vladenko007 napísal:
http://www.blogovisko.sk/gadzovia-pozri ... a-nos.html

Kolektivně proti kapitálu napísal:„Kdybyste měli ze všech problémů vybrat jeden, ten největší, co vám vadí hlavně?“ byla otázka, které se dostávalo uniformní odpovědi. Nikdo nejmenoval kriminalitu či násilí, nikdo neopomněl jako dominantní důvod, který zaplnil náměstí, uvést: „Že je živíme.“
„Co lidem vadí nejvíc? Že nic nedělají. Že žijou z našich peněz.“ – „Zaprvý žijou z našich peněz a zadruhý, kolikrát maj víc peněz k dispozici než normální občani, který dělaj. Kvůli tomu tady ty shromáždění jsou.“
– „Mě když vyrazej z práce, daj mně 60 procent a ani korunu navíc. Ta svině, co nikdy nedělala, z čeho vy plácej dávky jí? A pěkný dávky, co já vím.“ – „Proč on se válí u televize a dostává víc než já, co chodím do práce, proč?“

Hluboko za protesty vězela vzájemná soutěž, která tvoří pozadí života pracující třídy. Zatímco nemáme jinou šanci, jak si opatřit životní prostředky, než prodávat jediné zboží, které máme (pracovní sílu), na trhu se nenajdou kupci pro nás pro všechny. Kapitál nepotřebuje všechny pracující: do své aktivní armády si najme jen někoho, leckdo musí čekat v rezervním mužstvu, jen tak pro případ. (Nemluvě o těch, kdo musejí prodávat svou pracovní sílu výrazně pod její cenou - pod náklady na její reprodukci - v nestálých podmínkách, mimo oficiální pracovní trh apod.) Ona „přebytečná“ část pracující třídy, ta, pro niž kapitál nemá pracovní uplatnění vůbec, je pro kapitalistickou ekonomiku nutností a má pro ni několikerý význam. Nejenže tlačí svou konkurencí mzdy dolů a drží na uzdě nároky aktivní armády pracujících, mnohdy nabízí též alternativní terč dělnickému vzteku.

Skutečné kořeny šluknovského třeštění spočívají v konkurenci uvnitř pracující třídy a její separaci do dvou sektorů, trhu s pracovní silou a „trhu“ se sociálními dávkami (přičemž na druhém z nich jsou relativně početněji zastoupeni Romové, což celé otázce dodává „etnický“ rozměr).

Samozřejmě to neznamená, že by na „povstalých“ náměstích nebyli o víkendech chudí (bílí) lidé, kteří si v pondělí šli na úřad pro dávky stejně jako jiní chudí lidé, proti nimž byly protesty namířeny. Byli, jsme ostatně v regionu s patnáctiprocentní nezaměstnaností. Máme-li na věc nahlížet očima lidí z demonstrací, může být nakonec samotná účast na „trhu“ se sociální mzdou „přípustná“. Problém je, že zatímco „řádný člověk“ si na něj „odskočí“, aby si poté opět našel kupce své pracovní síly, byť by ji měl prodávat za sebemenší cenu, existují „paraziti“, kteří jsou na sociální mzdě závislí dlouhodobě a kteří berou sociální dávky, ač na ně nemají nárok.

Pak je tady „to zneužívání, to je nespravedlnost na entou. Proto jsou na ně ( ́nepřizpůsobivé ́) lidi hrozně naštvaní.“

Tenhle argument má háček. Český sociální systém je bohužel poměrně přísně regulovaný a podle nejvyšších fundovaných odhadů se zneužívá mizivá část sociálních dávek, která představuje zanedbatelné množství peněz – je zhruba ve výši pouhých 0,35 procenta státního rozpočtu. Naopak kvůli spletitosti a přílišné individualizaci sociálního systému (kvůli které se stává neprůhledný) i kvůli stigmatu „loserovství“, který se ve společnosti s pobíráním sociálních dávek pojí, si 20 procent z těch lidí, kteří mají na dávky nárok a měly by je dostat, své dávky nevybere. (Z příspěvku Terezy Dvořákové z katedry antropologie FHS UK na semináři ProAltu, 24. října 2011, s odkazem na výzkum Tomáše Sirovátky z Masarykovy univerzity z roku 2000.)

Jakým mechanismem tedy „lstiví“ „nepřizpůsobiví“ systém „zneužívají“? Hm, prostě tak. Na straně chudé pracující třídy shromážděné na Šluknovsku pod praporem rasismu a populismu (ale i po hospodách a na ulicích ve zbytku Česka) panuje vágní představa, že to jde, a svým životem žije tisícero smyšlených „příkladů“, které dodala nejryzejší lidová tvořivost.

„Dám příklad, přijde ženská na výbor, přitáhne pět dětí, brečí, že nemá na živobytí, že nemá na tamto... a oni jí šoupnou tisícovku dvě.“ – „To von přijde na úřad a hned dostane čtyři pět tisíc, jako že je ve srabu.“ – „Voni tam přijdou a vybrečej si to. Jak je to možný? Nevim, někdo z toho může mít byznys.“ – „Voni dostávaj prostě větší dávky. Jak to dělaj? To nevim. Ale todle mě štve hlavně, že dostávaj, i když dostávat nemaj.“

Podobná „svědectví“ a „vysvětlení“ pochází z říše urban legends a o nic uvěřitelnější a realističtější nebyla ani naděje, kterou chudí na severu sdíleli a kterou vyjadřovala slova, která směrem k romským ubytovnám (nejen) při demonstracích lidé křičeli: „Vraťte nám svý dávky!“

Jako by tímhle sloganem chtěly protesty samy podtrhnout, že ztělesňovaly konkurenční boj chudých lidí mezi sebou: Vám ať stát vezme – a nám ať to dá.

Antifašistická akce napísal: Přestože se systém dávek díky sociálním reformám od roku 2012 kompletně změní a veřejná sféra sociálního zabezpečení bude do velké míry privatizována, je na místě připomenout některé aktuální údaje o poměrně složitém fenoménu sociálních dávek a jejich zneužívání.

Systém vyplácení sociálních dávek není nastaven tak, že by umožňoval upřednostňování nějaké etnické skupiny – na dávky má nárok každý, kdo splňuje podmínky, za kterých se dávky přiznávají. Na některé dávky mají nárok všichni bez ohledu na příjem (jako je tomu třeba u rodičovského příspěvku – tzv. mateřské), jiné jsou určené osobám a rodinám, jejichž celkový měsíční příjem nedosahuje zákonem stanoveného životního minima. Od poloviny devadesátých let existuje trend vyplácet dávky jen nízkopříjmovým rodinám – cca 70% dávek je vázáno na příjmy rodiny. Když rodina nemá dostatečný příjem na to, aby žila nad hranicí životního minima, jsou ji přiznány některé ze sociálních dávek. Životní minimum jedné rodiny o dvou dospělých a dvou dětech v dnešní době činí přibližně 9 690 Kč. Sociální dávky, které jsou vázané právě na výši příjmu, který má rodina celkem měsíčně, jsou přiznávaný do výše násobku příjmu (např. 2,4 násobku v případě státní sociální podpory). Takže, čtyřčlenná rodina, jejíž příjem je pod hranicí 23 256 Kč měsíčně (tj. 9 690 x 2,4), má nárok na další sociální dávky, jako jsou přídavky na děti. Ty se na jedno dítě pohybují mezi 500Kč a 700Kč měsíčně. Obecně jsou vyplácené částky velmi malé a jsou velmi přísně stanovené. Rozhodně tedy neplatí, že by někdo pobíral např. 18 tisíc korun na dávkách na úkor někoho jiného, kdo by kvůli tomu nepobíral nic. Pokud se příjem člověka nebo rodiny nachází pod zákonem stanovenou hranicí životního minima i poté, co do něj byly započítány přidělené sociální dávky, pak se do tohoto minima peníze dopočítávají (u jedince činí stropní částka 3126 Kč). V praxi to tedy znamená, že všichni příjemci dávek mají v porovnání s výdělečně činnými jednotlivci či rodinami mnohem nižší příjem, který nepřesahuje zákonem stanovené minimum. Nikdo nedostává nic navíc. Existují v podstatě jen dvě možnosti zneužití sociálních dávek, kterých si všímá Ondřej Lánský: 1) dávky jsou vypláceny někomu, kdo pomoc státu nepotřebuje a komu nevzniká díky jeho socio-ekonomické situace nárok na dávku (např. při práci na černo), a 2) nárok na dávku vznikl, ale v menším rozsahu, nebo dávka nebyla použita pro daný účel a tedy nebyla splněna aktuální kritéria nároku (např. při zapírání skutečných příjmů, které je podle Lánského v ČR časté zejména u osob samostatně výdělečně činných - tedy živnostníků).

Studie několika málo antropologů a sociologů ukazují, že podíl většiny příjemců sociálních dávek tvoří „bílí“ spoluobčané „slušných“ lidí, nikoli Romové. I ve městech s velkými sociálními problémy a velkým procentem romské populace – jako je např. Broumov – tvoří většinu příjemců ne-romské rodiny s dětmi a jednotlivci (jedná se až o dvě třetiny všech příjemců). Chudoba si barvu pleti nevybírá.

Velmi zajímavou studii v kontextu představy zneužívání sociálních dávek ze strany Romů vypracoval v roce 2001 sociolog Mareš, který se zabýval problémem nečerpání sociálních dávek. Mareš zjistil, že řada lidí, kteří mají nárok na sociální dávky z důvodu nízkých příjmů, o ně nežádá. Důvodů je více. Jednak je to nejistota nízkopříjmových rodin v tom, na co mají nárok a za jakých okolností jim nárok vzniká. Často jsou přesvědčeni o tom, že výplata dávek závisí na benevolenci lokálních úředníků. Dalším důvodem je stigmatizace příjemců sociálních dávek a tvrzení, že přijetím finanční pomoci ze strany státu přijímají i skutečnost, že se o svou rodinu nepostarají sami. Jedná se o tvrzení, které je silně živené napříč politickým spektrem i „slušnou“ občanskou společností. Karla, další sociální antropoložka z Univerzity Karlovy, se kterou jsme toto téma konzultovali, přidává postřehy z vlastního výzkumu: „V místě, kde jsem dělala výzkum, byla řada zejména mladších Romů, kteří se nechali z evidence úřadu práce vyškrtnout a staly se tak pro instituce statisticky nezachytitelnými. Nejsou zachyceni v sociálním systému, ale přitom to jsou lidé, kteří by měli z hlediska svých příjmů nárok například na dávky pomoci v hmotné nouzi. Část Romů tak vůbec nečerpala peníze jak z úřadu práce, tak z dávek státní sociální podpory či pomoci v hmotné nouzi čistě z toho důvodu, že nechtěli zakoušet stigmatizaci příjemců sociálních dávek.“

Rovněž se v posledních letech zakořenila představa, že díky zneužívání sociálních dávek stát tratí obrovské množství peněz. Politici si na základě této představy vzali zneužívání sociálních dávek jako stěžejní politické téma – tak jako např. občanští demokraté, kteří by rádi učinili ze zneužívání sociálních dávek trestný čin. Ondřej Lánský si ve své analýze dal tu práci, aby ukázal, že výše zneužívání „problémových“ sociálních dávek, mezi které patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, sociální příplatek, příplatek na bydlení a podpora v nezaměstnanosti, se pohybuje okolo 0,35% státního rozpočtu, který je na rok 2011 připraven ve výši 1 179 miliard korun. „Ztráty ze zneužívání sociálních dávek“, uzavírá analýzu Lánský, „jsou nepatrné ve srovnání s úniky prostřednictvím podivných investic, nákupů a korupce ve vládních resortech: podle zveřejněných zpráv proteklo ve veřejných zakázkách za uplynulé roky více než 250 miliard Kč, podle studie doktorandů z Karlovy univerzity o polovině z nich nejsou veřejně dostupné informace.“

„Slušné“ občany rovněž velmi dráždí představa, že Romové peníze z dávek utrácejí hlavně za automaty, drogy, chlast a cigarety. Nevíme, kolik procent z dávek na tyto atributy padne, protože nám je protivný tento typ „maloměšťáckého moralizování“, o kterém rovněž hovoří Ondřej Lánský, ale víme určitě, že to na severu Čech není jejich největší položka ve výdajích – tou je totiž placení nájmů v nehorázným způsobem předražených ubytovnách. Některá města či sítě soukromých společností si udělaly ze svých nemovitostí a ubytoven a v posledku z chudoby nájemníků velmi výnosný byznys. Peníze z dávek (tzv. doplatek na bydlení) tak velmi často řada romských rodin pořádně ani nevidí, protože jsou přímo posílány na účet majitelů ubytoven.

Vezměme si takový Varnsdorf, kterému se v tomto ohledu věnoval server aktualne.cz. Dvě ze tří „problémových“ ubytoven vlastní město, které si nechává od lidí platit obrovské sumy. Totéž soukromý majitel třetí ubytovny. Plocha jednoho pokoje o velikosti dvaceti metrů čtverečních stojí čtyřčlennou rodinu necelých 9 tisíc korun. Městu jde do kapsy čtyři sta korun za metr čtvereční. Ceny jsou srovnatelné s cenou bytů v Praze, přesto jsou na tom lidé v ubytovnách hůře, protože, jak si všímá server aktuálně.cz, „Nájem se tu nepočítá z obývané plochy plus voda, energie a služby, ale z pronajímané postele. Měsíční poplatek za bydlení se společnými záchody, kuchyní, koupelnami a prádelnou stanovila radnice na 2900 korun za dospělého, dítě platí 1450 korun. Do pokoje o rozměrech přibližně dva krát pět metrů se kromě postele vejde většinou už jen televize, malý stolek, lednička a skříň. Dva nocležníci se v něm sotva minou a v pokoji bydlí často i více lidí najednou.“

Podobně je tomu v případech, kdy ubytovny byly privatizovány a nyní je vlastní soukromí majitelé, podnikatelé – tak jako je tomu v případě společnosti Šluknov Appartements, která ve městě Šluknov vlastní několik panelových domů. Server aktualne.cz upozornil na problém, který se týká dodávky tepla. Za panelový byt 2+1 platí tamější nájemníci okolo 9 tisíc korun. Polovinu z částky tvoří cena tepla a teplé vody, která je dvakrát dražší než v jiných částech republiky. Jestliže průměrná cena je kolem 400 korun za gigajoule, lidé ve Šluknově platí až 785 korun za gigajoule tepla. Teplárna Solo Sport se nyní pře s Šluknov Appartments o to, čí je to vina. Ať už je problém v tom, že teplárna dodává teplo za nehoráznou sumu či v tom, že si majitel domu přiráží k ceně tepla speciální cenu, aby nemusel nájemníkům vracet přeplatky ze záloh, je pro nás druhotné. Klíčová je skutečnost, že na problém doplácí chudí nájemníci, na které je navíc shazována vina, že si za své problémy mohou sami.

Ať již město či soukromé firmy, všichni v tomto asociálním byznysu těží ze sociálně špatného postavení chudých lidí, zejména Romů – konkrétně např. z jejich neznalosti právních předpisů či jiného ekonomického přemýšlení, které neobstává v konkurenčním a „vyčůraném“ prostředí českého kapitalismu, ve kterém se, slovy Václava Bělohradského, privatizují zisky a ztráty se naopak přenášejí do veřejného prostoru.

„Když je cena srovnatelná s klasickým bytem 3+1, proč se do něj romské rodiny nepřestěhují?“ říkáte si. Faktem je, že předražené nájemné Romové neplatí z nějakého svého dobrého rozmaru, ale proto, že uvažování majitelů domů, vycházející z primitivní představy „co cigán to problém“, jim prakticky znemožňuje opustit bludný kruh předražených a vysoce zanedbaných ubytoven, na kterých si mastí kapsy město či soukromé firmy.

skuki napísal:Ak povieš A povedz aj B Ten cigánsky otec, ten čo prenajímal ten byt, chcel aby jeho syn vyštudoval právo aby poznal zákony a stal sa z neho mafián ( al capone abo čo ). Nechcel aby žil slušne ale aby bol "frajer" a porušoval zákon. Čiže nikto tu nie je bez viny. Chcel som to poznamenať lebo z tvojho príspevku vyšlo, že zo súčasného stavu viníš iba jednu stranu.

„Tys před chvílí říkal, že ty night-cluby a ta ulice a tak, že to je špína.“
„Je! Je to legální, je to slušný, je to morální? No, chceš říct, že takovýhle člověk, který se živí prostitucí, který se živí, já nevim, zlodějinou, který se živí, prostě, všelijakými..“
„Pašeráctví, převaděčství...“
„No, tak to je slušný?“
„Ale dyť tys to dělal...“
„Tak dobře, ale mě to nutilo, co k tomu? Chtěl jsem být bohatej, chtěl jsem být na nějaký úrovni a chtěl jsem být i vzdělanej v týhlectý věci.“
„A kdyby tys měl syna, chtěl bys, aby on zažil to, co ty, aby měl tyhle zkušenosti, anebo bys ho spíš dal do školy?“
„Jo, já bych chtěl, aby můj syn vyštudoval právnickou školu, on by musel stíhat kšefty a musel by stíhat i školu. Víš proč? Z tý špíny by si bral to špatný, to by z něj nikdo nevychcal, protože by věděl, nikdo by mu nemoh nic nalhávat a z tý druhý strany by vědel zákony, perfektně všechno, co může a co nemůže. A když to spolčíš dohromady, tak co to je za člověka?“
„Supermafián...“
„Rozumíš?“
„To by byl velkej šéfík, no...“
„To by byl velkej šéfík. Je tak?“

skuki napísal:Tak to asi potom čítame rozdielny text. Ta špína asi čo znamená? Repovanie na ulici? A slovičko supermafián? Veď mu to potvrdil keď ten dokumentarista povedal slovo supermafián. Ak to tam nevidíš, nech sa páči. Môj názor je, že tým myslel aby sa z jeho syna stal mafián.

„Je! Je to legální, je to slušný, je to morální? No, chceš říct, že takovýhle člověk, který se živí prostitucí, který se živí, já nevim, zlodějinou, který se živí, prostě, všelijakými..“
„Pašeráctví, převaděčství...“
„No, tak to je slušný?“