Anarchia

Iron-Eddie

A neodpovedal si mi na jednu z mojich otázok, ako by si zvolil.

Ty mne snáď áno?

Ty si mi takisto takéto poháre ponúkol pri tvojich možnostiach, teda ten jeden bol úplne prázdny a druhý tak do polovice plný.

Moje možnosti mali za úlohu zistiť, čo ti je prednejšie. Ale ty by si chcel oboje, však? Len tak mimochodom, aj z poloprázdneho pohára sa môžeš napiť.

Samozrejme, u niekoho to je lepšie, u niekoho horšie, ale veľa ľudí sa v dnešnej dobe nejako moc nerozplýva nad robotou, nie je počuť nejaká chvála. Nadčasy, víkendy, 12 hodinovky a hlavne teraz počas krízy vyhadzovy, predčasné dôchodky.

U niekoho lepšie, u niekoho horšie... ale ty tam asi nevidíš rozdiel. Ty by si arogantného bossa, ktorý povedzme za každú banalitu strháva zamestnancom z platu, zneužíva sekretárku a každému sa vyhráža vyhadzovom dal do vreca s viac-menej liberálnym šéfom, ktorý nemá potrebu podriadených zdierať, má celkom pohodovú povahu, nechová sa ako "buďte radi, že vám aspoň nejaké prachy dám..." ani nič také. Ak sa teraz v tebe mýlim, skús mi to vyvrátiť svojimi staršími príspevkami.

Frankie

Ste na smiech. Sloboda je stav mysle, voľnosť ducha. Nie tela.
Chcem od každého zastáncu tuná vedieť.. ČO chcete robiť, ale "systém" vám to neumožní? Jeden KONKRÉTNY príklad.
Alebo lepšie... ako by vyzeral váš deň v úplnej "slobode" tela. Od rána do večera. Fakt, fakt ma to zajíma.

hughito

Frankie napísal:Ste na smiech. Sloboda je stav mysle, voľnosť ducha. Nie tela.
Chcem od každého zastáncu tuná vedieť.. ČO chcete robiť, ale "systém" vám to neumožní? Jeden KONKRÉTNY príklad.
Alebo lepšie... ako by vyzeral váš deň v úplnej "slobode" tela. Od rána do večera. Fakt, fakt ma to zajíma.

No ty ako predpokladám ovečka v strednom prúde si sa nikdy s ničím podobným nestretol.

A tu nejde len o to, čo je dnes ( aký je stav slobody dnes ), ale aké je dnešné svetové smerovanie v týchto veciach. A tu sa myslím zhodnem aj s mojimi "odporcami ".

//autoeditácia príspevku ( 26 Aug 2009, 14:55 )
Iron-Eddie :

Ty mne snáď áno?

No ty si mi dal na zvolenie týždňový život osamote na ostrove kde by som si mohol "robiť čo chcel" po ktorom by následovala smrť, alebo ťažkú robotu, ale so šťastnou a milujúcou rodinou.
V tomto prípade je voľba jasná, tá druhá možnosť.
Teraz mi odpovedz ty.

Moje možnosti mali za úlohu zistiť, čo ti je prednejšie. Ale ty by si chcel oboje, však? Len tak mimochodom, aj z poloprázdneho pohára sa môžeš napiť.

Prednejší je mi život ako smrť.

U niekoho lepšie, u niekoho horšie... ale ty tam asi nevidíš rozdiel. Ty by si arogantného bossa, ktorý povedzme za každú banalitu strháva zamestnancom z platu, zneužíva sekretárku a každému sa vyhráža vyhadzovom dal do vreca s viac-menej liberálnym šéfom, ktorý nemá potrebu podriadených zdierať, má celkom pohodovú povahu, nechová sa ako "buďte radi, že vám aspoň nejaké prachy dám..." ani nič také. Ak sa teraz v tebe mýlim, skús mi to vyvrátiť svojimi staršími príspevkami.

Máš pravdu, hodil som všetkých do jedného vreca, lebo som to bral globálne, samozrejme sú aj výnimky a pohodové zamestnania. Čo sa ale týka tých tovární, fabrík, kde je zamestnaných najviac ľudí, zaujímalo by ma, koľko je tam tých pohodových šéfov.
Ja čo som zažil a počul, tak nič nebolo pozitívne.
A k tej Číne a podobných zemiach, si sa vôbec nevyjadril. Tam je ten pomer úplne jasný.
A nepovedz, že nás sa Čína netýka, lebo my to tam priamo podporujeme.

Frankie

hughito: Aby som ťa vyviedol z omylu o akejsi ovečke prečítaj si moju tému: http://www.hojko.com/manifest-alebo-chr ... 22940.html

Myslím, že tým predídeme kope zbytočných slov. A budeš ma brať vážnejšie. Každopádne si na môj príspevok vôbec neodpovedal, čím si mi potvrdil, že jediný koho tu brať vážne je zbytočné si ty. Kričať slovo sloboda vie každý, ale povedať, čo vlastne sloboda JE.. to nedokážeš.
Svet je za seba zodpovedný sám, nikto ťa za žiadneho mesiáša, ktorý zmení celý systém nepotrebuje, tak si svoje prázdne slová ako "zmena", "sloboda", "revolúcia" nechaj, lebo to čo robíš nie je žiaden boj, iba čistá póza. Na smiech.

čudujem sa, že taká "čierna ovca" a osvietenec ako ty už dávno nežije v chalúpke na pláži Goa, neživí sa rybolovom a zberom ovocia, alebo nevstúpil do učenia v Nepále. Alebo sa ˇaspoň neodstrihol od systému maximálne možne, čo ako si myslíš, že je nemožné... pozeráš veľa sci-fi filmov, ver mi- ak by si chcel zo spoločnosti vystúpiť, nikto ťa držať nebude. Ale ty by si si ani nevedel predstaviť žiť bez toho všetkého čo ti ten "systém" dáva.. najviac proti nemu kričia tí, čo z válova žerú najviac.

Tak mi buď ukáž ideu, ktorú si dokážem predstaviť, alebo mi ani neodovedaj tvojimi klišoidnými vetami, ako z treťotriednej punkovej skladby.

(Sám minimalizujem svoju závislosť na systéme a hoci svet (veď v tej téme si to nájdeš) považujem za už stratený... individuálne si voju slobodu vybojuvávam. Áno, ja cítim sa rok od roka svojou snahou slobodnejší.. A funguje to inak ako hulákaním sprostostí na internete a pasovanie sa za bojovníka za slobodu)

Iron-Eddie

No ty si mi dal na zvolenie týždňový život osamote na ostrove kde by som si mohol "robiť čo chcel" po ktorom by následovala smrť, alebo ťažkú robotu, ale so šťastnou a milujúcou rodinou.
V tomto prípade je voľba jasná, tá druhá možnosť.
Teraz mi odpovedz ty.

No vidíš. Bol to taký problém?

K tvojmu: Keby si hovoril o niečom inom, tak by som aj porozmýšľal, ale v tomto mám asi jasno: ani jedno, lebo vo fabrike by som tak či tak robiť nechcel (náhodou by sa niečo poondialo, a môžu ísť všetci niekam...). Ak si to myslel všeobecne, radšej asi tie dohody, ale ktovie, či by mi všetko vždy sadlo.

Prednejší je mi život ako smrť.

No, ja som hovoril o slobode a kvalitnom živote.

Máš pravdu, hodil som všetkých do jedného vreca, lebo som to bral globálne, samozrejme sú aj výnimky a pohodové zamestnania. Čo sa ale týka tých tovární, fabrík, kde je zamestnaných najviac ľudí, zaujímalo by ma, koľko je tam tých pohodových šéfov.

Núti ťa niekto robiť práve v továrni alebo fabrike?

No prepáč, tak mi to určite budeš môcť aspoň skopírovať, keď to už raz napísané je.

Chcem vedieť, ako TY vytvoríš národný socializmus v dnešnej spoločnosti.

Ono sa o tomto diskutovalo v teme skinheads a nebolo to len v jedno prispevku, taze sorry ale koli tebe sa mi to hladat a davat do kopy nechce a ani nemam cas. A okrem ineho rec je o tvojej anarchii a jej aplikovani do spolocnosti.

Prečo by ju mal niekto riadiť ? Toto je ten váš problém, vy sa neviete odprostiť od tej vyššej moci, stále pre vás musí byť niekto hore, kto riadi a rozkazuje, aby mohli ovečky poslúchať.

Riadili by ju ľudia, samosprávne.
Napríklad ako funguje dnešná afa, tiež nie je žiadny fuhrer, ľudia z vlastnej vôle niečo začnú konať, úplne samosprávne a slobodne.

Dobre otazku polozim inac. Ako pride osveta?

hughito

Frankie :

Slobodu beriem tak, že môžem vyzerať ako chcem ( nedá sa ), môžem hovoriť čo chcem, prejavovať svoje názory ( dá sa iba na úrovni s kamošmi pri pive ), robiť v budúcnosti to čo chcem, zamestnanie ktoré ma baví ( aj to je otázne, či sa dá, ak nemáš dostatok prachov -// toto by sa dalo aplikovať na odvetvie športu, ktoré sa mňa netýka, ale viem, že sa presadíš len ak máš bohatého tatíčka // ), alebo minimálne nebyť zdieraní a vykorisťovaní niekým zhora ( čo sa tiež nepošťastí každému ), ďalej nechcem byť klamaný masmédiami, politikmi či rôznymi reklamami ( ja sa tomu síce môžem ubrániť, ale mnohí sa neubránia, čo má nepriamy dôsledok aj na mňa ).

Ten tvoj manifest, ako si to celkom nadhodnotene nazval, je celkom dobré vyjadrenie názoru, ale píšeš tam, že si optimista, čo však akosi nekorešponduje s obsahom.
Akosi všetko vidíš len z tej zlej a negatívnej stránky, cítim tam istú odovzdanosť, nevieru v zmenu, beznádej a apatiu.

Ja nebojujem žiadny boj, ja robím to, čo si písal, začínam od seba, lebo ak nezmením seba, nie je možné zmeniť niečo iné, ak to je pre teba póza, ok.

Keďže som sa nenarodil na tej chalúpke Goa, tak je úplne normálne, že využívam vymoženosti "systému" ako internet.
Na tom nie je nič pokrytecké ani neočakávané. Ľudia sa musia prispôsobiť daným podmienkam, ak chcú niečo zmeniť.
Podľa tvojej logiky by anarchisti nemali používať internet, vlastne ani počítač, ani by sa nemali obliekať do vecí....vlastne by nemali robiť skoro nič, lebo to všetko vymyslel "systém", resp. oni v tom "systéme" vyrastali a teraz proti nemu bojujú, čo je blbosť podľa teba.

A v neposlednom rade máš určite patent na vybudovávanie slobody a takisto ma určite poznáš, keď o mne dokážeš tvrdiť, že moja snaha o slobodu sa obmedzuje na hulákaním sprostostí na internete.

Eddie :

Núti ťa niekto robiť práve v továrni alebo fabrike?

Nenúti, ani ja v nej nechcem robiť, ale veľa ľudí si nevyberie, ak chce napríklad aspoň uživiť tú rodinu.

kali :

Ono sa o tomto diskutovalo v teme skinheads a nebolo to len v jedno prispevku, taze sorry ale koli tebe sa mi to hladat a davat do kopy nechce a ani nemam cas. A okrem ineho rec je o tvojej anarchii a jej aplikovani do spolocnosti.

Reč je o anarchii ale keď ty mi dávaš otázky typu ako ja spravím anarchiu, tak mi nedá inak, ako odpovedať protiotázkou.

Dobre otazku polozim inac. Ako pride osveta?

Od ľudí, od uvedomelých ľudí, čo budú z vlastnej vôle robiť osvetu.
A či príde ? Neviem, zostáva mi iba veriť a dúfať, a samozrejme, svojím dielom sa o ňu pričiniť, čo už vlastne robím.

Pinhead

Všetci tu máte plné papule slobody, ale tie Vaše definície mi prídu ako pomerne nepresné a zavádzajúce. Čisto osobne podľa mňa sloboda spočíva v tom, že človek má právo sa rozhodnúť..... Ale pozor, pokiaľ sa už pre niečo rozhodne, tak za to rozhodnutie musí niesť aj zodpovednosť.... A pokiaľ túto zodpovednosť odmieta/nedokáže ju niesť, tak potom mu neprislúcha právo na rozhodnutie...... Takže tak.....

hughito

Pinhead napísal:Všetci tu máte plné papule slobody, ale tie Vaše definície mi prídu ako pomerne nepresné a zavádzajúce. Čisto osobne podľa mňa sloboda spočíva v tom, že človek má právo sa rozhodnúť..... Ale pozor, pokiaľ sa už pre niečo rozhodne, tak za to rozhodnutie musí niesť aj zodpovednosť.... A pokiaľ túto zodpovednosť odmieta/nedokáže ju niesť, tak potom mu neprislúcha právo na rozhodnutie...... Takže tak.....

Takže tebe príde normálne to, že ak sa rozhodneš za niečo, čo nie je podľa systému správne, môžeš byť zavretý, alebo perzekvovaný ?
Rozhodnúť sa robiť niečo protitotalitné, si sa mohol aj v totalite.

Teraz máš právo rozhodnúť sa držať hubu a krok.

taurus666

hughito napísal:Takže tebe príde normálne to, že ak sa rozhodneš za niečo, čo nie je podľa systému správne, môžeš byť zavretý, alebo perzekvovaný ?
Rozhodnúť sa robiť niečo protitotalitné, si sa mohol aj v totalite.

Teraz máš právo rozhodnúť sa držať hubu a krok.

samozrejme,mas pravo byt tvorivy a vsetko okolo toho

rozhodni sa ,ako chces.podla mna by si nemal byt perzekvovany v ziadnom pripade,ale tie rude ideologie,co tu obhajujes, perzekuovali ludi aj za mensie veci

hughito

taurus666 napísal:samozrejme,mas pravo byt tvorivy a vsetko okolo toho rozhodni sa ,ako chces.podla mna by si nemal byt perzekvovany v ziadnom pripade,ale tie rude ideologie,co tu obhajujes, perzekuovali ludi aj za mensie veci

Ja obhajujem "rudé" ideológie...

Svoboda a moc

Autor: Radim Lhoták

Dějiny posledních staletí se vyznačují liberálním bojem za svobodu člověka. V tomto boji jde především o svobodu jedince, o jeho emancipaci proti všem silám, které se ho snaží omezit svoji mocí. Málokdo si ale dnes uvědomuje, že prvotním nepřítelem pro liberalismus se stala moc sama o sobě. Celé plejády liberálních myslitelů řeší otázku antagonismu mezi svobodou a mocí. Cílem liberálního hnutí je demontáž jakékoliv moci.

Výsledkem je současná destrukce moci a vznik civilizace, v níž bezmocný jedinec, jako základní element, jemuž je jakákoliv moc upírána, podléhá obludné moci moderního státu, kde moc konkrétních odpovědných jedinců je rozmělněna do anonymní moci institucí podléhajících stejně nelidskému právnímu řádu..

Abychom pochopili význam i důsledek liberálních idejí svobody, je nutné se podívat, jakým způsobem se liberalismus postupně vypořádal s mocí ve jménu svobody jedince. Předliberální společnost se vyznačovala mnohovrstevným a více úrovňovým rozdělením moci orientované ke konkrétním jedincům či společenstvím. Přirozená mocenská struktura společenských vrstev, stavů a zájmových uskupení vytváří stejně přirozený řád hájený rozmanitou hierarchií autorit. Ve zdravé organické společnosti představují tyto autority záruku spravedlnosti a úcty k pravé hodnotě člověka.

Postup liberální destrukce moci a kulturní hierarchie hodnot

Liberalismus ve své nenávisti k libovolné moci si jako první vzal na mušku moc nejvyšších vládců. V prvé řadě šlo o svržení moci feudální, zrušení monarchie jako výrazu absolutní nesvobody. Snad nelze upírat této první snaze lidsky ospravedlnitelný účel, pokud si uvědomíme, že feudální systém moci, coby hegemonie trůnu a oltáře, představoval ve své době první patologický stav rozdělení moci v historii lidstva. První dualismus absolutní či universální moci šlechty a katolické církve proti křesťansky pokořenému zbytku populace není nic přirozeného. Vznik první sociální nesouměřitelnosti mezi feudály a poddanými je toho přesvědčivým důkazem. Nutno však poznamenat, že tento dualismus se stal předobrazem současného dualismu universalistické moci moderního státu a jeho stejně pokořených občanů. Rovněž sociální nesouměřitelnost mezi dnešními elitami a zbytkem populace je astronomická a nelze ji ničím ospravedlnit.

Ocitáme se v podobných feudálních poměrech jako za středověku, rozdíl je jen v tom, že bezmocní křesťané žili v pokoře duchovní před Bohem a existující mocí, která představovala výraz boží vůle. Podobnou pokorou však byli zavázáni i samotní vládci, jimž byla přiřknuta moc posvěcením, nikoliv jen z vůle jich samotných. Středověk nezlikvidoval docela stavovskou strukturu moci. Vedle nejvyšší a vládnoucí šlechty existovala i šlechta nižší, dále pak statkáři, cechovní mistři, měšťanské vrstvy a vposled i finančníci a obchodníci jako svobodné stavy.

V moderním státě jde však o paušální pokoření jedince jako člověka, degradace jeho osobnosti z její lidské podstaty na materializovanou položku disponibilní zásoby k použití ve prospěch oligarchie. Tato nová „šlechta“ se oproti minulým feudálům skrývá před zraky lidí za volným trhem a státními institucemi, v jejichž čele stojí politici, jako pomocné elity těchto oligarchů.

Další obětí liberalismu se staly ony svobodné stavy disponující mocí hned po vládnoucích šlechtických rodech. Jejich likvidace byla dílem nastolení tzv. svobodného trhu a nástupu kapitalismu, který nepřiznal nikomu jinou cestu k moci, než kapitalistickou soutěž opřenou o individuální prospěch těch, kdo z této soutěže vyšli jako vítězové. Moc a bohatství patří schopnějším, vítězství silnějším. Pokrytectví liberalismu spočívá především v tom, že proti všem dosavadním snahám filosofů a humanitních myslitelů, jimž šlo především o člověka a jeho povznesení cestou péče o duši, se postavil primitivní zákon silnějšího odpovídající prvobytně pospolné společnosti. Z trhu se stala džungle a z člověka bezkulturní a všem civilizovaným výdobytkům odcizený tvor bez zastání, odkázaný na boj každého s každým, v němž vládne jen právo silnějšího. Jediným záchytným bodem se mu stal sociální stát a jeho almužny těm, kdo v tomto boji zůstali vzadu.

Po výtce nutno poznamenat, že cílem liberalismu jako takového samozřejmě nebylo zotročení populace oligarchií, pouze zrušení moci jedinců zděděné jejich původem či příslušností k té či oné společenské vrstvě. Anonymní diktát oligarchie a otroctví námezdních sil je pouhým nutným důsledkem stavu, který jeho přičiněním vznikl.

Jako poslední úroveň společenské moci přišla na řadu moc otcovská. Jejím zrušením se z rodiny stal trh sobeckých zájmů a boj každého s každým stejně jako v celé společnosti. Rozklad rodiny a jejích lidských a duchovních hodnot byl opět nutným důsledkem liberálního tažení proti moci jako společenskému zlu. Feminismus a zrůdné generové ideologie pouze dokonaly započaté dílo. Globální důsledky liberalismu v celé západní společnosti jsou zničující. V destrukci přirozené hierarchie moci se otevřela cesta finančním a podnikatelským elitám ke světovládě nad masami individualizovaných a bezmocných jedinců, cesta k nelidské tyranii peněz a kapitálu, pro niž nelze najít výstižnější jméno, než plutokracie.

Pravda na pranýři

Aby toho nebylo dost, liberalismus ve svém běsnění za svobodu jedince postavil na pranýř i samotnou pravdu, jako posledního tyrana, který brání vzniku svobodné společnosti bez autorit a moci všeho druhu, tedy i autorit duchovních či myšlenkových. Pravda a poznání se staly zosobněním moci jako takové. Ten, kdo zná pravdu a nazve ji jediným pravým poznáním a dobrem pro všechny, stává se automaticky tyranem. Proto liberální svět ve své postmoderní fázi rozhodl negativně a nekompromisně o pravdě obecně platné, totiž že neexistuje jediná pravda pro všechny, neexistuje ani žádné objektivní poznání. Existují pouze pravdy subjektivní, mnohomluvné a poznání se omezuje na partikulární výpovědi, které si nemohou činit nárok na určení dobra v širším měřítku, než odpovídá omezené zájmové skupině či jednotlivci.

Ideálem světa libertariánů se stala různorodost názoru i zaměření, tolerance ke všem myšlenkovým směrům, popření svrchovanosti každé ideje, otevřenost všem kulturám a vnitřnímu přesvědčení, zkrátka otevřená společnost bez kultury, bez morální jednoty a bez všeho, co z ní dělá člověku blízký a obranyschopný celek. V takové společnosti není opravdu těžké zmocnit se všech prostředků moci pár dobře organizovanými skupinami a mafiemi, jimž rozhodně není cizí vnitřní hierarchie moci, vše spojující morální síla a vůle k moci v celku, jemuž nelze většinou upřít rodově patriarchální charakter.

Zcela logickým důsledkem liberální destrukce moci je uchopení pojmu demokracie, jako naprosto prázdné a paralyzující společenské organizace postavené na lži, klamu, pokrytectví a ideově i lidsky vyprázdněném dualismu globální moci ve formě byrokratizovaného právního státu a občanské bezmoci.

Od neofeudalismu k organickým společenstvím

Západní společnost má tendenci sama sebe vidět a tvářit se jako společnost demokratická a svobodná. Nic z toho ovšem není pravda ani v nejmenším. Demokracie se projevuje ne jako vláda lidu, ale svými nejčernějšími a nejošklivějšími stránkami, jakými jsou rovnostářství, podprůměrnost a intelektuální entropie. Svoboda jedince má výraz pouze v profánních sklonech člověka, v hédonismu, v konzumerismu a v potřebě uspokojováni nahodilých choutek té nejnižší kategorie. Skutečnou svobodu, existenční svobodu, jsme již dávno ztratili.

Drtivá většina lidí žije v otrocké závislosti na sociálním státě a trhu práce. Do politiky a správy věcí obecně lidských nemá jedinec vůbec šanci zasáhnout, pokud se ještě vůbec najde někdo tak uvědomělý. Jsme svědky triumfu liberálně rovnostářské mentality nad jakoukoliv kulturní hierarchií hodnot i moci. Výsledkem je nihilismus, bezmoc a krize hodnot.

Myšlení intelektuálů postmoderní doby ovládají naprosto prázdné a nic neřešící universalistické ideje humanismu. Představa, že do všech lidí světa vstoupí mírový a tolerantní stav mysli tím, že nějaké humanistické organizace je zaktivizují, aby se chytli za ruce a provolávali hesla o nenásilí, míru a univerzálních principech žití bez ohledu na původ, rasu, náboženství či přesvědčení, tak takové iniciativy jsou něčím horším a nebezpečnějším, než pouhou naivitou.

Liberální koncept svobody vytrhl jedince ze zakotvení v celku, naordinoval mu individualismus, zbavil ho identity a odcizil vlastnímu původu. Žádné individuum nemůže být svobodné, pokud nespojí fundament vlastní svobody s mocí vyššího celku, který je schopen za svobodu jedinců nést záruky. Rozumí se pochopitelně celek, jehož je jedinec organickou součástí, nikoliv moderní stát, neřku-li nadnárodní instituce.

Zatímco démos západní civilizace se rozpadá do atomizované masy mocensky i kulturně bezprizorních jedinců, jediná vrstva společnosti, která si zachovala stavovské sebevědomí a tvoří organické a hierarchicky (patriarchálně) organizované společenství, získává postupně všechny materiální zdroje a mocenské páky k tomu, aby ovládla svět a ze zbytku populace učinila otroky.

Zdá se, že z toho není východiska. Možnou cestou, a chtělo by se říci jedinou cestou, by byl návrat k přirozeným organickým společenstvím, v nichž se obnoví hierarchie moci v jejím stavovském uspořádání při existenci více mocenských vrstev a přirozených autorit. Zkrátka návrat k aristokratické úloze moci na všech úrovních lidského života. Tak chápali dobro a spravedlnost pro všechny myslitelé, filosofové a mudrci všech věků, dokud se nechopil zničujícího vlivu osvícenský liberalismus. Tuto ideologii plnou nepochopení, závisti a odporu k moci máme všichni tak zažranou v krvi, že bude opravdu těžké najít nějaký většinově přijatelný konsenzus pro společenskou obnovu. A muselo by se začít tam, kde přirozený řád moci padl jako poslední, v rodině, a to obnovením otcovské moci a povoláním muže zpět jako přirozené hlavy rodiny. Je zbytečné mlátit prázdnou slámu voláním po všeobecné bratrské spolupráci mezi lidmi sobě rovnými.

Tak uvidíme, co nastane dřív, zda se pod vlivem stále živé touhy po rovnoprávné společnosti, po hledání systémů „přímé demokracie“ či libertární utopie nakonec dočkáme nového světového řádu pod otrokářskou vládou neofeudálních elit, nebo se homo sapiens změní v homo liberalis.

http://cz.altermedia.info/uvahy-a-komen ... _8787.html

hughito

Článok vystihol aj veľa pravdy (hlavne v opise súčasného stavu systému moci), nesúhlasím však s tým démonizovaním pojmu liberálnosť a odporúčaním návratu k hierarchickej, stavovskej a patriarchálnej spoločnosti, to by som teda úprimne nechcel, ale nech sa autor kľudne "teleportuje" do stredoveku a užije si to.

Osvietenstvo nás vyviedlo z tisícročného tmárstva, to však autor taktiež nevidí. Na humanizme kritizuje jeho "neuskutočniteľnosť", to je však podľa mňa slabý argument aplikovateľná na akýkoľvek smer, lebo nikto nikdy nebude len taký alebo onaký -ista.

No a celkovo nechápem, čo tento článok robí v téme Anarchia.

//autoeditácia príspevku (10 Jún 2010, 1:34)
Súčasný anarchizmus v Grécku.

Kód: Vybrať všetko

O současném dění v Řecku nás celkem podrobně informuje server jaime.cz, za což mu patří velký dík. Řecko je totiž v současné chvíli také laboratoří svého druhu, zkouškou určitého přístupu anarchistického hnutí, přístupu, který se dostal za pouhá slova a teoretizování a dokázal přikročit k akci. Během několika let dokázal vybudovat silné lokální anarchistické hnutí opravdu hodné slova „hnutí", mohutnou síť, která rozvíjí široké spektrum propagačních a sociálních aktivit do takové míry, že se dostala do více-méně otevřené konfrontace se státní mocí. Řecké anarchistické hnutí se rozvinulo natolik, že se dostalo ke kritickému bodu: státní represivní struktury ho již dále nemohly tolerovat jako v zásadě neškodné koření demokracie – hlavně proto, že anarchistické hnutí se v Řecku uvědomilo, že tímto kořením nechce být a začalo útočit. Nedávno jsem měl možnost setkat se s řeckou anarchistkou, která mi během diskuse umožnila alespoň trochu pochopit přístup a způsob myšlení řeckého anarchistického hnutí. A pod dojmem z tohoto setkání sepisuji tento článek...

Čtenáři a čtenářky tohoto článku si jistě všimli, že v případě anarchistů a anarchistek zatčených a vězněných v Řecku nejsme svědky masivních solidárních kampaní, které by nás každý den zásobily bulletiny s nejnovějšími detaily případu, zdravotního stavu vězněných a seznamy práv, které jim byly odepřeny. Například stav Alfreda Bonanna je kritický, ve vězení ztratil nejen 15 kilogramů váhy, ale poprvé v životě přestal psát, v důsledku nemoci se změnila i jeho barva kůže. Presto si o detailech jeho zdravotního stavu na internetu nepřečtete.

Samozřejmě, že podpora vězněných, zejména finanční, právní a sociální, je důležitá – a buďte si jistí, že také probíhá. Ovšem věznění anarchisté a anarchistky – a s nimi celé řecké anarchistické hnutí – nehodlají dělat ze svých případů lidskoprávní kauzy. Někteří zajisté využijí všechny možnosti buržoazního práva, aby od justice dostali co nejnižší trest, ale nehodlají hrát hodné chlapce a dívky, co jen trochu šlápli vedle, nehodlají hrát hru na demokracii.

Současná „demokracie" nastavila pravidla a určila anarchistickému hnutí mantinely: můžeme mít demonstrace, pochody, můžeme rozdávat letáky, občas dokonce můžeme mít i své malé rvačky s policií. Ano, i anarchisté a anarchistky přeci mají demokracií posvěcené právo svobody projevu. Dokud nezačne ohrožovat samotnou demokracii, je anarchistické hnutí jen a pouze její součástí.

A přesně tuhle logiku anarchistické hnutí v Řecku porušilo. Odmítlo demokratickou hru a v duchu povstaleckého anarchismu, formulovaného příznačně v Řecku vězněným Alfredem Bonannem, a přijalo logiku útoku.

U zmínky o povstaleckém anarchismu se vyplatí udělat malou zastávku. Tento směr anarchistické teorie a praxe u nás není příliš rozšířen a koluje o něm mnoho mýtů. Jednou ze základních myšlenek povstaleckého anarchismu je, že neexistuje rozdíl mezi teorií a praxí – praxe anarchistického hnutí je jeho teorií, která zpětně ovlivňuje praxi. Staví na myšlence malých skupin schopných a ochotných akce, volně se propojujících v případě projektů, které vyžadují více sil a zdrojů. Na rozdíl od všeobecně panující představy nějak nefetišizuje ozbrojený boj ani útok ve smyslu fyzického útoku – pouze se snaží upřednostnit akci (a tím pádem teorii) před nekonečným teoretizováním a budováním masových organizací pracujících, které se opájí samy sebou a namísto snahy o anarchistickou společnost rozvíjejí svou interní byrokracii. Před nekonečným čekáním na „lepší podmínky" nebo na to, až bude organizace dostatečně masová.

Ostatně, jedním z principů povstaleckého anarchismu je ten, že prováděné akce mají potenciál na široké horizontální rozšíření, že jde o akce, které je jednoduché replikovat, přijat za své a napodobit. Povstalecký anarchismus zároveň odmítá hrát demokratickou hru. Nepodílí se na iluzi demokracie, nestojí o to, psát komentáře do kapitalistických korporátních médií a budovat si image „těch, co to myslí dobře." Soustředí se na svou činnost, své akce a věří, že právě jejich prostřednictvím ukáže anarchismus jako životaschopnou a funkční alternativu. Že bude inspirovat akcí, ne pouze teorií.

Řecké anarchistické hnutí se tímto směrem hodně inspirovalo. A kupodivu, nestalo se to, co mu dinosauři minulosti – stoupenci masových anarchistických organizací, anarcho-syndikalismu a dalších směrů – ve svých kritikách vytýkali. Nedostalo se do izolace, nezahynulo na úbytě, ba naopak, během pár let vybudovalo asi nejúspěšnější a nejakčnější hnutí, které si za dlouho dobu jako jediné trouflo na konfrontaci se státem, a to na lokální úrovni a lokálním základě, nikoliv u příležitosti některého kapitalistického spektáklu (například sjezdu MMF, jako jsme toho byly svědky před deseti lety v Praze).

A nedosáhlo toho střílením z pistolí. Ulice řeckých měst jsou už dlouhou dobu doslova pokryty anarchistickou propagandou – plakáty visí na každém rohu, na každé lampě. Anarchisté a anarchistky vychází do ulic, obsazují náměstí, kde mají politické mítinky (opravdu politické, s projevy mířené k lidem, ne se subkulturními kapelami), účastní se lokálních bojů a protestů, provozují sociální aktivity v obsazených centrech, vydávají časopisy. Otevřeně a hrdě vystupují jako anarchisté a anarchistky, kteří a které se nebojí postavit za svůj názor. Ne jen slovně, ale i fyzicky, činy.

Ale tím to nekončí. Struktura kapitalistické společnosti je zde pod neustálým útokem, ať už se jedná o ničení infrastruktury fízlovské (od pouličních kamer po policejní stanice) či jiné. Je to anarchistické hnutí, respektive jeho konkrétní buňky, které vybírají čas a místo útoku, takže je pro represivní struktury takřka nemožné těmto útokům efektivně předcházet. Neexistuje jedna velká organizace, která by šla infiltrovat a rozbít. Hnutí složenému ze stovek malých kolektivů, skládajících se z lidí, kteří se navzájem dobře znají, není jednoduché zasadit nějaký zničující úder.

A tím se dostáváme zpět k začátku článku, k solidaritě s vězněnými. Vězněným opravdu nepomůže prázdná proklamace solidarity sdělená transparentem vyvěšeným na českém dálničním mostě; pomůže jim solidarita skutečná – a tou je pokračování v boji, pokračování v útoku. Ne jen v Řecku, ale všude... Protože pak nesedí ve vězení zbytečně. Pak měla jejich činnost smysl.

Před deseti lety vystrčilo anarchistické hnutí po letech klidu růžky, když se v podobě bojovného černého bloku účastnilo masových demonstrací u příležitosti sjezdů architektů globálního kapitalismu. Po počátečních úspěších v Seattlu a Praze se represivní struktury přizpůsobily a další demonstrace již skončily pouze jako demokratická kulisa podobných jednání. Interní reflexe anarchistického hnutí nezřídka poukazovala právě na to, že namísto spektakulárních, očekávaných demonstrací, jejichž místo a čas určuje nepřítel, je potřeba se soustředit na budování lokálního hnutí, které bude zakořeněné ve své lokalitě a čas a místo konfrontace bude určovat samo.

V Řecku se tímto směrem, inspirováni i vítězstvími černého bloku v ulicích, vydali. Jestli je to cesta životaschopná ukáže jen čas, prozatím je jisté, že dílčí úspěchy má a že je momentálně životaschopnější než cesty jiné, které anarchistické hnutí zkouší. Stojí proto za to dění v Řecku podrobně sledovat, poučit se z něj a v neposlední řadě se seznámit s myšlenkami, které řecké hnutí inspirují, mimo jiné právě s povstaleckým anarchismem a dílem Alfreda Bonanna.

http://2h.bloguje.cz/850906-par-myslene ... -recku.php

reakcia na prispevok z temy araby a muslimovia http://www.hojko.com/post1454594.html#p1454594

hughito napísal:Áno, boha nikto nikde nevidel, anarchia sa dostalo ako celok do praxe viackrát, síce ten čas bol krátky, ale to tu teraz nechcem rozoberať. Takisto rôzne prvky anarchistickej teórie sa využívajú a v rôznych formách sa vyskytujú.
Jednoducho by som to neporovnával.

Anarchia nikdy nikde nefungovala v takom velkom konglomerate ako je stat alebo narod. To ci mi tu ty davas je len nejaka komuna alebo mala skupina ludi a aj tam ta anarchia bola kratkeho trvania a neprezila aspon cez 2 generacie.

Jediny kto sa udrzal su amisi a ze by som povazoval za vyhru nejaku komunu ktora zije 200 rokov pozadu sa tiez povedat neda.

Ty ale veris ze je mozne toto zriadenie dosiahnut na celom svete, co je rovne asi tak k viere v boha.

Ty to stále berieš absolútne, keď anarchia, tak na každom metri na svet. Ak by sa k takémuto niečomu prišlo, tak by to bolo určite prvotne iba na nejakom území. Tam je to jednoduché, kto sa chce podieľať a žiť v takomto systéme, nech sa páči, ale treba prijať základné princípy a pravidlá, kto nie, môže ísť preč.
Násilné nanucovanie je samozrejme v rozpore so samotnou ideológiou anarchizmu.

Jasne ze to berem vsebocne, bavime sa tu o zriadeni pre ludstvo nie pre Jura fera a jana. Preco ti potom nestaci anarchisticke zriadenie v tvojej rodine? Naco do toho tahas ostatnych?

Prijat zakladne principy a pravidla? Co to je? Preco si myslis ze by to ludia chceli tak prijat, kto stanovuje zakladne principi a pravidla?

Jasne da sa to, ale to len revoluciou a nasilim, nanutenim tymto rezimom. To o co sa ty snazis, o nejaku osvetu ludi ktorych po case napadne ze len tak zrazu si budu vladnut sami a ze kazdy bude vediet co ako robit aby to bolo zaroven propsesne pre spolocnost je povedzme dost nerealne. Hughito nie sme rozpravkove bytosti a ak by aj k tomuto niekedy malo dojist nedojde tomu takym sposobom ako sa ty tu snazis predostierat, a t.j liberalizmom, volnomyslienkarstvom, humanizmom a podobne. Sam si mohol pochopit ze tie tvoje anarchisticke zriadenia vzniklai preto v takych uzkych skupinach lebo tieto skupiny spolocne zmyslali, mali povezdme jednotny svetonazor a pohlad na svet (pri malych skupinach je to dost pochopitelne, pri velkych nerealne, preto sa anarchia nesirila v takom velkom rozsahu). To znamena ze anarchia potrebuje ludi s rovnakym pohladom na svet, s rovnakou ideou, presvedcenim a svetonazorom. Ale ako preboha toto chces dosiahnut vo zbytku sveta kde sa kazdy ku kazdemu problemu stavia odlisne a ma takmer na vsetko odlisny nazor, vieru a presvedcenie, ked je tu mnozstvo nabozenstiev a pohladov na zivot, nehovoriac o tom ze je tu kopec ludi ras ktore v mnohom zaostavaju a budu skor pritazou v takej spolocnosti. A toto je ten velky paradox, ze toto tvoje zriadenie ma ovela vacsi predpoklad vzniknut prave v mojom zriadeni (povedzme rasovy alebo narodny socializmus) lebo dava ludi do kopi na zaklade niecoho co ich spaja. Ty sa snazis vytvorit rovnost medzi nerovnymi. Spajas totalne odlisne veci a veris v to ze odlisne nie su.

Prečo by musel byť zásah zhora ? Kľudne by mohli byť ľudové súdy či zasadnutia, ktoré rozhodnú ako postupovať v takomto prípade.
Anarchizmus sa stavia proti inštitucionalizovaným súdom či polícii, ktoré sú slúžkami štátu a mocných.

A povezd mi ako bude zasahovat ludovy sud ked to dane uzemie bude mat miliardu obyvatelov? Fakt si to neviem relane predstavit ze by sme trebars v europe fungovali bez policie a o odporcoch by rozhodoval nejaky ludovy sud, ktory by organizoval neviem kto a by mal neviem ake pravomoci, na zaklade neviem coho. Dokazes mi vobec vysvetlit ako taky velky pocet obyvatelov prinutis konat "anarchisticky" bez toho aby bolo pouzite nasilie? Clovece ved ty veris v to ze kazdy je dobry a spravny, ty neratas s nejakym chybami a nedostatkami, veris v nekonecne ludske dobro a pritom ignorujes ze ma aj zlo, alebo si ho vobec nepripustas.

Je to iné, frekvencia konfliktov je menšia.

Aj pocet vladcov je dnes mensi.

To je dostatočný dôvod na odsúdenie takéhoto činu.

Nehovorim ze nie.

Ehm, koľko je takých prípadov, ako to tu dramaticky prezentuješ ? kur*y boli vždy, takisto aj budú a boli. Jas v podstate nemám vôbec taký pocit, že by to dnes bolo iné. Mám a poznám oveľa viac takých ľudí, ktorí majú trvalé vzťahy, resp. nestriedajú partnerov ako ponožky. A poznám aj kur*y. Ale tých je v podstate málo a obmedzuje sa to väčšinou na mladší vek.

Rovnako budu aj vrahovia a taky co budu chiet zabijat, ci uz z nenavisti, chamtivosti honbe za mocou alebo materialnym naplnenim.

Ponita ale mojho prispevku bola jasna a vysvetlil som ze preco je aj nezavezny sex a homosexualita nebezpecna, v kratkosti nici zaklad zdravej spolocnosti a to rodinu. Takze tak isto jak treba lapit vrahov, tak treba si aj davat pozor na volnomyslienkarske zmyslanie ludi a mladeze, aby idea rodiny ako zakladu zdrave jspolocnosti u nich pretrvavala.

Takisto nevidím, kde by sa takýto spôsob sexuality propagoval, alebo presadzoval. Udaj taký príklad.

Homosexualita nedavna quer parade.

Co sa tyka ostatneho je to uz zpominane zavednie do spolocnosti volnomyslienkarstvo pocit ze mam pravo na vsetko a vsade bez nejakeho pocitu zodpovednosti.

Nie je zbytočný a rieši veľa, keby tak rozmýšľali všetci, bolo by menej zla.

A keby hovno bolo z cukru srali by sme do kavy.

Ludia nikdy tak nerozmyslali a rozmyslat nebudu pudy im to nedovolia najma ten pud agresivity, ak ano tak mi povedz ako to chces docielit.

Pokiaľ vládne menšina väčšine, nie je to dobré a vytvára to problémy, vojny, zlo, lebo ľudia nie sú spokojní. Spoločnosť nie je spravodlivá.

Cely tento svet a priroda je nespravodliva, s tym sa uz musis zmierit. Vzdy to tak bolo ze mensina vladla vacsine, lebo to tak aj ma byt, lebo vacsina je vzdy ta hlupejsia a neschopna nejakej jednotnej organizacie, je to uplne prirodzene a pochopitelne vzhladom nato aka je ludska povaha.

No vo vyššom význame, jednoducho všetci sme ľudia, prečo by sme sa mali kastovať ? Alebo ty súhlasíš s kastovným systémom, resp. názormi nacizmu - taktiež kastovanie, spodina určená na vyhľadenie, podľudia určtení na otroctvo, nadľudia, ktorí budú vládnuť. Asi áno.

A vseci sme cicavci tak naco sa mame kastovat.

Ako nehnevaj sa ale urcite sa nepovazujem za rovneho k volakemu cernoskemu kmenu v afrike ktory tam pije kravsku moc a zere svojich nepriatelov:

Ak by nebol ten problém jazyka a náboženstva (to je tá kultúra), tak by som si možno rozumel viac s tým černochom alebo napr. Američanom ako s náhodným Slovákom z Banskej Bystrice. A možno nie.

Ale problem jazyka, kultury a tradicii tam je, takze mas smolu.

A k tomu poslednemu som sa vyjadroval v uvode prispevku.

hughito

Anarchia nikdy nikde nefungovala v takom velkom konglomerate ako je stat alebo narod. To ci mi tu ty davas je len nejaka komuna alebo mala skupina ludi a aj tam ta anarchia bola kratkeho trvania a neprezila aspon cez 2 generacie.

Jediny kto sa udrzal su amisi a ze by som povazoval za vyhru nejaku komunu ktora zije 200 rokov pozadu sa tiez povedat neda.

Ty ale veris ze je mozne toto zriadenie dosiahnut na celom svete, co je rovne asi tak k viere v boha.

Pravdou však je, že fungovala, takisto rôzne anarchistické prvky a spôsoby sa dajú nájsť aj dnes a samozrejme, aj v minulosti a to ide. Nie je to utópia, ale aj keby sme si to tak nazvali, tak: "Pokrok je uskutočňovanie utópií" - Oscar Wilde.

Hm, neverím, že sa by sa dala dosiahnuť po celom svete, ale na nejakom území určite áno a ak by to fungovalo, vždy je potenciál, že sa aj pridá aj niekto ďalší.

To je tak, nám to tu príde totálne absurdné, smejete sa nad tým, ale v takom Španielsku, Grécku či v krajinách Južnej Ameriky je úplne iná situácia, tam sú iní ľudia s iným zmýšľaním.

Dalo by sa to zhrnúť tak, že anarchia na Slovensku je utópia na 100%, minimálne na ďalších 100 rokov, lebo tu nie je ani žiadna poriadna základňa či organizácia, ak teda nerátame striktne anarchosyndikalistickú Priamu akciu.

Základné princípy a pravidlá sú anarchistické, veď predsa v anarchistickom zriadení nemôže byť človek, čo vyznáva totalitné systémy či odmieta participovať na veciach verejných.

Celkové krátkodobé ciele anarchistického hnutia spočívajú v prvom rade v teoretickej základni, t.j.: rozvíjanie anarchistickej teórii a jej aplikácie do dnešného sveta, nemôže sa zostať teoreticky na úrovni Bakunina, Kropotkina či Proudhona, lebo to by bolo spiatočnícke. Od nich sa dá maximálne tak inšpirovať, ale treba ísť dopredu.

Radšej to sem skopírujem, je to ľahšie, prehľadnejšie a lepšie napísané:

Kód: Vybrať všetko

1) Teoretická základna
V návaznosti na (nejen) anarchistické teoretiky/čky, filosofy/ky a militanty/ky počínaje Proudhonem a Bakuninem je potřeba dále rozvíjet a aktualizovat anarchistickou teorii, aby byla srozumitelná pro člověka dnešních dní a ten se s ní mohl také ztotožnit. Mělo by se pracovat na analýzách státu, kapitálu a jejich proměn, na poučeních z historie a prognózách dalšího vývoje. Důležitým bodem je také studium a analýza svobodných a samosprávných projektů.

Na tuto analytickou činnost by měly navazovat aktivity, které ji budou dále rozvíjet a zároveň poslouží pro studijní a propagační účely. Tím máme na mysli například pořádání diskusí, překlady či vytváření a vydávání vlastních teoretických textů.

2) Podmínky pro změnu
Stěžením bodem současných aktivit by mělo být především šíření anarchistických myšlenek. To však musí probíhat programově a efektivně, speciálně se zaměřovat na jednotlivé cílové skupiny a využívat všechna dostupná média.

Důležitým bodem je bezesporu i zapojování se do konkrétních sociálních bojů, ekologických kampaní, lokálních iniciativ apod. Jde totiž o široký prostor, kde si lidé mohou vyzkoušet organizovat se na nehierarchických a svobodných principech, uvědomit si širší souvislosti svého problému, naučit se bojovat za svá práva a požadavky a sekundárně se také dostat k anarchistickým myšlenkám.

Dál pod tento bod lze zařadit vytváření vlastních či podporu cizích samosprávných projektů, mezi něž se dají počítat výrobní a spotřební družstva, infokavárny, squaty, LETS systémy, různé komunitní projekty, guerillové zahradničení, komuny atd. Vedle toho je nezbytné budovat solidární projekty například na podporu stávkujících, na posílání protestních a solidárních dopisů, na podporu stíhaných aktivistů apod. Tyto aktivity je však třeba dělat nikoli nahodile nýbrž systematicky.

3) Organizační podmínky
Základnou pro současné i budoucí anarchistické aktivity by měly být funkční anarchistické organizace. Jejich podoba musí vycházet z reálných podmínek a možností. V dnešních dnech je u nás takovou živoucí platformou Československá anarchistická federace (ČSAF), která je sdružením jednotlivců a autonomních lokálních a regionálních skupin. Jejich společné sdružování je důležité z pohledu vzájemné komunikace, předávání zkušeností a inspirací, plánování společných aktivit a projektů a dalšího budování anarchistického hnutí.

Z iniciativy takovéto federace nebo zcela samostatně by pak měly vznikat další organizace či iniciativy, které budou vázány společným dlouhodobým cílem, ale zaměřeny budou konkrétněji dle zájmů či potřeb svých členů. Patří sem svobodné odborové organizace, studentské iniciativy, kulturní spolky, skupiny zaměřující se na práva žen, ochranu zvířat apod.

Je proto třeba zaměřit se na kvalitativní i kvantitativní rozšíření vlastních řad, a na tomto základě na vytváření dalších aktivních lokálních skupin. Je třeba dbát, aby anarchistická organizace fungovala efektivně, dokázala zapojit a motivovat jak své členy tak i sympatizanty, a to při důsledném dodržování anarchistických zásad organizování se.

4) Globalizace
Vedle vytváření lokálních struktur anarchistického hnutí by měl každý anarchista/ka mít na vědomí také globální rozměr hnutí. Internacionalismus byl pro anarchismus vlastní již v 19. století. Dnes je tento prvek hnutí možná ještě významnější, a to především díky pokročilé globalizaci kapitálu, provázanosti jednotlivých ekonomik a společným strategiím států v postupu proti jim nepříjemným hnutím.

Anarchizmus predpokladá vznik malých samosprávnych komún, ktoré sa budú riadiť samé na základe priamej demokracie, teda ak sa v takejto spoločnosti nejaký vrah, tak sa rozhodne, ako sa s ním naloží.
Tu ti odpoviem osobne, ja by som nemal problém s trestom smrti pre človeka, ktorý opakovane zabíja či znásilňuje, je to delikvent, ktorý sa nenapraví, tak načo ho niekde držať ?

Kriminálne živly však často vznikajú v zlo sociálnom prostredí, dôležitý aspekt je aj honba za peniazmi a práve tieto faktory by mali byť v anarchistickej spoločnosti zminimalizované, hodnoty by mali byť niekde inde.

Tak ako na tom ostrove, kde peniaze nehrajú takmer žiadnu rolu a berú sa skôr ako nutný prvok, s ktorým však treba zachádzať opatrne.

_________

Teraz k tým iným otázkam:

Queer parade je akcia homosexuálov, ktorí cez ňu vyjadrujú nejaký protest, alebo sa iba ukazujú, to je individuálne. Oficiálne tam však je ten protest.

Ja však nevidím nikde v médiach ani nikde inde, že by niekto propagoval homosexualitu ako niečo dobré a potrebné.

Teraz k tým černochom: Niekto sa močom umýva, niekto ho pije.

Asi ti nič nehovorí pojem urinoterapia, že ? Tak si niečo neštuduj a aby sa potom moc nezľakol, že nejaký biely Slovák, možno sused, si každé ráno krásne vypije svoj ranný moč.

http://www.metoo.sk/2267/moe8-liek-pre-odve19elivcov

Ďalej, každá kultúra má svoje zvyky, je logické, že nám prídu kultúrne zvyky či nejaké praktické postupy domorodcov nechutné, tak isto, ako nám príde nechutný jedálniček napr. Japoncov a naopak.
Toto by som vôbec neodsudzoval, my sme takisto nechutný pre nich v istých prípadoch.

Tie videá sú čistou propagandou, ktoré síce ukazujú pravdu, ale interpretácia je demagogická.

Taký černoch, ktorý sem emigruje tu určite neemigroval s cieľom donútiť nás Európanov piť menštruačnú krv s kráv.

Posielam sem ešte článok s Plus 7 dní o anarchistov, zaujímavé čítanie a zhrnutie niektorých základov na "papieri".

http://www.priamaakcia.sk/Plus-7-dni-pi ... akcia.html

__________________________________________________________________

Kali, máme úplne protichodné svetonázory, čiže ja aj keby som ťa tu donekonečna presviedčal o tom, aký je anarchizmus dobrý, tak ty to určite neprijmeš, takisto ako ja by som nikdy neprijal tvoj národný socializmus, čiže si myslím, že je už úplne zbytočné pokračovať v tomto stále sa opakujúcom kruhu otázok a odpovedí. Ty máš svoj názor, ja svoj a toto sa nezmení.
Ja by som to ukončil, aspoň v tejto rovine riešenie, či je to možné alebo či je daná podstata človeka vo forme jeho správania.
Ak ťa zaujíma niečo iné, konkrétne alebo sem chceš prispieť niečím úplne iným, tak môžeme pokračovať v diskusii, ale toto tu už nemá zmysel.
Takisto by som bol rád, ak by sa pridal aj nejakí ďalší diskutér so svojim názorom, nech to nie je také jednotvárne.

Téma premazaná. Neriešte tu černochov, belochov, homosexuálov, komunistov a pod. OT. Držte sa témy anarchia.
Upozorňujem všetkých, že príspevky nesmú porušovať pravidlá fóra.

jonatan83

S ideou anarchizmu sa stotožňujem. Myšlienka pekná, ale momentálne nerealizovatelná. Neviem či sám seba pokladať za anarchistu, myslím si že som len obyčajný človek ktorý sa zaujíma o alternatívne záležitosti. Prínos pre mňa však je taký, že na tento svet sa už pozerám úplne inak ako niekedy, kopec vecí si uvedomujem a sám vidím kam táto spoločnosť smeruje, pretože mám otvorené oči.

Niektorí ludia (to je ten lepší prípad, horší prípad sú masmédia) píšu o anarchizme totálne nezmysly. Treba si hlavne uvedomiť čo anarchia nie je. Nie je to chaos, nie je to rozbíjanie výkladov. Nie je to ani "zabijem Ťa a nikto ma neodsúdi - veď je anarchia". Anarchizmus môže niekedy v budúcnosti nastať, ale myslím si že sa to stane tak po ďalších X svetových vojnách. Toto si musí uvedomiť každý sám vo svojej hlave. Ľudia sa od zvierat líšia tým, že majú mozog ktorým môžu rozmýšlať. Jeho nepoužívaním sa k zvieratám ale približujú. Vy ktorí tvrdíte že je to humus, odpad, výplod sfetovaných mozgov - skúste si zistiť čo to vlastne je, než tým budete dopredu opovrhovať.

K ostatným veciam ktoré sa v téme rozoberali, napr. NS punk - to je totálny nezmysel, nazi tupci zasa raz ukázali ako zlúčiť nezlúčitelne, rovnako ako dali dohromady svoj nacionálny anarchizmus

hughito

Kvitujem tento príspevok. V dnešnej dobe má veľké % ľudí odsúdiť nejakú vec, jav či politický systém na základe povrchných a minimálnych informácií.

//autoeditácia príspevku (14 Okt 2010, 14:36)
Rusko: Blokáda dálnice v solidaritě s běloruskými anarchisty

Moskevští anarchisté zablokovali dálnici do Minsku v solidaritě s běloruskými kamarády. K tomu vydali následující prohlášení:

My, skupina moskevských anarchistů, jsme zablokovali brzy ráno 1. října 2010 za pomocí hořících pneumatik dálnici do Minsku, mezi Odintsovem a Krasnoznamenskem, na protest proti persekuci bojovníků za svobodu a proti fašistickému Lukašenkově režimu.

Symbolickým aktem zablokování silnice spojující Moskvu a Minsk chceme přitáhnout pozornost ruské veřejnosti k důležitému případu, který není veřejností znám. Zrovna teď ve věznici v hlavním městě Běloruska trpí dobří a čestní lidé – Mikalaj Dziadok, Alexander Frantskievič a Ihar Truhanovič. Všichni jsou anarchisty, bojovníky za svobodu, rovnost a spravedlnost, stejně jako proti diktatuře v Bělorusku a kdekoli ve světě....viac TU.

Video z akcie.

a proti fašistickému Lukašenkově režimu.

Absolutne neviem kde tam v tom rezime je fasizmus.

svobodu, rovnost a spravedlnost

Zidovske hesla a cerveny ich s nadsenim hltaju

hughito

Absolutne neviem kde tam v tom rezime je fasizmus.

Asi nemáš páru o režime, ktorý panuje v Bielorusku.

A takisto netreba chápať pojem "fašizmus" úplne doslovne a hneď si predstavovať Mussoliniho.

Zidovske hesla a cerveny ich s nadsenim hltaju

Áno áno, Židia majú na tieto výrazy patent a červený ich s nadšením hltajú...

Anarchia

Môže anarchia existovať?

Re: Anarchia

Re: Anarchia

Re: Anarchia

Re: Anarchia

Re: Anarchia

Re: Anarchia

Re: Anarchia

Re: Anarchia

Re: Anarchia