dlouhou dobu mi vrtá v hlavě jedna věc a rád bych znal názory zkušenějších.
Není to tak dávno, co jsem ztratil slečnu, do které jsem se zamiloval a jako důvod mi byly vytknuty mé emoce.
Jelikož jsem emotivní člověk, dost dlouhou dobu jsem z toho byl špatný... Neumím se totiž přetvařovat a podobné pocity v sobě dusit. Přečetl jsem si knížku Jak sbalit ženu v2.0 od T. Baránka, kde jsem se dozvěděl, že jsem udělal jednu z tzv. exkluzivních chyb a nemám již šanci ji napravit. A tak se taky stalo... Více jak půl roku jsem se o dotyčnou slečnu snažil a postupně ztratil sám před sebou všechnu soudnost i hrdost, zatímco ona se absolutně nezajímala a nechala mne v tom. Uvědomuji si, že jsem doplatil na svou nezkušenost (sladkých 17 tou dobou), řekl co cítím někomu, koho jsem vlastně ani pořádně neznal a vůbec do toho spadl ani nevím jak. Slečně se začal omlouvat (ano, další chyba...), že byla chyba jí něco podobného říkat a že bych ji raději více poznal a někam zašel... Načež ona mne odbyla se slovy "Si to moc bereš" s hrůzostrašným/vyděšeným pohledem ve tváři. Načež se ke mně, když jsem téma po pár dnech znovu načal, začala chovat arogantně, vysmívavě a urážlivě. Nevím, jestli tahle změna v chování z holky, se kterou jsem si měl co říct a která mi přišla strašně sympatická byla způsobená jen mou chybou nebo se ukázala její pravá tvář. Už mne to tak netíží jako kdysi, ale rád bych znal názory ostatních, co se těch emocí týče. Od té doby jsem se na sobě hodně snažil zapracovat, přečetl si zmíněnou knížku, některé diskuze tu, spoustu článků a "návodů" ohledně balení, udělal změny k lepšímu v oblékání a konečně mám po letech i účes, který přitahuje pozornost slečen v pozitivním slova smyslu.
Že nemá cenu se snažit, že je nejlepší zapomenout a jít dál vím, už jsem si tu přečetl hodně diskuzí. 
Takže, je tohle opravdu taková školácká chyba, které se musím za každou cenu stůj co stůj vyhnout, nebo to jen byla pěkná záminka pro dotyčnou k tomu se mne zbavit a svést vše na mne? O tom, že si dotyčná nebyla schopná na mne najít čas, ani nemluvě. Určitě sem chodí spousta žen, je tohle pro ně opravdu tak nepřípustné a dotyčný by u nich po tomto skončil? Berte prosím v úvahu, že jsme se znali opravdu krátce a všechny ty chybné kroky teď vidím... ale jak se zpívá v jedné mé oblíbené písničce - zoufalství nutí další chybu. Díky všem za jakékoliv názory.
Snad půl roku jsem o ni ten zájem projevoval (a fakt že hodně, některé věci jsem si měl určitě odpustit), postupně do doby, kdy mne začala střídavě ignorovat a normálně zdravit v závislosti na tom, jak moc jsem se snažil (alespoň mi to tak přišlo). Nakonec jsem si řekl, že takhle to dál nejde, vola jsem ze sebe dělal dost dlouho a vrátil jí to úplně stejně totálním ignorem, kterej trvá už asi 2 měsíce. Za ty poslední 2 měsíce jsem na sobě dost zamakal a celkově ji přistihl při tom, jak na mne několikrát civí a možná jí to asi trochu i vrtá hlavou, ale nechal jsem to bez povšimnutí, nemíním si zase něco nalhávat. O tom, že sama přileze (kór když začaly prázdniny), dost silně pochybuju, ve většině případů byla většina aktivity z mojí strany a já počítám s tím, že to holt byla dobrá zkušenost, ale je čas jít dál, i když mne to samozřejmě celkem mrzí. 
pametaj ze laska pride sama a vacsinou na prvy pohlad 
) a dál to neřeší..? Vím, že to všechno záleží na povaze, že každá z nich je jiná... Z mého pohledu, kdybych byl ve stejné situaci, tak bych se snažil, aby tak netrpěla a nechtěl, abychom se kvůli tomu rozešli ve zlém, ale asi je to mou povahou. Vůbec totiž nevím, jak a jestli se k ní mám vůbec chovat, nebo si jí vůbec nevšímat, po tom všem, když mne v tom v podstatě nechala. Předem díky za každý další názor. 
