harrison314 napísal:Ja mam otazku pre tupritomnych veriacich. Co by ste spravili, keby vas na ulici dakto oslovi a povie, ze je Bozi syn?

tehla napísal:
ja by som povedal servus bratu...

Steju napísal: No vida, a máme tu ďalšie protirečenia... tu sa skôr zdá, že sa ku otrokom máme chovať old testament style, takže žiadne správanie sa ako k vlastným bratom.

Nás zase vôbec nezaujíma čo študuješ, kde pracuješ atď... zaujímavé sú tvoje (a iných) názory na tému, o ktorej sa bavíme, a napríklad keby si bol lepšie informovaný o pochybnom vzniku biblie, ani by ťa nenapadlo brať ju o niečo vážnejšie, ako hociktoré iné staroveké mýty, ktoré vznikali rovnako. K neinformovanosti je to ešte veľmi často ignorancia - a kresťan je na svete

L.O.L. napísal:Noo do diskusie sa nanestastie pridali nove tvare, hlavne retardovany Andi Cibula. Opytal by si sa rovnaku otazku znameho veriaceho osobne? Odpoviem pravdivo za teba: NIE, lebo ludia ako ty nemaju v zivote na nic gule a kvoli tomuto deficitu si len potrebuju zvysovat svoje ego v pohodli a bezpeci za klavesnicou.
SRY chlopi, toto uz nie je normalna diskusia taze tu koncim.

@Steju: Ako s jednym z mala sa s tebou dalo normalne diskutovat, tvoje logicke argumenty ma donutili fakt sa zamyslat. Mas K+ odomna a aj moj respekt

kookie napísal: evidentne je retardácia subjektívny pojem...ja si s ňou stotožňujem práve vieru v tú neznámu entitu a v to, že všetko vyrieši.

harrison314 napísal: Ja som myslel v ulohe mesiaca/spasitela/boha na zemi, nie radoveho krestana, kde sa vsteci nazyvaju bratia a sestri

tehla napísal:Seth 82 -ak bola väcsina tvojich predkov tak trochu retardovana, potom je dost vysoka pravdepodobnost, ze si tak trochu retardovany aj ty ..... len take zamyslenie ohladom genofondu

Genetika: úvod
Děti se podobají svým rodičům a příbuzným. Dané znaky jsou přenášeny z generace na generaci. Jinými slovy dítě může, lidově řečeno, mít nos po otci a oči po matce. Takové znaky se mohou přenášet dále na dítě tohoto dítěte a tak dále po celé generace. Z biologického hlediska se tento proces nazývá dědičnost.
Genetika je biologie dědičnosti. Zabývá se mechanismy dědičných přenosů. Znaky, které zdědíme a které se naším prostřednictvím předávají dále, jsou obsaženy v jádru buněk. Lidské tělo se přitom skládá ze 100 biliónů buněk. Jádro nese přesný program života složený z příspěvků našich předků. Tento program je obsažený v našich chromozomech a představuje genetický kód. Geny v chromozomech určují naše fyzické a biochemické vlastnosti; de facto naše genetické dědictví. Rozhodují víceméně o všem, od funkce jednotlivých buněk po fyzické a vývojové charakteristiky. Tento kompletní soubor 46 chromosomů se nazývá geonom buňky.

Genetické příčiny mentální retardace
Lidské tělo je neuvěřitelně celistvý organismus. V každé buňce je zakódováno až 100 000 genů. K tomu přičtěme neustálé dělení a replikaci buněk jako součást jejich přirozené existence a nezbývá nám, než žasnout, jak je možné, že se nepokazí mnohem více věcí.
Vzhledem k této komplexnosti není jednoduché odpovědět na otázku, jaké příčiny způsobují mentální retardaci. Můžeme ji připsat jakýmkoli okolnostem narušujícím vývoj mozku před narozením dítěte, během porodu nebo v období dětství. Mentální retardace není způsobena pouze poruchou genotypu nebo genetické výbavy jednotlivce, ale mohou ji zapříčinit i nejrůznější faktory působící v okolním prostředí, například užívání drog, nedostatečná výživa, chudoba nebo kulturní deprivace. Zjistilo se, že u více než 50 procent lidí s mentálním postižením existuje více než jedena příčina postižení.
U 30 procent lidí s těžkým mentálním postižením zůstává příčina neznámá. Ve srovnání s lidmi s těžkou mentální retardací je identifikace příčin postižení u dětí s lehkou mentální retardací mnohem složitější. Přibližně 90 procent všech případů mentální retardace spadá do pásma lehké mentální retardace. Někteří vědci tvrdí, že u 75 procent dětí s lehkou mentální retardací je příčina postižení neznámá.
Většina identifikovatelným příčin případů těžké mentální retardace je způsobena genetickými poruchami. Vzhledem k tomu, že mozek je velmi složitý orgán, podílí se na jeho vývoji skutečně mnoho genů. A proto také existuje mnoho genetických příčin mentální retardace. Až 60 procent případů těžké mentální retardace má genetickou příčinu, takže právě genetické poruchy představují nejčastější příčinu.
Genetické poruchy se obecně spojují s mentální retardací, chronickými nemocemi a opožděním vývoje. Za účelem hlubšího vhledu do genetických poruch si je zkusme rozdělit do tří skupin: chromozomální, porucha jednoho genu a multifaktoriální. Downův syndrom (chromozomální porucha) a syndrom fragilního X chromozomu (porucha jednoho genu) jsou dvě nejčastější geneticky podmíněné formy mentální retardace.
Chromozomální poruchy se vyskytují přibližně u sedmi z 1000 narozených dětí. Porucha je způsobena nadpočtem, nebo také nedostatkem chromozomů, případně jejich změněnou strukturou. Polovina spontánních potratů během prvního trimestru je způsobena právě chromozomálními abnormalitami. Jestliže se takové dítě narodí, zpravidla má kombinované postižení včetně mentální retardace.

Poruchy jednoho genu se dědí jedním z následujících třech způsobů:
1. Dominantní dědičnost
Nastává, pokud má jedinec dominantní gen způsobující poruchu, i když je doplněn genem „normálním“ od druhého rodiče. Příkladem dominantní dědičnosti způsobující mentální retardaci je tuberózní skleróza.
2. Recesivní dědičnost
Nastává, pokud jsou přítomny dvě kopie nefunkčního genu. Rodiče dětí s autozomálním recesivním onemocněním jsou označováni jako „přenašeči“, protože každý z nich má jednu kopii abnormálního genu. Na nich samotných se to ovšem nikterak neprojeví a sami o tom ani nevědí, dokud se jim nenarodí dítě s touto poruchou. Poruchy jednoho genu jsou většinou klasifikovány jako autozomální recesivní poruchy a mohou být diagnostikovány ještě před narozením dítěte, jestliže u matky existuje riziko této genetické poruchy. Příkladem s následky mentální retardace jsou fenylketonurie a galaktosemie.
3. Dědičnost vázaná na pohlaví

Díky hlubšímu vhledu do genetických příčin mentální retardace je možno realizovat diskuse ohledně etických otázek týkajících se genetického výzkumu. Vědci si například mohou klást otázky, jak ovlivní objev nových genů souvisejících s mentální retardací jedince, kteří jsou mentálně postižení; jak ovlivní jedince, kteří mají gen způsobující mentální retardaci, ale nejsou u nich patrné žádné příznaky postižení, a podobně.
Znalost skutečnosti, že mentální retardace je dědičná, nám umožňuje, abychom celému problému lépe porozuměli a mohli vést odbornější diskuse o etických otázkách týkajících se genetického výzkumu.

Zdroj: The Arc – An Introduction to Genetics and Mental Retardation, publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States, česká verze vznikla díky pomoci dobrovolníků projektu dobromysl.cz - překlad z angličtiny Markéta Krajníková, redakce Dagmar Brejlová