V Izraeli bylo zaznamenáno 90 případu mučení Palestinců


Izraelská organizace věnující se dodržováni základních lidských práv v izraelských věznicích zveřejnila zprávu v niž poukázala na mučení a ponižováni zadržených Palestinců v izraelských věznicích a internačních táborech.

Izraelská organizace uvádí 90 případu mučení a ponižováni zadržovaných osob a poukazuje na fakt, že izraelští věznitelé terorizovali i mladistvé a to i přes skutečnost, že izraelské zákony věnuji zvýšenou pozornost dodržováni prav mladistvých.

Izraelští věznitele měli některým z napadených způsobit vážná zranění. Nebyl ale zaznamenán žádny případ, kdy by byl některý z izraelských mučitelů obviněn nebo souzen na toto brutální chováni. Izraelské bezpečnostní síly zprávu nekomentovaly, pouze sdělili, že izraelské bezpečnostní síly dodržují izraelské zákone normy a mezinárodní zákony.

http://www.bezcenzury.org/rs/article.php?id=1132

Německo odmítlo další holocaustové reparace

Když německá vláda odmítla na konci minulého roku další požadavky izraelské vlády, pustily se překvapivě do křížku Izrael a mocná Jewish Claims Conference sídlící v New Yorku. Tu označil izraelský ministr Rafi Eitan v dokumentárním filmu letos v květnu za „vyděračský gang“. Aférou se začal zabývat německý Der Spiegel.

Až doposud těžila většinu holocaustových reparací plynoucích z Německa organizace Jewish Claims Conference, založená v roce 1951, aby koordinovala a inkasovala požadavky na odškodnění. Platby byly zahájeny neprodleně a jejich přesná evidence není dostupná. Ve snaze udělat za odškodněním a nároky tečku uzavřela německá vláda v roce 1965 smlouvu s Jewish Claims Conference (JCC), podle které měly být holocaustové reparace uplatněny nejpozději do roku 1969. Podle údajů Der Spiegel bylo poté vyplaceno 63,2 miliard € a 1,5 miliardy € přímých plateb izraelské vládě.

Problémem bylo, že proud peněz začal časem postupně vysychat. V roce 1990 ale přišly změny režimů ve střední a východní Evropě, došlo ke sjednocení Německa a JCC začala ve východním Německu aktivně vyhledávat majetek, který byl v minulosti vlastněn Židy a poté přešel na do jiných rukou za nacistického nebo komunistického režimu. Jen v Berlíně bylo uplatněno 240 000 restitučních nároků na židovský majetek, jak napsal Der Spiegel.

Většinu nároků uplatnila sama JCC v zastoupení mnohdy neexistujících (nedostupných) restituentů, když si najala armádu skautů, kteří používali staré telefonní seznamy a seznamy adres z třicátých let. Na konci roku 1992 německá vláda JCC odsouhlasila, že JCC může podávat restituční nároky „naslepo“, tzn. detaily jako jméno vyvlastněných Židů, přesná lokace nemovitosti apod. můžou být doplněny později. To umožnilo JCC výsadu podávat masové nároky, na rozdíl od obyčejných restituentů, kteří museli své nároky doložit. Dohoda znamenala, že pokud bývalí židovští vlastníci nebo jejich nástupci nemohou být nalezeni, nesmí majetek propadnout německé vládě, ale nárok na něj má JCC.

Zvláštní platby byly ujednány např. za synagogy zničené během Křišťálové noci v roce 1938. Německo zaplatilo 69 milionů €. Der Spiegel si stěžoval, že veškerá vyjednávání i výše plateb byly drženy stranou od pozornosti médií i veřejnosti a zjistit skutečné výše kompenzací je krajně obtížné.

Tato další vlna holocaustových reparací byla proto poznamenána tím, že peníze od německé vlády dostávala spíše JCC, a nikoli skutečné oběti holocaustu.

Der Spiegel informoval o případu, kdy se dva bratři žijící v Austrálii v roce 1999 dozvěděli, že jejich děd kdysi vlastnil dům v berlínské čtvrti Pankow. Pokusili se tedy uplatnit restituci, ale zjistili, že dům byl již vydán JCC, která jej prodala v dražbě. Začali se proto s JCC soudit.

Ještě v roce 2005 leželo na účtech JCC asi půl miliardy €, alespoň takové číslo oznámil Der Spiegel na základě uniklých dokumentů z vnitřního auditu JCC. JCC, která byla půl století zvyklá na průběžný přísun velkých finančních částek, je nyní znepokojena vysycháním financí. Německá ekonomika jde dolů a neumožňuje žádné větší finanční sanace směrem k JCC.

Peníze potřebují také oběti holocaustu žijící v Izraeli. V prosinci minulého roku se proto sešel izraelský ministr Rafi Eitan a německý velvyslanec Harald Kindermann. Německo řeklo ne, především proto, že většinu reparací již inkasovalo JCC. Dalším logickým argumentem mohlo být, že prostě není z čeho brát. Německé ekonomika je v úpadku.

Izraelská vláda se proto obrátila na bohatou JCC, ale ani tam neuspěla a oheň byl na střeše. Izraelští novináři Guy Meroz a Orly Vilnai-Federbush natočili nový dokumentární film nazvaný „Morálnost restitucí – boj pokračuje“ o obětech holocaustu, ve kterém vylíčili jejich obrovské utrpení a nedostatek peněz. Ministr Rafi Eitan v něm neváhal kritizovat JCC za neochotu poslat izraelským seniorům peníze a označil ji za „vyděračský gang“. Podle dokumentu žije 80 000 obětí holocaustu v Izraeli v bídě a chudobě. Film dále obvinil JCC, že skrývá mnoho faktů o své činnosti a peníze plynou ke skutečným obětem jen sporadicky.

Ihned po odvysílání dokumentu v květnu 2008 poslal JCC do Izraele 400 milionů € a začal jednat s německou vládou o dalších reparačních platbách. Důvodem je to, že senioři jako oběti holocaustu potřebují mnohem více peněz nyní, než když byli v produktivním věku.

V izraelském Knessetu byla zřízena zvláštní komise na vyšetřování toku financí v JCC. Vláda i jednotlivé oběti holocaustu si totiž stěžují, že peníze mizí neznámo kam. Protože hlavním argumentem německé vlády pro odmítnutí dalších reparací bylo to, že partnerem pro taková jednání není izraelská vláda, ale JCC, dá se očekávat úspěch dalších reparačních nároků, pokud je vznese právě JCC.

Ujo Marky napísal:A Zidovsky narod bol nehanebne vyvrazdneny a ziadne reparacie ho pravdepodobne necakaju pretoze z tychto penazi rodiny mtrvych neuvidia ani f.

Eisenhowerovy americké tábory smrti
Zločin, o kterém se nemluví. Aby se s německými vojáky po kapitulaci nemuselo zacházet jako s válečnými zajatci chráněnými mezinárodními dohodami, vymyslel pro ně Eisenhower (Žid, i když se z politických důvodů vydával za křesťana) nové označení, tzv. „DEF“ (odzbrojené nepřátelské síly) a umístil je do 200 podobných táborů, jako Sinzig-Remagen. Označení tábor není moc přesné, protože se zde nejednalo o nic víc, než ostnatým drátem obehnaný pozemek. Žádné přístřeší, žádná hygiena, skoro žádné jídlo. Minimálně 1 milion životů si vyžádalo tohle počínání „osvoboditelů“. To je čtyřnásobek počtu všech Američanů, kteří padli během celé války. Ani v jednom německém koncentračním nebo zajateckém táboře nebyly tak strašné životní podmínky jako zde.

kolkox napísal:Nevie niekto aky je aktualny stav obeti Holokaustu?

sabo napísal:V Izraeli mozes vyznavat hoci ake nabozenstvo nic sa ty nestane, co sa o Arabskych krajinach povedat neda

sabo napísal:Vysvetli mi preco sa potom nabozenskym mensinam a aj dokonca moslimom zije najlepsie v Izraeli???

Izrael deportuje jeruzalemských kresťanov

Na základe novej politiky izraelského ministerstva vnútra, ktorej cieľom je zredukovanire počtu ne-židov v Jeruzaleme, teraz strácajú právo na pobyt stovky jeruzalemských kresťanov. Bez ohľadu na to, ako dlho sa zdržiavajú v zahraničí alebo či sa narodili v Jeruzaleme ešte predtým, než Izrael okupoval východnú časť mesta, pokladajú ich len za návštevníkov v ich vlastnom meste.
Napríklad palestínski kresťania, ktorí dnes už nepredstavujú viac než 9 000 člennú komunitu, stratia v dôsledku novej politiky 15 %populácie. Hoci židom z celého sveta a dokonca aj takým, ktorí len prestúpili na judaizmus, dovoľujú imigrovať do Izraela na základe práva na návrat, rodených Jeruzalemčanov pokladajú len za dočasných obyvateľov. Pôvodne platil zákon, podľa ktorého obyvateľ stratil nárok na pobyt po siedmich rokoch zdržiavania sa v zahraničí. Teraz platí, že stráca právo žiť v domovskom meste, ak vycestuje do zahraničia. Okrem toho platia aj iné nariadenia, namierené k tomu, aby sa zredukoval počet Palestíncov, kresťanov as moslimov v meste.
Miestne cirkvi v Jeruzaleme si robia starosti a hovoria, že Izraelu nemožno zveriť právo exkluzívnej kontroly nad mestom a právo rozhodovať o osude tohto svätého mesta a jeho obyvateľoch. Medzinárodná komunita a kresťanské komunity by mali rýchlo reagovať a odsúdiť túto izraelskú politiku na najvyšších úrovniach.
Výbor laikov vo Svätej zemi: "Israel is Deporting Jerusalem Christians"
http://fufor.twoday.net/stories/5008049/

Holandský "Jimmy Carter" obviňuje Izrael z terorizmu

Andreas Van Agt, ktorý päť rokov (do roku 1982) pôsobil vo funkcii holandského premiéra, v decembri predstavil informačnú web stránku http://www.driesvanagt.nl/, kde sa venuje brutálnemu zaobchádzaniu Izraela s Palestíncami, čo považuje za porušovanie medzinárodného práva a rasovú politiku v praxi.

Napríklad na jednej z tamojších ilustrácií sa skveje nápis na múre, ktorý tam nasprejovali židovskí osídlenci: "Arabov do plynových komôr!" Van Agt bol vlani jedným z hlavných rečníkov na demonštrácii solidarity s Palestíncami, ktorá sa uskutočnila v Rotterdame a ponosoval sa, prečo holandská vláda bojkotuje hnutie Hamas, čo označoval za nesprávne, dokonca hlúpe.

Takisto označil izraelské vojenské sily za teroristickú organizáciu.
77-ročný Van Agt v súvislosti s pripravovanou knihou o Blízkom východe povedal denníku Haaretz: "To, že sa venujem práve Blízkemu východu, je istotne nezvyčajné... Ľudia v mojej vlastnej krajine považujú moje správanie za prekvapivé. Niektorí dokonca hovoria, že to zrejme možno pripísať môjmu pokročilému veku; že už nie som schopný jasne myslieť", hovorí s úškrnom, sediac pod starobylým obrazom kráľovnej, visiacom na stene v jeho modernom dome, v tmavosivej dennej izbe.

Van Agt je členom vládnucej kresťansko-demokratickej strany (Kresťansko-demokratická výzva). Niektoré miestne médiá ho teraz označujú za "holadského Jimmy Cartera", hoci jeho strana sa od jeho výrokov dištancuje.

Hovoriť verejne v prospech Palestíncov sa podľa svojich vlastných slov rozhodol v roku 1999, keď sa zúčastnil katolíckej púte po náboženských miestach vo Svätej zemi. "Čiastočne ma poháňa hanba, že som nehovoril vtedy, keď som bol pri moci a čiastočne je to vďaka skúsenostiam počas nedávnych návštev na okupovaných teritóriách. Predtým som sa Palestíncov nikdy nezastával, len v prípade Sabry a Šatily a to som vtedy používal len veľmi mierne slová", povedal.

Van Agt povedal denníku Haaretz, že sa stále hanbí za to, že po masakre stoviek Palestíncov v roku 1982 libanonskými kresťanskými militantmi sa snažil urovnať veci v prospech Izraela. Vraj na súčasnú cestu ho dostal istý mladý muž z Betlehema. "Počas jednej z návštev Betlehema som si vypočul historku, o ktorej teraz viem, že je len jednou z mnohých. Bolo mi ľúto toho hrozne poníženého palestínskeho študenta, ktorý sa len pokúšal dostať na univerzitnú skúšku. Tá historka, ktorej pravdivosť potvrdil aj prezident univerzity, ma zasiahla ako blesk. Na jednej z izraelských strážnic tohto študenta vytiahli bokom a kázali mu, aby sa vyškrabal von oknom. Vtedy začalo skutočné ponižovanie. Spadol. A potom mu kázali plaziť sa po štyroch a nahlas štekat. Izraelskí vojaci sa na tom smiali do popuku, že vraj všetci Arabi sú psi."

Van Agt ďalej hovorí, že tá historka podkopala jeho presvedčenie, že "všetko čo Izrael robí, robí preto, aby mohol prežiť". "Začal som študovat, snažil som sa zistiť, čo sa tam vlastne deje. A nachádzal som jednu historku za druhou. Potom som sa zamýšľal nad 39 rezolúciami OSN, ktoré prosia, ktoré sa dožadujú a vyzývajú Izrael stiahnuť sa z okupovaných teritórií. Izrael ani jednu z nich neuposlúchol. Saddama Husajna napadli po štyroch rezolúciách. Izrael nedodržal 39 a nikto ani len nenaznačuje, že by sa naň mal vyvíjať väčší nátlak, aby sa im podriadil".

Ďalej hovorí, že Európania majú politický záväzok voči Palestíncom a ten zanedbávajú. "Všetci Arabi - štastní či nesťastní, totalitní alebo nie - majú svoje štáty. Jedine palestínski Arabi štát nemajú. A to má do činenia s koloniálnymi mocnosťami - Veľkou Britániou a Francúzskom." Vraj keby nebolo holokaustu (Šoa), Izrael by nikdy nebol vznikol práve v tom čase a v takej formule. Obyvateľstvo väčšiny západných krajín sa v dôsledku holokaustu cítilo vinovato, preto "obetovali Palestíncov v prospech Izraela". "Palestínci zaplatili cenu za niečo, čo nebola ich vina. Preto som teraz aktívny", hovorí Van Agt. ...

Cnaan Liphshiz, Haaretz: "´Dutch Jimmy Carter´ accuses Israel of terrorism in new book"
http://www.haaretz.com/hasen/spages/996909.html
http://www.thetruthseeker.co.uk/article.asp?ID=8864

Židovský štát na území Nemecka?

Ronen Eidelman, študent židovského pôvodu, momentálne zakončujúci štúdium umenia na Weimarskej univerzite v Durínsku, prichádza teraz s iniciatívou založiť na území Nemecka nezávislý židovský štát. Eidelman hovorí, že momentálne ide len o akademický projekt, ale že urobí všetko pre to, aby prerástol v politické hnutie. "Tento proces beriem veľmi vážne", hovorí, "a to bude mať za následok, že ľudia budú klásť otázky, vytvorí to dialóg a konflikt."
Eidelman hovorí, že toto nie je prvýkrát, kedy židia prichádzajú s podobným nápadom. Naposledy to bolo v auguste roku 2000, keď navrhli vytvoriť nezávislý židovský štát pod názvom "Nový Izrael" na austrálskej pevnine. Autor návrhu Michael Chabon si vraj zase vknihe pod názvom "Únia židovských policajtov" predstavuje takýto židovský štát na Aljaške. A spomína aj inú knihu od Dudu Busiho pod názvom "Mame chýbajú slová", kde sa autor zamýšľa nad tým, prečo sa po II. svetovej vojne v Nemecku nevyčlenil kus územia pre židov a dokonca uvádza aj výrok bývalého predsedu izraelského parlamentu Avrahama Burga na túto tému, že potom by sa židia mohli v masovom meradle vrátiť do Nemecka. "Toto sedí v našom kolektívnomn podvedomí", hovorí Eidelman. "Visí to vo vzduchu."
A ďalej hovorí: "Štát Durínsko je vyľudnený, ekonomike sa nedarí anie je tu žiadna imigrácia. Tí ľudia trpia v dôsledku toho, že sa tu nenachádzajú žiadni cudzinci. Hitlerov sen o rasovo čistých štátoch sa ukázal byť nočnou morou. Kráčate po ulici a vidíte, že všetky dievčatá sa jedna na druhú podobajú. A tak idem teraz presvedčiť Nemcov, že židovský štát v tejto oblasti by im veľmi prospel." ...
Anat Or, Haaretz: "Graduate student pushes for Jewish state in Germany"
http://fufor.twoday.net/stories/5003532/

Kdy a jak byl vynalezen izraelský národ?

Nikdo není překvapen víc než Šlomo Sand, že se jeho poslední akademické dílo už 20 týdnů drží na seznamu izraelských bestsellerů, a to navzdory tomu, že svou knihou bourá největší izraelská tabu.
Doktor Sand v knize Kdy a jak byl vynalezen izraelský národ? tvrdí, že židovský národ je mýtus vytvořený o něco více než před sto lety pro účely ospravedlnění vzniku státu Izrael. A k tomu přidává, že Židé nikdy nebyli ze Svaté země vyhnáni, že většina současných Židů nemá žádnou historickou spojitost s územím zvaným Izrael a že jediným politickým řešením konfliktu s Palestinci je zrušení židovského státu.
Kniha přitom zaujala čtenáře i ve světě a například francouzské vydání, které vyšlo v září, se už dočkalo tří dotisků. Nyní se Sandovo dílo překládá do desítky jazyků, včetně arabštiny a angličtiny a sám autor čeká, že ho v Americe, kde kniha vyjde příští rok, proizraelská lobby strhá.
Právě proto ho příjemně překvapily reakce Izraelců, kteří je argumenty podporují, nebo jsou na ně alespoň zvědaví. Tom Segev, jeden z nejvlivnějších izraelských novinářů, knihu dokonce označil za „fascinující a vyzývající“. A překvapivě ticho zůstaly izraelské akademické kruhy, konstatuje dr. Sand. Jedinou výjimkou byl profesor židovské historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě Israel Bartal, který v deníku Haarec Sanda ostře zkritizoval. Nesoustředil se přitom ale na jeho argumenty, jako spíš na obranu své profese s tím, že izraelští historici si „umělý“ původ židovských dějin uvědomují více, než Sand tvrdí.
Nápad napsat knihu pojal Sand už před lety, ale vydal ji až nyní. „Raději jsem počkal, až ze mě bude profesor,“ řekl pro list The National, který vychází v Abú Dabí. „Za názory tohoto druhu se v izraelských akademických kruzích totiž platí vysoká cena.“
Jeho hlavním argumentem je, že ještě něco před více než sty lety o sobě Židé přemýšleli jako o židech, protože je spojovalo jen náboženství. Na přelomu 20. století sionisté začali tento přístup zpochybňovat a vytvářet národní historii tím, že vytvořili ideu, podle níž Židé existují i jako lidé nezávisle na společném náboženství. Sand v této souvislosti podotýká, že judaismu je cizí i sionistická idea, podle níž se mají všichni Židé vrátit z exilu do Země zaslíbené.
Podle Sanda nyní většina Izraelců žije s jakýmsi pocitem sebepopření a dokládá to na nedávném objevení hlavního města chazarského království u Kaspického moře. „Ruští archeologové našli dávno ztracenou židovskou metropoli,“ hlásal kupříkladu titulek Ynetu, webové verze nejčtenějšího izraelského listu Jediot Achronot. Žádné noviny už k tomu ale nedodaly, jaký význam má tento objev pro zaběhaný výklad židovských dějin, podotýká Sand.
A z jeho výkladu dějin vyvstává ještě jedna kardinální otázka: Pokud většina Židů nebyla vyhnána ze Země zaslíbené, co se s nimi tedy stalo? „V izraelských školách se to neučí, ale většina prvních sionistů, včetně Davida Ben Guriona, věřila, že Palestinci jsou potomci původních židovských obyvatel oblasti,“ píše Šlomo Sand. „Věřili totiž, že Židé postupem času konvertovali k islámu.“
(ter)

makefake napísal:Izrael zautocil len 1 krat na okolite krajiny, Arabske krajiny 4 krat a vzdy prehrali.

makefake napísal:V Izraeli ziju v miery a prosperite Zidia, Araby, Beduiny, krestania, ateisty, Rusi.