Ruská válka na Ukrajině je také bitvou o logistiku. Navzdory množství zásahů Ukrajinců v zázemí mají Rusové, zdá se, stále možnosti, jak dodávat jednotkám zbraně a munici nebo posílat zálohy na frontu.

Americký analytik Rob Lee napsal, že do Tokmaku, což je město, které by Ukrajinci rádi osvobodili, přijelo minulý měsíc několik pluků a brigád.

Pro přesouvání vojáků a materiálu je důležité železniční spojení. Vypadá to tak, že se Rusové nyní rozhodli, že si možnosti na jihu ještě zlepší.

Ukrajinský poradce exilového starosty Mariupolu Petro Andrjuščenko včera na Telegramu napsal, že Rusové budují novou železnici, která má spojit okupovaný přístav na jihu s ruskými městy Taganrog a Rostov na Donu. Zveřejnil fotografie, které údajně ukazují výstavbu železničního mostu přes řeku Kalmius u vesnice Hranitne.

Dokazovat to mají i satelitní snímky. Železnice by se připojila na trať Volnovacha–Mariupol.

Jde o dost významnou věc. Kdyby se Rusům podařilo vytvořit novou zásobovací trasu, zlepšili by si možnosti zásobování fronty.

Mapa železničních tratí v této oblasti ukazuje, že železnice vede dále od moře. Z okupovaného Doněcku směřuje do důležitého železničního uzlu Volnovacha, následně do Tokmaku, Melitopolu a na Krym. Boční větve vedou do přístavů Mariupol i Berďansk.

Na papíře by už dnes mohli Rusové přesouvat zásoby z Ruska vlaky přes Doněck. Podle ukrajinského deníku Kyiv Post, ale i polského analytika Tomasze Rydeleka zásoby z Ruska po železnici putují do okupované Záporožské oblasti pouze směrem z jihu přes Krymský most a samotný poloostrov.

Trasa z Doněcku se totiž nachází příliš blízko fronty a je možné, že by Ukrajinci mohli vlaky zasáhnout i dělostřelectvem. Železniční přepravu přes Krym se Ukrajinci snažili omezit zasahováním železničních mostů. Je sporné, jak to bylo účinné.

Kyiv Post píše, že útok na Krymský most z konce loňského října vyřadil železniční spojení na čtyři měsíce.

Samozřejmě, nikdo nemá přesné ruské plány, ale polský analytik Rydelek si myslí, že Rusové chtějí jihem spojit s Rostovem nejen Mariupol, ale následně i Berďansk a Melitopol.

To by znamenalo vybudovat 250 kilometrů nových železničních tratí, které povedou blíže u moře, a budou tedy dále od současné frontové linie. Rydelek předpokládá, že nová železnice by vedla podél hlavních silnic.

„Těžko říci, kolik času bude Rusům trvat uskutečnění tohoto projektu. Součástí ruských ozbrojených sil je také železniční vojsko, které má asi 30 tisíc vojáků. Rusové tedy vybavení a lidi mají. Mluvíme ale o výstavbě ve válečných podmínkách,“ napsal analytik z Plus Lewantu s tím, že rozhodnutí o stavbě možná přišlo pozdě.

Objevují se ale i názory, že postavit železniční trať mezi městy, kde funguje železniční infrastruktura jako nádraží a podobně, by nemělo trvat dlouho. Vzdálenost mezi Mariupolem a Berďanskem je 80 kilometrů a mezi Berďanskem a Melitopolem 105 kilometrů. Klidně se může stát, že příští rok bude železnice hotová.

To znamená, že Rusové se připravují na dlouhou válku, což není žádné objevné zjištění. Cílem je okupovat území tak dlouho, dokud nezlomí možnosti Ukrajinců bojovat a chuť Západu je v tom podporovat.

Hodně se mluví o takzvané palebné kontrole. Někteří například tvrdí, že Ukrajinci nemusí nutně osvobodit území až po Azovské moře, stačí, když se k němu natolik přiblíží, aby dokázali dělostřelectvem nebo jinými prostředky zasahovat komunikace a tím zastavit ruskou logistiku.

Tyto možnosti se ale podle odborníků přeceňují. Ukrajinci jsou například již nyní poblíž (22 kilometrů) města Tokmak, což je významný železniční uzel. Mají nad ním palebnou kontrolu, ale nedokážou navzdory zásahům infrastruktury reálně zastavit ruské zásobování fronty, což dokazují i příchody nových jednotek.

„Myslím si, že lidé podceňují, jak je to těžké,“ napsal Rob Lee.

„Palebná kontrola je spíše do jisté míry zbožné přání. V praxi se ukazuje, jak těžké je účinně přerušit zásobovací trasy sotva pár kilometrů od přední linie,“ upozornil americký analytik Michael Kofman.

I finský analytik Emil Kastehelmi poznamenal, že palebná kontrola může oslabit zásobovací linie, ale momentálně to nestačí. „Rusové neopustí oblast jen proto, že jim zde umírají lidé,“ podotkl.

Zároveň dodal, v čem je rozdíl proti loňské podzimní ofenzivě v Chersonské oblasti. Tehdy mohli Rusové kvůli široké řece Dněpr zásobovat frontu jen přes pár mostů, které Ukrajinci neustále ostřelovali. Nyní mají více možností (železnice, silnice).

Když jsme u srovnání dvou ofenziv, Lee upozorňuje, že funguje také efekt ruské mobilizace. Rusové loni na podzim mobilizovali kolem 300 tisíc nových vojáků, a přestože nemusí být zkušení a dostatečně vycvičení, pomáhají bránit ruské linie. I díky tomu mají stále zálohy, kterými dokážou doplňovat frontu.

„Tyto zálohy zabránily tomu, aby Ukrajinci dosáhli před měsícem většího průlomu v oblasti Robotyne. Rusové měli k dispozici v záloze několik brigád a pluků,“ napsal Lee.

„Kdyby zde byla ruská armáda ze září 2022, Ukrajinci by už nyní frontu prolomili,“ sdělil.

Příklad, jak funguje ruská logistika: Ukrajinský účet Tatarigami na jednom příkladu ukázal, jak je obtížné významně narušovat ruskou logistiku. Zveřejnil satelitní snímky ze železniční stanice ve vesnici Kantemirovka v ruské Voroněžské oblasti.

Ukázal, jak Rusové překládají vybavení z vlaku do nákladních aut. Děje se to téměř vždy v noci, z důvodu, aby si toho nevšimli svědci (a nemohli dát informaci ukrajinské armádě), případně západní satelity.

Náklaďáky následně jedou do menších skladů na úrovni pluků nebo rot. Rusové už si dávají pozor a neskladují mnoho munice pohromadě.

„Snaha zničit takové omezené množství munice střelami s dlouhým doletem by byla jejich neefektivním využitím, vzhledem k tomu, že jich mají limitované množství,“ napsal Tatarigami, což je anonymní ukrajinský bloger a důstojník v záloze, kterého ostatní analytici často citují.

Tatarigami si myslí, že časem mohou Ukrajinci na takové železniční uzly ve větším útočit drony, které mohou letět stovky kilometrů a stanou se pro ruskou logistiku významným rizikem.

Bývalí vagnerovci zpět v Bachmutu: Ukrajinské zdroje americké stanice CNN informovaly o tom, že bývalí členové Vagnerovy skupiny se vrátili na Ukrajinu. Přesněji na místo, které dobře znají – do Bachmutu a okolí.

Potvrdily to také některé ruské zdroje. Podle Ukrajinců by jich mohlo být 500. Tito vojáci ale již nejsou součástí vagnerovců, nýbrž jiné žoldnéřské skupiny Redut. Podle jednoho ruského zdroje je vede jeden z bývalých lídrů vagnerovců Andrej Troškin, přezdívaný Šedý vlas. Toho Putin navrhoval jako velitele skupiny po Jevgenijovi Prigožinovi, ale jiní členové to odmítli a vyhodili ho.

Podle Zelenského poradce Mychaila Podoljaka je to více mediální haló než reálná pomoc pro Rusy v okolí Bachmutu, kde se Ukrajincům poslední týdny daří.

„Má to jen jeden cíl. Přehlušit nakrátko novinky o osvobození Kliščijivky a Andrijivky ukrajinskou armádou a zničení hlavní bojové síly ruských formací v oblasti,“ napsal.

Má pravdu, že pět set vojáků, byť zkušených, bitvu zřejmě nezvrátí. Dříve jich tam byly desetitisíce. Na druhé straně, momentálně se zde Rusům hodí kdokoli. I včera hlásily nezávislé kanály mírný postup Ukrajinců.

Ruský vojenský kanál Rybar už kreslí scénáře, jak by mohly ukrajinské jednotky Bachmut obklíčit (i když to může nastat až zadlouho).