Kód: Vybrať všetko

1. Pochybný vznik. 

ACTA byla vyjednána utajeně pod velkým vlivem nahrávacích a filmových korporací. Dlouhou dobu k ní neměli přístup ani poslanci jednajících zemí, ani významné organizace zastupující spotřebitele. České ministerstvo průmyslu a obchodu odmítlo text poskytnout s tím, že se jedná o utajované informace. ACTA obsahuje některá ustanovení „policy laundering“, která by v národních parlamentech v transparentním legislativním procesu nikdy neprošla. Tajné vyjednávání zásadních mezinárodních smluv bez zástupců veřejnosti je nepřijatelné a postrádá demokratickou legitimitu.

2. Nereálná očekávání.

 ACTA vychází z nereálného předpokladu, že přísnější vynucování politiky „duševního vlastnictví“ povede ve všech ekonomických oblastech k prosperitě. Pro tento předpoklad chybí věrohodné doklady. Naopak ekonomiky zemí jako Čína tento předpoklad vyvracejí, protože vykazují hospodářský růst i bez přísného vynucování duševního vlastnictví.

3. Obcházení existujícího rámce. 

ACTA implementuje zostřený boj za „duševní vlastnictví“ mimo rámec Světové obchodní organizace (WTO), aby vyspělým zemím přinesla komparativní výhodu v mezinárodním obchodu. Globální uplatňování „duševního vlastnictví“ znamená, že rozvojové země musí rozvinutým zemím platit za monopoly na technologie a ztrácejí šanci vymanit se z chudoby. Systém vynucování monopolů tak vrací rozvojové země zpět do koloniální závislosti.

4. Jednostrannost. 

ACTA je postavena jednostranně a její zastánci ignorují veškerou kritiku z řad odborné veřejnosti. Celé tažení proti pirátství se opírá o studie, které si objednaly „protipirátské“ organizace; výsledkem je silnější postavení majitelů monopolů, povinnosti pro uživatele a neurčité pojistky proti zneužití. Evropská komise ani příslušná ministerstva nereflektují názory akademiků, informují o obsahu ACTA jednostranně a uvádějí zavádějící informace (např. kopírování je údajně nebezpečné pro spotřebitele atd.).

5. Konzervace monopolu.

Velká část ACTA konzervuje existující prostředky vynucování „duševního vlastnictví“ v době, kdy je evidentní, že celá politika kopírování vyžaduje přehodnocení ve světle digitálních technologií. Dnešní ratifikace by znamenala, že do budoucna bude těžší současný systém jakkoliv reformovat. Problémy s opatřeními, které poškozují spotřebitele, bude ještě těžší napravit (fiktivní škody, globální DRM).

6. Porušování lidských práv. 

ACTA není slučitelná se standardem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv EU. Podle studie vypracované pro politickou skupinu Greens/EFA v Evropském parlamentu ACTA nepřiměřeně zasahuje do základních lidských práv a vyžaduje nebo povoluje postupy rozhodování, které zvýhodňují držitele kopírovacích monopolů.

7. Nepřezkoumatelnost. 

ACTA předvídá vlastní neformální mechanismy, kterými bude působit na autoregulaci poskytovatelů internetového připojení a které nebudou předmětem soudního přezkumu. Stát tím obchází svoje závazky ze smluv o ochraně základních lidských práv (zákaz cenzury, svobodný přístup k informacím atd.). ACTA tak přenáší náklady vynucování z držitele monopolu na poskytovatele připojení k Internetu.

8. Represivní metody vynucování. 

ACTA se snaží vynutit politiku kopírovacího monopolu novými represemi. ACTA požaduje odstrašující sankce za porušování „duševního vlastnictví“, zahrnuje globální tresty za kopírování a požaduje zničení zboží, které by jinak mohly využívat neziskové organizace.

9. Kontroly počítačů jako standard. 

Nepovinná opatření ACTA sice neukládají státům právní povinnosti, ale jsou považována za doporučení a příklady „dobré praxe“. ACTA podkopává principy svobodné společnosti tím, že povoluje státům inspekce počítačů a obdobné elektroniky na hranicích, odpojování od Internetu a jiná opatření v rozporu s lidskými právy a považuje je za standardní.

10. Globální regulace Internetu. 

ACTA je první smlouvou, která má regulovat Internet. Vyžaduje po státech zavedení „urychlených nápravných opatření“, která by zabránila porušování „duševního vlastnictví“ a opatření, která mají „odrazující účinek vůči dalšímu porušení“. Tyto požadavky nabádají k zavedení systému, který blokuje přístup k internetovým stránkám a odpojuje uživatele od Internetu (praxe některých zemí vyjednávajících ACTA).