem, že táto téma bola vytvorená na "vadenie sa".

Ja som toho názoru, že historicitu Ježiša ako významnej (do istej miery, ten kult a omáčka, to je všetko neskorší výtvor) postavy nemožno a ani nie je potrebné popierať. Samotná nič nedokazuje, len že taká osoba žila a čosi konala, nič viac. V nebiblických prameňoch, ktoré nemožné akceptovať ako objektívny historický prameň, sa o žiadnych zázrakoch ani kráčaní po vode nepíše, čo je v podstate úplne jasné, lebo po vode sa chodiť nedá, takisto ako sa nedá kriesiť mŕtvych.

K tejto téme odporúčam túto knihu, od odborníka, biblistu a historika: Ježišova dynastia. Je tam podaný celý ten príbeh okolo Ježiša bez náboženských nezmyslov, čisto realisticky, samozrejme, na základe historických zdrojov a odkazov - je to vedecké monografia. Viaceré veci sú tam len autorove hypotézy, to mi bolo jasné aj ako laikovi, čo sa o túto tému nezaujíma, ale vedecké hypotéza samozrejme nie je nič negatívne, práve naopak, autorov pohľad na Ježiša a celkovo skupinu ľudí okolo neho je inšpirujúci a veľmi zaujímavý.

Autor tam opisuje a dokazuje aj čosi také, čo možno nazvať: pôvodné Ježišove učenie, ktoré je dosť odlišné od toho, čo sa vytvorilo po jeho smrti. Jednoducho veľmi zaujímavý počin.

K dileme "slanina vs. ženské:" čo takto moonisti? Alebo dávnejšie mormoni? Tí papkajú produkty prasiatka a súčasne majú/mali polygamiu.

Hughito - tá kniha sa mi pozdáva. Ty si ju, ak správne rozumiem, čítal. Oplatí sa za ňu dať tie peniaze? Čítal som Pistis sofia, čo je kniha viac-menej podobného zamerania a bolo to veľmi zaujímavé.

Inak, len tak by the way, keď som videl to porovnanie, napadlo mi, že je tam okrem iných nezmyslov aj tvrdenie, že existuje len jeden b/Boh. Neviem ako Islam, no Kresťanstvo učí, že ľudia majú veriť v konkrétneho Boha (Jehovu, Elohim...) - neviem o tom, že by Biblia tvrdila, že nie sú iní bohovia.

pri citani tvojho prispevku som teraz zazil zaujimavy jav...neviem ci to uz je nocnou hodinou...ale ked si citate prvu cast prispevku, ale periferne vidite aj riadok, kde je "(Jehovu, Elohim...)"...ale zatial ste este na inom riadku a teda pozornost nebola sustredena na tieto 2 slova...nestalo sa vam, ze vam to mozog aj tak semanticky (vyznamovo) spracoval a napadlo vam iste slovne spojenie ?

btw. obycajne prve prikazanie je podklad toho, ze je iba jeden pan boh...a vsetko ostatne je potom oznacovane za fake (popretie), alebo za zle temne sily (bububu)...a pokial nezabere ani jedna z tychto strategii, tak je na case zacat s asimilaciou daneho zvyku, tradicie, postavy, symbolu...atd.

no neviem, pokiaľ sa radí niekto ku kresťanstvu alebo inej konkrétnej "populárnej" viere, tak z toho vyplýva, že verí vo všetky filozofie/pravidlá/presvedčenia danej viery. nebudem predsa podpisovať zmluvu, ak som si neprečítal všetky podmienky, že? alebo bude tvrdiť, že je kresťan na 60%, lebo sa so všetkým nestotožnil? to znamená, že vy naozaj veríte, že ľudia/zem sú 6000 rokov starí, že dinosaury neexistujú. veríte v kreacionizmus, evolúcia neexistuje. že nebo je na nebi a peklo je pod zemou. fakt vám to nepríde hlúpe? zamysleli ste sa niekedy nad tým? ak ste presvedčení o tom, že vesmír nie je len náhoda/chaos a že ho stvorilo niečo omnipotentné, prečo hneď kresťanstvo, prečo nebyť deistom alebo teistom? ide fakt len o ten koncept duše a jej posmrtnom nekonečnom živote, pričom to nekonečné bdenie vnímate, pretože nejakým spôsobom sa v tej duši uchovajú niektoré fyziologické procesy a tak máte svoju pamäť a vnímate aj bolesť medzi inými podnetmi? (WTF?)

beardie napísal:jemny bump

ak nebola potopa sveta, tak ako vysvetlíš všetky tie podzemné ložiská vody po celom svete?! fucking magnets, how do they work. a v súčasnosti boh predsa môže za všetky globálne katastrofy ako hladomor, zemetrasenia a povodne.. och, čo by sa len tak dialo keby tieto katastrofy neboli, ako by sme spoznali prítomnosť božiu? ešte, že ich teda máme. veď predsa "zázrak" kedy niekto prežije pád zo 40. poschodia sa nedeje každý piatok, tak to by sme asi nadobudli pocit, že nás boh opustil.

a dúfam, že všetci vieme prečo je kresťanstvo v takých pekných číslach. takí novorodenci tak nejako nemôžu oponovať a mať vlastný názor, sú k viere priradení "nasilu". potom je to prvé sväté, to sa ešte väzú ako deti, birmovka tiež často len aby bolo po vôli rodičov. a drvivá väčšina týchto ľudí to potom "nechá tak", aj keď neveria. je im to proste jedno. len malé percento opustí cirkev, prípadne vymení za inú, pretože počas života došli svojím vlastným presvedčením k tomu, že je tá správna. ale aj tak je za posledných desať rokov evidovaný rekordný počet opustení cikrvi. imho keby cirkev vedela skutočný počet svojich veriacich, bola by silno sklamaná

Old dirty bastard - takže len ty máš právo povedať, čo je správne a čo nie? Kto ti dal právomoc diktovať ostatným, ako a v čo majú veriť? Rovnaký syndróm "patentu na pravdu" mal kedysi aj Hughito (neviem, či sa už z neho dostal).

Podľa tvojej logiky teda ateista NESMIE vkročiť do kostola a ja ako kresťan by som mal viesť vojnu proti vám, všetkými dostupnými prostriedkami (viď Starý Zákon)? C´mon, bro, are you serious?

kresťania nepopierajú, že dinosaury neexistujú, že neexistuje evolúcia, či podobné blbosti čo si tam trepal. jediný rozdiel od ateistov z tohto pohľadu je, že všetko to riadi Boh, aj to, že vznikol vesmír, v ňom Mliečna cesta, Slnečná sústava, (tým pádom aj Zem), že stvoril dinosaury, potom ich nechal vyhynúť, aby prežili len pár organizmov, z ktorých sa mali neskôr vyvinúť opice, z nich človek. človek sa mal ako druh vyvíjať, aby sa mohol vyvinúť na stále vyšší level, aby som mohol potom vzniknúť ja či ty. Je chybou veriť, že Cirkev popiera všetko, čo vymysleli, objavili či vyvinuli ateisti (Cirkev nezamieta ani napr. Darwinovu teóriu). Je pravdou, že možno niektorí kresťania nemajú veľmi v láske ateistov, ale musíš uznať, že je to tak aj na druhej strane. Proste, ľudia sú omylní a s tým nič nespravíš.

P.S. Nie, nebo nie je na zemi, ani peklo pod zemou. Obidve sú totiž v inej dimenzii.

P.S.S. áno, veľa ľudí opúšťa Cirkev. Niekedy bolo väčšie percento veriacich. Neviem, či si čítal Bibliu, ale všetko sa v nej píše. (Zjavenie Apoštola Jána). V preklade, že keď sa toto začne diať (znesvätenie v radoch Cirkvi, či jednoducho všeobecne povedané úpadok Cirkvi), koniec sveta je už blízko. Dokonca v Biblii sú popísané aj RFID čipy, samozrejme, dobovým jazykom.

A pôsobí, že všetci, malí i veľkí, bohatí i chudobní, slobodní aj otroci, prijímajú na pravú ruku alebo na čelo znak, a že nik nemôže kupovať alebo predávať, iba ten, kto má znak: meno šelmy alebo číslo jej mena. V tomto je múdrosť: Kto má rozum, nech spočíta číslo šelmy; je to číslo človeka a jeho číslo je šesťstošesťdesiatšesť.

Po nich nasledoval iný, tretí anjel a volal mohutným hlasom: „Ak sa niekto bude klaňať šelme a jej obrazu a prijme znak na svoje čelo alebo na svoju ruku, aj ten bude piť z vína Božieho hnevu, nezriedeného, naliateho do čaše jeho hnevu, a bude mučený ohňom a sírou pred svätými anjelmi a pred Baránkom. A dym ich múk bude stúpať na veky vekov a nebudú mať oddychu vo dne v noci tí, čo sa klaňajú šelme a jej obrazu, ani ten, kto by prijal znak jej mena.“

Dinosauri vyhynuli preto, lebo sa nezmestili na archu a tak isto aj jednorožce

Stoporko: no ak máš záujem o tieto veci čo asi áno, tak ti ju odporúčam. Autor vychádza primárne z pôvodných prameňov, čo je veľké + a na základe nich interpretuje tieto udalosti. Ako som spomenul - je tam viacero hypotéz, čo je to vedecká hypotéza hádam netreba opisovať. Každopádne, nie je to nič negatívne, aj keď napr. na tom Martinuse, na hodnoteniach, boli aj veľmi negatívne, to asi niekomu najskôr vadilo, že sa v knihe nepodáva Ježiš ako boh, ale ako obyčajný človek, sám hlboko veriaci žid, ktorý bol presvedčený o svojej istej božskej vyvolenosti.

Inak k tomu patentu na pravdu - ja chápem, čo sa snažil napísať ODB a sám som to tu sám viackrát písal. Nie je to o diktovaní niekomu v čo má veriť, ide o narážku na to, ako sa prejavy viery a jej chápania mení aj vzhľadom na vonkajšie okolnosti, kam zaraďujem osobne hlavne vedecký a vedomostný pokrok ľudstva (hlavne západnej civilizácie).

MeanSeriously:

kresťania nepopierajú, že dinosaury neexistujú, že neexistuje evolúcia, či podobné blbosti čo si tam trepal

Na toto si prišiel ako ? Vieš to nejak podložiť ? Veľa kresťanov toto všetko popiera, lebo sa drží pôvodného učenia a nie novodobých prístupov a interpretácií, ktoré nastúpili vzhľadom na neudržateľnosť starých téz a dogiem.

Nie, nebo nie je na zemi, ani peklo pod zemou. Obidve sú totiž v inej dimenzii.

Počkám si na dôkaz a opis ten inej dimenzie (je viac dimenzií ? čo si pod tým pojmom dimenzia predstavuješ ? )

Dokonca v Biblii sú popísané aj RFID čipy, samozrejme, dobovým jazykom.

Vieš vôbec kto je to tá Šelma a k čomu sa viaže číslo 666 ?

Mám taký neblahý pocit, že čerpáš z podobne ladených weboch, čo teda nie je ani moc do smiechu: http://www.magnificat.sk/2012/05/cipy-s ... a-dverami/