/OD NAŠEHO ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE V MOSKVĚ/ Kilometrové fronty na hranicích a strach z povolávacího rozkazu, kvůli němuž se co nejvíce vyhýbali běžným trasám. Tři Rusové pro server Lidovky.cz popsali, jak se jim podařilo utéct ze země poté, co prezident Vladimir Putin ve středu vyhlásil okamžitou částečnou mobilizaci. Šéfredaktor Jurij Gusakov se jí naopak ochotně podvolil. Jaké k tomu měl důvody?

Na kole, pěšky i autostopem. Rusové prchají před mobilizací do války proti NATO, jak jim tvrdí vládní režim. Do s Ruskem sousedních zemí odcházejí desítky tisíc lidí.

Příběh první: Vzal jsem si krosnu a šel skoro celý den
„Udělal jsem chybu, když jsem se v létě vrátil zpět do Moskvy. Jakmile jsem slyšel Putinův projev o mobilizaci, věděl jsem, že musím zmizet,“ dělí se o své myšlenky v rozhovoru pro Lidovky.cz Goša.

Poprvé Rusko opustil po ruském vpádu na Ukrajinu. Odjel do Arménie, aby tam „přečkal válku“, jak sám říká. Ve vynucené emigraci byl bezmála půl roku. Našel si tam byt a jako copywriter mohl pracovat na dálku. Když se mu zdálo, že situace vypadá příznivě a konflikt na Ukrajině začíná utichat, vrátil se domů do ruské metropole.

„Když zaznělo slovo mobilizace, měl jsem najednou pocit, že jsem v pasti. Určitě bych byl mezi prvními povolanými rezervisty. Na vojně jsem sloužil u raketových vojsk. Přeci se nenechám zabít? Tak jsem se rozhodl uprchnout,“ popisuje Goša.

Podle svých slov šel sedmdesát kilometrů pěšky na chalupu za Moskvou. „Vzal jsem si krosnu s nejnutnějšími věcmi a šel jsem skoro celý den. Musel jsem. Bál jsem se, že kdybych jel vlakem, mohl by mě zachytit systém pro rozpoznávání tváře a okamžitě by si pro mě přišla policie,“ vysvětluje Rus.

Stopem se následně vydal východ. „S kartovou cedulí jsem si stoupl u dálnice a po pár dnech jsem se dostal na hranici s Kazachstánem. Raději bych odjel do Evropy, to je jasné, ale tam jsou hranice zavřené. Připadá mi, že se k nám EU chová stejně jako Putin. Kde je ta humanita a obrana lidských práv? Kdybych se měl spoléhat na vás, tak už teď jedu na frontu zabíjet. To je nesmysl,“ zlobí se Goša ze svého azylu v Kazachstánu.

Příběh druhý: Čtyři hodiny na kole z bazaru
„Jak jsem se dostal do Gruzie? Na kole,“ směje se programátor Dmitrij. Pochází z Voroněže, oblastního centra v jihozápadním Rusku.

„Nechci mluvit o politice, ale s mobilizací nesouhlasím. Pokud náš stát vede vojenskou operaci, měl by to zvládnout profesionální armádou. K čemu jinak máme armádu?“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz ani ne třicetiletý Rus. Zabíjet nebo nechat se zabít nechce. Proto se rozhodl opustit zemi.

„Vlakem jsme se s klukama vydali do Vladikavkazu (metropole severokavkazské Severní Osetie sousedící s Gruzií, pozn. red.). Předem jsme si na internetovém bazaru koupili kola. Vyzvedli jsme si je, objednali jsme si auto k ruské hranici. Tam byla hrozná fronta. Přesedli jsme na kola a vyrazili jsme na hraniční přechod. Šlapali jsme čtyři hodiny. Někde v polovině cesty jsem se bavil s holkou, která se vydala do Gruzie autem. Říkala, že v zácpě už stojí 16 hodin,“ popisuje svou anabázi Dmitrij.

Podle ruských médií fronta na hraničním přechodu Verchnij Lars mezi Ruskem a Gruzií v pátek dosahovala 2 tisíce vozů. „Je to něco šíleného. Lidi čekají na hranici 30 nebo dokonce 40 hodin. Ale stojí jim to za to. Prchají, dokud jsou hranice otevřené,“ říká Rus.

Příběh třetí: Svoboda za 5 tisíc rublů
„Nikdo na hranici povolávací rozkaz klukům nedává. Myslím si, že to je záměrně. Vláda nechává otevřené hranice, aby ze země vypadli všichni nespokojení. Pak je zavře,“ domnívá se Rauf.

Ačkoliv má ázerbájdžánské kořeny, je ruským občanem. Před mobilizací uprchl do Gruzie z jihoruského Krasnodaru.

„S kamarády jsme si objednali auto. Po cestě do Osetie jsme viděli několik policejních hlídek. Zastavili nás až za Beslanem. Na kontrolním stanovišti se nás přímo zeptali, jestli utíkáme před mobilizací. Policisté si přímo řekli o úplatek. Každý musel dát 5 tisíc rublů (cca 2150 korun, pozn. red.). K frontě na hranici jsme se dostali po nějakých osmi hodinách,“ vypráví Rus pro Lidovky.cz.

Rauf říká, že po několikahodinovém čekání se rozhodli vystoupit z vozu a hranici překročili pěšky. „Měli jsme hodně tašek, dojít na přechod nám trvalo docela dlouho. Ale pohraničníci se k nám chovali normálně. S Gruzínci jsme neměli vůbec žádný problém. Nikdo nechtěl, abychom se vyjadřovali k politice nebo válce na Ukrajině,“ říká.

Příběh mobilizace: „Nebojím se. Jsem připraven“
Diametrálně opačně se k mobilizaci a emigraci ze země staví Jurij Gusakov, šéfredaktor novin Vlast z Belgorodské oblasti na jihozápadě Ruska a předseda tamního Svazu novinářů. Povolávací rozkaz dostal hned den po vyhlášení mobilizace.

„Povolání do armády jsem očekával od února. Nebojím se. Jsem připraven. K mobilizaci se stavím jako všichni moji spoluobčané, kteří byli povoláni v první dny. Povinnost každého muže je bránit svou rodinu, vlast a dějiny své země. Na Donbasu, v Chersonské a Zaporožské oblasti dnes umírají civilisté. To není správné. Kromě toho, hodně lidí z Belgorodu a celé oblasti ví, co je ostřelovaní a provokace. Od útoků ukrajinské armády každý den trpí belgorodské pohraničí. To musí skončit,“ vysvětluje Gusakov pro Lidovky.cz.

Podle jeho slov je vojenská operace na Ukrajině vynucené opatření kvůli hybridní válce, které čelí Rusko.

Ruský novinář z regionu sousedící s Ukrajinou říká, že by nechtěl obviňovat lidi, kteří opustili zemi kvůli mobilizaci, ze zbabělosti.

„Každý má své důvody. Navíc lidí, kteří emigrují, není tolik, jak se snaží dokázat západní média. Někdy se mi zdá, že kromě manipulací a nepravdivých informací v nich nic jiného není. Ti, kteří opouští zemi, ve skutečnosti přichází o pocit vítězství, který panuje mezi mobilizovanými Rusy. Všichni jsou motivovaní, sotva to jde popsat slovy a vysvětlit lidem s jinou identitou,“ uvádí Gusakov.

Rusové se před mobilizací snaží prchat všemi směry. Podstatně se zvýšil počet ruských občanů překračujících hranici s Finskem. Jak uvedl představitel finské pohraniční stráže Matti Pitkäniitty na Twitteru, do nedělního rána pozemní hranici překročilo 8572 Rusů. Kolony aut se tvoří také na hranici mezi Ruskem a Mongolskem.

Naopak Litva, Lotyšska a Estonsko, ale také i Česko odmítly vydávat humanitární víza ruským občanům prchajícím před mobilizací, ani jim neplánují zjednodušovat vstup.

Ve středu ve svém mimořádném projevu Vladimir Putin vyhlásil částečnou mobilizaci. Ruský vůdce naznačil neúspěch na ukrajinské frontě, přitom uvedl, že ruská armáda na Ukrajině fakticky bojuje proti Severoatlantické alianci.

Podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgua by se mobilizace měla týkat 300 tisíc rezervistů s bojovou zkušeností a požadovanou vojenskou odborností. Jak zjistila ruská nezávislá média, mobilizováno může být až milion Rusů.

Lidskoprávní aktivisté poukazují na to, že ujištění obranného rezortu neplatí. Povolávací rozkazy dostávají i lidé, kteří nikdy nesloužili v armádě nebo se zdravotními problémy.