Nacisté a židé

"Antisemitismus není nic jiného než nepřátelský postoj vyvolaný židovskou skupinou v nežidech. Židovská skupina prospívá při útlaku a v nepřátelství, jimž vždy po celém světě čelila." Albert Einstein, Collier's Magazine, 26.listopadu 1938

V roce 1958 na Světové židovské konferenci v Ženevě varoval prezident Světové sionistické organizace Dr. Nahum Goldman židy, že "současný pokles otevřeného antisemitismu může vytvářet nové nebezpečí židovskému přežití... Mizení antisemitismu má velmi záporný účinek na náš vnitřní život."
Goldman nebyl prvním židem, který mezi sionisty a antisemity rozpoznal společnou půdu. Ve skutečnosti od té doby, co byl sionismus ke konci devatenáctého století židovským novinářem založen, sionismu naklonění židovští vůdci spolupracovali s antisemity, včetně Hitlerových nacistů, aby zabránili židovské asimilaci.
Sám zakladatel sionismu Theodor Herzl se pustil do vyjednávání s antisemitským carským ministrem vnitra Plehvem, který od carské vlády přislíbil "morální a materiální podporu" sionistickému hnutí.
V roce 1937 poslala antisemitská polská vláda výpravu Michaela Lepeckého, doprovázeného představiteli židovské komunity, na Madagaskar, aby prozkoumali možnost poslat sem celou polskou židovskou populaci a ustavit tak na tomto ostrově sionistický stát.
Možnost zřízení sionistického státu na Madagaskaru (což jako první navrhoval sám Herzl) obdržela rovněž uznání od nacistické vlády. V roce 1938 souhlasil Hitler s tím, poslat prezidenta Říšské banky Dr. Hjalmara Schachta do Londýna na jednání s židovskými představiteli lordem Bearstedem a p. Rubleeem z New Yorku. Plán se neuskutečnil jen díky nesmlouvavosti na straně britské vlády.
Jiný přední židovský vůdce, Haim Arlossorof, tajemník Histadrutu, byl také do podobných vyjednávání s nacisty zapojen, a to podle Protokolů Knessetu ze 30.6.59 (Izraelské úřední protokoly).
Ke konci 30.let byli němečtí židé na novém vrcholu sionistické horlivosti, laskavosti nacistického režimu. Sionistické organizace obdržely v letech 1935-6 na příspěvcích třikrát tolik, než kolik dostali v letech 1931-2, a náklad sionistického týdeníku Judische Rundschau vyrostl z 5 000 na 40 000. Redaktor listu byl prvním, kdo vymyslel a zpopularizoval slogan o žluté hvězdě, kterou byli později židé nuceni nosit: "Nos ji s pýchou, hvězdu žlutou!" Bylo to o více než šest let dříve, než byli židé přinuceni nosit tuto hvězdu zákonem.
Je dokonce určité množství důkazů, že Hitler byl financován židovskými zájmy. Ve své knize Platil jsem Hitlera Thyssen doznal, že sami nacisté byli nuceni připustit služby poskytované židovskou bankou Simona Hirschlanda v Essenu, která zařídila půjčky z Wall Streetu prostřednictvím jiné židovské banky v New Yorku, banky Goldmana Sachse & Co. I přes nátlak extremistických živlů v nacistické straně se nikdo po dlouhý čas neopovažoval vztáhnout ruku na banku Simona Hirschlanda.
A v průběhu norimberského tribunálu požadoval Hjalmar Schacht, aby byl z Ameriky přivolán p. Jeidels jako svědek obhajoby. Podle válečného vydání Time (3.7.42) byl Jeidels před válkou jedním ze Schachtových nejbližších důvěrných přátel. Hitler dokonce nechal Jeidelse jednat jako svého zmocněnce na slavné standstill agreement. V roce 1942 se stal společníkem židovské banky Lazarda Frerese na Manhattanu, ale stále "měl přístup k elitě evropského spojení s hitlerismem."
Ale pravděpodobně nejbizarnější spolupráce mezi hitlerismem a sionismem se odehrála v Rakousku a Maďarsku, kde přední židovští vůdci aktivně spolupracovali s nacisty na soupisu židovského obyvatelstva a na dodržování pořádku v ghétech na oplátku za povolení k vystěhování tisíců mladých židovských pionýrů do Palestiny. Nacisté dokonce souhlasili zřídit v Rakousku pro případné emigranty zemědělské školy. Celá tato záležitost je básnicky popsána v The Secret Roads (Tajné cesty) Jon a Davidem Kimcheovými, dvěma předními britskými sionisty. Popisují, jak dva mladí židovští osadníci jeli v roce 1938 zpět do Berlína a Vídně, aby dali plán gestapu. Adolf Eichmann s návrhem souhlasil a dokonce vypověděl skupinu řeholnic z konventu, aby mladým židovským emigrantům poskytl cvičný statek. Na konci roku 1938 bylo v tomto zařízení poskytnuto školení asi tisíci židům. Tito dva poslové se mohli volně pohybovat po Německu. Bylo jim dokonce povoleno navštěvovat internační tábory a vybírat nejschopnější židovské mladíky pro průpravu a následnou cestu do Palestiny.
Sám Eichmann přiznal, že je neochvějným sionistou od té doby, co prostudoval Herzlovo klasické dílo Židovský stát (původním názvem Proslov k Rothschildovým - An Address to the Rothschilds) jakožto součást svého výcviku SS. Eichmann se v civilu zúčastnil tryzny třiatřicátého výročí Herzlovy smrti. A roku 1939 protestoval proti znesvěcení Herzlova hrobu ve Vídni. Roku 1937 navštívil Palestinu na oficiální pozvání sionistických činovníků. Ale sotva přijel do této oblasti, byl britskými úřady vypovězen do Egypta. V Káhiře byl navštíven představitelem jedné z židovských teroristických organizací Hagana.
Dokonce ještě v roce 1944 byl Eichmann ve spojení se svými sionistickými přáteli. Uzavřel obchod s Dr. Rudolfem Kastnerem, vůdcem židovské obce v Budapešti, že několika tisícům předních sionistů bude povoleno vystěhování do Palestiny za to, že Kastner bude udržovat pořádek mezi těmi, kteří budou posláni do koncentračních táborů.
Bratři Kimcheovi vzdali ve své knize Tajné cesty hold Eichmannovu úsilí ve prospěch židů. "Eichmann se může zapsat do historie jako jeden z arcivrahů židovského lidu, leč zapsal se také jako činný pracovník v zachraňování židů z Evropy." Zdůrazňují, že sionističtí agenti v Evropě považovali za "úhlavní nepřátele" Brity, ne Německo.

zdroj: www.http://www.prefer-statement.wz.cz

krija napísal:tomasito, nehnevaj sa, to ja mám pocit, že musím všetko pracne vysvetlovať, ale budem sa snažiť to vysvetliť v tomto prípade veľmi jednoducho. môj predposledný post v tejto téme priamo nadvezuje na toto:tí ostatní židia mohli mať jedine semitský pôvod!!! /aj keď sa miešali aj z inými národmi, čo potvrdzuje aj článok z Antika/. do konvertovania chazarov žiadni iní židia neboli!!! a nakoľko majú obe skupiny židov spoločný genóm /TURCI/,, + vzájomné premiešavanie ,,+ svadby nie je v silách žiadneho genetika určiť, akého pôvodu je ten ktorý žid. neobhajujem týmto SIONIZMUS, ale ten kto ho kritizuje na genetickom základe, robí chybu. takže tých 90% chazarského pôvodu môže byť reálny ale nemusí. môže to byť výplod chorého mozgu a zarytého antisionistu. a podotknem: všetko, čo som tu uviedol sú fakty, podporené externými linkami, takže nie je to nič, čo by som si prispôsoboval.

http://www.prefer-statement.wz.cz/a0064.htm napísal:...převážná většina dnešních židů, hlavně východoevropští židé, jsou chazarského původu. A nejsou ani semiti a nemají žádný etnický nebo antropologický vztah se starou Palestinou.

krija napísal:môže to byť výplod chorého mozgu a zarytého antisionistu.

Aškenázi sú so Sefardmi a kurdskými Židmi geneticky takmer totožní, aj napriek tomu, že žili viac ako tisíc rokov od seba oddelene.
Expanziu nositeľov haploskupiny HG9 možno datovať do obdobia spred cca 9000 rokov.

Tomasito napísal:Rozoberaju sa tu konkretne temy, s poukazanim na konkretne udalosti a argumenty ku ktorym sa moze ktokolvek kedykolvek vyjadrit + ponuknut relevantne protiargumenty.

nie je v silách žiadneho genetika určiť, akého pôvodu je ten ktorý žid.

Aškenázi sú so Sefardmi a kurdskými Židmi geneticky takmer totožní, aj napriek tomu, že žili viac ako tisíc rokov od seba oddelene. Expanziu nositeľov haploskupiny HG9 možno datovať do obdobia spred cca 9000 rokov.

N.Saleh napísal:Keď v 13. storočí bola ríša Chazarov rozvrátená Mongolmi, židovskí chazari ušli severozápadným smerom. Stali sa praotcami židov aškenázskych (ruských, nemeckých, baltských, českých, slovenských a poľských).

Aškenázi sú so Sefardmi a kurdskými Židmi geneticky takmer totožní...

Kdo jsou dnešní Židé?

Napsal: Filip Fidelité

V roce 1976 vyšla v Anglii kniha pod názvem „The Thirteen Tribe: The Khazar Empire and its Heritage (Třináctý kmen: Chazarská říše a její dědictví). Jejím autorem byl Arthur Koestler, potomek maďarských Židů a známý spisovatel. Kniha vzbudila obrovský zájem veřejnosti, kdy většinou Židé vystupovali proti ní a jiní jí naopak přijali za seriozní dílo.
Koestler totiž prošel nesčetné množství historických pramenů a světu přednesl tezi, že většina světového židovstva, která se nazývá Aškenázi, není pokrevně spojena s biblickými Židy, ale pochází z kmene Chazarů, který ovládal mohutnou říši na území bývalého Sovětského svazu a v osmém století přijal judaismus za své náboženství.
Nejsem si jistý, zda kniha byla přeložena do českého jazyka, každopádně v obchodě jí neseženete. V následujících řádcích proto shrnuji stručný obsah jednotlivých kapitol, společně s hlavními myšlenkami a doplňujícím komentářem.


Část První: Vzestup a pád Chazarů

Kapitola 1: Vzestup
Chazaři byli etničtí Turci a obývali veliké území mezi Kaspickým a Černým mořem. V roce 632, když zemřel prorok Mohamed, vytáhly muslimské armády do světa šířit islám ohněm a mečem. Na západě se jim nakonec postavil Karel Martel. Na východě, nad Kavkazem, to v sedmém století byli právě Chazaři. Jejich stoletá válka s muslimy skončila bez vítěze, ale chazarská říše z ní vyšla velmi silná a dokonce se pokrevně propojila s byzantskou říší. Nakonec však Chazaři nepřijali křesťanskou ani muslimskou víru, nýbrž v roce 740 konvertovali k judaismu. Koestler zde dokládá, že tato konverze je nejen historicky zdokumentována, nýbrž odkaz Chazarů je živý ještě dnes mezi fundamentalistickou židovskou sektou Karaitů, která žije hlavně na Krymu a v Polsku. Cituje profesora historie z Tel Avivu, Poliaka, který tvrdí, že většina světových Židů jsou právě potomky Chazarů. K tomu dodává, že pokud je tato většina potomky tureckého kmene a nepochází z Abrahamova sémě, termín antisemitismus již není na místě.
Chazaři v dobách své největší slávy ovládali více než třicet kmenů a národů mezi Kavkazem, Uralem a až na Ukrajinu. Kroniky z té doby je popisují jako divoké a nelítostné válečníky, kteří rabovali všechna území v jejich dosahu. Jejich jméno zřejmě pochází z tureckého „gaz“ – toulat se a označuje prostě nomáda. Po pádu hunské a poté turecké říše to byli oni, kdo ovládli rozlehlé asijské a evropské stepi.
V oblasti východní Evropy, části Asie a Blízkého východu vládly tři mohutné říše. Islámský kalifát, křesťanská byzantská říše a chazarská říše. Tyto tři říše spolu soustavně válčily o nadvládu. Vstupovaly do aliancí, které pak opouštěly, aby se s bývalým nepřítelem spojily proti bývalému příteli. Především válka muslimů a Chazarů byla nemilosrdná a za oběť jí padla celá města, která bývala vyvražděna do posledního. Arabský kronikář zapsal, že „Chazárie je země, kde jsou ovce, med a Židé ve velkém množství.“
Chazaři byli také zdatnými obchodníky. Jejich prostřednictvím se zboží z Persie a Byzancie dostávalo dál na západ a sever. Byli také vyhlášenými zpracovateli zlata a stříbra.
Vůdce Chazarů byl nazýván kagan. Zpravidla neopouštěl svůj palác, protože se nesměl stýkat s obyčejnými lidmi. Měl dvacet pět žen, z nichž každá byla dcerou jemu podrobenému králi. Na konci své vlády býval pak každý král rituálně zavražděn.
Hlavní město, které se nazývalo Itil, leželo na dvou březích řeky. Západní část byla sídlem krále a čistokrevných Chazarů, východní břeh obývali muslimové a pohané. Ve městě bylo sedm soudců. Dva pro muslimy, dva pro Chazary soudící podle Tóry, dva pro křesťany a jeden pro pohany a ostatní.

Kapitola 2: Konverze
Koestler tvrdí, že konverze Chazarů k judaismu byla vedena touhou zůstat nezávislou mocí. Chazarská elita si uvědomovala, že jejich pohanství je již zastaralé a neumožňuje efektivně vládnout lidu. Jenže při konverzi ke křesťanství nebo islámu by se fakticky stali vazaly buď římského císaře nebo Kalifa. Stali se tedy třetí silou a zvolili judaismus. Ten pro ně nebyl zcela neznámým náboženstvím. Již více než sto let do jejich říše proudili židovští uprchlíci z jihu, kteří byli pronásledováni buď křesťany nebo muslimy.
Ještě před konverzí k judaismu byla chazarská říše rájem uprchlíků pro svou toleranci ke všem náboženstvím. Po konverzi se pak pro Židy stala skutečným domovem. Židé z míst, ze kterých uprchli, sebou přinesli mnoho znalostí. Je známo, že Chazaři po jejich příchodu začali používat hebrejskou abecedu.
Samotná konverze probíhala v několika krocích. Král Bulan nejprve vyhnal představitele pohanských kultů. Poté přijal jakousi primitivní formu judaismu založenou pouze na bibli, nikoliv na Talmudu, a celý proces judaizace se pak završoval velmi postupně. Nicméně jejich oddanost tomuto náboženství překonala celá staletí.
Skuteční Židé přijímali své nové bratry a sestry s rozpaky. Po staletích exilu v diaspoře si těžko připouštěli, že mají vlastní zem a krále a na Chazary pohlíželi jako bastardy pro jejich nepříslušnost k rase.

Kapitola 3: Úpadek
V roce 833 vyvstali Chazarům noví a mocní nepřátelé, kteří byli na západě nazýváni Vikingy nebo Normany a na východě Rusy. Stejně jako Vikingové, kteří se stali postrachem pobřeží severní Evropy, i Rusové pořádali loupeživé výpravy podél severního pobřeží Ruska a pronikali po řekách dále do vnitrozemí.
Slovo Rus vzniklo pravděpodobně ze švédského „rodher“, což znamená veslař a samotní Rusové přišli z východního Švédska. Překonali Balt a Finský záliv a vstoupili do severního Ruska, kde založili dnešní Novgorod. V roce 860 obléhali Konstantinopol. V roce 912 pak 500 jejich lodí vplulo do Kaspického moře.
Rusové postupně splynuli se svými slovanskými sousedy a díky vlivu byzantské říše také přijali pravoslavné náboženství. Jména prvních ruských vladařů byla poslovanštěná. Z Hrörekra se stal Rurik, z Helgiho Oleg, z Ingvara Igor a z Helgy Olga. Severská tradice se pak z ruského povědomí začala vytrácet narozením syna Helgy a Ingvara, kterého pojmenovali Svatoslav.
Rusové začínají ovládat některé národy, které byly do té doby vazaly Chazarů. V roce 862 přichází veliké množství Vikingů do města Kyjev, které je do té doby pod vládou Chazarů, a ovládnou jej. Brzy se pak stane matkou všech ruských měst.
Koestler soudí, že to, jak Vikingové snadno operovali v dnešním západním Rusku a Ukrajině, bylo způsobeno migrací Maďarů dále na západ od Dněpru, kdy tak Chazaři ztratili přirozenou ochranu svých západních hranic.

Kapitola 4: Pád
Rusové kombinují obchod s dobýváním. Plaví se daleko na východ do Kaspického moře, kde obchodují s muslimy a Chazarům odvádějí poplatky. Při několika svých plavbách vypálí města okolo pobřeží a odvezou veliké množství muslimských otroků. V roce 913 Rusové plení s dovolením Chazarů dnešní Ázerbajdžán. Na cestě zpátky posílají chazarskému králi polovinu své kořisti, jak zněla dohoda. Muslimští vojáci v jeho armádě však požadují, aby směli na Rusy zaútočit. Král toto povolil a celá ruská výprava byla nakonec v několika srážkách pobita.
Stará ruská kronika pak zmiňuje veliké tažení ruských vojsk v roce 965, které nakonec zlomilo moc Chazarů. Toto tažení vedl princ Svatoslav, syn Ingvara a Helgy, který proslul tím, že se před těmi, které se chystal napadnout, neskrýval, nýbrž jim poslal stručný vzkaz: „Jdu na vás“. Rusové ve veliké bitvě zvítězili a srovnali se zemí slavnou chazarskou pevnost Sarkel na Donu, která byla součástí hlavního města Itilu.
Ačkoliv byla chazarská moc zlomena, jejich říše ještě nikoliv. Ta přetrvala ještě do třináctého století a ruské kroniky v tomto období již o Chazarech mluví jen jako o Židech.

Část Druhá: Dědictví

Kapitola 5: Exodus
Bibličtí Židé, stejně jako Chazaři, sdíleli vzájemně stejný osud. Oba národy žily v místech, které byly významnými obchodními křižovatkami. To z nich vytvořilo kosmopolity stejně jako zručné obchodníky. Díky útokům zvenčí museli opustit svá sídla a kombinace jejich exkluzivního náboženství s rolí obětí je nutila držet spolu a v každém novém místě, do kterého přišli, zakládat své vlastní komunity.
Ke konci prvního tisíciletí již dochází k prvnímu stěhování Chazarů na západ, především do Uher a Polska, kde zakládají první židovské komunity.
V třináctém století pak mongolské hordy začínají silně tlačit na národy, které obývají ruské stepi. Někteří se podvolí, jiní utíkají na západ. Mor v letech 1347-48 v kombinaci s neustálými útoky z jihu a východu trvale rozvrátil chazarskou říši a většina jejích obyvatel odchází na západ. Zbytek zůstává a vytváří židovská osídlení a to především na Krymu a v Kavkazu, která přetrvala dodnes.
Polské království již od 10. století lákalo do země kolonisty. Přicházelo mnoho Němců, kteří zakládají mj. Krakov. Z východu pak přicházejí například Arméni, ale také chazarští Židé. Ti získávají v Polsku četná privilegia, zakládají celé židovské kolonie a věnují se převážně zemědělství.
Na rozdíl od ghett, která jsou příznačná pro židovskou populaci žijící v západní Evropě, žijí východní Židé v tzv. shtetlech (dialekt Jidiš, z německého stadt).
Ghetto bylo místo, které bylo obehnáno zdí, a Židé zde žili přemnoženi ve svém vlastním světě. Shtetl, naproti tomu, byla běžná vesnice, která však byla obydlena výlučně Židy.
Polské židovstvo také vytvořilo „image“, pod kterou si většina lidí představí dnešního ortodoxního Žida. Typický kaftan byl kabát, který se již celá staletí předtím nosil mezi národy ze stepí. Pokrývka hlavy jarmulka, je běžně k vidění i mezi Uzbeky nebo některými tureckými jazykovými skupinami na území bývalého Sovětského svazu. Na vrchu jarmulky pak nosili muži takzvaný streimel, což byl liščí ohon a který můžeme i dnes vidět na obrázcích z Izraele.

Kapitola 6: Odkud kam?
Skuteční Židé zatím po celá staletí emigrují podél pobřeží Středozemního moře a stěhují se i dále do vnitrozemí. Často disponují velkým majetkem, a proto jsou místními panovníky vítáni jako oživení ekonomiky. Obchod v západní Evropě, včetně obchodu s otroky, byl svého času čistě židovská záležitost. Díky posílení domácích obchodníků však byli postupně vytlačeni ze všech odvětví, až jim zbylo pouze peněžnictví a půjčování peněz na vysoký úrok. Často se proto dostávají do konfliktu s lidem, který je nenávidí, i šlechtou, která chce oslabit jejich finanční moc, a také církví, která stojí o jejich konverzi ke křesťanství.
Černá smrt, mor, který uchvátil Evropu, pak ve 14.století západní Evropu, s výjimkou Španělska, od Židů doslova vyčistí.

Kapitola 7: Boční proudy
Původ východních Židů býval dříve přisuzován odchodu Židů z Francie a Německa na východ. Kromě chazarské historie, která byla představena v předchozích kapitolách, tuto teorii vyvrací také existence jazyku Jidiš.
Jidiš je zvláštní směsice hebrejštiny, středověké němčiny, slovanského jazyka a dalších elementů, to vše psané v hebrejských znacích. Chazaři, kteří přišli do Polska, museli dokázat komunikovat s mnoha národy, které zde žili. Byli to především němečtí kolonisté, polští úředníci a další Slované, s nimiž přišli do styku. Němčina byla nejdůležitějším jazykem Polska. To se pak odráží i ve struktuře Jidiš, jazyku, který vznikl uměle mezi chazarskými Židy během několika století.
Židé jsou zatím pronásledováni v celé Evropě. Zbytky Chazarů, kteří žili na Ukrajině, jsou v 16. století vyhnáni na západ kozáky.
A nyní se dostáváme k nejdůležitějšímu tvrzení celé knihy. Je prokázáno, že většina dnešních Židů nepřišla do Evropy přes Středomoří, nýbrž z Kavkazu.

Kapitola 8: Rasa a mýtus
Židé se dnes dělí do dvou hlavních částí. Sefardská část a část Aškenázi. Sefardští Židé jsou semitskými potomky těch, kteří po exodu z Palestiny obývali středověké Španělsko (hebrejsky Sefarad) a rozšířili se dále do západní Evropy. Jejich počet byl v šedesátých letech minulého století odhadnut na půl milionu.
Podíl Aškenázi na světovém židovstvu byl v tu samou dobu odhadnut na 11 milionů. Bible hovoří o lidu Askhenaz, který žije kdesi v dnešní Arménii. Devadesát pět procent současných Židů žijících nejen v Izraeli, ale i celém světě, netvoří nikdo jiný než potomci tureckého kmene Chazarů.
Kniha dále vyvrací některé stereotypy, které máme při fyzické představě Žida. Snad i díky rasovému míšení Židé často splývají s prostředím, ve kterém žijí. Zažitý stereotyp tmavovlasého, tmavookého Žida tak často neplatí. Židé totiž, často v protikladu se svou vírou, uzavírali manželství s příslušníky jiných národů. Toto načas zastavila ghetta, ale po jejich stržení vše začalo znovu. Kniha se také zabývá dalšími stereotypy vizáže, jako je například pověstný židovský orlí nos. Ten je velmi typický právě pro východní národy, z nich vzešli Chazaři, ale vzhledem k staletému rasovému míšení již není žádným pravidlem. Orlí nos pak není vůbec typický pro sefardskou komunitu.

Tolik k obsahu knihy. Ta je tedy zajímavá nejen pro svůj historický obsah, který osvětluje dějiny některých východních národů, ale také pro nepříliš rozšířený fakt, že předci asi 95% dnešních Židů nikdy nežili v Palestině, nýbrž se jako nomádi proháněli v asijských stepích. To pak může oprávněně vyvolat závažnou otázku, jakou váhu má dnešní židovský nárok na území Palestiny a celého státu Izrael, když většina světových Židů vůbec není semitského původu a jediné území, které kdysi bylo jejich domovem, leží mezi Černým a Kaspickým mořem.

Zdroj: http://cz.altermedia.info/historie/kdo- ... _2181.html

Tomasito napísal:A co ze si cital/videl? Zaujima ma tvoj nazor na to, o com sme doteraz diskutovali (nechaj more morom)... Aky mas v suvislosti s ideou Sionizmu nazor na skutocnost, ze predkovia 95% dnesnych zidov nikdy nezili v Palestine, t.j. nejde o "ludi Svatej zeme"?

Tomasito napísal:A co ze si cital/videl? Zaujima ma tvoj nazor na to, o com sme doteraz diskutovali (nechaj more morom)... Aky mas v suvislosti s ideou Sionizmu nazor na skutocnost, ze predkovia 95% dnesnych zidov nikdy nezili v Palestine, t.j. nejde o "ludi Svatej zeme"?

První historická zmínka o Židech se nachází na nápisech faraóna Merenptaha z konce 13.století před n.l. a je poněkud neurčitá. Hovoří o lidu, který leží ladem a bez potomstva. Mohlo to narážet na absenci organizace těchto kmenů, které dosud neutvořily silný kmenový svaz. Židé byli zpočátku kočovníci, kteří se snad pokoušeli usadit v jižní Palestině, ale místní kmeny se jim bez větších potíží ubránily. Získání Palestiny umožnil až jeden z velkých migračních otřesů...

zelovoc napísal:ah ta vasa debata... ja mam len taku jednu otazku. myslite si ze keby holocaust nebol, mohol by vzniknut Izrael?

vladopt napísal:... po iluminatoch su sionisti najvacsie zlo sveta.....

Tomasito napísal:krija, takze to mam chapat tak, ze napriek vsetkym uvedenym faktom sa odmietas stotoznit s tym, ze vacsina dnesnych Zidov vobec nie je semitskeho povodu a jedine uzemie, ktore bolo ich domovom, lezi mezi Ciernym a Kaspickym morom? Bez omacok.

zelovoc napísal:ah ta vasa debata... ja mam len taku jednu otazku. myslite si ze keby holocaust nebol, mohol by vzniknut Izrael?

krija napísal:bez omáčok, väčšina je aj 51%. ja len nie som presvedčený o tak vysokom percente=95%. stačí?

papp19 napísal:Pani mohol by som vas poprosit o blizsiu charakteristiku iluminantov? pripadne by mi pomohli aj nejake linky.Dik

Tomasito napísal:Emocie zapadneho sveta v dosledku Holokaustu, ktory sa naviac aj trosicku prifarbil zopar mil. zivotmi naviac...

Tomasito napísal:BTW. nie je ziadnym tajomstvom, ze Hitlera podporovali aj vyznamni americki financnici, medzi ktorymi nechybal Prescott Bush, dedo sucasneho prezidenta USA..

Aryan Angel napísal:pozor na paragrafy..

Na povojnovom norimberskom tribunáli Spojenci obvinili Nemcov, že v Osvienčime zavraždili štyri milióny ľudí. Tento počet, ktorý podali Sovieti, bol po mnoho rokov nekriticky akceptovaný. Často sa tento údaj objavuje vo veľkých amerických novinách a magazínoch, napríklad (pozn. 1).
Dnes žiaden uznávaný historik, dokonca ani tí, ktorí všeobecne akceptujú tvrdenie o vyhladzovaní, neuznávajú tento údaj. Izraelský historik holokaustu Yehuda Bauer v roku 1989 uviedol, že nastal čas konečne uznať známy počet 4 miliónov za zámerný mýtus. V júli 1990 poľské Štátne múzeum v Osvienčime, spolu s izraelským holokaustovým centrom Yad Vashem, náhle oznámili, že v Osvienčime zomrelo celkom okolo jedného milióna ľudí (Židov i nežidov). Ani jedna inštitúcia neuviedla, koľko z týchto ľudí bolo zavraždených, ani nepodali odhad počtu tých, ktorí boli údajne splynovaní (pozn. 2). Jeden z prominentných historikov holokaustu, Gerald Reitlinger, odhadol, že v Osvienčime zomrelo cca 700 tisíc Židov. O niečo neskôr odhadol historik Jean-Claude Pressac, že v Osvienčime zomrelo okolo 800 tisíc ľudí, z ktorých bolo asi 630 tisíc Židov. Aj keď aj takéto nízke počty nie sú správne, ako také zobrazujú, ako sa počas rokov drastický menili tvrdenia o Osvienčime. (pozn.3)

Zdroj: http://abbc.net/slovakien/myths.htm

citát z knihy MK napísal:...neboť je to země a půda pro ten národ, který má sílu si ji vzít a má píli ji obdělávat.
Příroda nezná žádné politické hranice. Sama je vytyčuje živým tvorům na této zeměkouli a přihlíží hře sil. Nejsilnější a nejodvážnější, její nejmilejší dítě, dostane právo vládce nad bytím.