Dnes je to měsíc, co jsme na Technetu vydali shrnutí prvního dne bojů rusko-ukrajinské války. Už v té chvíli bylo zřejmé, že se děje něco, co se nečekalo. Nejen že Rusové zaútočili se zjevně nedostatečnými silami, ale za osmnáct hodin bojů nedokázali dobýt dvacet kilometrů vzdálený Charkov. Dnes se dá říci, že válka spěje ke konci a Ukrajinci vítězí.
Nejdůležitějším slovem prvních hodin bojů bylo „Hostomel“. Antonovovo letiště, na kterém společnost Antonov testuje nová letadla, zná od 24. února 2022 každý. Rusové se je pokusili dobýt, stejně jako v roce 1979 letiště v Kábulu a v roce 1968 Ruzyni. Předvedli tak klasickou sovětskou údernou výsadkovou operaci, kdy značný počet vojsk na řadě míst překročí hranice, aby zahltil obranu.

Mezitím malá speciální jednotka obsadí letiště u hlavního města a „otevře dveře“ masivním výsadkovým silám s technikou. Na dané letiště začnou přilétat velká transportní letadla a do centra hlavního města proudí zástupy výsadkářů, aby našli a zajali, nebo rovnou zabili představitele legální vlády.

Ukrajinci tuto operaci dobře znají a i nám na Technetu bylo zřejmé, když se poprvé objevily záběry vrtulníků, směřujících na Hostomel, o co tady půjde. Rusům se skutečně podařilo letiště dobýt, ale ukrajinské velení, vědomo si důležitosti okamžiku pro celý průběh války, vyslalo proti ruské speciální jednotce odhodlanou 4. brigádu, která po několika hodinách dobyla letiště zpět. Už v tu chvíli byl osud ruské „měsíc trvající třídenní operace“ zpečetěn.

Dnes se dá říci, že válka spěje ke konci a Ukrajinci vítězí.
Nejdůležitějším slovem prvních hodin bojů bylo „Hostomel“. Antonovovo letiště, na kterém společnost Antonov testuje nová letadla, zná od 24. února 2022 každý. Rusové se je pokusili dobýt, stejně jako v roce 1979 letiště v Kábulu a v roce 1968 Ruzyni. Předvedli tak klasickou sovětskou údernou výsadkovou operaci, kdy značný počet vojsk na řadě míst překročí hranice, aby zahltil obranu.

Mezitím malá speciální jednotka obsadí letiště u hlavního města a „otevře dveře“ masivním výsadkovým silám s technikou. Na dané letiště začnou přilétat velká transportní letadla a do centra hlavního města proudí zástupy výsadkářů, aby našli a zajali, nebo rovnou zabili představitele legální vlády.


Satelitní snímek ukazuje požáry po útocích na letiště v ukrajinské Hostomli, kde stálo i největší dopravní letadlo stroj Antonov-225 Mrija. (27. února 2022)

Ukrajinci tuto operaci dobře znají a i nám na Technetu bylo zřejmé, když se poprvé objevily záběry vrtulníků, směřujících na Hostomel, o co tady půjde. Rusům se skutečně podařilo letiště dobýt, ale ukrajinské velení, vědomo si důležitosti okamžiku pro celý průběh války, vyslalo proti ruské speciální jednotce odhodlanou 4. brigádu, která po několika hodinách dobyla letiště zpět. Už v tu chvíli byl osud ruské „měsíc trvající třídenní operace“ zpečetěn.

Hrdinný poručík Charčenko. Plány Rusů na blitzkrieg rozbil jediný voják


Proč Ukrajinci ve své velké válce vítězí?
Důvodů je hned několik. První musíme zmínit samotnou ruskou armádu. Rusové v poli zjevně neměli dostatek vojáků na větší operaci proti početně vyrovnanému nepříteli. Na Ukrajině jsou podle různých odhadů nasazeny až čtyři pětiny jednotek z Jižního a Západního vojenského okruhu a s nimi hlavní výsadkové jednotky z Pskova a Tuly.

Před válkou byly do Evropy přisunuty i některé kvalitnější útvary ze Sibiře a Dálného východu. Faktory, jako dlouhodobé zanedbávání východních vojenských okruhů nebo zoufalý stav dopravní infrastruktury v odlehlejších částech země, neumožnily Rusům ani po několikaměsíčních přípravách soustředit na hranicích Ukrajiny výraznou početní převahu.

Tu měl ruské armádě dodat až významně vyšší počet nasazené techniky, letecké i pozemní. Nikdo však nepředpokládal, že budou Rusové tak zoufale neschopní tuto početní převahu uplatnit. Ačkoli se o ruskou armádu zajímáme a známe její stav do značných detailů, naprostá nebojeschopnost armády, shromažďované podél hranic několik měsíců, zaskočila všechny.

Dnes se dá říci, že válka spěje ke konci a Ukrajinci vítězí.
Nejdůležitějším slovem prvních hodin bojů bylo „Hostomel“. Antonovovo letiště, na kterém společnost Antonov testuje nová letadla, zná od 24. února 2022 každý. Rusové se je pokusili dobýt, stejně jako v roce 1979 letiště v Kábulu a v roce 1968 Ruzyni. Předvedli tak klasickou sovětskou údernou výsadkovou operaci, kdy značný počet vojsk na řadě míst překročí hranice, aby zahltil obranu.

Mezitím malá speciální jednotka obsadí letiště u hlavního města a „otevře dveře“ masivním výsadkovým silám s technikou. Na dané letiště začnou přilétat velká transportní letadla a do centra hlavního města proudí zástupy výsadkářů, aby našli a zajali, nebo rovnou zabili představitele legální vlády.


Satelitní snímek ukazuje požáry po útocích na letiště v ukrajinské Hostomli, kde stálo i největší dopravní letadlo stroj Antonov-225 Mrija. (27. února 2022)

Ukrajinci tuto operaci dobře znají a i nám na Technetu bylo zřejmé, když se poprvé objevily záběry vrtulníků, směřujících na Hostomel, o co tady půjde. Rusům se skutečně podařilo letiště dobýt, ale ukrajinské velení, vědomo si důležitosti okamžiku pro celý průběh války, vyslalo proti ruské speciální jednotce odhodlanou 4. brigádu, která po několika hodinách dobyla letiště zpět. Už v tu chvíli byl osud ruské „měsíc trvající třídenní operace“ zpečetěn.

Hrdinný poručík Charčenko. Plány Rusů na blitzkrieg rozbil jediný voják


Proč Ukrajinci ve své velké válce vítězí?
Důvodů je hned několik. První musíme zmínit samotnou ruskou armádu. Rusové v poli zjevně neměli dostatek vojáků na větší operaci proti početně vyrovnanému nepříteli. Na Ukrajině jsou podle různých odhadů nasazeny až čtyři pětiny jednotek z Jižního a Západního vojenského okruhu a s nimi hlavní výsadkové jednotky z Pskova a Tuly.

Před válkou byly do Evropy přisunuty i některé kvalitnější útvary ze Sibiře a Dálného východu. Faktory, jako dlouhodobé zanedbávání východních vojenských okruhů nebo zoufalý stav dopravní infrastruktury v odlehlejších částech země, neumožnily Rusům ani po několikaměsíčních přípravách soustředit na hranicích Ukrajiny výraznou početní převahu.

Tu měl ruské armádě dodat až významně vyšší počet nasazené techniky, letecké i pozemní. Nikdo však nepředpokládal, že budou Rusové tak zoufale neschopní tuto početní převahu uplatnit. Ačkoli se o ruskou armádu zajímáme a známe její stav do značných detailů, naprostá nebojeschopnost armády, shromažďované podél hranic několik měsíců, zaskočila všechny.

Rusko doplácí na to, co má ve své DNA. Jde o kleptokratický stát, stavem veřejných institucí reálně zemi třetího světa. Ruská armáda je pak jen pojízdnou výstavkou techniky, jejímž cílem není bojovat a vítězit, ale prodávat za devizy, které si pak rozebere věrchuška. Procento branců, kteří se vší silou snaží vyhnout základní vojenské službě, se od roku 1988 zvýšilo z 12 % na 40 % a dál roste.

Rusové sice stále mohou do statistik psát „milion vojáků“, ale toto číslo už nic neznamená. Letectvo rychle zastarává a ekonomicky slabý stát není schopen jeho sílu obnovovat. Pýcha ruské armády, pozemní síly, vyplýtvala obrovské peníze na nesmyslné projekty. Slavné vojenské podniky, Mikojan nebo Uralvagonzavod, stojí už dvacet let před krachem, neschopné konkurovat na mezinárodním trhu nejen západní, ale už ani čínské produkci.

Na vrcholu toho všeho stojí Vladimir Putin. Chtělo by se říci, že pouliční bitkař, kterého od osmnácti let místo rodiny vychovávala KGB, bude mít v první řadě smysl pro realitu. Ovšem třicet let v politice, z toho dvacet let jako hlava státu, kterou všichni obletují, která o všem rozhoduje a okolo které se točí nepředstavitelné peníze, to člověka asi opravdu změní. Ty tam jsou bývalé návyky zpravodajce. Putin už je jen panák. Car, kterého v opakování letité ruské tradice nechávají ve štychu jeho nejbližší. Být v těchto dnech šéfem prezidentovy ochranky, měl bych opravdu mizerné spaní.

Při všem, co víme o Rusech, však nikdy nesmíme zapomínat na Ukrajince. Většina světové veřejnosti, stejně jako vedení v Kremlu, zjevně předpokládala, že bude stačit první nápor a ukrajinská armáda se zhroutí. Ukázalo se však, že ozbrojené síly pod modro-žlutou vlajkou, které se v roce 2014 marně snažily mobilizovat alespoň někoho, a současná ukrajinská armáda, to jsou dva úplně odlišné vesmíry.

Ukrajinské vedení od roku 2015 se západní pomocí významně do své obrany investovalo, a ačkoli stav ukrajinských ozbrojených sil stále není ideální, heroismus, s jakým Ukrajinci přistoupili k obraně své země, den za dnem vstupuje do učebnic. Jen málokdy má nezúčastněný člověk tak intenzivní pocit, že kolem něj proudí dějiny tak blízko, že si na ně lze doslova sáhnout. Dnes jsme toho svědky – a co víc, jsme toho součástí.

NATO by jistě mohlo dělat mnohem více, technicky i početně ruskou armádu dávno předběhlo, a kdyby chtělo, porazí Rusy na Ukrajině během dvou dnů. Západní politici však vojska na Ukrajinu nevyslali. A i když se po válce jistě vyrojí spousta příběhů, o kterých nyní nemáme ani tušení, zřejmě už se nikdy nedozvíme, kolik je za tímto rozhodnutím tlaku z vysokého byznysu (který západní politiky pohříchu často do nejvyšších pozic dostrkal) a kolik upřímná politická rozhodnutí, učiněná v obavě o životy vlastních občanů. Ať už je to jakkoli, Západ Ukrajině pomohl. Pomohl jí dobře, efektivně a z čistě vojenského hlediska přesně v místech, kde to nejvíce potřebovala.

Několik dní po zahájení války jsem ji přejmenoval na Javelin War a o tomto názvu jsem přesvědčen i po měsíci bojů. Ačkoli protitankové řízené střely Javelin jistě nejsou hlavním a už vůbec ne jediným prostředkem obrany ukrajinského národa proti útočníkovi, výkonná, a přitom obslužně velmi jednoduchá zbraň dává vzpomenout na dodávky protiletadlových raket do Afghánistánu.

Ačkoli tak Západ mohl a může dělat pro Ukrajinu víc, jeho role v konfliktu je neoddiskutovatelná. Dodávky zbraní, důležitých zpravodajských informací a po válce snad i peněz na obnovu dokážou celému světu, kdo kde stojí. A že jsme to i po všech afghánských a iráckých dobrodružstvích stále my, kdo stojíme za napadenými a strádajícími.

Až děla utichnou, bude nutné analyzovat řadu věcí, abychom se z nich dobře poučili. Dobře studovat bude nutné i postoj Číny. Ta, ačkoli za poslední dekády vyrostla ve skutečného ekonomického, politického i vojenského obra, který dávno přerostl svého někdejšího ruského mentora, stále zachovává svůj pozorovatelský status v Hnutí nezúčastněných zemí a tomu přizpůsobuje svou politiku. A zřejmě i Číňané pochopili, že konflikt se Západem, s NATO i některými jeho členy na územích jihovýchodní Asie není v jejím zájmu. Zkrátka proto, že jsou západní státy stále příliš silné.

Válka na Ukrajině změní spoustu věcí v mezinárodním obchodu se zbraněmi, politice, ekonomice. Přepíše učebnice a vytvoří ve východní Evropě novou silnou a populární entitu, která má před sebou skvělé roky. Minimálně členství v Evropské unii Ukrajinu jistě nemine.

A to je možná to hlavní, co si z války máme vzít. Snahu o to, aby se obyčejní Ukrajinci měli lépe. Jejich osud bude od nynějška také osudem Evropy.

Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ ... =LN_banner