ANALÝZA: Fiasko číslo 2. Jak se lhalo o Bidenovi a všichni to věděli

Boj Joea Bidena s vlastní stranou a nápomocnými médii, jež ho vyzývají, aby zabalil boj o Bílý dům, zakrývá jiné vážné fiasko spojené s prezidentskou debatou. Bidenův výbuch je nebývalým odhalením, kolik lidí a vážených institucí vědomě, dlouho a s vervou lhalo o prezidentově kondici. Dobře věděli, jak se věci mají.

Nebývá běžné, aby bylo tolik lidí naráz přistiženo při lži.

Kdo četl sobotní titulky v New York Times, musel mít dojem, že noviny ovládla eskadra Trumpových sabotérů.
Komentář vyjadřující stanovisko novin pravil, že Biden by to měl složit, další názor rozebíral, jak by demokraté měli Bidena vyměnit, další byl uveden zoufalým titulkem Je příliš pozdě, další v schizofrenním rozštěpu vyzýval, že „Joe Biden se musí stáhnout z voleb, protože je dobrý člověk a dobrý prezident“.

A to vše bylo podraženo titulkem „Pomoz nám Bůh“ – 12 komentátorů známkuje Bidenův výkon. A to je jen výběr, bylo toho mnohem víc.

Skoro to vypadá jako zhrzené vyrovnávání účtů s člověkem, jemuž tak upřímně pomáhali a on je v tom nakonec vykoupal taky.

Jak to shrnul další titulek, všichni odmítali obavy z Bidenova věku, ale pak se přihodila ta debata.

A pozor, ze všech velkých hříšníků je New York Times ten menší, protože aspoň občas výjimečně pustil názor, že Biden na to už nemá.

Celkově však debata byla pro celou třídu amerických expertů, politických komentátorů a televizních mudrců něčím jako meteorit pro dinosaury.
Až se budou ptát, proč Američané nevěří médiím a politikům, ale o to víc věří sociálním sítím, tady mají křišťálovou odpověď.

Wall Street otiskl velkou analýzu s titulkem, že Obavy z Bidenova stáří byly světu zjevné, demokraté varování ale ignorovali. Titulek je nepřesný, protože hned na začátku se píše, že se o tom vědělo „i ve washingtonských mocenských koridorech“.

Je to souhrn známých i méně známých trapasů – jak prezident na schůzce s dárci pro svou kampaň dvakrát přeříkal stejný vtip, jak na jiné schůzce četl svých pár slov na přivítanou ze čtecího zařízení, jak se dopředu prověřují otázky, jak Biden zamrzl při společném tleskání do rytmu, kdo všechno ho musel odvádět, jak byli sponzoři vyděšení, jak jsou evropští politici znepokojeni, protože od loňského léta na schůzkách sledují jeho sešup, a jak se slovinský premiér Janša už před měsíci vsadil, že Biden v listopadu nebude na kandidátce.
Pro Wall Street Journal byla debata asi velké zadostiučinění. Je to něco přes měsíc, co na základě rozhovorů s pětačtyřiceti lidmi z Bílého domu, z řad demokratů a Evropanů, kteří byli s Bidenem ve styku, přesně vykreslil obraz, který se živě ukázal při debatě. A pěkně to za to schytal: byly to trapné fake news, laciné lži či útok v Trumpově dresu. Ozvaly se dokonce výzvy, aby list článek vymazal.

A takhle to chodí celou dobu. Kdo zhřešil tím, že věřil svým očím, byl onálepkován, že v lepším případě je hlupák, který naletěl dezinformacím, v horším živel podvrtávající americkou demokracii.

Lidé většinu z toho, co jen shrnul list Wall Street Journal, sami viděli, ale bylo jim řečeno, že to tak není.
Když v únoru speciální vyšetřovatel Robert Hur přišel po výslechu prezidenta s tím, že Biden si nepamatuje ani některé základní okamžiky svého života, byl vláčen bahnem za „atentát na republikánskou objednávku“.

Ještě týden před debatou vydal New York Times obsáhlý článek s titulkem Jak zavádějící videa pronásledují Bidena, když bojuje s pochybnostmi o svém věku. Tři reportéři porovnávali videa, kde Biden vypadá, že trochu neví, která bije, ze všech úhlů. Tvrdili, že tomu někdo pomohl, aby posílil pochyby o Bidenově formě.

Jak by řekl Churchill, pravda o Bidenovi byla tak cenná, že musela být střežena tělesnou stráží lží.

Vášeň ze čtecího zařízení

Tento přístup už je běžnou součástí veřejného života. A nejen v Americe. Fakta byla kdysi svatější, ale dnes jsou jen guma, která se natahuje podle potřeby. Vytvářejí se umělé reality, pravda je, co říkáme my, lež je to, co říkají ti druzí. Popřít, ulhat, co se mi nehodí, to zválcuju, deklasuju obviněním z dezinformace. Není důležité, jak to bylo, ale jaká verze je pro nás důležitá. Politika je jako střet dvou sekt, víra je víc než rozum a oči.

Ne že by to neexistovalo odjakživa, ale posledních třicet let to sílí a má charakter války, protože do politických střetů i v rámci jednoho režimu a systému vtrhla ideologie. Ta je nesmiřitelná, protože v ní na rozdíl od politiky nemůže být kompromis. Nositelé se ozbrojují morální nadřazeností, kterou si přidělili věčnou pravdu, a tudíž i povolenku udělat cokoliv pro blaho světa.

A tak není problém například prohlásit laptop prezidentova syna, z něhož vylezlo leccos zajímavého, sborově za „ruskou práci“, propůjčí se k tomu na lusknutí prstů i bývalí demokratičtí šéfové tajných služeb. Je podezřelé, že už tady zase máme dvě skupiny, přičemž jedna jaksi z definice vždy dělá a říká vše špatně, zatímco ta opačná je jako Mirek Dušín, který ještě nikdy neřekl sprosté slovo.

O to je hloupější, když to pak praskne. Je to cynická hra s veřejnou důvěrou. Ale za to, že klesá, můžou dezinformace, hodíme to na ně, ještě že je máme.

Také teď po Bidenově debatním debaklu se probudily staré automatismy, takže jsme se záhy mohli dočíst, že debata vůbec nebyla fiasko, Biden měl jen slabší začátek, pak se rozjel. A vlastně se jen neubránil Trumpovým lžím. Že Biden jen neměl svůj den nebo, jak řekl Barack Obama, „to se stane, že debata nevyjde“. A že Biden je vlastně v pohodě, jak přece ukázal následující den, kde plný energie mluvil k příznivcům, že jede dál.

Nějak to připomíná Hiró Onodu, japonského vojáka, který v džungli válčil dál skoro ještě třicet let po Hirošimě.

Mimochodem, ten projev plný ohně opakoval ze čtecího zařízení.
Prohození bídáci

Pikantní na tom všem je, že Biden je vlastně celkem sympatický člověk, který se dostal do mlýnice vyšších zájmů lidí pod ním.

Co zaráží, je lehkost, s níž média a experti dělají čelem vzad. Tady je začátek komentáře přední komentátorky New York Times Maureen Dowdové: „Chová se sobecky. Upřednostňuje sebe před zemí. Je obklopen oportunistickými prospěcháři. Vytvořil pole zkreslující realitu, kde nám říkají, abychom nevěřili tomu, co jsme jasně viděli. Jeho pýcha je k vzteku. Říká, že to dělá pro nás, ale dělá to pro sebe.“

Tolik odsouzení: vsadili byste koně, že to je jako obvykle o Trumpovi. Ale není. Další odstavec říká: „Nemluvím o Trumpovi. Mluvím o tom druhém prezidentovi.“

Koho by to ještě před týdnem napadlo...

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ ... EBC560B94A