Y NET: „Nesmieme zabudnúť, že najväčší vrahovia všetkých čias boli židia“

Pred takmer 90 timi rokmi, medzi 19. a 20. decembrom roku 1917 podpísal Lenin dokument, ktorý vyzval k vytvoreniu Čeky. za krátky čas sa Čeka stala najväčšou a najkrutejšou štátnou bezpečnostnou organizáciou. Jej organizačná štruktúra bola každých pár rokov zmenená rovnako ako aj jej mená: GPU, NKVD, KGB.
Nevieme s istotou povedať počet vrážd, ktorých sa Čeka dopustila, aj zrejme dosahuje 20 miliónov, včítane obetí kolektivizácie, hladu, gulagov...
Boli eliminované celé populačné kultúry: nezávislí farmári, etnické menšiny, príslušníci buržoázie, vojaci, intelektuáli, pracovní aktivisti, členovia opozície...
Lenin, Stalin a ďalší nemohli vykonávať tieto činy bez disciplinovanej spolupráce „predstaviteľov teroru“, krutých vyšetrovateľov, katov, gárd, sudcov, pervertov, z ktorých mnohí poskytli režimu košer certifikát.

Ruská verejná debata úplne ignoruje otázku: Ako sa nám to mohlo stať? A ako sa to mohlo stať židom? Izraelský študent strednej školy skončí školu bez toho, žeby vôbec počul meno Jagoda – najväčší židovský vrah 20. storočia, zástupca tajnej služby NKVD, ktorý plnil všetky Stalinove príkazy a je zodpovedný za smrť najmenej 10 miliónov ľudí . Jeho židovskí podriadení zriadili a spravovali systém gulagov.

Medzi Stalinových blízkych spolupracovníkov patril aj Lazar Kaganovič, ktorého židovský historik charakterizuje ako „prvého stalinistu“. Mnohí židia predali svoju dušu komunistickej revolúcii a majú navždy na svojich rukách krv. Spomenieme len jedného: Leonid Reichman, šéf špeciálneho útvaru NKVD a hlavného vyšetrovateľa, ktorý bol obzvlášť krutým sadistom.
Podľa publikovaných štatistík v roku 1934 zastávalo významné posty v sovietskom aparáte 38.5 ľudí židovského pôvodu. Postupne boli tiež eliminovaní. Ukázalo sa však, že židia, fascinovaní mesiášskou ideológiou sa môžu stať tými najväčšími masovými vrahmi, akých dejiny poznajú.
http://www.ynetnews.com/articles/0,7340 ... 99,00.html

axXis napísal:To robi ktorakolvek rasa vo vyssie spomenutych drogovych karteloch(alebo aj za mensie obnosy penazi, este si nevidel vrazdu pre 20Skk?). A zidia, ktorych som stretol ja sa netvarili ako krvelacne hovada co mi idu ukradnut penazenku. Podobne veci mi pridu ako povery a predsudky.
Edit: nevedel som o tom, ze charakterove vlastnosti sa dedia geneticky a vsetci prislusnici nejakej etnickej skupiny maju rovnaku povahu

Jeden megawat výkonu prvých sovietskych hydroelektrární na Volge stál v priemere 40 ľudských životov.

To vyplýva zo štúdie, ktorú teraz zverejnil na svojej webovej stránke elektrárenský holding RAO UES.
Štúdia sa venuje väzňom gulagov, ktorí v 20-tych, až 50-tych rokoch pracovali na stavbách sovietskeho energetického hospodárstva.
"Vieme aj naďalej veľmi málo o tragédii, ktorú vtedy prežila naša krajina", cituje tlačová služba RAO UES šéfa holdingu, Anatolija Tschubaisa. "Najnovšie svedectvá tejto dimenzie a neľudskosti ‚táborového hospodárstva' sú šokujúce."
Štúdia teraz vychádza ako kniha pod názvom "Väzni na komunistických staveniskách: Gulagy a objekty energetiky ZSSR" v nakladateľstve Rossijskaja polititscheskaja enziklopedija.
Obsahuje 177 dokumentov sovietskych vládnych úradov a štátneho zastupiteľstva a sprostredkúva určitú predstavu o dimenzii tohto javu a o pracovných podmienkach, za ktorých väzni gulagov budovali energetické objekty v stalinskej epoche.
Ide pritom v prvom rade o tucty vodných elektrární na Volge, Kame a iných tokoch stredného Ruska, ktoré budovali stotisíce väzňov.
/ 10/04/2008 14:07 MOSKVA, 10. april (RIA Novosti).
GULAG-Baustellen forderten 40 Menschenleben pro Megawatt - RAO UES veröffentlicht studie,
http://de.rian.ru/society/20080410/104630728.html

Sabo napísal:
K tomu ako nenavidis Izrael by si mal vediet, ze nikdy VOJENSKY nenapadol ziadnu krajiny. Naopak sam bol 6x napadnuty Arabmi.

Sabo napísal:Nakolko som zisit ,ze je na tomto fore v mode nadavat na Usa a hadzat superobjektivne linky, je mi zahadou preco moje topici zahadne sa same vymazu...hm

Sabo napísal:K tomu komunizmu 90% komunistov bolo ateistov alebo mala krestansky povod. Komunisty nenavideli nabozenstvo.

Sabo napísal:K tomu ako nenavidis Izrael by si mal vediet, ze nikdy VOJENSKY nenapadol ziadnu krajiny. Naopak sam bol 6x napadnuty Arabmi

Sabo napísal:Minule si pisal nieco o zidovskom monitoringu. To akoze ak veris takymto vecia si na tom dost biedne... Nenavist ta ovladla. Ja odsudim kazdy zlocin je to jedno ci je Izraelsky, Rusky atd...

Sabo napísal:Ty si myslis , ze zidia su iny ako prosty ludia??? Maju 9 hlav alebo maju v genoch kradnutie a ovladnutie sveta

Sabo napísal:Kamos bol 2 roky v Izraeli a povedal mi ,ze je to perfektna krajina. Zije tam vela Rusov aj dost Slovakov. Predstav si ,ze ho nikto nemonitoroval.

Sabo napísal:A ked mam iny nazor ako ty uz som nejaky zidovsky agent???

Sabo napísal:Izrael nema pravo na stat??? Ma podla historie. Skvor nemaju Arabi. Arabi tu povodne nezily a toto uzemie dobyli. Povec mi kto su to Palestincania??? Jaj filistinci??? Ale ved tento narod neexistuje, davno zanikol. Arabi zacali pouzivat tento nazov az v 60. rokoch. Sam Jasir Arafat to vyhlasil!!!

Sabo napísal:V roku 1948 mohla vzniknut aj slobodna Palestina. Arabi ju nevyhlasily a napadli radsej Izrael s tym ,ze ho znicia. Dostali na frak. Co mi k tomu povies???

Agresia v júni 1967 dostala dovtedy Egyptom obsadený úsek Gazy a v r. 1949 Jordánskom anektované Západné pobrežie pod izraelskú kontrolu. Hneď po skončení vojny začala vtedy vládnuca sociálnodemokratická strana práce so systematickou osídlovacou politikou. Táto mala obsadenie palestínskych území urobiť prakticky nezvratným a natrvalo zamedziť vzniku palestínskeho štátu. Osídlenia boli dlhodobo a strategicky tak plánované, aby kontrolovali najdôležitejšie spojovacie línie a Palestíncami obývané územie sa rozdrobilo na nespočet ostrovčekov. Údolie Jordánu, ktoré ohraničuje Západne pobrežie na Východ oproti Jordánsku malo byť ako permanentná „bezpečnostná zóna“ integrované do Izraelského štátu.

Arabská časť Jeruzalema, dobytá v júnovej vojne, bola fakticky hneď a 1980 aj formálno-právne anektovaná. Izraelská Strana práce bola zajedno s pravicou, že na obsadených územiach nesmie v žiadnom prípade vzniknúť niečo také, ako palestínska štátnosť. Hlavnou myšlienkou bolo, teritóriá stále viac taviť dohromady s Izraelom, ale s palestínskymi obyvateľmi zaobchádzať ako so štátnymi občanmi Jordánska. Tým zároveň ako bezprávnych vôči štátu Izrael, ktorý im fakticky vládne. Strana práce vtedy dúfala, že vypestuje v obsadených územiach, ako svojho partnera kastu, ochotnú ku kolaborácii. Za tým účelom boli v r. 1972 a 1976 organizované v rade miest komunálne voľby. Úplne proti vôli okupačnej moci zvíťazili prevažne politici, ktorí boli blízki PLO, alebo dokonca Fatahu („Víťazstvo“- akronym pre Hnutie národného oslobodenia Palestíny). Výsledky boli trocha neskôr „korigované“, čiastočne teroristickými útokmi izraelských pravicových extrémistov vôči zvoleným politikom, čiastočne tiež ich zosadením. Až do decembra 2004 to boli jediné komunálne voľby na obsadených územiach.

V r.1977 prebrala po prvý raz pravica vládnu moc v Izraeli. Za predsedu vlády Menachema Begina (Likud-Blok) bola už neopraviteľná osídlovacia politika zavedená Stranou práce preferovaná. Zároveň získal Izrael separátnou mierovou dohodou s Egyptom 1979, pre svoje represie proti palestínskemu obyvateľstvu a pre plíživú anexiu obsadených území, krytý chrbát.

Dva základné body, ktoré sú už zakotvené v historickom sionizme, treba na pochopenie tohto procesu brať na zreteľ : 1. sionizmus sa nikdy nesnažil aranžovať sa so svojimi arabskými obyvateľmi krajiny v mierovej koexistencii. Židovské obce nažívali stáročia pokojne a bezpečne v Palestíne. Ale sionisti chceli exkluzívny „Židovský štát“, s dlhoročne zaistenou židovskou väčšinou a s jasným, nespochybniteľným židovským monopolom v politike a kultúre. Vytvoriť štát, v ktorom by sa museli Židia deliť o moc nemalo zo sionistického pohľadu žiadny zmysel. Tým bol automaticky od prvého momentu osud domáceho obyvateľstva spečatený. 2. Sionizmus svoj projekt štátu nikdy neobmedzil len na časť Palestíny, ale od samého počiatku si nárokoval vlastníctvo celého teritória nikdy exaktne nedefinovaného „historického“ Izraela. V tomto zmysle boli a sú všetky izraelské vlády, počnúc Stranou práce, pevne rozhodnuté, minimálne v r. 1967 obsadené Západné pobrežie a východný Jeruzalem nikdy nevydať.

Charta OSN výslovne zakazuje anexiu vojensky dobytých území. Pod OSN patrí v súčasnosti 192 národov. Len jednému jedinému nechávajú stáli členovia Bezpečnostnej rady OSN už 40 rokov beztrestne prechádzať porušenie tohto základného ustanovenia bez toho, aby vôbec niekedy vážne diskutovali o sankciách. Presne podľa ústavy Georga Orwella „Zvieracia farma“: „Všetky zvieratá sú si rovné. Ale niektoré sú si rovnejšie“. . . . . .
Knut Mellenthin
Podľa nemeckého denníka Junge Welt – www.jungewelt.de/2007/06-05/020

Poslední morální argument popisuje Izrael jako zemi, jenž při každé příležitosti usiluje o mír a prokazuje velkou zdrženlivost, dokonce i když je vyprovokována. O Arabech je naopak prohlašováno, že se chovají velice špatně. Tato historka – která je izraelskými vůdci a jeho americkými obhájci, jako je Alan Dershowitz, donekonečna omílána – je jen dalším mýtem. Co se týče současného chování, není jednání Izraele od činů jeho protivníků mravně odlišitelné.
Izraelští vědci dokládají, že ranní sionisté měli ve vztahu vůči palestinským Arabům daleko k laskavosti. Arabští obyvatelé sionistům vzdorovali, což je vzhledem k tomu, že sionisté chtěli vytvořit svůj stát v arabských zemích, sotva překvapivé. Sionisti reagovali s důrazem a vysoký morální kredit si v této době nezachovala ani jedna strana. Titíž vědci rovněž odhalují, že vytvoření Izraele provázely v letech 1947-1948 explicitní akty etnických čistek včetně poprav, masakrů a znásilnění ze strany Židů.
I další chování Izraele vůči jeho arabským protivníkům a Palestincům v jeho područí bylo často brutální, což odporuje jakémukoliv tvrzení o morálně nadřazeném jednání. Například v letech 1949 až 1956 zabily izraelské bezpečnostní síly něco mezi 2700 až 5000 Araby, z nichž drtivá většina byla neozbrojena. Izraelská armáda vedla v ranných 50. letech mnoho útoků za hranicemi svých sousedů, a přestože tyto akce byly popisovány jako obranná reakce, byly ve skutečnosti součástí širší snahy o rozšíření hranic Izraele. Expanzivní ambice Izraele vedly také k zapojení Británie a Francie do napadení Egypta v roce 1956, a Izrael se získaného území vzdal až po tvrdém americkém nátlaku.
Izrael ve válkách v letech 1956 a 1957 zavraždil stovky egyptských válečných zajatců. V roce 1967 vyhnal z nově vybojovaného Západního břehu mezi 100 000 až 260 000 Palestinců a z Golanských výšin 80 000 Syřanů. Rovněž nese spoluvinu na masakru 700 nevinných Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Šatila po jeho invazi v Libanonu roku 1982, a izraelská vyšetřovací komise zjistila, že ministr obrany Šaron byl za tato zvěrstva „osobně zodpovědný“.
Izraelci mučí spoustu palestinských vězňů, systematicky ponižují a obtěžují palestinské civilisty a při mnoha příležitostech proti nim nevybíravě používají sílu. Například během první intifády (1987-1991) izraelská armáda rozdávala svým vojákům obušky a povzbuzovala je k lámání kostí protestujících Palestinců. Švédská organizace „Save the Children“ odhaduje, že „v prvních dvou letech intifády potřebovalo lékařské ošetření zranění způsobených bitím 23 600 až 29 900 dětí“, z nichž téměř třetina měla zlomeniny kostí. Téměř jedna třetina zbitých dětí byla ve věku do deseti let.
Reakce Izraele na druhou intifádu (2000-2005) byla ještě násilnější, což vedlo Ha‘aretz k prohlášení, že „izraelská armáda... se mění ve vražednou mašinérii, jejíž efektivita nahání hrůzu a je šokující“. Izraelská armáda vystřílela jen v prvních dnech povstání milion kulek, což má do přiměřené reakce daleko. Od té doby byli na každého mrtvého Izraelce zabiti 3,4 Palestinci, z nichž většinu tvořili nevinní kolemjdoucí; poměr zabitých palestinských dětí vůči izraelským je dokonce ještě vyšší (5,7 ku 1). Izraelské jednotky také zabily několik zahraničních mírových aktivistů, včetně 23-leté Američanky rozdrcené v březnu 2003 buldozerem.
Tato fakta byla dostatečně zdokumentována mnoha organizacemi pro lidská práva – včetně předních izraelských skupin – a objektivní pozorovatelé je nepopírají. A proto v listopadu 2003 odsoudili chování Izraele během druhé intifády i čtyři bývalí příslušníci Shin Bet (izraelské bezpečnostní služby). Jeden z nich řekl „chováme se ostudně“ a druhý označil chování Izraele za „jasně nemorální“.
Ale nemá Izrael právo dělat cokoliv, co může ochránit jeho občany? Neospravedlňuje specifičnost terorismu pokračování americké podpory, i když Izrael často reaguje krutě?
Ve skutečnosti tento argument není ani přesvědčivý ani ospravedlnitelný. Palestinci vůči izraelským okupantům praktikují terorismus a jejich ochota útočit na nevinné civilisty je špatná. Toto chování však není překvapivé, protože Palestinci věří, že pro ně neexistuje žádný jiný způsob, jak si od Izraele vynutit ústupky. Jak jednou přiznal bývalý premiér Barak, kdyby se narodil jako Palestinec, „přidal by se k teroristické organizaci“.
Nakonec bychom neměli zapomínat, že sionisté, když byli podobně slabí a snažili se získat svůj stát, také využívali terorismus. Mezi lety 1944 až 1947 provádělo několik sionistických organizací bombové útoky, aby dostaly Brity z Palestiny, což stálo životy mnoha nevinných civilistů. Izraelští teroristé v roce 1948 také zavraždili vyjednavače OSN Folke Bernadotteho, protože byli proti jeho návrhu zmezinárodnit Jeruzalém. Ani pachatelé tohoto činu nebyli izolovaní extremisté: vůdcům vražedného spiknutí nakonec izraelská vláda udělila milost a jeden z nich byl zvolen do Knessetu. Další teroristický vůdce, jenž schvaloval vraždění, ale nebyl souzen, byl budoucí premiér Jicchak Šamír. Ten veřejně prohlašoval, že „ani židovská etika ani židovská tradice nevylučuje terorismus jako prostředek boje“. Terorismus má spíš „hrát velkou roli... v naší válce proti okupantovi [Británii]“. Pokud je dnešní praktikování terorismu Palestinců morálně hanebné, tak to v minulosti platilo i pro Izrael a nikdo nemůže ospravedlňovat americkou podporu Izraele tím, že jeho jednání bylo v minulosti morálně nadřazené.
Izrael se možná nechová hůř než řada dalších zemí, ale rozhodně se nechová lépe. A pokud americkou podporu Izraele nemůžou vysvětlit strategické ani morální důvody, jak si ji máme vysvětlovat?
http://www.prop.sk/loby_II.html