krija napísal:takže ak by mu išlo vyslovene len o židov, tak by nemusela byť WWII. vyčistil by rišu a bol by pokoj.

Aryan Angel napísal:Problem bolo bolsevicke Rusko.

pinacolada napísal:http://www.kalerab2.sk/article.php?articleid=672

http://www.reflex.cz/Clanek24694.html napísal:PALESTINCI VERSUS ŽIDÉ ANEB STŘET DVOU DRUHŮ PAMĚTI

Mladý Stát Izrael, založený 14. května 1948, je v permanentní válce s muslimy žijícími v okolních státech. V letošním roce se situace ještě zhoršila: na palestinském území vládnoucí hnutí Hamás má ve své chartě za cíl jeho zničení. Po únosu tří izraelských vojáků z izraelského území (jednoho do palestinského pásma Gazy a dvou do Hizballáhem ovládaných oblastí Libanonu) se skrytá válka změnila v otevřenou. Tento esej se snaží odpovědět na otázky: Jak se tato zášť zrodila? Kdy a proč se Židé do své původní vlasti vrátili? Je možné žít v míru s lidmi, kteří mají jinou paměť?

DIASPORA

Toto řecké slovo označuje rozptyl. V hebrejštině se diaspoře říká galut. Židé jako národ v galutu žijí od roku 70 našeho letopočtu. Tehdy byl zničen Jeruzalém a chrám, z něhož dnes zbyla jen západní stěna. Říkáme jí Zeď nářků. Po katastrofě opustily Judsko spousty Židů. Když bylo Římany v roce 135 potlačeno povstání Šimona Bar Kochby a byl vyhlášen pro Židy zákaz vstupu do Jeruzaléma a na místo, kde stál chrám (s výjimkou Zdi nářků), následovalo druhé masívní vyhnání a zotročení Židů. Celkem jich odešlo asi 1,5 miliónu. Na původním území Davidova království, které bylo založeno na počátku 10. století před naším letopočtem, jich zůstalo velmi málo. Odchod z Judska znamenal pro většinu jedinou možnost, jak přežít. Od té doby žijí Židé po celém světě. Část jich odešla na východ a část na západ, do severní Afriky a pak dál do Španělska, Itálie, Řecka, a někteří dokonce překročili Alpy a žili na okraji Římské říše.

Kolem roku 500 bylo na Apeninském poloostrově asi 40 000 Židů. I pro Germány původně nepředstavovali Židé žádný problém: Byli pro ně stejnými cizinci jako Římané. Změna nastala až ve čtvrtém století našeho letopočtu za císaře Konstantina (asi 280 až 337). Tehdy se také zřejmě zrodila představa kolektivní viny: Židé byli označeni za vrahy Ježíše a čertovy děti. Podle profesora Juliuse H. Schoepse z univerzity v Postupimi antisemitismus vynalezli křesťané, když sami sebe vyhlásili za nové Izraelce. Tyto předsudky se mezi lidmi díky katolické církvi držely staletí a pro Židy platila různá omezení. Zjednodušeně řečeno: Obchodem se v následujících století zabývali Židé hlavně proto, že jiné profese měli zakázané. Před křesťanstvím směli takřka všechno, po pokřesťanštění říše jim byla panovníky povolena jen lichva a víra. Další zhoršení postavení Židů přišlo po Lateránském koncilu v roce 1215, kdy museli Židé nosit jiné oblečení, aby se odlišili od křesťanů.

Ve Španělsku, kam odešlo velké množství Židů, byli tehdy nejprve Vizigóti a později Arabové, a pokud je známo, obě národnostní skupiny žily pohromadě v relativním klidu. Ve Španělsku (hebrejsky Sefarad), hlavně Seville, Granadě a Córdobě díky tomu vznikla sefardská tradice, jako severně od Alp se zase zrodila tzv. aškenázská tradice (v raném středověku byl Aškenáz ztotožňován s Německem). Na muslimských dvorech Židé pracovali jako poradci, lékaři, učitelé, překladatelé, kartografové, matematici a astronomové, ale také finančníci a ministři a pomáhali místním kalifům upevňovat svou moc. Rovnoprávnost s Araby sice neměli, nesměli například nosit zbraň (snad existovaly výjimky), nesměli se ženit s muslimkami a nesměli mít muslimské otroky. V porovnání s křesťanskými zeměmi na tom byli ale v muslimském Španělsku Židé líp. Tak tomu bylo až do roku 1492, kdy byli z Iberského poloostrova vyhnáni. Ať pak Židé žili kdekoliv, kromě tóry a jejího studia Svatá země a Jeruzalém zůstaly pro ně svatými místy, která diasporu držela duchovně pohromadě jako symbol. Někteří odborníci se dokonce domnívají, že Židy udržela pohromadě jen síla fiktivního symbolu: kdyby chrám nebyl v roce 70 zničen, Židé by se úplně asimilovali.

Podle profesora Schoepse je zášť mezi Židy a muslimy úplně novou věcí, která je spojena s blízkovýchodním konfliktem. Předsudky vůči Židům islám převzal od křesťanů.

NÁVRAT

Do Palestiny, nebo do Ameriky? Poprvé si tuto otázku kladli Židé kolem roku 1900, tedy de facto po 1800 letech života v diaspoře, kdy na východě Evropy vzplál nenávistný antisemitismus a všude kolem byla bída. Na zmíněnou otázku neexistovala žádná jasná odpověď. V letech 1882 až 1914 Evropu opustilo 2,6 miliónu Židů a skoro všichni odešli do Spojených států. Jen necelá tři procenta se přestěhovala do své původní vlasti, do Palestiny. (Název Palestina pochází od Římanů, kteří tak pojmenovali židovská území podle jejich úhlavních starověkých nepřátel a sousedů Pelištim, již vymřeli.) Palestina jako cíl se stala programem pro menšinu. Většina si říkala: Amerika představuje šance, Palestina kameny.

Palestina byla velice chudou zemí, ovládanou rodinnými klany, kde žili jen drobní arabští zemědělci. Patřila k osmanské, turecké říši, která již byla dlouho v rozkladu. Přísně vzato, říkají historikové, Palestina neexistovala jako osmanská provincie. Sever byl spravován z Bejrútu a jižní část kolem Jeruzaléma představovala samostatnou správní jednotku. Kolem roku 1880 na tomto území žilo asi 450 000 lidí (dnes tam žije asi 5,5 miliónu obyvatel), kteří představovali směsici národů: byli to muslimové, křesťané a Židé, jichž bylo asi 25 000. Většina z nich žila v Jeruzalémě. První noví osídlenci židovského původu se do Palestiny přistěhovali v roce 1882 a většina z nich přišla z Ruska. Utekla před sílícími pogromy. Tito přistěhovalci založili dvě sídliště, Rišon-le-Zion (První v Siónu) a Roš Pina (Základní kámen).

FINANCOVÁNÍ

Základní otázka, na kterou dnes většinou existují jen lživé odpovědi, zní: Jak Židé přišli k půdě, na níž začali hospodařit? Velice často rozšířená odpověď zní: Židé půdu okupovali, a proto každý prostředek včetně atentátů je dobrý k tomu, aby Palestinci dostali svou zem zpět. Zvláště se jedná o území, která Izrael získal po válce v roce 1967.

Ve skutečnosti tomu ale bylo trochu jinak: První půdu koncem XIX. století pro Židy, kteří byli původními obyvateli a ze země byli vyhnáni, začal v Palestině zpětně nakupovat francouzsko-židovský baron Edmond de Rothschild a velkoryse ji rozdával mezi přistěhovalce. Jen do roku 1900 tam proinvestoval na tehdejší dobu gigantickou sumu 1,6 miliónu liber. Za tyto peníze koupil asi 1,5 procenta Svaté země.

Země původně patřila většinou bohatým Arabům, kteří žili v cizině, a od nich ji kupoval. To trvalo až do roku 1900, kdy se baron z této aktivity stáhl a správu nakoupených území předal Jewish Colonization Association (JCA), kterou založil jiný židovský filantrop, baron Moritz von Hirsch v roce 1891. Změna správy znamenala i změnu filozofie: JCA trvala na rentabilitě každého podnikání. Místo Rothschilda převzal aktivity JCA a Židovský národní fond, do něhož přispívali Židé z celého světa. Fond kupoval dál půdu a pronajímal ji novoosídlencům na 49 let. Nakoupená půda měla patřit všemu židovskému lidu. Nikdo ji nesměl dál prodávat. Cíl podnikání byl zřejmý: Dosáhnout, aby Židé měli v oblasti většinu.

V roce 1909 se začalo v blízkosti arabské Jaffy na břehu moře budovat město Tel Aviv. Bylo to první židovské město založené od dob antiky a v překladu znamená Kopec jara, ač leží v úplné rovině. První pozemky v novém městě se rozdělovaly v tombole. V roce 1931 měl už Tel Aviv 46 000 obyvatel a o pět let později dokonce 140 000. Mrakodrapy na nábřeží stojí na sloupech, aby mohl do města proudit vzduch. Tel Aviv je opak štetlu, malého a chudého haličského městečka, v němž původně žila většina přistěhovalců. Tel Aviv byl a je symbolem nově získané židovské hrdosti, jako Jeruzalém je symbolem tradice.

BRITOVÉ

Po skončení první světové války a pádu osmanské říše byl založen Spolek národů Palestiny pod britským mandátem. Britové ještě během války, v roce 1917, v tzv. Balfourově deklaraci souhlasili s přistěhovalectvím Židů do Palestiny. A tato deklarace se stala brzy i součástí zakládací listiny britského mandatoria. Současně Britové ve stejné době slíbili na stejném území i nezávislost Arabům. A tady je někde další začátek současného válečného stavu: jedna země může těžko patřit dvěma národům a dvěma různým náboženstvím, zvláště neexistuje-li odluka církve od státu. Britové se přes své velké zkušenosti se správou kolonií ukázali jako naivkové, napsal renomovaný izraelský historik Tom Segev.

První boje na tomto území mezi Židy a Araby začaly v roce 1920, tehdy Arabové napadli židovské sídliště Tel Hai a hned poté začaly nepokoje v židovské čtvrti starého Jeruzaléma. Spory vyvrcholily 1. května 1921, kdy se do sebe pustili mladí komunisté s příslušníky dělnické strany. Komunisté byli zahnáni z Tel Avivu do Jaffy, kde se na ně vrhli Arabové a řada Židů padla. Masakr vyvolal odezvu z židovské strany a v bojích bylo usmrceno sto lidí: půlka Arabů a půlka Židů. Britové na to reagovali tím, že zastavili volné přistěhovalectví. Do země mohli přicestovat jen ti, co měli 120 liber. Proti stále sílícímu přistěhovalectví byli i sionisté, protože se báli rostoucí nezaměstnanosti. Britové se obávali i komunistů, které se snažili nepouštět do země. V roce 1924 začaly příliv přistěhovalců regulovat i Spojené státy a díky tomu se zvýšil počet přistěhovalců do Palestiny: v letech 1924 až 1930 jich tam připlulo 80 000.

V roce 1929 byla založena Židovská agentura (Jewish Agency), která sdružovala jak sionisty, tak nesionisty s úmyslem vybudovat židovský stát. Židé začali organizovat školy i svou obranu: nejznámější z těchto organizací se jmenovaly Hagana a Irgun; umírněnější Hagana se posléze transformovala do řádné izraelské armády.

První skutečně velký konflikt mezi Židy a Araby se odehrál v Hebronu roku 1929. Tehdy padlo 67 Židů. Od té doby, zvláště ve třicátých letech, kdy Židé masově opouštěli Německo, se situace v Palestině dramaticky zhoršovala. Mír mezi znesvářenými stranami udržovalo 100 000 britských vojáků. Nejbrutálnější židovský útok se odehrál 22. června 1946 na King David Hotel v Jeruzalémě, kde sídlilo jižní křídlo britské správy. Při atentátu zahynulo 91 lidí: Britové, Arabové a Židé. Dne 29. listopadu 1947 byl v OSN dvoutřetinovou většinou schválen plán na rozdělení Palestiny a na 15. května 1948 vyhlásila Velká Británie konec svého mandátu nad územím Palestiny.

14. KVĚTEN 1948

Již pár hodin po založení Státu Izrael, 5. ijaru 5708, jakmile území opustili Britové, vypukl boj mezi izraelskými vojáky a arabskými skupinami bojovníků. Podle OSN v té době v Palestině tvořili Židé jednu třetinu obyvatelstva a nový stát dostal 56 procent palestinského území. Jeruzalém měl podléhat mezinárodní správě. Prvním prezidentem nové země se měl stát předseda Brity akceptované organizace Jewish Agency Ben Gurion, který stanul v čele třináctičlenného lidového direktoria. To se změnilo tentýž den v 16.37 minut v první provizorní vládu, která byla ustavena v Tel Avivu.

Židé po strašných zážitcích z holocaustu chtěli mít vlastní zemi, z níž byli vyhnáni, dostali ji a Palestinci, kteří na ní staletí žili, si na ni dělali a dělají stejný nárok. To byl hlavní důvod, proč o půlnoci téhož dne napadly regulérní armády okolních pěti arabských států Izrael. Hranice překročilo 25 000 arabských vojáků vyzbrojených tanky a letadly. Pomáhali jim britští poradci a bývalí vojáci SS. Židé sice bojovali statečně, ale ztráceli jednu pozici za druhou. Nejsilnější boje se vedly v Jeruzalémě, všichni si totiž pamatovali slova Ben Guriona: Padne-li Jeruzalém, padne Izrael. Jedenáctého června 1948 navrhla OSN příměří, které po delších tahanicích bylo konečně uzavřeno, a díky němuž se situace obrátila. Do Izraele přišla válečná pomoc a Izrael měl k dispozici 65 000 mužů a žen ve zbrani. Velká část munice přišla z Československa: jen v letecké technice šlo o plné vyzbrojení jedné stíhací divize o třech perutích. V roce 1949 se z ČSR přestěhovalo do Izraele 19 000 lidí (studie ČSR a Izrael 1947-53). Když po několika týdnech klidu propukly boje, Izrael měl jasnou převahu a znovu dobyl 13. července 1948 města Lydda a Ramle, odkud vyhnal 50 000 Arabů. Už po masakru ve vesnici Dajr Jásín opustilo toto území asi 100 000 Arabů a ke konci války se odhaduje, že celkem území Izraele opustilo asi 700 000 Palestinců. Židé ve válce pohřbili 6373 svých bojovníků.

Král Abdulláh zůstal po válce v západním Jordánu (s městy Jericho a Hebron), Egypt v pásmu Gazy (s městem Gaza) a Židé si zvětšili své území o 5000 čtverečních kilometrů. Tak tomu bylo až do šestidenní války v roce 1967, kdy po napadení jak pásma Gazy, tak západního břehu Jordánu začal obě území obhospodařovat a osídlovat Izrael. Od té doby se používá pro tato teritoria termín „obsazená území“, stejně jako se používal ve druhé světové válce pro území obsazená Němci. Konotace je zřejmá a jednoznačně negativní.

Arthur Cohn, jinak známý filmový producent, uvádí tři důvody, proč se v tomto případě nejedná o obsazení cizího území.

Za prvé, Izrael na rozdíl od Němců neinicioval žádnou válku kvůli tomu, aby toto území získal. Izrael byl v roce 1967 napaden a vedl obrannou válku.

Za druhé, Izrael neobsadil území žádného suverénního státu. V roce 1967 byla tato území (západní Jordánsko a pásmo Gazy) obsazena Jordánskem a Egyptem. Jejich přítomnost na tomto území nebyla společenstvím ostatních států uznána, a to ani Arabskou ligou.

Za třetí, v roce 1922 tzv. Spolek obyvatel Palestiny tato území slíbil dát k dispozici Židům k osídlení. Všechny rezoluce tohoto mezinárodního tělesa převzala OSN a potvrdila je (článek 80 Charty OSN).

V historii neexistuje žádný podobný případ, kdy by se v obranné válce o podobně získaných území hovořilo jako o obsazených území. Nejspíš právě tento posun v mediální rétorice, jež se stále rychleji přesouvá od trasferu informací k transferu emocí, a tím pádem se vzdaluje skutečnosti, která je mnohem složitější a náročnější k pochopení, je hlavním důvodem toho, co zamlžuje už tak dost složitou skutečnost na tomto území.

SOUČASNÁ SITUACE

V letech 2005 odešli Izraelci z pásma Gazy a nyní se jedná o stažení 50 000 až 100 000 osadníků ze západního břehu Jordánu. Bohužel loňské stažení z Gazy přineslo nejhorší možné výsledky: silnou přítomnost al-Káidy, Hizballáhu, a dokonce i jednotek Íránské revoluční gardy. Západní břeh je strategicky mnohem důležitější: odtamtud se dá raketami a minomety ostřelovat celý Izrael. Cíl Palestinců jasně ozřejmil naposled íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád v časopise Der Spiegel z 29. 5. 2006, v němž žádá vytvoření mezinárodní nezávislé komise, jež by měla prošetřit, jestli holocaust existoval, a přitom na obě možné odpovědi má připravené jen jedno řešení: Židé musejí z Palestiny.

Bývalý ředitel CIA James Woolsey se proto domnívá, že nadešel čas pochopit, že vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu nebude první věcí, kterou se podaří uskutečnit v desetiletí trvající válce, již radikální islám vyhlásil Západu a umírněným muslimům. Bude naopak patřit k posledním. Nejspíš proto, že se spolu střetli dvojí vyhnanci: nejprve toto území muselo opustit 1,5 miliónu Židů a později 700 000 Palestinců. Obě vyhnání jsou špatná, ale jen jedno je první. Zároveň se střetly i dva druhy paměti: židovská paměť, jež je díky tóře dlouhá přes pět tisíc let, a postmoderní paměť, která je velice krátká. To Palestincům i médiím vyhovuje, a proto jsou skutečné důvody střetu tak těžko vysvětlitelné. Pokud nebudeme schopni alespoň takovéhle hlubší reflexe, nic se nemůže změnit. To už ale víme asi tři tisíce let, že spása je v paměti, stačí promluvit si s mrtvými.

V den, kdy tento esej dávám do tisku, si měsíc trvající konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem již vyžádal přes 1300 mrtvých.

Vedeli ste, že ...?

1. Keď bol palestínsky problém vytvorený Britániou v roku 1917, viac ako 90 % populácie Palestíny boli Arabi a v tom čase tam nebolo viac ako 56 000 Židov?

2. Viac ako polovica Židov, ktorí žili v tom čase v Palestíne boli imigranti, ktorí prišli do Palestíny v predchádzajúcich rokoch. Z toho menej ako 5 % populácie Palestíny bolo rodených palestínskych Židov?

3. Arabi v tom čase vlastnili 97.5 % pôdy, kým Židia len 2.5 %.

4. Počas 30-tich rokov britskej okupácie a vládnutia sionisti kúpili len 3.5 % pôdy Palestíny, napriek povzbudzovaniu britskej vlády? A väčšina tejto pôdy bolo predaných sionistickým organizáciám priamo britskou vládou. Túto pôdu im nepredali arabskí vlastníci.

5. Keď Británia presunula palestínsky problém OSN v 1947, sionisti vlastnili nie viac ako 6 % celého územia Palestíny?

6. Napriek týmto faktom Generálne zhromaždenie OSN odporučilo že "židovský štát" bude založený v Palestíne?...a Zhromaždenie zaručilo, že štát by tvoril zhruba 54% celého územia krajiny?

7. Izrael okamžite okupoval (a stále okupuje) 80.48 % celkového územia Palestíny?

8. Teritoriálna expanzia poväčšine prebehla pred 15. májom 1948 t.j. pred formálnym ukončením pobytu britských síl v Palestíne, pred vstupom arabských armád za účelom ochrany palestínskych Arabov a pred arabsko-izraelskou vojnou?

9. Odporúčanie Zhromaždenia OSN k vytvoreniu židovského štátu bolo na základe kapitoly OSN mimo jeho kompetencie ?

10. Všetky pokusy arabských a ostatných ázijských krajín za účelom postúpenia "otázky ústavnosti" na medzinárodný súd za účelom "poradného názoru" boli Zhromaždením odmietané alebo ignorované?

11. Pôvodné odporúčanie na vytvorenie židovského štátu v Palestíne bolo schválené len vďaka európskym, americkým a austrálskym krajinám- všetky ázijské štáty a africké štáty (okrem Únie Južnej Afriky) volili proti?

12. Izrael ostal od svojho založenia úplný cudzinec vo svete Afro-Ázie a bol mu odmietnutý vstup na každú medzištátnu konferenciu ázijských, afrických a nečlenských štátov?

13. Od podpisu Všeobecných mierových dohôd v roku 1949 Izrael si zachoval agresívnu politiku vojenských útokov cez mierové demarkačné línie, opakovane napádajúc susedné arabské krajiny...a Izrael bol za tieto útoky odsúdený Bezpečnostnou radou OSN 11 krát?

14. Žiadna iná krajina na svete, člen alebo nečlen OSN nebol tak opakovane odsúdený OSN ako Izrael?

15. Žiadna arabská krajina nebola nikdy odsúdená orgánom OSN za vojenské útoky na Izrael?

16. Okrem vyhnania arabských obyvateľov Palestíny a ustavičného napádania arabských susedov Izrael tiež znepokojoval pozorovateľov OSN: prvého vyjednávača OSN a jeho sprievodcu zavraždil, iných zadržiaval, vojensky okupoval a nelegálne prehľadával stredisko personálu OSN a bojkotoval stretnutia Zmiešaného mierového výboru?

17. Dodatočne zaviedol systém apartheidu na Araboch, ktorí ostali vo svojej vlasti? Viac než 90 % týchto Arabov žije v "bezpečnostných zónach", žijú pod stanným právom a omedzenou slobodou pohybu a cestovania z dediny do dediny a mesta do mesta, ich deťom sú popierané základné príležitosti vzdelania ako aj pracovné príležitosti a právo prijať rovnakú mzdu za rovnakú prácu?

18. Napriek spomenutým faktom Izrael vždy bol a stále je zobrazovaný v západných médiách ako "bašta demokracie" a "šampión mieru" na Strednom východe?

19. Západné mocnosti odporovali odhodlaniu zabezpečiť tzv. "vojenskú rovnováhu" v oblasti - t.j. medzi Izraelom na jednej strane a sto miliónom Arabov z 13 štátov na strane druhej?

20. Izrael sám má 85 % vodných zdrojov na okupovaných teritóriách pre Židov a 15% je rozdelených medzi ostatných Palestínčanov?

21. Do roku 1993 Izrael dovolil humanitárnym organizáciám prísť do okupovaných teritórií. Humanitárna pomoc OSN do západného brehu Jordánu a pásma Gazy bola v roku 1993 obmedzená?

22. Izrael je jediná krajina na Strednom východe, ktorá má nukleárne zbrane?

23. Izrael je jediná krajina na Strednom východe, ktorá odmieta podpísať zmluvu o nešírení ZHN a odmieta prístup medzinárodných inšpektorov?

24. Izrael v súčasnosti okupuje územnia dvoch suverénnych národov (Libanon a Sýria) v rozpore s rezolúciami OSN?

25. Vysoko postavení vojenskí predstavitelia izraelskej armády verejne priznali, že neozbrojení vojenskí zajatci boli armádou popravení?

26. Izrael odmieta súdiť svojich vojakov, ktorí sa priznali k popravám zajatcov?

27. Izrael rutinne konfiškuje bankové účty, obchody a pôdu Palestínčanov a odmieta zaplatiť kompenzácie tým, ktorí touto konfiškáciou trpeli?

28. Izrael porušil 69 rezolúcií Bezpečnostnej rady OSN?

29. Že súčasný ministerský predseda Izraela Ariel Šaron bol izraelským súdom obvinený ako "osobne zodpovedný" za masakre v Sabre a Šatile v Libanone, kde bolo zmasakrovaných tisíce neozbrojených Palestínčanov v roku 1982?

30. Dnešný Izrael spočíva na bývalých viac ako 400 palestínskych osadách a premenoval takmer každé fyzické miesto na zakrytie pôvodných stôp?

31. V koalícii Ariela Šarona je strana Molodet, ktorá volá po vyhnaní všetkých Palestínčanov z okupovaných teritórií?

32. Že izraelské osídlenia sa na okupovaných územiach pod min. predsedom Barakom od Osla takmer zdvojnásobili?

33. Palestínski utečenci tvoria najväčšiu skupinu utečencov na svete?

34. Izraelské kontrolné stanovištia okolo každého palestínskeho centra je v rozpore s dohodami z Osla?

35. Právo na sebaurčenie je garantované každej ľudskej bytosti na základe Deklarácie ľudských práv, napriek tomu musia Palestínčania vyjednávať o svoje práva?

36. Palestínčania majú najvyšší počet titulov PhD (doktor prírodných vied) na hlavu na svete

Zdroj: http://www.pmwatch.org/pmw/snakebite/DidYouKnow.html

krija napísal:netvrdím, že kúpili všetko, ale niečo predsa. a očividne jeden z tých dvoch citátov zavádza. jeden tvrdí, že
Země původně patřila většinou bohatým Arabům, kteří žili v cizině, a od nich ji kupoval.
sem môžeš kľudne zaradiť aj chudobných palestínčanov čo tam žili.
Túto pôdu im nepredali arabskí vlastníci.
žeby briti predávali, čo nebolo ich? už som tu viackrát naznačil, že nevieme kde je pravda, a už to asi nezistíme.

krija napísal:aj tak čo to je tých 20 000 km² /väčšinou štrku a piesku/ oproti tomuto:

Tomasito napísal:BTW. doteraz som sa nedozvedel, za akym ucelom si sem uviedol tu esej...

14. mája 1948 odešel z Palestiny poslední britský voják a ve stejný den vyhlásila prozatímní Státní rada (v čele s D.B. Gurionem) samostatný Stát Izrael. Následuje v ten den vpád sousedních arabských států (Egypt, Zajordánsko, Sýrie, Libanon + vojska Iráku).

Nevyhlášená válka však vypukla již v lednu 1948, když palestinští Arabové podporováni dobrovolníky ze zahraničí útočili proti osamoceným židovským osadám a především se jim podařilo odříznout židovskou komunitu v Jeruzalémě ( cca 100 000 ), která se jen zoufale bránila za nedostatku zbraní, munice, potravin i vody. To vše za přítomnosti Britů, kteří nechtěli riskovat životy vlastních vojáků v této, pro ně již ztracené, "hře". Ani druhá strana však "nezahálela" a systematicky "čistila" území, které jí mělo připadnout.

Velice choulostivá záležitost byla rozhodnuta 29.11. 1947, kdy při hlasování Valného shromáždění OSN prošel jen těsnou většinou plán rozdělení.

že jsou zde běžně stavěny nejen synagogy, ale i kostely a mešity, z nichž zní pětkrát denně hlas muezzínů a že izraelští muslimové si v zemi s HDP přes 20 tisíc dolarů na obyvatele vydělají za měsíc tolik, co jejich soukmenovci v okolních zemích za půl roku.

Jsou zcela první v procentu univerzitně vzdělaného obyvatelstva, v počtu vědců per capita (145 na 10.000, v porovnání s 85 v USA, 70 v Japonsku a 60 v Německu), v množství uveřejňovaných vědeckých publikací, s počtem 3.500 high-tech-společností na tak malém prostoru jsou pouze druzí za kalifornským Silicon Valley. Dočítám se, že v odvětví tam působící Motoroly vynalezli mobil (cell phone), dnes již neodmyslitelnou součást v českém životě, a hodně se podíleli na rozvoji technologie Pentium v tamější odbočce kolosu Intel.

Pokus o protest

Očima účastníka demonstrace před izraelskou ambasádou

28.8.2006

Když jsem se dozvěděl o plánovaném protestu proti izraelskému teroru na Blízkém Východě, rozhodl jsem se vyjádřit svůj občanský postoj i jinak než nadáváním u televize. Ještě jsem netušil, že se tím automaticky stávám neonacistou, aspoň dle českých médií.

Na 27.8.2006 byla na 16:00 naplánována řádně ohlášená demonstrace proti teroru a bezpráví, které se děje na Blízkém východě. Akce měla proběhnout přímo před izraelskou ambasádou. Toto bylo na úřady řádně nahlášeno a zaznamenal jsem i pořadatelskou službu a pořadatele, kteří se hlásili k autorství demonstrace. Právně tedy vše v naprostém pořádku. Česká policie akci bezdůvodně a brutálně rozprášila.

Mezi půl čtvrtou a čtvrtou se ve vestibulu metra stanice Hradčanská sešlo asi 40 až 50 účastníků. Pořadatelé rozdali asi 20 cedulí – polovina s fotografiemi ilustrujícími utrpení palestinského lidu, druhá s nápisem „Palestina 1948 – 2006 skutečný holocaust“ a průvod se dal za monitorování nápadných tajných policistů a agentů do pochodu směrem k místu konání – k izraelské ambasádě.

Musím otevřeně uvést, že na akci byla početná skupina mladíků s holými lebkami, přičemž někteří z nich mi nebyli právě sympatičtí. Ale jdu-li vyjádřit svůj postoj, na který bych měl mít podle ústavy právo, je mi jedno kdo další se mnou jde a překousl jsem to. Pro jistotu jsme se s příbuzným zařadili na konec průvodu.

Při přecházení ulice Badeniho přišel blesk z čistého nebe - přiřítilo se několik obrněných policejních dodávek z nichž vyběhlo několik desítek těžkooděnců z útvaru rychlého nasazení, kteří demonstranty obklíčili a za použití tomf vytlačili k blízké zdi. Připomínám, že nešlo o nijak vyprovokovanou akci, demonstranti byli tiší a šli zcela spořádaně. Zasahující kukláči se se mnou odmítli o čemkoliv bavit a srazili mne na zem.

Vyčkávání v obklíčení trvalo několik minut, přičemž pořadatelé do megafonu několikrát zopakovali žádost, aby se dostavil velitel zásahu a důvody zadržování objasnil. Po několika minutách vyběhli dva zakuklení těžkooděnci a odvedli jednoho z pořadatelů, který měl u sebe megafon. Ten byl postaven k policejní dodávce, perlustrován a důkladně prošacován. Šacující policista hovořil o tom, jestli ho mají ihned „sebrat“ nebo počkat na „šéfa“. Došlo k druhé variantě, a „šéf“ rozhodl, že ho mají pustit. Zvláště zuřivě těžkooděnci ničili a sbírali transparenty upozorňující na genocidu v okupované Palestině.

Zbytek účastníků byl dále šacován, viděl jsem, jak jsou někteří účastníci (včetně několika dívek) nuceni potupně ležet na zemi. Během několika desítek minut bylo z kordonu propuštěno ještě asi pět osob, převážně mladých a vyplašených chlapců a dívek. Propuštěn jsem byl i já. Zbytek byl odvezen v policejních antonech neznámo kam. Mě bylo jedním z policistů v civilu (byli inteligentnější než kukláči, neboť uměli odpovědět i více větami) sděleno, ať si jdu demonstrovat, ale mohu být zatčen. Všude se hemžilo policisty v kuklách i v civilu. Viděl jsem mnoho kamer. Šel jsem radši pryč.

V televizním zpravodajství byla akce označena za„demonstraci neonacistů“,

Možná tam opravdu nějací byli, ale nevím, jak se pozná neonacista. Podle médií je to ten, kdo má kratší vlasy a demonstruje proti izraelské politice. Tak já to snad nejsem. Nebo jsou i neonacisti s delšími vlasy? Neviděl jsem žádný politický podtext akce, nikdo neměl označení Národní odpor a jejím cílem bylo pro mne pouze upozornit na nedodržování lidských práv v Izraeli. Údajně byly zabaveny zbraně. Domnívám se však, že jde pouze o záminku a „zabavené“ zbraně byly již připraveny jako lahůdka pro novináře dlouho před konáním celé akce.

Během celého zásahu pronesl za nevole policistů propuštěný pořadatel několikrát krátké informace a hesla, aby objasnil přihlížejícím, co se vlastně za policejními auty a kordony děje a proč. Zmínil, že jde o řádně nahlášenou a tedy povolenou akci, jejímž cílem je poukázat na porušování lidských práv na území okupovaném Izraelem.

Policie předvedla vskutku estébácké metody, kdy byli všichni kolemjdoucí preventivně perlustrováni a fotit směli jen prověření novináři – a ti jen něco. Až do neděle jsem se opájel představou, že máme sice chatrnou, ale přece jen demokracii. Po neděli už si to nemyslím ani náhodou. Shromažďovací právo neexistuje, týká-li se Izraele a jeho zájmů. Když mi těžkooděnec srazil na zem za to, že jdu v davu demonstrantů na ohlášenou demonstraci před ambasádu židovského státu, se ve mně něco zlomilo.

Autor se podepsal, nicméně přeje si neuvádět své jméno. Myslím, že se to dá pochopit.

Vnější zdroje: Článek v MF: Neonacisté od izraelské ambasády skončili na policii

Proizraelska lobby v Evropě

11.9.06

"Přátelé Izraele v Evropě" je jméno nové organizace, která bude příští týden slavnostně založena v Bruselu. Tato organisace má být celoevropskou proizraelskou lobby, podobně jako je AIPAC proizraelskou lobby v USA.

Založení této lobby iniciovalo několik poslanců evropského parlamentu, kteří dosud tvořili neoficální lobby pro podporu Izraele v parlamentu EU. V poslední době se k ním připojilo několik židovských obchodníků, kteří podpořili mladou lobby finančními příspěvky. Nyní se poslanci rozhodli dát organizaci oficiální tvář, aby se posílila koordinace mezi přáteli Izraele v parlamentech kontinentu, a aby se přispělo ke zlepšení evropského veřejného mínění vůči židovskému státu. Příští týden se uskuteční v Bruselu slavnostní večer k založení lobby, ke kterému byli pozvání ministerský předseda Ehud Olmert (odřekl), ministryně zahraničí Zippi Livni (také účast odřekla, protože je pozvána do Washingtonu) a několik poslanců Knessetu.

Slavnostního založení se zúčastní také asi 200 poslanců evropského parlamentu a jiní proizraelští lobbyisté. Šéfem této organizace bude Stuart Polack, který dnes vede proizraelskou společnost v britském parlamentu.

"Tuto iniciativu podporujeme a považujeme za velmi významnou...", prohlásili mluvčí ministerstva zahraničí v Jerusalemě.

"Nás cíl je dosáhnout toho, aby se Evropa stala spojencem Izraele....", řekl generální ředitel lobby Michel Gur-Ari (lobbyista Izraele v Bruselu a bývalý zástupce Jewish Agency). Představitel této organisace v Izraeli, Jehoshua Mor Josef, řekl, že dnes je již 150 poslanců evropského parlamentu zaregistrovanými členy této organisace. Mnoho poslanců evropského parlamentu prohlásilo, že Izrael a jeho lobby podporují.

Zdroj: http://zvedavec.org/vezkratce_1422.htm

Tomasito napísal:Takze uz nie len v USA, ale aj v EU bude pod oficialnou hlavickou posobit proizraelska- sionisticka- lobby. Kam ten svet speje.

Aryan Angel napísal:Zmena je len v tom slove "oficialnou".

deblasco napísal:skoro 15 rokov fungujem na internete...
cez 13 rokov som uzivatelom IRC, chatov, IM sluzieb a kadejakych for...
nikdy ma nezaujimalo ci ten nick s ktorym sa bavim reprezentuje, madara, cernocha, zida, rusa, americana, mimozemstana...
...proste pokial sme si mali co povedat, bavili sme sa, ked nie, proste sme si nepisali...
naucil som sa tolerovat vela nazorov... ale nechapem kde sa v ludoch beru tendencie ublizovat inym ludom...
podla mna jediny ktori vyhrocuju situaciu su ludia ktori vyuzivaju strach skupiny ludi na to aby danu skupinu ovladli a nasledne ju riadili...
strach pred madarmi...
strach pred zidmy...
strach pred neonacistami...
strach strach strach...
strach s neznameho... nepoznaneho...

...po 3/4roku viac nez som chcel napisat...

deblasco napísal:skoro 15 rokov fungujem na internete...
cez 13 rokov som uzivatelom IRC, chatov, IM sluzieb a kadejakych for...
nikdy ma nezaujimalo ci ten nick s ktorym sa bavim reprezentuje, madara, cernocha, zida, rusa, americana, mimozemstana...
...proste pokial sme si mali co povedat, bavili sme sa, ked nie, proste sme si nepisali...
naucil som sa tolerovat vela nazorov... ale nechapem kde sa v ludoch beru tendencie ublizovat inym ludom...
podla mna jediny ktori vyhrocuju situaciu su ludia ktori vyuzivaju strach skupiny ludi na to aby danu skupinu ovladli a nasledne ju riadili...
strach pred madarmi...
strach pred zidmy...
strach pred neonacistami...
strach strach strach...
strach s neznameho... nepoznaneho...

...po 3/4roku viac nez som chcel napisat...