Vobec o tom neni zbytocne filozofovat, lebo je to vysledok nezpodpovednosti.hughito napísal:Ono je rozdiel mať čo žrať, kde spať, čím sa umyť, pracovať za prax a potom sa oháňať pravicovými víziami, ako sa človek v tvrdých začiatkov vypracuje a potom sa má ako v nebi, lebo si to vydrel. Skús si takto pracovať, keď ti doma plačú deti od hladu. A je úplne zbytočné filozofovať nad tým, prečo ich teda má.
Tymto tvrdenim chces povedat co? Ze sa vytvoril nejaky zauzivany ako ty nazyvas stereotyp o ciganoch a vysledok je taky ze teraz oni v podstate nemaju sancu? Hlupost a aj to dokazem.hughito napísal:Ono u nás západe je ešte dobrá situácia, preto nie je problém, že cigán robí - vo fabrike, zemné práce, na železnici. Je to vidieť bez problémov. Ale teraz bývam s východniarom a tam je taká situácia ohľadom práce..a ešte keď ste cigán super vyhliadky do života. Radosť žiť. Vraj v ich dedine nie je ani jeden, lebo keď tam raz nejakí prišli bývať, tak ich domáci vyhnali s lopatami a motykami. Veď predsa - cigáni. A takto uvažuje tak 95% slovenského "národa," stále sa o tom presvedčujem. Ale tak samozrejme, nakoniec ti cigáni vlastne ani nikomu nevadia..
Faktom je ze stereotpy sa na zaklade niecoho musel vytvorit a ked je vytvoreny na lzi, mal by velmi rychlo padnut a je velmi pozoruhodne ze na dnesnej vlne antirasizmu a kde kazdy kto zacne s kritikou cigana si pred nu dava povinnu formulku "nie som rasista" sa ten stereotyp v mysliach ludi stale drzi pevne ako kliest.
Treba vychadzat z istych statistik a svojim sposobom aj toto forum je statistika. A tu si zrataj kolko ludi s ciganmi malo negativne skusenosti a kolko pozitivne (samozrejme su tu aj ludia ktori maju aj aj, ale ked uz islo o mnozstvo tychto skusenosti vzdy sa viac naklonili na stranu negativ ako pozitiv). Pravdou je ze jediny kto s nimi ma neustale pozitivne skusenosti si iba ty a obcas ti sem pride pomoct uzivatel Waagbistritz69 tak isto stali citatel webu antifa.cz.
Ja tvrdim ze cigansky problem je problemom ich samotnych, integracia a ine sposobi asimilacie u nich vo vacsine pripadoch neni su mozne, lebo ich chovanie je z vacsej casti determinovane genetikou. Z toho vypliva aj ich inteligencia a aj ich svedomitost, cestnost, mravne hodnoty, sebadisciplina, altruizmus, ochota pracovat atd atd... Ty tvrdis ze cignasky problem je problemom nasho latentneho rasizmu ktory vychadza z nejakych stereotypov, preco a na zaklade coho tie stereoptypi vznikli uz nevysvetlis, a ked uz pod tarchou argumentov si nuteny priznat ze su inteligencne a v celkovom socoalnom spravani niekde uplne inde ako my, tak ako dovod pouzijes existenciu prostredia a kulturnych navykov z ktorych vzisli a su vychovavany, tu ale opat ze preco a ako vzniklo to ich prostredie a kultura znova nevysvetlujes. Cele to nakoniec uzatvaras tym ze za ich neuspechom stoji nedostatok prilezitosti.
V skutocnosti za uspechom stoja IQ+svedomitost+prilezitost. IQ je viac vec genetiky ako prostredia (co som uz dokazal). A teraz sa pokusim dokazat ze aj svedomitost je do vacsej miery vec dedicnosti.
Socioekonomický status a rozdíly
v tzv. svědomitosti
Vedle inteligence je další zásadní složkou osobnosti její charakter
(sociálně žádoucí vlastnosti), který se dá popsat pomocí pojmů
jako: čestnost, integrita, sebedisciplína, kontrola antisociálního
chování, smysl pro sociální odpovědnost, schopnost pracovat pro
vzdálené cíle, vztah k právu, práci, vlastnímu zdraví a mravním
principům. Angl ický termín conscientiousness se překládá jako
„svědomitost". Člověk s vysokou mírou „svědomitosti" je spolehlivý,
pracovitý, disciplinovaný, přesný. Člověk s nízkou mírou je
bez cíle, nespolehlivý, líný, lhostejný, bez vůle, požitkářský.
Americký sociolog O. Lewis (1961) popsal tzv. underclass - segment
společnosti, který se nepodřídil morální povinnosti pracovat,
postrádá osobní zodpovědnost, je silně orientován na přítomnost,
má slabou schopnost odložit uspokojení a omezenou schopnost
plánovat do budoucnosti. V tomto segmentu společnosti je stupeň
„svědomitosti" tak nízký, že se stal sociální patologií. Charakteristickým
znakem je amorálnost (moral insanity).
1. Mravní hodnoty a socioekonomický status
Vztah mezi mravními hodnotami a socioekonomickým statusem
(event. inteligencí) se dá vedle dále dokumentované vyšší kriminalit
y doložit tak, že korelace mezi IQ a čestností/altruismem se
pohybuje v rozmezí r = 0,32-0,62 (Levin, 1997, s. 55).
Argyle (1994, s. 234) uvádí, že v Angli i procento lidí zabývajících
se dobrovolnickou činností ve prospěch ostatních (voluntary
work) klesá se společenskou třídou.
Třídní rozdíly jsou patrné i v postojích k protispolečenskému
chování, jako podvádění finančního úřadu, ponechání si nalezených
peněz, neplacení poplatků, přijímaní úplatků, spolupráce s policií
apod. Dále pak i v preferenci nemateriální hodnot, která klesá se
společenskou třídou (tento trend platí pro všechny věkové skupiny).
Argyle (1994, s. 160-161) dále uvádí, že existují významné třídní
rozdíly v projevech agresivního chování a nezáleží na tom, jak je
agresivita měřena:
• Děti z rodin manuálně pracujících jsou hodnoceny jako agresivnější
(např. při hře).
• Fotbaloví chuligáni pocházejí téměř výlučně z nejnižší společenské
třídy.
• Kriminální delikt y jsou mnohem častější v případě manuálně
pracujících než u příslušníků střední třídy (zvláště se týká násilné
kriminality, jako jsou napadení a vražda, v USA lynčování).
• Manuálně pracující rodiče používají více tělesných trestů.
Vzhledem k tomu, že sklony k agresivnímu jednání jsou zhruba
z 50 % dědičné, je pravděpodobné, že vyšší proporce násilných
činů je daná částečně geneticky.
Je zřejmé, že se na uvedené disproporci podílejí i environmentální
faktory (např. nedostatek času, fyzicky náročnější zaměstnání,
výchova k prosociálním hodnotám, materiální nouze), ale otázkou
je, jestli vysvětlují vše.
Částečnou odpověď by mohl dát např. výzkum hodnot dětí
z nižších společenských tříd, které byly v raném věku adoptovány
do rodin střední třídy.
2. Kouření
Kouření je jedním z projevů slabé „svědomitosti" (např. absence
mravní odpovědnost za své zdraví). Frekvence kouření má inverzní
vztah k socioekonomickému statusu (alespoň v USA
a v Evropě).
Procento kuřáků podle socioekonomického statusu v Angli i
v roce 1982 (1= nejvyšší socioekonomická skupina, 5 = nejnižší socioekonomická
skupina), (Blaxter, 1990)
............1........2........3........4........5
Muži......23%...26%....38%....45%....50%
Ženy.....21%...26%....35%....37%....45%
3. Alkoholismus
O sklonu požívat nadměrně alkohol platí totéž co o kouření -
vypovídá o neschopnosti kontrolovat impulzy a má inverzní vztah
k socioekonomické příslušnosti.
Procento silných pijáků v Anglii v 1992 podle socioekonomických
skupin (Coleman a Salt, 1992)
..........1........2.......3.......4.......5
Muži....9%.....15%...33%..32%...34%
Ženy...0%.....1%....2%.....3%.....2%
4. Sexuální zdrženlivost
Věk prvního sexuálního styku závisí na socioekonomickém statusu.
Obecně platí, že čím je nižší socioekonomický status, t ím dříve
začíná jedinec svůj sexuální život.
Věk prvního sexuálního styku pro věkovou skupinu 25-34 let
v Anglii v roce 1994 podle socioekonomického statusu (Wellings
et al., 1994)
..........1.......2.......3.......4........5
Muži....18.....17.....17......16......16
Ženy...19.....18.....18......17......17
V této souvislosti není překvapující, že počet sexuálních partnerů
pozitivně koreluje například s kouřením a pi tím alkoholu
(Weiss a Zvěřina, 2001, s. 73).
5. Kriminalita
Kriminalita je častější u manuálně pracujících než ve střední
třídě
Levin (1997, s. 55) např. uvádí, že:
• Průměrné IQ vězňů je 92.
• Chlapci s nízkým IQ mají tendenci nedodržovat sociální normy
a být agresivnější.
Existuje negativní monotonický vztah mezi krutostí/závažností
(severity) delikvence a IQ (Lynam, D. et al., 1993). Sociální patologie
mají inverzní vztah k IQ - v posledním kvartilu (tj. pod IQ 90)
je 5x více výskytu než v prvním (tj. nad IQ 110). (Jensen, 1998,
s.271)
6. Psychopatická osobnost
Mnoho výzkumných studií prokázalo, že psychopati mají velice
nízkou „svědomitost". Korelace mezi „svědomitostí" a psychopatií
měřenou dotazníky je - 0,41 (Costa a MrCrae, 1990). Obecně se dá
říci, že psychiatrické poruchy mají inverzní vztah ke vzdělání.
Genetické rozdíly a dědičnost znaků
Všechny znaky jsou dědičné - přenášejí se z rodičů na děti, liší
se pouze v míře dědičnosti. V poslední době byl např. popsán tzv.
syndrom narušené závislosti na odměně (reward deficiency syndrome),
který je geneticky podmíněn a souvisí s poruchami chování, jako
jsou nadužívání alkoholu, drogová závislost, kouření, nutkavé
přejídání a obezita, poruchy pozornosti, patologické hráčství a impulzivní
jednání (Höschl, 1996). Je pravděpodobně důsledkem biochemicky
dané neschopnosti jedince prožít uspokojení z běžných
každodenních činností, a z tohoto důvodu je zapotřebí silnějších
stimulů k dosažení libého pocitu. Ve zkoumaných vzorcích osob,
které trpí výše popsanými poruchami, se vyskytuje zmíněná genetická
porucha častěji než u kontrolních skupin. Znalost patogeneze
RDS by v budoucnu mohla vést k možnosti geneticky inženýrského
ovlivnění těchto poruch.
1. „Svědomitosti" a psychopatie
Nejlepší odhad dědičnosti „svědomitosti" získaný z dotazníků
srovnáním identických a neidentických dvojčat (na základě 21
vlastností), která byla vychovávána odděleně, je 0,66. Adopt ivní
děti vykazují podobné výsledky na škále psychopatie jako jejich
biologičtí rodiče. Odhaduje se, že genetická determinace psychopatologie
je třikrát silnější než její environmentální determinace.
Míra dědičnosti pracovní morálky a potřeby dosáhnout úspěchu
(achievement motivation) je zhruba 0,51 (Lynn, 1996, s. 167-178).
2. Kriminalita
Otázky dědičnosti znaků, které podmiňují kriminální chování,
jsou tabuizovány. Oxfordská Handbook of Criminology, která obsahuje
1200 stránek a je nejobsáhlejší a nejdetailnější učebnicí kriminologie,
která byla kdy vydaná, se vůbec nezmiňuje o genetickém vlivu
na kriminalitu ani o možnosti, že zvyšování kriminality může být
částečně způsobeno vyšší fertilitou osob, které mají tendenci ke
kriminálnímu chování. Ve skutečnosti je to tak, že sklony ke kriminálnímu
chování jsou do velké míry podmíněny dědičně (Lynn,
1996, s. 169-170):
• Mezi identickými dvojčaty je větší shoda (konkordance) ve
sklonech ke kriminálnímu chování než mezi neidentickými
dvojčaty. Identická dvojčata se shodují v 67 % případů, neidentická
v 37 %.
• Korelace kriminálního chování pro identická dvojčata mužského
pohlaví je 0,72 (pro identická dvojčata ženského pohlaví
0,72), pro dvojvaječná dvojčata mužského pohlaví je korelace
0,36 (pro dvojvaječná dvojčata ženského pohlaví 0,43).
• Výzkumem adoptovaných dětí mužského pohlaví se zjistilo, že
mezi chlapci, jejichž biologický otec měl záznam o kriminálním
deliktu, jej v dospělosti mělo 22 %, zatímco mezi chlapci, jejichž
biologický otec neměl záznam o kriminálním deliktu, jej v dospělosti
mělo 10 %. (Žádný z adoptivních otců policejní záznam
neměl.)
• V dánské studii 14 427 adoptovaných dětí se ukázalo, že t i, jejichž
biologičtí rodiče pocházeli z vyšší společenské třídy, měli
méně kriminálních záznamů než t i, jejichž biologičtí rodiče pocházeli
z nižší společenské třídy (viz tabulka). Existuje pouze
jediné vysvětlení: rodiče z vyšší společenské třídy mají v průměru
méně genů, které determinují sklony ke kriminálnímu
chování.
3. Alkoholismus
Lynn (1996, s. 172) uvádí, že dědivost sklonů k alkoholismu je
přibližně 0,47. Šerý a Zvolský (2001) dospívají k velmi podobnému
závěru - podle jejich názoru geny ovlivňují vznik alkoholismu
asi ze 40-60 %.
4. Kouření
U kouření se uvádí míra dědičnosti okolo 0,31 (Carmelli et al.,
1992). Studie ukázaly, že kouření a alkoholismus jsou do jisté míry
determinovány stejnými geny. Jedná se pravděpodobně o geny,
které jsou zodpovědné za neschopnost kontrolovat okamžité uspokojení
(i přes znalost následků).
5. Socioekonomický status
Socioekonomický status je do velké míry dědičný. Jedním z nejdůležitějším
důvodů je, že vlastnosti, které podmiňují socioekonomický
status, mají vysokou dědivost. Zhruba dvě třetiny dětí v západních
zemích zůstane v téže společenské vrstvě jako jejich
rodiče (Lynn, 1996, s. 174-177).
Příslušníci sociálních tří d se mezi sebou liší i ve veli kosti mozku (Rushton
a Ankey, 19%). Ze starší li teratury je možné citovat např. Růžičku (1923, s. 287),
který uvádí, že mozek těžší než 1400 g se nachází u 26 % „nádeníků, dělní ků
a posluhů", u 48 % „obchodníků, písařů a uči telů" a u 57 % „studovaných a vyšších
úředníků" .
Dysgenická fertilita pro „svědomitost"
Důkazem dysgenické fertility „svědomitosti" je tento sylogismus
(Lynn, 1996, s. 180):
1. Geny pro „svědomitost" jsou disproporčně alokovány ve vyšších
socioekonomických třídách.
2. Existuje inverzní vztah mezi fertilitou a vzděláním, event. socioekonomickým
statusem.
3. Z toho důvodu genetická kvalita populace ve „svědomitost i"
klesá.
1. Fertilita asociálů
Fertilita asociálů je vyšší než lidí, kteří dodržují sociální normy:
• Psychopati a kriminální delikventi mají více sourozenců než
zbytek populace (Ellis, 1988).
• Korelace mezi počtem v dotazníku přiznaných (self-report) deli
ktů (krádeže, vandalismus, drogy apod.) a sourozenců byla
u 16letých amerických studentů 0,41 pro muže a 0,49 pro ženy
(Tygart, 1991). Toto číslo naznačuje, že dysgenická fertilita pro
„svědomí" je zhruba 2krát vyšší než pro inteligenci.
Někteří argumentují tím, že vztah mezi kriminalitou a počtem
sourozenců je způsoben environmentálními vlivy - především tzv.
teorií rodičovské kontroly: čím více mají rodiče dětí, tím méně mají
času na každého z nich. Tato teorie však nemůže plně vysvětlit
existující korelaci. Navíc kriminální delikventi a psychopaté jsou
přesně t i, u kterých je pravděpodobné, že budou mít více dětí než
běžná populace. Vyplývá to z nedostatku sexuální zdrženlivosti,
neschopnosti plánovat dopředu, obecné nezodpovědnosti a selhání
v používání antikoncepce. Lynn (1996, s. 186) např. cituje
longitudinální studii 411 manuálně pracujících mužů z Londýna
(v druhé polovině 20. století), ve které se zjistilo, že průměrný počet
dětí rodičů, z nichž alespoň jeden měl záznam v rejstříku trestů,
byl 3,91, kdežto u skupiny rodičů bez kriminálního deliktu byl
průměrný počet dětí 3,12. Rozdíl mezi skupinami byl statisticky
významný.
Je možné, že přestože je vzrůst kriminality převážně způsoben
oslabením sociální kontroly proti asociálnímu chování a jiným vli-
vům, může být jistá část tohoto nárůstu způsobena dysgenickou
fertilitou sklonů ke kriminálnímu chování.
Duševní zdraví
1. Míra dědičnosti duševních poruch
O tom, že mají duševní nemoci dědičnou komponentu, není
pochyb (Lynn, 2001, s. 73-74):
• Metastudie odborné literatury uvádějí, že děti rodičů trpící duševní
poruchou mají 5-10krát vyšší pravděpodobnost než běžná
populace, že též onemocní.
• Studie 119 dvojčat vychovávaných odděleně zjistila, že dědičnost
pro schizofrenii je 0,61, pro depresivitu 0,44 a pro hypománii
0,55.
Tři nejčastější formy vážného duševního onemocnění jsou: schizofrenie
(1 %), depresivní psychóza (3-5 %) a maniodepresivní
psychóza (1 %). Sternberg (1998, s. 622) uvádí , že pokud máte
v příbuzenstvu někoho nemocného schizofrenií, je pravděpodobnost
onemocnění v porovnání s člověkem, který žádného takového
příbuzného nemá, 10x vyšší. Argyle (1994, s. 272-273) uvádí, že
většina psychických onemocnění stoupá s klesající společenskou
třídou a největší rozdíly se objevují u schizofrenie.
2. Kreativita a duševní onemocnění
Zjistilo se, že některé geny, které jsou odpovědné za duševní
nemoci, mohou být prospěšné v jiných ohledech.
Incidence duševních onemocnění je vyšší u kreativních lidí, ale
zpravidla se jedná o lehčí formy onemocnění (Lynn, 2001, s. 75):
• u vzorku britských spisovatelů a umělců se zjistilo, že 38 %
z nich bylo léčeno na depresi nebo manickou depresi,
• další studie ukázaly, že incidence psychotických poruch, především
deprese a maniodepresivní psychózy, je vyšší u příbuzných
kreativních lidí než v běžné populaci; nabízí se závěr, že
geny odpovědné za mentální onemocnění „probíhají" rodinami
- někteří jedinci získají více genů/předpokladů a propukne
u nich psychóza, jiní zdědí méně těchto genů, což se projeví
pouze stupněm duševní nestability.
Dacey a Lennon (2000, s. 123-126) uvádějí několi k výzkumů
potvrzujících vztah mezi maniodepresivitou a kreativitou.
Mezi kreativitou a psychotismem existuje vztah. Vysoké „P" (tj.
skóre na škále měřící psychotismus) je nutné pro vysokou kreativitu
a u lidí s vysokým „P" občas propukne psychóza nebo alespoň
během svého života trpí psychotickými epizodami. Ale vysoký
psychoticismus není sám o sobě dostačují, důležitá je také síla ega.
Kombinace těchto prot ikladů je nutná pro úspěch. Eysenck (1993,
s. 184) se domnívá, že pouze agresivní, sebejistí, dominantní jedinci
mohou ve světě plném průměrných závistivců uspět.
Vzhledem k některým pozit ivním vlastnostem genů, které se
podílejí na vzniku duševního onemocnění, není cílem eugeniků
tyto geny z populace eliminovat, nýbrž je v přiměřené míře udržet.