Kód: Vybrať všetko

Jak bylo uvedeno na začátku, mléko se ani v případě skotu nevytváří v těle samic samovolně, ale vlivem hormonálních změn souvisejících s narozením mláděte – princip je tedy stejný jako u člověka.

V systémech intenzivního zemědělství bývají dojnice dnes oplodňovány téměř výhradně inseminací – umělým oplodněním. Tele se rodí většinou jedno a běhěm prvních 24 hodin je matkám odebráno. Tato praxe byla zavedena z více důvodů. Vedle maximálního využití dojnice je jedním z těch hlavních i zabránění vytváření vazby mezi mládětem a matkou. Ta je specielně u skotu velmi silná a reakce matky i telete na separaci také – i v době do 24 hodin po porodu už matka své mládě aktivně brání a odebrání telete je pak pochopitelně náročnější, o to více v chovech s tisíci jedinci. V mnoha studiích, které na toto téma byly provedeny, byly zjištěny behaviorální i fyziologické změny ukazující na silně prožívaný stres během a bezprostředně po separaci, a to jak u matky, tak u mláděte. Vazba mezi matkou a mládětem je podle některých studií pevně ustanovena už po prvních pěti minutách, kdy je novorozené tele s matkou /2/.
V přirozených podmínkách se samice skotu před porodem oddělují od stáda a tráví s mládětem 2 až 10 dní o samotě; až po té ho přivádí zpět. Zde se tele začíná ve věku asi 10 týdnů pomalu od matky vzdalovat ve skupinkách podobně starých členů stáda, nicméně matka je stále v dohledu a mládě kojí většinou až do doby, než se tvorba mléka spontánně zastaví.
V intenzivním zemědělství jsou krávy po odebrání mláďat dojeny pro potřeby mléčného průmyslu – dnes již většinou na umělých dojících automatech, kam jsou denně odváděny. Současná plemena dojnic jsou geneticky šlechtěna pro co největší výnosy – průměrně se jedná o dvacetkrát větší množství, než by se vytvořilo v organismu krávy v přirozených podmínkách /4/. Díky tomu trpívají dojnice často bolestivým onemocněním vemene – mastitidou.
Ustájení skotu je, stejně jako ustájení ostatních hospodářských zvířat v intenzivním zemědělství, navrženo s ohledem na maximalizaci výnosů a minimalizaci nákladů. To se i v tomto případě projevuje zejména v omezení prostoru, který mají jednotlivá zvířata k dispozici – pro jednu dojnici je ve většině chovů vyčleněn prostor několika málo m2. Na tomto prostoru jsou zvířata schopná pouze ulehnutí a postavení se – pro zajímavost: skot potřebuje jen pro vstávání plochu 1,5 m, protože vstávání provádí pohybem hlavou dopředu. Výkaly propadávají na zadní, většinou perforovanou část podlahy s odvodem, podlaha je betonová a zvířata často musí stát na vlhké ploše. Tak výrazné omezení prostoru a často i potřebné úrovně hygieny s sebou přináší vedle fyziologických obtíží jako např. záněty škáry na paznehtech (tzv. laminitidy) i problémy spojené s nemožností uspokojovat přirozené etologické potřeby – tedy potřeby daného druhu, které jsou prožívány většinou velmi intenzivně. U dojnic se jedná vedle znemožnění péče o potomstvo i o další rozmanité aspekty sociálního chování. Skot je přirozeně velmi sociální druh, ve stádech vytváří pevnou hierarchii a vykazuje velký repertoár mnoha druhů chování, ke kterému je silně vnitřně motivován. V chovech, kde jsou pohromadě pouze jedinci jednoho pohlaví a přibližně stejného věku, kteří jsou navíc odděleni, není pochopitelně možné takové potřeby naplňovat. Stejně jako není možné v takových podmínkách naplnit tak základní potřeby jako je potřeba pohybu a přítomnosti určitého množství podnětů zabraňujících prožívání nudy. To platí pochopitelně i pro skot chovaný pro maso.
Tyto nedostatky vedou, stejně jako by vedly v podobných případech u člověka, k výskytu určitých abnormalit v chování – nejčastěji stereotypnímu chování. Tak se organismus zvířat „snaží“ tyto nedostatky kompenzovat. Dochází pak např. ke stereotypnímu žvýkání naprázdno, stereotypním pohybům – nekonečnému přešlapování apod. a někdy také k agresivním potyčkám.
Intenzivní zemědělství se nesnaží odstraňovat příčiny takových druhů chování, ale pouze předcházet ztrátám – z tohoto důvodu jsou např. skotu odstraňovány rohy, jimiž si zvířata způsobují v takových případech zranění, a které jsou v přirozených podmínkách mj. i velmi důležité pro sociální hierarchii ve stádu. Odstraňování rohů je jednou z procedur, která je velmi bolestivá a zahrnuje otevření lebky /3/. Provádí se buď upálením nebo odříznutím, a to již v raném věku a ve většině evropských zemích není podle platné legislativy nutné do určitého věku používat anestezii. Během těchto procedur projevují telata i dospělá zvířata zřetelně bolest a obranné chování; rány se také velmi špatně hojí – v jedné studii bylo např. zjištěno u 46 % zvířat zjištěno následné  hnisání a poukazováno je u mnoha jedinců i na chronickou bolest /3/. Tato procedura je mimo jiné prováděna i v tzv. ekologických chovech.
Dojnice většinou nebývají oproti např. skotu chovanému pro maso většinou vypouštěny na pastvu – z hlediska „kvality“ života jsou to tedy právě dojnice, které ze všech typů chovů skotu trpí nejvíce – odebíráním mláďat, ke kterým mají velice silný vztah a zároveň i výrazným omezením jejich dalších etologických potřeb.
Po odebrání telat jsou dojnice dojeny asi 8 měsíců, v té době jsou ale pro větší efektivitu  již znovu inseminovány.

Celý cyklus se opakuje 2–3x, pak je dojnice převezena na jatka, přestože by se jinak dožila více jak 20 let.

Kód: Vybrať všetko

Polovicu svojho života som strávil na dedine, farmách, družstvách, pri chovateľoch, pri prasatách, sliepkach, kravách, pri hnoji a pri zabíjačkách. Mám prejdené takmer všetky farmy a družstvá v okrese a okolitých okresoch. Osobne poznám niekoľko desiatok chovateľov.