skôr si myslím že židia sa stali obeťou jednak fašizmu ale aj komunizmu

lebo väčšina židov boli obchodníci a čo im po kolektivizácii nebolo umožnené, veľa tích čo mali napr. zlatníctva boli popravených a pod....

Marxistický holokaust

zdroj: Národný kalendár 1997

Druhá polovica minulého storočia je v dejinách Európy a sveta poznamenaná agresívnym nástupom komunizmu, ktorý vo svetovom meradle mimoriadne deštruktívne poznačil celkový vývoj ľudskej civilizácie. Ideológia komunizmu je dielom toho ducha, v ktorej miesto vyvoleného národa zaujala so svetovládnymi ambíciami na politickú scénu „vyvolená trieda“. Údajne mala spasiť svet pod zástavou materializmu a bojového ateizmu.

Pôvodcom tejto antihumánnej ideológie je Karol Marx (1818 – 1883) – „hviezdna postava“ svetového židovstva (Dictionary of Judaism, 1991). Ako prostriedky na dosiahnutie tohto cieľa bolo stanovené: odstrániť hranice medzi štátmi (vytvorením nadnárodných megaštátov zbaviť národy a ich štátne celky suverenity – snaha marxistov o vytvorenie spojených štátov európskych), vytvoriť jednotnú menu a vyhlásiť nezmieriteľný, vyhladzovací boj nacionalizmu (národovectvu) a kresťanstvu ako hlavným prekážkam na ceste k ovládnutiu sveta.

Pred 80 rokmi, 7. novembra 1917, bol v Rusku nastolený marxistický totalitný režim. Rusko ako predobraz budúceho megaštátu, bolo čoskoro pretvorené na Zväz sovietskych socialistických republík. I keď Rusko bolo začiatkom 20. storočia ekonomicky relatívne zaostalé, bolo v tomto období jedným z najstabilnejších pilierov kresťanskej Európy. To bol aj jeden zo základných dôvodov, prečo marxistická inteligencia a marxizmu naklonené mocenské zoskupenia predstavovali a predstavujú Rusko v zahraničí ako „neeurópsku a nedemokratickú krajinu“ krajinu, ako „arcicentrum antisemitizmu“, stojace mimo európskej civilizácie. Cieľom týchto politických snáh je vyradiť Rusko ako veľmoc z európskej politiky, kdesi medzi Európu a Áziu, ako teritórium, ktoré je potrebné „scivilizovať“.

Marxistická revolúcia sa mohla v Rusku presadiť vďaka medzinárodnej podpore, ako aj rozsiahlym použitím hromadného násilia. Teror marxistický režim povýšil na štátnu doktrínu, a to tak vo vnútornej, ako aj v zahraničnej politike. Už v decembri 1917 bola vytvorená Čeka (predchodca NKVD a KGB). Tá rozpútala proti civilnému obyvateľstvu teror, ktorý nadobudol otvorene genocídny charakter. Tento jav bol v doterajšom Rusku úplne neznámy. V rokoch 1876 - 1905, do prvej ruskej revolúcie, bolo v tejto krajine popravených menej ako 500 osôb, predovšetkým pre kriminálne zločiny.

Marxisti, aby mohli zdôvodniť svoj teror proti oponentom – a to aj potenciálnym – zinscenovali atentát na vodcu Lenina a využili aj zavraždenie šéfa petrohradskej Čeky Urického. Červený teror bol v Rusku oficiálne vyhlásený dekrétom zo dňa 5. septembra 1918. Hneď v ten deň bolo vo väzení Čeky v Petrohrade surovým spôsobom vyvraždených 900 rukojemníkov. Koleso červeného teroru v Rusku roztočili traja besi: vodca Lenin, komisár vojenstva a vojnového loďstva Lev Davidovič Bronstein-Trockij (1879 - 1940) a ľudový komisár vnútra Grigorij Jevsejevič Apfelbaum-Zinoviev (1883 - 1936). L.D. Bronstein-Trockij vo svojej krvilačnosti a bezohľadnosti oveľa prevyšoval svojho obdivovateľa a žiaka Josifa V. Džugašviliho-Stalina (1879 – 1953).

Lev Bronstein je autorom známeho výroku: „Vydrancovali sme Rusko, aby sme porazili bielych.“ Grigorij J.Apfelbaum-Zinoviev sa zapísal do pamäti ruského národa vyvraždením ruskej inteligencie. Svojou krutosťou sa „vyznamenal“ pri potlačení kronštadtskej vzbury na jar 1921 a najmä masovými vraždami zajatcov a rukojemníkov. Na základe direktív Lenina (1870 – 1924) z leta 1918 boli v marxistickom Rusku po prvýkrát v dejinách ľudstva zriadené továrne na smrť – vyhladzovacie koncentračné tábory. V direktívach sa prikazovalo: „Treba zorganizovať osobitný oddiel z vybraných spoľahlivých ľudí. Tí budú uskutočňovať nemilosrdný masový teror proti kulakom, duchovenstvu a bielogvardejcom. Všetky podozrivé osoby treba umiestniť do koncentračných táborov...“

Prvý známy koncentračný tábor vznikol v roku 1920 na Soloveckých ostrovoch a v Usť Sysolsku. Následne vznikla štátna správa táborov – GULAG. V roku 1922 prešlo pod správu NKVD viac ako 350 koncentračných táborov roztrúsených po území celého Ruska. Takto bol po prvýkrát v dejinách ľudstva vytvorený rozsiahly „priemysel“ na masové vyhladzovanie obyvateľstva na tzv. Triednom princípe pri uplatňovaní kolektívnej viny prenasledovaných. Politike masového vyhladzovania obyvateľov Ruska stala sa mimoriadne nápomocná aj „teória“ práva. Generálny prokurátor Andrej Januarevič Vyšinskij (1883 – 1955) je autorom teórie, podľa ktorej absolútnym dôkazom viny je jeho „priznanie sa“. Akým spôsobom sa toto „priznanie“ dosiahne, nie je až také zaujímavé. Za pôsobenia tohto masového vraha bolo v Rusku len v období tzv. Kolektivizácie vyvraždených 12 miliónov roľníkov aj s rodinami. „Revolucionári“ suverénne ovládli v Rusku aj tzv. Revolučné tribunály pri komisariáte spravodlivosti, na čele ktorého stál Steinberg. Títo zločinci rozhodovali o živote a smrti desiatok miliónov občanov Ruska, nahnaných do koncentračných táborov a táborov nútených prác alebo násilne vysídlených do neobývaných oblasti tajgy, stepí a púšti.

Kto vlastne vládol v marxistickom Rusku? Roku 1920 z 22 členov radov ľudových komisárov (vláda) bolo 18 Židov, 2 Rusi, Gruzínec a Armén. Ešte výraznejšie bolo zastúpenie Židov na jednotlivých komisariátoch (ministerstvách) a najmä v represívnych zložkách. Títo bezohľadní komisári, nepoznajúci súcit, ovládli najmä Čeku (mimoriadna komisia pre boj s kontrarevolúciou) a vo výraznom počte sa stali veliteľmi koncentračných táborov a táborov nútených prác. Ovládli významné komúny a zmocnili sa kontroly nad ujarmeným obyvateľstvom. Všetka moc bola v marxistickom Rusku roku 1920 sústredená v rukách 545 osôb. Z nich bolo 450 Židov, 34 Lotyšov, 26 Rusov, 11 Nemcov, 11 Arménov, 3 Fíni, 2 Gruzínci, Čech, Maďar a jeden neznámej národnosti. Títo medzinárodne organizovaný zločinci sa pokúsili z Ruska vytvoriť základňu na uskutočnenie svojich svetovládnych ambícii.

Len čo si v Rusku roku 1917 uzurpovali politickú moc, začali na bodákoch vyvážať marxistickú revolúciu do dezorganizovanej povojnovej Európy a ostatných častiach sveta – s deklarovaným cieľom vyvolať svetovú marxistickú revolúciu (V.I.Lenin. L.D.Bronstein-Trockij). Týmto zámerom slúžila aj komunistická internacionála a vytváranie komunistických strán v jednotlivých krajinách. Uplatňovaním masového teroru, snahou destabilizovať vnútropolitickú a medzinárodnopolitickú situáciu pripravili cestu na nástup fašizmu na svetovú politickú scénu. Fašizmus v snahe zabrániť marxistom nastoliť tzv. diktatúru proletariátu a násilníckym spôsobom si uzurpovať politickú moc začal proti nim postupne používať tie isté metódy a voliť ten istý postup uchopenia moci a vládnutia.

Vláda komunistov stála Rusko 40 miliónov životov. Oveľa viac ako stratilo Rusko v obidvoch svetových vojnách. Pritom je málo známe, že vyhladzovanie obyvateľov Ruska dosahovalo jeden zo svojich vrcholov práve počas vojny. Cynické na tom je, že tieto obete červeného teroru sú doposiaľ štatisticky vykázané ako „obete“ druhej svetovej vojny. Marxistický experiment od tzv. Parížskej komúny (1871) až po transformáciu komunizmu stál ľudstvo 80 – 90 miliónov ľudských obetí (Čína, Kórea, Kambodža, Etiópia). Kto dnes spomenie na obete marxistického holokaustu?

Povedali o komunizme

Ľudovít Štúr:
V každom, akokoľvek usporiadanom komunizme otvára sa nielen perspektíva šedivého života zbaveného ušľachtilej radosti, ale aj perspektíva najstrašnejšieho despotizmu... Nech by sa akokoľvek komunizmus namáhal a predstieral, že chce ľuďom dopomôcť k ich právam, nič nevie o ľudstve, žalostne ho ponižuje... Patrí k najdivším výplodom, aké vôbec vzišli z ľudského mozgu.
(Slovanstvo a svet budúcnosti)

Milan Rastislav Štefánik:
Boľševizmus znamená požiar, ktorý ohrozuje celý svet
(Čeljabinsk 5. decembra 1918)

Tomáš G. Masaryk:
Řekl sem spojencům otevřene: nebojím se vítězství bolševikú. Bolševistická vláda je demokratická, socialistická.
(Kyjev, február 1918)

Alexander Dubček
U nás nie je iná alternatíva socializmu než marxistický program socialistického rozvoja, ktorý prináša strana... Je to 30 rokov, čo som začal pracovať v strane. Keby som mal ešte raz začať svoj život, začal by som opäť ako radový člen strany, ktorá si kladie také veľké ciele.
(jún 1968)

Podľa mňa je to dosť nevhodná téma pokiaľ ide o Komunizmus : židovské sprisahanie to by som mohol napísať kapitalizmus: židovské sprisahanie, môj názor je že treba oddeliť od seba komunizmus ktorý mal byť ďalšie štádium socializmu taktiež ako kapitalizmus ďalšie štadium inperializmus. Pokial sa týka židovskeho sprisahania treba si prečítať trilógiu: Genéza sionizmu a Kniežatá zloby, Adolf Hitler ktoré demokrat lolo karpavý Veškrna dal zabaviť. Pojednáva sa tam o sprisahaní ktoré židia si vytýčili na židovskom zjazde v Bazilei v 1850 roku, tam sa skutočne jedná o sprisahaní voči inovercom. Sú to dokumenty ktorých sa zmocnila cárska rozviedka! Po prečíní si môžeš urobiť vlastný názor na sprisahanie.

..napisane v 1921

HROBAŘI RUSKA

Kdo zná Rusko a měl navíc možnost sledovat všechny fáze revoluce, ten sice připustí, že anarchistické řádění ruského lidu překročilo všechny meze, avšak je si současně i jist tím, že by nikdy nemohl vzniknout tak systematický nástroj k vykořenění všech národních sil, tak fanaticky ničící a bořící mašinérie, kdyby se na samý vrchol anarchie nevyšvihl onen element, který po tisíciletí zůstal neměnným ztělesněním nespoutané, chamtivě nenasytné chtivosti, krutosti a bezohlednosti.

Tím elementem je Žid. Sotva bylo dosaženo „svobody“ (za peníze především londýnské burzy a pomocí rusko-židovských „svobodomyšlenkářů“), začala se ze všech koutů světa stahovat do nové zaslíbené země dítka Izraele. V Moskvě a Petrohradě vycházely bolševické noviny a časopisy, v dělnických a vojenských sovětech vystoupili pečlivě vyškolení a dostatkem peněz vybavení demagogové, aby mátli a rozeštvávali ducha ruského lidu, který byl z největší části nevědomý a negramotný. Alespoň jeden příklad za všechny ostatní. V petrohradském dělnickém sovětu se najednou objevil do té doby zcela neznámý muž jménem Stěklov. Kázal masám o zhroucení demokracie, o světovém míru, sliboval svobodu i chléb a štědře rozdával peníze. Při nějaké příležitosti byl donucen předložit své osobní doklady. Ukázalo se, že „Rus“ Stěklov je ve skutečnosti Žid jménem Nachamkes. Dnes je jedním z tiskových a propagandistických diktátorů sovětského Ruska. Podobných příkladů by bylo možné uvést stovky a stovky.

Před očima liberálních vlád obsadili z New Yorku přicestovalý Trockij-Bronštejn a ze Švýcarska přispěchavší Lenin petrohradský palác a udělali z něj hlavní stan bolševismu. Do Ruska se začali stahovat již před léty v bolševické škole na Capri (pod vedením Žida Rappaporta) vycvičení demagogové a odtud pak byli vysíláni do Kronštadtu na frontu. Osobně jsem se na Krymu setkal se židovskými studenty, kteří ve vojenských lazaretech kolportovali bolševickou „Pravdu“.

V červenci 1917 se bolševici rozpřáhli k prvnímu úderu. Kronštadští námořníci, podnícení a zagitovaní především Židem Rošalem, vypluli vzhůru po Něvě, vylodili na břeh obrněná auta, projížděli petrohradskými ulicemi a jako smyslů zbavení stříleli na všechno, co se jim namanulo. Povstání námořníků se podařilo potlačit, jeho vůdcové byli uvězněni a řadoví pučisté internováni. Ukázalo se však, jak jsme ostatně mohli vidět i my sami v Německu, že v takových případech Židé nešetří penězi a že se „umírněné“ politické strany o své bratry postarají. Vůdci sociálně revoluční strany a menševiků totiž byli Bernštejn-Cohan, Lieber, Gotz, Dan, Martov-Cederbaum a další. Sotva se Trockij-Bronštejn, Kameněv-Rosenfeld a jim podobní ocitli za mřížemi, okamžitě byli ve jménu svobody vydáváni za mučedníky idealismu. Lieberovi a Danovi se podařilo u hysterického žvanila a naříkavého slabocha Kerenského (jehož policejním ředitelem byl Žid a sionista Rutenberg) prosadit jejich osvobození. Tím byla katastrofa Ruska zpečetěna. S vědomím naprosté nezranitelnosti nyní mohli všichni demagogové odhodit své poslední masky. Koncem října na tzv. „shromáždění sovětů“ konečně padla ruská demokracie, sloužící ostatně jen k přípravě bolševismu, a krvavý teror začal...

Vyvstává přirozená otázka, odkud měli bolševici obrovské sumy na svoji propagandu a dlouhodobou a systematickou přípravu puče? Protiněmečtí autoři tvrdí, že Lenin a Trockij byli náhončími německého generálního štábu. Skutečnost je však zcela jiná. Bolševici byli a jsou agenty burzovních Židů všech zemí světa, a také šlo o židovské peníze, za něž byla vybudována největší destrukční mašinerie všech dob. Vladimír Burcev, který jako málokdo druhý zná tajemství ruské revoluce, ve své stati „Buďte prokleti, bolševici“ veřejně označil „německého“ Žida Parvuse-Gelfanda za otce bolševismu v Rusku. Tento „Parvus z Istanbulu, Parvus z Kodaně, Parvus ze Sofie, Parvus z Berlína“, z potravinových válečných „dodávek“ mnohonásobný milionář a přítel všech židovských i požidovštělých listopadových veličin Německa, vykázaný ze Švédska pro nespočetné intriky, dokázal již tehdy infiltrovat zahraniční ministerstva i úřady demokratických zemí a propašoval Lenina s několika dalšími stovkami revolucionářských Židů ze Švýcarska přes Německo do Petrohradu. A tehdejší „ruská“ vláda je vpustila do země. S dvěma stovkami dalších bratří pak z newyorského ghetta přijeli do Ruska Trockij a Zinověv. V kanadském Halifaxu však tuto celou vybranou společnost „nepoučení“ angličtí důstojníci internovali a zdárný průběh ruské revoluce byl ohrožen. V nejvyšším židovském zájmu zasáhla washingtonská vláda a vynutila si propuštění Trockého a spol. „Ruská“ vláda vpustila i tyto morové bacily do své země. Připomeňme si, že tehdejším prezidentem Spojených států byl Woodrow Wilson. Jeho pravou rukou byl burzovní čachrář Simon Wolff, druhým nejbližším pomocníkem sionista a člen Nejvyššího soudu Brandeis. Velkobankéř Jakob Schiff již r. 1904 financoval válku Japonska proti antisemitskému Rusku a všemožně podporoval infiltrování ruských válečných zajatců bolševickou propagandou. Nejlepším a nejbližším Wilsonovým přítelem byl Bernard Baruch, který jej později v čele skupiny 117 Židů doprovázel na „mírovou konferenci“ do Versailles. A není pochyb, že to byl právě on, který i tam štval židovskou smečku proti Rusku. Henry Ford ve své knize „Mezinárodní Žid“ publikoval dopis z úředních zdrojů, zaslaný jistým Fürstenbergem panu Rafaelu Scholanovi v New Yorku. List byl odeslán ze Stockholmu, datován 21. zářím 1917 (tedy pouhý měsíc před „shromážděním sovětů“) a říká se v něm, že hamburský bankovní dům Max Warburg „zřídil konto pro podnik kamaráda Trockého“, že další agent byl vybaven municí a zařídil její transport... Petrohradský vojenský sovět byl vybaven obrovskými financemi ze Stockholmu. Právě tam totiž seděl zmíněný Fürstenberg-Ganěckij (současný bolševický vyslanec v Rize), přebíral nespočetné sumy židovských peněz a dále je pak podle potřeby přerozděloval.

V zemi, zkrušené a rozložené válkou i paralyzované propagandou v řadách nečinných armád, tedy takto zvítězil židobolševismus. Vlastní židovské vysoké finance v tehdejším Rusku prakticky nebyly v té podobě, jako v západních zemích, ale naopak ruské národní bohatství nyní přešlo bez výjimky do rukou Židů a jejich souputníků. Vyloupení trezorů, „znárodňování“ domů, paláců a továren, domovní rekvizice i všechny ostatní podoby represí vytvořily nový fond zlata, šperků a ostatních cenností, který byl pak dále zčásti použit k verbování vojáků a šíření propagandy světové revoluce. Rozumí se samo sebou, že nemalá část z těchto cenností umožnila vybraným komisařům nákup realit a zřizování osobních kont v zahraničních bankách.

Protože ani těmito hrůznými skutečnostmi ruský lid neprocitl, pokračovalo souběžně s hospodářským spoutáváním také systematické vyhlazování, resp. znemravňování a zotročování národní ruské inteligence. Pod záminkou odplaty za dřívější příkoří pobízeli židovští demagogové ruské vojáky ke štvanicím na bývalé důstojníky, úředníky, inženýry a inteligenci obecně. Obávaným ústředím nejhrůznějších vražd bylo sídlo (nyní již nežijícího) „komisaře pro boj s kontrarevolucí“ Mosese Urického v ulici Gorochovaja č. 2 v Petrohradě. Do této zlověstné budovy byly odvlečeny tisíce osob a tam bez soudu jednoduše vražděny. Pro celou severní část Ruska byl Zinověv-Apfelbaum (guvernér Petrohradu, předseda severní komuny a přednosta exekutivy III. internacionály) přesně tím, čím byl Moses Urickij Petrohradu, a Trockij-Bronštějn vypracoval systém těchto krvavých orgií pro celé Rusko. Rudé gardy byly svými vraždami svázány s novým režimem na život a na smrt; jakákoli jiná vláda by s nimi musela udělat krátký proces. Proto také byly spolehlivým jádrem židovské despocie nad Ruskem. K nim pak ještě přistupovali bezcharakterní dobrodruzi snad ze všech zemí světa; jmenovitě Kavkazané, Lotyši a Číňané tvořili tyranské trestní jednotky, jimž byl bezbranný a obelhaný ruský lid vydán zcela na pospas. Přetrvávající zbytky ruské inteligence byly politikou biče, hladem a výhružkami smrtí nuceny ke spolupráci s novým režimem. V ovzduší nepřetržitého špiclování a nevídaného duševního i fyzického teroru tak musely dát své vědění a jednání do služeb krvavých nepřátel. Panství Židů nad Ruskem bylo naprosté. Rolníci, roztroušení po ohromném Rusku ve vzálenostmi izolovaných vesnicích, se sice na mnoha místech pokoušeli bránit svou nezávislost, avšak dodnes se nedokázali sjednotit ke společnému postupu a svržení jednotlivých center bolševické moci. Obrovský pogrom na ruském lidu stál již - střízlivě počítáno - 30 až 35 miliónů lidských životů...

Kdo není slepý, musí vidět, že bolševismus byl od prvého dne čistě židovskou záležitostí. Roku 1920 byl v Rusku Angličan Milton a mezi 380 komisaři nalezl na 300 Židů. Nyní již máme k dispozici kompletní seznam hlavních tyranů Ruska. Anglická kniha „Jews in Russia“ jmenovitě uvádí 550 nejvyšších dnešních představitelů bolševismu i jejich „úřední“ postavení. Ústřední rada lidových komisařů se skládá ze 3 Rusů, 2 Arménů a 17 Židů. V komisariátu války sedí 8 Lotyšů, 1 Němec, žádný Rus a 34 Židé (Bronštejn-Trockij, Fišman, Romm, Mejčik, Lievenson, Posern, Gubelman, Kalmanovič, Beckmann, Glucman, Jusmanovič, Giršfeld, Lechtner, Šulmann, Nasengolc, Eseiger, Cake, Silbermann a další). Komisariát vnitra je složen ze 2 Rusů, 1 Lotyše, Arména, Poláka a 45 Židů (Apfelbaum-Zinověv, Goldenrudin, Ender, Sönigštajn, Krachmal, Šrajdr, Sayermann, Meynkmann, Model, Josselevič, Šklovskij, Kneisic, Rasmirovič, Kronberg, Ryvkin, Sverdlov, Efitkin, Blumkin (vrah německého vyslance Mirbacha), Fines, Sachs a další). Komisariát zahraničních věcí tvoří 1 Rus, 1 Armén, 1 Lotyš, 1 Němec a 13 Židů (Joffe, Margolin, Levien [„bavorský“ lidový zmocněnec], Akselrod [vyslanec ve Vilnu], Beck [delegát v Paříži a Londýně spolu s Liebermannem], Grünbaum a pod. Připojuji k nim ještě Litvinova-Finkelsteina v Revalu (Tallin) a Gillersohna v Praze. Poté, co byl vypovězen Šklovskij ze Švýcarska, sedí Šermann v Lucernu, Morovskij v Itálii, Vigdor Kopp, Samuel Reich a další v Berlíně atd... Podobně to pokračuje i ve všech ostatních komisariátech. Na ruské provincie dohlíží 23 komisařů, z nich 21 Židů (Chajkis na Sibiři, Berlinskij v Kazani, Lievensohn na Donu, Sackheim v Jaroslavi, Isaak Lauk v Doněcku atd.). Je samozřejmé, že hlavní štáb ohlupující propagandy, žurnalistika je téměř zcela židovská. „Pravdu“ řídí Kuhn, Lurje, Diamant, Alperovič, Stěklov-Nachmakes a další, noviny „Volja Truda“ Katz, Sachs, Poljanskij, „Znamja Truda“ Lander, Levin, Davidson a jiní. Na hospodářské noviny dohlížejí Bernštajn, Goldberg, Goldmann, Eliassohn, Rafalovič atd. Mezi 42 tiskovými diktátory je pouze jediný Nežid, žalostný Maxim Gorkij. A konečně „všeruská“ exekutiva sestává z Lenina (který je jedněmi označován za Rusotatara, jinými za kalmyckého Žida) a 33 Židů (prezident Sverdlov, Blajchman, Abelmann, Šmidovič, Katz-Kamkov, Gimmer-Suchanov, Levickij, Goldštajn a další).

Slovem, 34 Lotyšů, 30 Rusů, několik Arménů, Poláků, Čechů a 447 Židů! Tak vypadá „ruská“ sovětská vláda!

Dnes již ani sami sociální demokraté nepopírají, že burzy určují politiku „velkých demokracií Západu“. Ale jak by si mohli tito naivkové třeba jen představit, že tito pánové burzy (z nichž je 90 % Židů) by mohli současně podporovat „proletářskou“ revoluci i bojovat proti ní tím, že poskytují pomoc antibolševickým armádám vlasteneckých Rusů Kolčaka, Děnikina, Judeniče a Wrangela. Skutečnost je taková: Kdyby burzovní politici z Paříže, New Yorku a Londýna opravdu chtěli nechat padnout sovětské Židy a jejich hrůzné bandy, pak by si Trockij, Apfelbaum a ostatní neposeděli v Kremlu možná ani měsíc. Avšak bílí ruští generálové budou podporováni jen do té míry a do té doby, než bratrovražedný a drásající boj ruského lidu skončí plánovaným úspěchem. Stačí si pouze prostudovat debaty anglické Dolní sněmovny z r. 1919, aby bylo naprosto zřejmé, že „britská“ vláda podmiňuje svoji podporu např. Kolčakovi tím, zda se jeho jednotky vzdají antisemitismu nebo ne... Judenič je zase vyzbrojován proti Petrohradu, hlavní město je na dosah jeho předních jednotek, telegrafické zprávy o dobytí hlavního města již třetí den obíhají světem, ruské cenné papíry neobyčejně stoupají, burzovní spekulanti prodávají... a britská flotila, která dosud chránila Judeničovo křídlo a ostřelovala již Kronštad, náhle ruského generála opouští a zahajuje palbu - jaká ironie a výsměch - na německo-ruské antibolševické jednotky před Rigou! Ruské jednotky před Petrohradem musejí kvapně ustoupit, protože dochází munice, polní tažení končí neúspěchem a ruský rubl klesá na původní úroveň... List „Journal de Genève“ celý tento podivný podnik výstižně označil za „spéculation israélite“. Wrangel měl být rovněž mohutně podporován, a přitom - jak zcela přesně vím - obdržel během celých sedmi měsíců pouze tři lodní dodávky munice a starých pušek a děl (z nichž mnohé musely být napřed v Sevastopolu upravovány), přičemž Francouzi vyváželi ze země jako protihodnotu množství obilí. Ve „francouzské“ vojenské misi bylo z 10 členů 7 Židů. Stručný výsledek všeho je pak ten, že Wrangel byl Francouzi nakonec nechán na holičkách stejně, jako Judenič Angličany.

Následkem toho šly věci v Rusku svým logickým směrem. Mnoha znalci předvídaný všeruský hladomor (hlad ve městech byl již od r. 1918), vyvolaný bezpříkladně hanebným hospodářstvím, neschopností, rozpadem dopravy apod. začal nakonec ohrožovat i samotného miláčka sovětů, Rudou armádu. A zatímco až dosud svět o hladovějícím ruském lidu nedostal ani tu nejmenší zprávičku, vykřikoval najednou celý židovský tiskový svět o naprosté nezbytnosti pomocné akce pro „umírající Rusko“.

Rusko v mnoha svých částech i nadále vymíralo, městům trochu pomohli nenapravitelní filantropové i páni burzy z Londýna, Berlína a Vídně. Trockij a Rudá armáda měli znovu pevnou půdu pod nohama.

A nyní spadla i ta poslední maska. Byla založena „ruská“ banka, tedy oficiálně vyhlášena burzovní diktatura ze strany „vůdců proletariátu“. Předpokládají se úroky 10 - 15 % měsíčně, tudíž jako u středověkých lichvářů. Sovětští mocipáni současně založili čistě kapitalistické soukromé syndikáty, samozřejmě s pomocí židovských financiérů ze zahraničí. V dozorčích radách prvních a největších z nich sedí Trockij, Šljanskij, Goldberg, Šatunovskij, Spencer, Eismunt a další. Pochopitelně: 99 % z nich jsou Židé. Koncem toho všeho bude finanční diktatura nad bezmocným, zbídačeným a vyhladovělým národem. Jde o plán, vypracovaný v mlčenlivých židovských lóžích Londýna, New Yorku i Berlína a realizovaný sovětskými Židy s pomocí Číňanů a vyvrhelů všech možných národů.

Že je bolševismus pouze prostředkem, nikoli vlastním cílem, to je jasné každému, kdo pohlédl za kulisy židovské politiky. Je prostředkem k vyvrácení všech lidových kořenů a sil, ke znemravnění národů, ke zničení národních hospodářství, aby je bylo možno později „legálně“ skoupit takříkajíc za babku. Předpokládá se demokratická republika, ba připouští se i možnost parlamentních loutkových monarchií. Avšak zákonitě přijde okamžik, který Žid v celých svých dlouhých dějinách nebyl nikdy následkem vlastní přechytralosti a nenasytnosti schopen vystihnout, totiž kdy přepnutý luk praskne. A vzdor všem rozpoutaným hrůzám a důmyslu nakonec neujdou židovští vrahové svému osudu ani v Rusku. Celá událost se odehraje s neodvratností přírodního zákona - židomilná demokracie nebude schopna zadržet náraz zpětné vlny a národní soud Rusů již nepřipustí pobyt jediného Žida ve své vlastní zemi.

Židé jako by předjímali svůj plně zasloužený konec. V době, kdy jsou psány tyto řádky, hýbe zeměmi světa pochybná snaha Židů o znovuposílení židovského bolševismu zničením Německa. Milióny a milióny se valí německými zeměmi, všude se vynořují židovští apoštolové, „starousedlí“ a „německou“ politiku řídící Židé pilně vyjednávají se svými souvěrci na Východě. Znamení blížící se bouře jsou zřejmá každému, kdo je chce vidět. Vzchop se, německý národe, a osvoboď se od morových židovských bacilonosičů. Nikdy nebudeš moci klidně budovat svůj život, pokud ti v žilách bude obíhat zhoubný bacil. Pohleď na strašnou propast, k níž jsi zaváděn - a zachraň se!

Listopad 1921, Alfred Rosenberg


Preco o niecom co bolo jasne uz v roku 1921 vacsina ludi nevie dodnes

Neviem ci to uz bolo spomenute ale tejto teme sa venuje aj Alexander Solženicyn vo svojej poslednej knihe "Dvesto rokov spolu".

Kratka recenzia:

Alexander Solženicyn a židia

Práve som dočítal francúzsky preklad dvojzväzkovej Solženicynovej knihy "Dvesto rokov spolu" (2003) o rusko-židovských vzťahoch od roku 1772. Je to veľmi rýchle a fascinujúce čítanie. Okrem iného sa dozvedáme nielen to, že Októbrovej revolúcii v roku 1917 (v podstate nič iné, než dobre zorganizovaný a v praxi uskutočnený židovský puč) dominovali židovskí agitátori (čo je veľmi dobre zdokumentované), ale že to platí aj o revolúcii v roku 1905 (čo som nevedel). Takisto sa od tohto veľkolepého človeka dozvedáme o ohromujúcom meradle židovskej nadvlády v Sovietskom zväze počas prvých dvoch desaťročí jeho existencie, vrátane jeho vražedného vnútorného bezpečnostného systému: Čeka, OGPU, NKGB a NKVD. Keď sa Rus ocitol v rukách Čeky, mohol si byť takmer istý, že bude v rukách židovských mučiteľov a katov.

Súdobá pohľadnica, ktorá kolovala mesiace po revolúcii. Zobrazuje šiestich vodcov revolúcie. Sú na nej Lenin, /ktorý bol aspoň zo štvrtiny židom, doma rozprával hebrejsky a oženil sa so židovkou/, Trockij-skutočné židovské meno Lev Bronstein, Zinoviev-skutočné židovské meno: Hirsch Apfelbaum, Lunacharskij-nežid, Kamenov-skutočné židovské meno Rosenfeld, Sverdlov-žid.

Z litánií židovských zločinov voči dlho trpiacim Rusom (a iným Slovanom: Ukrajincom a Bielorusom) a s chladnou mysľou vymenovávaným autorom sa až hlava krúti a človek by toto skutočne mal čítať s prázdnym žalúdkom. Ale ani do dnešného dňa medzinárodné židovstvo nikdy nepriznalo svoju neúmernú podporu boľševickej diktatúry počas prvých dvoch desaťročí. Žiadne prosenie o odpustenie. Rusom sa nikdy nedostalo žiadnych reparácií. Nikto sa vinovato nebil do pŕs. Nik ich nevyzýval ku kajúcnosti. Nič... Aké typicky nežidovské!

Tých pár, veľmi zriedkavých, židovských hlasov, ktoré sa opovážili hovoriť o roli židov v establišmente komunistickej hrôzyplnej mašinérie v Rusku, iní židia automaticky vítali s neprívetivosťou a s nepriateľstvom a hovorili im, aby si zatvorili tie svoje "sebanenávidiace" ústa.

Autor hovorí aj o inej stránke, o tzv. ére "nacionálneho boľševizmu" (skutočne nevhodné pomenovanie!), údajne zavedenej Stalinom. Solženicyn poukazuje na to, že Stalin bol rovnako neprívetivo naladený voči ruským záujmom ako Lenin a Trockij. Koľké milióny životov ruských roľníkov a ruských pravoslávnych kňazov má na svedomí Stalin?! Hovoriť o ruskom nacionalizme v súvislosti so Stalinom je jednoducho smiešne, keď berieme do úvahy vraždenie, doprevádzajúce Stalinove a Kaganovičove prenasledovania v súvislosti s kolektivizáciou a náboženstvom. Navyše, židia aj v čase, keď bol na čele Stalin, stále ešte prevažovali na všetkých úrovniach sovietskej byrokracie (vrátane ich prevahy v administratíve systému táborov Gulag).

Solženicyn takisto píše o svojich osobných kontaktoch s niektorými sovietskymi židmi a o ich typickom relativizme v pohľade na všetky záležitosti, vrátane komunistických zločinov a desiatok miliónov obetí. Ale ten ich chladný, intelektuálny relativizmus a váhavosť vidieť svet len v čierno-bielych farbách sa okamžite vytráca, keď sa spomenie hitlerizmus.

Ďalším príkladom židovského pokrytectva, na ktoré autor poukazuje je fakt, že židia zakaždým vystríhajú Rusov (konkrétne aj Solženicyna), aby nezovšeobecňovali, keď hovoria o židoch a o stránkach ich charakteru, hoci oni sami propagujú len ten najnegatívnejší obraz ruského charakteru a hovoria, že je to vina samotných Rusov, ak fundamentálne ušľachtilý experiment komunizmu zlyhal". Takže zovšeobecňujú, keď hovoria o Rusoch, ale pritom od nich požadujú, aby sa na židov nedívali ako na isté charakterovo odlišné osobnosti.
Nikdy nič nie je vina židov. Jeden štandard pre židov, druhý pre gójov.

---
Ze by len dalsie "konšpiračné teórie poriadne pritiahnuté za vlasy, ktoré sú dielom dákych neonacistov, fašistov" ? (citujem z tohto fora )

Ak si zaspominam na stredoskolske ucivo z literaturi tak Solzenicyna sme preberali ale tuto knihu nam nikto nespominal.

Mozno nahoda alebo skorej umyselne utajovanie skutocnosti.

Sice vysla az v roku 2003 ale pochybujem ze sa na tom nieco do buducna zmeni. Tak ako bolo asi minulemu rezimu nepohodlne hovorit o Suostrovi GULAG, dalsej jeho knihe, tak to bude dnes s Dvesto rokov spolu.

Zidokomunizmus a zidokapitalizmus("demokracia") su dve strany tej istej mince.


Ak ma niekto zaujem o podrobnejsi menny zoznam, tu je: 90 LET ŽIDOVLÁDY V RUSKU

dobre, moja posledna do politiky, lebo toto politika neni je, toto je ine "fabulovanie" a tak
Co takto zalozit nove temy?
napr. mozu zidia za cenu tvarohu v slovenskych lahodkach?
mozu zidia za to, ze zlaty bazant ma zelene flasky?
mozu zidia za to niektori ludia davaju rezance do cesnakovej polievky?
mozu zidia za to, ze su utopence kysle?
mozu zidia za to, ze som si nepovysaval izbu?
mozu zidia za to, ze som dnes prehral biliard?
mozu zidia za to, ze nas postar niekedy nezazvoni aj ked na druhy den povie, ze zvonil a neboli sme doma?
odpoved ano! podla prieskumov 5 z 5 antisemitov na slovensku mozu zidia uplne za vsetko na co si len spomenieme.. sice 5 z 5 antisemitov na fore hojko.com v zivote ziveho zida nevidelo a ani neuvidia, len oni vedia, lebo oni su nieco viac tzv. arijska rasa a vsetci ostatni mozu ist do aaahoj..
samozrejme kali alebo ten arijsky neviem co mi tu na toto pastnu 67clankov z roznych "odbornych" zdrojov, (ktore okrem 5 z 5 antisemitov aj tak nikto necita)ktore dokazu, ze moje teorie su pravdive a viac..

hlavně, že je večírek

Nie som psycholog, ale som si isty, ze tento druh spravania ma svoj odborny nazov

Aryan Angel napísal:Nie som psycholog, ale som si isty, ze tento druh spravania ma svoj odborny nazov

mno jo, ja si rad vypijem, priznavam ale ak si sa pytal na seba a svojich kumpanov tak myslim, ze to je schizofrenia, xenofobia..

Vdaka, ale nemyslim si ze by Solzenicyn patril k mojim kumpanom.

(to ti ale asi vela nepovie kedze tie clanky citam len ja a par xenofobov)

miki24686 napísal:v zivote ziveho zida nevidelo a ani neuvidia,

Aj keby som poznal, co to ma zmenit na fakte ze zidia financovali, podporovali a tvorili komunizmus?

miki24686 napísal:ze moje teorie su pravdive a viac..

Ake teorie?

PS: inak ked tak kukam na tvoje bydlisko tak ty si tiez riadny xenofob a rasista

najlepsia na tom clanku je ta reakcia od citatelov co je v diskusii na ynet. same vyhrazky. su jasni. a ze nacisiti boli najvacsi vrahovia. taky prdlajs, tito sa im nielen vyrovnali ale aj daleko prekonali.

Obete komunistickych zlocinov.

Zas len polopravdi a lzi....

Nehovorte nic zle na Zidov lebo Sabovi vytvorili domovinu

// Aryan: Jemu staci novy kobercek