Napadená země se nachází v nelehké pozici. Její lidské i materiální zdroje se tenčí a okupanti v poslední době dosáhli několika taktických úspěchů. Nejnověji u města Avdijivka nedaleko Doněcku. Na morálce obráncům nepřidalo ani odvolání oblíbeného šéfa ozbrojených sil Valerije Zalužného, kterého u kormidla vystřídal obránce Kyjeva a „hrdina Ukrajiny“ Oleksandr Syrskyj.

„Ta situace na frontě je hodně složitá – cílem musí být Rusy snad ne úplně zastavit, ale alespoň zpomalit. Zdůrazňuji ovšem, že to bude možné pouze po důkladném doplnění vojsk. Pokud se to Zelenskému nepodaří, fronta by se mohla začít hroutit už v pozdní fázi jara,“ uvedl mimo jiné v rozhovoru pro Lidovky.cz bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý.

Lidovky.cz: Zdálo se, že Ukrajina může proti okupantům uspět. Jak to vypadá nyní?
Celá válka se dá rozdělit do několika fází, nebo řekněme vln. Rusové před dvěma lety zaznamenali prvotní úspěch, kdy se jim podařilo zabrat část ukrajinského území. Následně přišla protiofenziva Ukrajinců, která byla velmi úspěšná a Rusy na několika úsecích zatlačila zpět. Následovalo období jakési rovnovážnosti. Kritická fáze ale přišla minulé léto, kdy Ukrajinci měli na své předchozí úspěchy navázat novou protiofenzivou. To se ovšem nepodařilo – dle mého názoru kvůli chybám ve strategickém plánování.

Na to se navázalo snižování pomoci ze Západu, což je debata na téma finance, schopnosti a kapacity zbrojení. V současnosti jsme ve fázi, kdy Rusové přebírají iniciativu a zaznamenávají dílčí úspěchy. Před týdnem například došlo k vytlačení Ukrajinců z městečka Avdijivka.

Lidovky.cz: Kam teď mají podle vás Rusové namířeno?

Zdá se, že se budou snažit dostat do hloubky ukrajinské sestavy severně od města Kupjansk a postupovat dále na Charkov. Tam Ukrajincům reálně hrozí uzavření v jakémsi pytli, což jednak představuje strategické ohrožení, jednak by se jim ztížilo zásobování vojsk na jihu. Na tomto úseku se zase Rusové nejspíš budou snažit odčinit dílčí postup ukrajinské protiofenzivy z minulého léta, zejména kolem městečka Robotyne – částečně už se tak děje.

Lidovky.cz: Na Kyjev už se znovu neodváží?
Myslím, že to momentálně není na stole. Ano, byl to jejich hlavní strategický cíl na začátku invaze. Od té doby ale své priority přehodnotili. Myslím, že se nyní omezí na ruskojazyčné části Ukrajiny, tedy čtyři formálně připojené oblasti: Doněckou a Luhanskou lidovou republiku, Záporožskou oblast a Chersonskou oblast. Nadále samozřejmě také chtějí držet Krym a určitě by měli velký zájem o Oděskou oblast.

Uvědomují si ale podle mě, že kdyby se snažili vojensky dobýt území celé Ukrajiny, nemají prostředky, jak ho kontrolovat. Spíše se budou snažit – a to je myslím reálné riziko, se kterým musíme počítat – zabrat dostatečné množství území na to, aby se mohli znovu pokusit ovlivňovat politický režim v Kyjevě a udělat z něj de facto satelitní stát jako za prezidenta Viktora Janukovyče.

Lidovky.cz: Je ztráta Avdijivky skutečně takovou katastrofou, jak se zdá z médií? Nebudou naopak Ukrajinci muset přejít na jinou taktiku a podobně rizikové úseky vyklízet mnohem dřív? Zdá se, že na to, aby drželi takto širokou frontu, prostě nemají lidi…
Už generál Zalužnyj, ještě předtím, než byl odvolán z funkce, řekl, že je potřeba změnit přístup. Boj na Ukrajině musí být komplexnější, provázanější a je třeba ho vést mnohem modernějším stylem – v duchu manévrovací války. Znamená to mimo jiné naučit se správně využívat západní techniku, kterou Ukrajinci dostávají. Zkušenosti z letní protiofenzivy ukazují, že Ukrajinci sice mají západních zbraní poměrně hodně, ale neumějí je vhodně využít. Zdá se, že v určité fázi se na velící pozice v ukrajinském vojsku opět dostali velitelé starého střihu.

Ten moderní způsob válčení, který jsme od Ukrajinců viděli bezprostředně po ruské invazi, časem vymizel. Byl produktem velitelů, kteří od té doby zahynuli v boji, nebo byli odvoláni ze svých funkcí. Pokud budou Ukrajinci chtít uspět, k podobnému pojetí se budou muset vrátit. Jejich důstojníci a poddůstojníci, kteří přicházejí z výcvikových center na Západě – z Německa, Polska, ale také od nás – musí mít šanci své poznatky implementovat v praxi.

Lidovky.cz: Zrovna o novém vrchním veliteli ukrajinské armády Oleksandrovi Syrském se ale říká, že je to voják spíše sovětského střihu, nebo ne?
Myslím, že Syrskyj není jenom sovětský důstojník, to bychom mu trochu křivdili. Je mu 58 let, takže začátek jeho výcviku samozřejmě spadá do sovětské éry – také většina devadesátých let byla na Ukrajině ještě silně ve vleku ruského přístupu. Syrskyj si od ruské invaze vysloužil nepochybně oprávněný respekt, a to za svou úspěšnou obranu Kyjeva a osvobození Charkova.

Přičítá se mu ale také neúspěšná obrana Bachmutu z loňského roku, kde podle mě bylo zbytečné bránit naprosto zničené město, které navíc leželo celkem nízko na úrovni taktické. Nyní bude Syrskyj armádu muset reorganizovat, dát jí nový drajv a optimismus do příštích měsíců války. A to jistě nebude snadný úkol. Myslím také, že v případě vojenských neúspěchů mu bude v ukrajinském prostředí předhazováno, že je etnický Rus, což by byl jistě nešťastný vývoj.

Lidovky.cz: I kdyby Ukrajinci nakonec dostali vojenskou pomoc od Spojených států, která ještě stále neprošla Kongresem, podaří se jim vyrovnat rozdíl v lidech?
To je základní problém. Obecně se příliš soustředíme na zbraně – v médiích, ale často i v odborné veřejnosti. Vždycky se hledá nějaká superzbraň, která má válku zdánlivě rozhodnout. Nejdřív to byly raketomety, pak bezpilotní prostředky, houfnice, munice a tak dále. Zapomínáme, že válka je celý komplex činností a hlavní roli v ní hrají lidé. Myslím, že v květnu 2022 jsem řekl, že kritické místo Ukrajinci budou mít v lidech, protože ten potenciál tam jednoduše není.

Kyjev bohužel dále utrpěl tím, že spousta Ukrajinců odešla ze své vlasti. Ani morálka určité části mužské populace už není taková, jak se tu prezentovalo. To je problém spíš politický a bude ho muset řešit spíš prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho tým nežli vojáci.

Lidovky.cz: Návrh nového mobilizačního zákona, který by měl doplnit stavy, byl přitom ukrajinskou veřejností přijat velmi chladně. Právě tlak na povolání nových branců stál prý také za osudem generála Zalužného…
To je pro mě asi největší překvapení. Ta země je ve válce a všichni si musí uvědomit, že vojska se musí doplnit. Když nebudete mít lidi a je třeba zdůraznit vycvičené lidi, jakákoli technika vám bude k ničemu. To neustálé váhání a oddalování začátku mobilizace nakonec nejvíc uškodí právě novým brancům. Pokud nestihnou prodělat dostatečně kvalitní výcvik, na frontu je pošlou nedostatečně připravené. A u takových jednotek bývá velmi vysoká ztrátovost.

Lidovky.cz: Kdy se podle vás bude lámat chleba? Přijde rozhodující moment války třeba už teď na jaře?
Pokud Ukrajinci dostatečně rychle nezmobilizují, chleba by se mohl lámat poměrně brzy. Už teď Rusové pronikají za Avdijivku dál na západ, obcházejí Kupjansk ze severu, na jihu postupují na Robotyne a útočí také severně od Bachmutu. Ta situace na frontě je hodně složitá – cílem musí být Rusy snad ne úplně zastavit, ale alespoň zpomalit. Ale opět zdůrazňuji, že to bude možné pouze po důkladném doplnění vojsk. Pokud se to Zelenskému nepodaří, fronta by se mohla začít hroutit už v pozdní fázi jara.

Lidovky.cz: Je vůbec ještě realistický ten celkový ukrajinský záměr vytlačit Rusy do hranic před rokem 2014?
Oficiálně je to stále hlavní strategický cíl stanovený prezidentem Zelenským. V tomto roce se jim to ale takřka určitě nepodaří. Úspěchem tohoto roku bude zabránit Rusům v zisku dalšího území.

Lidovky.cz: Prezident Vladimir Putin nedávno vystrašil Američany svým údajným záměrem poslat jadernou zbraň na oběžnou dráhu. Myslíte, že je to skutečně na stole, nebo se jedná jen o další bluf?
Putin to, pokud vím, v minulých dnech popřel, ale to samozřejmě nemusí být směrodatné. Už v osmdesátých letech jsme znali teorii takzvaných hvězdných válek, se kterou přišla administrativa amerického prezidenta Ronalda Reagana. V ní se předpokládalo právě použití jaderných zbraní ve vesmírném prostoru.

Umístění jaderné nálože na oběžnou dráhu samo o sobě není tak obtížné. Myslím ale, že Rusové v současnosti nemají takovou představu, protože by to negativně ovlivnilo i je. Na druhou stranu je pravda, že Putin a jeho okruh už udělali tolik zdánlivě nelogických rozhodnutí, že vyloučit se to nedá.

Lidovky.cz: Nedávno zemřel známý ruský opozičník Alexej Navalnyj – objevily se projevy piety, ale Putinův režim nejeví žádné znaky zhroucení. Myslíte, že je silnější, než byl před rokem, nebo dokonce v čase před invazí?
Myslím, že je pořád stejně silný. Putin se poučil z války v Afghánistánu, která představovala největší krizi Sovětského svazu v osmdesátých letech a nakonec předznamenala jeho rozpad. Zásadní zkušenost pro něj znamenala také válka v Čečensku, kde se v malém opakovalo totéž po vzniku Ruské federace. V současnosti už Kreml vede tak efektivní propagandu, že ruská společnost válku akceptuje, byť počty obětí několikanásobně převyšují mrtvé z Afghánistánu.

Lidovky.cz: Pokud by byl Putin skutečně úspěšný na Ukrajině, co bude další krok? Myslíte, že by se skutečně mohl pokusit ohrozit východní křídlo NATO?
To myslím, že by pro něj bylo příliš riskantní. Evropa sice ve svém zbrojení zaspala, stále ale má obrovský vojenský potenciál a Putin si toho je vědom. Myslím, že kdyby se Putin na Ukrajině dostal řekněme k Dněpru, snažil by se dále realizovat svůj starý sen o obnově sovětského impéria. Soustředil by se přitom na oblasti, jako je Moldavsko, Arménie, Gruzie a další země v postsovětském prostoru.

Lidovky.cz: Co na to Spojené státy? Někteří odborníci se domnívají, že pokud prezidentské volby vyhraje Donald Trump, garance pro některé státy NATO by se mohly omezit, nebo třeba úplně vytratit.
Řekl bych, že ať ve volbách vyhraje Trump, nebo Joe Biden, budou tlačit na evropské spojence, aby převzali zodpovědnost za svou bezpečnost a věnovali větší prostředky na zbrojení. Bezpečnostní prioritu pro Spojené státy nově představuje Tichomoří a Čína, kde se chystají na potenciální konfrontaci s Pekingem. S menšími garancemi pro NATO, nebo zastavení pomoci Ukrajině by to ale nejspíš nešlo tak rychle. Pokud by Američané například skutečně dopustili zábor nějaké části Ukrajiny, mohlo by to povzbudit Čínu k útoku na Tchaj-wan. A to ve Washingtonu nechtějí za žádnou cenu.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/sedivy-gen ... va_lidovky