Kód: Vybrať všetko

Zobrazování etnických menšin v českých médiích se v posledních letech stává stále více diskutovaným tématem. Objevují se totiž názory, že právě média jsou tím, kdo je zodpovědný za nárůst negativního vnímání menšin žijích na našem území. Co je to vlastně stereotyp, jak vzniká a jakou úlohu v této problematice hrají média?

Stereotyp je sociální klasifikace skupin pomocí zobecňujících znaků, které nejsou ověřitelné a nejsou ani založené na zkušenosti jedince, jenž se těmito stereotypy řídí. Tento jev se stal nedílnou součástí mediálních sdělení týkajících se menšin žijících v České republice. I přes svou neověřitelnost jsou předkládaná tvrzení českou společností přijímána jako pravdivá.

Hlavním důvodem je fakt, že pro majoritu české populace média představují nejvýraznější a v zásadě jediný zdroj informací. Toto tvrzení dokazuje výzkum CVVM z roku 2007, ve kterém 63,7 % respondentů vyslovilo svou důvěru v média. Ta tak výrazným způsobem formují povědomí společnosti o menšinách a prohlubují rozpory mezi nimi. Zatímco Romové a s nimi spříznění aktivisté považují média za viníka odmítavých postojů vůči své menšině, česká většinová společnost je naopak viní z protežování Romů.

Příčin vzniku stereotypů je mnoho. V případě (nejen) Romů  jsou  to především jasně viditelné charakteristické znaky (tmavší barva pleti), na jejichž základě dochází k automatickému začlenění daného člověka do předem vytvořených kategorií. Romové jsou (nikoliv jen médii) často vnímáni jako jednolitá, specifická, nediferenciovaná skupina lidí s obdobnými vlastnostmi.

Svůj podíl na stereotypizaci mají i novináři samotní. Pokud autor článku uvede etnicitu dotyčné osoby, aniž by byla v přímé spojitosti s popisovaným činem, jedná se o jeden z prohřešků, které společnost vedou k odmítavým postojům vůči zmíněnému etniku. Typickým příkladem nesprávně zvolených výrazů je titulek „Romové se chtějí zazimovat“ k článku pojednávajícím o zvýšeném počtu krádeží na Karlovarsku. Kvůli zdůraznění etnického původu a celkové urážlivosti titulku si čtenář o Romech ihned vytvoří negativní mínění.

I dobré záměry novinářů však mohou vytvářet nové stereotypy. Ve snaze nepřidělovat etnické nálepky použijí pro označení aktérů děje jiné, původně citově nezabarvené výrazy. V případě Romů jsou to nejčastěji nepřizpůsobiví nebo neplatiči. Tato pojmenování se pak pro čtenáře stávají synonymy k danému etniku.

V roce 2006 se většina médií a část politické obce postavila proti návrhu antidiskriminačního zákona, který měl sjednotit problematiku a nastavil institucionální základ pro boj s diskriminací. Spor provázející schválení zákona trval tři roky a v důsledku sílícího tlaku Evropské unie byl v červnu 2009 schválen.

Opatření proti stereotypně zabarveným příspěvkům je zaneseno v Etickém kodexu novináře, vydaném Syndikátem novinářů České republiky. Doslova je zde uvedeno, že novinář „nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace.“ Příslušnost k Syndikátu novinářů ČR a následné přijetí Kodexu však není podmínkou pro publikování, což se projevuje zejména v případě bulvárního tisku.

Bohatým zdrojem článků, v nichž se objevuje problematika etnických stereotypů, byla kauza lokality v centru Vsetína z roku 2006. Jiří Čunek, dnes již bývalý starosta města, tehdy oznámil, že nechá zbourat pavlačový dům se třemi sty převážně romskými obyvateli. Čunek řešení problému „nepřizpůsobivých“ občanů spojil se svou předvolební kampaní a český tisk toto spojení přijal.

„O to více se zvyšují šance pro Čunka, jehož voliči mohutně ocenili, jak chytrácky vyvezl romské neplatiče za hranice kraje. Takže tohle je budoucí lidovecké ,světlo z Východu'?“

Výraz „chytrácky“ je v tomto případě jasným vkladem autora článku, jenž tak dává najevo svůj souhlas s činy a názory Jiřího Čunka a zároveň antipatie vůči Romům, kterým záhy dává přízvisko „neplatiči“. Závěrečnou metaforou celou problematiku ironizuje, když nedobrovolný odchod Romů prezentuje jako symbol naděje.

Další typický příklad etnického stereotypu mířeného proti Romům lze nalézt v článku Ústeckého deníku (perexová část).

„Romové v Krásném Březně si žijí svůj bezstarostný život. Život bez cílů a starostí o druhý den. ,Gádžům' (bílým) nevěří, zpravidla je mezi sebe nepouštějí. Starostí mnoho nemají. Jejich den vypadá jednoduše: nakrást peníze, utratit je za drogy, automaty nebo v noci na zábavách. A druhý den nanovo.“

Autor článku zpochybňuje skutečnost, že mezi Romy se nacházejí zodpovědní lidé, tedy tací, pro něž bezstarostný den nepředstavuje krádeže nebo užívání drog. Nepřipouští, že i Romové mají ambice něčeho dosáhnout. Čtenáři jsou tedy opět svědky toho, jak autor vytváří mediální obraz celé romské komunity na základě svých předsudků.

Ačkoliv se seriózní novináři snaží problematiku etnických stereotypů minimalizovat, stále se objevuje mnoho článků, v nichž předsudky a vykonstruované mediální obrazce hrají hlavní roli.

V případě, že by se každý autor píšící o etnických menšinách zamyslel nad důsledky svých slov, celkovým vyzněním kontextu článku a tím, zda sám není vůči menšinám předpojatý, došlo by jistě k výrazné redukci těchto projevů. Média by nesloužila k posilování stereotypních názorů, ale stala by se objektivním pozorovatelem. Důvěra v ně by nevedla společnost k negativnímu smýšlení o menšinách jakožto o celku, ve kterém se jednání jednotlivce stává společným znakem pro jednání všech příslušníků etnika.

Kód: Vybrať všetko

Stereotyp svým způsobem deformuje původní předlohu, neboť je nejen zjednodušením, ale současně zjednodušené rysy přehání. Jeho podstatnou vlastností je, že ho lze okamžitě poznat, obvykle díky výrazným detailům…K reprezentaci samotné bývá v komunikační praxi připojen i implicitní (nevyřčený) soud o vlastnostech reprezentovaného (skryté hodnotové sdělení). Stereotypy jsou konstitutivním prvkem sociální konstrukce reality – jsou především typizovanými nositeli soudů, postojů, názorů, případně předsudků