Zatímco americké analýzy možnosti Ukrajinců postupovat dál ke Krymu vypadají vcelku optimisticky, Britové se drží zpátky. Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý se přiklání spíš k našim ostrovním spojencům. Ukrajinci si podle něj znovuobsazením Chersonu sáhli na dno a na další postup na jižní frontě nemají nyní síly.

„To, co nám Ukrajinci říkají, nelze brát jako úplnou pravdu,“ uvedl Šedivý v rozhovoru pro Lidovky.cz. „Obě strany jsou nyní výrazně vyčerpané. Svědčí o tom i fakt, že Kyjev zastavil ofenzivu na severu v Charkovské oblasti a není schopen ani plně odrazit útok směrem na Bachmut. Na jihu to nebylo dobytí Chersonu, ale ve skutečnosti Rusové odešli,“ dodal.

Ztráty se již na obou stranách vyšplhaly až ke 100 tisícům vojáků. Pro Vladimira Putina je to zlé, na jaře bude podle Šedivého muset znovu mobilizovat, což pro něj může být i politicky nepříjemné. Pro Ukrajince je to ale zrovna tak kritické. Pokud by chtěl znovu mobilizovat Volodomyr Zelenskyj, dost možná už nebude mít kde brát, řekl Šedivý.

Lidovky.cz: Nezdá se, že by jedna či druhá strana byla ochotna válku zastavit, vyjednávat. Z vojenského hlediska, co je pro Ukrajince nyní nejracionálnějším krokem? Pokračovat na jihu?
Ukrajinci musí směřovat tam, kde to má pro ně nějaký smysl. Víme moc dobře, že Rusové se snaží zkonsolidovat sever (Charkovskou oblast – pozn. red.). Ta chyba, kterou učinili, že ho nechali relativně volný a obsazený slabými jednotkami, se jim vymstila. Nyní je ale vidět, jak se tam fronta stabilizuje.

Pro budoucnost budou rozhodující dva body. Ten první je Putinův počáteční příkaz ovládnout Donbas, tedy Doněckou a Luhanskou republiku v původních hranicích. To je zřejmě hlavním cílem Rusů i v současnosti. Proto stále bojují o Bachmut a snaží se dostat do hloubky. Proti tomu jde rozhodnutí Zelenského o vyhnání Rusů z celého území Ukrajiny včetně Krymu. Krym je podle mě kamenem úrazu.

Toto jsou zcela neslučitelné požadavky, které není možné sladit, aby se dalo jednat. Myslím, že rozhodne až situace na bojišti. Jakmile se obě strany vyčerpají a jedna i druhá dojdou k závěru, že nejsou schopny dosáhnout nějakého posunu strategického významu.

Lidovky.cz: Ohledně postupu na Krym existují dvě prognózy, americká je docela optimistická, Britové jsou trochu skeptičtější. Jak to vidíte vy?

V tomto případě mají Britové s Rusy větší zkušenosti a jejich odhad je realističtější. Na druhou stranu, Američané mají mnohem víc zpravodajských informací.

Odchod Rusů z Chersonu znamená, že si vyhodnotili, že ho neudrží. Důvodem bylo především zničení přepravních, zásobovacích linií přes řeku Dněpr. To je velká překážka, kterou nelze jednoduše překonat. Byť Rusové použili pontonové mosty, přívozy a podobně, tak ta neexistence pevných mostů na to měla poměrně velký vliv.

Lidovky.cz: Proč Rusové na pravý břeh vůbec šli, když jde o tak strategicky zranitelné území?
Na začátku invaze se diskutovalo o tom, čeho asi Rusové chtějí dosáhnout. Nevím, co tehdy běloruský prezident Lukašenko vymýšlel, ale nechal se vyfotografovat před mapou, kde byly jednotlivé směry útoku zobrazeny.

Mimochodem, v roce 2014 poslal Vladimir Žirinovskij, tehdy byl myslím místopředseda dumy, Polákům dopis, jak Ukrajinu rozdělit. Z Ukrajiny měla zbýt jen centrální část, Rusové by měli tu východní a jižní oblast směrem na Podněstří. Letos něco podobného prezentoval Medveděv.

Oni předpokládali, že tím jižním směrem projdou až na Oděsu a potom nahoru do Podněstří. Tím by z Ukrajiny udělali de facto vnitrozemský stát izolovaný od Černého moře. Samozřejmě, ten východ včetně Charkovské oblasti v tomto případě by patřil k Rusku tak, jak si to naplánovali. To byl asi původní cíl, ale dál za Cherson se nedostali, protože narazili na celkem konsolidovanou obranu Ukrajinců.

Lidovky.cz: Myslíte, že Ukrajinci jsou v současné době nejzranitelnější okolo Bachmutu?
Připomněl bych slova předsedy amerického Sboru náčelníků štábů generála Marka Milleyho, který upozornil, že Rusové ztratili asi 100 tisíc vojáků (zahrnuje padlé i raněné – pozn. red.). A že stejné ztráty mají pravděpodobně i Ukrajinci. To, co nám Ukrajinci říkají, nemůžeme brát jako stoprocentní pravdu.

Obě strany jsou nyní výrazně vyčerpané. Svědčí o tom i fakt, že Kyjev zastavil ofenzivu na severu v Charkovské oblasti a není schopen ani plně odrazit útok směrem na Bachmut. Rusové stále postupují, byť tedy nesmyslně, pár set metrů za den. Přece jen tam mají ale jakousi převahu.

Na jihu nedošlo k dobytí Chersonu, ale ve skutečnosti Rusové odešli. I ti Ukrajinci byli překvapeni, že tam proti nim nikdo neválčí. Mimochodem, proto také pravděpodobně potrestali některé televizní štáby, že byli v Chersonu dříve než ukrajinští vojáci. Kvůli tomu je otázka, jak to osvobození Chersonu vlastně deklarovat.

Byl to patrně chladný kalkul na straně nového ruského velení. Generál Surovikin je asi typ nelítostného sovětského generála. Tvrdý, nemilosrdně rozhodující, ale zároveň racionálně myslící velitel. Něco jako byl Žukov za druhé světové války.

A jako takový došel k závěru, že hlavním úkolem a směrem je od počátku Donbas a tam musí splnit úkol. A jiné volné síly než u Chersonu nemá. Dněpr je tou překážkou a bude chránit ruské oslabené síly na tomto jižním operačním směru.

Co udělají Ukrajinci, nevíme. Zdá se ale, že v budoucnosti budou mít problém s rekrutací vojáků, Rusové s kvalitou a efektivností svých zbraní.

Co bude určující – Ukrajina bude stále dostávat, možná i stále modernější, zbraně ze Západu. Ale Ukrajinci provedli již po 24. únoru všeobecnou mobilizaci. Dokonce se Zelenskyj dal slyšet, že mají asi 700tisícovou armádu a že budou mobilizovat milionovou armádu. Ale k tomu nedošlo, což ukazuje na určité limity. Obě strany budou mít problémy.

Lidovky.cz: Kdyby se teď Ukrajinci rozhodli pro nějakou masivnější ofenzivu na jihu, jak uváděl třeba Ben Hodges, bývalý velitel amerických sil v Evropě, jakou podle vás mají šanci? Je myslitelný postup na Melitopol a Mariupol v následujících měsících?
Je otázkou, odkud tu ofenzivu udělat. Buď ji provedou podél levého břehu, tedy směr Záporoží a pak dvěma směry. Jedním přímo na Krym Kerčskou úžinou a druhým obloukem podél zavlažovacího kanálu, který vede z Nové Kachovky. To je jedna z možností, která ale znamená dost velké přesuny vojsk.

Ukrajinci na to v současné době asi nemají dost sil, stejně tak na postup na severu a ve středu se dost intenzivně brání. Uvidíme, jak využijí uvolněné síly z toho jižního operačního směru. Ale nemyslím si, že by to bylo něco, co by byli schopni udělat v několika nejbližších dnech.

Lidovky.cz: Hodně se mluví o možném použití taktických jaderných zbraní. Je to věc alespoň trochu myslitelná, nebo je to úplně mimo realitu?
Nemyslím si, že by k tomu Rusové přistoupili. Oni vyhrožují tím, že mají strategické jaderné zbraně. Neříkají, že je použijí, ale připomínají to. Putin sice nařídil kontrolu a zvýšení pohotovosti prostředků jaderného napadení, ale to on dělá relativně často. Vždy se ověřuje funkčnost jaderných prostředků. Ale znovu zdůrazňuji, že se to týkalo těch strategických. A jejich použití znamená jadernou válku.

K použití taktických jaderných zbraní dokonce i Američané řekli, že neviděli, že by se Rusové k něčemu takovému připravovali. Přísun jaderné munice, ať už do dělostřeleckých, nebo raketových systémů, je vždy provázen spoustou opatření, která jsou zjistitelná. A ta zjištěna nebyla.

A i při vysoké Putinově iracionalitě přece jen vědí, že existuje určitý limit, za který jít nemůžou. Tam už by se od nich odvrátili i ti nejbližší spojenci, Čína, dnes již lavírující Indie, Írán. To by bylo už hodně silné kafe.


Lidovky.cz: Zdá se vám, že Putin přechází od tradičnějšího modelu velení, kdy to nechal na Sergeji Šojguovi a armádě, k alternativnějšímu modelu? Do popředí se tlačí wagnerovci a další podobné jednotky...
Bylo určité období, kdy Putin velel do úrovně praporu. Což je známka selhávání systému a zpravidla to vede k porážce té dané strany, která používá politiky jako velitele. Ale použití wagnerovců nebo kadyrovců, případně dalších dobrovolníků ukazovalo na jednu věc, která se později skutečně ukázala jako nesprávné hodnocení situace.

Rusové vytvořili kontingent zhruba přes 200 tisíc vojáků, který byl rozmístěn podél celé ukrajinské hranice od severu k jihu. A v té době se mluvilo o tom, jak obrovské to bylo množství vojáků a techniky. My vojáci jsme ale říkali, že Rusové by nezačínali válku s takto nelogicky rozmístěnými vojsky. Spletli jsme se, protože to jejich rozhodování bylo nelogické.

Rusové si mysleli, že je Ukrajinci budou vítat a operace to měla být podobná jako v Československu v roce 1968. Ale pro bojové použití to bylo nesprávné a nelogické. A celou tu dobu, co tam bojovali a bojují, tam mají těch 200 tisíc vojáků, možná o něco víc. Tento kontingent doplňovali nějakými výběrovými mobilizacemi a dobrovolníky.

Pak k tomu přiřadili wagnerovce, protože už neměli žádné zdroje. Ti byli nejvíce vycvičeni a měli nejvíce zkušeností. Ale také stojí pochopitelně nejvíce peněz. Kadyrov tam jako čečenský vůdce posílal své bojovníky islámu, což jsou také nájemní vojáci.

Ale ve své podstatě Rusko výrazně nezvyšovalo počet vojáků v onom kontingentu, který tam válčí. Na rozdíl od Zelenského a jeho všeobecné mobilizace. Takže z hlediska počtu vojáků na bojišti měli a ještě podle mě stále mají převahu Ukrajinci. Například zázemí si chrání domobranou, kdežto Rusové mají stále ten omezený kontingent.

Ti poznali, že toto musí změnit a proto provedli tu první mobilizaci, která ale podle mě není poslední. Budou v nich muset pokračovat, nejspíš už na jaře.

Lidovky.cz: Jak by ta další mobilizace měla vypadat?
Na ukrajinské straně je problém s tím, že nemají už moc kam sáhnout. A zatím se zdá, že Rusové velkou část vojáků poslali na frontu bez důkladnější přípravy, takže budou mít velké ztráty. Máme před sebou ale podzimní a zimní období, které je hodně vyčerpávající. Tak se pozná, jaká je morálka vojáků. My sice říkáme, že morálka Rusů je špatná, ale byl bych opatrný. Kdyby byla opravdu tak špatná, tak se už dnes neválčí.

Každopádně Rusům těch 300 tisíc vojáků nebude stačit. To možná vyrovná početní poměry na válčišti na Ukrajině, ale jestli Rusové chtějí skutečně dosáhnout nějakého výsledku, tak budou muset tu mobilizaci provést a vytvořit poměr minimálně 1:3, optimálně 1:6. A to ve skutečnosti nejsou schopni udělat.

Měli by se dostat silně přes milionovou armádu, aby byli schopni Ukrajinu porazit. A to si myslím, že je zásadní problém ruské politiky. Jakmile by Rusové začali znovu mobilizovat, tak by měli již přejít na válečnou ekonomiku. Úbytek pracovních sil by už neumožnil normální fungování ekonomiky, to zaprvé. Zadruhé budou muset vyrábět daleko větší množství zbraní, aby takovou armádu na frontě podpořili.

A zatřetí, ta společnost není společností z druhé světové války. Dříve, když voják nenastoupil ve stanovený čas k útvaru, tak ho zastřelili. Proto povolaní vojáci vzali bednu na ramena a běželi na nádraží, aby jim neujel vlak. Protože by se jinak mohlo stát, že ho zastřelí jako dezertéra. To dnes neplatí, to moc dobře vidíme. Může se totiž stát, že se společnost proti válce začne radikálně obracet.

Lidovky.cz: Myslíte, že se Putin mobilizace bojí?
Určitě. To oddalování už této první vlny mobilizace bylo zapříčiněno právě těmi obavami, co se stane ve společnosti. Jen bych připomněl, že když Sověti najeli do Afghánistánu, tak tam měli asi 14 500 mrtvých. A v sovětské společnosti se zvedl obrovský odpor. Ten byl reprezentován výborem matek vojáků. Ty destabilizovaly celou sovětskou společnost a Gorbačov musel rozhodnout o stažení.

Totéž se stalo v první čečenské válce. Putin si je toho asi vědom a tyto projevy výrazně potlačuje. Mnohem více se také věnuje propagandě. Ale jednou ta nespokojenost ve společnosti propukne. Bude to kombinace klesající životní úrovně, sankcí a mizejících synů a otců od rodin. Tak, jak jsou zatím klidní, tak nespokojenost přijde.

Lidovky.cz: V Polsku dopadla ukrajinská nebo ruská raketa a zabila dva lidi. Počítalo se s něčím takovým a jak takovým incidentům čelit?
Vždy se hovořilo o tom, že se něco takového může stát. Už přiletěl ten pozorovací systém do Chorvatska, to je vlastně také křídlatá raketa, byť tedy stará, ze sedmdesátých let. Naštěstí se tam nic nestalo, spadla na okraji Záhřebu. Pak bezpilotní prostředek spadl v Rumunsku, také v Moldávii. Bylo otázkou času, kdy se to stane opět. A to nejen v Polsku, klidně i na Slovensku.

Teď se patrně stalo to, že ukrajinská antiraketa S-300 byla naváděna na nějakou ruskou raketu. Zda ji sestřelila, nebo ne, zatím nevíme. To ale Poláci podle trosek poznají. Bohužel zabila dva lidi a to se může stát znovu. Může se dokonce stát, že přiletí raketa s bojovou hlavicí, dojde k technickému selhání.

Tato S-300 byla vyrobena v sedmdesátých letech, tak si vezměte, jak stará je to zbraň. Stejně staré zbraně mají i Rusové. Může dojít také k selhání lidského faktoru, že to někdo nechtěně špatně naprogramuje.

Jak se zvyšuje intenzita používání takovýchto zbraní a války, zvyšuje se i možnost, že se něco takového může stát.

Myslím, že NATO musí přijmout opatření a zahustit protileteckou a protiraketovou obranu našeho východního křídla. Tedy celý ten pás obrany kolem hranic s Běloruskem, Ruskem, Ukrajinou musí být dobře postavený a hustý. Nezabrání stoprocentně tomu, aby sem něco neproletělo a někam nedopadlo. Ale dá se to výrazně omezit a to je podle mě nezbytně nutné.