Kód: Vybrať všetko
(Ne)stabilní CD
Problémy se vyskytují i u CD/DVD médií. Na jednu stranu se nesmírně zlepšila jejich technologie – u Kodaku se například odhaduje reálná životnost médií s „doživotní zárukou“ na 100 let (pokud jsou uložena, ne používána), z testů vychází, že „shelf life“ neboli „životnost v polici“ může dosáhnout až 220 let. Nejdelší odhadovanou životnost udává Mitsui pro „Gold Archive“ disky, které kombinují zlatou reflexivní vrstvu a fthalocyaninové barvivo – 300 let (ovšem 100 kusů těchto CD-R stojí 160 USD). Mluvíme ovšem o životnosti, kdy se médium NEPOUŽÍVÁ a je pouze uskladněno v ideálních podmínkách! V praxi na médium (a to i na lisované CD) v průběhu používání působí řada negativních faktorů: celé médium se zahřívá odporem vzduchu, laser ho nerovnoměrně prohřívá, takže dochází k lokálnímu pnutí a v namáhané datové vrstvě mohou vznikat mikrotrhliny. Navíc ve velmi rychlých mechanikách je disk vystaven značné odstředivé síle, a pokud je poškozen, opravdu může dojít k jeho dezintegraci neboli rozpadnutí se. Znovu platí, že u médií, která jsou výslovně určena pro profesionální použití, je menší riziko, u neznačkových naopak riziko vyšší. Paradoxně se tyto faktory mohou kompenzovat, například pokud jste měli pomalou vypalovačku a málo kvalitní média, mohlo to fungovat, pokud je dáte do nové vysokorychlostní mechaniky, jsou vystavena většímu namáhání a může dojít k jejich rozpadu.
CD/DVD média mají navíc několik specifik, která vás nemusí ani napadnout, ale pokud dojde na nejhorší, budete se divit. Za prvé, značně jim vadí kruhové škrábance, ty můžete udělat snadno tak, že médiem prostě otočíte na stole (divil jsem se, jak snadno je možné poškrábat dolní krycí vrstvu některých médií!). Kdysi dávno existoval geniální vynález zvaný caddy, což bylo pouzdro velikosti krabičky na CD, které se celé zasunulo do mechaniky a ta si uvnitř otevřela dvířka, která CD chránila před zlem okolního světa. Při vytažení se dvířka automaticky zavřela a vy jste mohli celou caddy bez starosti pohodit na stůl. Bylo to perfektní, ultraperfektní by to bylo pro oboustranná DVD média, která jednoduše není skoro za co chytit (však se tento systém objevil nejdříve u profesionálních magnetooptických médií), ale jedna caddy krabička tehdy stála 100 Kč, a přestože v nich bylo možné CD vyměňovat, trh seznal, že data na disku asi za těch 100 Kč nestojí... :-( Za druhé je zde problém s vrstvami médií, která jsou spojena vrstvou lepivého materiálu – a to občas tak ledabyle, že bez námahy oddělíte horní a dolní kotouč DVD-R disku, anebo se oddělí horní lakovaná část s datovou vrstvou od spodního kotouče. Před lety mi člověk z Multidisku ukázal na jednom velmi neznačkovém médiu, že to jde proklatě snadno, a tvrdil mi, že viděl i takový šunt, kde stačilo fouknout z boku a vrstvy se začínaly oddělovat. Inu, na cestě za masovou výrobou jsou různé oběti, za „normálních okolností“ se něco takového nestane. Odstředivá síla při rotaci média působí všemi směry, výsledný vektor je roven nule, a proto i chabě přichycená vrstva bude držet – ale stačí, aby se na médium ze strany pro popis přilepilo něco chytlavého, a povede se vám to strhnout i s pěkným plátem datové vrstvy. Kvalitnější CD/DVD se neskládá jen z vrstev volně přilepených na sobě, ale okraje jsou kvalitně spojeny, takže se např. nestane, že by se dovnitř dostala plíseň, která sežere data doslova zevnitř (v tropech mají s médii i takové problémy!)
V poslední době propukla poměrně divoká debata na téma, jak dlouho CD-R či DVD-R vydrží. Některá prý „zapomínají“ už po dvou letech. Nuže – testy metodou zrychleného stárnutí ukazují, že nejkvalitnější média mohou za skladovacích podmínek (vlhkost kolem 55%, pokojová teplota, žádné korozivní plyny v ovzduší, žádné UV záření, žádné škrábance nebo otisky prstů na médiu, uložení v krabičce) vydržet až 300 let. Kvalitní zapisovatelná média mohou vydržet až 100 let, přepisovatelná média pak polovinu, tj. až 50 let. Jde o „shelf life“, tedy stárnutí, na kterém se nepodílí používání! I málo kvalitní média mají odhadovanou životnost kolem 10 až 20ti let, pak se musí migrovat data na nová média. Pokud dochází k rychlejší ztrátě dat, může to být způsobeno A) extrémně levnými médii, která neodpovídají specifikacím, B) špatnou vypalovačkou, C) špatnou čtečkou, která médium příliš mechanicky nebo tepelně namáhá, D) nevhodným uložením a nebo nevhodným zacházením s médiem – hodně vadí například veškeré zdroje UV záření. Rozdíly v použitých barvivech, UV ochranných vrstvách, kvalitě reflexivní vrstvy apod. mají velký vliv na odhadovanou životnost média (rozdíl mezi 10 a 300 lety odhadované životnosti je obrovský!), ale pokud přicházíte o data dříve, děláte něco zatraceně špatně. Třeba to, že CDR („aby se nepoškrábalo“) necháte dny a noci ležet na stole datovou vrstvou nahoru a pražíte do něj ve dne slunkem a v noci zářivkou... Rovněž zálohování na přepisovatelná média není dobrý nápad, jejich odhadovaná životnost je oproti jednorázově zapisovatelným podobné kvality sotva poloviční!
Stárnutí je pravděpodobnostní jev a chyby způsobené blednutím barviv a nebo korozí mohou poškodit libovolná data. Pokud jde o data „nevýznamná“, ztratíte jeden soubor (a nebo žádný, protože samoopravné kódy dovolí poškozená data opravit), pokud jde o data „významná“ jako např. informace o alokaci disku, můžete přijít o všechno. Pokud jsou pro vás data důležitá, raději si pořizujte kopie a po vypálení disk kontrolujte (mějte zapnutou verifikaci).