http://www.aktuality.sk/spravy/komentar ... -v-bruseli
(hop predchadzajuci link bol zly )

pekny clanok o tom co sa dnes deje v krasnej EU

http://www.brusselsjournal.com/

reportaz a zopar videi z demonstracie proti islamizacii europy.

//edit: pise sa tam ze demonstrantov podporil aj palko

Typicka EU, pritom jak podporuje moslimske vsedky protesty a kuskovanie Srbska albancami. Nedovoli nam, povodnym obcanom Europy aby sme vyjadrili svoj nazor a bez nasilia (Co sa o moslimskych demonstraciach povedat neda.). Ale ked sa nieco moslimom alebo inej mensine nelubi hned je z toho fiasko a medialne kampane a velky boom, rozbijanie, palenie, zabijanie.. a proti tomu nic nemaju a neposielaju tam kuklacov aby tych ludi bili...

mne sa v tom článku najviac páči časť:

V západnej Európe už dlhé desaťročia existujú priateľské väzby medzi militantnými islamistami a miestnymi neonacistickými organizáciami. Obe skupiny spája antisemitizmus...

som si až doteraz myslel, že arabi (a teda aj moslimovia) majú pôvod v semitských kmeňoch...

a inak... neviem, že by v európe prebiehal nejaký islamizačný proces... je rozdiel islamizácia a tolerovanie islamu... len by sa možno niektorým moslimským veriacim zišlo vysvetliť, že sa aj od nich očakáva tolerovanie iných kultúr...

K ziskaniu nazorovej prevahy nie je potrebna vacsia pocetnost. Staci rozhnevana, neunavna mensina ochotna znovu a znovu vyplachovat mozky ludi Strach pred potencionalnou burkou sa potom riesi diplomatickym pritakavanim na zvysene krky..aby bol pokoj. Len aby si EU rozpoznalo hranice...

bax napísal:som si až doteraz myslel, že arabi (a teda aj moslimovia) majú pôvod v semitských kmeňoch...

Mne sa zdá, že Arabi by mali patriť medzi hamitské kmene...

samploom napísal:K ziskaniu nazorovej prevahy nie je potrebna vacsia pocetnost. Staci rozhnevana, neunavna mensina ochotna znovu a znovu vyplachovat mozky ludi Strach pred potencionalnou burkou sa potom riesi diplomatickym pritakavanim na zvysene krky..aby bol pokoj. Len aby si EU rozpoznalo hranice...

Alebo aby už nebolo neskoro...

bax napísal:som si až doteraz myslel, že arabi (a teda aj moslimovia) majú pôvod v semitských kmeňoch...

Niekde som videl vidieo kde jeden zid zaloval druheho zida s antisemintizmu. Tusim to bolo na tomto fore v teme sionizmus ale nechce sa mi hladat

simple pozitivna diskriminacia mensiny za ucelom mensieho znepokojenia mensiny. a pozitivna diskriminacia sa vo velkom uplatnuje aj u nas (napr. k romom)

Hold, mna prekvapilo 1. ze ta domonstracia bola zakazana 2. aky bol dovod jej zakazu: "vraj by mohla uraziť početnú skupinu moslimských prisťahovalcov, ktorí metropolu Belgicka a Európskej únie obývajú." Sloboda slova? Sloboda zdruzovania? WTF?

bax napísal:som si až doteraz myslel, že arabi (a teda aj moslimovia) majú pôvod v semitských kmeňoch...

Paradox pojmu "antisemitizmus" je v tom, ze na rozdiel od arabov, drviva vacsina dnesnych Zidov (percento sa podla roznych dostupnych zdrojov pohybuje od 80 do 95%) vobec nie je semitskeho povodu (podrobnejsie sa rozoberalo v teme Sionizmus).

kali520 napísal:Niekde som videl vidieo kde jeden zid zaloval druheho zida s antisemintizmu. Tusim to bolo na tomto fore v teme sionizmus ale nechce sa mi hladat

Pamatam, AA ho postol sem, avsak z youtube.com bolo medzicasom zmazane (hmm).

Je to smutné, ale európska (hlavne zapadniarska) mentalita je v tomto dementná. By som chcel vidieť, ako si palestínčania začnú mlátiť vlastných občanov.
- Kedy už európske mocnosti prestanú byť predposraté z moslimskej otázky a stanovia sa jasné pravidlá hry?
-Už len prijať Turecko do EU a rozrolovať červený koberec z Ankary priamo do Bruselu.

Sloboda v EU je zaručená pre menšiny, ktoré sa vyvyšujú nad väčšinu, nechcú prijať zákony a pravidlá krajiny ktorá ich prijala, keď utekali len s onucami na nohách zo svojej rodnej krajiny. Europa je až príliš humanistická, podporujúca cudzie a bojuje proti sebe.
Sloboda v EU nie je zaručená pre pôvodných občanov, ktorí musia akceptovať cudzích, nechať sa nimi okrádať, znásilnovať a terorizovať. Nedajbože sa ešte brániť proti násilníkovi, ktorí bude tmavšej farby pleti. Veď to je rasizmus !!! Ten chudák bol hladný, lebo buď nevie alebo nechce robiť. A neopovážte sa mu spadnúť na nôž, aby pritom neutrpel úraz.

thor napísal:Sloboda v EU je zaručená pre menšiny, ktoré sa vyvyšujú nad väčšinu, nechcú prijať zákony a pravidlá krajiny ktorá ich prijala, keď utekali len s onucami na nohách zo svojej rodnej krajiny. Europa je až príliš humanistická, podporujúca cudzie a bojuje proti sebe.
Sloboda v EU nie je zaručená pre pôvodných občanov, ktorí musia akceptovať cudzích, nechať sa nimi okrádať, znásilnovať a terorizovať. Nedajbože sa ešte brániť proti násilníkovi, ktorí bude tmavšej farby pleti. Veď to je rasizmus !!! Ten chudák bol hladný, lebo buď nevie alebo nechce robiť. A neopovážte sa mu spadnúť na nôž, aby pritom neutrpel úraz.

a na Slovensku to plati dvojnasobne! Stotoznujem sa s tvojim nazorom!

ono sa to deje preto, ze sa jednoducho vytratil zdravy rozum. nic ine. a zrejme to mocnym vyhovuje. nic viac. zvykajte si. nova totalita. budte radi, ze ste radi. zatial.

vzdy to bolo tak, ze zdegenerovane obyvatelstvo nahradila nova, cersta krv. tak to bude aj tu. tak im treba. doprajem to tym chudakom zapadnarskym. Alah akbar a cvicte si poklaky 5-krat denne. fakt uz len ujst na ostrov do pacifiku.

http://www.aktuality.sk/spravy/komentar ... -nenavidia
zlaty socik. vtedy ste nemohli kydat na politikov, teraz na nic.

Len by ma zaujímalo prečo by sme mali v tomto poslúchať EU? Vraj sme sa zaviazali....no my musíme byť flexibilný, stále k nám prichádzajú investori s fabrikamy ktoré "žerú" kvantá elektrickej energie a my ešte dovolíme znížiť vlastnú produkciu...

Európska únia vs. Európania – jedno musí padnúť

Európska únia mi pripadá stále viac a viac ako nástroj na likvidáciu európskych národov. Nielenže pretláča nadpráva homosexuálov do svojich členských štátov (homosexuáli nie sú schopní rozmnožovať sa), financie prerozdeľované od daňových poplatníkov členských štátov putujú a často dosť nezmyselne na neeurópske živly.

Spolufinancovanie kampane, ktorá sa skrýva za snahu zmierniť biedu tretiehe sveta, je nielen šliapnutím vedľa (mám na mysli propagáciu Fair Trade), ale navyše nijako s príslušníkmi európskych národov nesúvisí.

Ďalší čerstvejší príklad možno spomenúť „riešenie“ cigánskeho problému v Taliansku. Ako vieme, talianske úrady sa k cigánskemu vyčíňaniu postavili vcelku rázne. Následne poslanci Európskeho parlamentu (ďalej len potkany) schválili uznesenie „v ktorom naliehavo žiadajú talianske úrady, aby upustili od odoberania a nepoužívali údaje z už vykonaných odtlačkov prstov Rómov a ich detí“.

Podľa potkanov takéto kroky predstavujú jasný prejav diskriminácie na základe rasy a etnického pôvodu, ktorá je v EÚ výslovne zakázaná. Potkany dosť vzdialení od problému na to, aby mohli presadzovať takéto kontraproduktívne nezmysly. Ibaže by pre európske národy chystali krátku budúcnosť.

Aby toho ochranného štítu pre neeurópske živly nebolo dosť, presuňme sa na Slovensko. Slovensko sa už tiež považuje za krajinu s populačnou krízou. Jeden z hlavných faktorov vplývajúcich na tento trend je nedostatočná motivácia zo strany štátu pre zakladanie rodín a prinášanie slovenského potomstva. Najväčší problém, ktorý trápi mladých ľudí a odrádza ich od plodenia detí, je problém s bývaním. Mladí majú možnosť prísť k bývaniu iba tak, že si vezmú hypotéku a tú splácajú väčšinu produktívneho života. Finančne ich to žmýka tak, že na dieťa (nehovoriac o minimálne 3 deťoch zabezpečujúcich spoločenskú reprodukciu) spravidla už nie sú financie a ani sociálna istota.

Nastavenie sociálneho systému, ktoré pôsobí pre Európana demotivujúco, naopak motivuje neeurópske mentality k plodeniu detí. Do toho sa mieša ešte aj bytová politika, ktorá volá jej koordinátorov priamo až k šibenici. Znovu sa dostávame k potkanom, ale tentoraz nielen k bruselským, ale aj k tým na Slovensku.

Ministerstvo výstavby poskytlo v roku 2005 dotáciu zhruba 217 miliónov korún na stavbu „bytov pre Rómov“. Samozrejme, nasťahovali sa tam cigáni, ktorí ani sami seba „Rómami“ nenazývajú, a slovenské obyvateľstvo ostalo pobúrené okrem iného aj tým, že neraz tieto nové domy – dary európskych daňových poplatníkov – devastovali.

Znovu sa ale presuňme k bruselským potkanom. Z fondov Európskej únie môže do roku 2013 získať Slovensko na projekty pre „rómsku menšinu“ okolo 6,5 miliardy korún (v tom čase to budú už eurá). Aký podiel bude využiteľný na stavbu bytov či domov, Dušan Čaplovič (spolu s Monikou Beňovou veľký patrón homosexuálov) nespresnil.

Ak zoberieme do úvahy, že cigánov na Slovensku je 400 000, potom 6,5 mld. korún je 16 250 na jedného. Keďže sa nevolám Viliam Brzozavřetý, nebudem sa zaoberať úvahami, aký výlet a kam sa dá za 16 250 Sk zabezpečiť.

V spoločnosti je vypustený asi nejaký záhadný plyn, ktorý bráni ľuďom položiť si otázky: a čo dostane slovenský národ? Kto postaví slovenským rodinám dom či byt?

Kam smeruje slovenský národ, keď sa len prizerá ako sa ho nejaké potkany chystajú zničiť prečíslením neeurópskou krvou?

Prečo nad každou myšlienkou sebazáchovy európskych národov potkany ohŕňajú nos a označujú ju za rasistickú? Ak prežiť znamená rasizmus, prečo antirasizmus neznamená umrieť?

Koncepcie Európskej únie sú teda nezlúčiteľné s budúcnosťou európskych národov, vrátane nášho slovenského. Jedno musí padnúť. Zúfalo si len kladiem otázku: prečo spoločnosť vedená k záhube naďalej nepovažuje za svoju svätú povinnosť povstať?

http://www.beo.sk/spolocnost/83-t/572-e ... usi-padnut

Tento štát zanikne potichu
Vladimír Palko 01.12.2008
//

Tento štát zanikne potichu

Bola to úplne nenápadná správička. Ministri spravodlivosti EÚ sa zišli a dohodli sa, že nabádanie ku xenofóbii bude trestným činom v celej EÚ. Pripúšťam, že slovo xenofóbia malo kedysi nejaký rozumný zmysel. Znamená to „strach z cudzincov“. Iste, cudzinci, to je niečo nepoznané a ľudia mávajú strach z nepoznaného. Dnes sa však slovo „xenofób“ používa najmä ako nadávka, ktorú adresujú európski ľavičiari všetkým tým, ktorí upozorňujú na riziká neobmedzenej imigrácie migrantov z tretieho sveta do EÚ.


V rozhodnutí ministrov sú dve nebezpečenstvá. Stále viac si EÚ osobuje právo rozhodovať o veciach, o ktorých by si mali členské krajiny rozhodovať samé. Za komunizmu, keď bol Sovietsky zväz vzorom, sa hovoril vtip: V Česko-Slovensku sa budú používať okná s trojitým sklom. Prečo? Lebo na Sibíri je veľká zima.

Bavíme sa na Slovensku dennodenne v rodinách, médiách, v kaviarňach s priateľmi, v krčme v Terchovej, v parlamente, atď, o prisťahovalectve? Moc som si to nevšimol. Tých prisťahovalcov tu totiž až tak veľa zatiaľ nie je. Zato, že v západnej Európe je veľa problémov s moslimami a s reakciami Európanov na nich, nemusíme vari ešte my na Slovensku meniť Trestný zákon. Lepšie povedané, nemuseli by sme, keby to slovenský minister odmietol. Lenže národná orientácia vlády končí za hranicami Slovenska.
O pár týždňov príde do slovenského parlamentu nenápadná novela Trestného zákona o trestnosti nabádania ku xenofóbii, ktorú slovenský parlament teraz už musí, áno, správne čítate, musí schváliť. Tak vznikne ďalšia zbytočná norma EÚ a koľko je takých? Všetky prejdú i do nášho práva, pritom ich tu nikto nepotrebuje. Lenže Slovensko, samozrejme nielen ono, potom už nepripomína štát. EÚ sa začína podobať na štát. Čo je ten moment, kedy dôjde de facto k zániku slovenskej samostatnosti? Alebo už k tomu došlo? Mnohí sa zhodujeme v tom, že tým momentom je schválenie Lisabonskej zmluvy. Som rád, že Konzervatívni demokrati Slovenska hlasovali proti nej, nie som rád, že boli jediní.

Druhé nebezpečenstvo rozhodnutia je to, že ohrozuje slobodnú diskusiu o rizikách prisťahovalectva. Spomeňme si na dvesto mŕtvych z Madridu 2004, päťdesiat mŕtvych z Londýna 2005, na vyčíňanie moslimskej mládeže v predmestiach Paríža. Iste, Európa kvôli tomu nezanikne a neznamená to, že so žiadnym moslimom nemôže byť rozumná reč, ale prečo po tom všetkom má byť trestným akési nabádanie ku xenofóbii?

Poukazuje to na charakter štátu EÚ, ktorého bude (je) Slovensko súčasťou. Jeho politicko-úradnícka trieda už rozhodla. Debata o imigrácii nie je vítaná. Na dôchodky a zdravotnú starostlivosť pre milióny dôchodcov niekto robiť musí. A keďže detí je málo, musí byť dobrý ktokoľvek. I keď to kultúru každodenného života Európy zmení časom na nepoznanie.

Vladimír Palko

Evropská identita a hodnoty
Petr Sak

Evropská unie vznikla díky snaze řešit problémy národních států a jejich vztahy v důsledku tragického vývoje Evropy ve 20. století. Proto jsou dětská léta její existence poznamenána rozpory a problémy, které byly i příčinou jejího „početí“. Bylo by naivní domnívat se, že Evropská unie může vzniknout a fungovat na základě přenesení politického projektu do praxe. Nosným médiem politiky je sice moc, avšak schopnost moci utvářet a přetvářet sociální skutečnost je omezená. Tento rozpor je jedním ze základních problémů, které se promítají do fungování Evropské unie a jejích integračních procesů.

V jedné rovině existuje sféra formální politiky s deklarovanou demokracií, politiky formálních rozhodovacích procesů, formálních dokumentů, institucí a institutů, v druhé rovině existuje sféra spontánního života sociálních entit. Zatímco první sféru symbolizují bruselské politické a byrokratické elity, Evropský parlament, evropská ústava, Lisabonská smlouva a další smlouvy, druhou rovinu symbolizuje evropská identita jako výsledek sociokulturního života, která zpětně na tento sociokulturní život působí. Médiem první sféry je moc a právní normy, médiem druhé sféry jsou sociální normy, hodnoty a další jevy sociálního života.

Napětí mezi těmito sférami vyvolává krize, problémy a nespokojenost, takže hrozí až dezintegrace. Oba procesy sjednocování Evropy, formální a sociální, probíhají vlastním odlišným tempem. Z nerespektování jedinečnosti temporality obou procesů eurobyrokraty a politiky plynou možné konflikty.
Pod maskou demokracie…

Západoevropská společnost byla pro občany východního bloku atraktivní nejen svou ekonomikou a možností volného pohybu, ale i vizí vyspělejší demokracie. Uvěřili evropskými elitami proklamovanému principu subsidiarity a domnívali se, že evropská demokracie odebere něco moci národním politickým elitám a tuto moc předá občanovi. Avšak evropské elity místo hledání modelu evropské demokracie a jejího rozvíjení „školí“ občany v demokracii mimo politický systém, v němž žijí a za nějž jsou odpovědní. Zatímco vyjadřují starost o demokracii v Číně, Rusku, Bělorusku, na Kubě a chválí demokracii v Kosovu, Gruzii a na Ukrajině, občanovi Evropské unie politickou moc a vládu nad věcmi veřejnými nezvyšují anebo dokonce snižují. Namísto vytváření evropské demokracie jako nového politického fenoménu kvalitativně nové evropské sociální entity budují politické elity systém politické manipulace, v němž je občan statistou a uskutečňovatelem projektů bruselské byrokracie. Vážným mementem je kauza evropské ústavy a Lisabonské smlouvy. Poté, co občané v národních referendech odmítli evropskou ústavu, „Brusel“ rozhodl, že občané již nesmějí dostat možnost rozhodovat a modifikovanou ústavu v designu Lisabonské smlouvy se rozhodl prosadit nezávisle na jejich vůli. Tento záměr se podařil s jedinou výjimkou, neboť Irové Lisabonskou smlouvu v referendu odmítli. Podle předem jednoznačně daných „demokratických“ pravidel mělo být „ne“ jako výsledek referenda i evropským „ne“ Lisabonské smlouvě. Zde však končí demokracie a začíná manipulace elit. Argumentuje se tím, že 860 tisíc Irů a 53 procent oprávněných irských voličů přece nemůže rozhodnout o celé Evropě. Výsledky však lze také interpretovat jinak: Lisabonskou smlouvu zamítlo sto procent národů, kterým bylo dovoleno rozhodovat v referendu.

Evropská demokracie v současnosti není výrazem subsidiarity a směřování k decentralizaci moci, ale naopak, moc a rozhodování se stále více koncentruje a probíhá v jakémsi netransparentním bruselském pološeru politických elit, (demo)kracie – (byro)kracie, moci skryté za oponou – kryptokracie.
Krize závažnější než finanční

Průnik různých globálních a civilizačních procesů vytvořil zvláštní turbulence, v jejichž víru se ztrácí čistota ideologií, politický profil stran, a zůstávají jen holé pragmatické zájmy jedinců, skupin a států. Hlasatelé liberalismu a volného trhu určují kvóty a poskytují dotace, když předtím politici nové levice prováděli politiku, které by se pravicoví politici neodvážili – a najednou v maškarním víru finanční krize pravicoví politici volají po zestátnění, po socializaci bank a průmyslu, a George Bush, personifikace amerického neokonzervatismu, je v českých médiích nazýván komunistou. Nedojde zde však sluchu občan, který by se nepochybně tázal: „Kde je odpovědnost bankéřů, kteří světovou finanční krizi způsobili, kde je odpovědnost Mezinárodního měnového fondu a dalších zúčastněných institucí?“ Namísto povolání bankéřů k odpovědnosti dostali v USA tito finančně ničím neohrožení muži 700 miliard dolarů, ze kterých již opět ukrajují pro své odměny a zlaté padáky, s jejichž pomocí se snesou, jak se domnívají, někam, odkud nebude vidět útrapy a pravdu tohoto světa.

V třeskuté situaci globalizačních procesů, zániku bipolárního a posléze monopolárního světa a vznikajícího světa multipolárního, v situaci ekonomické krize se zdá, že všechno je možné. Pravicový politik Nicolas Sarkozy se chystá na ochranu před finančními toky z „komunistického východu“ k opatřením, kterými komunistické státy vznikaly – k socializaci (zestátnění) bank a průmyslu.

To, s čím se Západ musí vyrovnat, však není pouhá finanční krize, je to především krize hodnot a krize politická. Západní civilizace se stala civilizací „zlatého telete“ a v jeho službách byl vytvořen relevantní politický systém. Evropské unie se to týká v plné míře.

S jakými hodnotami je Evropská unie a evropská společnost vůbec spojena? I zde vidíme svár. V současnosti probíhá a v nejbližší budoucnosti bude dále probíhat kulturní, intelektuální a politické zápolení o obsah nové evropské identity. Podobně jako morálku, ani identitu nelze stanovit formálním právním aktem. Tak jako jiné sociální identity i evropská identita je svým způsobem „živá“, to znamená, že je v pohybu, neustále se definuje a redefinuje v reálných sociálních procesech. Osvícenější Evropané usilují o takovou evropskou identitu, která v sobě bude obsahovat bohatství jednotlivých národních kultur a národních identit a současně bude zahrnovat univerzální vrstvu jako průnik národních kultur a nově utvářených sociokulturních hodnot. Evropa by tak představovala jednotu v rozmanitosti, což umožní uchování celého kulturního dědictví. Kulturní rozmanitost na relativně malém prostoru Evropy je nezastupitelnou duchovní hodnotou budoucího globalizovaného světa. Tato vývojová varianta se však nemusí automaticky prosadit. Evropa se také může vyvinout do „macdonaldizované“ podoby: Pod tlakem masové kultury, globalizace a nesprávně nastavených politických procesů se může formovat společnost na úrovni „nejnižšího společného jmenovatele“, na úrovni všežravého, tlustého zlatého telete.
Češství ve vztahu k evropanství

K evropské identitě a jejím hodnotám se Češi vztahují dlouhodobě, evropská identita patří k významným vývojovým znakům jejich socializace. V empirickém sociologickém výzkumu se ukázalo, že češství a české vlastenectví není v protikladu k evropanství, ale naopak. Čím intenzivněji a hlouběji jedinec prožije a zvnitřní sociální entity nižšího řádu, jako je rodina, lokalita, region a národ, tím kvalitněji je schopen prožít evropskou identitu a stát se plnohodnotným Evropanem.

Zpětně zase evropská identita pozitivně ovlivňuje hodnotový systém českých občanů. Lidé s vyššími kompetencemi k životu v evropské společnosti, měřenými indexem evropeizace, mají také blíže k hodnotovému systému dnešních vyspělých Evropanů, to znamená k postmateriálním hodnotám, udržitelnému rozvoji, ochraně životního prostředí, participativní demokracii, solidaritě, odpovědnosti za druhé, preferenci kvality života před materiálními hodnotami, sebezdokonalování před užíváním si, preferenci duchovních a myšlenkových podnětů před smyslovými prožitky, myšlenek a idejí před majetkem, rozvoje osobnosti před ekonomickými a sociálními jistotami, preferenci mezilidských vztahů před kariérou a individuálních duchovních aktivit před formalizovanými rituály.

Naopak lidé s malými předpoklady evropeizace dávají přednost materiálním hodnotám a hédonismu. Vzhledem k tomu, že devadesátá léta znamenala velkou valorizaci těchto hodnot, příklon k evropským hodnotám vytvářel v Čechách ostrůvek pozitivní deviace, jakési pozitivní hodnotové orientace směřující do budoucna.

Samotné jádro Evropy, země původní Evropské unie, však v posledních letech zaznamenalo určitý odklon od postmateriálních hodnot, jejichž význam podle výzkumů R. Ingleharta narůstal v sedmdesátých a osmdesátých letech. Projekcí těchto hodnot do společenské reality je sociální stát, který má být podle národních a evropských elit demontován. Tím se dostává do konfliktu politický a ekonomický systém s hodnotovým systémem Evropanů, což zákonitě vytváří podmínky pro nestabilitu, napětí a společenské konflikty. Ideální společnost je taková, která se udržuje hodnotovým konsenzem svých členů a zvnitřněnými sociálními normami a morálkou. Tímto směrem by se měla Evropská unie ubírat, a nikoliv směrem k manipulaci občanů Evropy evropskými elitami.

http://blisty.cz/2008/12/9/art44166.html

//autoeditácia príspevku ( 14 Jan 2009, 13:01 )
Bývalý sovětský disident varuje před diktaturou EU

EU omezuje svobodu slova
Zdroj: Jiří Payne

Pro ty, kteří nevěří, že EU omezuje svobodu slova, přidávám příklad.
Pan Bernard Connolly, britský ekonom, pracoval jako vedoucí třetího odboru monetární sekce D v generálním ředitelství Evropské komise pro hospodářské a finanční záležitosti (Directorate-general for Economic and Monetary Affairs).

Za knihu The Rotten Heart of Europe - The Dirty War for Europe's Money (Prohnilé srdce Evropy - Špinavá válka o evropské peníze), kterou napsal v době tříměsíční neplacené dovolené a ve které kritizoval zavádění Eura, bylo proti němu po návratu do práce 4. října 1995 zahájeno disciplinární řízení. Údajně porušil Služební řád, podle kterého zaměstnanec musí dříve, než cokoli v oblasti svého působení zveřejní, text předložit komisi ke schválení. Údajně pan Connolly nepředložením textu napsaného v době dlouhodobé dovolené narušil důvěru zaměstnavatele, tj. Evropské komise, k zaměstnanci. Na doporučení disciplinární komise pan Connolly dne 16. ledna 1996 vyletěl ze zaměstnání bez nároků na finanční kompenzaci, která je jinak v institucích EU přímo královská.

Bernard Connolly zažaloval propuštění ze zaměstnání u britského soudu (Tribunal of First Instance), kde se obhajoval tím, že interní předpisy Komise jsou podzákonnou normou a odporují ochraně svobody slova. Soud Connollyho žalobu dne 19. května 1999 zamítl. V rámci odvolacího řízení Evropský soudní dvůr (ESD) potvrdil v rozsudku ESD C-274/99 ze dne 6. března 2001 oprávněnost propuštění ze zaměstnání a zamítl odvolání. Pan Connolly byl odsouzen k úhradě soudních nákladů.

Podle ESD je omezení svobody projevu třeba vykládat restriktivně tak, že v demokratické společnosti je možné omezit svobodu projevu úředníků (public servants) za účelem zachování podstaty vztahu důvěry mezi institucí a jejími zaměstnanci, která je k fungování instituce nezbytná, formou, kterou Evropská komise praktikuje. Tedy v podobě předběžného souhlasu Komise se zveřejněním textu, který souvisí s aktivitou instituce nebo jejího zaměstnance. ESD konstatoval, že Komise může odmítnout souhlas s publikací textu v případě, že existuje závažné riziko ohrožení zájmů ES. Bernard Connolly narušil důvěru Komise jako svého zaměstnavatele tím, že si knihu nenechal předem schválit, ale hlavně tím, že kritizoval základní prvky politiky EU. Zpochybnil tak smluvně zakotvenou orientaci politiky Evropské unie, kterou měl odpovědně a v dobré víře provádět. Jeho propuštění ze zaměstnání tedy neodporuje ochraně svobody slova.

V soudním rozhodnutí se praví, že Evropská komise má právo omezovat disidentské názory za účelem „ochrany práv jiných osob" a potrestat jednotlivce, kteří „poškozují image a pověst Evropské komise". Soud charakterizoval Connollyho knihu jako „agresivní, nactiutrhačnou a urážlivou". Obzvlášť pobuřující má být věta, že „hospodářská a měnová unie je hrozbou demokracii, svobodě a v konečném důsledku i míru". Za komisi zazněl rozhořčený hlas generálního advokáta Damaso Ruiz-Jarabo Colomera, že se Connollyho kritika Evropské unie podobá extrémnímu rouhání, a proto nemá právo zaštiťovat se svobodou projevu.

Daily Telegraph ke kauze napsal: „Evropský soudní dvůr včera rozhodl, že má Evropská unie zákonné právo potlačovat politickou kritiku svých institucí a vedoucích představitelů."
Kdyby George Orwell svou kritiku totalitních režimů inspirovanou atmosférou v instituci, kde pracoval, psal v době existence EU, nikdy by jeho knihy nevyšly.

Služební řád v článku 17 ve druhém odstavci požaduje: Úředník nesmí, ať sám nebo spolu s jinými, bez souhlasu orgánu, který jej jmenoval, zveřejňovat nebo umožnit zveřejnění jakýchkoli záležitostí, týkajících se činnosti Společenství. V dalších článcích se vysvětluje, že zveřejnění nebude odmítnuto, pokud bude úředník chválit činnost komise, zatímco má být odmítnuto, pokud by zveřejnění textu mohlo komisi ublížit.
Vzhledem k velmi ‚slušným' platům zaměstnanců EU se tak vysvětluje, proč se navzdory různým podezřením zdá být EU dokonalou institucí.

Nějaké spekulace o veřejném zájmu, který by mohl zveřejnění závažných informací odůvodnit, v EU nepřipadají v úvahu. Náhubkový zákon je drobnůstkou ve srovnání se Služebním řádem Evropské komise, té komise, která má Lisabonskou smlouvou dostat právo přímo regulovat náš život. Na složení Komise nebude mít občan nikdy absolutně žádný vliv.

V dobách, kdy měla Evropská komise pouze 17 členů, napsal Nicholas Ridley, bývalý konzervativní ministr tuto definici: „Sedmnáct nevolených, vysloužilých politiků, bez jakékoli odpovědnosti komukoli, kteří nenesou odpovědnost za zvyšování daní, když utrácejí peníze, kteří posluhují netečnému parlamentu, který za zvyšování daní rovněž neodpovídá."

Nyní je tedy potvrzeno, že komisaři nesmí být ani kritizováni. Euronadšencům to možná přijde jako nedůležité, ti smějí EU chválit bez omezení. Ale ten, kdo léta nesměl vykonávat svou profesi kvůli politickým názorům, to na lehkou váhu brát nemůže.

nieco k tej knihe:

An excellent book on the struggle to create and control the Euro and the European Central Bank, exposing the real story and motives behind the EU lies and propaganda, but containing economic detail which could be laborious for an average reader. It was written by an ex-EU Commissioner and insider who was fired for telling his story. The picture on the cover of the book is especially fitting; it depicts a statue of a nude boy standing on a monument dedicated to the EU, and the boy is pissing on a map of Europe below him which is covered with his urine.

http://tvina.sk/index.php?program=3&video=1078

Rozdiel medzi demokraciou a komunizmom, EU a SSSR