Krija napísal: tym je datum. nemecko 28.9.1938, nebolo tym istym nemeckom, ako 1.9.1939!!!

Ak by to tak aj bolo Hitler by si to velmi dobre uvedomoval a nepustal by sa do vojny. Lenze on dobre vedel ze v cechach bude mat velku podporu od sudetnych nemcov.

Krija napísal:teraz si skus predstavit, co by sa stalo ak by nesuhlasili s hitlerovou poziadavkou o vydanie pohranicia. aby si hitler dostál svojho slova, donutili by ho vstupit do vojny o rok skor a nepripraveneho. na hraniciach s CSR by dostal cervenu a zo zapadu by ho zacali steklit briti a francuzi. koniec druhej svetovej vojny odhadujem na rok 1940 .

Pochybujem ze by tak briti a francuzi spravili, hlavne francuzi ti mali uplne nasrate v gatoch z vojny.

Mníchov a dni predtým: Po augustovej návšteve lorda Waltera Runcimana v Prahe bolo jasné, že Anglicko si pre Československo prsty páliť nemieni. To bol začiatok Mníchova.

Vyckavali by tak ako pri polsku. Celkovo si myslim ze ceske podzemne jednotky a divizie sa mohli rovnat tym nemeckym ale napor by nevydrzali z dvovodov ktore som uviedol vyzsie a tiez aj kvoli tomu ze pocet obyvatelov a tym padom aj vojakov bol ovela mensi, organizacia a velenie bolo lepsie na nemeckej strane, a tiez aj moralka.

Československo nemalo v roku 1938 ani pripravenú dostatočnú strategickú zásobu vojenského materiálu a surovín pre prípad vojny pre vlastnú armádu a priemysel a ani pre možné spojenecké (napr. sovietske) vojsko.

Francúzsko sa aj pri možnosti vstupu do vojny po nemeckej okupácii demilitarizovaného Porýnia plánovalo obmedziť len na pozičnú vojnu za Maginotovou líniou. To znamenalo, že ak československá armáda nechcela vykrvácať v boji proti hlavným nemeckým silám, musela by tiež prevziať taktiku pozičnej vojny, ktorú si osvojil jej hlavný spojenec, a zostať v opevneniach. Je však zrejmé, že Nemecko by využilo stabilnú situáciu na západnom fronte a vrhlo by v prvej etape vojny hlavné sily proti Československu. Avšak aj pozičná vojna, ktorá by v našich podmienkach mala charakter obliehania, by musela skončiť ekonomickým udusením Československa. To bolo príliš závislé od medzinárodného obchodu, nemalo prístup k moru a okolo neho boli nepriateľsky naladené štáty. Dopravné spojenie do Rumunska by jednoducho kapacitne nepostačovalo.

Dilema, či ísť do vojny proti Nemecku (a nebodaj samostatne), bola v roku 1938 už skôr akademickou otázkou. Československá armáda bola na slušnej úrovni – v rokoch 1936 – 1938 sa spravilo veľa –, ale nemeckú prevahu by nedokázala zdolať. Napriek tomu, že wehrmacht z roku 1938 nebol ešte tou silou ako v roku 1942. Československo malo za Nemeckom asi dvojročný sklz pri zavádzaní nových typov výzbroje (nové tanky, letectvo, samopaly). Povestné tanky L-38 a stíhačky B-35 sú vlastne produktom až druhej – pomníchovskej – republiky a protektorátu. Nie je ani jasné, nakoľko by stačilo na Nemecko aj úrovňou svojich najvyšších veliteľských kádrov a operačno-strategickým myslením. Za zmienku stojí aj to, že prakticky pri výcviku a plánovaní sa nepočítalo ani s nejakou partizánskou vojnou alebo húževnatou obranou mestských aglomerácií (tradičné taktiky používané proti silnejšiemu protivníkovi) Obyvateľstvo nebolo na totálnu vojnu – ktorá by musela byť nevyhnutnou odpoveďou na vpád silnejšieho protivníka do krajiny – pripravované ani psychologicky a ideologicky.

Ak Československo naozaj chcelo aktívne vzdorovať nemeckému nebezpečenstvu, isté zásadné a radikálne rozhodnutia mali byť spravené niekedy začiatkom tridsiatych rokov – najneskôr po nástupe Hitlera k moci; v rokoch 1935 – 1938 už bolo trocha neskoro. Problémom Československa bolo možno to, že bolo takou mierumilovnou meštiackou demokraciou, a nie militaristickou totalitnou diktatúrou. Československá vláda a ani Eduard Beneš, ktorý bol značne predvídavým mužom, by nedokázali presvedčiť svojich občanov ani politické elity o potrebe pripraviť sa na vojnu prv, než sa toto nebezpečenstvo stalo zrejmým.

Československo sa mohlo v roku 1938 účinne vojensky postaviť proti Nemecku len za predpokladu, že:

Bude mať zhromaždené dostatočné zásoby strategických vojenských materiálov.

Jeho obyvateľstvo bude všestranne pripravené na totálnu vojnu, ktorou by vojna proti nacistickému Nemecku nepochybne bola. Vrátane vytvorenia širokej základne domobrany a partizánskych jednotiek.

Ak československá armáda bola nevyhnutne kvantitatívne menšia ako nemecká, bolo potrebné, aby úroveň jej výcviku, operačného umenia, taktiky a technického vybavenia bola vyššia ako v nemeckej armáde. Československo potrebovalo získať aspoň miernu technologickú prevahu v kvalite a modernite stíhacích lietadiel a tankov.

Politický manažment a najvyššie armádne vedenie by museli byť veľmi dynamické, so schopnosťou riskovať a prijímať rázne a odvážne rozhodnutia (napr. preventívny útok na nemecké letiská), a byť schopné niesť za ne aj zodpovednosť
http://blisty.cz/art/22519.html

Hitlerovo rozhodnutie: Na 28. mája 1938 zvolal Hitler do ríšskeho kancelárstva poradu najvyšších generálov a niektorých ministrov, aby im oznámil, že sa rozhodol zničiť Československo. Pre väčšinu z nich to síce nebola novinka, no nečakali, že to bude tak skoro. Hitlerovo najbližšie okolie vedelo, že o tom premýšľa už od anšlusu Rakúska. Naznačoval to neustále. David Irving v knihe Hitlerova vojna opísal scénu z paluby lietadla po vodcovej návšteve Viedne. Pobočník generála Keitla, sediaci za Hitlerom, si všimol, ako führer ukazuje jeho šéfovi pokrčený výstrižok z novín, ktorý držal v ruke. „Československo bolo teraz obkľúčené z troch strán. Hitler položil ľavú ruku na mapu tak, že ukazovák a palec kopírovali československé hranice. Zreteľne zažmurkal na svojho vrchného veliteľa ozbrojených síl a pomaly ukazovák a palec zovrel.“

Na májovej porade v ríšskom kancelárstve teda führer len oficiálne potvrdil najbližšie plány. „Veľké rozhodnutia môže urobiť len jedna osoba,“ zdôraznil prítomným skôr, než povedal: „Je to moje neotrasiteľné rozhodnutie, že Československo zmizne z mapy Európy.“ Ako dodal, potrebuje len trochu času, lebo nemecká armáda nie je ešte pripravená preniknúť českými pohraničnými opevneniami a treba dotiahnuť aj obranný val na zadržanie útoku z Francúzska. Luftwaffe sa začala okamžite pripravovať na bombardovanie českých miest. Fall Grün, ako znel krycí názov vojenskej operácie proti Československu, nadobúdal stále konkrétnejšie črty. Na konci augusta predostrel generál Franz Halder, ktorý práve vystriedal vo funkcii umiernenejšieho Ludwiga Becka, Hitlerovi víziu generálneho štábu, ktorý predpokladal rozpolenie územia v najužšej časti krajiny. Vojenské špičky očakávali neľahký boj, pretože štyridsať československých divízií patrilo v Európe k najlepšie vyzbrojeným. Führer mal však inú predstavu. Rýchly obrnený útok priamo na Prahu, ktorú už medzitým budú bombardovať Göringove letky. A čo s českými opevneniami, ktoré stáli v ceste a nedali nacistickým generálom spávať? Aj o nich neraz premýšľal. Zo správ vrchného veliteľstva vedel, že sú vskutku impozantné. V stometrových vzdialenostiach sú rozmiestnené obrovské delostrelecké bunkre, schopné odolať zbraniam všetkých vtedy známych ráží a medzi nimi sú rovnako pevné guľometné hniezda. Nacistický vodca mal však už svoj plán. Budú zničené zvnútra opevneného územia. Postará sa o to jeho piata kolóna - henleinovci. Konradovi Henleinovi jeho úlohu vysvetlil osobne počas návštevy v Berghofe. No nič z toho napokon nebolo treba. Československa sa Nemecko zmocnilo takpovediac bez jediného výstrelu.

nie som odbornik na tuto temu.. takze tu nic nebudem presadzovat.. ale poviem co si myslim..

a sice..

Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například.

slay: Keby bolo keby, boli by sme v nebi. Prispevok typu keby toto a keby hento mi pripada velmi neopodstatneny, pretoze kazdy by si mohol rozvijat tu svoju nerealnu hypotezu a taketo filozofovanie podla mna nikam nevedie.

mne pripada zase uplne zbytocne tu prezentovat nazory co mal alebo nemal tiso robit.. ked si velky general .. lebo vies ako vsetko dopadlo..

nikto nerata z jeho pohladom a nevedomostou buducnosti..

Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například.

Sepiroth napísal:poviem to takto: Nemci by cez nás prešli ale bolo by to Pyrhovo víťazstvo. Naša geniálna obranná línia v pohraničí, závody škodovky... o toto všetko sme prišli, o veci, na ktorých si mohli nemci vlámať zuby...

správne , súhlasim s tým, že Nemci by cez nas prešli za cenu veľkých strát čo však vtedy do Hitlerových plánov nezapadalo /ved ako by mohol isť ovládať svet ak by tretina vojska padla pri dobyti ČSR /. Československá armáda patrila v tej dobe k najlepšie vyzbrojeným armádam v Europe a veľká sila bola predovšetkým v pohraničných územiach ČSR, kde boli umiestnené muničné sklady, navzájom poprepájane bunkre no proste bolo to na tu dobu dobre organizované, a práve preto Hitler spolu s Mussolinim a zastupcami Francúzska a Veľkej Britanie sa zúčastnili na konferencii v Mníchove v 1938-mom, z ktorej vzišla ako všetci vieme Zmluva o nás bez nás, na základe čoho sme museli práve tieto výborne organizované bunkre a teda aj to pohraničné územie odstúpiť Nemecku, ktoré to samozrejme okamžite obsadilo.
V tých časoch sme mali zmluvu s Francúzskom, Rumunskom a nie som si istý či aj nie s Juhosláviou o vzájomnej pomoci v prípade napadnutia zo strany fašistického Nemecka, avšak kedže sa Francúzi podielali na zmluve o nas bez nas, tak sme od nikoho žiadnu pomoc nemohli očakávať, pretože Rumuni sa obávali útoku Hitlera a keby že nam pošu armádu tak Rumunsko by sa stalo ľahkou korisťou pre Hitlera.

Sparrow - Slovensko bolo počas 2. svetovej vojny fašistickým štátom a z počiatku slovenskí vojaci bojovali po boku fašistických nemeckých vojakov a až neskôr nastal zlom, ktorý vyustil až do SNP, vdaka ktorému sme dnes evidovaní medzi víťazmi tejto vojny. / ale neviem, či počas celej vojny sme boli fašistickým štátom - ktomu nech sa vyjadri niekto kto ma dejiny v malíčku /

kali520,
-v tom citate sam uvadzas, ze hitler v 1938 nebol pripraveny.
-CS armada sa s SDP a konradom henleinom vysporiadala.
-historia WWII hovori sama za seba. body, ktore si uviedol ako hlavny problem pripadneho uspechu CSR v tejto vojne, sa v samotnej WWII potvrdil pravy opak.
-bombardovanie londyna, a ostatnych anglickych miest dalo tak dokopy obcanov V.B. ako nikdy predtym a ani potom.
-obklucenie a blokada leningradu trvala 900 dni. ludia jedli aj papier, len aby prezili.
-po vojne, r. 1948 blokada zap. berlina trvala 322 dni. za pomoci USA, prezili obyvatelia tohto mesta aj krutu zimu.
-zimna vojna vo finsku

niekedy nezalezi na pocte vojakov, na vyspelosti a pocte techniky... ale vzdy bude zalezat na odhodlani, na ochote urobit nieco pre danu vec. kto je ochotny obetovat viac, niekedy vsetko, je na spravnej ceste k uspechu.

este k tym tankom. pravdou je, ze boli v stadiu prototypov, ale CS armada ich testovala este pred mnichovom. tanky LT-35 a LT-38 su zname v nemeckej armade pod oznacenim PZ-35 a PZ-38.

Sparrow napísal:pinacolada: Neviem o tom, ze by Slovensko bolo povazovane za agresora 2. sv. vojny. Dokocna figurujeme aj na zozname vitaznych statov 2. sv. vojny. Mozes mi prosim vysvetlit, preco si myslis, ze Slovenska Republika bola agresorom

no ale na zaciatku vojny to tak nebolo
inak poznamka:ak by nam francuzi a briti skutocne chceli pomoct tak by nepodpisali mnichovsky diktat.

pinacolada napísal:no ale na zaciatku vojny to tak nebolo
inak poznamka:ak by nam francuzi a briti skutocne chceli pomoct tak by nepodpisali mnichovsky diktat.

oni nam možno aj chceli pomôcť, ale kedže Hitler hrozil vojnou ak mu nevyhovejú a Francúzi a ani Briti do vojny isť nechceli zvolili si to menšie zlo a teda vyhovieť Hitlerovým podmienkam a požiadavakam a tak akceptoali ten Mníchovský diktat - preto sa to aj tak vola, lebo vlastne Hitler s Mussolinim nadiktovali svoje podmienky a Francúzi a Briti na ne naivne pristupili pod dojmom že predídu vojne , čo sa však neskôr ukázalo že vojna bude tak či tak

Krija napísal:bombardovanie londyna, a ostatnych anglickych miest dalo tak dokopy obcanov V.B. ako nikdy predtym a ani potom.
-obklucenie a blokada leningradu trvala 900 dni. ludia jedli aj papier, len aby prezili.
-po vojne, r. 1948 blokada zap. berlina trvala 322 dni. za pomoci USA, prezili obyvatelia tohto mesta aj krutu zimu.
-zimna vojna vo finsku

niekedy nezalezi na pocte vojakov, na vyspelosti a pocte techniky... ale vzdy bude zalezat na odhodlani, na ochote urobit nieco pre danu vec. kto je ochotny obetovat viac, niekedy vsetko, je na spravnej ceste k uspechu.

Ano mas pravdu ale toto su uz len domienky a dohady ci by utok spojil ceskoslovensky narod tak aby boli odhodlany bojovat az do posledneho muza. A hlavne prave v CS by to bolo dost diskutabilne kedze sa nasla cast ludi ktora CS jednoducho nechcela uznat, bud nespokojny cesi alebo slovaci ktory chceli vlastnu krajinu.

Celkovo si aj tak myslim ze nemecka armada by CS porazila. Nemci takysto by boli schopny bojovat huzevnato az do posledneho vojaka (v tomot smere boli snad asi najlepsi vid jednotky SS.)

kali520, dohad je aj to, ze by nas porazili. nechcel som sa ubrat tym smerom, ze by CS porazili nemecku armadu, ale za uspech by som povazoval aj niekolko mesacne (viac ako polsko a francuzsko) odolavanie nemeckemu tlaku. toto bolo v silach CS armady. snad by sa za tu dobu prebrali francuzi, anglicania a aj rusi. tieto tri velmoci mali priliz velky respekt z hitlera a to takmer okamzite po jeho nastupe k moci.

Prejav Jozefa Tisu

krija napísal:kali520, dohad je aj to, ze by nas porazili. nechcel som sa ubrat tym smerom, ze by CS porazili nemecku armadu, ale za uspech by som povazoval aj niekolko mesacne (viac ako polsko a francuzsko) odolavanie nemeckemu tlaku. toto bolo v silach CS armady. snad by sa za tu dobu prebrali francuzi, anglicania a aj rusi. tieto tri velmoci mali priliz velky respekt z hitlera a to takmer okamzite po jeho nastupe k moci.

tak som to myslel aj ja. A čo, že by sme nevyhrali? Nech, ale podstatné je, že by sme sa postavili, nenechali by sme so sebou hádzať ako s handrou, a nemeckej armáde by sme bezpochýb narobili ťažkosti. Som presvedčený, že by to bol dosť slušný škrt cez rozpočet Hitlerových plánov. A keby sme vydržali dosť dlho, možno, MOŽNO, by nám nakoniec niekto prišiel pomôcť. MOŽNO sa mnoho vecí nemuselo vôbec stať. možno, no to sa už nikdy presne nedozvieme. Ja si myslím, že áno, niekto si bude myslieť, že nie-kto má ptravdu sa, bohužiaľ už nedozvieme.
Ale my sme už raz takí, česi i slováci. Necháme do seba kopať, nemáme žiadnu hrdosť, priam nemáme byť na čo hrdí. Finsku nikto neprišiel na pomoc, Poľsku nikto neprišiel na pomoc, mnohým krajinám ešte pred vypuknutím samotnej vojny nikto neprišiel na pomoc. Nemali šancu uspieť, nemali šancu ani vzdorovať dlhšie než pár dní-no spravili to. a my, my sme do seba zase raz nechali kopnúť.

Sepiroth napísal: Ale my sme už raz takí, česi i slováci. Necháme do seba kopať, nemáme žiadnu hrdosť, priam nemáme byť na čo hrdí. Finsku nikto neprišiel na pomoc, Poľsku nikto neprišiel na pomoc, mnohým krajinám ešte pred vypuknutím samotnej vojny nikto neprišiel na pomoc. Nemali šancu uspieť, nemali šancu ani vzdorovať dlhšie než pár dní-no spravili to. a my, my sme do seba zase raz nechali kopnúť.

Co by sme nemali byt na co hrdi, zato ze sme neposielali mladych ludi na priamu smrt len aby sa povedalo ze sme odporovali, sak to je uplne chore... Ty by si urcite svoje deti poslal na odpor a len by si cakal kedy Ti pride list ze uz mozes byt hrdi lebo vydrzali odporovat cely 1 den. Z druhej svetovej vojny sme vysli asi najlepsie zo vsedkych statov co sa zucastnili. Mali sme niaku stratu na uzemi ale nezomrelo nastastie vela ludi... Porovnaj si to s Polskom, mali odpor a neostalo z nich ani makke f.

To sa da skor povedat o Francuzoch a nie o takych mini narodoch ako sme my.

Sa hovorilo ze prve co sa francuzky vojak musi naucit je "Vzdavam sa" v desiatich jazykoch

Sepiroth napísal:Finsku nikto neprišiel na pomoc, Poľsku nikto neprišiel na pomoc, mnohým krajinám ešte pred vypuknutím samotnej vojny nikto neprišiel na pomoc. Nemali šancu uspieť, nemali šancu ani vzdorovať dlhšie než pár dní-no spravili to. a my, my sme do seba zase raz nechali kopnúť.

Oni moc na vyber asi nemali.

nechcem sa vyjadrovat ci by CS obstalo pred hitlerom, no som fanda nasho opevnenia. Prikladam par linkov, aby ludia vedeli cim sme sa mohli branit, keby...

http://www.military.cz/opevneni/index.html
http://www.bunkry.cz/opevneni.asp?id=1

kali520 napísal:Oni moc na vyber asi nemali.

ale čoby nie. mohla vláda stiahnuť všetkých vojakov a masovo zložiť zbrane. Aj to sa dá.

//asi taký istý, aký to malo, keď sme v princípe to isté spravili my. A to obhajuješ, či nie?

Sepiroth napísal:ale čoby nie. mohla vláda stiahnuť všetkých vojakov a masovo zložiť zbrane. Aj to sa dá.

A jaky by to malo vyznam?

Co mnozí nevědí nebo nechtějí vědět o Dr. Tisovi

Na hlavu presidenta Slovenského štátu doktora Jozefa Tisa je i dnes, víc než šedesát let od skončení války o od jeho popravy, vršeno mnoho mýtů, polopravd i skutečných lží. Je sice pravdou, že Dr. Tiso byl odsouzen právoplatným soudem jako válečný zločinec, nicméně je diskutabilní, zda tento soud byl spravedlivý, zda nebyl poplatný své době, zda nebylo velmi podstatnou předpojatostí, když oba žalobci v tomto případě byli již od roku 1944 organizováni v KSČ a soudce Dr. Igor Daxler patřil k přívržencům presidenta Beneše a čechoslovakistů. Dále je potřeba se zamyslet nad tím, že Dr. Tiso pro velikou většinu Slováků znamenal živoucí symbol slovenské samostatnosti a pokud mělo být dle přání Beneše, Londýna i Moskvy obnoveno Československo v původních hranicích (vyjma Podkarpatské Rusi), pak musel být nejdříve tento symbol znevážen, zostuzen a odstraněn z cesty. Jinými slovy: Je potřeba se poctivě a objektivně zamyslet nad tím, zda poprava doktora Tisa nebyla v podstatě politickou vraždou zlegalizovanou rozhodnutím soudu a posvěcenou autoritou státu.


Doktoru Tisovi bývá humanisty, demokraty a liberály všelikého ražení dáváno za vinu především rozbití Československa, deportace Židů do koncentračních táborů v Polsku a kolaborace s nacisty proti vlastnímu národu. Mnozí tato obvinění vznášejí z neznalosti věci, mnozí pod vlivem jednostranných informací čerpaných z propagandistických zdrojů, ale mnozí též z nenávisti a zlé vůle. Je jisté, že i Dr. Tiso, jako každý smrtelník, dělal chyby a jeho rozhodnutí mohla být i tendenční nebo krátkozraká, ale jistě se mu nedají upřít vysoké mravní a vlastenecké kvality a upřímná snaha o zachování a povznesení vlastního, tedy slovenského, národa.

V neděli 12. března 1939 Dr. Tiso pobýval, tak jako každý týden, v Bánovcích. V noci k němu po dvakrát přijeli kurýři se vzkazem, aby se odebral do Bratislavy a odtud do Berlína. Tiso jim vyhověl až na třetí pokus, kdy obdržel výzvu od samotného Hitlera k okamžité návštěvě Berlína. Ale i tehdy neodjel do Berlína přímo, nýbrž do Bratislavy, kde byla mezitím svolána porada vlády a předsednictva Ľudové strany. Až poté, kdy tyto dva vrcholné orgány souhlasily s jeho návštěvou u Hitlera, Tiso odcestoval. Sidor o této události hovoří ve svých poznámkách: „Dr. Tiso 13. března v 11 hodin dopoledne podal referát o svém pozvání do Berlína a žádal rozhodnutí, jestli tam má jet nebo ne. Debata netrvala dlouho. Každému bylo jasné, že je potřeba, aby tam jel.“

Než se dostal k Hitlerovi, byl předem přijat Ribbentropem, jemuž řekl: „Prohlásil jsem, hovořil ve svém referátu ve sněmovně o své cestě do Berlína, že my nikdy nedáme impuls k tomu, aby republika byla zlikvidována.“ Je také nutno uvést skutečnost, že když Dr. Tiso referoval 14. března po skončení návštěvy Berlína před sněmovnou, sám nepodal ani návrh na vyhlášení samostatného slovenského státu. Shrnul jen obsah svých rozhovorů s Ribbentropem a Hitlerem a řeč zakončil slovy: „Skládám zde před váš sněm suše shrnutý materiál ze své berlínské návštěvy, jenž jste vyslechli, a prosím vás, uvažujte, rozhodujte.“

V rozhovoru Hitler vylíčil Dr. Tisovi možnosti budoucího osudu slovenského národa v případě, že včas neukončí svoje svazky s Prahou. V tom případě Hitler ponechá Slovensko na pospas událostem, za něž už neponese zodpovědnost. V tom případě by se zasazoval pouze za německé zájmy a ty, podle jeho slov, neleží východně od Karpat.

Maďaři měli, stejně jako vždy, i v té době eminentní zájem o Slovensko. Svědčí o tom mimo jiné i Horthyho dopis Hitlerovi z 13. března 1939: „Vaše Excelence! Moje upřímné díky! Těžko Vám mohu vyslovit, jak jsem šťastný, neboť tato krajina pramenů – nerad užívám velká slova – má pro Maďarsko životní důležitost. Ačkoliv naši nováčkové slouží jen pět týdnů, půjdeme do toho s nesmírným nadšením, pak za dva dny bude následovat silný úder! Nikdy nezapomeneme na tento důkaz přátelství a Vaše Excelence může počítat s mou neochvějnou vděčností po všechny časy. Váš oddaný Horthy.“

Pod tlakem těchto okolností, kdy hrozilo, že pokud se Slovensko rychle neosamostatní, bude okupováno Maďary, případně z části i Německem a Polskem, vyhlásil slovenský sněm samostatnost. Všichni svědkové potvrdili, že v průběhu tohoto jednání panovala velmi sklíčená nálada a nakonec se nenašel jediný poslanec, jenž by byl ochoten podat formální návrh na osamostatnění Slovenska. Nakonec musel být podán návrh ex praesidio.

Pavol Čarnogurský, bývalý poslanec slovenského sněmu, vzpomíná na 14. březen takto: „Dr. Tiso 14. března nepodal návrh, co má sněm dělat a jak má hlasovat… Ale po jeho referátu o jeho návštěvě u Hitlera nebylo pochyb o tom, že musíme hlasovat za odtrhnutí Slovenska od ČSR.“

Anglický konsul Pares psal 20. března z Bratislavy vyslanci Newtonovi: „Bratislavské obyvatelstvo přijalo úterní vyhlášení samostatnosti celkem chladně. Neproběhly žádné radostné manifestace a obyvatelé konali svoje normální zaměstnání, jako by se nic nestalo. Tento nezájem byl zjevný už předešlého večera, kdy jsem poslouchal Machovu řeč. Většina posluchačů, kteří se shromáždili aby vyslechli Machovo vyhlášení samostatnosti, byli Němci a někteří přítomní Slováci dokonce hlasitě projevovali svůj nesouhlas. Na shromáždění nebylo vcelku víc než 1.500 osob, což je nepatrný počet na město, jež má 150.000 obyvatel.“

Dr. Martin Sokol ve svém svědectví uvedl: „Fakt je, že nebýt nátlaku Hitlera, nebyl by slovenský sněm vyhlásil samostatnost.“ Pokud by slovenský sněm 14. března 1939 konal z vlastní vůle, bylo by možno hovořit o zradě. Ale tam, kde není vlastní vůle, není ani zrady. Slovenský národ se v březnových dnech 1939 dostal do podobné situace, v jaké byla celá ČSR v září 1938. Tehdy se vláda v čele s Dr. Benešem podvolila nátlaku a hrozbám v naději, že se alespoň národ zachrání. A v podobné situaci byli později Slováci v březnu 1939. Co by čekalo Slováky na západním Slovensku, které by pravděpodobně okupovali Němci, si můžeme domyslet z toho, jak se v Protektorátu vedlo Čechům a Moravanům. Jak by se jim žilo pod maďarskou knutou, si zase můžeme dovodit ze vzpomínek Rusínů a Ukrajinců, kteří se pod ní ocitli po okupaci Podkarpatské Rusi Maďarskem.

Okolnost, že 14. březen byl prakticky Hitlerovým dílem, nemůže zvrátit ani skutečnost, že později Dr. Tiso ve svých projevech vyhlásil, že Slovenský štát je výrazem vůle Slováků a že jeho vyhlášení bylo připravováno. Je logické, že v době, kdy už existoval, fungoval a prosperoval, nemělo by ani smysl, ani pozitivní dopad, kdyby národu vykládal, že jeho stát je pouze dílem Hitlera a že k němu Slováci dospěli z donucení. Pokud měl v lidech vzbudit národní hrdost a tvořivé sebevědomí, musel říkat to, co také řekl.

Co se týká židovské otázky na Slovensku, je potřeba uznat, že už celá desetiletí předtím se vyskytovaly hlasy, které volaly po uspořádání poměru Židů a Slováků. Židovský problém na Slovensku vyrostl především z negativního postoje širokého židovstva ke slovenským národním zájmům a také z jejich poměrně rychlého a často velmi bezohledného materiálního obohacení. Dr. Anton Štefánek ve své knize „Základy sociologie Slovenska“ říká: „V minulosti patřili (Židé) mezi nejzuřivější maďarizátory. Není divu, že antisemitské hnutí našlo na Slovensku půdu připravenou. (…) Společensky využívají v plné míře výhody z politické protekce vládnoucího maďarského národa, z hospodářské zaostalosti slovenského národa a z přirozené tolerance a lhostejnosti prostého lidu a jeho inteligence. Když uvážíme, že ze 170.450 židovských obyvatel na Slovensku se roku 1890 jen 11.471, tedy jen 6,7 %, přihlásilo jazykově k Slovákům a o dvacet let později v roce 1910 ze 179.912 už jen 4.969, což je 2,8 %, je vidět, jaký postoj zachovávali k národu, jenž je živil.“

Dr. Vavro Šrobár ve svém spisku „Z mého života“ vypráví, jak s T. G. Masarykem prodiskutovával židovskou otázku na Slovensku: „I na židovskou otázku přišla řeč. Masaryk nebyl zásadním antisemitou. Vyčítal Židům, že se nedokážou v křesťanském světě osvobodit od Talmudu a ghetta. Izolují se od všech porobených národů a drží se, podle náboženského příkazu, s národy vládnoucími. To znamená, že němčí a maďarizují. (…) Uznával, že boj proti židovské žravosti, lichvě, materialismu, proti jejich spojenectví s našimi nepřáteli je oprávněný zejména na Moravě a na Slovensku, kde se na dědinách stali pohromou naivního a důvěřivého lidu.“

Po 14. březnu 1939, kdy Slovensko definitivně spadlo do sféry německého vlivu, se začala židovská otázka řešit radikálněji. Ale na rozdíl od Protektorátu a dalších území Říše nepostupovala slovenská vláda tak diskriminačně a nevylučovala Židy tak tvrdě a důsledně z veřejného života. První slovenský zákon na toto téma nedefinuje Žida rasově, ale konfesionálně, nábožensky. Řešení židovské otázky se pak týká především hospodářsko – sociální oblasti. Například ve svobodných povoláních, u advokátů a lékařů zákon určil hranici 4 % Židů ze všech lékařů a advokátů zapsaných v příslušných komorách. Toto procento bylo totožné s procentem celé židovské populace na Slovensku. Hospodářská převaha Židů byla tlumena tzv. „arizačními smlouvami“, kdy majetková účast křesťanů byla 51 % a 49% Židů.

Na radikální řešení židovské otázky došlo až po Salzburském diktátu. Tento diktát obsahoval i nařízení o právním postavení Židů, jež je známo pod názvem „Židovský kodex“. V něm jsou v podstatě zakotveny zásady Norimberských zákonů. Tvrdost těchto ustanovení mírní pouze klausule, podle níž může president republiky udělovat výjimky z jejich dodržování. Ale nejtvrději se Židů asi dotklo opatření, podle něhož byli od roku 1942 vyváženi do Německa. Otázku vývozu Židů nastolil Dr. Tuka v tom smyslu, že Němci kategoricky žádají pracovní síly ze Slovenska. Vláda tomuto požadavku vyhověla tím, že za pracovní síly označila Židy, snažíc se Slováky udržet v rámci možností doma.

Když začátkem roku 1943 pronikly na Slovensku určité věrohodné zprávy o krutém osudu Židů v Polsku, vláda všechny transporty zastavila a požádala německá oficiální místa, aby do oblastí, kam byli slovenští Židé vyexpedováni, pustili slovenskou komisi, která by zjistila skutečný stav věci. Němci to však nedovolili.

Ale už v průběhu etapy, kdy se transporty Židů do Říše odehrávaly, udělil Dr. Tiso na 9.000 výjimek, jež mu umožňoval „Židovský kodex“. Tímto způsobem uchránil před transportem na 30.000 židovských občanů s tím, že jde o pracovní síly potřebné na výstavbu Slovenska.

Můžeme sice namítnout, že už samotné vystěhování určité části občanů je velice tvrdým a trestuhodným aktem, ale uvědomme si, že přesně takto bylo nakládáno i s jinými národnostmi předtím i potom, ale nikomu to nepřipadá nelidské nebo trestuhodné. Podobně byla vysídlena německá menšina z několika zemi Evropy a to na základe ustanovení Postupimské dohody ratifikované demokratickými vládami vítězných mocností.

Dr. Tiso se několikrát chtěl vzdát presidentské funkce, ale nakonec to nikdy neudělal, protože věděl, že Němci by za jeho následníka prosadili doktora Tuku, který byl výrazně proněmecký a zavedl by na Slovensku nacionální socialismus podle německého vzoru. Slovensko by tak přišlo i o svou sice omezenou, ale stále samostatnost v rozhodování a stalo by se slepým vazalem Říše. Je pozoruhodné, že sami židovští rabíni vyslali k doktoru Tisovi delegace, jež mu děkovaly za velké množství výjimek z transportů a žádaly ho, aby se funkce nevzdával, protože Dr. Tuka by všechny Židy bez pardonů vysídlil. Někteří rabíni také navštívili arcibiskupa Karola Kmeťka a žádali ho, aby naléhal na presidenta Tisa, aby ve své funkci zůstal.

Transporty Židů ze slovenského území byly Němci obnoveny až po potlačení SNP, tehdy ovšem už na tyto události neměla slovenská vláda vliv a ani intervence doktora Tisa neměly váhu. To je jeden z mnoha negativních důsledků této nesmyslné vzpoury jedné skupiny Slováků proti vlastnímu státu a Židé by za to měli poděkovat pravým viníkům, nikoliv Tisovi, který nikdy nebyl jejich nepřítelem.

Mnohá obvinění na adresu Dr. Tisa se týkají jeho kolaborace s nacistickým Německem. Je asi zbytečné říkat, že žádný stát v Evropě se nemohl vyhnout německému vlivu a žádný představitel vlády, pokud chtěl svůj národ a svoji zemi co nejvíce zachovat, se nemohl otevřeně stavět proti přáním a požadavkům Říše. Čtyřmilionové Slovensko nemělo možnost postavit se proti mocnosti, jakou tehdy Německo představovalo. Naproti tomu Němci neustále přicházeli s novými požadavky. Nicméně hospodářští činitelé Slovenského štátu mohli, díky politické obratnosti doktora Tisa, hájit zájmy národa mnohem lépe, než jejich kolegové v jiných zemích. Ve znaleckém posudku Prof. Dr. Matury z procesu proti Dr. Ing. Zaťkovi je uvedeno, že slovenský průmysl utrpěl ve válečných letech škodu za 1 miliardu, zatímco český za 38 miliard Kčs. Slovenská národní banka přišla o 2 miliardy a 555 milionů Kčs, zatímco Česká národní banka o 135 miliard. Slovenská finanční správa za financování clearingové špičky 2 miliardy 727 milionů Kčs, zatímco Česká finanční správa o 60 miliard. Celková hodnota škod na Slovensku byla něco kolem 6 miliard Kčs, ale v Českých zemích to bylo 429 miliard 700 tisíc Kčs. Slovensko, až do vypuknutí SNP, neutrpělo ztráty na svém zemědělství.

Kolaborace Dr. Tisa bývá často dokazována snímkem, na němž je president Tiso zachycen při aktu udělování medailí mladým vojákům SS, kteří se vyznamenali při potlačení SNP. O tomto vypráví pan Vrba ve své vzpomínce, kterou přetiskl počátkem devadesátých let slovenský deník Republika: „Odpověděl jsem mu (Dr. Tisovi) že někteří lidé mu zazlívají, že v Banské Bystrici po mši svaté vyznamenal esesáky. Odpověděl mi obšírně v tomto smyslu: My jsme v takové situaci, že zachraňujeme co můžeme. Za zavraždění německých generálů měla být bombardována tři města, která byla ohniskem povstání – Zvolen, Banská Bystrica a Brezno. Pak mělo být zastřeleno tři sta lidí, německých zajatců. Žádal jsem a dlouho prosil generála Höffleho, aby to nedělal. Odůvodňoval jsem to nevinou mnoha lidí, které do povstání zatáhla komunistická a benešovská propaganda, zatímco jiní se tam dostali mobilizací, která byla na povstaleckém území vyhlášení pod hrozbou trestu smrti, nebo tak, že je jako záložníky povolali na manévry. Nakonec, s Boží pomocí, se mi podařilo generála Höffleho přemluvit. Souhlasil že upustí od odplaty pod podmínkou, že vyznamenám určené německé vojáky.

President Tiso mi velmi vážně řekl, že děkuje Pánu Bohu za tuto možnost, protože těmi několika plíšky mu umožnil zachránit životy a hodnoty, které vytvářely celé generace. Řekl mi, že má čisté svědomí, protože se mu podařilo zachránit tři města před bombardováním, tři sta lidí před popravou a patnáct tisíc povstalců před transportem do Německa. Kdo ví, co by tam s nimi udělali.“

Podobně Dr. Tiso uchránil Slovensko od všeobecné mobilizace, kterou po něm Němci vyžadovali. Diplomaticky Hitlera přesvědčil, že po mobilizaci by neměl kdo obdělávat pole a Slovensko by tedy nemohlo produkovat dost potravin. Vzhledem k tomu, že Slovensko expedovalo 50 % své potravinové produkce do Říše, byl to velice mocný argument. Krom toho argumentoval tím, že velké množství slovenských dělníků pracuje v továrnách v Říši a pokud budou mobilizováni do armády, bude oslaben i německý průmysl. Velmi populárním se stal výrok presidenta Tisa: „Syny jsem vám dal, ale otce vám nedám!“ V něčem ale vyhovět musel, proto Hitlerovi poskytl dvě divize mladých vojáků, kteří byli posláni přes Polsko na Ukrajinu udržet pozice, jenž Němci předtím dobyli. Pokud toto někdo považuje za kolaboraci, pak musí být vážně zaslepený.

Dr. Tiso se svou obětavou, vlasteneckou a křesťanskou politikou a velmi chytrou diplomacií řadí po bok velkých pravicových státníků, jakými byli Franco, Salazar, Pinochet nebo Perón. Svůj národ nezradil, neopustil a žil pro něj až do konce. Vzal na sebe přetěžké břemeno, věren své kněžské povinnosti a poslušen Kristova povolání: „Vezmi svůj kříž a následuj mne!“ Dr. Tiso nevystupoval proti Čechům, on jen miloval svůj národ, Slováky. A milovat především svůj národ by měl každý čestný muž.

Zpracováno za použití knihy „Prezident Dr. Jozef Tiso očami obhájcu Dr. Martina Greču“

Napsal: Rudolf Polownik

http://cz.altermedia.info/historie/co-m ... _3841.html

Rudolf Polownik napísal:Na hlavu presidenta Slovenského štátu doktora Jozefa Tisa je i dnes, víc než šedesát let od skončení války o od jeho popravy, vršeno mnoho mýtů, polopravd i skutečných lží. (...) Doktoru Tisovi bývá humanisty, demokraty a liberály všelikého ražení dáváno za vinu především rozbití Československa, deportace Židů do koncentračních táborů v Polsku a kolaborace s nacisty proti vlastnímu národu. Mnozí tato obvinění vznášejí z neznalosti věci(zvýraznené mnou), mnozí pod vlivem jednostranných informací čerpaných z propagandistických zdrojů, ale mnozí též z nenávisti a zlé vůle.

Zaujímavé. Pozrime sa teda, ako je na tom so znalosťou problematiky pán Polownik.

Rudolf Polownik napísal:Když začátkem roku 1943 pronikly na Slovensku určité věrohodné zprávy o krutém osudu Židů v Polsku, vláda všechny transporty zastavila

Posledný transport odišiel 20. októbra 1942, sotva ich teda vláda mohla zastaviť na začiatku roku 1943.

Rudolf Polownik napísal:Ale už v průběhu etapy, kdy se transporty Židů do Říše odehrávaly, udělil Dr. Tiso na 9.000 výjimek, jež mu umožňoval „Židovský kodex“. Tímto způsobem uchránil před transportem na 30.000 židovských občanů s tím, že jde o pracovní síly potřebné na výstavbu Slovenska.

Ale čo? Dobové dokumenty hovoria inak. Na zasadaní Komitétu hospodárskych ministrov 23.3. 1944 bolo uvedené, že medzi v tom období na Slovensku evidovanými Židmi malo prezidentskú výnimku 577 osôb, ktoré chránili aj 251 rodinných príslušníkov, čiže spolu 828 osôb bolo chránených prezidentskými výnimkami. (NIŽŇANSKÝ, E. - KAMENEC, I. (Ed.): Holokaust na Slovensku 2, Bratislava, 2003, dok. č. 124, s. 296) Zrejme bolo vydaných týchto výnimiek viac, avšak do uvedeného odbobia stratili platnosť, napríklad tak, že ich pri deportáciach dotyční gardisti odmietli akceptovať.

Rudolf Polownik napísal:Je pozoruhodné, že sami židovští rabíni vyslali k doktoru Tisovi delegace, jež mu děkovaly za velké množství výjimek z transportů a žádaly ho, aby se funkce nevzdával, protože Dr. Tuka by všechny Židy bez pardonů vysídlil. Někteří rabíni také navštívili arcibiskupa Karola Kmeťka a žádali ho, aby naléhal na presidenta Tisa, aby ve své funkci zůstal.

Ďalší doklad neznalosti pána Polownika:

K štandardným ľudáckym mýtom patrí tvrdenie o tom, že „židovskí rabíni požadovali, aby prezident Tiso ostal v úrade". Tento nezmysel podrobne analyzoval a vyvrátil prof. Y. A. Jelinek v článku, ktorý vyšiel v zborníku medzinárodného sympózia „Tragédia slovenských židov", Banská Bystrica, 25. - 27. marca1992, str. 121 - 124.

http://www.sme.sk/c/3142060/tiso-socha-a-jeruzalem.html

Rudolf Polownik napísal:Transporty Židů ze slovenského území byly Němci obnoveny až po potlačení SNP, tehdy ovšem už na tyto události neměla slovenská vláda vliv a ani intervence doktora Tisa neměly váhu. To je jeden z mnoha negativních důsledků této nesmyslné vzpoury jedné skupiny Slováků proti vlastnímu státu a Židé by za to měli poděkovat pravým viníkům, nikoliv Tisovi, který nikdy nebyl jejich nepřítelem.

Pán Polownik by mohol porozmýšlať, prečo nevieme o takom Židovi na Slovensku, ktorý by hanil SNP, tak ako to pán Polownik radí. Na to však treba trošku tej povestnej znalosti problematiky.

S pozdravom

Michal