Čínska farma na kožušiny - Šokujúce video
Humus-hnus
Cafte, to video som videla celé. Dostala som pri nom záchvat placu, ledva som dýchala a cela som sa triasla!!! 
Lomcoval mnou hnev aj velký smutok!!! To video by som pustila do celeho sveta, nech to vsetci vidia!!! Nech sa ludia uvedomia! Preco to dopustame?! Tych ludi co to robia by som zaziva stiahla skoze!!! Vsetkych do jedneho!!! Bastardi!!!
Taky clovek ktory je schopny spravit toto zvieratu, bude schopny to spravit aj druhemu cloveku! To su ludia bez chrbtovej kosti!!!! Pozabijat takych ludi!!!
Lomcoval mnou hnev aj velký smutok!!! To video by som pustila do celeho sveta, nech to vsetci vidia!!! Nech sa ludia uvedomia! Preco to dopustame?! Tych ludi co to robia by som zaziva stiahla skoze!!! Vsetkych do jedneho!!! Bastardi!!! Taky clovek ktory je schopny spravit toto zvieratu, bude schopny to spravit aj druhemu cloveku! To su ludia bez chrbtovej kosti!!!! Pozabijat takych ludi!!!
-
Začiatok Konca
Professional
- Príspevky: 1448
- Registrovaný: 07 mar 2006, 8:11
- Bydlisko: Spirit of 69...
Bože.. vydržal som pozerať asi len dve sekundy..ten záber na zvieratko v klietke a potom, to bezmocné zvieratko, ako leží na zemi a bijú ho palicou(len dva úderi, viac som nevydržal) a musel som to vypnúť.. je to strašné, čo sa v tej číne deje..okrem toho lovia veľryby, iné zákonom chánené živočíchy, zabíjajú pandy... a mnoho ďalších.. Veď je to strašné.. 
napadla ma len jedna vec.. ako sa do hory volá, tak sa z hory ozýva...(rovnaký trest) bez milosti.. 
je to strašné, čo sa v tej číne deje..okrem toho lovia veľryby, iné zákonom chánené živočíchy, zabíjajú pandy... a mnoho ďalších.. Veď je to strašné.. napadla ma len jedna vec.. ako sa do hory volá, tak sa z hory ozýva...(rovnaký trest) bez milosti.. -
erytrocyt
VIP
- Príspevky: 3651
- Registrovaný: 10 aug 2006, 11:22
- Bydlisko: Tam dze še muchy obracaju
- Kontaktovať používateľa:
Choď na najbližší bitúnok, vybav si exkurziu a pozri sa ako sa zabíja nedeľný rizeček, či fajný guľášik, čo mama navarila. A čo tak šťavnatá hovädzia sviečková? Aj dnes to budeš jesť, ale nad tým sa nerozhorčuješ, čo ty na to? Neobhajujem toto video, nepáči sa to ani mne, ale svet je jednoducho taký. Existujú aj lepšie spôsoby usmrtenia zvierat ako je na tomto videu, ale deje sa to a my s tým nič neurobíme. Keď sme tak pri tom. Je to ich mentalita kultúra. Videl si rituálny tibetský pohreb? Pre nich to je normálne, pre nás zvrátené. Na požiadanie ti cez ss pošlem link, nie je to tu publikovateľné z pochopiteľných dôvodov.ZitePunkom napísal:...
este len dodam na ten tibetsky pohreb . video som sem nedal ale aspon clanok
Smrt je pro Tibeťany branou do dalšího života, nikoli koncem. Tibeťané vědí, že je důležité zachovat klid, nebát se a být na smrt a to, co po ní následuje, připraven, neboť dokážeme-li správně využít tohoto stavu (pojednává o tom i u nás známá Tibetská kniha mrtvých), můžeme velmi pozitivně ovlivnit náš další vývoj. K tomu slouží i obřady na pohřebištích, kdy si lidé představují a prožívají svoji vlastní smrt, odevzdávají své tělo a představují si, jak bude rozsekáno. I současný dalajlama v jedné své knize o sobě napsal, že součástí jeho každodenního duchovního cvičení je meditace o smrti a posmrtném stavu.
V Tibetu nejsou zvyklí pochovávat své zesnulé do země, ta je příliš tvrdá, ani mrtvé nespalují, dřeva je málo. V Tibetu se konají tzv. vzdušné pohřby, kdy se tělo mrtvého rozseká na kusy a poskytne supům. Tibeťané jsou si vědomi toho, že jim zvířata po celý život dobře slouží, takže je v pořádku, že jednou svým mrtvým tělem zase oni poslouží zvířatům.
Viliam Poltikovič vzpomíná: "Jeli jsme do kláštera Drigung s tím, že tam uvidíme vzdušný pohřeb, protože tento klášter, který je vzdálen asi den cesty autem od Lhasy, je konáním vzdušných pohřbů vyhlášen a konají se téměř každý den. Když jsme přijížděli, viděli jsme na dvoře pět připravených těl (viz. foto), před nimiž začal probíhat obřad za mrtvé. Účastnilo se ho mnoho mnichů. Rozsekání těl se konalo druhý den ráno. Pohřebiště, které se nachází ještě výše nad klášterem, je oplocené. Zakoupí-li si ale turista vstupenku do kláštera, může vejít i do areálu pohřebiště. Když jsme druhý den ráno vstoupili, upoutal mě pohled na mnichy porcující mrtvá těla. Každý porcoval jedno. Potom jsem si všiml vybraných zástupců pozůstalých a hned za nimi se rozprostírala podivná hnědá plocha. Když jsem zaostřil, zjistil jsem s úžasem, že to jsou stovky nehybně sedících supů, kteří čekají, až se těla naporcují. Seděli v naprosté tichosti. Byli obrovští, větší než tatranští orli. Když přiletí málo supů, považuje se to za špatné znamení, ale tento klášter je vyhlášený tím, že jich tu žije veliké množství. První fáze pohřbívání, kdy supové ožírají maso na kostře, proběhla dříve, než jsme dorazili. Přišli jsme v okamžiku, když mniši začali sekat kostry a rozbíjet kosti na drť, která se promíchá s campou, aby drť supům lépe chutnala. Viděli jsme, jak mladá mniška jedním úderem palice rozbíjí lebku, vybírá mozek a hází ho supům.
Opustil jsem placený prostor a šel nahoru nad pohřebiště. Byl jsem si vědom, že je to velmi intimní chvíle, ale na druhou stranu je to natolik silná záležitost a určité poselství pro nás, že jsem napůl ve skrytu a v podřepu začal natáčet. Snad více než kdy jindy si při pohledu na rozsekávanou lidskou kostru uvědomujeme pomíjivost všeho. Můžeme si uvědomit, že jsou i odlišné kultury, s jinými rituály, s jiným pohledem na smrt, na mrtvé tělo. Bylo to sugestivní a naprosto přesně zasahující to základní a bytostné v nás.
Po nějaké chvíli si mniši a pozůstalí všimli, že pohřeb natáčím, tak jsem kameru sbalil. Ani v Indii při spalování mrtvol nemají rádi filmování, protože se obávají senzacechtivého zneužití v západních médiích, což se bohužel stává. Nevěděl jsem, že je možné odejít i jinudy, takže jsem se vracel stejnou cestou, kudy jsem přišel, tedy okolo mnichů. Mniši nepochopili, že odcházím a domnívali se, že se k nim s kamerou naopak přibližuji. Začali na mě pokřikovat a ti, co porcovali mrtvoly, mi hrozili pohřebními sekerami a palicemi. Vypadali jako hrozivá božstva, jak je známe z tibetských soch a kreseb. Naše průvodkyně a etnografka Zuzana Ondomišiová mi na dálku naznačovala, ať jdu stranou. Nejblíže byla velmi úzká cesta, kudy chodí jen mniši. Odcházel jsem po ní směrem ke klášteru a vstoupil tak do oblasti, kde mniši bydlí. V tom okamžiku se na mě vrhly tibetské dogy, které hlídají jejich příbytky. Od Zuzky jsem věděl, že jsou velmi ostré a zuřivé, a že jediné, co je odradí, je obranný pepřový sprej. Stál jsem na velmi úzké cestě, pode mnou se rozprostírala propast, protože klášter se rozkládal na strmém svahu. Pepřový sprej jsem neměl, takže když mi první doga chňapla po noze, nezbylo nic jiného, než se tvářit neohroženě a psy odrážet stativem od kamery. Zabralo to."
Smrt je pro Tibeťany branou do dalšího života, nikoli koncem. Tibeťané vědí, že je důležité zachovat klid, nebát se a být na smrt a to, co po ní následuje, připraven, neboť dokážeme-li správně využít tohoto stavu (pojednává o tom i u nás známá Tibetská kniha mrtvých), můžeme velmi pozitivně ovlivnit náš další vývoj. K tomu slouží i obřady na pohřebištích, kdy si lidé představují a prožívají svoji vlastní smrt, odevzdávají své tělo a představují si, jak bude rozsekáno. I současný dalajlama v jedné své knize o sobě napsal, že součástí jeho každodenního duchovního cvičení je meditace o smrti a posmrtném stavu.
V Tibetu nejsou zvyklí pochovávat své zesnulé do země, ta je příliš tvrdá, ani mrtvé nespalují, dřeva je málo. V Tibetu se konají tzv. vzdušné pohřby, kdy se tělo mrtvého rozseká na kusy a poskytne supům. Tibeťané jsou si vědomi toho, že jim zvířata po celý život dobře slouží, takže je v pořádku, že jednou svým mrtvým tělem zase oni poslouží zvířatům.
Viliam Poltikovič vzpomíná: "Jeli jsme do kláštera Drigung s tím, že tam uvidíme vzdušný pohřeb, protože tento klášter, který je vzdálen asi den cesty autem od Lhasy, je konáním vzdušných pohřbů vyhlášen a konají se téměř každý den. Když jsme přijížděli, viděli jsme na dvoře pět připravených těl (viz. foto), před nimiž začal probíhat obřad za mrtvé. Účastnilo se ho mnoho mnichů. Rozsekání těl se konalo druhý den ráno. Pohřebiště, které se nachází ještě výše nad klášterem, je oplocené. Zakoupí-li si ale turista vstupenku do kláštera, může vejít i do areálu pohřebiště. Když jsme druhý den ráno vstoupili, upoutal mě pohled na mnichy porcující mrtvá těla. Každý porcoval jedno. Potom jsem si všiml vybraných zástupců pozůstalých a hned za nimi se rozprostírala podivná hnědá plocha. Když jsem zaostřil, zjistil jsem s úžasem, že to jsou stovky nehybně sedících supů, kteří čekají, až se těla naporcují. Seděli v naprosté tichosti. Byli obrovští, větší než tatranští orli. Když přiletí málo supů, považuje se to za špatné znamení, ale tento klášter je vyhlášený tím, že jich tu žije veliké množství. První fáze pohřbívání, kdy supové ožírají maso na kostře, proběhla dříve, než jsme dorazili. Přišli jsme v okamžiku, když mniši začali sekat kostry a rozbíjet kosti na drť, která se promíchá s campou, aby drť supům lépe chutnala. Viděli jsme, jak mladá mniška jedním úderem palice rozbíjí lebku, vybírá mozek a hází ho supům.
Opustil jsem placený prostor a šel nahoru nad pohřebiště. Byl jsem si vědom, že je to velmi intimní chvíle, ale na druhou stranu je to natolik silná záležitost a určité poselství pro nás, že jsem napůl ve skrytu a v podřepu začal natáčet. Snad více než kdy jindy si při pohledu na rozsekávanou lidskou kostru uvědomujeme pomíjivost všeho. Můžeme si uvědomit, že jsou i odlišné kultury, s jinými rituály, s jiným pohledem na smrt, na mrtvé tělo. Bylo to sugestivní a naprosto přesně zasahující to základní a bytostné v nás.
Po nějaké chvíli si mniši a pozůstalí všimli, že pohřeb natáčím, tak jsem kameru sbalil. Ani v Indii při spalování mrtvol nemají rádi filmování, protože se obávají senzacechtivého zneužití v západních médiích, což se bohužel stává. Nevěděl jsem, že je možné odejít i jinudy, takže jsem se vracel stejnou cestou, kudy jsem přišel, tedy okolo mnichů. Mniši nepochopili, že odcházím a domnívali se, že se k nim s kamerou naopak přibližuji. Začali na mě pokřikovat a ti, co porcovali mrtvoly, mi hrozili pohřebními sekerami a palicemi. Vypadali jako hrozivá božstva, jak je známe z tibetských soch a kreseb. Naše průvodkyně a etnografka Zuzana Ondomišiová mi na dálku naznačovala, ať jdu stranou. Nejblíže byla velmi úzká cesta, kudy chodí jen mniši. Odcházel jsem po ní směrem ke klášteru a vstoupil tak do oblasti, kde mniši bydlí. V tom okamžiku se na mě vrhly tibetské dogy, které hlídají jejich příbytky. Od Zuzky jsem věděl, že jsou velmi ostré a zuřivé, a že jediné, co je odradí, je obranný pepřový sprej. Stál jsem na velmi úzké cestě, pode mnou se rozprostírala propast, protože klášter se rozkládal na strmém svahu. Pepřový sprej jsem neměl, takže když mi první doga chňapla po noze, nezbylo nic jiného, než se tvářit neohroženě a psy odrážet stativem od kamery. Zabralo to."
Mne je len smiesne ako sa tu vsetci rozhorcujete nad tym a obvinujete len sikmookych 
. Áno je to krute ale nepozastavujete s nad tym ako zijete vy...chodite do Mcdonaldov, Azijskych bistier, restauracii a jete rovnake maso...koniec koncov tie podniky vacsinou zaujima len cena takze aj tie vyrobky su "pochybne". Nedosudzujete to lebo je to podla noriem kontrolovane zabijanie.
. Áno je to krute ale nepozastavujete s nad tym ako zijete vy...chodite do Mcdonaldov, Azijskych bistier, restauracii a jete rovnake maso...koniec koncov tie podniky vacsinou zaujima len cena takze aj tie vyrobky su "pochybne". Nedosudzujete to lebo je to podla noriem kontrolovane zabijanie.
-
Masaker
Medium Professional
- Príspevky: 1123
- Registrovaný: 02 feb 2006, 16:03
- Bydlisko: BA
- Kontaktovať používateľa:
no takze takto.. povedzme si narovinu toto sa deje vo svete casto a s roznymi zvieratami.. ci uz vo vacsich mnozstvach.. alebo u niekoho doma..
mozno prave u teba
videl som zabijat zajace majzlikom... riadne je*ol po hlave hodil na zem kym skapal a potom stahoval...
ale myslim za takto stahovanie zaziva je extremne neferove voci tym zvieratam... uz ked ich chovaju a maju z nich zivobytie a peniaze nech maju aspon ohladupnlnost a nejak ich najprv zabit takym sposobom ktory ich boli najmenej.. toto sa podla mna deje vo svete pravidelne ci uz s liskami na kozu alebo podobne zvierata.. ale malo by to byt uz po smrti zvierata..
stropko: ani ja som videl vytiahnut kravu na zeriam a spustit na zem.. asi to bol pokus o zlamanie vazov. .to co spominas ty je ten najlepsi sposob.. ale vsade take vymozenosti nemaju
mozno prave u teba
videl som zabijat zajace majzlikom... riadne je*ol po hlave hodil na zem kym skapal a potom stahoval... ale myslim za takto stahovanie zaziva je extremne neferove voci tym zvieratam... uz ked ich chovaju a maju z nich zivobytie a peniaze nech maju aspon ohladupnlnost a nejak ich najprv zabit takym sposobom ktory ich boli najmenej.. toto sa podla mna deje vo svete pravidelne ci uz s liskami na kozu alebo podobne zvierata.. ale malo by to byt uz po smrti zvierata..
stropko: ani ja som videl vytiahnut kravu na zeriam a spustit na zem.. asi to bol pokus o zlamanie vazov. .to co spominas ty je ten najlepsi sposob.. ale vsade take vymozenosti nemaju
-
pryja
Darca
- Príspevky: 2606
- Registrovaný: 29 mar 2008, 18:09
- Bydlisko: na labutom jazere:)
- Kontaktovať používateľa:
Masaker, ten nick si si lepsie ani zvolit nemohol. A si myslim, ked uz sme pri tych vymozenostiach, ze je jednoduchsie tej krave prestrelit niecim hlavu, ako trepat niekde zeriav a hadzat ju o zem z vysky. A pri zajacoch staci jeden presny hmat a ma to za sebou. Pokial to neberie niekto zase ako formu ''zabavy''.