Jedno 15 ročné dievča sa raz zapozeralo do strasrsieho chlapca. Ten chlapec raz napisal jej kamoske na nete spravu. Bol to on ,krasny ,bez chyby. Dievca vedelo ,ze je to ON .ON ,ktory je prenu ten pravy. Dievca si raz sadlo za pocitac a tam si otvorila e-mail. Pisal jej nejaky chalan: Ahoj, niejaka si mi znama a ona mu len odvrkla : no ,moze byt. Potom zistila ,ze je to ON. Pozrela si jeho fotoalbum a bola v nebi ked zistila,ze jej napisal ON...takto si pisali e-maili az jej raz navrhol aby sa stretli. Ona hambilva sa potuzila alkoholom ,no nepomohlo, ked ho zbadala ,citila sa ako keby nemala v sebe ani kvapku alkoholu. Hned sa zacali bozkavat a ona si ako prve NANOM vsimla jeho usmev.Jeho ruka smerovala hned do jej nohavic no ona mu chytila ruku a nedovolila mu to. Takto sa stretavali asi 4 mesiace az mu raz napisala sms ako je to medzi nimi.ON jej odpisal ,ze spolu chodia proste ju ma strasne rad. Dievca bolo velmi stastne.Lubili sa ako nikdy pred tym.ON by jej zniesol aj modre z neba. A takto ubiehali mesiace ,neraz kvoli nej vyronil slzu. Ale raz to prislo.Rana do srdca...Prisla facka od neho. Dievca sa nezmohlo na nic ine ako na plac ale stale zostala pri nom neodisla napriek tomu ze jej dal facku a nadaval jej ako takej handre.Potom to prislo zas a zas. Nakoniec z toho boli asi tri bitky ale dievca pri nom stale zostavalo len stale plakala a plakala....ale nedokazalo ho opustit....ON potuzeny alkoholom ju pred priatelmi zhadzoval ,nadaval jej ,ponizoval ale dievca bolo stale prinom...Neraz jej nadaval a daval jej facky ,ze jej tielka krv z nosa a jeho kamarat sa len pozeral a sem tam sa na tom zasmial....klamal ju....niekedy v noci odiesiel s kamaratmi bohvie kde a ked mu dievca zavolalo a prosila ho nech ide domov a cakalo ho pred domom aj tri hodiny on jej na to povedal ,ze jej nikto nekazal aby ho tam cakala....No ON prisiel a vynadal jej do....ale dievca sa nevzdavalo a stale bolo prinom az do teraz...su tomu 3 a pol rokA co su spolu.Odisla s nim do zahranicia a tam spolu ziju....Dievca ma ale stale spomienky na to..lepsie povedane rany v srdi ked si spomenie ako jej ublizoval. Najviac si ale pamata na to ako sa raz pohadali: Boli vonku s jeho kamaratmi pohadali sa a ON sa jej spytal:Stes facku?! a dievca nadrzovku odpovedalo: Ano chem! ON si vystupil z auta a vrazil jej facku pred jeho kamaratmi . Ta facka bola vlastne za nic.Dievca tam len bezmocne stalo a po tvari jej stekali slzi...Za cele tie tri roky jej stihol powedat asi vsetky vulgarne slova...Nikdy ju takto nikto neponizil a jej najvacsia laska to spravila....ale stale je pri nom..stale o nedokaze opustit...a ani neche!!! Dokonca ho miluje viac nez kedysi a ON? pride z prace a ledva ju pozdravi....Teraz su spolu v zahranici a dievca len dufa ,ze ON sa raz zmeni ale asi dufa marne....

emda94 - ahoj počuj, je mi jedno či tu budeš písať fiktívne príbehy, alebo tie zo života. Ale skús pri tom prosím Ťa dodržiavať pravidlá fóra. Ďakujem.

Aha.Prepac ale ja newiem co som psrawila zle..napis mi aby som nabuduce vedela....a je to pravdive (:

//autoeditácia príspevku (04 Okt 2012, 17:01)
Aha...no diky...si mili

ot, ale zjavne ani po upozorneni nevie, ale si mili

Na jedné americké univerzitě se mezi studenty vyskytla 87-letá žena jménem Rose s cílem splnit si svůj životní sen - vystudovat. Během prvního semestru si svým kouzlem získala kompletně všechny studenty a to tak, že byla požádána, aby při zahajování fotbalové sezóny pronesla řeč.

Byla nejprve uvedena a krásně oblečena vystoupala na pódium. Došla k řečnickému pultu a samou nervozitou upustila kartičky s textem. Jemně se usmála, natáhla se k mikrofonu a pronesla: "Omlouvám se, jsem tak nervózní. Namísto piva jsem tam na posilněnou hodila whiskey a asi mi nějak dodala moc kuráže. Asi už to neposkládám tak, jak jsem chtěla, takže vám jen řeknu to, co vím.

Nepřestáváme v životě hrát, protože bychom byli příliš staří. Stárneme, protože přestáváme hrát. Přitom jsou pouze čtyři věci, díky kterým zůstáváme mladí. Musíte být šťastní a úspěšní. Musíte se smát a hledat něco veselého v každičkém dni.

Musíte snít a to pořádně. Když ztratíte své sny, zemřete. Kolem nás je tolik mrtvých lidí a oni to přitom ani nevědí. Je obří rozdíl mezí stárnutím a dospíváním.

Pokud je vám 19 a strávíte rok ležením v posteli, zestárnete na 20. Mně je 87 a když si na rok lehnu do postele, bude mi 88. Jak tedy vidíte, každý umí stárnout. Na to není potřeba žádného talentu či schopností. To, na co už talent a schopnosti potřebujete, je dospívání. Hledání příležitostí ve změnách a to bez výčitek.

Staří lidé většinou nelitují toho, co udělali, nýbrž toho, co neudělali. Pouze ti, kteří litují promarněného života, se bojí smrti."

Týden poté, co Rose dostudovala, zemřela. Na její pohřeb dorazilo 2,000 studentů, kteří přišli vzdát poctu výjimečné ženě, jenž je naučila, že nikdy není příliš pozdě na to, splnit si své sny.

Pamatujte, stárnutí je nevyhnutelné, ale dospívání a osobní růst, to je naše volba. Žijeme na základě toho, co je nám dáno do vínku, ale opravdový život si tvoříme sami naší volbou, snahou a přesvědčením!

Nejde ani tak o príbeh, ako o zamyslenie sa nad tým, ako sa niekedy správame... a najmä k tým, na ktorých nám záleží.

W. Livingston Larned - Otec zapomíná

Poslouchej, synku: Vyprávim to, zatímco ty zde spíš, ručku skrčenou pod bradou a světlé kučery jsou přilepené na tvém zpoceném čelíčku. Sám jsem se vkradl do tvého pokoje. Zrovna před chvilkou, když jsem si v pracovně četl noviny, mnou projela vlna výčitek. S pocitem viny jsem přišel k tvé postýlce. A myslel jsem na toto, synku: Byl jsem na tebe příkrý. Vynadal jsem ti, když ses oblékal do školy, že ses po umytí sotva dotkl ručníkem svého obličeje. Volal jsem tě k zodpovědnosti za to, že sis nevyčistil boty. Vztekle jsem reagoval, když jsi některé své věci rozházel po podlaze. U snídaně jsem také na tobě hledal chyby. Něco jsi polil. Drobky ti padaly mimo talíř. Dával jsi lokty na stůl. Máslo na chleba sis namazal moc tlustě. A když sis začal hrát a já jsem se chystal na vlak, obrátil ses, zamával mi a volal „Ahoj, táto" . Já jsem se zamračil a odpověděl: „Dej ramena dozadu! " A celé to začalo nanovo odpoledne. Když jsem přicházel domů, sledoval jsem tě, jak klečíš a hraješ kuličky. Měl jsi v ponožkách díry. Ponížil jsem tě před kamarády, když jsi musel kráčet přede mnou domů. Ponožky stojí peníze - a kdyby sis je musel kupovat sám, byl bys na ně opatrnějši! Představ si to, synku - to ti řekne vlastní otec! Později - pamatuješ - když jsem si četl v pracovně, jsi přišel plaše, se zraněným pohledem v očích. Když jsem přes noviny vzhlédl, netrpělivý, že mě rušiš, zaváhal jsi u dveří. „Co chceš?" vyštěkl jsem. Neřekl jsi nic, jen jsi rychle přicupital, objal mne pažemi a dal mi pusu. A tvé malé paže se přitiskly s citem, kterému snad sám Bůh dal rozkvést ve tvém srdci a který překoná i chlad a uvadlost. A pak jsi odešel, klapaje po schodech. Ano, synku, krátce poté mi noviny vypadly z rukou a přeběhl mě horečnatý mráz. Co jsem si to navykl? Hledat chyby, napomínat -tím jsem se ti odměňoval za to, že jsi chlapec. Ne proto, že bych tě
nemiloval, ale proto, že jsem vyžadoval příliš mnoho od tvého mládí. Měl jsem na tebe stejný metr jako na sebe. A přitom máš tolik hezkých a dobrých vlastností. Tvé srdéčko je velké jako svitání nad rozlehlým pohořím. Ukázals to svým přirozeným impulsem rozběhnout se a dát mi pusu na dobrou noc. Nic víc se toho večera nestalo, synku. Přišel jsem ve tmě ke tvé postýlce a klečel zde zahanben! To je však slabá náplast, vím, že tomu ještě nemůžeš rozumět, kdybych ti to řekl, až se probudíš. Ale od zítřka budu opravdovým tátou! Uzavřeme bratrstvi. A budu s tebou trpět a budu se s tebou smát. Ukousnu si raději jazyk, než bych vypustil z úst netrpělivá slova. Jako evangelia se budu držet zásady: „Je to přece ještě chlapec - malý chlapec! " Obávám se, že jsem si tě už představoval jako muže. Ale teď, když tě vidím, synku, skrčeného v postýlce, je mi jasné, že jsi ještě dítě. Včera tě ještě maminka nosila v náručí, tvou hlavu na svém rameni. Žádal jsem příliš mnoho. Příliš mnoho.

Aké myšlienky máš, taký život žiješ.

Je tu len jedna vec, ktorú si stále pamätám.
– Čo?
Ten skvelý moment,
keď som sa naučil jazdiť na bicykli.
A tohto rána...
nejakým zázrakom...
som si spomenul na ten moment po tom...
– Keď si spadol.
Ako to, do čerta, vieš?
– Pretože sa to stalo každému.
Niečo sa naučíš, si šťastný a
potom zabudneš na brzdu.