Saddam musí zemřít. Rychle.
(Psáno těsně před popravou)

Richard Král

30.12.2006

Politický cirkus, vedený pod honosným názvem „proces se Saddamem“, skončil neslavně. Nesplnil žádný z hlavních politických cílů, nestabilizoval Irák, neospravedlnil okupaci země a ďábelského diktátora se horko těžko po několika výměnách soudců podařilo usvědčit ze čtvrtstoletí staré smrti 148 šiítů, popravených na základě podobného loutkového procesu.

Poprava Saddama je chystána s úzkostlivou křečovitostí. Hlavně se ho rychle zbavit. Na několikátý pokus se podařilo konečně dosadit dosti loajálního soudce, který byl ochoten vynést rozsudek. Situace v Iráku se horší ze dne na den a za pár měsíců by již mohl být problém najít ochotné katy. Nejhorší noční můrou by však bylo, kdyby začal Saddam mluvit k novinářům nebo historikům o roli USA v udržení a posílení jeho režimu.

Saddam bezpochyby není žádný beránek ani nevinná oběť. Bezpochyby nechal zavraždit a mučit mnoho lidí. Nicméně je nutno zdůraznit, že to byla právě americká vláda a americké tajné služby, které Saddama v minulém století držely u moci a všemožně podporovaly.

A nyní je to americká vláda, která Saddama soudí, prostřednictvím účelového soudu. Po většinu procesu nesměl Saddam vůbec mluvit. Záznamy ze síně, které byly pouštěny do médií, byly vystříhány. Někdy, hovořil-li Saddam cosi závadného, byl obraz bez zvuku. Soudci byli měněni jako ponožky. Ano, takto vypadal soud v režii okupační moci.

Saddama se nakonec podařilo „usvědčit“ pouze z vraždy asi 148 lidí, za což dostal trest smrti. Dostane-li Saddam šibenici za 148 mrtvých, jaký trest by měl stihnout pány Bushe, Blaira, Rumsfelda za masakry ve Fallúdže a jinde v Iráku, prováděné Američany? Kdo bude potrestán za pálení dětí a žen fosforovou municí zaživa ve Fallúdže? Masakr v Hadíse?

Soudí-li Američané prostřednictvím loutkové vlády Saddama za 148 mrtvých, kdo bude souzen za rozpoutání krvavé občanské války v Iráku po americké invazi v roce 2003? „Vražda 148 lidí“, členů proíránské strany Dawa, spočívala v jejich odsouzení a popravě, v rámci dva roky trvajícího procesu, kde obžalovaní měli podobná práva jako Saddam. Žádná.

Saddam má tedy to, co zasloužil. Je v loutkovém procesu, jehož jediným cílem byla vždy jen jeho smrt, odsouzen za zinscenování podobného procesu před čtvrt stoletím.

Když se nyní hovoří o tom, jak Saddam brutálně vraždil chemickými zbraněmi, musíme se ptát, kde Saddam tyto zbraně vzal a kdo mu pomáhal při jejich výrobě. Bylo ta totiž administrativa prezidenta Reagana, která během irácko-íranské války v letech 1980 – 1988 Saddama štědře podporovala, včetně programu produkce chemických zbraní. Poté, co byl v roce 1979 v Íránu svržen proamerický šáh, se diktátor Saddam Husajn Američanům velmi hodil.

Rozsah americké vojenské podpory Saddamovi popisuje podrobně kniha Marka Phythiana z roku 1997 nazvaná Vyzbrojení Iráku: Jak USA a Británie tajně vybudovaly Saddamovu válečnou mašinerii (Arming Iraq: How the US and Britain Secretly Built Saddam's War Machine). O tom, že Saddam používá chemické zbraně a vraždí s nimi, věděli Američané nejméně od roku 1984, přesto to nic nezměnilo na jejich podpoře.

Odpor proti popravě Saddama je malý. Vatikán ústy svého kardinála Renato Martina prohlásil, že vykonání trestu bude “neospravedlnitelným aktem pomsty”.

Takže si na závěr shrňme: Po velkých lžích o zbraních hromadného ničení, vývoji jaderných zbraní a spolupráce s Al Kajdou se podařilo Saddama odsoudit za 25 let starý nespravedlivě vedený soudní proces, v důsledku jehož zemřelo 148 lidí. Stejný počet lidí umírá v Iráku nyní za jeden nebo dva dny.

Poprava Saddama není ani spravedlností, ani řešením pro Irák. Saddam je popravován těmi, kteří si jej v dobách, kdy byl užitečný, pěstovali a podporovali (viz. bývalý americký ministr obrany Ronald Rumsfeld a jeho cesty do spřáteleného Iráku v 80.letech minulého století).

Z hlediska mezinárodního práva je Saddamův proces protiprávní. USA napadly Irák bez schválení RB OSN, přičemž využili jednu rezoluci RB OSN (č. 1441), která neobsahovala použití síly. Bez jakékoli opory v právu tuto zemi okupovaly, nastolily v ní loutkovou vládu a svůj válečný akt dokonaly zinscenováním procesu s diktátorem, kterého samy vyzbrojily a podporovaly.

Po zuby ozbrojení vítězové v tancích a neprůstřelných vestách mohou vždy dějiny a spravedlnost přizpůsobit k obrazu svému. Ve skutečnosti je však Bushův „svobodný a demokratický“ Irák mnohem krvavější, než byl ten Saddamův. A tom, jak skutečně vypadá „americké osvobození“, nejlépe svědčí masový odpor obyvatel vůči němu.

Doplnění vydavatele: Článek byl psán těsně před popravou. Saddama dnes ráno pověsili.

Zdroj: prop.sk

PAIN napísal:Podla mna Saddama nemali popravit. Za to co spravil bol trest smrti malo a smrt rychla. Skôr ho mali zavriet do konca zivota na samotku s fotkami jeho obeti nech si pekne spytuje svedomie. Skoda len, ze takych ludi ako bol on je stale dost. Toť môj nazor

zelovoc napísal: ked pocujem slova demokracia alebo sloboda tak mi je zle. najvacsie pi*oviny tohto storocia.

01.01.2007 19:28 - WASHINGTON
Bývalý iracký prezident Saddám Husajn, ktorého v sobotu nadránom popravili, si počas svojho pobytu vo väzení krátil čas čítaním, fajčením cigár, polievaním kvetín a najmä spomienkami na šťastné obdobie, keď boli jeho deti ešte malé.
Pre americký denník St. Louis Post Dispatch sa o tom rozhovoril Saddámov väzenský ošetrovateľ Robert Ellis, ktorého interview vydali noviny v posledný deň uplynulého roku.

Ellis, zdravotný pracovník z amerického štátu Missouri, bol od januára 2004 do augusta 2005 hlavným zdravotníckym poradcom v americkej vojenskej väznici Camp Cropper pri Bagdade, kde Američania držali Saddáma a ďalších významných irackých väzňov.

"Saddám Husajn nemôže zomrieť v americkej väzbe. Urobte všetko preto, aby ste ho udržali nažive," povedal raz jeden americký dôstojník Ellisovi. "A to bola moja práca: udržiavať ho živého a zdravého, aby ho neskôr mohli zabiť," hovorí 56-ročný Ellis.

"Celý čas som vedel, čo sa chystajú urobiť. Bolo to proti môjmu presvedčeniu ako zdravotníckeho pracovníka a ošetrovateľa, ale ako vojak - nuž, bola to moja práca."

Vo väzení Ellis Saddáma pravidelne kontroloval a za celý ten čas ho aj viac spoznal. Keď smel prominentný väzeň na chvíľu vyjsť von, kŕmil vtáctvo kúskami chleba, ktoré si odložil z obeda, a polieval rastliny.

Saddám Ellisovi rozprával o tom, ako trávil čas so svojimi troma dcérami a dvoma synmi, keď boli malí, ako im rozprával rozprávky na dobrú noc a ako im dával lieky, keď ich bolelo brucho.

Saddám začal držať hladovku a odmietal jedlo, keď mu ho väzenská stráž podsúvala pod dvere. Keď mu však začali jedlo nosiť cez otvorené dvere, začal opäť jesť, spomína Ellis: "Odmietal byť kŕmený ako lev."

Saddám bránil a obhajoval svoju vládu aj počas rozhovorov so svojimi americkými väzniteľmi. "Raz, keď som ho prišiel navštíviť, sa spýtal, prečo sme vtrhli do jeho krajiny," spomína ďalej Ellis. "Povedal mi, že všetko, čo kedy urobil, bolo pre Irak."

zelovoc napísal:to nebola poprava ale vrazda.

zelovoc napísal:jedna vec je zaujimava, a to je ze verejna mienka sa zacina menit(mozno to je subjektivne) ale cital som dnes diskusiu na sme.sk ohladom saddama a uz tam niesu skoro ziadne nenavistne reci na saddama ale skor to kedy odsudia busha, blaira atd atd. je zaujimave ze saddama odsudili za smrt 143 ludi ale koho odsudia za 80 mrtvych denne?! este pred rokom/dva by ta udalost bola oslavovana ale teraz je odsudzovana. zacina byt aj pospolitemu ludu jasne ze o co tam ide. celkom ma to tesi, aspon ze nejde vsetko podla planu.